Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Možná i k tvému překvapení, svůj meč najdeš přesně tam, kde bys ho čekal, ale stejně tak tvé nohy, doposud tápající po zcela rovném, tvrdém, hladkém a netečném povrchu, naleznou překážku dost pevnou a velkou abys skončil vzápětí na zemi.

Blaster vypálí.

Trvá to jen zlomek vteřiny, ale v temnotě která tě obklopuje je to celá věčnost. Napravo od tebe se ozve známí syčivý zvuk dopadající energie. Někdo vykřikne. Je to ženský, nebo snad dívčí hlas.
Ucítíš spálené maso, zápach krve.
Uslyšíš tupou ránu těla sesouvajícího se k zemi, tichého sténání, posledních nádechů vzduchu který už plíce odmítají, poslední výdech smrti.

Zvuky jsou tak blízko, že ti přijde, že bys mohl oběť i jejího vraha uchopit do ruky, ale tvá ruka je nenachází, nenachází nic, jen studenou hladkou zem.

Nabíječ znovu sepne.
“Proč jim nepomůžeš?“
Je to mužský hlas, povědomí, přesto si k němu ale tvá mysl nedokáže přiřadit tvář. Zní vážně, káravě, odněkud… nedokážeš určit směr.
“Proč je necháš zemřít?“

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde

S Tichem počítám i s rovnou a hladkou podlahou. Podle mých odhadů to znamená, že dřív, nebo později na něco narazím.
Na stěnu na dveře, nebo , na něco či na někoho. Nebo taky nenarazím na nic, pokud mě dřív dostihne výstřel z blasteru.
Na jílec světelného meče položím ruku, vím, že v takovém případě ho budu moc aktivovat téměř okamžitě a odrážet střely.
Pohybuji se v před, začínám pojímat úmysl se se svým světelným mečem přeci jen vytasit, ale než to stihnu udělat, na něco narazím. Jako by mi něco chtělo pomoci, abych si to blíže prohlédnul, poroučím se v těch místech přímo k zemi.
Pak slyším ozvěnu výstřelu a instinktivně se přikrčím, aby výboj z blasteru proletěl v prostoru nad mou hlavou.
Očekávám další výstřely, jenže místo nich zaslechnu něco jiného. Výkřik. Znamení, že byl zasažený někdo jiný.
Rychle přemýšlím co se děje, nikoho dalšího jsem kolem sebe nevnímal, jen ty zvuky a přesto tam někde někdo musí být. Nejméně dva lidé, jeden který střílel a pak ta žena, která byla zasažená, zřejmě smrtelně zasažená. Někdo ji zabil a nemohlo to být zas tak daleko ode mě. Kdybych měl víc času, kdybych dorazil dřív a podařilo se mi útočníka zneškodnit. Nemůže to být daleko ten výkřik nezní z dálky zní z relativní blízkosti. Stačilo by vědět odkud. Stačilo by vstát a tím směrem se rozběhnout.
Začínám horečně ohmatávat tu překážku o kterou jsem zakopnul. Chci vědět co to je, Doufám, že mi to pomůže, že to změní můj směr, pokud mířím špatně. Samzřejmě chci něco udělat, ale musím být dost rychlý a musím se do toho nějak vložit.
Pak se ozve ten hlas, hlas jehož tón mi něco napovídá, i když stále ještě přesně nevím co. Jeho otázky jsou zbytečné.
Jsem rozhodnutý udělat všechno co bude v mých silách, Podle toho vypadá ireakce.
"Koho mám zachránit? Udělám to. Ale pokud si něco chcete začínat nechte to být a, zkuste si to vyřídit se mnou. Mám zbraň a můžu se bránit. Můžu bojovat a můžu i zemřít," část s těch slov řeknu skoro, jako bych je vykřiknul. Alespoň v hloubi duše se při takových představách a to i při udržení vnějšího klidu, tak nějak chce křičet, protestovat. Při tom zvyšuji svou aktivitu a nepřestávám horečně pátrat v prostoru okolo sebe. Potřebuju najít další náznaky, potřebuju vědět kde to jsem a kde jsou ti ostatní.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Impulzivně začneš hledat překážku která tě tak snadno poslala k zemi. Víš, vzpomínáš si, že byla tvrdá pevná, skoro jako kamenný kvádr, obrubník, ochoz, rám.
Není tu ale nic, nikde za tebou, nikde kolem tebe. Prohmatáš celé své okolí, ale není v něm jediná překážka, jen ta holá rovná podlaha ukrytá v neprostupné temnotě tvé slepoty.

