Korriban: Akademie
Skutečně jsi se skryl na poslední chvíli, protože Dorn se kolem tebe za okamžik prohnal jako ardroxianská chřipka Wookiejskou vesnicí. Měl naspěch, protože se zdržel v hádce se svými přáteli. Co jsi však ze své pozice v kamenném výklenku nemohl tušit bylo, že příčinou té roztržky jsi byl ty. Dornovi totiž v žaludku kromě nestravitelného oběda leželo i něco jiného a neváhal se s tím před svými kumpány rozpovídat, či spíše rozeřvat. S tím Daccolnem musíme skoncovat, slyšíte?! Už ho mám akorát dost! Já ho porazím v souboji, on se jen drze uchechtne a chce pokračovat dál! To teda ne! Ale přestože jeho dva společníci nikdy předtím neodmítli nabídku někoho pořádně zmlátit, tentokrát se na sebe jen podívali a jeden z nich mu odpověděl: Podívej, Dorne, nevím, proč ti ten smrad pořád tak vadí. Vždyť už jsme si ho přece jednou podali, tak co? Já do toho nejdu, tohle je nuda a ne výzva. Rodian vedle něj pokyvoval hlavou. Přesně tak, nebudeme přece bít pořád stejný lidi, ne? řekl po chvíli. To ale samozvanému vůdci tlupy jako odpověď nestačilo a roztržka, jež následovala, nebyla pro nikoho ze zúčastněných příjemná. Ke konci se už všichni tři oslovovali nadávkami typu "chobotnice", "zeleňák" nebo "pitomec". To byl důvod Dornova opožděného příchodu. Když pak naťukal přístupový kód a vzal z rohu meč, bylo jasné, koho si představoval na místě svých soupeřů.
Protože ti takovéto uspořádání vyhovovalo, využil jsi trénikovou halu i další večer. Pak další. A ještě jeden. Měsíc tvého výcviku uplynul jako voda. Během té doby jsi každý večer cvičil boj a během dne se pomalu připravoval na znalostní testy a navštěvoval seance s ostatními studenty. Během soubojů s nimi jsi však takticky nevyužíval všech svých dovedností, přesto si tě trenéři začali čím dál tím více všímat. Po jedné takové trénikové hodině tě jeden z nich vzal stranou, zatímco ostatní měli dost práce s tím dostat se s pohmožděnými končetinami ven z haly. Něčeho jsem si u tebe všiml. Z tvých pohybů je jasné, že jsi lepší než všichni ostatní, ale nedáváš to nijak najevo. Tak mě napadlo, že tím asi něco sleduješ. Nedalo mi moc práce zjistit, co to je. Muž v hnědé kápi se rozhlédne kolem sebe, zřejmě jako ujištění, že nikdo další neposlouchá, a nakloní se k tobě.
Chceš vyzvat na souboj nějakého studenta, je to tak? Než stačíš odpovědět, zvedne trenér ruku na zmanení toho, že nechce být rušen. Poslouchej. Žádný student o něco takového nežádal už přes deset let. Má to ale tři podmínky - musíš být nejlepší ve své skupině, pak o to musíš sám požádat Joraka Ulna a konečně si vybrat alespoň dva studenty proti sobě. Boj jeden na jednoho by přece byl zbytečný, když není nikdo, kdo by tě mohl ohrozit. Je ti jasné, že první předpoklad už splňuješ, protože jinak by tě trenér s něčím takovým vůbec neoslovil. Ulna snad požádat zvládneš a dokonce už víš i jména třech svých protivníků. Dobře, vidím, že máš jasno. A teď běž. Otočíš se k odchodu, protože máš nad čím přemýšlet. Jorak Uln bude ve svých komnatách dnes večer, slyšíš za sebou trenérova poslední slova.
Výcvik uživatele Mravec15
Moderátor: Moderátoři
-
Mravec15
- Učedník
- Příspěvky: 62
- Registrován: 29.8.2007 10:12:43
- Bydliště: Hybe
- Kontaktovat uživatele:
Korriban: Akademie
Majstrove slova mi dodali este viac odvahy ale nechcem byt prilis sebaisty aby som nebol sklamani ak mi to Jorak Uln nahodou nepovoli. Pohruzeny do myslienok idem pomali na izbu no stale nezabudam na ostrazitost no ked zbadam na chodbe pred sebou Dorna dobre si vsimnem jeho nenavistny pohlad na ktorom sa znovu musim len uskrnut co v nom ocividne vyvolalo este vetsiu zurivost a nenavist. Ahoj Dorn. poviem kludnym hlasom aby som ho este viac rozzuril a pomali pokracujem dalej akoby som si ani nevsimol ze jeho dlane sa zovreli v peste. Na ten neovladatelny hnev doplati. Nepocujem jeho kroky co znamena ze od zurivosti sa nemoze ani pohnut. Potom s dobrou naldau ze sa mi ho podarilo znovu nastvat vojdem do svojej izby a pustim sa do meditacie kym nebude cas ist za Jorakom Ulnom.
Nastal vecer. Ukoncujem svoju meditaciu a som pevne rozhodnuty ist za svojim osudom, za Jorakom. Asi za desat minut uz stojim pred kancelariu no stale som este nezaklopal. Neviem preco ale toto stretnutie s Jorakom vyvolava vo mne nervozitu. Musim sa ukludnit. Zhlboka sa nadychnem a zaklopem na dvere vstupim dnu a vydim v jeho podlade ze ma uz ocakaval.Vobec ma neprekvapuje ze ma caka. Urcite vie o vsetkom co sa tu deje. Majster.poviem a nastane kratka odmlka pocas ktorej mi Jorak gestom ukaze na sedacku no ja ostanem stat. Asi uz viete preco som za vami prisiel.
Majstrove slova mi dodali este viac odvahy ale nechcem byt prilis sebaisty aby som nebol sklamani ak mi to Jorak Uln nahodou nepovoli. Pohruzeny do myslienok idem pomali na izbu no stale nezabudam na ostrazitost no ked zbadam na chodbe pred sebou Dorna dobre si vsimnem jeho nenavistny pohlad na ktorom sa znovu musim len uskrnut co v nom ocividne vyvolalo este vetsiu zurivost a nenavist. Ahoj Dorn. poviem kludnym hlasom aby som ho este viac rozzuril a pomali pokracujem dalej akoby som si ani nevsimol ze jeho dlane sa zovreli v peste. Na ten neovladatelny hnev doplati. Nepocujem jeho kroky co znamena ze od zurivosti sa nemoze ani pohnut. Potom s dobrou naldau ze sa mi ho podarilo znovu nastvat vojdem do svojej izby a pustim sa do meditacie kym nebude cas ist za Jorakom Ulnom.
Nastal vecer. Ukoncujem svoju meditaciu a som pevne rozhodnuty ist za svojim osudom, za Jorakom. Asi za desat minut uz stojim pred kancelariu no stale som este nezaklopal. Neviem preco ale toto stretnutie s Jorakom vyvolava vo mne nervozitu. Musim sa ukludnit. Zhlboka sa nadychnem a zaklopem na dvere vstupim dnu a vydim v jeho podlade ze ma uz ocakaval.Vobec ma neprekvapuje ze ma caka. Urcite vie o vsetkom co sa tu deje. Majster.poviem a nastane kratka odmlka pocas ktorej mi Jorak gestom ukaze na sedacku no ja ostanem stat. Asi uz viete preco som za vami prisiel.
-
Wedge Bail
Korriban: Akademie - Komnata Joraka Ulna
Když ti Jorak Uln pokynul, abys vstoupil, snažil jsi se v toku Síly zachytit jeho emoce, ale nepodařilo se ti to, zřejmě předpokládal, že se o to pokusíš a učinil příslušná opatření. Oba víte, že student proti Velmistrovi nemá sebemenší šanci, že pokud chce druhý něco skrýt v Síle, první to nikdy nenajde. Raději se tedy soustředíš na slova, která tu a tam rozptýlí ticho jeskynního komplexu. A že je co poslouchat, o tom za několik chvil není pochyb. Vím, proč jsi tady, ano, chytil se tvé nevyřčené otázky a jeho hlas opět rozvibroval tvé bubínky. Vážně uvažuješ o tom, zda by ten pištivý zvuk dokázal rozdrolit kámen, kdyby se Jorak dostatečně snažil. Chtěl bys vyzvat na souboj studenty, ne divokou zvěř jako ostatní, dodal. Až doteď stál zády k tobě, ale při posledním slově se otočil a jeho oči tě propichovaly. Přesto se ze všech sil snažíš neuhnout pohledem, neboť víš, že jde o hodně. Tak uplyne několik sekund, těch nejdelších, které jsi kdy zažil.
