Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

První co cítíš je teplo.
Už jen to stačí aby ses probral k plnému vědomí mnohem rychleji než by bylo zdrávo.
Světlo. Přímo do obličeje ti září… snad slunce.
Reflexivně se ti pohne ruka. Zastínit oslňující záři je stejně automatické jako překvapené cuknutí celým tělem, když tvou ruku něco zastaví.
Tvé oči se snaží přizpůsobit, pochopit, a daří se
Z rozmlžených šmouh se pomalu stává tělo, paže a…
Pouta. Velká kovově lesklá pouta pevně vázající tvé nárty a zápěstí ke…
K velkému křeslu, ne nábytkovému, ale spíše zdravotnickému. Lesklá kovová kostra udržující tě někde mezi sedem a lehem, potažená krvavě rudými pruhy tvrdého polstrování. Z opěrky hlavy ti po obou stranách vybíhají nějaké přístroje které jako by se snažili obklíčit tvou hlavu a sevřít jí do svěráku, ale nehýbají se, netlačí, netísní. Mezi nimi a tvou hlavou je dokonce dost místa aby ses k nim mohl obrátit. Abys viděl jejich lesklý vnitřní povrch a dokonce zahlédl několik zakončení senzorů pod ním.
Opět se ozve reflex a ty zkusíš sílu svých pout.
Drží. Veškerá tvá fyzická síla nestačí k tomu aby se byť jen o píď pohnuli. Zato tvému ramenu to stačí, aby ti připomnělo zranění při přistání. Kus Aureku který ti při poslední vzpomínce z ramene koukal je pryč a pod tunikou v místě rudé skvrny prosvítá obvaz.
"Ošetřili jsme vás."
Ozve se odkudsi z levé strany ženský hlas. Je striktní, ale ne zcela nepříjemný, bude asi ve středním věku a slova spíše konstatuje, prakticky bez emocí.
"To zranění bylo celkem vážné, nepřežil byste."
Zpoza levé opěrky se vynoří lidská žena. Je štíhlá, vysoká a s výraznými rysy. K ramenům střižené blond vlasy ještě podtrhují temnou modř v jejích očích i takřka aristokratické rysy její tváře.

Klidně si tě prohlíží, až její oči dospějí k poutům.
"Ráda bych abyste se nepokoušel o útěk."
"Je to zbytečné."
"Navíc každý takový pokus bude potrestán."

V jejím hlase za celou dobu nezazní ani náznak emoce, jako by ti právě odrecitovala manuál a stejně studený je i její pohled.

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde

Jako první věci, ještě před tím, než se zcela doopravdy začnu probírat, ucítím teplo a takový ten pocit, něco jako svědění, když člověk z ničeho nic začne vnímat, prostředí kolem sebe.
Je to pořád pilotní křeslo? Není, to bych asi poznal. Něco musí být jinak. To jsem poznal hned a taky že to jinak bylo. Původně jsem si začínal myslet, že je to můj poslední boj, pokud se tomu boj dalo říct. Dle mé osobní zkušenosti byl často jeden republikový Aurek, plus jeden jeho protivník roven jednomu republikovému Aureku. A dalo se jít i do rovnic s počtem o něco větším, ale tahle přesila a neschopnost se jí postavit, to už bylo vážně moc. A ve chvílích kdy nepřestávali střílet....
S tím, že jednou můžu odstartovat a už nepřistát jsem byl celkem smířený. Kdo lítal několik let ve válce, kdo pravidelně nasazoval život, třeba i po delší dobu den co den, musel s tím být smířený. Musel počítat i s nutností nouzového přistání.
Jinak často brzo skončil právě jako ten, koho pohltily plameny.
A teď jsem se po tom co se stalo a v kontrastu s tím vším opět probíral k vědomí.
Následují dva hluboké nádechy, než se doopravdy změní rytmus dýchání. Ohřátý vzduch lehce dráždí v krku. Oči se mi v jasném světle samy otvírají, nedokázal bych je udržet zavřené, ani kdybych chtěl. Proto se podvědomě snažím sklopit oči dolů a zároveň si k očím přitáhnout paži, abych si je před světlem chránili. Ani to se moc nedaří. Nemůžu se pohnout, jako bych byl na celém těle ochrnutý. Ochrnutý snad nejsem. Hled na to zjistím to, že je moje nehybnost nucená pouty, která uvidím, když se mi konečně podaří obrátit pohled níž a trochu ho zaostřit. Přitažené ruce se ani nepohnou a tak většinu možných pohybů zprostředkovává samotná krční páteř a ramena jen velice omezeně.
Pokusím se napnout svaly, několikrát pořádně zalomcovat pouty. Stále je to z mé strany spíše ještě chování v důsledku toho, že se potřebuji zcela probrat, než cílevědomé jednání ale tak jako tak tím vůbec ničeho nedosáhnu. Možná jen bolesti v poraněném rameni, protestujícím nad marnou snahou.
Na tunice, v místech, kde přibyl obvaz je velká skvrna od krve. Mojí vlastní krve.
Opět svaly povalím a snažím se spíš rozhlédnout kolem sebe, snažím se natáhnout po Síle. Mohla by mi prospět, prozradit něco víc. Jen když to bude fungovat do té míry na kolik jsem na to zvyklý. I kdy to, co je těsně kolem mě vidím i pouhýma očima. Křeslo a nějaké přístroje sloužící kdo ví k čemu. A to je všechno, co si kolem sebe uvědomuji.
Nejprve svou situaci chápu. tak nějak pomalu. Je to pocit, který na jistotě rozhodně nepřidává, když člověk sotva po probuzení zjistí v jaké je situaci a vlastně ani pořádně neví kde je a proč tam je. Pak si vzpomenu na pár dalších věcí, poskládá se mi to dohromady a hned je mi všechno jasnější. Pamatuji si náraz. To sebou lehce poškozený modul katapultu praštil o zem a já zůstal jen v takovém divném polovědomí sedět v pilotním křesle. Co bylo dál bych vyprávět nedokázal. Jen si kupodivu pamatuji čtyři slova, objeví vší se ani nevím kdy na úplné hranici vědomí. ...sám,...živý...odneste... křižník... Z toho se přeci jen dalo něco vyvodit. Když k tomu člověk přidá všechno to kolem a pouta. Jedi je přece pro některé nebezpečný, Určitě by se báli co provedu. A snad že měli i pravdu. Nebo se pletu? Co dalšího to znamená? Mohl mě sebrat někdo jiný, než ta rozzuřená smečka? To by asi vypadalo úplně jinak. Malá planeta, zdánlivě pusto a samozřejmě křižník, a nepřátelské stíhačky. Zajetí je vždycky pravděpodobná varianta na kterou se musí myslet na čelních místech.
Z úvah mě vytrhne ženský hlas. Otočím za ním alespoň oči a snažím si ženu, které patřil prohlédnout.
První polovina sdělení by ještě mohla být neutrální. Takový obsah by mohl formulovat každý, s tím, že napadnout prakticky bezbranného pilota při nouzovém přistání, i když byl z druhé strany, nenechat ho vykrvácet a místo toho ho zašít do takových podmínek je ovšem náramně pěkné a milosrdné, zvlášť, pokud jste oním napadeným a musíte si dělat starosti, co bude dál.
V letectvu Republiky znám i starší piloty a ti si v tomto ohledu předávali různé historky.
Druhá polovina byla jakýmsi varováním. Pokud šlo o útěk, to mě popravdě zatím nepřišlo na mysl, protože jsem mohl těžko nad něčím přemýšlet, když jsem si sotva začal rovnat myšlenky a pořádně nevěděl o tom, co se to vlastně děje. Jistě, že se mi být spoutaný a pokud jsem měl pravdu v zajetí vůbec nelíbilo a nelíbilo by se to nikomu, ať už by to bylo kdekoliv a kdykoliv.
Uvědomomuji si svoji situaci. Uvědomuji si ji čím dál víc ať mám pravdu nebo ne. Na legraci to opravdu nevypadá.
Chápu tedy, že je to situace, ve které se něco podobného říká. Vždycky se to říká. Ale přesto jsou to někdy jen formality. Slova, která nemusí nic znamenat nic prozrazovat o výsledku.

