3. Mise pro Dash Spience(Alpha-63 'Dash')

[Jordi Linx]

Poškozený Acclamator, Chodba před můstkem:
Granát směřující k tobě tě přinutí k rychlému, ne-li přímo intuitivnímu jednání - upustíš obě DC-17ky a jedním hmatem uchopíš svou DC-15ku - jenomže opačně, tedy za hlaveň a s několika kroky kupředu pažbou na plno zasáhneš granát asi dvě vteřiny před výbuchem. Všechno ti najednou přijde jakoby zpomalené, když vidíš, jak granát hodně rychle změní směr - ještě se sebou vrhneš na zem na opačnou stranu a čekáš. Přimáčknut na podlaze pocítíš mírné vibrace od exploze, jejíž případné následky bez potíží vykryje tvé brnění a ty se prakticky hned můžeš překulit s puškou směrem k otevřeným dveřím vedoucím na můstek. Dým z tvého granátu se už rozplynul a ty jsi si mohl ověřit, že z tvé předchozí střelby opravdu zůstal opravdu jeden z protivníků ležet na zemi. Chvilku bylo ticho a klid, než se z dveří na můstek vykloní dvojice mužů a poté, co tě spatří vystřelí nepřesnou dávku a znova zalezou.
Jeden ? Jenom jeden ? Za co vás kurva platím !
zaslechnul jsi křik, který se shodoval s tím, jež jsi zaslechnul už předtím a měl jsi několik momentů k rozmýšlení si dalšího postupu.

[Dash Spience]

Poškozený Acclamator, Chodba před můstkem:

Děkoval jsem nikoliv nějakým bohům, ale instruktorům, kteří do nás dlouhé hodiny vtloukali a vtloukali různá moudra a podobné. Jednal jsem čistě reflexivně když jsem viděl jak ten granát letí na mě. DC-17cky sice původně měli jít do pouzdra, ale časový pres mě jaksi donutil je jen pustit na zem a sahat po 15ce. Nechytnul jsem jí nějak extra, ale k mému účelu mi to stačilo. Čas se začínal jakoby zpomalovat a já jen doufal, že se trefím, protže kdyby ne, tak mě ta koule smetla z povrchu chodebního. Jak byl čas zpomalený, tak ta vteřina než jsem se dostal na zem po odpálení granátu byla nekonečná, to do toho nepočítám tu další než granát bouchl. Jak to bouchne, tak mi paluba vibruje pod tělem a do brnění mi bubnovaly všelijaké úlomky, které se odkudkoliv odštěpily při výbuchu. Rychle jsem se oklepal a posunul blíže k můstku. Ještě mi z toho zvonilo v uších. Jak se začal ten dým rozptylovat, tak jsme viděl, že aspoň další z těch parchantů co zabili mé bratry a snaží se obsadit lod Republiky zaplatil za svůj zločin. Nějak jsem nestihl ani nic podniknout, když z můstku vykoukly nějaké dvě postavy a jediné na co se zmohly bylo to, že v panice rychle vystřelily a schovaly se zpět na můstek.
No to jste toho předvedli parchanti
Lomcoval mnou vztek, protože jsem si vzpomněl, jak zemřeli všichni moji bratři co byli tady na lodi. Musel jsme se smát, když jsem slyšel jejich velitele jak nadává.
A to ještě ty parchante nevíš, že všechny co tu máš vymlátilo ani ne deset vojáků
Lehnul jsem si na zem, abych byl krytý aspon z části mrtvolou toho zmetka. Rozhlédl jsme se kde skončili mé DC-17cky, jestli by bylo ještě možné je použít, protože jsme nevěděl, jestli je výbuch nerozmetl někam pryč. Jak se dostat na můstek byla ovšem věc druhá, proto jsme začal s kontrolou granátů a jejich typů, které ještě mám. V případě, že by ten mrtvý měl nějaké viditelně, tak si je vezmu. Nějak se mi vykouřil z hlavy plán lodě, ale hledám, jestli není nějaká jiná možnost jak se dostat na můstek než ty dveře, ale přitom si ještě rýpnu do těch za dveřma.
Jestli se mi vzdáte hned, tak vám můžu zaručit řádný proces před soudem! Vzdejte se a nic se vám nestane!

