Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
Příspěvky: 80
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Levyn Abraham »

Yavin 4; Chrám:

Ostatní, jakoby do poslední chvíle byli úplně mimo a to, že jsem se vynořil z tunelu je navýsost překvapilo. Vyletěli na nohy jako čertík z krabičky a vrhli se ke mě, možná by bylo dobře, kdyby zhasnuli své provizorní baterky na osvětlení tunelu. Taky jsem je rád viděl, protože když jsem odcházel, jako by mě měla tíha zeminy nade mnou rozmáčknout zvenku i zevnitř jako červíka a neměl bych se vrátit. Jak jsem se bál, začali se ptát, jeden přes druhého, co se dole dělo. Ale někdo přeci jen zůstal stát u stěny tunelu, někdo, kdo ke mě upíral svůj vnitřní zrak skrz Sílu. Eilani čekala.

Když jsem ji oslovil, mlčky vyrazila směrem ke mě. Ne nějakou závratnou rychlostí, prošla mezi ostatními až ke mě. Čekal jsem, co udělá, a...
Tohle jsem nečekal. Vrhla se mi kolem krku tak náhle, že jsem trochu klopýtl dozadu a málem se natáhl na podlahu tunelu. Tímhle mě Eilani opravdu šokovala. Stejně tak těmi emocemi, které vzápětí vnesla do okolí. Bylo jaksi.. příjemné vědět, že mě tam dolů poslala s tím, že se o mě opravdu bojí. Jako jediná taky totiž věděla, co tam je, a to, že jí nebylo lhostejné co se se mnou stane ve stínu toho, jestli přinesu Květ, to bylo milé. Nečekané, ale byl jsem za to Eilani vděčný. Tam dole jsem měl chvíli, kdy jsem se sám bál, že už se nahoru nikdy nepodívám.
Miraluka ronila slzy štěstí skrz Sílu a younglingy kolem. Ještě chvíli mě objímala, což byl takový.. Zvláštní pocit, ale pak poodstoupila. A řekla, že odletíme.

Zase to byla Eilani. Nepřímočará a ta, který zahaluje i normální odpověď do hádanek. Ale už i předtím řekla, že.. že je šance, abychom se z Yavinu dostali, když jsme neodletěli se zbytkem osazenstva praxea. Jenže já jsem neměl ani ponětí, jak. A to zřejmě netušili ani ostatní, a Ro´aren tuhle otázku přednesl i nahlas. Měl jsem však neblahé tušení, že se mu jednoznačné otázky nedostane.
Když řekla, že možnost tu je, něco uvnitř mě zaplesalo. Jakoby se mé nitro vyprostilo z toho stresu, který ho opanoval už od té chvíle, kdy jsme se odpojili od davu younglingů. Jakoby to bylo hrozně dávno. Prostě ta nervozita pomalu odplouvala, nechal jsem ji - Květ jsem získal, stál jsem živý tady s ostatními a na obzoru svitla naděje, že můžeme z pralesního měsíce uniknout. Všechno získalo růžovější odstín, ale.. Nemohl jsem to jen tak nechat. Venku byla ještě armáda Vongů, kteří pročesávali prales, a patrně i hledali Květ repranu. Nebyl všemu konec.
A ostatní si stále žádali vysvětlení, co se dole stalo.

Tala na to nezapomněla, i když se snažila z Eilani vypáčit něco o našem útěku. Cítil jsem, jak se na mě miraluka zase dívá. Tak rád bych si to nejdřív vyjasnil s ní, co říct mám a co ne, protože jsme byli u toho. Jak to řekl ten Strážce, byl jsem sice ten, co slepě někomu důvěřuje, ale taky jsem se bez toho obejít nedokázal. Bohužel jsem teď musel nějak odpovědět.
"No.. ten tunel tu ještě nekončí. Jde dál, a končí v takové velké jeskyni, takovém Chrámu, jaké jsou tady v džungli nahoře."
Začal jsem nejistě. Zatím to šlo, ale.. Jak mám a co říct o zbytku?
"Bylo tam hodně mrtvých.. těl. Starých i nových, byli tam dokonce i Vongové. A v té jeskyni bylo, ehm, byl zdroj toho napětí nebo prostě té úzkosti, tohle."
Mluvil jsem dost nervózně. Vyhnul jsem se mluvení o zkouškách, vizích a halucinacích, ale zase jsem teď musel Květ ukázat. Samozřejmě, Eilani se o něm už nepřímo zmiňovala, říkala, že oni chtějí získat něco a že to se nesmí stát a tak podobně. Říkala toho hodně.
Pomalu jsem zvedl ruku, ve které jsem šperk, nyní zavřený, držel. Ale nehodlal jsem ho taky pouštět.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Atalon »

