Stránka 6 z 6

Re: Adria Drayven - Ozvěny minulosti

Napsal: 11.9.2017 21:21:17
od Kyell
Keren, okraj města
Vypadalo to, že bodyguard pochopil, co se po něm chtělo a začal uhánět ulicí neulicí. Sice jsem neviděla jako ostatní lidé, ale cítila jsem vyděšené chodce, které jsme míjeli při naší tak trochu zběsilé projížďce. Řidičovy reflexy byly obdivuhodné na to, co dělal. I když, tělesná stráž asi musela umět odhadnout situaci, předvídat a včasně zareagovat.
Zatímco řidič se snažil užívat si cestu, alespoň to tak vypadalo, podle toho, kolik nevinných chodců jsme objeli jen tak tak, mistr se tím nenechala vyvést z míry a neustále nad něčím uvažovala. Byla až moc potichu a navíc jsem to z ní vycítila,
i kdybych byla na míle daleko.
Tuto prazvláštní situaci ukončilo až zastavení vozidla a oznámení, že jsme na místě. Zadívala jsem se kolem, vypadalo to tu jako taková trošku horší část města. Nic nóbl, ale zase ani žádný extra zapadákov, kde se daly očekávat problémy na každém kroku.
"Dojít tam po svých bude rozumné, navíc se budeme moci rozdělit a každý se soustředit na svou část plánu."
Přitakala jsem směrem k bodyguardovi a spolu s ním následovala mistra do obchodu.
Do nosu mě při vstupu udeřil pach zatuchliny a tak mi bylo jasné, že tohle nebude špičkový butik. Ale našim potřebám to poslouží dokonale. Začala jsem se rozhlížet a hledat něco nenápadného a pokud možno i otrhaného.
Nejdříve jsem narazila na prožraný látkový pršiplášť, následně podivné tuniky. Až napotřetí jsem narazila na dlouhý kabát, který byl na několika místech spraven záplatami, dokonce měl vycpávky v ramenou a velkou kápi, která při nasazení sahala až po špičku nosu. Dokonalé! Jedinou nevýhodou bylo, že byl stále cítit pravděpodobně po minulém majiteli, raději jsem se po tom nepídila.
S ulovenou kořistí v podpaždí jsem se opět připojila k mistrovi a bodyguardovi.
"Nebojte se, mistře. Můžete se na mě spolehnout."
Snažila jsem se mistra uchlácholit, i když jsem věděla, že je to předem prohraný boj.
Jelikož jsem měla vše potřebné, jednoduše jsem následovala zbylou dvojici a při představení našeho doposud neznámého bodyguarda ve mě zatnulo.
Eh... Omlouvám se, říkal jste? Se-Sereo?
Zopakoval jsem nevěřícně a zírala na Lona.


Re: Adria Drayven - Ozvěny minulosti

Napsal: 18.9.2017 09:58:02
od Phate
Keren, okraj města:

Na tváři mistra Gyzadi bys viděla stejně překvapený výraz, jaký se rozprostřel i na tvé tváři. Lon zůstal naprosto v klidu. Zřejmě byl na tuhle situaci zvyklý. Málokdo asi čekal, že řidič majitele největší důlní společnosti na téhle polokouli bude jeho příbuzný. Pokud tedy nešlo o shodu jmen.

"Ano, Sereo. Lon." zopakoval muž pobaveně. Vyvést z míry dva Jedie se nepovede jen tak někomu. "Lyn je můj strýc." dodal, aby bylo jasné, jaký přesně rodinný vztah mezi nimi byl. Při pozornějším zkoumání by jste jistě našly nějaké podobné rysy, ale bylo jich opravdu málo. Lon se podobal spíš své matce, která se do rodu Sereo provdala.

"Jste si, Lone, jistý, že je moudré, aby jste se s námi pouštěl do takovéhle akce?" řekla Nyrin opatrně. Se vším, co se v okolí jeho rodiny dělo se nezdálo moudré, aby její další zástupce takhle nastavoval vlastní život. Byla pravda, že Lon se o sebe uměl docela slušně postarat.