Místo odpovědi na tvůj výkřik zazní další výstřel. Tentokráte ho slyšíš zcela dokonale. Musel vycházet jen pár metrů od tebe nalevo, skoro v dosahu tvé ruky. Dokonce cítíš i zbytkové teplo, cítíš rozžhavený kov chladiče hlavně.
Výstřel ale míří od tebe, vzdaluje se až… až se s dalším zlověstným zasyčením zavrtá do masa. Uslyšíš výkřik, dětský, chlapecký výkřik a tupé plesknutí, bezvládného malého těla kus před sebou.
Žádné výkřiky zděšení, žádné panické běžící kroky. Slyšíš kolem sebe chodit desítky nohou, jako by se nic nedělo, jako by se jen pár metrů před tebou netřásl šokem přicházející smrti nějaký hoch. Slyšíš jeho přerušovaný dech, slyšíš nehty beznadějně škrábající do tvrdé podlahy, jako by mu mohli pomoci dostat se odsud, slyšíš tiché vzlyky, těžký nádech. A hluboký výdech posledního vzduchu.
Je mrtvý.

“Jsi přece připraven. Máš odvahu do další bitvy. Tak proč je necháš umírat?“
Výčitky povědomého hlasu přichází snad ze všech stran a přece je to jen jeden hlas.
“Kolik jich ještě kvůli tobě zemře?“

Nabíječ blasteru znovu sepne, někde kus za tebou.

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde

Nepřestávám hledat, dokud si nejsem jistý, že kolem ně nic o co bych mohl zakopnout, následkem čeho bych mohl ležet na zemi není. Nechápu to. Nedává to žádný smysl. Nemohl jsem přece zakopnout o nic. Naopak muselo to být něco většího a šikovně umístěného v mojí dráze běhu. Jinak bych asi nespadl, udržel bych rovnováhu. Mám ji dobře vycvičenou. Když se člověk učí Ataru, některé akrobatické prvky musí mít dobrou rovnováhu, umět ji udržet, nebo ji obnovit v každém okamžiku.
Pokuud by to byla iluze, bylo by to naopak viděl bych něco, co by tam nebylo, ale takhle....? Takhle je to jenom pokud a kdyby.... Ta překážka tam prostě není a jako by tam ani nikdy nebyla, takže nemá cenu ji zbytečně dál hledat. To stojí jen zbytečný čas, celé drahocenné vteřiny a místo něho .to nepřináší vůbec nic. Musím to zkusit jinak, zkusit najít správný směr.
Najedenou zazní další výstřel, další výkřik. Výkřik i ty další zvuky provází pocit bezmoci. Člověk by za normálních okolností prostě skočil po útočníkovi, nebo oběť a útočníka, potom, po všem by pospíchal k něm, které blaster zasáhl, aby jim alespoň trochu pomohl, pokud by to bylo možné. Ale To je právě to co nemůžu, dokud se lépe nezorientuji. Ale i to se snadno řekne, ale udělá o poznání hůř. Zvuky se ozývají ze všech stran, všude okolo mě může někdo být a přece jsem do nikoho nenarazil, přeci jsem nezaslechl něco určitého, co by k přítomnosti tolika lidí mělo určitě patřit. To a že nevypukne panika, že se neozývají další hlasy a výkřiky, to že se ty zvuky nikterak nepromění jsou další zvláštnosti, které mi udivují a nejdou jen tak do hlavy. Prakticky je zde jedna jediná věc, jenž jsem pochytil, jak si alespoň myslím. Směr odkud přicházel výstřel. Blaster se ozval někde kus nalevo. Takže tam někde stál střelec odtamtud vychází všechno nebezpečí. Mohl se pohnout, ale stále věřím, že budu dost rychlý, že ho dostihnu, že se mi podaří obrátit jeho pozornost proti své osobě.
Se vší určitostí, stejnou měrou, jako se mi příčily ty zvuky, tam odmítám jen tak rezignovaně stát. Udělám to trochu jinak.
"Utečte. Já se ho pokusím zastavit" vykřiknu varování, tentokráte ne muži s blasterem, ale jeho možným obětem.
Přímo vyletím ze země, vrhnu se směrem doleva a i když nic nevidím vezmu si z opasku světelný meč a okamžitě ho aktivuji.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Vyrazíš a aktivuješ meč s výkřikem na dav. Jen těžko rozpoznáváš zvuk svých kroků od cizích, takže nedokážeš říct, jestli poslechli. Ale…
Do něčeho narazíš, vběhneš do toho přímo svou aktivovanou čepelí. Neslyšel jsi žádné kroky, necítil něčí přítomnost, něčí teplo, neviděl.
Teď ho cítíš, měkkou látku na kostnatém rameni, zápach spálené látky a masa, překvapený nádech, vyděšené zatajení dechu. Něco teplého kape na tvou paži, maže se to a rychle zasychá, lepí to.
A smrdí… jako krev.