Yavin 4; Chrám:

S každým tvým slovem narůstá v S9le vzrušení Eilani i její obavy a když Tale a vlastně i všem ostatním odhalíš Květ, jako by na pár minut přestala i dýchat. Přitom ale nic neřekne, ani náznakem se tě nepokusí zastavit, spíš jako by se v ten moment nesl Sílou nevyřčený vzkaz.
“Je tvůj, ty o něm rozhoduješ.“
Zato ostatní tento její názor nesdílí ani pramálo. Ve vteřině jsou dny pochodu džunglí, mrtvola Vonga, úzkost i velká rozhodnutí zapomenuta a ocitáš se obklopen hloučkem běžných zvědavých dvanáctiletých dětí. Přetahují se o výhled a netrvá ani minutu než se v okolí Květu objeví první zvědavé prsty. A Květ o nich ví, cítí je a ty zase něj. Vidíš jak se jeho okvětní lístky začnou samovolně, jeden po druhém, kousek po kousku otevírat. Dokonce zahlédneš ve tmě tunelu, jak z jejich středu začne pronikat prvními paprsky světla rudá záře.
“Měli bychom si pospíšit!“
Eilani slova vyhrkne takřka zoufale a tak prudce až všichni nadskočí. Nezdá se ale že by se snažila nějak zrychlit, že by před vámi získávala náskok. Vlastně zpět nahoru k povrchu už teď jdete mnohem rychleji, než jste sestupovali do jeho hlubin.

“Ona ví co to je, že ano?“
Tala šeptá, ale i ona pochybuje, že by jí Eilani neslyšela. Ale prostě to chce vědět.
“Co s tím chce dělat?“
Dodá a najednou se ke Květu začne chovat mnohem obezřetněji, dokonce postaví mezi něj a ostatní, aby jim bránila v dosahu na něj. Snad, jakoby i ona cítila jeho touhu po probuzení. Jako by jí to jediné vytrhnutí z fascinace stačilo k návratu k té Tale z džungle, k vaší ochránkyni.

“Hele světlo!“
Jaga skoro výskne radostí a zběsile ukazuje svou modrou čepelí tam, kde se obrysy tunelu začínají rýsovat o něco zřetelněji v potemnělém šeru porostem procházejícího denního světla.

-----------------
No, blížíme se k závěru...
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!


Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
Příspěvky: 80
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Levyn Abraham »

Yavin 4; Chrám:

Cítil jsem i nadále Eilaninu přítomnost skrze emoce a Sílu a její reakce na mé činy mě akorát víc znervózněla. Já jsem věděl, že to dopadne špatně, když se o něco budu snažit sám, protože jsem měl minimální představu, co ostatním hodlá vyjevit o Květu ona a co s ní chce tropit dál. Ale neprotestovala a ani mi v ničem nebránila, což jsem možná podvědomě čekal, než jsem ostatním ukázal Květ v mé ruce. Prostě potvrzovala to, co mi řekl tam dole Strážce.
"Máš s tím udělat, cokoli budeš chtít."
To někoho jako já zkrátka moc nepovzbudí.
Ostatní vypadali, co, byli na Květ opravdu zvědaví. Jako by si vůbec nevzpomněli, že Eilani už naznačila svou vizí, že tohle je něco smrtelně nebezpečného, co zabíjí. Byla pravda, že takhle na pohled byl šperk opravdu krásný, ale já jsem rozhodně nemohl zapomenout na to, co jsem zažil v tom chrámu.
Víc jsem znervózněl, když se ostatní rozhodli si Květ i osahat. Cítil jsem to, a okvětí se začalo pomalu otevírat, kousek po kousku, z čehož už jsem nebyl vůbec nadšený. Protože ze středu květu bylo patrno opět to světlo, sice jen slabě, ale..
Eilani z toho taky očividně byla nervózní a dala to najevo. Byl jsem jí však vděčný, že svými náhlými slovy utnula doteky na Květu.
Vydala se nahoru.
Tala byla ale zase stejně obezřetná jako nahoře v džungli. Správně asi dotušila, že mě Eilani utnula, než jsem stihl zvorat, tedy, říct něco dalšího. Na její první otázku jsem odpověděl hlasitým polknutím a neurčitým
"Uhm."
Na tu další jsem pouze pokrčil rameny. Netušil jsem, jaké má miraluka plány do budoucna, ale s něčím počítat musela. Teď jsem já rozhodoval o Květu a o tom, co s ním bude, a jestli mi dost neosvětlí, nevysvětlí nebo neřekne na rovinu, co s ním chce udělat, nebudu souhlasit. Protože přece za to, co se stane s Květem potom, budu pořád zodpovědný já. Každopádně Tala už asi pochopila, že ten předmět v mé ruce je něco velmi nebezpečného.
Cesta nahoru určitě netrvala tak dlouho, jako cesta dolů. Já jsem pro jistotu, když jsem vyrazil, schoval Květ do bezpečí kapsy, ze které se ale nehnula moje ruka. V mých představách se mohlo něco stát, i kdybych ho upustil na zem. Musel jsem se trochu pousmát, když Jaga ty vzadu nadšeně informovala o tom, že už jsme blízko. Těšil jsem se, až zase budu na denním světle, ale tím ze mě nervozita neopadávala. Pořád tam nahoře byli Vongové a nejasní Eilanin plán, jak utéct.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Atalon »

