Mise pro Gartha (Ryan Kawell) - Co ukrývá Gandrun 2?

[Garth Devilman]

Na planetě

No bezva... Mručel jsem si pro sebe, když jsem se rozhlížel po písečných kopcích. Jak tady můžou živé organismy, byť domorodci žít? Ač jsem se díval sebevíc nikde se nenacházely známky toho, že by v okruhu několika kilometrů měla být nějaká osada.

Ach jo, máte rád pěší tůry Mistře? Můj datapad rezignovaně vletěl zpátky odkud jsem ho vzal, tedy zpátky do mého ruksaku. Jestli na mě Jimmy vyletí z naší lodí, tak mu pěkně vysvětlím co jsme prožívali my. Ve srovnání s námi měla ta loď aspoň rychlý konec. Ušklíbl jsem se a už si nestěžoval...

[MrTukan]

Gundrun 2

Společně jstře z kráteru vylezli na jedno z písečných dun. Rozhlédli jste se do dálky, ale všude až k obzoru vidíte jen písek, písek a písek. Ty jsi trochu beznadějně zavtipkoval, ale mistr se ještě chvíli dál rozhlíží a potom rozhodným hlasem zavelí:

Půjdem támhle!

Přitom ukáže jedním směrem, na druhé straně než je hvězde, okolo které planeta obíhá. Zatím nedokážeš říct, zda je to na východ, západ či kamkoli jinam, protože jsi nestihl odsledoval kterým směrem se planeta pohybuje. Mistr hned potom dodá:

Tím směrem by podle tvého datapedu měly být ty pobořené budovy a kde jsou budovy, musí být i voda a taktéž na tom místě musí být vrak lodi i toho nešťastníka.

Náhle se vydal tím směrem dolu z duny písku, ale jak se mu písek přesýpal pod nohama a on na to nebyl zvyklý, tak se s žalostným zaúpěním zkutálel až dolů.

[Garth Devilman]

Gundrun 2

Jasně, půjdem támhle, jako bychom věděli kám… Bručel jsem, ale nahlas jsem nic neřekl. Skoro by si člověk myslel, že tahle planetka je určená pro těžbu písku. Bezděčným kopnutím jsem rozvířil písek a pracně a pln pochybností klusal za Mistrem.

Ty se prohloubily ještě ve chvíli, kdy Mistr kráčel po písečné duně, zakopl a skutálel se dolů. No teda, to je dneska den… Myslím si a běžím za Mistrem…

[MrTukan]

Gundrun 2

Když jsi seběhl k mistrovi, tak už byl na nohou a oklepával se. Přitom trochu nesvůj řekl:

To je dneska ale smolnej den. Vůbec se necítím dobře. Jako by tu něco sabotovalo mé propojení se Silou a rozptylovalo mě to od soustředění. Ale co už, vyražme.

Mistr vyrazil směrem, který předtím určil, zřejmě doufá, že je to správný směr. Ušli jste několik kilometrů písečnými dunami, až jste nakonec, ktvému velkému úžasu, z jedné duny nedaleko zahlédli nějakou zeleň, zřejmě to byl začátek jakési oázy.

[Garth Devilman]

Gundrun 2

Pozvedl jsem mírně obočí. Sabotovat propojení se Silou? Marně jsem se snažil vzpomenout si, kde už jsem tuto větu slyšel. Jistě, že existovala spousta postižení o kterých se málo vědělo nebo raději ani vědět nechtělo a které souviseli s nadměrným užíváním Síly. A popravdě řečeno Diagles Gu´Avin mi nepřipadal, jako „Jedi – hazardér“ na tenkém ledě, co se užívání Síly týče.

Vzpomněl jsem si, že při svých častých pobytech v archívu jsem narazil na záznam z Mandalorianských válek. V něm se psalo o jistém Vypovězeném jedinci, který trpěl syndromem vůdcovství. Šlapal jsem za Mistrem a horečně uvažoval. Je možné, že mi něco uniká? Je možné, že Mistrovi schopnosti se den ode dne snižují? Najednou, to do sebe začalo všechno zapadat. Výmluvné pohledy ostatních Jediů, kdykoli se Diagles Gu´Avin objevil ve dveřích. Oni se bojí, že mě za chvíli nebude moct cvičit. Že ho za chvíli překonám a jeho úsudek tak nebude adekvátní situaci!