"Nevím jestli moudré, ale tlačí nás čas a vy mě potřebujete. O mě se nemusíte bát." řekl sebejistě a zahodil slušivé sako, které měl doposud na sobě. To nahradila ošoupaná kožená pilotní bunda a objemný šál, který mu zakrýval spodní část obličeje.
"Pokud máte nějaké dotazy, můžeme je probrat cestou. Je to odsud kousek, ale měli bychom obhlídnout okolí. Naštěstí vím o několika snadno přístupných střechách v okolí." trochu vás popohnal. Měli jste chvilku čas se v autě převléknout, než pěšmo vyrazíte na místo setkání.

Re: Adria Drayven - Ozvěny minulosti

Napsal: 25.9.2017 14:37:36
od Kyell
Keren, okraj města
Po potvrzení toho, že jsem se nepřeslechla a zopakování svého jména jsem zůstala v úžasu zírat. Tohle bych nečekala ani já. Lon byl ale pravděpodobně na takovouto reakci zvyklý a rovněž i na své postavení jako zaměstnanec svého strýce, což osvětlil ihned na místě.
Chvíli mi ještě trvalo, než jsem vstřebala prvotní šok, ale nakonec se tedy, alespoň jak jsem pochopila, jelo dál podle plánu. Sama jsem se chtěla Lona zeptat, jestli je rozumné, aby ses námi zapojoval do akce, ale mistr mě předběhla. A Lon byl očividně rozhodnutý, že do toho půjde naplno.
Ani jsem se nestihla na nic zeptat a už nás tlačil ven z krámku, abychom se připravily. Speeder poskytl nutnou dávku soukromí a během pár minutek jsem byla já i mistr připravená k akci. Ještě jsem si naposledy upravila kápi, tak aby zakrývala maximum mého obličeje a mohlo se vyrazit.
"Znáte tuto část města dobře? Pokud budeme znát objekt a stejně tak i možné vchody a východy, velmi nám to usnadní práci. Rozhodně bychom ale měli obhlídnout okolí, jak jste sám navrhl."
Stočila jsem hlavu k mistrovi.
"Myslíte, že bych mohla prozkoumat okolí po svém, zatímco Vy a tady Lon zkusíte pár střech? Sice nemáme moc času, ale i tak si myslím, že toho zmůžu víc, pokud budu mít klid a budu se moci soustředit, vycítím nejbližší okolí."
Optala jsem se mistra, ne že bych se chtěla nějak povyšovat, ale pokud jsem měla být k užitku, budu muset využít především svých předností.


Re: Adria Drayven - Ozvěny minulosti

Napsal: 27.9.2017 18:04:08
od Phate
Keren, okraj města:

Když jsi na sebe hodila zakoupené oblečení, vypadalo to, že perfektně zapadneš mezi místní obyvatele. Stejně tak tvůj mistr, která na sobě nyní měla plátěné pončo s kapucí, špinavé kalhoty a na zádech batoh. Okolo vás prošlo několik lidí, kterým padl do oka pouze speeder. Vás si naprosto nevšímali. Nejspíš si mysleli, že také okukujete vozidlo. Taková se tu opravdu běžně neobjevovala.

"Snad ho nikdo neštípne, než tohle vyřešíme." naoko zažertoval Lon, ale pro jistotu zkontroloval uzamčení a bezpečnostní systém, který by jeho a policejní složky upozornil v případě snahy o násilné vniknutí.
"Trošku se tady vyznám, ale dlouho jsem tu nebyl a budova, ve které je schůzka je tu poměrně nově." tím padly informace o vchodech, východech a přístupových cestách.