Jorak pokračoval: To privilegium je udělováno pouze těm nejlepším, jak víš. Určitě jsi si taky všiml, že většina studentů dává přednost Terentatekovi nebo Tuk'atám. Je to pochopitelné - zvířata jsou předvídatelná, mají slabiny, které už někdo odpozoroval a jim je stačí jen využít. Ty chceš naproti tomu bojovat se studenty, hmmm, zajímavé. Přistoupil o několik kroků blíže. Vyhovím tvé žádosti, ale až mi odpovíš proč. Proč chceš riskovat svůj život v tak nejistém souboji? Snažíš si něco dokázat nebo se jen pomstít? Mluv. Znovu ticho, jenže tentokrát to budeš ty, kdo promluví. Jde o hodně.
Někde poblíž zaslechneš kapku vody, jak proťala vzduch a s neslyšným šplouchnutím dopadla na zem. A pak další. Doufáš, že krátký život tohoto shluku molekul nebude šablonou toho, jak dopadneš ty: rozpláclý na zemi s pramalým významem pro ostatní.
Když ti Jorak Uln pokynul, abys vstoupil, snažil jsi se v toku Síly zachytit jeho emoce, ale nepodařilo se ti to, zřejmě předpokládal, že se o to pokusíš a učinil příslušná opatření. Oba víte, že student proti Velmistrovi nemá sebemenší šanci, že pokud chce druhý něco skrýt v Síle, první to nikdy nenajde. Raději se tedy soustředíš na slova, která tu a tam rozptýlí ticho jeskynního komplexu. A že je co poslouchat, o tom za několik chvil není pochyb. Vím, proč jsi tady, ano, chytil se tvé nevyřčené otázky a jeho hlas opět rozvibroval tvé bubínky. Vážně uvažuješ o tom, zda by ten pištivý zvuk dokázal rozdrolit kámen, kdyby se Jorak dostatečně snažil. Chtěl bys vyzvat na souboj studenty, ne divokou zvěř jako ostatní, dodal. Až doteď stál zády k tobě, ale při posledním slově se otočil a jeho oči tě propichovaly. Přesto se ze všech sil snažíš neuhnout pohledem, neboť víš, že jde o hodně. Tak uplyne několik sekund, těch nejdelších, které jsi kdy zažil.
Jorak pokračoval: To privilegium je udělováno pouze těm nejlepším, jak víš. Určitě jsi si taky všiml, že většina studentů dává přednost Terentatekovi nebo Tuk'atám. Je to pochopitelné - zvířata jsou předvídatelná, mají slabiny, které už někdo odpozoroval a jim je stačí jen využít. Ty chceš naproti tomu bojovat se studenty, hmmm, zajímavé. Přistoupil o několik kroků blíže. Vyhovím tvé žádosti, ale až mi odpovíš proč. Proč chceš riskovat svůj život v tak nejistém souboji? Snažíš si něco dokázat nebo se jen pomstít? Mluv. Znovu ticho, jenže tentokrát to budeš ty, kdo promluví. Jde o hodně.
Někde poblíž zaslechneš kapku vody, jak proťala vzduch a s neslyšným šplouchnutím dopadla na zem. A pak další. Doufáš, že krátký život tohoto shluku molekul nebude šablonou toho, jak dopadneš ty: rozpláclý na zemi s pramalým významem pro ostatní.
-
Mravec15
- Učedník
- Příspěvky: 62
- Registrován: 29.8.2007 10:12:43
- Bydliště: Hybe
- Kontaktovat uživatele:
Korriban: Akademie - Komnata Joraka Ulna
Este dopadla jedna kvapka ked som sa rozhodol pomali no s istotouv hlase odpovedat na majstrovu otazku. Ako ste sam povedal, zvierata su predvidatelne a tym slabe. Nechcem zlozit skusku takym sposobom, ze by to skuska ani nebola....bola by to len hra a ja som sa sem neprisiel hrat. Pocas celej doby pozeram Jorakovi priamo do tvare.Jeho pohlad ma stale prepichuje no vydno ze slova co vychadzaju s mojich ust ho zauimaju, ale ani v najmensom neprekvapuju. Uz ked som sa dozvedel o tejto moznosti zlozenia skusky vedel som, ze to je jediny sposob ako sa da splnit moj sen: stat sa naozaj velkym sithom. Klamal by som keby som nepovedal ze za tym nieje aj pomsta, no pomsta je len nieco co ma tlaci vpred ked uz nemam sil. Je to len jeda s inspiracii nieje to moj ciel. Ked dozneli tieto slova nastalo hrobove ticho az som znovu mohol pocut dopadat kvapku za kvapkou.
Este dopadla jedna kvapka ked som sa rozhodol pomali no s istotouv hlase odpovedat na majstrovu otazku. Ako ste sam povedal, zvierata su predvidatelne a tym slabe. Nechcem zlozit skusku takym sposobom, ze by to skuska ani nebola....bola by to len hra a ja som sa sem neprisiel hrat. Pocas celej doby pozeram Jorakovi priamo do tvare.Jeho pohlad ma stale prepichuje no vydno ze slova co vychadzaju s mojich ust ho zauimaju, ale ani v najmensom neprekvapuju. Uz ked som sa dozvedel o tejto moznosti zlozenia skusky vedel som, ze to je jediny sposob ako sa da splnit moj sen: stat sa naozaj velkym sithom. Klamal by som keby som nepovedal ze za tym nieje aj pomsta, no pomsta je len nieco co ma tlaci vpred ked uz nemam sil. Je to len jeda s inspiracii nieje to moj ciel. Ked dozneli tieto slova nastalo hrobove ticho az som znovu mohol pocut dopadat kvapku za kvapkou.
-
Wedge Bail
Korriban: Akademie - Komnata Joraka Ulna
Počítal jsi kapky, jak dopadají na chladnou zem. Je zajímavé, jak se v takových chvílích dokážeš zabývat tak nepodstatnými věcmi jako je přemýšlení nad tím, odkud se ta prosakující voda vzala. Celý povrch Korribanu je přece vyschlý na troud, což znamená, že se jedná o nějaký podzemní zdroj. Kap! Tentokrát byl zvuk dopadu silnější, zřejmě se nahromadilo větší množství tekutiny prosycené minerálními látkami. Vzhlédl jsi raději znovu k Jorakovi, který se právě chystal nadechnout, aby ti něco řekl. Podvědomí ti říká, že než se tak stane, dopadne na zem ještě jedna slza. Ale nestalo se tak. Zpozorněl jsi, protože sis dokázal přesně vybavit, v jakých intervalech se tak dělo předtím. Co se stalo? Odvrátil jsi od Ulna hlavu směrem ke zdroji toho zvuku. Za dveřmi, je to za dveřmi. Nechápavě hledíš na dvě kamenné desky, za nimiž se něco děje - nekape tam už voda. Najednou zaslechneš syknutí. Cukneš hlavou a vidíš Joraka, jak vztyčeným prstem dává znamení, abys mlčel. Pak začne mluvit.
Být velkým Sithem je přáním každého studenta tady v Akademii, ale pouze několika z nich se to přání splní. Ostatní jsou jen stádo, které poslouchá a plní rozkazy těch, jež prokázali mnohem více odvahy. Pomalu začne chodit po místnosti sem a tam, jeho kroky opatrné a předem promyšlené. Teď je v rohu komnaty a dveře jsou od něj vzdáleny asi pět metrů. Vyhovím tvé žádosti, protože přesně víš, co chceš. Pomalu se sklonil a stiskl tlačítko na zdi. Až doteď jsi si nevšiml, že tam vůbec je, protože bylo důmyslně ukryto pod lůžkem. Dveře, dva těžké kamenné pláty, se bleskově otevřely s nebývalou rychlostí a to překvapilo nejen tebe, nýbrž i mladíka tiše naslouchajícího vaší konverzaci. Jorak ho jedním pohybem ruky doslova vhodil do místnosti a nechal ho tvrdě narazit o stěnu. Utrpěl otřes mozku a s žuchnutím dopadl na zem. Rozčilení Velmistra i tvé bylo nepopsatelné. To, že se někdo vůbec pokusil naslouchat rozhovoru tak vysoce postaveného člena Řádu Sith, bylo důvodem k okamžité popravě.
Jorak zasyčel. Je to jeden z těch fracků, co jsou spřáteleni s Dornem. Moc dobře si na něj vzpomínám, protože při výcviku vykazoval až podezřelou sebedůvěru navzdory tomu, že nic neuměl. Myslím, že máš skvělou příležitost ukázat, jestli jsi připraven stát se jedním z nás. Tady, a v ruce se mu objevil jeho ornamentální světelný meč. Byla to nádherná zbraň s temně červenou rukojetí zdobená černými proužky. Zab ho. Podíváš se na mladíka a pousměješ se, neboť má na vestě blízko ramene mokrou skvrnu od prosakující vody.