Tahle planetka nějak znásobuje Mistrovu chorobu, ale jak? Ušli jsme ještě pár kilometrů a mně poklesla brada. Oáza v těchto končinách znamená osadu a osada znamená vodu. Srdce mi poskočilo radostí…

[MrTukan]

Gundrun 2

Tvoje úvahy zůstaly opravdu jen v tvé hlavě, protože mistr nevypadá na to, že by právě zvládl číst tvé myšlenyk. Popravdě vypadá pořád hůř. Tváří se, žem u není vůbec dobře, ale stále pískem kráčí dál. I ty začínáš pociťovat, že v Síle není na této planetě něco tak úplně v pořádku, ale protože je tvé propojení se Silou zatím slabší, než mistrovo, nedělá ti to takový problém.

Když jste konečně zahlédli náznak oázy, oba dva jste se zaradovali. Než jste k ní však vyrazili msitr tě varoval:

Dobře se soustřeď a dávej pozor, je dost možné, že nás tu někdo nebude vítat s otevřenou náručí!

Potom trochu klopýtavým krokem vyrazil dolů k prvním stromům a trávě, které postupem času začaly být stále zelenější a tráva šťavnatější. Po několika chvílích už se ocitáte na břehu neuvěřitelně velkého (na místní poměry a v okolí všudypřítomný písek) jezera. Jak se rozhlížíte, zahlédl jsi přibližně na druhé straně nějaké staré, kamené budovy, spíše ruiny. Kousek od nich je na břehu nějaká osada s chatrčemi, které však z této dálky vypadají celkem obyvatelně.

[Garth Devilman]

Gundrun 2

To je mi novinka… Ušklíbl jsem se. Kdy naposledy nás někdo vítal s otevřenou náručí? Zasnil jsem se a vzpomněl si na návrat z planety Vjun, kdy nás přišel vítat správce Jim Freath s rodinou stejně jako moje dlouholetá přítelkyně Ginia. Přistihl jsem se, že v jednu chvíli přemýšlím co asi teď všichni dělají… Zatřásl jsem hlavou otevřel oči a promluvil. Jistě Mistře, rozumím, však mě znáte… A vykročil jsem k rujnám...

[MrTukan]

Gundrun 2

Po chvilce, kdy ses zamýšlel nad sobě blízkými lidmi, jsi se konečně vzpamatoval a rozhodl se vydat se k ruinam. Mistr jen přikývl a tak jste se oba vydali okolo jezera směrem k rozbořeným starým budovám, pozůstatku vrcholu nějaké staré civilizace, která tuto planetu musela obývat kdysi dávno. Jak tak kráčíte řídkým lesem po břehu, náhle vyběhne z houští nějaké větší chlupaté zvíře, která, jak vás spatří, opět změní směr běhu a utíká teď směrem, odkud jste přisli. Jenom chvilku po tom vyběhnou z křoví dva chlapci s oštepy v ruce, kteří to zvíře evidentně pronásledují. Když vás však spatří, okamžitě se zastaví a trochu se strachem se vás zeptají lámaným Basic jazykem, což tě dost překvapilo, na takové odlehlé planetě.

Kdo vy být?! Vy stát! Vy nehýbat!

Oba si vás prohlížejí jako možné nebezpečí a z počátečního strachu už jim nezbývá tolik, i když vaše zezření v dlouhých pláštích by mohlo být dosti působivé na takovýto, pro vás, primitivní národ. Druhý z chlapců potom ještě dodá:

Vy mít zbraně? Položit je!