Rychle, ale natolik opatrně, aby jste nepřilákali nežádoucí pozornost, jste se dostali na dohled menší budově, ve které měla být schůzka Gerila s Boruem Ny'okem. Budova se zdála jednopodlažní s vysokým stropem. Zřejmě se jednalo o nějaký sklad s několika málo kancelářemi. Z vašeho pohledu byl vidět hlavní vchod a pár metrů od něj malá, svažující se rampa s velkými zásuvnými vraty.

"Čas se krátí. My s Lonem omrkneme okolí a ty dělej co umíš. Až ti dám znamení, půjdeš dovnitř." rozkázala Gyzadi, jemně ti stiskla rameno. Nepatrně kývla hlavou a sledovala mladého muže, jak mizí v jedné z uliček.
"Kdyby se něco zvrtlo, uteč. Není to hanba." řekla ještě, než zmizela za mladým Sereem. Osaměla si. V dosahu nikdo nebyl. Nenacházeli jste se v kdovíjak rušné části Kerenu. Měla jsi tedy možnost podroušit se do meditace a soustředit svou mysl na nejbližší okolí.

Re: Adria Drayven - Ozvěny minulosti

Napsal: 29.9.2017 21:37:10
od Kyell
Keren, okraj města
Poslušně jsem následovala dvojici a snažila se co nejvíce rozhlížet a zapamatovat si okolí, kterým jsme procházeli. Jeden nikdy neví, kdy se to může hodit. Každopádně Lon žádné prospěšné informace neměl k dispozici. Nezbývalo nic jiného než se spolehnout sami na sebe, ostatně jako vždy.
Když jsme se dostali na dohled budově, pokusila jsem si ji nakoukat jen z dálky, tak jak by ji viděli všichni ostatní, kteří mají klasický zrak. Na ten svůj jsem se musela chvíli soustředit.
Mistr prořízla svým rázným hlasem nepříjemné a plíživé ticho. Jasně mi řekla, že až dá znamení, můžu začít. Cítila jsem vzrušení ale i obavy. Prapodivně se mi kroutily vnitřnosti v břiše, nebylo to ani příjemné ani nepříjemné, bylo to prostě zvláštní.
Ještě než zmizela spolu s Lonem mi mistr dala poslední radu a poté jsem osaměla. Je to tady!
Několikrát jsem se očistně nadechla a zažala se soustředit na meditaci. Musela jsem se uklidnit, splynout se Silou, nejít proti ni, unášet se na jejich vlnách. Samotné mé vnímání okolí bylo málo proto, abych docílila důkladného prohledání.
Šepot města pomalu odcházel do ústraní, čím hlouběji jsem se dostávala do transu, tím jasnější vše bylo. Vnímala jsem své bezprostřední okolí, i když jsem k tomu nepoužívala smysly, kterými se orientuji normálně. Síla mě vedla. Jako bych opustila své tělo a vznášela se prostorem. Byla jsem všude a zároveň nikde. Vnímala jsem flóru i faunu, jako by planeta sama měla nálady. Ale proto jsem zde nebyla, musela jsem se zaměřit na onu budovu. Byla ode mě daleko a přece tak blízko, že jsem ji mohla prohledat. Vycítit vše. Vycítit všechny.


Re: Adria Drayven - Ozvěny minulosti

Napsal: 02.10.2017 17:17:34
od Phate
Keren, nedaleko místa setkání:

Na moment všechno utichlo. Ponořila jsi se do toku Síly. Vjemy se vrátily během jednoho úderu srdce, několikanásobně silnější. Vnímala jsi veškeré okolí a pomaličku svou myslí prozkoumávala další uličky zákoutí. Cítila jsi všechno živé. Několik pobudů, co si krátilo čas před odpolední směnou, malé živočichy brouzdající v kanalizačních tunelech a několik zaměstnanců v nedaleké továrně.

