Mise pro MrTukana(Askel Nur Ebion)

[MrTukan]

Lok, Kamenná Soutěska:

Netrvalo dlouho a našel jsem zřejmě zdroj toho nepříjemného pocitu nebezpečí. Místní zvířátka se tu nepohodla a jedno z nich právě začalo hodovat na druhém.

Hm, tak to mi tak příjde, že tudy bude problém projet, možná bych se moh vrátit ke speederu a podívat se, jestli náhodou neexistuje ještě nějaká jiná cesta, abych se nemusel pouštět do křížku s tímhle zvířetem, protože to se mi opravdu nechce a navíc by to mohlo být celkem nebezpečné a dost by mě to mohlo zdržet.

Rychle jsem přemýšlel a hned na to jsem se začal pomalu ztahovat zpět, potichu a klidně tak, abych zvíře nevyrušil až ke svému speederu. Zase jsem vytáhl dokumenty z křoviska, sedl do stroje a zapnul navigaci hledajíc nějakou objízdnou trwsu, abych se vyhl zvířeti, které mi blokovalo cestu.

Snad tady něco najdu, jen doufám, že najdu něco, co nebude o příliš moc delší.

[Jordi Linx]

Lok, Kamenná Soutěska:
Pomalu a opatrně jsi se vrátil ke svému landspeederu, kde jsi se po vyzvednutí převážených dokumentů ponořil do studia navigace, kterou jsi měl k dispozici. Jenže tvé hledání ti nepřineslo nějaké převeliké množství výsledků, protože se ti povedlo najít dvě cesty, které však vedli okolo soutěsky, jedna zprava, druhá zleva. A když jsi odhadoval časové zdržení, které by ti obě cesty přivodilo, tak ti vycházelo číslo až k pěti hodinám, protože soutěska byla značně rozložená do obou stran. Zklamaný z výsledků prvního hledání jsi se rozhodl to zkusit ještě jednou, ale opět jsi nic nenašel. Chtěl jsi si už začít prohlížet cestu nazpět soustěskou, když tě zaujal jeden bod, který by nakonec mohl být oním východiskem, fakt, že se jednalo o cestu necestu, už byla jiná. Vypadalo to jako přirozená rampa na vršek skal, kudy by jsi onoho tvora 'nadjel' a něco podobného jsi nalezl a o kus dále za ním. Jenže to bylo vše, co jsi o této alternativě mohl říct, protože cesta po vršku skal nebyla nijak zmonitorovaná a nemohl jsi dopředu říci, jak hodně se to dá nazvat cestou.

[MrTukan]

Lok, Kamenná Soutěska:

Teda to hledání mi ale dalo pěkně zabrat. Doufám, že se tam bude dát projet. No vlastně mšl bych si to nejřív radši obhlídnout, aby se něco nepodělalo a já si neskomplikoval život ještě víc.

S myšlenkou, že bych si měl prohlédnout cestu, po které chci milé večeřící zvířátko objet, jsem opět ukryl dokumenty do keře, kam předtím, protože opatrnosti není nikdy dost a proč přijít kvůli náhodnému kolemjdoucímu i o důležitě dokumenty s landspeederem, který by měl pro jistě drtivou většinu daleko větší cenu než ty papíry.

Hned po uschování dokumentů jsem se začal pomalu a opatrně, abych si něco neudělal a nebyl pčíliš hlučný, škrábat po podivné cestě, kterou ještě nikdo pořádně nezmapoval a dostmožná nikdy neprojel. V podvědomí jsem kromě soustředění se na Sílu také doufal, že cesta bude opravdu sjízdná a já se tak budu moci vyhnout zvířeti, kterému bych velice nerad ublížil a ještě víc nerad bych byl, kdyby ublížilo ono mě, a také buu moci splnit dobře svůj úkol, který bude dílkem do skládačky k mé důvěře a následně k vyřešení mé mise.

[Jordi Linx]

