Re: Felmes Tireming - Firefox (Merthor)
Napsal: 14.6.2014 16:54:45
Soustava Botajef:
Strhl jsem řídící páku doprava a položil Aurek částečně na pravé křídlo. Jeho příď stále směřovala kamsi nahoru.
Manévr jako takový jsem prováděl téměř po slepu, ale o jeho výsledek jsem se nemusel příliš obávat. úhel náklonu byl přiměřený a cokoliv by se dostalo do naší blízkosti bych viděl na obrazovce senzorů na níž jsem po celou tu dobu upíral oči. Soustředil jsem se na pozici všech pěti pronásledujících bazilišků. S naprostou jistotou jsem věděl, že opět přijde palba. Nebylo vyhnutí. Musel jsem jen doufat, že si už moc zákeřných střel cestu k mé stíhačce nenajde. Moc zásahů už určitě nevydrží. Nejlepší palebnou pozici měli ti dva, kteří se před tím snažili dostat nade mě. Moc se tím nezměnilo, byli na mě dobře přilepení, ale aspoň jsem získal takový kousek náskoku, aby mi umožnil dostat se až k lodi. Zaviklal jsem řídící pákou snížil úhle zatáčení, tak stroj vychýlil. Pak jsem vrátil páku zpět doprava a dokončil obrat k lodi. Tentokrát jsem se dokázal palbě úspěšně vyhnout. S těmi třemi, které si drželi pozice níž to bylo o poznání lepší. Tyhle začátky by možná mohly trochu fungovat, protože byly na pár sekund vyřazeni ze hry. Ne na delší dobu, neboť se znovu zapojovali v nové palebné pozici.
Podruhé jsem zvrátil páku, skoro úplně vyrovnal a pokračoval ve stoupání. Rychlý pohled mi ukázal, že už jsem téměř nad lodí.
Rychlý let mě před tím zanesl nějaký ten kus od Shielddomu a tu vzdálenost jsem musel překonat s podstatně menší rychlostí. Přelétal jsem opět nad přídí, i když ne přímo nad můstkem a taky ne tak těsně nad lodí. Nabral jsem alespoň kousek výšky.
Při přeletu nad Shielddomem jsem letmo přehlédl jeho horní část. Chtěl jsem vědět, jak to s ním vypadá teď. Už na začátku to s ním nevypadalo moc dobře a v tuto chvíli to s ním moc líp ani vypadat nemohlo. Každé další poškození znamenalo trhlinu v naší obraně a zatím co jsem se soustředil na bazilišky, se toho mohlo stát opravdu dost. Ohlédnul jsem se ještě včas abych viděl zásah jednoho z těch dvou bazilišků, kteří mi byly v patách. Zapátral jsem po příčině toho co se stalo. Hned jsem si byl vědom aktivní věře bodové obrany, která znovu vysílala výboje do prostoru za mnou. Nemýlil jsem se. Přeci jen se stalo něco, co mi trochu pomohlo. Posádky věží nezahálely a odváděly svou část práce na obraně lodi. Jejích pomoc přišla právě včas.
Při pohledu na to, jak se ode mě odpoutává druhý bazilišek, aby se připojil ke třem zbývajícím. jsem se ušklíbl. Byl bych rád, že se ho taky na chvilku zbavím, ale věděl jsem, že pokoj určitě nedá. Když se ke mě nevrátí, vybere si jiný cíl a to může být pro vývoj celkové situace ještě horší, zvlášť, když si vybere loď. Každá loď má nechráněná místa a věže bodové obrany určitě na všechny ty bazilišky stačit nebudou. Určitě jsem se jich nezbavil nadlouho.
Té možnosti, že se bazilišky můžou rozhodnout změnit cíl svého útoků jsem pochopil až moc dobře, ale se samotným rozhodnutím jsem toho nemohl mnoho udělat. Přesto jsem něco udělat musel. Nemohl jsem je nechat jen tak, ať si útočí. Nezbývalo mi, než se k baziliškům vrátit, poutat jejich pozornost a pokud možno jim bránit v útocích na loď, nebo i tomu, aby se nepřipojily k již tak dost velké přesile útočící na některou z našich skupin. Všechny skupiny měli už tak dost práce.
Otočit se jen a pokusit se letět rovnou za bazilišky, by asi nebylo dobré řešení. Dost jsem se bál stejné chyby, jako jsem udělal na začátku našeho boje a přilákat přímo na sebe někoho z bazilišků. Kromě toho to komplikoval další protivník, jenž si mě vybral za terč a také postavení ostatních, kteří se dostali mezi mě a ony bazilišky. Jako rozumnější jsem viděl možnost nechat baziliškům nějaký čas na to, aby si vybrali nový cíl a pak se je pokusit překvapit, jako ty dva na můstku. Snad bych se tak vyhnul dalšímu nemilému překvapení, i když s omezenou rychlostí to bude o poznání těžší úkol. Samozřejmě všechno by bylo jednodušší, kdybych se nějak zbavil toho osamoceného baziliška za sebou. I tak se na mě pověsí minimálně dva bazilišky, uvidí, že k ním opět mířím, pokud se tedy kdo ví odkud nevynoří další.