"Kde to jsem?"
"A ta pouta a tak vůbec, je to všechno nutné?" vyslovím s určitými obtíženi automatickou otázku, která mě napadla a musela by dřív nebo později napadnout každého.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Na tvé otázky ti první střípky odpovědí přinesla právě Síla, konečně přiměná tvým vědomím ke spolupráci. Bohužel to co ti řekla, nebylo z informací, po kterých bys toužil.
Prvním postřehem byla Temná strana, její přítomnost vás obklopovala, jako by celé místo jí bylo prosycené, jako by už skoro vylézala ze zdí.
Druhým a bezesporu neméně podstatným faktem byla ona. Žena vedle tebe měla ozvěnu v Sílu, ozvěnu podobnou tisícům které jsi v životě cítil, ozvěnu uživatele. Ale už ne ozvěnu temnoty, ani nejmenší náznak Temné strany v ní, nebo bylo tvé vědomí příliš roztříštěno cítěním tak silné přítomnosti z okolí, že jsi ji v ní vycítit nedokázal, což by vysvětlovalo i absenci jakýchkoli pocitů, kterou jsi z ní cítil, nebo spíše necítil.
Dalším střípkem mozaiky byla přítomnost někoho třetího. Ženy bez nadání, sedící u panelu přístrojů kdesi za tvými zády.
Bohužel to ale bylo také vše, co šlo zjistil protože síla temnoty v okolí působila takřka jako dokonale neproniknutelný plášť, na jehož proniknutí bys potřeboval mnohem víc soustředění i energie.

“To není důležité.“
Odpoví ti žena na tvé otázky a s ledovým klidem pokyne rukou. Jakoby odnikud se vynoří malý létající uhelně černý droid lehce hranatého tvaru s několika mechanickými pažemi a doletí těsně vedle ní. Jednu z nich místo mechanické imitace paže zakončuje injekční jehla a ani nepotřebuješ Sílu, abys z ní neměl dobrý pocit.
“Začneme.“
Oznámí suše žena, spíše své spolupracovnici než tobě Přestože se pořád dívá tvým směrem.
“Doporučuji vám se uklidnit, bude to pro vás snazší.“
Oznámí ti monotónně a pokyne droidovi, který se okamžitě začne mechanicky přibližovat s tichým bzučením repulzoru.