[Jordi Linx]

Poškozený Acclamator, Chodba před můstkem:
Svoje DC-15ky jsi našel kousek za sebou a na první pohled byly explozí netknuté, takže nebyl problém si je zvednout a strčit zpět na jejich místa. Tělo jednoho mrtvého, ke kterému jsi dorazil ti odkrylo nesmírné bohatství - dva tříštivé granáty, ale nějaké pochybné výroby. Přesněji, nenašel jsi tam značku žádného známého výrobce, takže sis nemohl být jistý spolehlivostí tohoto granátu. Kromě vrhacího nože a dvou nekompatibilních zásobníků do blasterové pušky jsi však nic hodnotného už nenašel.
A co kdyby jsi se rovnou zastřelil, aby jsme si ušetřili munici ?
ozvalo se zpoza dveří můstku, ale už po nějakou dobu z nich nikdo nevykouknul, aby se po tobě snažil vystřelit. Z tvých vlastních granátů tím zatím zbýval jeden výbušný a jeden oslepující, takže s dvěma nalezenými jsi měl nyní čtyři kousky. Nastala chvilka ticha, kterou jsi mohl využít ve svůj prospěch.
Tady Eta-15, slyšíte mě ?
naruší tvé přemýšlení zčistajasna hlas velitele týmu Eta.
Samozřejmě, že tě slyší - toho by jsi nezabil, ani kdybys ho přejel Venatorem ...
zaslechl jsi skeptickou odpověď Hookeru a následoval povzdech. O tom, že to byl tým Eta se opravdu nedalo nijak pochybovat, což potvrzuje i fakt, že volají v tu nejméně vhodnou dobu.

[Dash Spience]

Poškozený Acclamator, Chodba před můstkem:

Rychlý pohled mi prozradil, že se mým DC-17ckám nic nestalo. Naštěstí nebyly nějak daleko a já se nemusel pro ně nějak extra natahovat abych se odkryl. Proto rychle zapluly zpět do pouzder kam patřily a já se mohl dál věnovat rozmýšlení a prohledávání. Ten žoldák jenž se uvolil, že mi poskytne svoje tělo jako kryt měl u sebe pro mne neocenitelné věci a to dva tříštivé granáty. Sice výroba, vypadala jako doma na koleni, ale nebouchly mu u pasu doteď nebouchnou dál. Jen sem se modlil, aby bouchli když budu chtít aby bouchly. Nůž, který jsem našel jsem si taky přivlastnil, protože nikdy nevíte kdy se vám taková ocel na hození bude hodit.
To by jste mohli. Nechce se mi plýtvat munice na takové existence jako jste vy!
Oplatím můstku jejich rýpání a vrátím se k tomu co jsem začal, což je kontrola stavu výzbroje. DC-15cku jsem měl zamířenou na můstek, ale více jsem kontroloval stav výzbroje. K mému velikému zklamání jsem měl už zase jen omezený počet granátů a to na dva spolehlivé republikové a ty dvě nově nalezený vajíčka pochybného původu a účinnosti. V hlavě se mi začínal rýsovat plán, kdy jsem chtěl v jednom muži dobýt můstek stylem, že bych hodil výbušný granát ke dveřím, což by ty za nima přinutilo se skrýt a já bych těsně po něm mohl hodit oslepující a vpadnout na můstek nebo najít jinou možnost. Ovšem moje rozjímání nepřerušil nikdo jiný než Eta s jejich vtipnýma poznámka, kterým se ač nerad musím zasmát i v bojové zóně.
Tady 63jka, řekl vám někdo že voláte v ty nejblbější chvilky? Co potřebujete Eto?
V duchu jsem si slíbil, že až Hookera uvidím, tak ho nechám ,,přejít" AT-TE nebo podobnou velkou mrchou.