Lok, Kamenná Soutěska:
Jenom vyškrábat se nahoru na vrchol soutěsky ti dalo dost práce a zabralo přinejmenším pět minut, aby jsi zjistil, že při jízdě na vrcholu by jsi nikde neměl narazit do něčeho nadměrně velkého, nebo nikam spadnout, tedy alespoň dle toho, co ti zrak a dalekohled s nočním viděním, který jsi měl ke své radosti ve vybavení landspeederu. Ušel jsi ještě zhruba dvěstěmetrů kupředu, aby jsi si pojistil, že tu nečeká žádné nebezpečí a rozhodl jsi se vrátit k landspeederu, aby jsi pokračoval v cestě. Přecejenom další zacházka by vedla v další zpoždění a ty jsi potřeboval prokázat, že jsi schopný a tedy důvěryhodný kurýr, i kdyby to, co doručuješ měli být recepty na nějaké jídlo. Po návratu jsi si vyzvednul schované dokumenty, nasedl do landspeederu a pomalejší rychlostí vyrazil po cestě-necestě. Nejsložitější se nakonec ukázalo vyjet nahoru, nahoře už jsi byl bez obtíží, protože landspeeder měl docela silné světlomety a všem větším kamenům jsi se bez obtíží dokázal vyhnout, navíc jsi jel pomaleji než na běžné cestě. Trochu náročnější byl o několik minut opět sjezd dolů, ale i ten jsi zvládl bez úhony. Jenže, když už se zdálo, že je vše jak má a ty může pokračovat v cestě, tak se za landspeederem objevil tvor, kterého jsi předtím viděl hodovat. Alespoň jsi si myslel, že to je on, navíc nebyl sám a byl s ním stejně veliký, jen trochu odlišněji zabarvený kolega a rozhodli se vydat směrem k tobě.

[MrTukan]

Lok, Kamenná Soutěska:

Úspěšně jsem projel zkratkou a už už jsem se chtěl radovat, jak jsem na všechno vyzrál, když jsem za sebou zpozoroval páreček přitulných a jistě velice milých zvířátek, které se rozhlodli poctit mě svou návštěvou a blízkostí svých ohromných vražedných těl či tlam, mému zadku pevně usazenému ve speederu.

K sakru, to mi tak ještě scházelo. Co teď mám dělat?

Zaklel jsem a šlápl na plyn, přičemž jsem se rozhližel po okolí, co bych mohl provést, abych se zvířat zbavil. Kousek předemnou mě zaujal, po levé straně na vrcholu koryta, celkem zajímavý skalní útvar, který nevypadal příliš stabilně a zdálo se, že celou vahou obrvský kus skály drží na ne příliš velkém podloží.

Jo, tak toho by se snad dalo využít, shodit to před ty zvířata, snad by mi daly pokoj, jen si to nesmím hodit na hlavu. Ale jak to provést? Použít Sílu? Tak rychle se asi nezkoncentruju, takže co dál? Blaster? Ne ten je příliš slabej, takže nezbejvá, než vytáhnout meč, snad se mi podaří trefit masiv tak, aby to všechno spadlo do průsmyku.

Ve vteřině jsem se rozmyslel a rychle vytáhl meč. Aktivoval jsem ho a na moment si vychutnal jeho krásjnou tyrkysovou záři. Masiv, po levé straně, který byl mm cílem, se rychle blížil, a tak jsem po chvíli koncentrace již hodil svůj světelný meč a s velkým úsilým jsem se ho snažil směřovat přímo na základnu toho útvaru. Přitom jsem rozjel speeder na nejvyšší rychlost, kterou zvládal, abych stihl projet dříve, než se všechno zřítí a následlně se pokusil chytit zpět svůj meč bez toho, aby mi usekl ruku, hlavu nebo cokoli jiného.

[Jordi Linx]

Lok, Kamenná Soutěska:
Když jsi se odhodlal k akci, která ti měla dopomoci k setřsení tvých pronásledovatelů, tak jsi začal jednat automaticky. Během vteřiny ti do ruky vlítla čepel tvého meče, jehož tyrkysová zář osvítila vnitřek tvého landspeederu. Ale to trvalo taky jenom vteřinku, než jsi vší silou a Sílou vrhl svůj meč směrem k soutěsce, kde se čepelí zaryl do kamene přesně v místě, kam jsi jej vrhnul. Bylo složité koncentrovat se na řízení i na ovládaní rukojeťi meče, což se i projevilo na tvém stylu jízdy. Přesto se ti však dařilo držet zhruba směr vpřed, aniž by jsi narážel o stěny. Když jsi znova postřehl tyrkysovou zář, jež vydávala tvoje čepel, tak se ti ulevilo, protože to znamenalo, že meč prošel skrz. Jeho ovládání jsi nyní věnoval již menší pozornost, takže jsi se pokusil ještě vytočit rychlost landspeederu, aby jsi stihl projet před padajícím kamením. Zde jsi však měl kupodivu solidní rezervu a první balvany dopadli až tři vteřiny po tobě. Potom už nebyl problém zpomalit a bez obtíží zachytit tvůj světelný meč zpět do ruky, takže jsi mohl pokračovat dál v cestě.