Počítal jsi kapky, jak dopadají na chladnou zem. Je zajímavé, jak se v takových chvílích dokážeš zabývat tak nepodstatnými věcmi jako je přemýšlení nad tím, odkud se ta prosakující voda vzala. Celý povrch Korribanu je přece vyschlý na troud, což znamená, že se jedná o nějaký podzemní zdroj. Kap! Tentokrát byl zvuk dopadu silnější, zřejmě se nahromadilo větší množství tekutiny prosycené minerálními látkami. Vzhlédl jsi raději znovu k Jorakovi, který se právě chystal nadechnout, aby ti něco řekl. Podvědomí ti říká, že než se tak stane, dopadne na zem ještě jedna slza. Ale nestalo se tak. Zpozorněl jsi, protože sis dokázal přesně vybavit, v jakých intervalech se tak dělo předtím. Co se stalo? Odvrátil jsi od Ulna hlavu směrem ke zdroji toho zvuku. Za dveřmi, je to za dveřmi. Nechápavě hledíš na dvě kamenné desky, za nimiž se něco děje - nekape tam už voda. Najednou zaslechneš syknutí. Cukneš hlavou a vidíš Joraka, jak vztyčeným prstem dává znamení, abys mlčel. Pak začne mluvit.
Být velkým Sithem je přáním každého studenta tady v Akademii, ale pouze několika z nich se to přání splní. Ostatní jsou jen stádo, které poslouchá a plní rozkazy těch, jež prokázali mnohem více odvahy. Pomalu začne chodit po místnosti sem a tam, jeho kroky opatrné a předem promyšlené. Teď je v rohu komnaty a dveře jsou od něj vzdáleny asi pět metrů. Vyhovím tvé žádosti, protože přesně víš, co chceš. Pomalu se sklonil a stiskl tlačítko na zdi. Až doteď jsi si nevšiml, že tam vůbec je, protože bylo důmyslně ukryto pod lůžkem. Dveře, dva těžké kamenné pláty, se bleskově otevřely s nebývalou rychlostí a to překvapilo nejen tebe, nýbrž i mladíka tiše naslouchajícího vaší konverzaci. Jorak ho jedním pohybem ruky doslova vhodil do místnosti a nechal ho tvrdě narazit o stěnu. Utrpěl otřes mozku a s žuchnutím dopadl na zem. Rozčilení Velmistra i tvé bylo nepopsatelné. To, že se někdo vůbec pokusil naslouchat rozhovoru tak vysoce postaveného člena Řádu Sith, bylo důvodem k okamžité popravě.
Jorak zasyčel. Je to jeden z těch fracků, co jsou spřáteleni s Dornem. Moc dobře si na něj vzpomínám, protože při výcviku vykazoval až podezřelou sebedůvěru navzdory tomu, že nic neuměl. Myslím, že máš skvělou příležitost ukázat, jestli jsi připraven stát se jedním z nás. Tady, a v ruce se mu objevil jeho ornamentální světelný meč. Byla to nádherná zbraň s temně červenou rukojetí zdobená černými proužky. Zab ho. Podíváš se na mladíka a pousměješ se, neboť má na vestě blízko ramene mokrou skvrnu od prosakující vody.
-
Mravec15
- Učedník
- Příspěvky: 62
- Registrován: 29.8.2007 10:12:43
- Bydliště: Hybe
- Kontaktovat uživatele:
Korriban: Akademie - Komnata Joraka Ulna
Moja velka radost razom zoslabala Teraz este nie! Ale ako to povedat majstrovi? Hned ako som pozrel na Joraka som vedel, ze vidi, ze nieco nije v poriadku. Zhlboka sa nadichnem a pozriem smerom k tomu hlupakovi a potom spet na majstra. Znovu sa nadichnem a v pozadi zacujem tuknutie kvapky. Pane. Viem ze to co tento bezocivec urobil si zasluzi smrt, ale chcem aby sa viliecil a zomrel v suboji somnou az na skuske. Je jeden s tych ktori, ak dovolite, bude somnou bojovat. Nechem totiz bojovat len s dvomi stodentmi ale s celou Dornovou partiou a hlavne s Dornom. Nechcem prist o jedneho s protivnikom takymto sposobom ved ma dokonca otraz mozku. Toto by nebola ziadna vyzva. Ale ak znovu pokiniete aby som ho zabil padne! Uz pri prvych slovach som mal ruku v "pohotovostnom rezime" aby som co najrychlejsie mohol chitis svoj mec a rozrezat toho cerva. Znovu sa zahladim na toho bezocivca a v ociach mu vydim strach... Tento tu nikdy nebude sithom nebude ho skoda ak ho zabijem, no dufam ze nie takto. Zahladim sa do Jorakovej tvare a cakam na jeho rozhodnutie pripraveny na obe moznosti. V pozadi na zem dopadla dalsia kvapka...
Moja velka radost razom zoslabala Teraz este nie! Ale ako to povedat majstrovi? Hned ako som pozrel na Joraka som vedel, ze vidi, ze nieco nije v poriadku. Zhlboka sa nadichnem a pozriem smerom k tomu hlupakovi a potom spet na majstra. Znovu sa nadichnem a v pozadi zacujem tuknutie kvapky. Pane. Viem ze to co tento bezocivec urobil si zasluzi smrt, ale chcem aby sa viliecil a zomrel v suboji somnou az na skuske. Je jeden s tych ktori, ak dovolite, bude somnou bojovat. Nechem totiz bojovat len s dvomi stodentmi ale s celou Dornovou partiou a hlavne s Dornom. Nechcem prist o jedneho s protivnikom takymto sposobom ved ma dokonca otraz mozku. Toto by nebola ziadna vyzva. Ale ak znovu pokiniete aby som ho zabil padne! Uz pri prvych slovach som mal ruku v "pohotovostnom rezime" aby som co najrychlejsie mohol chitis svoj mec a rozrezat toho cerva. Znovu sa zahladim na toho bezocivca a v ociach mu vydim strach... Tento tu nikdy nebude sithom nebude ho skoda ak ho zabijem, no dufam ze nie takto. Zahladim sa do Jorakovej tvare a cakam na jeho rozhodnutie pripraveny na obe moznosti. V pozadi na zem dopadla dalsia kvapka...
-
Wedge Bail
Korriban: Akademie
Jorak se na tebe podíval, pak došel na půl metru k tobě a jeho oči opět pronikaly hluboko do tvé lebky. Mohl bys přísahat, že ještě chvíli a díval by se skrze tebe ven z komnaty, protože jsi stál přímo před otevřenými dveřmi, do kterých před chvílí tak nešetrně vstoupil chlapík ležící na zemi. Ten teď jen nepravidelně oddychuje. Jsi hrdý a tvrdohlavý, zasyčel a v ruce měl stále připraven svůj světelný meč, snad pro případ, že sis to rozmyslel. To se mi líbí, řekl nakonec po delší odmlce, měl bys sice mnohem jednodušší pozici, pokud bys ho teď zabil, ale to by pro tebe asi nebyla dostatečná výzva, že? Dobře, souboj je povolen. Dostavíte se zítra večer v deset hodin do výcvikové haly - dovnitř vejdou čtyři, ven jen jeden nebo tři, jiná možnost neexistuje. Otočil se k tobě zády a sklonil se ke špehovi na zemi. Jestli zítra nebudeš bojovat ze všech sil, nezabije tě on, ale já. A buď připraven na to, že odseknuté končetiny jsou to nejmenší, co tě potká. Pak se narovnal. Ještě poslední věc. Kharn Ust dnes dokončil svůj výcvik a vstoupil do Řádu. Protože potřebujeme mít jeho pokoj k dispozici, přestěhuješ se k jednomu z nováčků. Jeho spolubydlící se rozhodl dobrovolně skončit. Je to Falleen jménem Minbakth. Vysvětlil ti cestu a propustil tě.
Když jsi vycházel ze dveří jeho komnaty, vidíš, jak dovnitř vstupuje postarší muž. Poslední, co jsi zaslechl, bylo Jorakova věta: Odnes ho na ošetřovnu, ať je zítra připraven. Našel jsi svůj pokoj a při balení svých věcí jsi si všiml, že Kharnova postel je čistě ustlaná a po nocležníkovi tu není ani památky. Opustil jsi teď už bývalou ubikaci a vydal se směrem ke svému novému bydlišti. Prošel jsi kolem ošetřovny, koutkem oka zahlédl doktora, jak si připravuje nástroje. Odhadoval jsi, že asi bude zašívat nějaou tržnou ránu. Po několika odbočkách jsi stál před obyčejnými dveřmi. Vstoupíš dovnitř. Nikdo tu není, jen taška na posteli prozrazuje, že tu někdo bydlí. Uděláš krok kupředu a zarazíš se. Sklopíš hlavu a na zemi vidíš stopy krve. Tak takhle je to! Prohlédneš stěny místnosti. U zdi stojí opřený železný meč, díky němuž jsi si uvědomil, že od svého vstupu do Akademie nemáš žádnou zbraň. Ano, to ti chybělo - nějaký ostrý kus kovu. Sice jsi měl svůj světelný meč, ale ten ti byl zabaven tak rychle, že sis to ani neuvědomil. Prý ho dostaneš zpátky, až dokončíš trénink. S nejistými pocity hodíš svůj ruksak na volnou postel, na níž jsou nějaké cáry látky nebo něčeho podobného. Zřejmě tady došlo k souboji. Rád bys ještě šel cvičit, ale bude už k půlnoci a přemáhá tě únava. Rozhodneš se proto raději nabrat sílu na zítřek a ulehneš na postel. Ještě před tím si však k ruce dáš meč, jen pro jistotu. S pocitem bezpečí za okamžik usneš...