[Garth Devilman]

Gundrun 2

Bylo nesmírně překvapující vidět v těchto končinách vidět nějaké civilizované lidi navíc mluvící jakžtakž baskicem. Když jsem se na ně podíval pozorněji musel jsem trochu poupravit svoje mínění. Navzdory krajině a místu jejich pravděpodobného pobytu nebyly oblečeni zas tak prostě jak bych čekal. Měli na sobě něco, co se nápadně podobalo rouchu. Zajímavé také bylo z jakého materiálu bylo toto roucho zhotoveno a to jsem se pohyboval v kruzích, kde bylo potřeba znát spoustu věcí.


Můj pohled se přestal zaobírat oblekem a zaměřil se směrem k obličeji. Tvář byla sluncem osmahlá do bronzova a její zvláštnost ještě doplňovalo tetování nějakého plaza v modré barvě, přes celou, pravou polovinu obličeje. Černé oči obou chlapců nervózně těkaly sem a tam snažíc se o nás udělat také nějaký ten obrázek až nakonec každý vyslovil své přání.

Podíval jsem se na svého Mistra. Z jeho tváře jsem však nedokázal vyčíst absolutně nic. Byla neměnná a tvrdá, jako ta nejtvrdší odrůda krystalu. Na chvilku jsem měl pocit, že je snad mrtvý. Pak jsem se ale vzpamatoval, utěšujíc se myšlenkou, že je to snad nějaký druh hojivého transu...

Vykročil jsem směrem k chlapcům a sáhl si přitom pod své roucho a vyndal z pod něj svůj světelný meč. Nebojte se přátelé, nechceme vám ublížit. S těmito slovy podávám svou jedinou zbraň jednomu z chlapců a přitom s úkosem pohlédnu na Mistra, který se mi zabýval stále čím dál méně...

[MrTukan]

Gundrun 2

Chvíli jste na sebe vzájemně koukali a prohlíželi se. Domoroci jsou pro tebe až příliš zajímavý a tak v dobré víře přistoupíš blíž k jednomu z nich, který nejprve ucukne, ale když zjistí, že mu nejdeš ublížit, tak se zase uklidní. Po tom, co mu podáš meč, tak ho se zájmem a zvědavostí převrací v rukách a snaží se zjistit jak se používá. Druhý ho závistivě pozoruje, ale přitom stále sleduje vás. Tvůj mistr ti připadá, jako by nebyl duší přítomen, už dlouhou chvíli se ani nepohnul.

Náhle, dříve než stíhneš cokoli udělat, domorodec kvůli nesprávnému a neopatrnému zacházení omylem spustí světelný meč, který mu díky jeho nešikovnosti udělá díru do trupu. Se zachraptěním padne k zemi a dále už se nehýbe. Druhý strašně zavřeští a vrhne se k němu. Potom si ale uvědomí, že mu nijak nepomůže a rychle se vspřímí napřahujíc se oštěpem s úmyslem proklát tě zkrz na zkrz. Tvůj meč poklidně leží na těle mrtvého mladíka.

[Garth Devilman]

V ošemetné situaci

A kruci... S těžkým srdcem se dívám na tělo mrtvého domorodce. Jeho mladý druh popadne oštěp a s vytřeštěnýma očima, jenž jsou plné strachu a nenávisti zároveň se mne snaží jakkoli ublížit. Svým způsobem jsem ho chápal, jenže já neměl na hry čas. Přitáhl jsem si Silou svoji zbraň, ale neaktivoval ji. Po té jsem použil opět Sílu a z její pomocí odhodil jeho zbraň...

Podívej příteli, já nechtěl ublížit tvému kamarádovi v žádném případě ublížit. Důkazem toho je, že jsem tě teď hned nezabil, ač jsem mohl... Snažil jsem se artikulovat, jak nejlépe jsem dovedl. Moje řeč sice byla místy „na hrubo utkána,“ ale vynaložil jsem veškeré, své síly, aby to ten chlapec pochopil. Podíval jsem se na Mistra, který nejevil žádné známky zúčastnění...