Yavin 4:

Na rozdíl od tebe pro ostatní bylo světlo na konci tunelu skutečně tím oním příznačným světlem. Všichni tak nějak samovolně přidali do kroku jako by je touha konečně se dostat z toho místa hnala víc než strach z Vongů. Jistě, je netížila zbraň hromadného ničení elegantně schoulená v kapse a v klidu spinkající než jí někdo nebo něco probudí.

“Moc pěje ty nejlibější písně. Dávej si prosím pozor, jsou lidé kteří jejich tónům těžko odolávají.“
Řekne najednou Eilani tiše, když vás dav younglingů předběhne o hodný kus.
“Ta věc… Květ je tvůj, musíš jej teď chránit a střežit. Radila bych ti si jej ponechat u sebe. V těchto dnech nemusí být snadné najít pro něj bezpečný úkryt. Ale to rozhodnutí náleží jen tobě. Já ti mohu jen stát po boku.“
Eilani jako vždy měla v hlase mnoho toho co neříkala. Jako by už zase věděla mnohem víc, jakoby viděla dál než vy, než ty. Ale aspoň už o tobě mluvila upřímně, bez snahy navést tě poslepu skrze své plány, tedy snad…

“Bu'nas'a! To musíte vidět!“
Tala od vchodu doslova řve z plných plic a musí jí být slyšet po celé plošině. Navíc na vás mává divoce rukou abyste si pospíšili k ní a ostatním stojícím zkoprnělé ve vchodu.
A není divu. Skrze rozhrnuté kořeny a liány džunglového příkrovu vchodu jeskyně je vidět další pole mrtvých těl. Vongských mrtvých těl.
A uprostřed jich, na nízké zídce, nebo spíš na jejích zbytcích, sedí tři postavy v hnědých pláštích jako strážné sochy.
“To jsou…?“
Ro’aren se neodvažuje otázku dokončit, ale Eilani to udělá za něj.
“Přátelé.“
Je tak klidná a usměvavá, jako by se nic nedělo a bez sebemenšího zaváhání vykročí skrze úkrytu zeleně ven do otevřeného údolí. Jakoby nic kličkuje mezi mrtvými směrem k trojici, která k ní zdvihá tváře.
“Sakra, mohla by ta holka jednou v životě říct podobný věci dopředu.“
Zavrčí Tala, ale nezbývá jí než spolu s vámi ostatními vyrazit za Eilani. Koneckonců, jestli tu byla cesta z tohoto měsíce, mohla se vám pomoc hodit.

“Buďte pozdraveni, rytíři.“
Pozdraví s uctivou úklonou Eilani tři neznámé celkem mladé muže. Jsou oblečeni skoro jako Jediové, ale je na nich něco odlišného. Malé drobnosti, shodné emblémy, stejné meče houpající se jim u opasků, pohled jejich očí. Nejsou to Jediové.
“Mistr nás pro vás posílá. Máme vás dovést za Skywalkerem.“
Odpoví jí prostřední z mužů suše, nevypadá z tohoto úkolu nadšený, žádný z nich tak nevypadá. Eilani si toho však nevšímá a jen klidně odpoví.
“Já vím, čekali jsme vás.“
To u mužů vyvolá překvapení, vymění si mezi sebou několik nechápavých pohledů a znejistí.
“Dobře, loď máme támhle…“
Vypraví ze sebe nakonec jejich velitel a ukáže směrem k jedné z trosek chrámu za níž se krčí malá loď. Eilani jen přikývne a obrátí se k vám.
“Já říkala, že to půjde.“
Prohlásí zcela nečekaně a usměje se. To ale není to co vám chce skutečně říct. Silou se k vám totiž nesou její pocity, její nedůvěra k těm mužům a hlavně se jí nese poselství pro tebe. Varování. Varování, abys za žádnou cenu nemluvil a nepoukazoval na nic z toho co se tu stalo. Ne, před nimi.
Teď si zase několik významných pohledů vyměníte mezi sebou vy.
“Odvezou nás do bezpečí.“
Pokrčí rameny Eilani a klidným krokem se vydá za trojicí k lodi polem ohořelých a posekaných těl Vongů.
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!


Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
Příspěvky: 80
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Levyn Abraham »

Yavin 4:

Ostatní se k východu hnali jako můry za světlem. Jistě, určitě to bude úleva zase stát pod nebem a ne pod tunami hlíny, ale představa vetřelců venku jim asi na chvíli zmizela z hlavy, ne jako mě. Pro jednou jsem snad nestresoval zbytečně. Eilani šla vedle mě, ale ona přirozeně jako jediná mohla vědět, co na nás nahoře v džungli čeká.
Překvapeně jsem se otočil na miraluku, jakmile promluvila. Nějak jsem nečekal, že mi ještě má co říct, tedy, vlastně, že mi je ochotná ještě něco říci. Tak jako tak totiž před pár okamžiky nevypadala zrovna nejradostněji z toho, jak jsem řešil situaci bez jejího vedení. Eilani vyčkala, až její slova nebudou moci zaslechnout i ostatní. Její varování, kterým bezpochyby ta slova byla, znělo docela zlověstně, jako kdyby jej vyslovil někdo jiný než malá holka. Ale nebylo se čemu divit, protože jsem během posledních hodin nabíral dojmu, že tahle dívka je rozhodně něco víc.
Za to, co řekla potom, jsem jí ale byl vděčný. Dala mi vodítko, radu, co dělat dál. Přesně to jsem potřeboval, trochu nasměrovat, jelikož já jsem neměl nejmenší tušení, co si v budoucnu počít. A navíc její slova obsahovala i něco jiného, jakýsi příslib toho, že když už jsem tam dolů šel kvůli ní, nenechá mě se v tom topit samotného. Teď mi na jazyk šla jediná věc, i když bych měl být zvědavý a říct víc, těžko říct, proč se tak nestalo. Těžko se orientovat v takové situaci.
"Díky."

Trochu jsem nadskočil, když Tala, která zřejmě již dospěla k ústí jeskyně, zařvala z plných plic. Copak tam venku nebyla armáda Vongů, která byla po zuby ozbrojená a čekala jen na to, až bude moci chytit skupinu dětí? Očividně ne, protože zrovna Tala nebyla ta z nás, která by něco takového udělala. Ruku na srdce, mnohem spíš bych to udělal já.
Pospíšil jsem si, abych zjistil, proč už se najednou nemusíme skrývat. Během doby, kdy jsem byl dole v Chrámu (neměl jsem ani tušení, jak dlouho to vlastně bylo) se muselo něco stát. Protože ti Vongové venku byli mrtví. Zevnitř, ze mě, se odvalila velká tíha nervozity. Nemusel jsem se bát těch nočních můr venku. Obyčejně by možná bylo na místě dělat si starosti, kdo vlastně ty Vongy vyřídil a jestli se nemáme právě toho bát, ale na to teď nebylo místo.
Možná později než ostatní jsem zaregistroval tři postavy, které seděly na kusu trosek uprostřed té spouště. Pokud bylo možné Eilani věřit, a k opaku jsem nedostal žádný jednosměrný důvod, tak jsme se opravdu neměli čeho bát. Ona určitě věděla, že oni tu budou.

Rychle jsem následoval miraluku a ostatní k těm třem postavám. Velmi ochotně jsem se držel v ústranní a jen poslouchal. Bylo až k neuvěření, že nás měli odvést pryč. Pryč z toho pekla džungle, někam do bezpečí, za ostatními. Byl jsem na chvíli možná upřímně, naivně rád, že je konec. Jenže ten nebyl, jak řekla Eilani. To mi ostře připomínala tíha v kapse. Tenhle problém se jen tak s odletem pryč z Yavinu nerozplyne.
To si uvědomovala i Eilani. Cítil jsem, jak se na mě opět upřelo její vědomí. Pochopil jsem, co mi tímto chtěla říct, před čím mě varovala. Zkrátka si pro tentokrát nechat existenci a přítomnost Květu pro sebe. S tím jsem vydal za ostatními, připravený být jen další ze skupinky. A doufal jsem, že si někdo jiný nepustí hubu na špacír o tom, co se dělo a proč jsme vlastně neodletěli s ostatními younglingy, jak jsme měli. Z toho tak jako tak asi koukal problém.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Atalon »

Yavin 4:

Loď neznámých je nějaký upravený frachťák, možná výsadková loď. Zkrátka nic velkého, takový ten nákladový prostor s motory a kokpitem, ale na tom vám opravdu teď nezáleží. Hlavní je nástupní rampa která se za vámi zavírá a otřesy vyvolané burácením startujících motorů.