Probudí tě až divný šramot. Zvedneš hlavu a uzříš obrys postavy se sytě zelenou kůží, jak se nad tebou sklání. V ruce má dýku s mírně zahnutou čepelí připravenou k výpadu. Instinktivně sevřeš jílec své jediné naděje.
Jorak se na tebe podíval, pak došel na půl metru k tobě a jeho oči opět pronikaly hluboko do tvé lebky. Mohl bys přísahat, že ještě chvíli a díval by se skrze tebe ven z komnaty, protože jsi stál přímo před otevřenými dveřmi, do kterých před chvílí tak nešetrně vstoupil chlapík ležící na zemi. Ten teď jen nepravidelně oddychuje. Jsi hrdý a tvrdohlavý, zasyčel a v ruce měl stále připraven svůj světelný meč, snad pro případ, že sis to rozmyslel. To se mi líbí, řekl nakonec po delší odmlce, měl bys sice mnohem jednodušší pozici, pokud bys ho teď zabil, ale to by pro tebe asi nebyla dostatečná výzva, že? Dobře, souboj je povolen. Dostavíte se zítra večer v deset hodin do výcvikové haly - dovnitř vejdou čtyři, ven jen jeden nebo tři, jiná možnost neexistuje. Otočil se k tobě zády a sklonil se ke špehovi na zemi. Jestli zítra nebudeš bojovat ze všech sil, nezabije tě on, ale já. A buď připraven na to, že odseknuté končetiny jsou to nejmenší, co tě potká. Pak se narovnal. Ještě poslední věc. Kharn Ust dnes dokončil svůj výcvik a vstoupil do Řádu. Protože potřebujeme mít jeho pokoj k dispozici, přestěhuješ se k jednomu z nováčků. Jeho spolubydlící se rozhodl dobrovolně skončit. Je to Falleen jménem Minbakth. Vysvětlil ti cestu a propustil tě.
Když jsi vycházel ze dveří jeho komnaty, vidíš, jak dovnitř vstupuje postarší muž. Poslední, co jsi zaslechl, bylo Jorakova věta: Odnes ho na ošetřovnu, ať je zítra připraven. Našel jsi svůj pokoj a při balení svých věcí jsi si všiml, že Kharnova postel je čistě ustlaná a po nocležníkovi tu není ani památky. Opustil jsi teď už bývalou ubikaci a vydal se směrem ke svému novému bydlišti. Prošel jsi kolem ošetřovny, koutkem oka zahlédl doktora, jak si připravuje nástroje. Odhadoval jsi, že asi bude zašívat nějaou tržnou ránu. Po několika odbočkách jsi stál před obyčejnými dveřmi. Vstoupíš dovnitř. Nikdo tu není, jen taška na posteli prozrazuje, že tu někdo bydlí. Uděláš krok kupředu a zarazíš se. Sklopíš hlavu a na zemi vidíš stopy krve. Tak takhle je to! Prohlédneš stěny místnosti. U zdi stojí opřený železný meč, díky němuž jsi si uvědomil, že od svého vstupu do Akademie nemáš žádnou zbraň. Ano, to ti chybělo - nějaký ostrý kus kovu. Sice jsi měl svůj světelný meč, ale ten ti byl zabaven tak rychle, že sis to ani neuvědomil. Prý ho dostaneš zpátky, až dokončíš trénink. S nejistými pocity hodíš svůj ruksak na volnou postel, na níž jsou nějaké cáry látky nebo něčeho podobného. Zřejmě tady došlo k souboji. Rád bys ještě šel cvičit, ale bude už k půlnoci a přemáhá tě únava. Rozhodneš se proto raději nabrat sílu na zítřek a ulehneš na postel. Ještě před tím si však k ruce dáš meč, jen pro jistotu. S pocitem bezpečí za okamžik usneš...
Probudí tě až divný šramot. Zvedneš hlavu a uzříš obrys postavy se sytě zelenou kůží, jak se nad tebou sklání. V ruce má dýku s mírně zahnutou čepelí připravenou k výpadu. Instinktivně sevřeš jílec své jediné naděje.
-
Mravec15
- Učedník
- Příspěvky: 62
- Registrován: 29.8.2007 10:12:43
- Bydliště: Hybe
- Kontaktovat uživatele:
Korriban: Akademie
Utocnik si asi zatial nevsimol ze som sa zobudil lebo zatial len stal nadomnou bez pohnutia a preto si niesom celkom isty ci chce aj zautocit. Mozno je to majitel tej krvy alebo moj novy spolubyvajuci.....alebo oboje. Tak racej sa pokusim najprv zistit kto to je kym sa ho pokusim usmrtit.
V sekunde co sa mi tieto myslienky prehrmeli hlavou som mu mecom sekol v uhle aby som mu velmi neublizil ale diku mu vyrazil z ruky. Utocnika som ocividne prekvapil timto vypadom lebo aj ked sa mi nepodarilo diku mu vyrazit odskocil dozadu co mi dalo dost priestoru na to aby som sa stihol postavit a ukazat mu ze ak chce som pripraveny na boj. Stojime zoci voci ale do tare mu aj tak nevidim...je tam prilis velka tma. Stojime bez pohnutia a obaja cakame kym ten druhy urobi prvy krok. Mec drzim pevne v rukach... Kto si a preco sa tu zakradas ako zlodej??? Povedal som co najpevnejsim hlasom bez stipky strachu. Dobre si ho obzriem a pokusam sa na jeho tele najst ranu aby som vedel ci v tejto komnate uz nebol a krv co je na zemi nepatri nahodou jemu. Nic sa mi nedari najst no to stale nic nedokazuje. Uz presla asi pol minuta ticha a zacinam byt netrpezlivi, no prvy utok nebude moj. Moj bude ren posledny ak k suboju vobec dojde.
Utocnik si asi zatial nevsimol ze som sa zobudil lebo zatial len stal nadomnou bez pohnutia a preto si niesom celkom isty ci chce aj zautocit. Mozno je to majitel tej krvy alebo moj novy spolubyvajuci.....alebo oboje. Tak racej sa pokusim najprv zistit kto to je kym sa ho pokusim usmrtit.
V sekunde co sa mi tieto myslienky prehrmeli hlavou som mu mecom sekol v uhle aby som mu velmi neublizil ale diku mu vyrazil z ruky. Utocnika som ocividne prekvapil timto vypadom lebo aj ked sa mi nepodarilo diku mu vyrazit odskocil dozadu co mi dalo dost priestoru na to aby som sa stihol postavit a ukazat mu ze ak chce som pripraveny na boj. Stojime zoci voci ale do tare mu aj tak nevidim...je tam prilis velka tma. Stojime bez pohnutia a obaja cakame kym ten druhy urobi prvy krok. Mec drzim pevne v rukach... Kto si a preco sa tu zakradas ako zlodej??? Povedal som co najpevnejsim hlasom bez stipky strachu. Dobre si ho obzriem a pokusam sa na jeho tele najst ranu aby som vedel ci v tejto komnate uz nebol a krv co je na zemi nepatri nahodou jemu. Nic sa mi nedari najst no to stale nic nedokazuje. Uz presla asi pol minuta ticha a zacinam byt netrpezlivi, no prvy utok nebude moj. Moj bude ren posledny ak k suboju vobec dojde.
Korriban - Akademie Sithů - ubikace - můj pokoj
Po, pro mě nekonečnou dobu trvajícím schromáždění jsme konečně mohli odejít na ubikace, čehož jsem s radostí využil, na odchodu jsem byl mezi prvními. Těšil jsem se na soukromí, věděl jsem, že neusnu, ale nutně jsem potřeboval samotu, opravdu nutně.
Vešel jsem dovnitř a málem jsem se neovládl a začal vzteky řvát.
To mi nemohli nechat alespoň dva dny? Možná by stačil i ten blbej jeden den! Ne, nacpe se sem tenhle tvor! Možná bych ho mohl vyhnat jako toho předchozího sraba.