Otočím se zpět na domorodce. Podívej se, když mi pomůžeš obstarat nosítka pro mého přítele... Ukáži na Mistra. Tak slibuju, přísahám, že tvému příteli ve vesnici vystrojím takový pohřeb, jaký se sluší na pořádného válečníka! V podstatě to bylo absurdní, ale věděl jsem, že většina domorodých kmenů posvátné obřady ctí. Bylo to trapné, ale byla to jediná šance, jak vyjít z tohohle bludného kruhu....

[MrTukan]

Gundrun 2, oáza

Potom, co sis stáhl pomocí Síly meč zpět do ruky a vyrazil kopí z ruky domorodci, což nebyla vůbec těžká práce, jsi ho začal zahrnovat spoustou slov, kterým zřejmě nerozumněl. Jenom tě ještě chvíli s vytřeštěnýma očima a smrtelně pobledlý, sledoval. Náhle začal strašlivě děsivě vřískat a velice rychle se rozběhl zpět do houštin směrem k osadě.

Tvůj mistr se už zřejmě trochu vzpamatoval a přejížděl zrakem od tebe k mrtvému mladíkovi a potom zase k tobě a hned také nasadil trochu nechápavý výraz. Oklepal se a promluvil:

To byl hodně špatný nápad, dávat mu svůj meč. Teď po nás půjde celá jejich osada. Lěi bychom zmizet.

Ani slovem se nezmínil o svém výpadku a jeho hlas byl podivně klidný, nezúčastněný a bez zájmu, až jsi o svého mistra začal dostávat opravdu strach.

[Garth Devilman]

Gundrun 2

Při Mistrově promluvě jsem skoro nadskočil. Bylo to tak nečekané, jako kdyby k vám přišel Hutt a bez nějakých, postraních úmyslů vám věnoval nějaký dárek. I přes obrovský nával radosti, že Mistra slyším mi však po zádech přeběhl mráz hodný Hothu.

Co se to u všech sithských vyvrhelů děje? Vždyť tihle domorodci jsou naším, jediným vodítkem... Bylo mi jasné, že teď asi přijdou problémy, ale bylo jasné, že jiná cesta není. Krom toho se mi ani trochu nechtělo šlapat písek. Moje argumenty ještě podporoval fakt, že mi tady něco nesedělo. Vše co se mi honilo hlavou jsem po té přetlumočil Mistrovi....

[MrTukan]

Gundrun 2

Potom, co jsi msitrovi sdělil své pocity a obavy se začal trochu s obavami rozhlizet po okolí a s trochu přihlouplým tónem, který si u něj častokrát neslýchal, se tě zeptal:

Takže co teď budeme dělat?

Ty ses samozřejmě také kvůli bezpečnosti rozhlížel po okolí a právě, když se tě mistr ptal, co budete dělat, upoutalo tě něco na hladině jezera. Vystupovalo tam z vody něco šupinatého, ale na mrtvou rybu plovoucí po hladině to nevypadalo.

[Garth Devilman]

Gundrun 2

Rozšířily se mi překvapením zorničky. Odkdy takhle Mistr mluví? Na téhle planetě se mi teda přestává líbit hodně rychle. Obrátil jsem oči v sloup. Jestli má tato planetka tak „blahodárný“ vliv na Mistry Jedi, jak to, že na Padawany to nemá žádný účinek?

Rozhlédl jsem se kolem sebe a vzápětí mi poklesla čelist. S bažiny pár metrů od nás se něco dralo na povrch. A rozhodně se to nepodobalo písečnému červovi, kterého bych tady čekal ani ničemu mi známému. Instinktivně jsem sáhl po meči a zkoušel něco vycítit v Síle. A jestliže jsem předtím vypadal překvapeně, tak teď jsem poulil oči do nepředstavitelných rozměrů.

Čekal jsem, že narazím na tvora, který bude buď k Síle naprosto imunní, nebo že bude mít typický živočišný organismus. Ale rozhodně bych nečekal, že bude tvořen ze Síly. Poznal jsem to na první dotek, ale odezva byla tak silná, že jsem se raději stáhl do obrané ulity...