“Proč?“
Dívčí hlas sotva půl metru od tebe tiše vydechne a zakucká se, na tvé rameno dopadne dalších několik kapek husté tekutiny. Dívka zalapá po dechu a sveze se po tobě k zemi. Cítíš, jak křečovitě svírá tvou tuniku, ale její prsty jí zrazují.
“Proč?“

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde

Ve své snaze něco udělat a ve svém odhadu, že dokážu přibližně určit místo, kde se nachází ten kdo střílel z blsteru se naneštěstí hned na první pokus dost zmýlím. Na základě blízkosti, z níž bylo páleno a rychlostí s níž se pokouším jednat předpokládám, že jsem schopný toho místa prakticky okamžitě dosáhnout a přimět dotyčného nějak ke kontaktu.
Nic a nikoho nevidím, přesto se snažím jednat, jak jsem zvyklý, věřit vlastním smyslům, jednat podle napovídajících detailů...
Pokud by mezi námi v tu chvíli někdo byl, mohl by být sám zasažen, nebo by dostat do takové blízkosti, že bych to vycítil. Když se to stalo tak rychle, když ta dívka byla v takové blízkosti, musel bych něco cítit i bez použití Síly odmítající fungovat.
Přes to všechno, přes skutečnost, že měly fungovat racionální předpoklady dané situace, tam možná po celou dobu někdo musel být, či přesněji tam musela být ta dívka a tak došlo ke zcela jinému kontaktu mé čepele, než bych si býval přál.
Znovu je na tom něco zvláštního, něco co se dá těžko vysvětlit, něco na co dokáže moje mysl hledající otázky stěží odpovědět.
A ten pocit, když je to všechno, ta prolitá krev ta smrtelná křeč, tak reálné a proto se tomu nejde vyhnout, opakovaným připomínáním si toho, že nic z toho nedává smysl, že je skoro nemožné aby to tak bylo.... Ten je jaksi zdrcující a ochromující.
Nejde smazat, zcela smazat že se něco takového stalo, že by se něco podobného tak zvláštních podmínek mohlo znovu stát.
Nejde jen tak říct, něco jako "promiň, moc mě to mrzí. Já to nechtěl udělat," Vlastně ze sebe nedokážu vypravit vůbec nic.
Protentokrát se ve mě něco zarazí a já dokážu prostě jen tak naprázdno polknout a na malou chvíli se úplně zastavit,
Pak se přeci jen pohnu a pustím jílec svého světelného meče na zem. Natáhnu ruce k dívce, abych se ji pokusil opatrně zachytit a přidržet, přinejmenším zbrzdit její pád, na podlahu. O jílec světelného meče se zratím nestarám. Stejně by ho asi nemělo cenu použít i když bych se o něco chtěl pokusit třeba ještě nastokrát. Nechtěl bych, aby se něco podobně hloupého stalo znovu, abych si musel myslet, že to byla jenom moje hloupá chyba vedoucí ke zranění těch lidí, nebo ke smrti.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Jílec tvého meče tiše zazvoní o podlahu vedle tvých nohou a ty pod rukama ucítíš hebkou látkou obalenou váhu dívčího těla. Je hubená, i přes látku skoro cítíš její kosti. Je teplá, ale její teplo pomalu mizí, vyprchává. Má dlouhé vlasy, cítíš jak se ti otřou o dlaň. Chytíš jí do náručí a jemně s ní sklouzneš k zemi. Cítíš krev, temnou kaluž která se řine z rány. Musel jsi jí zasáhnout někam do boku, do břicha.
Slyšíš její vyděšený, přerušovaný dech. Cítíš jak se ti v náručí třese.
Cítíš jak se její tělo napne. I jak se vzápětí celé uvolní, poddá tvým pažím, poddá vlastní tíze. Jak už se její hruď znovu nepohne, jak už se nikdy nenadechne. Slyšíš jak její bezvládná ruka tiše pleskne o podlahu.
Je to tak skutečné. Každý malý detail, každá vůně, každý dotek. Právě ti zemřela v náručí nevinná dívka. Nevinná, vyděšená, neozbrojená dívka zabitá tvou rukou. Tvými činy.