Vytáhl jsem dýku, dnes již tolikrát používanou, a došel k němu, jen počkat, až se probudí - což by nemělo, vzhledem k tomu, že nad ním stojím, trvat dlouho.
Konečně, řekl jsem si pro sebe, když začal mžourat. Jakmile mě uzřel, poměrně mrštně se zvedl a tím blbým cvičným mečem na mě zaútočil, jen tak tak jsem uhnul.
Sakra, parchante jeden!
"Opovažuješ se mě nazvat zlodějem?"
Nejsi daleko od pravdy.
"Ne, nejsem zloděj, ale majitel tohohle pokoje, ta krev, které sis určitě všiml, patřila mýmu bývalýmu spolubydlícímu, nebylo to hezké, i když, jak pro koho. Z toho můžeš usuzovat, že mám rád své soukromí - možná bys měl požádat o nový pokoj."
S posledními slovy jsem se přikrčil a očekával útok. Byla docela tma a toho jsem chtěl využít, jsem v nevýhodě, ale mám zkušenosti s bojem s dýkou a díky minulému povolání jsem i poměrně mrštný, to teď budou mé zbraně.
A štěstí, neopusť mě. Alespoň s sebou nemá deset přítelíčků
Po, pro mě nekonečnou dobu trvajícím schromáždění jsme konečně mohli odejít na ubikace, čehož jsem s radostí využil, na odchodu jsem byl mezi prvními. Těšil jsem se na soukromí, věděl jsem, že neusnu, ale nutně jsem potřeboval samotu, opravdu nutně.
Vešel jsem dovnitř a málem jsem se neovládl a začal vzteky řvát.
To mi nemohli nechat alespoň dva dny? Možná by stačil i ten blbej jeden den! Ne, nacpe se sem tenhle tvor! Možná bych ho mohl vyhnat jako toho předchozího sraba.
Vytáhl jsem dýku, dnes již tolikrát používanou, a došel k němu, jen počkat, až se probudí - což by nemělo, vzhledem k tomu, že nad ním stojím, trvat dlouho.
Konečně, řekl jsem si pro sebe, když začal mžourat. Jakmile mě uzřel, poměrně mrštně se zvedl a tím blbým cvičným mečem na mě zaútočil, jen tak tak jsem uhnul.
Sakra, parchante jeden!
"Opovažuješ se mě nazvat zlodějem?"
Nejsi daleko od pravdy.
"Ne, nejsem zloděj, ale majitel tohohle pokoje, ta krev, které sis určitě všiml, patřila mýmu bývalýmu spolubydlícímu, nebylo to hezké, i když, jak pro koho. Z toho můžeš usuzovat, že mám rád své soukromí - možná bys měl požádat o nový pokoj."
S posledními slovy jsem se přikrčil a očekával útok. Byla docela tma a toho jsem chtěl využít, jsem v nevýhodě, ale mám zkušenosti s bojem s dýkou a díky minulému povolání jsem i poměrně mrštný, to teď budou mé zbraně.
A štěstí, neopusť mě. Alespoň s sebou nemá deset přítelíčků
-
Mravec15
- Učedník
- Příspěvky: 62
- Registrován: 29.8.2007 10:12:43
- Bydliště: Hybe
- Kontaktovat uživatele:
Korriban: Akademie
Clovece ukludni sa. Nebud taky akcni.Poviem s kludom v hlase co ho pravdepodobne prekvapilo kedze cakal utok. Nemam naladu na suboj s tebou, ak ti vadi ze tu teraz byvam je to smutne ale musis sa s tym zmierit, ale mozem ta ubezpecit ze tu nebudem dlhsie ako budem spat...izba je premna nieco kde sa vyspim a pokracujem v treningu. Tak co keby si odlozil diku a setril si sili na tych co budu utocit na teba. Ten chlapik nevyzera ako najlahsi nepriatel racej ho nebudem moc provokovat musim sa preca sustredit na Dorna. Neustale ho pozorujem a snazim sa zistit na co sa pokusa mysliet, je mi jasne ze ak budem chvilku nepozorny moze sa mi to draho vypomstit a jeden z nas by odtialto nemusel odist zivi. Zapatram v sile aby som pochopil ake je jeho spojenie so silou a to ze je dost velke ma vobec neprekvapuje...raz z neho bude velky sith. Posadim sa spet na postel no mec stale nepustam a som pripraveni kedykolvek zaujat obranne postavenie pripadne i utocne.
Clovece ukludni sa. Nebud taky akcni.Poviem s kludom v hlase co ho pravdepodobne prekvapilo kedze cakal utok. Nemam naladu na suboj s tebou, ak ti vadi ze tu teraz byvam je to smutne ale musis sa s tym zmierit, ale mozem ta ubezpecit ze tu nebudem dlhsie ako budem spat...izba je premna nieco kde sa vyspim a pokracujem v treningu. Tak co keby si odlozil diku a setril si sili na tych co budu utocit na teba. Ten chlapik nevyzera ako najlahsi nepriatel racej ho nebudem moc provokovat musim sa preca sustredit na Dorna. Neustale ho pozorujem a snazim sa zistit na co sa pokusa mysliet, je mi jasne ze ak budem chvilku nepozorny moze sa mi to draho vypomstit a jeden z nas by odtialto nemusel odist zivi. Zapatram v sile aby som pochopil ake je jeho spojenie so silou a to ze je dost velke ma vobec neprekvapuje...raz z neho bude velky sith. Posadim sa spet na postel no mec stale nepustam a som pripraveni kedykolvek zaujat obranne postavenie pripadne i utocne.
-
Wedge Bail
Korriban: Akademie - ubikace
Tvá slova zřejmě na Falleena zapůsobila, protože ani on nechtěl v těchto pozdních hodinách pokoušet své štěstí. Únava a stres celého dne by totiž mohly vyústit v nepozornost, která by pak vedla v lepším případě ke zranění, v horším pak k nasycení korribanských šelem čerstvým masem. Když jsi se tedy posadil na postel, uklidnil se a jeho ruka s dýkou poklesla. Přesto však byl neustále obezřetný. Nastalo ticho, protože jste oba věděli, co musí následovat. Být celou noc vzhůru a kontrolovat, jestli nemáš nůž na krku, by ti zítra při boji s Dornem a jeho cháskou příliš nepomohlo, potřeboval jsi odpočinek. A Minbakth jej potřeboval taky. Proto se odhodlal a zasunul svou zbraň do pochvy, aby ti dal najevo, že nemá zájem pokračovat v této eskapádě. Pak prošel pokojem až k volnému lůžku, usedl na něj tak, že byl zády k tobě a čekal. Ty jsi odložil svůj meč a lehnul si na tvrdou postel. Přesně to tvůj nový spolubydlící chtěl. V okamžiku, kdy jsi se zadíval jiným směrem, udělal to, co měl v úmyslu už od chvíle, kdy vkročil do pokoje.
Lehnul si taky. I když měl možnost rychle vytáhnout svou nabroušenou přítelkyni a polechtat tě s ní na krku, nestalo se tak. Nyní jste leželi a tiše oddychovali. Nevíš, jestli Minbakth celou noc bděl, protože jsi během několika minut tvrdě usnul, přestože jsi si byl vědom toho, že už se třeba nemusíš probudit. Tvá poslední myšlenka patřila zítřku, dni, k němuž se upíraly zraky většinů studentů Akademie, mezi kterými se zpráva o nadcházejícím boji rozšířila rychleji než Ardroxianská chřipka. Preference se klonily na tvou stranu, Dorn nebyl mezi ostatními přiliš populární, což byl důsledek násilných překvapení, jemiž nicnetušící studenty často zásoboval. Jinak noc nebyla ničím zajímavá, nezdál se ti žádný sen a na ruchy jeskynního života jsi byl zvyklý. Vlastně více než to - při zvuku kapající vody jsi například pociťoval radost.
Ranní probuzení se neobešlo bez drobného incidentu. Když jsi totiž otevřel oči a začal znovu vnímat vlhký vzduch, byl už Falleen vzhůru. Co tě však překvapilo více byl pohled, kterým se na tebe díval. Cítil jsi v něm pohrdání a zlobu ve vrchovaté míře. Aby ses vyhnul další hádce, tentokrát už s odpočatým a zjevně špatně naladěným zabijákem, raději vstaneš a opouštíš pokoj. Máš ještě pár hodin času před konfrontací s tím namyšleným floutkem. Bylo by ale chybou podceňovat ho, zvlášť pokud bude cítit podporu svých kamarádíčků. To všechno si dobře uvědomuješ. Mimoděk se rozhlédneš kolem...
A spatříš zase tu postavu v černé kápi! Stojí na křižovatce dvou chodeb, ne více než deset metrů daleko, a dívá se na tebe. Náhle sebou trhne a dá se na útěk do neosvětlené uličky.