Upnula jsi svou mysl na cílovou budovu. Bylo v ní několik droidů plnících zadané úkoly, několik vypnutých a jedna živá bytost. Nedokázala jsi vycítit její rozpoložení, pouze její přítomnost. Prozkoumala jsi okolí budovy, ale buď jsi se nesoustředila tak dobře, nebo zde opravdu nečekalo žádné přepadové komando.

"Severní a západní strana vypadají bezpečně." Lonův hlas probudil komlink k životu a vrátil tě zpět do reality. "Z téhle strany je do budovy pouze jeden vchod v patře. Vypadá jako vstup do kanceláře. Vede do jedné z bočních ulic." pokračoval v dávkování informací.

"Taky v okolí nikoho nevidím. Ani necítím. Nelíbí se mi to." Gyzadi zhodnotila situaci. Jelikož šla z opačné strany než Lon, viděla pouze tobě známé vchody do budovy.
"Ario? Jak to vidíš?" zeptala se. Bylo na tobě sdělit své poznatky a rozmyslet se, kudy do budovy vejdeš.

Re: Adria Drayven - Ozvěny minulosti

Napsal: 09.10.2017 16:28:36
od Kyell
Keren, nedaleko místa setkání
Pomalu jsem plynula prostorem a vnímala okolní formy života. Čím více jsem se blížila k oné budově, tím více ve mě vzrůstalo napětí. Nedokázala jsem se ovládnout ani v takto hluboké meditaci. Cítila jsem to. Vnímala jsem pracující droidy, droidy, kteří byli vypnutí. A pak živoucí bytost. Co bylo ale zvláštní bylo to, že jsem necítila žádné emoce. Pouze její přítomnost. Snažila jsem se přiblížit a vycítit více, ale nedařilo se to. Zvláštní...
Několikrát jsem bleskově prohledala okolí, ale po nikom jiném ani památky. Jen droidi a jeden jediný živáček. Buď se vše bude odehrávat tak, jak Geril říkal, nebo se to šíleně zvrtne. Nebyla ale jiná možnost, už nebyl téměř žádný čas.
Z meditace mě vytrhl hlas komlinku. Škubla jsem sebou a zalapala po dechu. Nebylo to nejpříjemnější prozření.
"Rozumím."
Potvrdila jsem příjem Lonovy zprávy a zadívala se na budovu. Ihned na něj navázala mistr.
"Já sama jsem uvnitř vycítila přítomnost jen jedné bytosti a poté droidy, některé aktivní, některé ne. Rovněž z toho mám zvláštní pocit, mistře. Ale nemáme na výběr, zašli jsme už moc daleko. Jdu dovnitř, Geril není žádný nadprůměrně inteligentní jedinec, proto půjdu v jeho šlépějích a zvolím hlavní vchod. Doufejme, že bude Síla na naší straně. Adria konec."
Umlčela jsem komlink na předloktí a upravila si oblečení.
Pravidelným a na můj poměr trochu delším krokem jsem vyšla vstříc budově. Jelikož jsem standardně našlapovala na špičky, nyní jsem se snažila chodit více jako hromotluk. Vešla jsem do budovy a po pár krocích jsem se zastavila. Nevydala jsem ani hlásku, nesměla jsem. Jinak by to vše hned prokoukl.


Re: Adria Drayven - Ozvěny minulosti

Napsal: 10.10.2017 16:38:41
od Phate
Keren, místo setkání:

Jelikož mistr, ani Lon nic nenamítali, vyrazila jsi ze své pozice k budově. Hlavní vchod do budovy, vedle svažující se rampy k rozložitým vratům, byl odemčený. Prošla jsi krátkou chodbou s recepcí na jejím začátku, až k menším dveřím vedoucím do samotného skladu. Vešla si dovnitř, patřičně hlasitě, aby jediná živá bytost v budově věděla, že tě má očekávat.