[Jordi Linx]

Poškozený Acclamator, Chodba před můstkem:
Z můstku vycházelo, tedy pokud by bylo možno to takhle nazvat, naprosté ticho a tak jsi se chvilku mohl soustředit na tým Eta a jenom v duchu jsi mohl doufat, aby ti podali nějakou dobrou zprávu.
No, ehm ... vy jste tu zanechal zajatce, pane ?
pronesl trochu nejistě Nut, velitel týmu a jeho tón opravdu nevěstil nic dobrého.
... řekni, že nás přepadl ze zálohy, měl tu nějaký posily nebo něco takovýho, ať nevypadáme za úplné idioty ..
zaslechneš prosebný hlas Degga, jak jinak než na otevřené lince.
... už to mám, sním k večeři granát a budu mít klid ...
promluvil Hooker, který opět hýřil svým skepticismem a přáním radši zemřít, než si projít dalším hlášením svého týmu.
No, tak se mu povedlo utéct pane ... Rip s Deggem se za ním vydali, ale bohužel je setřásl ...
dodá Nut se silným povzdechem a neušla ti z jeho hlasu jistá pokora, která je tak typická pro ty, kteří se hodlají za něco kát.
... skvělý zase to schytá chudinka Rip, chtěl jsem projevit jenom trochu lidskosti !
zaslechneš ještě rozhořčeného Ripa, který korunuje 'vaši' současnou komunikaci a na chvilku tak linka utichne, jak trpělivě očekávají tvoji odpověď. Můstek stále nejevil žádné další známky aktivity, což nemuselo věstit nic dobrého.

[Dash Spience]

Poškozený Acclamator, Chodba před můstkem:

Zatímco jsem mířil na dveře,abych mohl eliminovat cokoliv co by vykouklo, tak jsem se mohl věnovat Etě. To co mi Eta posílala skrz vysílačku bylo na jednu stranu velice úsměvné, ale na tu druhou to bylo děsný. Já jsme se začal vztekat sám na sebe, že jsem jim to neřekl a zapomněl na to, ale zároveň jsem měl vztek na Etu, že se nechala zaskočit jako malý kadeti když jdou do výcviku. No každopádně škoda je už napáchána a nic se s ní neudělá.

Nute ať Hooker ten granát sežere až bude mimo moje velení, protože teď bych s tím měl moc papírování a Rip ať se přestane litovat to se nedá poslouchat. Utíkal někam, kde by mohl potencionálně něco udělat? Řiďte se předchozími rozkazy. Nyní nemám čas, abych se zabýval tím, že se necháte překvapit jak banda kadetů. Tohle jste mohli předpokládat, ač tam už někdo byl nebo ne, že tu je ještě někde nepřítel. Varujte ještě Dzetu, že se nám tu ještě někde pohybuje nějaký takovýhle individum a ať už se to neopakuje.

Skončím proslov k Etě a začnu se soustředit zpět na to, jak se dostat na můstek aniž bych nějak závratně poškodil jeho zařízení. Neměl jsem nějaké moc velké šance. Měl jsem jedinou možnost a to dveřmi, které byly hlídané. Když pominu to, že na můstku jsem nesměl teda spíše neměl bych nic moc rozstřílet, tak se mi v hlavě nabudil plán. Lehnu si za mrtvolu žoldáka, abych měl aspoň nějaký kryt tady na chodbě a blíž ke dveřím. Hodím výbušný granát ke dveřím. Po jeho výbuchu hodím oslepující, čímž bych měl ochromenou ostrahu dveří oslepit a poté zneškodnit. Po celou dobu budu používat DC-17cky, protože 15ckou bych mohl poškodit silně nějaké zařízení. Co nejtišeji se přesunu do pozice, odkud bych mohl zahájit svůj plán. Vytáhnu jednu 17cku vezmu jí do levé ruky a připravím si granáty. Tiše si napočítám do tří a začnu svůj plán. Popadnu výbušný granát a snažím se abych hodil granát do středu dveří tak aby prošel dveřmi ale dopadl těsně za jeho okraj. Počkám na výbuch a nějakou rekaci jako je střelba nebo nadávky. Pokud to nastane hodím oslepující granát a i když to nenastane tak pro jistotu to stejné, protože nehodlám riskovat. Nechám granát vyboucnout a jsme odvrácen, aby neoslepil i mne. Vytáhnu i druhou DC-17cku a vyrazím přikrčen podél stěny směr dveře.