Tvá slova zřejmě na Falleena zapůsobila, protože ani on nechtěl v těchto pozdních hodinách pokoušet své štěstí. Únava a stres celého dne by totiž mohly vyústit v nepozornost, která by pak vedla v lepším případě ke zranění, v horším pak k nasycení korribanských šelem čerstvým masem. Když jsi se tedy posadil na postel, uklidnil se a jeho ruka s dýkou poklesla. Přesto však byl neustále obezřetný. Nastalo ticho, protože jste oba věděli, co musí následovat. Být celou noc vzhůru a kontrolovat, jestli nemáš nůž na krku, by ti zítra při boji s Dornem a jeho cháskou příliš nepomohlo, potřeboval jsi odpočinek. A Minbakth jej potřeboval taky. Proto se odhodlal a zasunul svou zbraň do pochvy, aby ti dal najevo, že nemá zájem pokračovat v této eskapádě. Pak prošel pokojem až k volnému lůžku, usedl na něj tak, že byl zády k tobě a čekal. Ty jsi odložil svůj meč a lehnul si na tvrdou postel. Přesně to tvůj nový spolubydlící chtěl. V okamžiku, kdy jsi se zadíval jiným směrem, udělal to, co měl v úmyslu už od chvíle, kdy vkročil do pokoje.
Lehnul si taky. I když měl možnost rychle vytáhnout svou nabroušenou přítelkyni a polechtat tě s ní na krku, nestalo se tak. Nyní jste leželi a tiše oddychovali. Nevíš, jestli Minbakth celou noc bděl, protože jsi během několika minut tvrdě usnul, přestože jsi si byl vědom toho, že už se třeba nemusíš probudit. Tvá poslední myšlenka patřila zítřku, dni, k němuž se upíraly zraky většinů studentů Akademie, mezi kterými se zpráva o nadcházejícím boji rozšířila rychleji než Ardroxianská chřipka. Preference se klonily na tvou stranu, Dorn nebyl mezi ostatními přiliš populární, což byl důsledek násilných překvapení, jemiž nicnetušící studenty často zásoboval. Jinak noc nebyla ničím zajímavá, nezdál se ti žádný sen a na ruchy jeskynního života jsi byl zvyklý. Vlastně více než to - při zvuku kapající vody jsi například pociťoval radost.
Ranní probuzení se neobešlo bez drobného incidentu. Když jsi totiž otevřel oči a začal znovu vnímat vlhký vzduch, byl už Falleen vzhůru. Co tě však překvapilo více byl pohled, kterým se na tebe díval. Cítil jsi v něm pohrdání a zlobu ve vrchovaté míře. Aby ses vyhnul další hádce, tentokrát už s odpočatým a zjevně špatně naladěným zabijákem, raději vstaneš a opouštíš pokoj. Máš ještě pár hodin času před konfrontací s tím namyšleným floutkem. Bylo by ale chybou podceňovat ho, zvlášť pokud bude cítit podporu svých kamarádíčků. To všechno si dobře uvědomuješ. Mimoděk se rozhlédneš kolem...
A spatříš zase tu postavu v černé kápi! Stojí na křižovatce dvou chodeb, ne více než deset metrů daleko, a dívá se na tebe. Náhle sebou trhne a dá se na útěk do neosvětlené uličky.
-
Mravec15
- Učedník
- Příspěvky: 62
- Registrován: 29.8.2007 10:12:43
- Bydliště: Hybe
- Kontaktovat uživatele:
Korriban: Akademie
Zrazu som zastal a nevedel som co urobit. Je to jedinecna moznost zistit ci je to naozaj Jorak alebo nie. Viem ze nemam cas na dlhe premyslanie lebo postava je uz teraz na uteku, no viem aky je silny alebo mam o tom aspon predstavu a nemam moc zaujem prave teraz s nim skrizit mec...ved ani ziadny nemam, mam iba diku ktoru stale nosim priviazanu na clenku. Moja nerozhodnost ma muci a cas stale uteka. Teraz nie. Rozhodnem sa pevne aj ked viem ze je to mozno posledna prilezitost zistit kto to je a kam siel. Uz uz som sa vybral pokracovat v svojej ceste ked sa moje rozhodnutie zmenilo a ja som sa rozbehol smerom kam postava zabocila. Ked som dobehol na roh mal som akurat sancu vidiet tu postavu zahnut v novej zatacke. Najrychlejsie ako viem dokonca s podporou sily bezim chodbou no stale si davam pozor na vybracie sily aby som stihol vcas zistit ci nieje za najblizsim rohom a necaka na mna s vytasenou zbranou. Uz som takmer pri zatacke kde som ho videl zmyznut a stale necitim ziadne vybracie. Nieco nije v poriadku! Uvedomim si no neviem ci uz nieje neskoro lebo prave dobieham na roh a stale neviem co sa moze stat za nim.
Zrazu som zastal a nevedel som co urobit. Je to jedinecna moznost zistit ci je to naozaj Jorak alebo nie. Viem ze nemam cas na dlhe premyslanie lebo postava je uz teraz na uteku, no viem aky je silny alebo mam o tom aspon predstavu a nemam moc zaujem prave teraz s nim skrizit mec...ved ani ziadny nemam, mam iba diku ktoru stale nosim priviazanu na clenku. Moja nerozhodnost ma muci a cas stale uteka. Teraz nie. Rozhodnem sa pevne aj ked viem ze je to mozno posledna prilezitost zistit kto to je a kam siel. Uz uz som sa vybral pokracovat v svojej ceste ked sa moje rozhodnutie zmenilo a ja som sa rozbehol smerom kam postava zabocila. Ked som dobehol na roh mal som akurat sancu vidiet tu postavu zahnut v novej zatacke. Najrychlejsie ako viem dokonca s podporou sily bezim chodbou no stale si davam pozor na vybracie sily aby som stihol vcas zistit ci nieje za najblizsim rohom a necaka na mna s vytasenou zbranou. Uz som takmer pri zatacke kde som ho videl zmyznut a stale necitim ziadne vybracie. Nieco nije v poriadku! Uvedomim si no neviem ci uz nieje neskoro lebo prave dobieham na roh a stale neviem co sa moze stat za nim.
-
Wedge Bail
Korriban: Akademie
Tvá opatrnost se ti vzápětí vyplácí, protože místo prudkého odbočení do postranní uličky radějí sekundu vyčkáš za rohem. Už se chceš rozběhnout dále, když tu zpoza rohu doslova vystřelí obrovský kus kamene a narazí na protější stěnu. Kdybys nezastavil, byl bys teď otisknut ve zdi drolící se pod tíhou tvrdé horniny. To tě znovu přesvědčí, že pronásledujěš někoho, jehož schopnosti používat Sílu jsou minimálně na stejné úrovni jako tvé. Ale protože nic dalšího necítíš, vběhneš do tmavé chodby po levé ruce. Je to úsek dlouhý přes padesát metrů, a ty víš, že neznámý je v pasti. Při svých procházkách Akademií jsi totiž objevil několik slepých uliček, včetně této. Jediná možnost, jak se odsud dostat, je přes tebe. Čekáš. Tvé oči si rychle zvykly na nedostatek světla. Je tam. Úplně vzadu. Asi už zjistil, že zvolil špatnou cestu. Nahmatáš svou dýku, připraven k útoku. Najednou však znovu cítíš, že se něco děje. Jsi v nebezpečí. Je to proud Síly vyslaný směrem k tobě. Tentokát je to však jiné. Jsi totiž připraven.
Upustíš svou zbraň na zem, neboť potřebuješ mít obě ruce volné. Napřáhneš je před sebe a očekáváš náraz. Ten přichází za moment a ty cítíš čirou energii všude kolem sebe. Nemá barvu ani tvar, je to jen zvuk vichřice v uších a pálení na dlaních. Jenže povoluješ. Nevíš, jak dlouho to ještě může trvat, ale déle už to nejsi schopen snést. Proto se ve vteřině rozhoduješ odeslat část výboje zpět. Mírně povolíš svaly na horních končetinách a pak je opět prudce zatneš. Situace se změní téměř okamžitě - zvuk větru ustává a ty poprvé zažíváš pocit moci. Netuší, jaký potenciál se v tobě ještě ukrývá, ale toto je jen začátek. Jestliže jsi před chvílí slyšel vichřici, v černé kápi teď musí řádit hurikán. Postava má zjevně problém udržet se na nohou. Tomu se jen usměješ a pohybem pravé ruky ji odhazuješ na stěnu za ní. Několik metrů letí vzduchem a potom zády naráží do studeného kamene. Díky sluchu vybičovanému prouděním Síly víš, že je to určitě člověk, to podle žeber lámaných prudkým dopadem. Napočítal jsi čtyři.