Uvědomil jsem si že kromě obav na povrch vystupuje ještě něco jiného. Tenhle bazilišek byl jeden a já proti němu měl věstí šanci, než proti pěti. Chtěl jsem ho dostat, jinak bych si vedle Versi a Sei'Teye připadal zvláštně. Neužitečný, neschopný.
Můj odhad situace byl takový, že se můžu pokusit o několik málo obratů a doufat, že se stejně vrátím k oněm čtyřem baziliškům včas a ti mě mezi tím přestanou tak ostražitě sledovat. Hodlal jsem se pořád držet nad Shielddomem. Stále tu byla šance, že se zapojí nějaká ta věž, i když uprostřed souboje by to mohlo být i trochu riskantní, takže kalkulovat jenom s nimi a čekat, že to vyřeší celou situaci jsem nemohl. Musel jsem si nějak poradit sám.
Doufal jsem, že se mohu spolehnout na podobnou taktiku jako před tím, pár svých rychlých zatáček, které bych mohl přetnout a vyletět pod nečekaným úhlem. Přemýšlel jsem co dalšího by mi mohlo pomoct, abych baziliška nějak zaskočil.
Jistě, kromě různých možností změny směru tu byla plynová páčka. Bazilišek sice mohl zastavit na relativně malé vzdálenosti, ale už jsem si mohl ověřit, co umí udělat změna rychlosti se zaměřením. Důležité bylo jednat rychle a pokud bych ho dokázal přinutit, aby zrychlil a pokusil se mě dohnat a právě v tom okamžiku zpomalil... Bazilišek by potřeboval nějaký čas na reakci a nějaký ten kousek by mu při větší rychlosti na to, aby zabrzdil přeci jen potřeboval. Ovšem pokud něco takového bylo proveditelné. Přímo do zaměřovače bych ho tím určitě nedostal, ale možná bych tím získal nějakou tu výhodu, možná by se nabídl nějaký další obrat..... Pokud by dva, nebo tři manévry nic nevyřešily, zřejmě bych se musel bez ohledu na osamoceného baziliška pustit zpět za těmi čtyřmi, abych jim zase nedal moc prostoru napáchat větší škody.
Strhl jsem řídící páku doprava a položil Aurek částečně na pravé křídlo. Jeho příď stále směřovala kamsi nahoru.
Manévr jako takový jsem prováděl téměř po slepu, ale o jeho výsledek jsem se nemusel příliš obávat. úhel náklonu byl přiměřený a cokoliv by se dostalo do naší blízkosti bych viděl na obrazovce senzorů na níž jsem po celou tu dobu upíral oči. Soustředil jsem se na pozici všech pěti pronásledujících bazilišků. S naprostou jistotou jsem věděl, že opět přijde palba. Nebylo vyhnutí. Musel jsem jen doufat, že si už moc zákeřných střel cestu k mé stíhačce nenajde. Moc zásahů už určitě nevydrží. Nejlepší palebnou pozici měli ti dva, kteří se před tím snažili dostat nade mě. Moc se tím nezměnilo, byli na mě dobře přilepení, ale aspoň jsem získal takový kousek náskoku, aby mi umožnil dostat se až k lodi. Zaviklal jsem řídící pákou snížil úhle zatáčení, tak stroj vychýlil. Pak jsem vrátil páku zpět doprava a dokončil obrat k lodi. Tentokrát jsem se dokázal palbě úspěšně vyhnout. S těmi třemi, které si drželi pozice níž to bylo o poznání lepší. Tyhle začátky by možná mohly trochu fungovat, protože byly na pár sekund vyřazeni ze hry. Ne na delší dobu, neboť se znovu zapojovali v nové palebné pozici.
Podruhé jsem zvrátil páku, skoro úplně vyrovnal a pokračoval ve stoupání. Rychlý pohled mi ukázal, že už jsem téměř nad lodí.
Rychlý let mě před tím zanesl nějaký ten kus od Shielddomu a tu vzdálenost jsem musel překonat s podstatně menší rychlostí. Přelétal jsem opět nad přídí, i když ne přímo nad můstkem a taky ne tak těsně nad lodí. Nabral jsem alespoň kousek výšky.