“Co jsi to udělal?“
Hlas, povědomí hlas, dožadující se odpovědi na další otázku, pohlcený hořkým tónem výčitek.

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde

Opatrně položím dívku na zem. Chtěl bych pro ni udělat ještě něco, chtěl bych jí pomoci, chtěl aby se ocitla v bezpečí.
Pořád jsem doufal, že jsem ji jenom zranil, třebas že těžce zranil, že jsem ji na místě nezabil. V tu chvíli mi na tom docela záleželo, snad právě proto, že jsem to, nedokázal nebrat plně osobně, snad právě proto, že jsem to byl já kdo zapříčinil, to její překvapení, ten její poznání a náhlý strach ze smrti, to že jí tekla krev. Snad to byla i výmluva, protože to mohlo být ve výsledku velice podobné, nebo stejné, protože na to, abych zabránil tomu, že podlehne nějakému vážnějšímu zranění by bylo potřeba nějaké zázemí a spousta léčivých prostředků. Jen by to trvalo déle a o to déle by se trápila. Napadlo by mě použít Sílu a léčení s, její pomocí, jenže ač by na nějakou záchranu v případě okamžitého jednání nebylo pozdě, stále vůbec nefungovala. V tu chvíli jsem to myslel doopravdy jak jen jsem mohl, že bych chtěl odvrátit, co se stalo a nenechat ji vykrvácet.
Co bych naopak doopravdy nechtěl je její smrt. Ovšem vím, že v tomhle ohledu a v tom co chci nebo ne mám prostě smůlu.
Ze všeho, co jsem cítil, ze všeho co jsem slyšel bylo jasné, že s nevyhnutelným koncem jejího života nic neudělám, že mi nezbývá stát tam a čekat a sledovat, jak z jejího ní po částech a přece strašně rychle vyprchává život.
Narovnám se a nějakou chvíli tam stojím bez hlesu, bez pohnutí, tonoucí ve svých myšlenkách.
"Proč musela umřít tak rychle? Já chtěl pomoci, ne zabíjet." zopakuji své myšlenky mechanicky tichým, skoro šeptavým hlasem. Není to odpověď ani otázka na otázku na to na co se ptal ve těm skrytý hlas. Je to jakási agónie mé mysli.
Nikdy před tím se mi nic takového nestalo. Bojoval jsem ve válce a to samo o sobě znamenalo občas zabít. Byl jsem si toho vědom i když mě to těšilo pramálo. V té válce jsem většinou věděli za co bojujeme a proti čemu bojujeme. Tváří v tvář proti našim soupeřům z druhé strany se zbraněmi v rukou. Tohle, zabít náhodou někoho, kdo se nemůže vlastně nemůže bránit je daleko horší a proto se z toho nemůžu vzpamatovat.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

ˇNeznámo kde:

Ještě cítíš mrtvé tělo u svých nohou, lehký tlak který působí zvětšující se kaluž krve na tvé boty, vidíš její obraz ve svém vědomí, když už ti jej tají tvé oči i Síla, když uslyšíš známí zvuk.
Tiché cvaknutí blasteru připraveného k palbě za tvými zády, víš co to znamená. Skoro vidíš jak si vyhledává další cíl a už víš, že to nejsi ty.
Padne výstřel. Uslyšíš další nevinný výkřik bolesti a pomalu přicházející smrti. Žena kus od tebe, slyšíš její sténání, její poslední výdechy.
A hned vzápětí další cvaknutí. Tentokráte nalevo. Další zbraň je připravená zabíjet.
Hledat svou oběť v netečném davu. V ladných krocích chůze jež tě obklopují. V davu nevinných kolemjdoucích které slyšíš teď lépe než kdy dřív. Mlčí, ale ty je slyšíš. Slyšíš jak dýchají, jak se pohybují, jak se smějí, jak se ohlíží, jak postupují stále dál za svým cílem.