Vyčerpaním padneš na kolena a nabíráš do plic vzduch. Dýku vidíš ležet nedaleko. Ještě chvíli setrváš na svém místě, pak tě zvědavost přemůže a s námahou vstáváš. Sebereš nůž a dojdeš k tělu zkroucenému na zemi. Znovu poklesneš. Protože leží na zádech, obrátíš ho, abys viděl na obličej. Odhrneš černou kápi a strneš. Ty rysy si dobře pamatuješ, byly to první, co jsi tu viděl.
Na Korribanu.
V Akademii.
Ne, vlastně ještě předtím.
V kantýně.
Jaina.
Tvá opatrnost se ti vzápětí vyplácí, protože místo prudkého odbočení do postranní uličky radějí sekundu vyčkáš za rohem. Už se chceš rozběhnout dále, když tu zpoza rohu doslova vystřelí obrovský kus kamene a narazí na protější stěnu. Kdybys nezastavil, byl bys teď otisknut ve zdi drolící se pod tíhou tvrdé horniny. To tě znovu přesvědčí, že pronásledujěš někoho, jehož schopnosti používat Sílu jsou minimálně na stejné úrovni jako tvé. Ale protože nic dalšího necítíš, vběhneš do tmavé chodby po levé ruce. Je to úsek dlouhý přes padesát metrů, a ty víš, že neznámý je v pasti. Při svých procházkách Akademií jsi totiž objevil několik slepých uliček, včetně této. Jediná možnost, jak se odsud dostat, je přes tebe. Čekáš. Tvé oči si rychle zvykly na nedostatek světla. Je tam. Úplně vzadu. Asi už zjistil, že zvolil špatnou cestu. Nahmatáš svou dýku, připraven k útoku. Najednou však znovu cítíš, že se něco děje. Jsi v nebezpečí. Je to proud Síly vyslaný směrem k tobě. Tentokát je to však jiné. Jsi totiž připraven.
Upustíš svou zbraň na zem, neboť potřebuješ mít obě ruce volné. Napřáhneš je před sebe a očekáváš náraz. Ten přichází za moment a ty cítíš čirou energii všude kolem sebe. Nemá barvu ani tvar, je to jen zvuk vichřice v uších a pálení na dlaních. Jenže povoluješ. Nevíš, jak dlouho to ještě může trvat, ale déle už to nejsi schopen snést. Proto se ve vteřině rozhoduješ odeslat část výboje zpět. Mírně povolíš svaly na horních končetinách a pak je opět prudce zatneš. Situace se změní téměř okamžitě - zvuk větru ustává a ty poprvé zažíváš pocit moci. Netuší, jaký potenciál se v tobě ještě ukrývá, ale toto je jen začátek. Jestliže jsi před chvílí slyšel vichřici, v černé kápi teď musí řádit hurikán. Postava má zjevně problém udržet se na nohou. Tomu se jen usměješ a pohybem pravé ruky ji odhazuješ na stěnu za ní. Několik metrů letí vzduchem a potom zády naráží do studeného kamene. Díky sluchu vybičovanému prouděním Síly víš, že je to určitě člověk, to podle žeber lámaných prudkým dopadem. Napočítal jsi čtyři.
Vyčerpaním padneš na kolena a nabíráš do plic vzduch. Dýku vidíš ležet nedaleko. Ještě chvíli setrváš na svém místě, pak tě zvědavost přemůže a s námahou vstáváš. Sebereš nůž a dojdeš k tělu zkroucenému na zemi. Znovu poklesneš. Protože leží na zádech, obrátíš ho, abys viděl na obličej. Odhrneš černou kápi a strneš. Ty rysy si dobře pamatuješ, byly to první, co jsi tu viděl.
Na Korribanu.
V Akademii.
Ne, vlastně ještě předtím.
V kantýně.
Jaina.
-
Mravec15
- Učedník
- Příspěvky: 62
- Registrován: 29.8.2007 10:12:43
- Bydliště: Hybe
- Kontaktovat uživatele:
Korriban: Akademie
Jaina? Posepkam so zdesenim no zaroven i radostou lebo prave ona mi nedala uz niekolko dni spat a jej tvar sa mi pripominala skoro kazdu chvilu mojho pobytu na akademii. Diku vlozim spet na svoje miesto a skolnim sa knej aby som zistil ake vazne to s nou je. Prepac, nikdy som ti nechcel ublizit.hovotim septom aj ked mi je jasne ze ma nepocuje lebo je v hlbokom bezvedomi. Ako sa nad nou nahinam citim jej jemnu vonu a pokoj v jej tvari mi berie dych. Clovece vzchp sa co to robis hadam sa do nej nechces zalubit. Chcela ta zabit. Vtom sam zapochybujem nad vlastnymi myslienkami Co ak ma nechcela zabit a ten jed nebol smrtelny?? Co ak to bola len skuska?? Tieto no i mnohe ine myslienky mi vyria v hlave a ja prvy raz za dlhu dobu neviem co urobit. Prehladavam jej telo a beriem jej zbrane medzi ktorimi je i svetelny mec co ma po tej ukazke jej sil vobec neprekvapilo. Opatrne prehliadnem jej zranenia a vidim ze som mal pravdu, ma zlomene stiry rebra ale inak vyzera v poriadku.. viac nez to je nadherna a plna sily. Zdvihnem jej nevladne telo, je lahke ale zaroven silne. Hlavu ma zaklonenu, vydim ako sa jej dviha hrud a pocujem jej tichy dich. Jej dlhe vlasy sa vlnia popri mojej ruke co ju drzi a jrj ruky bezvladne vysia popri tele. Pomaly ju nesiem smerom k osetrovni a v kutiku duse dufam ze bude v poriadku do mojho suboja aby mohla vidiet moju vyhru, respektive prehru.
Jaina? Posepkam so zdesenim no zaroven i radostou lebo prave ona mi nedala uz niekolko dni spat a jej tvar sa mi pripominala skoro kazdu chvilu mojho pobytu na akademii. Diku vlozim spet na svoje miesto a skolnim sa knej aby som zistil ake vazne to s nou je. Prepac, nikdy som ti nechcel ublizit.hovotim septom aj ked mi je jasne ze ma nepocuje lebo je v hlbokom bezvedomi. Ako sa nad nou nahinam citim jej jemnu vonu a pokoj v jej tvari mi berie dych. Clovece vzchp sa co to robis hadam sa do nej nechces zalubit. Chcela ta zabit. Vtom sam zapochybujem nad vlastnymi myslienkami Co ak ma nechcela zabit a ten jed nebol smrtelny?? Co ak to bola len skuska?? Tieto no i mnohe ine myslienky mi vyria v hlave a ja prvy raz za dlhu dobu neviem co urobit. Prehladavam jej telo a beriem jej zbrane medzi ktorimi je i svetelny mec co ma po tej ukazke jej sil vobec neprekvapilo. Opatrne prehliadnem jej zranenia a vidim ze som mal pravdu, ma zlomene stiry rebra ale inak vyzera v poriadku.. viac nez to je nadherna a plna sily. Zdvihnem jej nevladne telo, je lahke ale zaroven silne. Hlavu ma zaklonenu, vydim ako sa jej dviha hrud a pocujem jej tichy dich. Jej dlhe vlasy sa vlnia popri mojej ruke co ju drzi a jrj ruky bezvladne vysia popri tele. Pomaly ju nesiem smerom k osetrovni a v kutiku duse dufam ze bude v poriadku do mojho suboja aby mohla vidiet moju vyhru, respektive prehru.
-
Wedge Bail
Korriban: Akademie
Mezitím se už Akademie probudila do nového dne a nevyspalí studenti spěchají k výcvikové hale, protože je tam už čekají Mistři, kteří jsou známí tím, že trpělivost není jejich silnou stránkou. Přesto je však pohled na bezvládné tělo krásné mladé ženy donutí zastavit se nebo alespoň zklidnit hlasitý hovor. Odpovědí na jejich nevyřčenou otázku: Co se jí stalo? je pouze tvá kamenná tvář. Míříš na ošetřovnu a přitom se díváš na její hebkou tvář. Neměla obličej znetvořený jedem, když jsi ji naposledy opouštěl? Nejsi si jistý. Od té chvíle uplynulo už pár týdnů. I když si vybavuješ její krásu tam u stolku v kantýně, po té tragické události už si nevzpomínáš na nic. Na tom ti teď ale nezáleží, protože doufáš, že dorazíš za doktorem včas. Ještě dvakrát odbočit vlevo, pak vstoupit do mohutných kamenných dveří a tam už se o ní postarají. Musí. Jsi připraven tomu felčarovi pod krkem přidržet světelný meč, jestli se bude vykrucovat. Cokoliv, jen ať ji zachrání. Posledních pár metrů a pak bez vyzvání vejdeš do prostorné místnosti.