[Jordi Linx]

Poškozený Acclamator, Chodba před můstkem:
Rozhodl jsi se týmu Eta vyhubovat za jejich lehkomyslný plán a pobídl jsi je k tomu, aby alespoň varovali Dzetu a vyvarovali se podobné chyby.
Rozumím pane ...
začal odpovídat Nut
Šéfe, něco mě napadlo - teď už nám neuteče !
zaslechl jsi nadšený hlas Ripa, který přerušil Nuta.
... budu se řídit vašimi rozkazy, Eta konec.
dokončil hlášení Nut, než se tým Eta odmlčel a ty jsi mohl začít připravovat svůj útok na můstek. Pomalu jsi nakráčel na ideální pozici pro tvůj přepadový útok, mírně jsi poklekl, připravil si oba granáty a po nádechu se dal do činění. První granát letěl přesně, jak sis naplánoval - do středu dveří, hezky za roh.
Bacha granát !
ozvalo se zpoza dveří, než to přehlušila exploze, kterou následovalo drobné ticho, ale také mírné zakuckání - takže jsi pokračoval nyní s oslepujícím granátem a vyražením kupředu. Jenže, jakmile jsi odhodil granát, tak se něco stalo - granát letěl dál, jenže i ty jsi se pomalu začal sunout kupředu. Vysvětlení bylo jednoduché - necítil jsi v ten moment žádnou váhu a najednou jsi nebyl ta jediná věc, co se vznášela v chodbě. Gravitace na lodi byla dle všeho vypnuta a ty jsi pomalu letěl k otvoru do můstku, odkud se ozval výbuch oslepujícího granátu. Odhadem jsi měl tak deset vteřin, než se dostaneš hlavou na dohled vnitřku můstku - potíž byla v tom, že jsi neměl možnost se od něčeho odrazit, nebo přichytit vzhledem k tomu, že jsi se vznášel uprostřed chodby.

[Dash Spience]

Poškozený Acclamator, Chodba před můstkem:

Už jsem přestal vnímat Etu, která zněla, že už si poradí. Radši jsem se soustředil na to jak pořádně hodit. Granát dopadl přesně k mojí spokojenosti. Ve výkřiku jenž se ozval z můstku byla i trochu hrůza nebo mě se to asi zdálo. Ač jestli jsem ho někomu hodil pod nohy tak asi moc nadšenej nebyl. Po výbuchu ten dotyčný jen naříkal, ale z hlediska bezpečnosti jsem tam hodil další nyní oslepující granát. Pohledem sem doprovázel granát a pomalu se odvracel, abych nebyl zábleskem oslepen i já. Bohužel se stalo něco, co jsem tak trošku nepředpokládal. Výbuch prvního granátu asi poškodil i ovládání umělé gravitace a já se nyní jen tak vznášel. Už to se mi dosti nelíbilo, protože pohyb v nula G mě opravdu nebavil. Nestálá situace mě sice překvapila, ale ne přímo ochromila. Neměl jsme se čeho odrazit jak se popohnat. Naštěstí jsem měl na zádech jetpack, který jsem mohl použít k tomu abych se popohnal ke dveřím na můstek a překvapil jak jsem doufal ochromenou posádku. Tahle nová situace mi mohla dvojnásob pomoci při dobývání můstku. Zapnul jsem jet a zamířil směr dveře. Chtěl jsem se dostat na hranu dveří, abych mohl nahlédnout na můstek a případně mohl dolikvidovat odpor, který tam mohl být. Když mi došlo,že výbušnej granát vyřadil umělou gravitaci, tak jsme se rozhodl že už radši svojí oblíbenou zbraň používat nebudu. Hodlal jsem využít toho, že já mám nějakou zkušenost s výcvikem v nula G a můj nepřítel aspoň pokud jsem doufal nemá. Věděl jsem minimálně o třech lidech na můstku. Kdyby granát vyřadil ty dva u dveří, tak na mě zbývá už jenom ten jejich velitel, který by nastálou situací mohl být zaskočen a já mohl mít pokoj, protože se začínala oývat všechna moje zranění. Jen mě mrazilo v zádech z toho když o něm můj starý známý říkal, že je to největší vrahoun.