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde

Použít Sílu se mi nepodaří nijak zvlášť rychle. Nejdříve je potřeba zastavit myšlenky a teprve potom je možné začít se soustředit na svoje okolí. Konečně ucítím proudění Síly a začínám průzkum.
Ten nepřinese jedinou trochu lepší drobnost, která by mohla trochu vyvážit to co jsem zjistil před tím.
Temná strana. Všude okolo samá Temná strana. Toho co nezůstává ukryto je docela málo na to aby se člověk něco opravdu dozvěděl a zároveň je toho vidět dost aby vzniklo o to méně příjemné tušení...
Je tu opravdu temné ovzduší. Na můj vkus až moc Jako by pouta byla nejen nutná, ale ještě ke všemu ani nestačila.
Tím spíš by mě zajímala na otázku, kde to jsem a v zastoupení za tu druhou, co se to na mě chystá.
...ale to na co se ptám prý není důležité. Ano ovšem. Pro toho, kdo zná odpovědi a ví i co bude následovat určitě ne. Sám sobě člověk odpovídat nemusí.
Čím dál víc se mi to přestává líbit. Jen tak beze všeho se smířit s prakticky úplnou nehybností, s tím, že budu čekat co se mnou provedou a nic se nepokusím.
A ta varování, ať si raději nechají, protože s tímhle zatím nejsem smířený ani náhodou. S tím, bych se nemohl pro mě za mě nemohl smířit ani někde na Coruscantu, Tím spíš, že bych čekal, že by mě za to o co jsem ve válce usiloval spoutaného po Coruscnntu nevodili.
Charakteristicky hlásící se přítomnost uživatele Síly je také něco na co je třeba dát si pozor.
U oné ženy, která mi odmítla odpovědět na otázky a která Sílu používat umí, jsem sice známky temné strany neobjevil, jenže to ještě nemusí nic znamenat. Stačilo by přece, aby ta žena uměla svou temnou stranu skrýt a aby k tomu měla důvod.
A k tomu množství temné strany kolem, následky zranění....
Je tu snad jedna věcí, která tak docela nesedí, možná by se našlo víc takových věcí, ale když si to znovu srovnám docházím k dalšímu zjištění. K tomu, co mě asi mělo napadnout hned, protože ani tady není moc možných variant.
Křizník..... Temná strana.... Revanovi věrní Sithové.... pořád dokola. Samé dobré zprávy.
V tom případě hrozí velké nebezpečí a je lepší se ze Síly stáhnout, pojistit si obranu, opevnit se, postavit bariéry proti čemukoliv, co se může stát, co mě může ohrozit. Musím se uklidnit, protože je to nutné, ne proto, že to říká ta žena.
Ještě než se do toho pustím. snažím se znovu osvobodit. Ještě párkrát zatlačím na pouta, svírají. mé končetiny.
Vím, že je to marné, že je to jen taková zoufalá snaha udělat alespoň něco. Ne jen tak čekat až se stane ani nevím co.
Snad, že od mě ten létající droid vrazí injekční stříkačku v které může být daleko spíš, než léky, něco hodně hodně ošklivého. Nebo snad že to nějak souvisí s tím ovládacím panelem u kterého sedí druhá žena.. Jenže mě stále ještě nenapadá, co tím vším můžou vlastně sledovat a ani to jakou v tom hraju roli. Tím spíš co mám udělat, abych se z toho vyvlíknul.
Mlčím a soustředím se na to, abych se dobře ovládnul. Další vyptávání by bylo zbytečné. Neopověděli by mi.
Klid hlavně bez emocí.... Jsi Jedi, musíš se držet. Musíš prostě s tím vším bojovat.
Nejsou žádné emoce, je jen klid.
Začínám si opakovat znění kodexu, protože doufám, že právě to mi dodá jistotu, že mě to uvnitř posílí.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Droid dorazí na své místo a ty ucítíš bodavou bolest v paži. Přirozeně se neobtěžuje věcmi jako jemnost nebo péče, je to stroj a jediné co zná je přesnost, takže z vpichu během okamžiku ucítíš unikat kapku krve napíchlé tepny.
“Dobře, zahajte snímání.“
Zavelí žena chladně a než stihneš nějak reagovat ponoří se svět zpět do tmy.

První co cítíš je teplo.
Tvá víčka se sotva odmítají rozlepit, když do nich zničehonic udeří nová a mnohem silnější vlna tepla.
Tohle už není příjemné teplo vyhřáté místnosti, tohle je žár plamenů hořící lodi.
Sedíš v kokpitu svého Aureku a řítíš se k zemi. K povrchu Salsteat.
Najednou kolem tebe prosviští rudý výboj palby a v jeho záři zmizí pravé křídlo.
Letoun se vrhne do vývrtky, inerciální tlumiče jen zajiskří a zmizí v oblaku ohně. V ten moment tě síla drtící tvé tělo zamáčkne do sedadla, že nedokážeš pohnout ani konečkem prstu. Výhled před tebou se točí v šíleném tempu, až se ti točí hlava a obrací žaludek.
Cítíš, jak ti plameny olizují nohy, jak látka tvých kalhot začíná pomalu prohořívat. Zápach prvních spálenin vlastního masa.
Zpod sedadla vyšlehnou první plameny, které ti s bolestivým zasyčením přejedou po zápěstí.