“Rytíři?“
Sedíte vzadu v nákladovém prostoru, naskládaní na zemi u jedné ze stěn hezky v řadě a Tala opět dokazuje své přednosti. Opravdu, na vašich zachráncích je něco zvláštního, nepůsobí tak jako ostatní rytíři Řádu, ne takový jaké znáte.
“Říkají si tak.“
Připustí Eilani a Tala se na dlani začne točit rukojeť meče. Často si takto hrávala v chrámu. Ale není to jen hra, teď to vidíš, je to způsob přemýšlení, ostražité kalkulace.
“Jsou…“
Nebezpeční už neřekne, ale je to dost jasné.
“Mohli by. Kdyby…“
Eilanina odpověď znepokojuje, ale to že se při ní otočí na tebe ještě mnohem víc. Protože to doplňuje nevyřčené… kdyby věděli co jsme tu dělali.

“Tak proč nám pomáhají?“
Ro’aren je z toho všeho jako na trní. Všechny ty přechody mezi štěstím a strachem, všechno to tajemno a to neví ani čtvrtinu.
“Proč asi. Dostali rozkaz. A ten splní.“
Odpoví klidně miraluka a opře se zády o chladný kov.
“Měli byste se něčeho chytit.“
Dodá klidně a sama se obtočí rukou kolem jedné z traverz nákladového prostoru.

Její varování nevyjde na prázdno. Ve vteřině se začne loď třást a poskakovat jako by prolétala gravitační bouří. Pár beden naproti vám skáče dobrého půl metru a loď podle vibrací dost zuřivě manévruje.
“Co se to děje!“
Poprvé za dlouhou dobu se ozve Jaga, doteď se bavila spíš šeptem s Jynnou, ale teď je příliš vyděšená, než aby jí to stačilo a Jynna na tom není o moc líp. Obě jsou zvyklejší na otevřené prostory, na rozhled. Velká kovová krabice která se otřásá jako mixer je děsí víc, než armáda Vongů v džungli.
“Na orbitě se bojuje, snaží se tím proletět aby mohli skočit.“
Oznámí vševidoucí Eilani a opět je na ní vidět, že neříká vše, ale jen to nutné. Ale tentokráte je to možná lépe. Eilani má pevně sevřené rty až jsou z nich spíš dvě bílé linky a klepe se víc než jen tím co s vámi dělá loď. Musí vidět něco děsivého, něco o čem nechce mluvit.

Náhle sebou loď trhne, prudce a neurvale, až Jaga s Jynnou vykřiknou leknutím. Obě si nejspíš myslí, že jste právě dostali zásah, nebo něco podobného. Teprve s přicházejícím klidem a plynulostí jim dochází, že jste jen skočili do hyperprostoru, že jste v bezpečí na cestě.
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!


Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
Příspěvky: 80
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Levyn Abraham »

Yavin 4

Tak nakonec jsme opravdu mířili pryč.
Seděl jsem mezi ostatními v nákladovém prostoru lodi těch lidí, co pro nás údajně přijeli. Nervozita mě neopustila ani po nástupu dovnitř, možná trochu opadla, když se za námi zavřela nástupní rampa do lodi. Jako by mé podvědomí došlo k rozhodnutí, že zvenku z džungle už mi tím pádem nic nehrozí. Ale v hlavě mi pořád jako poplašný zvon znělo Eilanino varování, a zároveň jsem pořád cítil tu věc v kapse. I když ostatní nic takového netížilo, nevypadalo to, že našim "zachráncům" někdo naprosto důvěřuje.

Tala se rozhodla zřejmě vyzkoušet štěstí a zjistit, jestli Eilani o těch mužích něco neví. Nepochyboval jsem o tom, že ví, což se také prokázalo. Ale když jsem se nad tím zamyslel, možná bylo dobře, že nám neříkala všechno, protože kdybych dopředu věděl například o Květu a o tom, co dokáže, bál bych se. Ruku na srdce, bál jsem se i bez toho, což u mě jen dokázalo miralučinu ... odvahu. A dokud tedy byla teď Eilani v klidu, rozhodl jsem se ničeho bezprostředního neobávat. Měl jsem všeho až nad hlavu a hladově jsem vyhlížel okamžik, kdy budu konečně moci "vypnout".
Tak jako tak jsem ale bedlivě poslouchal, jak miraluka Tale odpoví. Ačkoli to totiž nedořekla, bylo jasné, na co se ptá - jestli jsou nebo nejsou ti samozvaní rytíři nebezpeční. Zase mnou proletěla vlna úzkosti, když se Eilani podívala na mě. Utvrzovalo to její předchozí slova. Nesmím o Květu už mluvit, nechat si jeho existenci pro sebe.
Ro přišel s další užitečnou otázku, zatímco já mlčel a snažil se splývat s lodí. A Eilani opět přišla s odpovědí, která kupodivu dávala smysl. Předtím říkali, že je poslal Skywalker. Prostě nás měli přivést zpátky. Tečka. Když poté ještě dodala, že bychom se měli něčeho chytit, možná zbytečně rychle, zkrátka vynerveně, a čekal, proč to bylo nutné. Mohl bych možná zrovna v tu chvíli víc přemýšlet, jenže to mě nenapadlo.