Světlo ze stropních lamp dopadalo na bedny různých velikostí, které byly rozestavěny jako malé bludiště. Byly vyštosovány, takže jsi neměla dobrý výhled na celou místnost.
"Pro jeho dobro doufám, že už je Geril po smrti." hrubý, drsný hluboký hlas se ozval odněkud z místnosti. Akustika nedovolila určení přesné polohy. Když jsi se natáhla po Síle, nebyla jsi schopná vycítit, kde muž je. Pomalu jsi procházela bludištěm, obezřetně nahlížela za rohy, aby tě někdo nepřekvapil.

"Myslel jsem, že přijde tvůj mistr, ale tohle je lepší, Adrio." ozvalo se znovu odnikud. Moment na to jsi jen tak tak uhla, aby ti blasterový výboj neudělal díru do hlavy. Zažehla jsi svůj meč, ale další výstřel nepřišel. A stále jsi nikoho neviděla. Věděla jsi jenom, že jste očekáváni a že muž v místnosti ví, kdo jsi.

Re: Adria Drayven - Ozvěny minulosti

Napsal: 11.10.2017 10:05:23
od Kyell
Keren, místo setkání:
Napětí v budově by se dalo krájet. Slyšela jsem jen své kroky a svůj dech. Sem tam se ozvalo nějaké pípnutí, či skřípnutí, které vydávali pravděpodobně pracující droidi. Opravdu to tady nebylo pro každého.
Prošla jsem až do samotného skladu, který byl plný beden, byly všude a vypadalo to, jako by někdo chtěl, aby tady byl nepořádek. Ale spíše to připomínalo organizovaný chaos, uměle vytvořený. Vnímala jsem jeho přítomnost, ale to bylo vše. Strašně mě to vytáčelo. Nedokázala jsem ho lokalizovat. A pak promluvil.
Okamžitě mi došlo, že je po plánu. Tenhle chlápek moc dobře věděl, že nejsem Geril a podle toho se asi i zařídil, proto ty bedny. Proto to ticho. Čekal už tady předem připravený. Ale byl sám!
I po zmínce o Gerilovi jsem nevydala ani hlásku a opatrně jsem procházela bludištěm beden. Hledala jsem ho nejen svými smysly ale i pomocí ozvěny v Síle.
No tak Adrio! Soustřeď se. Moc dobře víš, že je tady. Musíš ho najít. Prostě musíš. Uklidni se. Síla tě povede.
Na malou chvíli jsem se zastavila a očistně nadechla. Snažila jsem se natáhnou neviditelnou síť v Síle co nejdále, abych ho našla, ale pořád mi unikal. Jak je to možné? Jak to jen dělá?!
Opět promluvil a tentokrát cíleně. Znal i mé jméno!
Zatraceně! Tohle je větší průser, než jsme si myslely. Šly jsme přímo do pasti. Nic není ztracené, je potřeba ze situace vytěžit maximum. Je to na mě, ostatní mají svou práci. Ty se musíš soustředit na něj. Stanov si cíle, Adrio. Postupuj systematicky. Krok první, lokalizace!
Než jsem stihla sáhnout po Síle, snad díky reflexu, snad díky náhodě jsem sebou trhla a vyhnula se tak blasterovému výstřelu. Tak a dost! Sjela jsem rukou k opasku a tasila svůj světelný meč. Modrá čepel osvítila mne i blízké okolí.
"Předpokládám, že s touhle šarádou už není třeba pokračovat."
Pronesla jsem klidně a zatočila kolem komínku beden.
Věděli to, tím se podstatně zúžil okruh podezřelých, protože o tomto setkání věděla jen hrstka lidí. Ale to se bude řešit následně, teď tady byl on. Vztyčila jsem meč až k hlavě, abych byla připravena odrážet blasterové střely. Soresu mi v tomto poslouží víc než dobře. Druhou rukou jsem lehce mávla a Silou zatlačila na jednu z vysoko naskládaných beden, tak aby spadla a třeba Borua i vyplašila. I když to nebylo moc pravděpodobně, budu se muset přizpůsobit jeho hře, získat co nejvíce času a hlavně jej lokalizovat. Ale hledat někoho a zároveň se bránit přesným střelám blasteru bude obtížné. Každopádně to nebude nemožné. Hlavní je nepanikařit a zachovat klid.