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Není žádná nevědomost, je jen poznání....
Stalo se samozřejmě s tím s čím jsem počítal. Pouta odmítají na mém osvobození spolupracovat.
Ani náznak, toho, že by se mi mohlo něco podařit. I bolest v rameni je shodná s předchozím pokusem. Zatím mi opravdu nezbývá, než ležet, sledovat očima, jak se létající droid přibližuje a udržovat si rovnováhu.
Tak znovu...... Jen nepodléhat situaci, i když je víc než jen zdánlivá. Hlavně nic jako panika. Je jen vyrovnanost, žádná vášeň.
Létající droid se dostane až ke mě a bez, nesnází jen pro mě z trochu bolestivou odezvou, jelikož se tomu nemůžu bránit mi aplikuje to co přinesl v injekční stříkačce.
Snímání....? To je jediné slovo otázka v myšlenkách ve chvíli, kdy se začínám propadat do prázdna.

Cítím teplo. Teplo, sálající z míst, snad někde za mnou, pronikající dovnitř do kokpitu Aureku.
Vím co to znamená. Průlet atmosférou nebyl zase tolik rychlý, ale stejně to loď docela namáhá, protože některé systémy už nedostávajíce dostatečný přísun energie nefungují, docela tak, jak by měly.
Plochy lodi se trochu zahřály. Aurek vlastně řídím jen na půl, natolik mi to jeho poškození dovolí.
Otvírám oči, přivírající se ve slunečním svitu vládnoucího nad pláněmi planety Salsteat a dívám se ven z kokpitu co nejvíc za sebe co se děje s mými pronásledovateli. Něco málo je vidět i na senzorech. Vedlejší systémy s menší spotřebou energie, než jsou hlavní motory a hypermotory naštěstí ještě stále alespoň trochu fungují. Senzory ukazují, že náskok, který jsem měl před vstupem do atmosféry se podstatně zkrátil a neustále se zkrocuje. Pět stíhaček Revanova Impéria letí přímo za mnou.
Mají mě ve výhodné palebné pozici. Přímo před sebou a nejsem schopný změnit směr, tak, že by na to nemohli zareagovat.
Stačí zmáčknout spoušť laserových kanónů a pálit. Kdo by se do takového pomaleji pohybujícího se cíle, který nejeví známky toho, že by se chtěl bránit netrefil, tedy pokud se chce trefit a nepálí jen varovné výstřely, musí být považovaný za nezkušeného pilota. Reaguji v klidu bez větší známky emocí, tak jak jsem si na to už i v boji přivykl. Nebývá dobré nechat se bojem strhnout. Pak může snadno dojít k chybě...
Cladnokrevně cílevědomě řídím každý pohyb tak, aby jejich koordinace byla co možná nejúčinnější. V pravé ruce držím páčku pomocných ovládacích trysek. S jejích pomocí se snažím vychylovat Aurek střídavě na jednu a na druhou stranu.
Doleva.... doprava.....doleva.....doprava.
Červené výboje sviští kolem stíhačky je jen otázka času, kdy to koupím. A to je.... Právě teď.
Z boku lodi vyrazí první plameny a rychle se šíří. Dráhu letu označuje pruh černého kouře.
Jen maličko se ušklíbnu. jsem ještě dost vysoko a plameny se šíří příliš rychle na to, abych s loď dostal dolů na povrch.
uším, že se to blíží konci, ale neznervózňuje mě to. Ne jen vojenský pilot, tím spíš Jedi by si měl uvědomovat nakolik nasazuje život za to za co bojuje. Tohle se prostě stává. Z misí se často někdo nevrátí. Zmizí v troskách stojo stroje. Tentokrát se zřejmě nevrátím já. Nemám tu žádnou dvojku, žádné letové parťáky, kteří by se mohli pokusit mě z toho vytáhnout, nebo kteří by alespoň vyprávěli o tom co se stalo.
Druhý zásah.... Daleko citelnější. Do kabiny pronikají dva výboje, Jeden roztříští sklo kabiny a těsně mě mine. Ten druhý už nikoliv. Spolu se střepy a dalšími úlomky z lodi zajistí, že jedna má ruku už se nemůže podílet na řízení. Cítím jak mi tuhne rameno, jak mi z něj vytéká krev, ale ještě pořád to zcela nevzdávám. Ještě jsem dostatečně při vědomí na to, abych tlačil stíhačku o kus dál k povrchu.
Některé systémy, které dosud běžely vypovídají službu. Za chvíli nebude fungovat nic. Ne kvůli závadě napalivové nádrži, ale kvůli tomu, že všechno na popel shoří a nebo vybouchne, když dřív dojdou plameny k reaktoru.
Stejně bych na tom, jak jsem se rozhodl nic nezměnil i kdybych mohl, jako, že jsem nemohl. Vycházel jsem z odhadu situace ze zkušeností. I pouhý padawan přece mohl v téhle válce získat víc zkušeností, než by mu bývalo bylo milé.
Nakonec dospěju k tomu, že hořící Aurek už dál tlačit nejde. Je pomalu čas použít nouzové řešení. Snažím se přesunout zdravou ruku na panel kde je několik nouzových tlačítek. To jedno na které myslím by vystřelilo celý kokpit pryč z hořící lodi.
Jen jestli už na to jsou i vhodné podmínky? Právě to se ukáže jako problém. Podmínky by mohly být, jenže......
Třetí zásah už znamená, že rovnováha lodi, do té doby jakýmsi zázrakem stále klouzající dolů atmosférou je definitivně v tahu. Aurek se otáčí v divokých kotrmelcích. Cítím závrať a nemůžu se pohnout. Nemůžu dosáhnout na tlačítko katapultu, který by mě možná dostal z žáru plamenů.
Plameny již olizují větši část stíhačky a vnikají i do pilotní kabiny. Musím bojovat s pálivou bolestí nohou, jichž oheň už dosáhl. Za mnout létají jiskry a plameny si hledají další cestu za sesadlem. Všechno to jde strašně rychle a nedá se s tím moc dělat.
Jako ozvěnu z dálky slyším svůj přerývaný nepravidelný dech. Dech raněného člověka, dech Jedie, který nespíš splyne se Sílou.
Není smrt, je jen Síla.
Síla je to, co se ve mě probudí jako poslední, instance, když všechny ostatní věci už selhaly.
Vyvinout veškeré úsilí a Jen trochu pohnout rukou, natáhnout prst, dosáhnout zmáčknutí knoflíku.
Sotva vím, jak jsem to nakonec tížen tíhou gravitace udělal, jak se mi to mohlo povézt. Všechno se začíná rozostřovat.
Pud sebezáchovy, trénované reflexy a instinkty....
Sedím zhroucený v pilotním křesle ve stavu, který se již rozhodně nedal nazvat plným vědomím.
Ozvalo se hlasité klapnutí, ale kokpit nepřestal rotovat. Trvalo ještě nějakou chvíli, než se projevila gyroskopická stabilizace, takže otáčení skončilo a modul katapultu se zvolna snesl na povrch. Náraz doprovázený ránou, sedadlo se otřáslo zatřepalo. Sotva jsem si uvědomoval, že jsem se dostal dolů, je pod kokpitem pevný podklad povrchu Salsteatu.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Bolest, přetížení, tlak a tvá mysl odešla. Odešla bloumat po úrovních vzpomínek iniciovaný vše obklopujícím teplem a situací jíž už prožila.