Netrvalo dlouho a bylo jasné, proč jsme se měli něčeho chytit. Celá loď se začala podivně třást a nějaký náklad poskakoval v prostoru. Tikavě jsem přemýšlel, čím je to způsobeno, jestli je to jen odletem z Yavinu. To se mi nezdálo, i když jsem to nemohl vědět.
Jagu tohle zřejmě docela rozrušilo. Asi nebyla na lety zvyklá. Eilanina odpověď ji ale asi moc neuklidnila.
Sevřel jsem ruku kolem své "kotvy" ještě pevněji. Na to, že se kolem všude ještě bojuje, jsem nějak nepomyslel, což asi byla chyba. Než jsem se tím ale stačil zabývat, všiml jsem si miralučina výrazu. Teď již nevypadala příliš klidně, takže tohle byla situace, na kterou jsem před chvílí myslel. Věděla hodně a neřekla všechno.
Polkl jsem a prostě čekal, až proletíme.
Náhle sebou loď trhla a Jynna s Jagou vykřikli. Pak už ale nic nedělo, byl klid. I mě se ve stresu myslí prohnali nějaké katastrofické scénaře, ale bylo to v pořádku. Skočili jsme do hyperprostoru. Že by to konečně skončilo a mířili jsme rovnou někam do bezpečí, daleko od věcí jako z nočních můr?
Trochu jsem se uklidnil a bezcílně očima bloumal po nákladovém prostoru. Nic lepšího než čekat jsem asi v tuto chvíli dělat nemohl.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Atalon »

Coruscant:

“Takže to je on?“

Od chvíle kdy vás loď vašich zachránců vyložila na jedné z bezpočtu ramp Coruscantu už uplynuli skoro tři hodiny. Přistávací rampa patřila Ústředí Nového Řádu. A vaši zachránci ani nepočkali než někdo vyjde ze dveří a už zmizeli zpět do vesmíru. Ať je poslal kdokoli, bylo vám už všem jasné, že mistr Skywalker to nebyl. Řád vám ale poskytl dobré přivítání. I přes vnější odlišnost bylo Ústředí v mnohém hodně podobné praxeu a to jak uspořádáním, tak především pohostinností. Tedy když si člověk odmyslel těch několik mistrů z Praxea kteří tu na vás už čekali s káravými pohledy které by jim záviděli i Vongové. Nic vám ale neřekli, nesměli. Místo toho se vám dostalo horké večeře, sprchy a deky. Přesně toho uvítání které jste všichni potřebovali.

Ale asi před deseti minutami se věci dali do pohybu. První se jakoby nic zvedla beze slova vysvětlení Eilanï od rozjedené večeře a někam se vydala. Přirozeně, po tom co jste zažili, jste jí nenechali jít samotnou a následovali jí, a to až do meditační místnosti Mistra Skywalkera. A právě před jeho otázkou a zkoumavým pohledem jsi se teď ocitnul.

“Tak to je padawan který uspěl tam kde selhali mistři?“
Zopakoval a upřesnil svou otázku a stále tě propaloval očima. Ne ale nějak útočně, nebo nepříjemně, jen čistě zkoumavě, jako by na tobě hledal to mocné neobjevené, tu sílu předurčující tě k něčemu tak velkému, jako je opatrování Květu Repranu.
“Řekni, už víš co s ním uděláš?“
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!


Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
Příspěvky: 80
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Levyn Abraham »

Coruscant:

Od chvíle, kdy loď skočila do hyperprostoru, jsem tak napůl vypnul. Pokud by se jednalo o nějako primitivní obranu proti nemilým situacím, které ještě mohly nastat, byla zbytečná. Přistáli jsme na Coruscantu někde v tom bludišti budov a provozu různých lodí s různými pasažéry. Možná bych se obyčejně zvědavě rozhlížel všude kolem, zvlášť když naši "zachránci" téměř okamžitě opět odletěli, aniž bychom věděli, co s námi bude.
Nic špatného se nestalo a mé chvilkové napětí z toho plynoucí mohlo pominout. V Ústředí Nového Řádu nás uvítali dobře, a dokonce ani mistrové z Praxea, kteří byli na místě, nám nic neřekli. Přesto jsem si pořád stál na tom, že jsme kvůli odpojení se od skupiny v průšvihu, protože jsme přece neposlechli pokyny.
Zrovna jsem se už už chystal po večeři definitivně vypnout a nechat myšlenky volně plynout, patrně do bezesného spánku, když se Eilani zvedla.
"Kam...?"
Než jsem stačil doříct, šla pryč. S ostatními jsem ji nakonec následoval, trochu přešlý z toho, kam zase letí a proč. Stres ze mě opadl a teď jsem už neměl náladu skoro na nic, jen si prostě odpočinout a mít klid, protože toho se mi v posledních hodinách na Yavinu vůbec nedostávalo.