Re: Adria Drayven - Ozvěny minulosti

Napsal: 12.10.2017 16:02:55
od Phate
Keren, místo setkání:

Odpovědí ti byl další výstřel, který přišel odnikud. Vedena Sílou jsi střelu odrazila do sloupu z krabic, který se tyči kousek před tebou. Shozené krabice muže očividně nevyvedly z míry. Hrál si s tebou.
Další výstřel.
Rychle jsi kmitla modrou čepelí a odrazila blasterový výboj stejným směrem, ze kterého přišel, ale opět zasáhl pouze bedny. Snažila jsi se zachytit jeho přítomnost v Síle, ale nedařilo se ti to. Další výstřel z jiného směru. Porařilo se ti ho odrazit směrem k jednomu z oken, kterým výboj proletěl ven.

"Adrio! Co se tam děje?!" Gyzadi probudila tvůj komlink k životu.
"Někdo se blíží, dvě dodávky." ozval se o vteřinu později Lon, který hlídkoval na jedné ze sousedních střech. Situace pro vás začala vypadat špatně.

"Neboj, ti nejedou pro tebe. Ty jsi moje!" ozval se hrubý hlas. Podle akcentu jsi poznala, že nešlo o člověka, ale to bylo tak všechno.
"A odpověz... Je neslušné ignorovat mistra." poradil ti, než vypálil další ránu.

Re: Adria Drayven - Ozvěny minulosti

Napsal: 12.10.2017 20:59:51
od Kyell
Keren, místo setkání
Našlapovala jsem obezřetně a svůj zrak i smysly napínala jak jen to šlo. Nic...
Prásk! Jeden výstřel z blasteru, který jsem odrazila. Můj chabý pokus o rozptýlení nevyšel. Co teď? Šla jsem dál a dál, ale nic. Další výstřel. Mířit uměl skvěle, nebyla to jen lecjaká přestřelka. Tipovala bych, že to bude nějaký nájemný lovec odměn, profesionál nebo ještě hůř.
Co teď? Tohle začíná být vážné. Hraje si se mnou a moc dobře ví, že má navrch. Jestli v tomhle budu pokračovat, tak to špatně skončí. Musím něco vymyslet... Nejsem schopna ho vycítit. Takže se musím přizpůsobit situaci.
Přilétl další výstřel a ten jsem stihla zaregistrovat včas, zkroutila jsem zápěstí a střelu odrazila směrem k oknu. Síla stála při mě a střela trefila cíl, prolétla skrz a rozbila okno. Výborně!
Neušla jsem ani deset kroků a už se ozval komlink, ze kterého vycházel ustrašený hlas mistra. Povzdychla jsem si.
Lon na sebe taky nenechal dlouho čekat, informoval nás o tom, že se blíží posily. Spadly jsme do toho v plné parádě. Jen co byla pravda.
Delší dobu se neobjevil žádný výstřel, což mi umožnilo projít delší část "bludiště". Pořád nic... Byla to zoufalá situace.
Až poté mě ujistil, že posily nejedou pro mě. Až připomínka o odpovědi mi vnukla nápad.
Zatočila jsem za štos krabic a volnou rukou zmáčkla komlink.
"Moment překvapení selhal, celou dobu o nás věděli. Prosím i nadále se držme původního plánu. Adria konec."
Odvětila jsem klidně a umlčela komlink. Možná to vypadalo, že se jen tak chaoticky pohybuji po bludišti beden, ale cíleně jsem mířila k místu, kde mělo pomyslné bludiště hranici. Poodešla jsem pár metrů od beden, samozřejmě pozpátku, aby mě nepřekvapil blasterový výstřel a jílec svého meče jsem uchopila oběma dlaněmi. Svírala jsem jej před sebou a čekala.
"Už se konečně ukážeš? Nebo se tak bojíš ubohého padawana? Neříkal jsi, že jsi očekával mého mistra?"
Pokusím se ho vyprovokovat, pokud ani toto nezabere, bude na řadě plán B.
"Nemyslíš, že by bylo alespoň fér se mi ukázat, když už toho o mě víš tolik a máš tu drzost tvrdit, že jsem tvá."
Napnula jsem smysly, třeba zachytím jen ždibíček opovržení, i to by mi stačilo.