[Jordi Linx]

Poškozený Acclamator, Chodba před můstkem:
Nulovou gravitací jsi se nenechal tolik rozhodit, protože vědomí přítomnosti tvého jetpacku tě značně psychicky posilovalo. Vlažným tempem jsi se nasměroval k okraji dveří na můstek tak, aby ses jich mohl zachytit a opatrně nakouknout dovnitř. To se ti díky hodinám tréninku povedlo a mohl jsi tak vidět jednoho těžce raněného žoldáka při stěně chodba spojující tuto s širokým můstkem a druhého, jak se snaží rukama kverdlovat tak, aby se dostal do otevřeného prostoru můstku. Možnost toho, že granát něco poškodil se ti potvrdila, když jsi viděl několik jiskřících kabelů v místě dopadu, kde byl také černě začouzený dekl od nějakého vedení s notnými trhlinami. Kverdlující žoldák měl přes záda přehozenou svou blasterovou pušku a nevnímal tvým směrem. Dál jsi však již nikoho nespatřil, což při nemožnosti vidět celý prostor můstku nebylo dobré. Tvůj současný výhled byl tedy značně omezený a mohla se ti skrývat i skoro celá desítka nepřátel nebo také žádný. Rozhodně však nebyl čas na to nijak polevovat.

[Dash Spience]

Poškozený Acclamator, Chodba před můstkem:

Rychle jsem se přiblížil pomoci jetpacku ke dveřím a zarazil se o dveře na můstek. Ten pohled co se mi naskytl mě trošku nakrkl samotnýho na sebe. Při zběžném shlédnutí můstku jsem spozoroval ten onen problém, kterýmě dostal do nula G a donutil konstatovat, že v tomto stavu ještě chvilku zůstanu. Panel jenž, pravděpodobně ovládal nulovou gravitaci vypadl jako hromádka kabelů a pokroucených plechů. Další co jsem viděl byli dva žoldáci jenž se bud trošku směšně potácelive vzduchu a nebo se na zemi svíjeli v bolestech. Rychle jsem zhodnotil situaci a rozhodl se jednat co nejrychleji, protože nebyl čas na to abych se tu zarazil a dal možnost těm vevnitř se nějak extra moc vzpamatovat. Zamířil jsem svojí DC-17ckou na toho poletujícího, který nevypadal, že by se zajímal o to jestli mu někdo nacpe blaster skoro až do zadku a poslal jeho směrem tři výstřely, které by ho měli vyřídit. Radši jsem se pojistil a vyslal jeho směrem další dva. Pak jsem se otočil k tomu těžce raněnýmu a třema dalšíma výstřlema ukončil jeho trápení. Teď záleželo co si počnu dál. Nyní jsempotřeboval ten oslepující granát, který jsem tak neuváženě vyhodil. Takhle jsem na sebe nebyl vzteklý asi dobrou půl hodinku. Rychle jsem se rozhlédl po nějaké konzoli, která by mě kryla proti prostoru do nějž jsem neviděl. Rychle jsem promyslel plán a začal v jeho plnění. Abych aspoň torchu využil toho, že nepřítel bude ještě možná trochu oslepen po dopadu granátu a zmaten a s absencí dalšího omračujícího granátu jsme se rozhodl vystřelit naslepo několik ran do výše nad konzole do míst kam jsem neviděl, abych donutil nepřítele možná trošku uhnout či zalehnout, prostě horozhodit abych měl klid a mohl se v klidu přesunout za konzoli. Využiju toho, že se budu moci odrazit od dveří a pak použiju jetpacku abych sezrychlil a tak dlouho nebyl cílem. Ještě možná zkusím trochu se stáhnu dolů abych nebyl tak veliký cíl ve vzduchu a v duchu napočítám do tří a začnu s plněním svého plánu. Jen jsme doufal, že Ti co tam jsou jich není moc a nemaj zaměřený dveře.