Potom se mi nervozita zase vrátila, asi jako se vrátí vržený bumerang nebo spuštěné jojo.
Tento mě tak blízký a nepříjemný pocit způsobila přímá otázka a upřený pohled mistra Skywalkera.
Nejdřív jsem se snažil uklidnit vír v hlavě. Takže on o Květu patrně věděl, a nebyl sám. Střelil jsem pohledem k Eilani. Ale to ona sem vyrazila, takže určitě ... Teď asi můžu mluvit.
Neklidně jsem přešlápl a vzhlédl k mistrovi. Uvědomoval jsem si při tom, že Květ mám pořád v kapse. Co říct? To, co mi doporučila Eilani? Nebo jsem snad došel k nějakému vnitřnímu rozhodnutí, akorát jsem ho zatím nějak smysluplně neposkládal dohromady?
"Ehm, já asi... Nevím, mistře Skywalkere."
Řekl jsem nervózně a nejistě se mu podíval do očí. Bylo totiž přece neslušné s někým mluvit a nedívat se na něj.
"Ale... asi ho schovám. Nebo ho budu hlídat."
Tohle bylo to, co mi došlo už po rozmluvě se Strážcem. Jak řekl, pravděpodobně jsem prostě nemohl Květ zničit. Co jiného s ním tedy udělat, aby se opět neprobudil? Nebo aby ho nenašel někdo nepovolaný?
S tolika otazníky v hlavě jsem zase přešlápl.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Atalon »

Coruscant:

“Chránit?! Hlídat?!“
Vykřikne najednou mistr Skywalker z plných plic. Je v tváři skoro brunátný, jako bys mu právě řekl, že zakládáš sithský řád. Ta změna netrvala ani pár vteřin.
“Jak chceš chránit nebo hlídat něco takového, když jste bez pomoci nedokázali ani opustit Yavin. Jsi jen youngling, pokud jsi nezapomněl, tak co ti dává právo myslet si že můžeš…“
Mistr Skywalker je nepříčetný, doslova. Vaří vztekem a kolem něj se kupí aura ze které by i tu’kata zalezla pod stůl. A navíc hrůzně vykročí směrem k tobě, jako by tě chtěl popadnout a… a kdo ví co. Najednou se ale zastaví, co zastaví, zarazí. Mezi vámi se totiž zjeví postava a hlavně její aktivovaná zelená čepel.
Tala má výraz strilla připraveného k zahryznutí a rozhodně by nebyl problém jí uvěřit i útok na mistra Řádu Jedi. Ale není sama, mezi tebou a mistrem vyrostla hradba younglingů a mečů. Ro’aren, Jynna i Jaga, dokonce i Eilani tu stojí připraveni tě bránit.

“My mu dáváme to právo.“
Odsekne nakonec Tala ostře a pohybem meče odtlačí mistra o pár kroků nazpět.
“On chrání tu věc a my jeho.“
Dodá Ro’aren rezolutně, i když si sám není vůbec jistý co se tu děje. Natož proč najednou stojíte proti vlastnímu řádu. Přesto je stejně jako ostatní připraven to prostě udělat, prostě udělat co je třeba, tak jako na Yavinu. Jste to možná jen vy, ale dokud budete stát pospolu, zvládnete cokoli. Aspoň to je pocit, který vás teď obklopuje, prostupuje, zaštiťuje.

“Výborně. Pak se není čeho bát.“
Odpoví najednou zcela klidně mistr Skywalker a ta děsivá osoba co tě před pár okamžiky hodlala sníst zaživa, náhle jako by byla jen sen. Teď před vámi najednou stojí ten starý, vždy klidný a přátelský mistr Řádu Jedi. Ztělesnění moudrosti a míru.
“Teď už věřím, že jste byli vyvoleni právem. Že je ten artefakt v dobrých rukách.“
Mistr vám věnuje uctivý úklon a ještě naposledy vás přejede pohledem, tentokráte ale konejšivým a mírným.
“Omlouvám se za tu malou zkoušku, ale musel jsem si být jist, snad to pochopíte. Ale… Byl to dlouhý a nepříjemný zážitek a vidím, že jste unaveni. Otázek už bylo dost, teď si běžte odpočinout. Teď už jste v bezpečí.“
Zkouška. Ano, celý ten výbuch nebyl ničím víc než zkouškou vaší odvahy, vaší pospolitosti, vašeho odhodlání a vy jste v ní uspěli.