Re: Adria Drayven - Ozvěny minulosti

Napsal: 13.10.2017 16:32:21
od Phate
Keren, místo setkání:

Mistr neodpověděla, takže se nejspíš držela vašeho plánu a šla místo toho obhlédnout situaci s posilami, o kterých se zmiňoval Lon. Stále jsi na něj byla sama. A stále jsi nevěděla, komu čelíš. Couvala jsi k jednomu konci bludiště a snažila se svého protivníka vyprovokovat. Nutno podotknout, že pokud si dal někdo takovou práci, aby vás sem dostal, určitě s ním nějaké slovní rýpání nic neudělá. Pokud se ti bude chtít ukázat, bude to za jeho podmínek.

Napínala jsi se po Síle, ale stále nic. Ani náznak emocí. Nic, čeho by jsi se mohla chytit.
Couvala jsi pomalu s mečem pevně sevřeným v rukou, když v tom se v Síle něco objevilo, varování. Insinktivně jsi se otočila vpravo, aby jsi viděla jak se krabice vedle tebe rozlítly a za nimi se zjevil tvůj nepřítel. Postavila jsi se do obranné pozice s mečem vodorovně v úrovni hlavy, aby jsi zastavila jeho výpad.

Před tebou stál vysoký muž. Jeho meč tlačil tvou čepel směrem dolů, ale bylo znát, že nepoužívá celou svou sílu. Byl to opravdu vysoký a rozložitý Nikto s temně rudou kúží a zářivě modrýma očima. Ty byly první, na co jsi se zaměřila. Rozvážné, klidné oči.
Byl samý sval, oděn do matně černé zbroje, svírající podivný vibromeč, který vypadal jakoby z jednoho kusu s malou záštitou u přední strany jílce. Vlastně jsi si nebyla jistá, jestli to vůbec byl vibromeč, ale bez problémů jím dokázal bojovat proti světelnému meči.

A když už byla řeč o světelných mečích. Na jeho opasku se houpaly čtyři.
Polevil v útoku a kousek poodstoupil, aby se mohl vypnout do plné výšky. Byl samý sval a už od pohledu vypadal na zkušeného válečníka.
"Zavolej jí, nebo zemřeš sama." řekl klidně.