[MrTukan]

Lok, Kamenná Soutěska:

Po projetí mi se mi výrazně ulevilo a při schovávání svého navrátilého meče pečlivě zpět pod všechno oblečení, jsem se podíval na chvíli za sebe, abych zjistil, zda se vše povedlo tak jak mělo a co se stalo se zvířaty. Potom už jsem se otočil zase dopředu a dále se věnoval cestě do kolonie, která, jak doufám, bude dále již bez problémů. Náhle se mi zase vrátily myšlenky na to, co to vlastně vůbec vezu a zda-li bych se nemohl podívat. Nakonec jsem se však přemohl se slovy, že by to dost možná mohla být past a s otevřením dokumentů by také zkončily mé šance na odhalení bosse organizace a na jeho dopadení. Vlastně by to také mohlo zkomplikovat i celé mé vyhlídky na život, takže jsem radši další takové myšlenky zavrhl a věnoval se řízení. Jel jsem v klidu, ale stále jsem dával pozor, protože kdo ví, co by mě ještě mohlo potkat.

[Jordi Linx]

Lok, Planiny:
Kamenná soutěska rychle zmizela za tvými zády a ty jsi se dostal opět do planin, rozsáhlých, pustých a prázdných planin. Z tohoto klamu tě však vytrhl nový obraz, který ti planiny poskytli. Nejdřív jsi jej viděl z dálky, aby ses k němu postupně blížil. Když jsi dosáhnul břehu dalšího velkého sirného jezera, tak jsi na chvilku zastavil. Byla ještě tma, ale díky jasným světlometům tvého landspeederu jsi mohl spatřit úzkou cestu vedoucí středem jezera, nebo by se to taky dalo nazvat kusem země přetínajícím tohle jezero ve dvě menší, přesto i tak ohromné sirné plochy. Podíval jsi se znova do své navigace, aby jsi zjistil, to co tě už napadlo, a to fakt, že ta cestička by tě měla dovést na druhý konec těch jezer a že je opravdu oddělovala po celé délce. Případná objížďka byla sice možná, ale s rizikem nabrání časové ztráty a vzhledem k faktu, že jsi už nějaký čas ztratil v soutěsce, by to mohlo rizikové pro úkol tvé mise. Neměl jsi z téhle cesty výrazně zlé tušení, ale přesto se ti na ní něco zdálo, bohužel jsi nemohl určit co.

[MrTukan]

Lok, sirným jezerem

Brzy jsem se dostal až k velkému sirnému jezeru, které bylo rozděleno úzkou cestou, kterou jsem evidentně musel projet, abych se dostal na druhou stranu a včas doručil dokumenty.

Kruci, proč jen ta cesta nemůže bejt aspoň chvíli normální. No vezmu to zkrz, protože okolo bych to nemusel stihnout.

Rozjel jsem se vstříc cestičce v sirném jezeru, ale jak bylo mým zvykem, pořádně jsem se soustředil a dával pozor na cestu předemnou, abych se nedopatřením nedostal do nějaké výrazné šlamastiky. Přeci jsem byl ještě dost mladý na to, abych umřel.

[Jordi Linx]

Lok, Cesta sirným jezerem:
Pomalu jsi se rozjel, všechny smysly napjaté a maximální soustředění v Síle, které jsi byl schopen vyvinout. Zlé tušení tě pořád ne a ne opustit, ale nikde se neobjevovalo nic, co by nasvědčovalo jeho důvodu. Po chvilce jsi trochu zrychlil, ale ani to k ničemu 'zlověstnému' nevedlo. Takto napjatý a obezřetný jsi nakonec projel celou cestu mezi jezery, aniž by se něco přihodilo. Jakmile jsi projel okolo druhých břehů jezer na otevřený prostor, tak tě ten tížívý pocit zlého tušení opustil, ale přišlo ti to divné, že by Síla vysílala něco, co se nakonec neukázalo nijak závažným, něco, co se vlastně vůbec neukázalo. Neměl jsi však čas se podobnými záležitostmi zabývat a znovu jsi nasadil plné tempo svého landspeederu, aby jsi pokračoval ve své cestě. Ta naštěstí už ubíhala jen po klidných, pustých planinách, které dominovali této planetě. Chvilku před prvními slunečními paprsky jsi konečně spatřil svůj cíl. Kolonie Niktiss, jako první jsi zahlédl velkou hradbu s nepodně velkými vraty dovnitř. Dorazil si až k nim, aby tě zastavil lidský hlas ze strážní věže.
Kdo jsi a co tu chceš ?
promluvil někdo, ale tobě se nepodařilo jej nijak zahlédnout.

[MrTukan]

Lok, kolonie Niktiss

Tak jsem konečně tady a ještě k tomu včas!