----------------------
Tak, tím bych tento výcvik ukončil. Dávám ti prostor pro poslední příspěvek a nějaké ukončení z tvé strany.
Dále bych se pak zeptal, jestli chceš misi pokračovat jako youngling, nebo jestli uděláme skok o pár let?
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!


Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
Příspěvky: 80
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Levyn Abraham »

Coruscant:

Mistrova reakce mnou otřásla.
Na prchavý okamžíček jsem byl rád, rád že snad konečně vím co dělat a že to rozhodnutí je dobré, že jsem se jednou zachoval jako dospělý bez ohledu na to, že jsem nebyl. Věřil jsem, že to co jsem řekl opravdu je smysluplná a duchaplná cesta jak dál. Jenže mistr to tak neviděl. Naopak. Zuřil.
Veškeré mé nachýlené sebevědomí se v tu chvíli propadlo hluboko do kalhot. Ani nevím, co v tu chvíli bránilo malému človíčku tam uvnitř v tom, aby popotáhl a jako spráskaný pes se stáhl do koutku, kde by se vybrečel. Nečekal jsem, že mistr Skywalker bude tak nepříčetný z toho, co jsem mu řekl. Čekal jsem sice, že se mu tohle možná nebude líbit, čekal jsem... Ani nevím. Ale byla to tak náhlá změna oproti tomu, jak se choval ještě před chvílí, že mě to dokonale zarazilo.
Ne tak ostatní.
Mezi mnou a mistrem se najednou zjevila Tala ozářená zelenou září vlastního meče. Zmateně jsem akorát vykulil oči, protože to bylo nemyslitelné, aby aktivovala zbraň de facto proti hlavě řádu Jediů. Jenže zrovinka tohle se asi momentálně honilo hlavou jenom mě.
Mezi mnou a mistrem nestála jen Tala, ale i ostatní - Jynna, Jaga, Ro´aren... i Eilani.

Zpoza hradby světelných mečů, která přede mnou během pár mžiků oka vyrostla, jsem jen sledoval. Sledoval jsem to, jak mě Tala a Ro´aren slovy ostře brání a to, jak je ostatní podporují svými meči. Zatlačili mistra Skywalkera o pár kroků zpátky. Plní odhodlání a toho vědomí... Vědomí toho, že my jsme teď nebyli jenom skupinka younglingů, kteří se potkali v praxeu na Yavinu. My jsme teď byli něco jako tým, stále younglingové, ale ti, kteří spolu mohou hory přenášet.
A já jsem věděl, že ač se mistr zlobí jak chce, všichni tihle budou stát za mnou. Nebo přede mnou. Zkrátka jak bude potřeba.

Zmatek v mé hlavě mistr podpořil tím, že zase obrátil.
Zase se vrátil ten muž, co tu byl před chvílí, ne ten, proti komu ostatní vyrazili. Nad jeho slovy jsem nechápavě svraštil obočí, protože jsem v tom okamžiku neorientoval. Vše se ale nakonec vyjasnilo.
Neměl jsem vlastně důvod mistru Skywalkerovi nevěřit, že to opravdu byla jen zkouška. Chtěl vědět to, jestli mě ostatní podpoří, až budu potřebovat. Jestli budeme stát spolu a spolupracovat tak jako na Yavinu, jestli jsme prostě jedna pevná skupina.
Byli jsme.
V tu chvíli jsem měl povznášející pocit, a k zemi mě nemohl stáhnout ani Květ spočívající v mé kapse. Měl jsem pocit, že dokud jsme my všichni spolu, tak před nás může galaxie položit už jakékoli překážky. Protože jestli budeme spolu, zvládneme cokoli. Samozřejmě tento pocit nemusí galaxie testovat.

-----------------------------------------------------------------------------
Tenhle výcvik byl super. Byl vlastně můj první, alespoň tedy ukončený, a já si ho hrozně užila. Bylo to celé super, hraje se mi s tebou dobře. A můžu říct, že takovou zápletku jsem nečekala :D Těšila jsem se na každý další post, jestli Jera něco nesežere ;) Co se další hry týče.. Nějak nevím. Jsem teď na Jeraye zvyklá spíš jako na mladšího, takže bych u toho možná zůstala, ale v důsledku je mi to spíš jedno.
Takže díky za super hru :wink:

Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“