Re: Adria Drayven - Ozvěny minulosti

Napsal: 14.10.2017 09:43:05
od Kyell
Keren, místo setkání
Stále nic! Už mi to tak trochu začínalo lézt na nervy, když v tom! Ucítila jsem změnu v Síle, po zádech mi přeběhl mráz, který mě okamžitě dostal do bdělého stavu a aniž bych věděla proč, mé tělo se stočilo doprava, abych byla svědkem dynamického ántré.
Na nic nečekal a ihned se po mě ohnal. Logicky jsem zaujala obrannou pozici a zablokovala jeho výpad svou čepelí.
I když jsem se bránila, měla jsem spoustu času, minimálně mě samotné to tak připadalo, si prohlédnout, proti komu stojím.
Co je u samotné Síly zač?! Tohle je chodící masový tank!
Zděsila jsem se a snažila se zapřít v kolenou co nejvíce, abych odrazila dotírajícího Nikta. Moc dobře jsem ale věděla, že se jen předvádí a kdyby chtěl, zamáčkl by mě do země.
I když jsem neměla oči v pravém slova smyslu, ty jeho mě upoutaly na první pohled. A nejhorší byl ten jeho výraz. Nebyl roztěkaný, natěšený, neužíval si to. Byl klidný a vyrovnaný, přesně tak bych se teď měla chovat já. Ale opak byl pravdou. Strach se začal rozepínat v mé mysli jako černočerná bouře. S každou další vteřinou a informací, kterou jsem jen z pouhého pohledu na tohohle soupeře získala, ve mě strach narůstal šílenou rychlostí.
Byl připravený dopředu, dokonce měl i vibromeč, nebo co to vlastně bylo, který byl schopen vzdorovat světelnému meči. A co nejhorší, sám měl světelných mečů hned několik.
Světelné meče! To znamená jediné... Tohle je zabiják jediů. Proti tomu nemám nejmenší šanci.
Borua zničehonic polevil v útoku a naše čepele se odlepily jedna od druhé. Sama jsem poodstoupila pár kroků zpět, abych si od něj držela co možná největší vzdálenost.
Jeho příkaz ve mě vyvolal skutečnou a nefalšovanou úzkost. Nedržet jílec svého meče oběma rukama, pravděpodobně by se chvěl.
Uklidni se Adrio! Uklidni se! Necháváš se unést emocemi a to je špatně! Nejsou žádné emoce, je jen klid.
Snažila jsem se uklidit mezitím, co jsem uvažovala, jak se zachovám, abych předešla své vlastí smrti.
Uvažuj logicky. Zanalyzuj celou situaci a přijď s nejrozumnějším návrhem. Uvažuj! Stojíš proti válečníkovi, který byl předem připravený, jsi v pasti. To ale neznamená, že se musím nechat chytit. Borua je sice hora svalů, ale je velký. Je to hromotluk, to znamená, že bude pomalý. Naproti tomu já jsem hbitá a s pomocí Síly se mu můžu úspěšně vyhýbat. Pokud dojde ke kontaktnímu boji, prohraji do pár vteřin. Rozdrtí mě svou brutální silou, které se nemůžu rovnat.
Pořád jsem mlčela. Jen jsem tiše stála se světelným mečem před sebou a Borua pravděpodobně čekal, jak se zachovám.
Mým úkolem bylo zajistit Borua, toho nejsem schopna. V tom případě musím zajistit co nejvíce času k tomu, aby sem mohl dorazit Lon a mistr. Jakmile se postarají o ty posily, dorazí sem. V tom případě je můj cíl jasný, zdržovat.
Narovnala jsem se, povzdechla si a vypnula svůj světelný meč. Z ruky jsem jej ale nedala.
"Velice se omlouvám, ale přímé rozkazy poslouchám pouze a JEDINĚ od svého mistra!"
Natáhla jsem před sebe ruku a Silou sáhla po jedné z mnoha beden. Mým cílem bylo mrštit jí zezadu nejlépe do Boruovy hlavy, protože mi bylo předem jasné, že náraz takovéto krabice do jeho svalnatého a obrněného těla nic neudělá.
Na nic jsem ale nečekala, jakmile se bedna rozletěla vzduchem, rozběhla jsem se proti samotnému Boruovi a na malou chvíli soustředila Sílu do svých nohou. Vyskočila jsem vysoko do vzduchu a přeskočila tuhle horu svalů. Dopadla jsem poblíž rozbitých beden a pelášila zpět do bednového bludiště.
Tím, že se mi Borua ukázal ztratil svou strategickou výhodu, mohla jsme se na něj teď zaměřit. Věděla jsem, na co se soustředit, jak vypadá. Ty modré oči mi v paměti zůstanou ještě hodně dlouho.
Prvně si chtěl Borua hrát na kočku a na myš, nyní bylo na čase, abych mu oplatila stejnou mincí. Zatočila jsem za komínek beden a tiše se plížila bludištěm. Svými smysly jsem se ze všech sil soustředila na Borua, abych jej ani na milisekundu neztratila z dohledu.