O co horší byl návrat k vědomí.
Plameny. Ty plameny tu byli pořád. Byly všude kolem a obklopovali tě.
Pořád sedíš v Aureku řítícím se vrtulí k zemi.
Pořád hoříš. Tvé nohy, tvá ruka. Od plamenů chytil rukáv tvé tuniky a teď mizí pod rudou září a žárem.
Pořád jsi uvnitř a tentokráte Síla neodpovídá.
Tentokráte žádné posílení, které by tvou ruku dostalo ke katapultu, žádná bariéra která by tě ochránila od plamenů.
A žádný katapult. Panel s pákou před tebou právě vybouchl v oblaku ohně a dusivého štiplavého kouře.
Tohle není vzpomínka. Tohle není jako. Jsi uprostřed smrtícího kolotoče plamenů, který si jde pro tvůj život.

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde

Okolí se ponořilo do tmy, do jakéhosi zvláštního stavu, v němž není nic vidět, nic slyšet, ale některé věci stále přetrvávají. Teplo a bolest z utrpěných zranění a popálenin. Bolest, která neumožňuje pohnout se, tím spíš neumožňuje ani podvědomě myslet. Bolest která trvá do doby, než konečně přijde milosrdné bezvědomí.

S přibývajícím vědomím jsou tu stále teplo bolest a stejně tak jsou tu znovu i plameny doprovázené hustým štiplavým a dusivým kouřem. Plameny obklopující trup lodi a deroucí se do kokpitu ze všech stran. Plameny olizující a spalující moje končetiny. Pořád vyšlehují další a další. Kokpit se začíná měnit ve velkou žhavou kouli. Kouli v níž jsem zůstal uvězněný aniž mohu dělat něco jiného, než pociťovat, jak plameny nepřestávají postupovat a šířit se kokpitem. Ohnivé jazyky postupují po mých nohou a je-li to v danou chvíli vůbec představitelné, bolest ještě zesiluje. Žár drásá moje tělo a také část mé mysli.
Bolestí se chce křičet. Snažím se bojovat, ale nedokážu se tomu docela bránit. Ústa se otvírají, lapají po dechu, po každé částečce vzduchu, ne po všudypřítomném dýmu.
Vzplane i moje tunika i přístrojová deska. Přístroje přestávají existovat, jako by stačilo ukázat prstem.
Je mi jasné, že není způsob, jak se odsud dostat, uniknout plamenům, uhoření zaživa.
Moje mysl by měla být s neodvratným koncem zcela smířená, ale tentokrát to tak docela není.
Stejně jako tělo, zoufale se bránící bolesti prožívá jakousi podvědomou agónii. uhořet za živa nepřináší pěkné pocity, nepřináší to ani klid který by si měl Jedi zachovat za každých okolností.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Mučivé plameny obepínaly už celé tvé tělo. Maso z tvých chodidel už prohořelo dočerna a ty jsi cítil jak začíná odpadat od kostí. Ale bolest zůstávala, setrvávala a gradovala v každém nervu. Každý nádech dusil a škrtli tvé plíce. Tvůj žaludek a vlastně i všechny ostatní vnitřnosti drcené tlakem nucené centrifugy bez konce už začínali vypovídat službu. Cítil jsi hořkost v ústech a kyselost v hrdle, pálení v žaludku a mrazení v hlavě. Plameny na tvém rukávě se vracely, až už jsi neměl ani sílu pokoušet se je udusit. Ucítil jsi žár na zádech a přímo vedle tvé hlavy se z černajícího sedadla vydral tmavě rudý plamen, který ti olízl ucho až se ti na něm zkroutila s praskáním kůže. Ucítil jsi zápach spálených, žárem se kroutících vlasů i žár rozlévající se ti po lebce. Ale nemohl jsi s tím vůbec nic dělat. Nebyla cesta ven. Nezbývalo než čekat jestli tě první dostihnou plameny nebo blížící se země.