“Na co čekáš?“

“Kolik jich ještě kvůli tobě zemře?“

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

ˇNeznámo kde

Dvakrát se zhluboka nadechnu a přesto, že je to pro mě dost těžké, zvednu z podlahy krví potřísněný jílec světelného meče.
Vrátím ho k pasu, ale v tom co dělám hraje roli jakýsi odpor. Pohybuji se, že mi to připadá jako ve snách. Snad, že je to jen další automatická reakce, zvyk mít svou zbraň za každých okolností stále u sebe. Nechci ho okamžitě znovu aktivovat, i když bych asi neodmítl, pokud by se mi měl hodit, pokud bych měl možnost zastavit, co se kolem mě odehrává. Nechci ho ani použít proti sobě. Tahle myšlenka, jak bych mohl uniknout svým pocitům, ukončit boj, který byl zatím naprosto marný se sice někde v koutku mého mozku objeví, ale nepovažuji to za správné. Bylo by to jen sobecké jednání. Pomohl bych sám sobě a ještě před tím, abych musel překonat pocit, že jsem vlastní smrtí neudělal nic pro záchranu těch ostatních, že jsem je nechal umřít, jak řekl ten skrytý hlas. To zatím odmítám, odsouvám to stranou s tím, že ja účelnější padnout pro jejich záchranu.
Má vůle by chce stále ještě bojovat. Odmítá uvěřit, že by to mohlo být tak beznadějné, jak to až dosud bylo.
Další části mé mysli to ale vidí trochu jinak, Objevují se pochybnosti. Rozum říká, že v takovýchto nepříznivých podmínkách nemají mé šance kam stoupat. Že to klidně takhle může jít pořád dokola, aniž bych něco změnil, něčeho dosáhnul.
Trhnu sebou, když uslyším to, že vražedná zraň je opět připravovaná k palbě. Víc udělat nestihnu, snad jen se pootočit za sebe, ale hned potom zazní další výstřel a zvuky smrti. Smrti s níž jsem nemohl vůbec nic udělat, než jí bezmocně naslouchat.
Kolem mě umírají živé bytosti a přesto, že jsem osobně ozbrojený, jsem proti tomu, co se spíš bezbranný. Ta obnovená odvaha ta rozhodnost, s kterou jsem vyrážel na průzkum se kterou jsem se pouštěl do boje stále ubývá, uniká mi mezi prsty.
"Utečte. Utečte do bezpečí. Nenechte se zabíjet!" vykřiknu znovu naléhavé varování. Zoufale hledám nějakou další cestu.
Nakonec v tom svém malém vypětí udělám snad jedinou věc, kterou udělat můžu. Ve chvíli kdy zazní další cvaknutí natahované zbraně se vrhnu s napřaženýma rukama doleva, do tmy, před sebou. Tak nějak cítím, že to musím ještě zkusit, překonat se, že musím tenhle boj dobojovat, že se nemůžu jen tak zastavit, klesnout na kolena a zůstat tam.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Vrhneš se vpřed, doleva směrem za zvukem blasteru, za zvukem útočníka, za…
Jen několik kroků a tvá noha opět narazí, tentokráte jsi trochu připravenější, ale i tak to nestačí a tvrdý kamenný kvádr tě opět pošle k zemi. Všechny tvé pokusy jak rovnováhu zachytit vyjdou naprázdno, není tu Síla která by tvému tělu dávala jistotu, není tu zrak který by ti pomáhal okolím, není tu nic co by ti zabránilo skončit opět na zemi.
Slyšíš to, lehké cvaknutí ve spoušti těsně před výstřelem, žár plasmy hnané do urychlovače.
Výstřel.
Přímo před tebou, tak blízko, že cítíš na tváři teplo i světlo blasterového výboje, že cítíš jeho teplo prudce a nemilosrdně se vzdalující od tebe.
Už nemůžeš nic než čekat, počítat ty nekonečné okamžiky než se zavrhá do masa, než přijde další výkřik.
Dětský, vysoký výkřik vyděšené dívenky. Zavolá matku, slyšíš nářek, bolí to, bolí jí to. Slyšíš poslední vydechnutí s matčiným jménech na rtech. Cítíš jak se vytrácí další život.
“Kolik ještě?“
Blaster se znovu připraví k palbě. Kus za tebou. Neslyšel jsi kroky, nemohl jsi. Kroky jsou všude kolem, bezejmenný dav si pořád kráčí svým tempem, svou cestou.
“Čekají, že je ochráníš, a ty tohle?“