[Jordi Linx]

Poškozený Acclamator, Chodba před můstkem:
Vzhledem k situaci dlouho neváháš a sérií výstřelů nejprve třikrát zasáhneš odlétávajícího nepřítele, než jsi pro jistotu vystřelil další dva, které z něho udělaly po můstku poletující mrtvolu. Tedy, dokud jeho tělo setrvačností, kterou jsi navýšil svými výstřely nedoklouzalo až k čelnímu průzoru na protější straně můstku. To už jsi ale vysílal další tří přesné rány na nyní již mrtvého nepřítele, čímž jsi vyřadil osazenstvo drobné chodby, které nejspíše strážilo dveře. I jeho tělo se začalo pomalu šourat směrem k můstku, kde jsi si ze své pozice vyhlédl možný kryt mezi konzolemi, kde jsi mohl být krytý zprava i zleva, tedy z míst, do nichž jsi nemohl vidět. Všechny tvé pohyby byly rychlé a po odražení od hrany dveří sis ještě pomohl drobnými zážehy jetpacku, zatímco jsi naslepo střílel z každé ze svých ručních zbraní do odlišné strany a snažil si tak vytvořit alespoň částečné krytí. Vyřítil ses z drobné chodby a rychle ses ohlédnul do stran, aby jsi mohl spatřit další dva žoldáky, kteří se rychle skryli před tvou střelbou a sami se neúspěšně pokusili tě zasáhnout. Od svého krycího místa jsi byl už jenom pět metrů, když jsi náhle pocítil dobře známý pocit gravitace. Z nízkého letu vzduchem se stál přímý pád a nepovedlo se ti včas nijak reagovat kontrolou jetpacku, i proto, že jsi se snažil pomocí končetin nějak zkorigovat své klouzání po chodbě. Než jsi dojel na své místo, notně otlučený, tak se ozval výstřel ze zbraně, která rozhodně spadala do kategorie těžších blasterů a který se ti zaryl do jetpacku. Další výstřel už minul, ale z jetpacku se ozývalo podezřelé syčení, čehož si všimnul jakmile jsi byl v krytu. Klesal také tlak hnacího média jetpacku, což nebyla ta z nejlepších zpráv, stejně jako jistota, že na můstku jsou kromě tebe rozmístěny ještě tři další osoby - dvě někde napravo, jedna někde nalevo(z hlediska pohledu směrem ke dveřím, jimiž jsi vstoupil na můstek).

[Dash Spience]

Poškozený Acclamator, můstek:

Rychle jsem vyřešil lítající mrtvolu a sledoval, jak se připlácla na čelní průzor. Kdyby kolem průzoru letěl nějaký šílený stíhač, tak si myslím, že by se úlekem naboural. Rychle jsem po řešil další nyní již mrtvolu a soustředil se na to jak se dostat na můstek. Na nic moc jsem nečekal když jsem si našel pořádné místo, kde by se dalo krýt rychle jsem se odrazil od dveří. Střely z mých 17ctek lítali na všechny strany a já se stíhal rozhlídnout. Měl jsem co dělat minimálně s dvěma žoldáky. Což by bylo celkem dobrý, kdyby se nestalo to co se stalo. Najednou jsem cítil, že to moje volné klouzání je jaksi těžší, až se to nakonec úplně zastavilo. Snažil jsem se pomoct si jetpackem, ale to jsem nestihl a ztěžka jsem se poroučel k zemi. Pád to byl tvrdý, protože byl nečekaný a já se nestihl nějak zkorigovat. Naštěstí jsem se nějak doklouzal do svého krytu, ale ta cesta mě stála celkem dost sil a něco mě ztěžka udeřilo do zad. Podle zvuku to byl těžký blaster a můj počet nepřátel se rozrostl minimálně na tři. Když jsem se už konečně mohl trochu vydýchat, tak mě probral nějaký zvuk, který mi vycházel ze zad. Můj jetpack byl ta tupá rána co jsem dostal do zad. Sundal jsem ho ze zad. Přeci jenom život mi už jednou zachránil, ale po druhý už by mi mohl bouchnout na zádech. Na chvíli jsem se snažil si vyčistit halvu a nemyslet na tu všechnu bolest, jakou jsem byl zmlácený. Napnul jsem smysly, jestli se nesnaží někdo dostat k mé pozici a začal jsem si v hlavě budovat můj budoucí plán. Ovšem přemýšlel jsem jak využít prostředků, kterých mám. Nechtělo se mi využívat tříštívých granátů, které jsem si ukořistil, protože by mohli těžce poškodit ovládání můstku. Hlavní problém byl ten, žoldák s těžkým blasterem. To jsem předpokládal je ten jejich šéf, protože podle slov toho hackera to byl pěkně velkej hajzlík. Vyklonil jsem se ze skrytu a vystřelil pár ran naslepo na toho s těžkým blasterem. Překontroloval jsem stav zásobníků a v případě nutnosti přebil. Tohle vůbec nevypadalo dobře, ještě zbývalo aby se ozvala zase ETA a tenhle tyjátr by byl dokonán. Tahle situace zdála se mi bezvýchodnou, ale zoufat si mi přišlo trošku nemilé. Snažil jsem se najít nějakou další cestu odkud bych měl lepší výhled na obě strany a zároveň byl krytý. Tohle muselo proběhnout rychle, než sem na mě naběhnou Ti tři. Moje štěstí bylo, že zatím nezačali s útokem. Pokud se najde nějaká taková pozice vystřelím na obě strany naslepo, abych je zamáčkl dolů a přesunu se tam, potřeboval jsme lepší možnost jak zamířit

[Jordi Linx]

Poškozený Acclamator, Můstek:
Jakmile jsi byl za krytem a trochu se zorientoval, tak jsi se nejprve zbavil svého jetpacku, jehož funkčnost se bohužel pro tebe přiblížila k nule. O žádném jeho dalším použití jsi neuvažoval a tvé možnosti nebyly bohužel nikterak bohaté. Naslepo jsi vyslal několik výstřelů, než jsi se vrátil k rozvahám o svém dalším postupu. Ten ti zpestřila odpověď od trojice nepřátel, kdy promluvily jejich zbraně - blasterová puška, těžká blasterová puška a rychlopalný blaster. Jejich výboje se zaryly do kraje konzole za níž ses kryl a několik jisker ti dopadlo na ramena. Po svých výstřelech sis dobil zásobníky a vyčkal jsi několik vteřin na ETU, aby se tentokrát neozvali. V rámci své pozice jsi se rozhlížel, co by jsi mohl pro svou pozici udělat - žel jsi byl krytý prostřední konzolí, která měla po krajích dost prostoru k těm krajním. Přesto přímo před tebou byla široká konzole, která by ti umožňovala mnohem víc krytí a jakýsi pohyb zhruba až ke stranám můstku, což se tedy rovnalo i většímu prostoru k manévrování.
Když poslušně odhodíš zbraně a vzdáš se, tak tě možná necháme naživu a vystřelíme tě v záchranném modulu.
ozval se značně posměšný hlas muže, který neměl pochyby o své sebejistotě. Buď se hodně vychloubal, nebo si svými schopnostmi byl opravdu jistý.