Zaradoval jsem se těsně předtím, než mě oslovil hlas vycházející ze strážní věže, avšak postrádající obličej majitele.

Potřebuji mluvit se správcem Darellem Keltissem, mám pro něj důležitou zásilku.

Zavolám klidným hlasem směrem, odkud vyšla otázka a doufám, že tato odpověď stráži bude stačit k otevření vrat, protože říct víc jsem byl, po dlouhé cestě a vyhlídce na zpáteční cestu, moc líný.

[Jordi Linx]

Lok, Kolonie Niktiss:
Stráž se trochu předklonila, aby si tě mohla lépe prohlédnout, takže jsi zahlédl vršek plešaté lidské hlavy se shora v místě strážnice.
To by mohl říct každej, kdo sem přijede.
zahudroval a řádně si prohlížel tebe i tvé vozidlo, jako by si to chtěl s něčím porovnat, aby si vybavil, odkud přesněji přijíždíš, nebo jestli tě třeba už odněkud nezná. Ale na tváři se mu objevil nespokojený výraz, tedy alespoň ti to tak připadalo, než jeho hlava znova zalezla zpět, do ochrany jeho strážného koše.
To mi budeš muset říct víc, než jenom, že vezeš něco důležitého Keltissovi. Že tomu tady velí, ví každej, takže abych tě pustil dovnitř, tak mě musíš nejdřív přesvědčit. A měl by ses snažit, jsem dost nedůvěřivej.
pronesl strážný a tobě přišlo, že se tím možná i tak trochu baví, bohužel se ti nedařilo řádně číst jeho pocity, protože byl docela dost vzdálený a stejně tak jsi nemohl vidět i jeho výraz na tváři.

[MrTukan]

Lok, Kolonie Niktiss:

Pitomej strážnej.

Pomyslím si a začnu rychle přemýšlet na tím, co by ho uspokojilo.

Jedu z Taraxu a pracuji jako kurýr pro pana Chulka. To ti už něco řiká ty hlavo vylízaná? Nebo co takhle jméno Gavodus? To už by ti taky něco mohlo říct, takže mě pusť dovnitř nebo budeš mít problémy!

Zkusil jsem strážnému pohrozit, protože se mi už dále nechtělo čekat, až se uráčí otevřít mi, když je mé poslání tak očividné.

[Jordi Linx]

Lok, kolonie Niktiss:
Strážnej uraženě vyhlédne směrem k tobě, aby pak zalezl a začali se otvírat dveře.
Nemusíš se hned urážet zase, jak mám vědět, kdo jsi ? To řeknu rovnou, že vezeš zásilku od Chulka.
zahudruje si už spíš pro sebe strážný, ale ty jej díky smyslům posíleným Sílou zaslechneš, ale nevěnuješ tomu pozornost a vjedeš dovnitř na nádvoří. Jak se ukázalo, tak zdejší kolonie nebyla opravdu nijak veliká, vlastně to bylo jenom pár budov obehnaných vysokou zdí a jedná větší administrativní budovy, z níž teď směrem k tobě někdo kráčel. Rozhodl jsi se nečekat, uchopil jsi balík dokumentů a vyrazil mu naproti, aby jste se setkali zhruba v polovině cesty.
Zdá se, že mi něco vezeš od Chulka, že ? Jsem Darell Keltiss a mám tuhle díru na starost.
pronese postarší člověk s výrazným bílým plnovousem a nabídne ti přátelsky pravici.

[MrTukan]

Lok, kolonie Niktiss:

V klidu dojdu od svého speederu až ke starčímu muži, který mi kráčí naproti a vypadá důležitě. Moje tušení se potvrdilo hned v zápětí, kdy se muž představil a podal mi ruku. Bezokolků jsem mu ji přátelsky stiskl a odpověděl s úsměvem.

Rád vás poznávám. Ano vezu, zde jsou ty dokumenty, jsem rád, že jsem to stihl ještě před svítáním, i když povím vám, ta cesta sem k vám je místy až strašidelná.

Pousmál jsme se ještě trochu víc, ale potom můj úsměv začínal pomalu mizet, protože jsem si vzpomněl, že budu muset stejnou cestu absolvovat i na zpět, což znamenalo projet i přes sirné jezero, které mi tak trochu nahánělo husí kůži tím špatným pocitem, který jsem při průjezdu měl. Pak jsem si však ještě vzpomněl, že by mi správce měl dát nějaké dokumenty nazpět a tak jsem se ozval dřív, než stačil reagovat:

Jó, abych nezapomněl, peý mi máte předat nějakou zásilku nazpátek, na kterou bude pan Chulk čekat.