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde

Můj pokus jak to všechno zastavit je zase marný. Pokolikáté už? do třetice?. Nevím proč ale je to tak. Ať dělám co dělám, vždycky se něco stane, něco co mi zabrání, abych se dostal blíž ke střelci z blasteru. Snažím se dělat všechno co je v mých silách, ale prostě to nejde. Zatím jsem nedokázal ochránit jeden jediný život. Jednou to skončilo tím, že jsem zabil sám.
A úponě poprvé? To jsem to zkoušel stejně a jak to dopadlo, taky tak. Docela stejně, nebo pokud ne stejně velice podobně.
Je to snad náhoda? hloupá náhoda, nebo to, že jsem byl nešikovný a že jsem překážku před sebou nemohl vidět? Nebo to žádná náhoda není? A pokud to žádná náhoda není, opravdu se stane to co se už dvakrát stalo? Co jiného mohu dělat?
Jak tomu, co se děje můžu zabránit? Jde tomu vůbec najak zabránit? Nejsou náhodou moje pochyby trpkou skutečností?

Co na tom, že jsem se snažil, když to k ničemu není. Co na tom, že jsem "jenom" spadl na podlahu, když to stálo další bytost další nevinný, bezdůvodně ztracený život. Život, který jsem nedokázal ochránit. Život při jehož záchraně, nebo alespoň pokusu o záchranu se mi nepodařilo nesplnil vlastní poslání. Poslání padawana budoucího rytííře Jedi, plnohodnotných to členů řádu.
S každým tím tělem, které dopadne na podlahu s pouhými posledními známkami života ubývá část moji jistoty a už ji mnoho nezbývá. Možná, že tam někde zbývá ještě i malý kousek odhodlání a vůbec toho všeho ,co naplňovalo mou touhu bojovat. Jenže s dalším ztraceným životem musí rezervy mé statečnosti odolávat směsi náporu zmaru, lítosti a bezmoci.
Vím, že s každým dalším výstřelem to bude horší a horší, že pokud to půjde takhle dál mám slušnou šanci se z toho zbláznit.
Ležím na zemi a zkouším, jestli i tentokrát překážka není k nalezení, jestli to opět nebude dávat smysl.
Potvrdilo by mi to část toho na čem jsem a ano, tak jako tak by to jistě nahrálo spíš mým pochybnostem, nikoliv mojí jistotě.
Při opětovném zkoumání okolní podlahy se snažím najít cestu, nějaký způsob, cokoliv, co dělat ve chvíli, kdy se vystřílí všechna munice a není žádná náhradní, přestože by snad byla snaha něco dělat. ale není co. Nelíbí se mi to, že si uvědomuji jedinou odpověď. V některých případech, kdy se vystřílí všechna munice se nedá udělat nic jiného, než zahodit zbraň. Přál bych si aby byla jiná možnost, aby z mé pozice na protivníky šlo bojovat. Jakkoliv, i když by je to třeba nezastvilo. Jenže žádná taková možnost znamenající naději, které bych se mohl přidržet mě v danou chvíli už nenapadá.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Tvá ruka pátrá po něčem co už tam snad ani nečekáš a máš pravdu. Za tvou nohou, nikde kolem tebe. Prostě tu není žádná překážka o kterou by jsi mohl zakopnout, není tu nic.

Padne výstřel, musel přijít. Jako už tolikrát prostě přijít musel. Mrtvé tělo, ne zatím jen umírající, bezvládné, beznadějné.
“Další smrt. Kolik jich ještě připustíš?“
Zazní výčitka, ale tentokráte i něco jiného. Něco…

Blaster cvakne, ale tentokráte nepočká a vypálí. Nedal ti čas se probrat, nedal ti čas reagovat.
Další žena zasténá, slyšíš jí plakat, prosit, volat o pomoc.
“Kolik jich ještě necháš zemřít?“
Další výstřel. Muž křičí bolestí.
“Kolik ještě?“
A další výstřel. Malý chlapec sténá bolestí a doufá v rodiče kteří by mu od ní pomohli, než vydechne naposledy, sám.
“Proč je neochráníš?“
A další výstřel.
Další umírající.
Další nářek.
Další opakující se výčitka.
A další.
A další.