[Dash Spience]

Poškozený Acclamator, Můstek:

Když jsem přebíjel jen jsem slyšel jak se nepřátelé snaží, abych pro ně přestal být problémem. Evidentně jsem jim tu velice vadil a mě už taky přestávali bavit. Měl jsem chut po nich hodit ty granáty, co jsem měl, ale ještě jsem to chtěl zkusit bez toho aniž bych při svém pokusu o umravnění zničil půlku můstku. K mému potěšení se ETA neozvala a já si mohl nechat volnou hlavu na myšlení co s těma třema co si zabrali můstek a chovali se jakoby jim to tu patřilo. Bohužel pro ně ne na dlouho, protože zachvíli bude můstek opět v držení Republiky. Moje situace aktuálně byla velice, ale velice nezávidění hodná. Základ byl dostat se dopředu k té větší konzoli, abych měl lepší rozhled. Už jsem se chtěl k ní přesunout, když se ozval pravděpodobně ten jejich šéf.
A když Ty přestaneš blbě kecat a vzdáš se, tak Tě možná zabiju pomaleji. Zabili jste zde mnoho mých bratrů, ale Tvoji lidé už za to zaplatili. Jste poslední z Těch co se sem nalodili, proto se vzdejte a budete ušetřeni. Bylo mi potěšením pomalu likvidovat celou Tvou bandu a bude mi ctí zlikvidovat i Tebe! Ve jménu Republiky a cti mých bratří!
Chtěl jsem je vyprovokovat k nějakému neuváženému činu. Ve mě se taky hromadil vztek, ale snažil jsem se se ovládnout a zabránit vyrušení mého soustředění. Počkám, jestli se nevrhnou do nějakého neuváženého útoku. Pokud ano, pokusím se je trefit. Když to nepůjde vystřelím aspon na slepo jejich směrem. Předpokládám, že se spíš pohnou Ti dva než jejich vůdce. Pokud k nějakému útoku nebo pohybu nedojde, zkusím se já dostat k té větší konzoli. Vystřelím pár ran naslepo a počkám, protože předpokládám, že toto moje krytí už prohlédli. Počkám chvilku a připravím se k další palbě. Vystřelím zase oběma směry naslepo a vyrazím k větší konzoli.

[Jordi Linx]

Poškozený Acclamator, Můstek:
Situace na můstku se na chvilku uklidnila, když jste se rozhodli navzájem překřičet a především si vyhrožovat, kdo koho zabije první. Po tomto krátkém intermezzu jsi zaslechl dost urážlivé slovo na tvou adresu od jednoho z útočníků, očividně jiného, než byl šéf. To už jsi ale z boku naslepo vystřelil směrem, odkud přišla nadávka, několik ran. Než se ti dostalo blasterové odpovědi, tak jsi zaslechl další nadávku, které jsi však pro její cizojazyčnost nerozuměl. Před palbou protivníků jsi se náležitě skryl a jakmile odezněla, tak jsi oběma směry dvakrát vystřelil a s palbou naslepo za sebe jsi vyrazil směrem ke konzoli. Jakmile jsi mohl, tak jsi udělal skok vpřed, což bylo akorát včas, než vteřinu potom na tvou bývalou pozici dopadl výstřel od jejich šéfa.
On je snad naklonovanej z nějaké kudlanky nebo co !
křikl jeden z útočníků, když si dobíjel, na tvůj akrobatický prvek. Ty jsi zatím mohl využít nového a mnohem rozlehlejšího krytu k tomu, aby jsi přišel s novým plánem. To však trvalo jen do té doby, než se celá loď otřásla mohutnou explozí, odhadem někde z levoboku ...