Oslepující světlo.
Světlo a teplo vyhřáté špatně větrané místnosti. Laboratoře z šedého kamene s jedním křeslem, panelem přístrojů a dvěma ženami.
“…reflex racionalizace řešený ústupem do vzpomínek, řekla bych.“
Zaslechneš dívčí, měkký hlas odněkud zpoza sebe.
“Souhlasím. Zajímavá reakce, to si zaslouží bližší…“
Vysoká žena stojí vedle tebe, tam kde… předtím?
Všimla si tě.
“Ale, probíráte se rychle. To je dobře.“

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde

Celé tělo mám v jednom ohni a k obraznému pojmenování to má hodně daleko. Plameny už se neplazí jen po mých končetinách. Jazyky kroutící se po mé tunice se spojily v jeden. Trup je na tom, jak byly prve ruce a nohy a ty jsou na tom ještě hůř, protože je to přeci jen nějaká doba, co se dostaly do prvních plamenů. Bolest se ozývá i ze vnitř a doslova rve moje tělo na kusy. Teď už zbývá jedno jediné místo, kam může oheň ještě dosáhnout. Hlava a obličej, jsou už tak dost podrážděné nesnesitelným žárem a více bolestivé to snad už taky být nemůže, i když, že by to bylo něco zvlášť příjemného, to fakt ne.
Jako na povel mi plameny nademnou ošlehnou mi temeno hlavy.
Vlastně nejhorší na tom všem je, že jsem stále ještě tak nějak při vědomí a že můžu alespoň omezeným způsobem tu bolest a to všechno co se kolem mě vnímat.
Ať už je tomu všemu konec.... je jediná myšlenka, ke které se má neklidná mysl, mohla po tom všem ještě upnout.
Je jedno, že neuniknu. Je jedno jestli Autrek už narazí a dohoří na povrchu, je jedno, mě oheň zcela pohltí ještě dřív, než se tak stane, jen ať je už po všem.

Zjistil jsem, že jsem opět v té osvětlené místnosti, v niž jsem se už jednou probudil. Bylo to stejně zvláštní, jako když se mi v ostrém světle otevíraly oči poprvé. Měl jsem divný, pocit, způsobený zřejmě dozníváním toho, co se dělo zatím co jsem byl v bezvědomí a nejspíš se dalo říct, že se vrátilo i jisté překvapení s nímž jsem se rozhlédl po části místnosti, kterou můžu ze své pozice vidět. Každopádně jistota, kterou a uklidnění, jaké mělo přinést opakování kodexu se zrovna moc nedostavují.
Mezi tím si uvědomím, že slyším hlasy. Dva ženské hlasy hovořící o mě a o věcech, u kterých si nikdo moc nepřeje, aby je na něm někdo testoval,
Únik do vzpomínek, podvědomé reflexe, myšlenky... takové tedy snímání..., odpovím si sám na nevyřčenou otázku, jenž mě napadla, když se mi před nějakou chvílí poprvé zavíraly oči.
Uvědomím si, že jsem prve možná udělal chybu, když jsem se nepokusil udělat víc, vzepřít se.
Pokud to tak půjde dál, budou si se mnou moct dělat, co je budou chtít a tak to prostě nejde.
Nesmí to tak nechat pokračovat dál, musím hledat způsob, jak se svým věznitelkám bránit, i když se nedostanu z pout a i jinak jsou moje možnosti hodně omezené, musím být trpělivý a zkoušet to znovu a znovu. Musím udělat něco, abych sám v ruce držel nějakou kartu, zbraň k vlastní obraně. Samozřejmě s ohledem na situaci to určitě nebude nic extra, ale kdyby se mi podařilo najít cokoliv s čím se dá alespoň blafovat..... .
Jsou prakticky dva způsoby, jak se o to pokusit, které mě v tuto chvíli napadají. Jenže ani u jednoho z nich není nic zaručené a obou může být lehké se zbavit. Zaleží jak se k tomu moje věznitelky postaví a co z toho co by mohly udělají.
Nejdřív bych se měl pokusit znovu mluvit, snažit se na sebe trochu poutat pozornost a třeba bych tak alespoň na chvíli oddálil okamžiky, kdy budu v bezvědomí a kdy budou řešit moje vzpomínky, myšlenky a dělat jen Síla co ještě. Je jasné, že to, že nic není důležité, nebo prostě mlčení může být dost neprůlomná taktika. Pro ně daleko jednodušší, než skutečně se mnou mluvit, nebudou-li to tedy samy chtít a nepřijdou s nějakým jiným záměrem, než mi ukázaly teď. Pak bych musel také postup změnit a přizpůsobit se tomu, jak bude vypadat situace.
Pokud se nepodaří první možnost, byla tu ještě jedna šance, jak se o něco pokusit a to snažit se bojovat mlčky přímo s tím, co si na mě připravily. To by znamenalo vyprázdnit si hlavu a zkusit předsunout do mysli předsunout něco, pro co se sám rozhodnu. Nějakou myšlenku, která by byla silnější, než všechny ostatní a působila jako jakási bariéra mé mysli. Asi by bylo třeba co nejlépe se koncentrovat a při využít při tom něčeho jako části meditační techniky. Zřejmě bych si jako předobraz pro zaplnění své mysli vybral něco obyčejného, jako svůj pokoj v chrámu na Coruscantu, nebo něco neutrálního, co by samo o sobě nemohlo pomoci k tomu, aby mě to ohrozilo. Tady byl zase problém v tom, že použití této techniky bylo daleko jistější při bdělém stavu, než v bezvědomí, kdy jsem své myšlenky tak pevně neovládal. Ale lepší bylo vědět o co se pokouším a udělat to špatně, než-li nedělat nic, nebo vůbec nevědět, co že to vlastně dělám.
"Proč to děláte a kdo vám dal právo se mnou takto zacházet?"
Zkusím, zdánlivě poněkud naivním způsobem, ale dělám to tak schválně s vidinu teoretické možnosti k níž to může vést, přičemž se snažím aby to znělo klidně. Něco mezi otázkou a konstatováním, Je mi jasné, že to vyznívá úplně jinak, jsem chtěl.
Jsem v ne zrovna přátelském prostředí a nemůžu se bránit. To je jejich velké právo, ale...
Doufám, že odpověď, pokud nějaká vůbec bude, by mohla patřit k těm, automatickým, jiným, než, "To není důležité".
Pak by bylo zase pár dalších možnosti, jak reagovat a o co se pokusit i když jsem si vědom, že i podobně vedená diskuse se může zvrhnout v můj neprospěch.
"Jinak bych upřednostnil, pokud by bylo respektováno alespoň právo na moje soukromí, tam uvnitř, tedy co se vlastních vzpomínek a myšlenek týče. Považuju je za dost osobní věci. Víte?""
Naposledy upravil(a) Merthor dne 08.4.2014 19:52:54, celkem upraveno 1 x.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Vysoká žena se na tebe podívá s opovržením.
“Právo?“
Její rysy ještě o řád ztuhly a bylo jasné, že jí tvá otázka rozzuřila a to přes její takřka dokonalou fasádu klidu.
“Malý, omezení jedinci, jako vy nikdy nedokáží docenit důležitost něčeho podobného.
Vidíte jen jednotlivce. Svá přesvědčení.
Ale tohle, tohle je větší. Tenhle výzkum může změnit všechno.“