Při přeletu nad Shielddomem jsem letmo přehlédl jeho horní část. Chtěl jsem vědět, jak to s ním vypadá teď. Už na začátku to s ním nevypadalo moc dobře a v tuto chvíli to s ním moc líp ani vypadat nemohlo. Každé další poškození znamenalo trhlinu v naší obraně a zatím co jsem se soustředil na bazilišky, se toho mohlo stát opravdu dost. Ohlédnul jsem se ještě včas abych viděl zásah jednoho z těch dvou bazilišků, kteří mi byly v patách. Zapátral jsem po příčině toho co se stalo. Hned jsem si byl vědom aktivní věře bodové obrany, která znovu vysílala výboje do prostoru za mnou. Nemýlil jsem se. Přeci jen se stalo něco, co mi trochu pomohlo. Posádky věží nezahálely a odváděly svou část práce na obraně lodi. Jejích pomoc přišla právě včas.
Při pohledu na to, jak se ode mě odpoutává druhý bazilišek, aby se připojil ke třem zbývajícím. jsem se ušklíbl. Byl bych rád, že se ho taky na chvilku zbavím, ale věděl jsem, že pokoj určitě nedá. Když se ke mě nevrátí, vybere si jiný cíl a to může být pro vývoj celkové situace ještě horší, zvlášť, když si vybere loď. Každá loď má nechráněná místa a věže bodové obrany určitě na všechny ty bazilišky stačit nebudou. Určitě jsem se jich nezbavil nadlouho.
Té možnosti, že se bazilišky můžou rozhodnout změnit cíl svého útoků jsem pochopil až moc dobře, ale se samotným rozhodnutím jsem toho nemohl mnoho udělat. Přesto jsem něco udělat musel. Nemohl jsem je nechat jen tak, ať si útočí. Nezbývalo mi, než se k baziliškům vrátit, poutat jejich pozornost a pokud možno jim bránit v útocích na loď, nebo i tomu, aby se nepřipojily k již tak dost velké přesile útočící na některou z našich skupin. Všechny skupiny měli už tak dost práce.
Otočit se jen a pokusit se letět rovnou za bazilišky, by asi nebylo dobré řešení. Dost jsem se bál stejné chyby, jako jsem udělal na začátku našeho boje a přilákat přímo na sebe někoho z bazilišků. Kromě toho to komplikoval další protivník, jenž si mě vybral za terč a také postavení ostatních, kteří se dostali mezi mě a ony bazilišky. Jako rozumnější jsem viděl možnost nechat baziliškům nějaký čas na to, aby si vybrali nový cíl a pak se je pokusit překvapit, jako ty dva na můstku. Snad bych se tak vyhnul dalšímu nemilému překvapení, i když s omezenou rychlostí to bude o poznání těžší úkol. Samozřejmě všechno by bylo jednodušší, kdybych se nějak zbavil toho osamoceného baziliška za sebou. I tak se na mě pověsí minimálně dva bazilišky, uvidí, že k ním opět mířím, pokud se tedy kdo ví odkud nevynoří další.
Uvědomil jsem si že kromě obav na povrch vystupuje ještě něco jiného. Tenhle bazilišek byl jeden a já proti němu měl věstí šanci, než proti pěti. Chtěl jsem ho dostat, jinak bych si vedle Versi a Sei'Teye připadal zvláštně. Neužitečný, neschopný.
Můj odhad situace byl takový, že se můžu pokusit o několik málo obratů a doufat, že se stejně vrátím k oněm čtyřem baziliškům včas a ti mě mezi tím přestanou tak ostražitě sledovat. Hodlal jsem se pořád držet nad Shielddomem. Stále tu byla šance, že se zapojí nějaká ta věž, i když uprostřed souboje by to mohlo být i trochu riskantní, takže kalkulovat jenom s nimi a čekat, že to vyřeší celou situaci jsem nemohl. Musel jsem si nějak poradit sám.
Doufal jsem, že se mohu spolehnout na podobnou taktiku jako před tím, pár svých rychlých zatáček, které bych mohl přetnout a vyletět pod nečekaným úhlem. Přemýšlel jsem co dalšího by mi mohlo pomoct, abych baziliška nějak zaskočil.
Jistě, kromě různých možností změny směru tu byla plynová páčka. Bazilišek sice mohl zastavit na relativně malé vzdálenosti, ale už jsem si mohl ověřit, co umí udělat změna rychlosti se zaměřením. Důležité bylo jednat rychle a pokud bych ho dokázal přinutit, aby zrychlil a pokusil se mě dohnat a právě v tom okamžiku zpomalil... Bazilišek by potřeboval nějaký čas na reakci a nějaký ten kousek by mu při větší rychlosti na to, aby zabrzdil přeci jen potřeboval. Ovšem pokud něco takového bylo proveditelné. Přímo do zaměřovače bych ho tím určitě nedostal, ale možná bych tím získal nějakou tu výhodu, možná by se nabídl nějaký další obrat..... Pokud by dva, nebo tři manévry nic nevyřešily, zřejmě bych se musel bez ohledu na osamoceného baziliška pustit zpět za těmi čtyřmi, abych jim zase nedal moc prostoru napáchat větší škody.