Výstřely zaznívají všude kolem tebe, sviští ti kolem uší, létají kolem tebe a roznášejí bolest a smrt.
Obklopuje tě nekonečné moře nářků, bolesti, strachu ze smrti. Muži, ženy, děti. Padají k zemi mrtví, bez naděje na záchranu, doufající v něčí pomoc. V tvou pomoc.
Desítky výčitek, desítky otázek, stále dokola se ptající na jediné.
“Proč jim nepomůžeš?“

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde

Moje mysl by v jakési křeči chtěla stále ještě táhnout oběma směry, ale ta nyní už menší část mysli, která byla tím co mě dosud pohánělo vpřed, co mě naplňovalo a ztělesňovalo mi stále ještě velí vstát a z posledních sil bojovat. protože jinak bych to snad ani nebyl já samotný, protože já jsem Jedi a Jedi je zvyklý bojovat, i když není cesty, začíná čím dál víc ustupovat.
Pochybnosti jsou stále větší a ten zbytek na základě toho, že jsem stejně jako v prvním případě nic nenašel začíná chápat, že moje úvahy v tom směru, že stejná pokus dopadne stejně měly svůj smysl a je tedy vlastně opravdu marné vstát a zvou se rozběhnout za výstřelem. Nehledě na to, že za prvním výstřelem před začátkem celé té série bez přestávky a bez ustání, bych to ještě zkusit mohl, ale nebyl jsem na to dost rychlý a poté, co se ozývá střelba i to ostatní permanentně a všude kolem, nedá se už dělat ani to, neboť nejde určit směr výstřelu. Mohl bych se snažit jako divý, běžet třeba na všechny strany najednou, stejně by se zase něco stalo, o něco co tam není bych zakopl, upadnul, nikam bych nedošel,nikomu nepomohl.
Ležet a přemýšlet, vzdát se své snahy dopadne úplně stejně. Tak, že budu muset pociťovat bolest za cizí smrt a vlastní vinu.
To samo stačí, abych si uvědomil, že tenhle boj sem prohrál ,nemůžu vyhrát i kdybych stokrát chtěl. Ne, není to možné.
To je ten nejhorší pocit, jaký můžu mít. To vědomí samo o sobě stačí na to, abych v přestal, abych přestal věřit, abych aby byl konec velkého odhodlání a velkého bojování. Není už nic, snad jen touha, aby to už skončilo, abych se zbavil okolní smrti.
Nevím, co mám dělat, když nic vůbec nic nepomáhá. Když mě zrazuje vnitřní klid, odvaha, vůle, i když neplatí pevná víra v hodnoty, které jsem sám přijal a naučil se je vyznávat, víra v sebe sama, ve své schopnosti, když tenhle úprk nejde zastavit.
Ten a ten hlas znějící ze všech stran z míst, která nemůžu vidět, stejně jako k nim nemůžu dojít tomu všemu ještě napomáhá.
Vím, že je to pravda, jako bych opakoval svoje vlastní slova, jako bych slyšel svou vlastní mysl, obživlé výčitky svědomí.
Neustálé zvuky přicházející ze tmy mě neustále sužují. I v tom jsem měl pravdu. S každým tím zvukem cítím kus utrpení cizího utrpení, které se mění ve všechny ty pocity, které mě začínají pohlcovat.
Dotknu se jílce světelného meče. Už mi to nepřipadá jako nesmyslná možnost. Je to svým způsobem dost zbabělé, ale pokud stejně nikoho z těch bytostí nedokážu ochránit, nezasloužím si, abych sám déle žil. A pokud mě nic jiného nemůže vysvobodit....
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Tiché cvaknutí nahmataného výstupku, už tolikráte zmáčknutého, ještě nikdy nepřinášelo tolik klidu. Skoro jako bys i přes temnotu zahlédl tu opojnou modř. Ale jistě pocítíš její nezkrotné teplo, teplo deroucí se skrze tvé tělo, nechávajíc za sebou krev, bolest a mír.
Cítíš jak z tebe vyprchává život, jak tě opouští síly.
A tam, někde v temnotě slyšíš ten klidný monotónní hlas.
“Zaznamenejte všechna data. Experiment je skončen.“
Pak už necítíš nic, jen ten skutečný klid, mír a Sílu.
Někdy vás dokáže zabít i dost silná myšlenka

Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!


Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“