Žena si najednou uvědomí, míru do které se nechala unést a znovu obnoví svou mramorovou tvář klidu.
“Připravte další sérii!“
Zavelí příkře k ženě za tebou, od níž se ve vteřině vynoří opět droid s další náplní ve stříkačce.

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde

Reakce ženy, užívající Sílu, která to tu má všechno zřejmě na povel je trochu jiná, než jsem očekával, na odpovědi typu, který mohla použít stejně tak, by se dalo reagovat lépe a ani jsem ji nepřinutil k delšímu zdržení. Přesto se mi ale něco podařilo. Vyvézt ji z míry. Na to, že to byl první pokus se to nedalo brát za neúspěch. Nyní jsem věděl, že nejsem sám, koho je možné vyvézt z rovnováhy, překvapit ho. Já sám se zatím taky stále ovládal a pocity vyvolané okolnostmi jsem udržel pod kontrolou.
"Díky za kompliment. Cením si toho" odvětil jsem, ale protože zazněl příkaz k pokračování k velkému přehrabování v mé hlavě, bylo to pro zatím vše co jsem řekl. Na pokračování téhle debaty a použití toho dalšího, co mě napadnout snad bude lepší čas. Zvlášť pokud nebude fungovat druhá možnost a po druhé možnosti jsem v rámci flexibilní taktiky teď hodlal sáhnout.
Přivřel jsem oči, kolik to jen světlo v místnosti dovolovalo a pokusil jsem se co nejlépe vyprázdnit vlastní myšlenky. Chrám Jediů jsem z toho nakonec vynechal, nebylo by to dobré. Zato jsem si vzpomněl na poklidný obraz asi jediný, který jsem si zapamatoval z rotné planety Aphran IV. Byl to takový lesnatý pahorek a na něco podobného jsem se v mysli snažil zaměřit. Přitom jsem se snažil co nejvíc soustředit, pravidelně a vůbec dělat alespoň něco z toho, co bylo třeba k uvedení se do meditačního stavu. Na normální plnohodnotnou meditaci to zrovna nebylo, ale to ani nebyl účel.
Musel jsem pracovat rychle protože jsem měl strašně málo času. Droid sice nelétal rychle, ale bude u mě skoro hned a jakmile mi znovu aplikuje tu jejich látku, tak vlastně čas vyprší.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Druhé píchnutí do ramene jsi už cítil jen okrajově, stejně jako temnotu pohlcující tě jako bažina.

O co milejší bylo, když jsi před znovuotevřenýma očima uviděl ten nízký zelený pahorek obklopený modrou oblohou Aphran IV. Když ti tváře ovanul svěží chladný vánek naplněný vůní nedalekých tújí. Když jsi v dáli uviděl zasněžené vrcholky modravých hor. Tiché šustění trávy při každém tvém kroku. Byl tu takový klid. Mír a ticho.

A přece jsi se otřásl.

Ucítil jsi to v Síle, fungovala. Fungovala a vnímala, slyšela výkřiky a cítila smrt.
Obrátil jsi se a uviděl… uviděl jsi své rodné město v plamenech. Z majestátních staveb splývajících s krásou okolní země, z jejich nádherných dřevěných detailů, z toho všeho byl jen popel. Popel a ruiny mezi nimiž leželi mrtví.
Vzduchem se teď linul, místo vůně tújí, zápach smrti a zkázy.