Ošetřovna se vyznačovala především množstvím postelí pro pacienty a pachem formaldehydu schopného probudit mrtvého a usmrtit živého. Položíš Jainu na nejbližší lůžko a chytáš se dojít pro doktora. Pojednou však vstoupí muž mohutnější postavy obklopen pachem chemikálií. Nejdříve se podívá na tebe, pak na Jainu. Co se jí stalo? zeptá se jen tak mimoděk, přístoupí k ní a začne prohmatávat. Jeho výraz se z neúčasti nejprve změní na obavy a pak na zděšení. Kdo jí tak zřídil?! Vždyť má zlomené čtyři žebra, těžký otřes mozku a vykloubenou levou ruku! Rychle! skoro vykřikne někam dozadu. Objeví se jeho dva pomocníci s nosítky. Do kolta s ní, rychle! Pohůnci opatrně naložili Jainu a přesunuli se do vedlejší místnosti. Doktor se k tobě mezitím obrátil. Šance na přežití je teď menší než čtyřicet procent. Příštích několik hodin bude kritických, jestli do té doby nezemře, lze to považovat za zázrak. S tím se otočí a odejde zkontrolovat svou pacientku. Posadíš se na postel, kde před chvílí ležela ona, a nevíš, co máš dělat. Na trénink nemáš ani pomyšlení, hlavou se ti honí samé otázky.
Je skutečně možné, že to byl jen test? Zkouška, jestli máš na to stát se Sithem? Byla Jaina v Akademii předtím, než jsi jí potkal tam v kantýně? A jestli ano, kdo jí poslal? Jorak? Nebo přišla sama? Jediná osoba, která by mohla vnést světlo do nejasných úvah byla ponořena v koltu a bojovala o život několik metrů od tebe. Vyčerpáním se ti zavírají oči, natáhneš se tedy na lůžko a tvrdě usneš. Probudí tě jemné klepání na rameno. Je to doktor. Už tady spíš tři hodiny. Ještě žádná změna, ale předtím jsi vypadal, že máš někam namířeno. Souboj! Tři protivníci, které nějaká Jaina nezajímá, ti budou chtít vrazit do břicha nabroušený meč a párkrát ho tam otočit. Musíš se soustředit a využít Sílu, jako dnes. Ani mu nepoděkuješ a pospícháš k tréninkové hale. Tam právě končí výcvik nováčků, mezi nimiž vidíš i Falleena. Nevěnuješ mu pozornost, což je vzájmené. Ukloníš se trenérovi. Vstup, pokyne ti.
Poslechneš a vejdeš do známé síně, uprostřed níž stojí pět osob. Jednou z nich je Jorak Uln, který promluví jako první. Teď když jsme tady všichni, můžeme začít? Muž vedle něj, zahalený v hnědé kápi, kývne. Vyzyvatel Woody Daccolne, ukáže na tebe, a vyzvaný Dorn Corrino se svými sekundanty, na něž má podle pravidel nárok, a jeho ruka zamířila na soupeře, který má ve tváři klid. Souhlasím, pravidla nebyla porušena. Schvaluji boj, ozve se poprvé šepot zpod kápě. Kamenné dveře se v tu chvíli s dunivým zvukem uzavřou. Už není cesty ven. Máte k dispozici meče ležící před vámi na zemi. S vyjímkou akrobacie není dovoleno využívat Sílu. Souboj bude skončen smrtí Woodyho Daccolna nebo smrtí Dorna Corrina včetně obou jeho sekundantů. Nebudete omezeni jedním čtvercem, je možné využít veškerý prostor haly. Kdy to Jorak Uln dopoví, všichni kývnete. Hlava Akademie se tedy s mužem v kápi přesune do nejzaššího rohu.
Začněte! dolehne k vaším uším tolik očekávaný pokyn.
Mezitím se už Akademie probudila do nového dne a nevyspalí studenti spěchají k výcvikové hale, protože je tam už čekají Mistři, kteří jsou známí tím, že trpělivost není jejich silnou stránkou. Přesto je však pohled na bezvládné tělo krásné mladé ženy donutí zastavit se nebo alespoň zklidnit hlasitý hovor. Odpovědí na jejich nevyřčenou otázku: Co se jí stalo? je pouze tvá kamenná tvář. Míříš na ošetřovnu a přitom se díváš na její hebkou tvář. Neměla obličej znetvořený jedem, když jsi ji naposledy opouštěl? Nejsi si jistý. Od té chvíle uplynulo už pár týdnů. I když si vybavuješ její krásu tam u stolku v kantýně, po té tragické události už si nevzpomínáš na nic. Na tom ti teď ale nezáleží, protože doufáš, že dorazíš za doktorem včas. Ještě dvakrát odbočit vlevo, pak vstoupit do mohutných kamenných dveří a tam už se o ní postarají. Musí. Jsi připraven tomu felčarovi pod krkem přidržet světelný meč, jestli se bude vykrucovat. Cokoliv, jen ať ji zachrání. Posledních pár metrů a pak bez vyzvání vejdeš do prostorné místnosti.
Ošetřovna se vyznačovala především množstvím postelí pro pacienty a pachem formaldehydu schopného probudit mrtvého a usmrtit živého. Položíš Jainu na nejbližší lůžko a chytáš se dojít pro doktora. Pojednou však vstoupí muž mohutnější postavy obklopen pachem chemikálií. Nejdříve se podívá na tebe, pak na Jainu. Co se jí stalo? zeptá se jen tak mimoděk, přístoupí k ní a začne prohmatávat. Jeho výraz se z neúčasti nejprve změní na obavy a pak na zděšení. Kdo jí tak zřídil?! Vždyť má zlomené čtyři žebra, těžký otřes mozku a vykloubenou levou ruku! Rychle! skoro vykřikne někam dozadu. Objeví se jeho dva pomocníci s nosítky. Do kolta s ní, rychle! Pohůnci opatrně naložili Jainu a přesunuli se do vedlejší místnosti. Doktor se k tobě mezitím obrátil. Šance na přežití je teď menší než čtyřicet procent. Příštích několik hodin bude kritických, jestli do té doby nezemře, lze to považovat za zázrak. S tím se otočí a odejde zkontrolovat svou pacientku. Posadíš se na postel, kde před chvílí ležela ona, a nevíš, co máš dělat. Na trénink nemáš ani pomyšlení, hlavou se ti honí samé otázky.
Je skutečně možné, že to byl jen test? Zkouška, jestli máš na to stát se Sithem? Byla Jaina v Akademii předtím, než jsi jí potkal tam v kantýně? A jestli ano, kdo jí poslal? Jorak? Nebo přišla sama? Jediná osoba, která by mohla vnést světlo do nejasných úvah byla ponořena v koltu a bojovala o život několik metrů od tebe. Vyčerpáním se ti zavírají oči, natáhneš se tedy na lůžko a tvrdě usneš. Probudí tě jemné klepání na rameno. Je to doktor. Už tady spíš tři hodiny. Ještě žádná změna, ale předtím jsi vypadal, že máš někam namířeno. Souboj! Tři protivníci, které nějaká Jaina nezajímá, ti budou chtít vrazit do břicha nabroušený meč a párkrát ho tam otočit. Musíš se soustředit a využít Sílu, jako dnes. Ani mu nepoděkuješ a pospícháš k tréninkové hale. Tam právě končí výcvik nováčků, mezi nimiž vidíš i Falleena. Nevěnuješ mu pozornost, což je vzájmené. Ukloníš se trenérovi. Vstup, pokyne ti.
Poslechneš a vejdeš do známé síně, uprostřed níž stojí pět osob. Jednou z nich je Jorak Uln, který promluví jako první. Teď když jsme tady všichni, můžeme začít? Muž vedle něj, zahalený v hnědé kápi, kývne. Vyzyvatel Woody Daccolne, ukáže na tebe, a vyzvaný Dorn Corrino se svými sekundanty, na něž má podle pravidel nárok, a jeho ruka zamířila na soupeře, který má ve tváři klid. Souhlasím, pravidla nebyla porušena. Schvaluji boj, ozve se poprvé šepot zpod kápě. Kamenné dveře se v tu chvíli s dunivým zvukem uzavřou. Už není cesty ven. Máte k dispozici meče ležící před vámi na zemi. S vyjímkou akrobacie není dovoleno využívat Sílu. Souboj bude skončen smrtí Woodyho Daccolna nebo smrtí Dorna Corrina včetně obou jeho sekundantů. Nebudete omezeni jedním čtvercem, je možné využít veškerý prostor haly. Kdy to Jorak Uln dopoví, všichni kývnete. Hlava Akademie se tedy s mužem v kápi přesune do nejzaššího rohu.
Začněte! dolehne k vaším uším tolik očekávaný pokyn.