Ucítil jsi je, ještě než jsi uslyšel první zašustění trávy, jsi je vycítil. Čtyři temné vojáky za sebou a žhnoucí blankytnou čepel ve své ruce.

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde

Věděl jsem co se bude odehrávat v následujících sekundách, škubnutí v rameni a ochabnutí muselo přijít se vší určitostí.
V to, co bude potom, jsem mohl spíš doufat, ale věřil jsem, že dokážu nějak odhadnout i to. Měla to být zkouška toho, jak pevná a je ve skutečnosti moje mysl a moje vůle. To na nichž bude záležet, jak to celé dopadne.

Místo na povrchu své rodné planety poznám hned, i když jsem ho naposledy viděl ještě jako malé dítě, než jsem se dostal do Chrámu a od té doby jsem tam nebyl. Tehdy se mi to místo moc líbilo a snad právě v něm bylo jeho kouzlo. Vzpomínky, které si zapamatujeme jako malé děti jsou často daleko pěknější, než ty, pozdější. Hlavně hořící lodě, a podobné výjevy.
Zastavím se, vzhlédnu do korun stromů, nad mojí hlavou, jimiž místy prosvítá slunce, které se jmenuje Aphran bez číslovky.
Očima přeletím po obzoru přede mnou, tam za svahem na jehož okraji právě stojím. Hory, lesy, to všechno je tak blízké a tak vzdálené právě proto, že jsem to před nějakým časem musel opustit.
Chtěl bych tu jen tak stát, dopřát si chvilku klidu, krátký odpočinek a balzám na duši, kochat se malebností toho místa, ve svých vzpomínkách ale není mi to dopřáno, protože mě rychle dostihne to co cítím v Síle. Plameny polykající město, jeho obyvatele, jeho okolí. Jednomu se ani nechce věřit, že by to mohla být pravda a že by se to mohl dozvědět na tamhle místě. Spolu s rodným městem zaniklo prakticky všechno, co jsem z planety svého původu, Aphran IV znal. Místa, která se postupně vytrácela z paměti a na které jsem se mohl jednou znovu podívat, lidé jenž jsem ani všechny neznal, ale mohl jsem je znát..., všechno to bylo najednou pryč v troskách v ohni a v popelu.
Musel jsem bojovat s nutkáním rozběhnout se po svahu dolů směrem k městu. Stejně bych tam asi už nebyl nic platný a pokud je to tak, byla zde šance zachovat si obrázky míst, jak jsem je znal.
Tak i Aphran IV už nese jizvy jako velká část Galaxie? napadne mě s určitou dávkou bolesti, ale moc dobře vím, jak to za situace, jaká je v Galaxii chodí. Vím to, aniž mi o tom musí znovu vyprávět můj mistr, nebo někdo jiný z vážených členů řádu Jediů. Něco takového se nestalo poprvé, i když je špatné, že se to stalo a stávat by se to rozhodně nemělo, i když to byla tahle planeta a zrovna teď.
A pak jsem ucítil ještě něco, lépe řečeno, někoho. Byla to přítomnost čtyř vojáků. Nebyli daleko, někde za mnou. Teprve teď jsem si uvědomil, že v ruce svírám jílec svého světelného meče s klasickou konstrukcí stavěnou optimalizovanou pro formy boje, které jsem používal a modrou čepelí.
Otočil jsem se, zastavil v pevném postoji s čepelí v pohotovostní pozici před sebou pro případ rychlého útoku. Pochopil jsem, že bude nutné bojovat, postavit se těm vojákům. Ne z nenávisti, ne z touhy zabíjet. ale z důvodu, že to bude nutné udělat jako vždycky. Statečně se postavit hrozícímu nebezpečí tváří v tvář. Byli dost blízko a otočit se k nim zády by se rozhodně nemuselo vyplatit. Tušil jsem že jich tu poblíž může být víc a že se stejně možná útoku nevyhnu, pokud ovšem zbaběle neuteču a to jsem samozřejmě nechtěl. Byl jsem připraven.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Jarní vlahý polední vzduch tmavnul nánosy dýmu ze spáleného města a potemňoval sluneční svit do takové míry, až začali vaše čepele skutečně zářit.
Ano, vaše, protože jen okamžik poté co jsi se připravil k boji, udělali totéž i oni. A i v jejich rukou se rozzářili čepele, ale krvavě rudé.

Nečekají, nezdržují se. Vyrazí, všichni naráz, pohromadě a tobě vstříc. Nepoužívají žádný postoj, žádné elegantní otevření, žádná ukázka slušnosti, výzva bojovníka. Prostě se na tebe řítí, připraveni bojovat, zabíjet.
První se už za běhu široce rozpřahuje k seku čepelí svrchu, snad ve stylu Djem so, ale určovat to jen podle tohoto jediného pohybu je zbytečné.
Vedle, asi tři kroky napravo, a asi krok za ním běží druhý s čepelí v reverzním úchopu za zády.
Zbylí, krajní dva, drží čepel před tělem, což je zpomaluje, proto za svými druhy zaostávají o dalších nejmíň pět kroků, a i vzdáleností jsou příliš daleko. Snaží se spíše zajistit křídla před tvým ústupem a později tě nejspíše obklíčí, budou-li mít příležitost.

Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“