Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde

Fajn, alespoň vím na čem jsem a co máte v plánu, zabrumlám si pro sebe v duchu, když konečně uvidím čtyři postavy a rozsvěcující se rudě čepele. Čtyři světelné meče proti jednomu, to už dokáže být docela silný odvar. Záleží samozřejmě na tom, co se ukáže ve vlastním boji, do jaké míry se bude dat číst a předvídat, co ti čtyři udělají, ale pokud opravdu vědí co dělají do té míry, jak to vypadá, pokud jsou tak dobří a spolupracují s ostatními, porazili by leckoho, bez ohledu na to, jak je sám v sám v boji dobrý a statečný.
Mohl bych se otočit k ústupu, ale bylo by to k něčemu? Ti čtyři o mě věděli a měl bych je v patách.
Vy si asi myslíte, že vám to dám zadarmo, co? Že se vzdám, nebo uteču. Dobře, to se ale pletete. Vím mrtví nekoušou.
Jenže já zatím mrtvý nejsem.
Vedl jsem alespoň ve své hlavě s protivníky neslyšný dialog.
Dialog, kterým jsem sám sobě chtěl dodat odvahy, který říkal, že je ta situace obtížná, ale dá se to podstoupit.
Věděl jsem, že je jich dost na to, aby se jim povedlo obklíčit mě a zahnat někam do kouta. To mi samozřejmě nevyhovovalo. Dal bych přednost tomu, kdybych si s každým z nich osobně mohl vyměnit několik rychlých výpadů. Otázka byla jak byla, jak by se mi něco takového mohlo podařit. Nejlepší by bylo dostat se na místo, kde by mě prostě obklíčit nemohli, pak by si se mnou museli vyměňovat údery z jednoho, nebo ze dvou úhlů. Jenže na to bych musel zůstat v lese a les měli za zády oni, zatím co já měl za zády holý svah. Musel bych buď nechat vysunout ty dva na křídlech a probít se skrz druhé dva, kteří se mi postavili do cesty dál, nebo jsem mohl ustupovat do stran, kam až to bude možné. Pokud bych se někde probil, ideální by možná bylo dostat se nahoru do korun stromů, tam by mě pronásledovali daleko obtížněji. Stačil by krátký čas na to se s pomocí silového skoku vymrštit to výšky a snad dosáhnout větví. Lesem a to i po zemi bych proběhnul někam dál a vybral si místo, kde bych měl výhodu já. Ale věděl jsem, že tohle se mi asi nepodaří, byť to mohl být zajímavý kousek..
Už jenom současná situace si vyžadovala dostatek pozornosti, protože pokud budou pršet útoky ze dvou a více stran na jednou a to ještě v různé výšce, budu mít co dělat, abych jich většinu odrazil. Nebo-li jinak řečeno s každým dalším výpadem se bude zvyšovat pravděpodobnost, že ho nebudu schopný vykrýt. Pomoci mi může snad jen Síla, zrychlení spolu s přirozeně rychlým pohybem a Silové vylepšení mého světelného meče, který by si tak snad měl s útoky o něco lépe poradit.
Na první útok nebylo těžké reagovat, stačilo správným způsobem pozvednout modrou čepel a vložit jí do vrchního úderu.
Následně už mohly přijít dva útoky na jednou. Prvnímu bych se musel vyhnout, třeba tak, že bych uskočil do strany, druhý úder, ten který by byl vedený z reverzního držení by pak zřejmě šel dolů směřujícím obloukem srazit stranou. Než se z toho vymotám, budu mít ty dva další nejmíň na své úrovni po stranách. Jediné, co by se s tím snad dalo dělat je správnými úkroky a úniky nutit protivníky, aby museli měnit svoje pozice.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Pozvedl jsi čepel v obraně před prvním úderem, a jakmile na něj dopadla rudá čepel, věděl jsi už jistě, že čelíš žáku techniky Djem so. Tvá paže pocítila náraz srovnatelný se střetem s menším vznášedlem, až v ní zasténaly svaly a tvá čepel ustoupila. Tvá síla jí ale přece zastavila kus od tvého obličeje v bezpečí. Rozhodně ale nebyl dobrý nápad to zkoušet znovu.
To tvůj protivník ale velmi dobře ví, protože hned jak se čepele zastavily, se rudá opět odpoutala k dalšímu nápřahu nad hlavou. Byl to tah celkem překvapivý, odkrýt se nepříteli něčím podobným v takové blízkosti, ale tvůj soupeř jasně spoléhal jednak na svého spolubojovníka vynořivšího se zprava a pak na tvůj otřes ze síly jeho úderu, který ale zdaleka nebyl takový v jaký asi doufal. Ani Shien který si se učil dlouhá léta, nebyl stylem lehkých svalů, i on používal brutální síly svalů, koneckonců v lexikonech se řadil k Djem so bratrskou přízní, a právem.
Otázkou bylo zda toho využiješ, stačil by jediný sek a tvůj soupeř by byl chtě nechtě minimálně donucen k ústupu, ne-li zasažen.
Stejně tak se ti otvíral i relativně volný útok proti bojovníkovi napravo, tomu s reverzním držením. To mu sice dávalo hned několik způsobů obrany, ale i několik slabých míst, především pak v oblasti hlavy kam nemohl dostat čepel tak rychle.
Ostatní tví protivníci se také dostávali do pozic. Nebo aspoň do tvého zorného úhlu. A teď už bylo jisté, že se tě místo přímého útoku pokusí obklíčit. Pravda, ani oni si nezvolili přístup zcela dokonalý. Čepele před tělem v prudkých otočkách při změně směru ztrácí stabilitu. Pokud bys v té chvíli už měl volnost pohybu mohl stačit jediný tvrdý úder a krytí, možná i stabilita, tvých soupeřů by byla pryč.
Na druhou stranu bylo stejně možné, pokračovat v tvém plánovaném obraném ústupu. Při ústupu k pravé straně, kde se soustředila nepřátelská síla mnohem rychleji, ses mohl dostat do situace držící většinu tvých soupeřů před tebou.

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde:

Na místě je přehodnocení zvolené taktiky. Promyšlený ústup se tedy pro zatím odkládá už jenom proto, že se přes moje obavy v těchto podmínkách dá bojovat a odvést část práce na místě. Začínat z neutrální pozice tedy možná nebylo nejlepší, ale rozhodně to nebyla fatální chyba a několik naskytnuvších se možností jak bych sám mohl přejít do útoku rozhodně docela láká.
Rudá čepel dopadla s velkou prudkostí a přesto, že jsem jinak všechno udělal dobře mě na chvíli málem připravila o rovnováhu a rovněž mi s pomocí mé vlastní čepele málem ozdobila hlavu pěkně hlubokým šrámem. Ale z konceptu mě vyvézt nedokázala. Ve chvíli, kdy jsem útok ustál už intuitivně vím co bych měl udělat dál.
Postřehnu, že se čepel protivníka užívajícího Djem so bude opět zvedat a právě to mi vyhovuje, Reaguji hned, jakmile je to možné poté, co se plně vzpamatuji z předchozího nárazu. Protože další útok přepokládám spíše zprava, kde zůstali dva ze soupeřů, uskočím na opačnou stranu, tedy doleva, čepeli znovu směřující někam na mou hlavu se bezkontaktně vyhnu a místo toho, abych odrážel další úder sám prudce vyrazím vlastní čepelí vpřed, do k rameni, ruky svírající světelný meč, který měl naopak ukončit můj život.
Na nic nečekám. V rychlém sledu se pokusím ještě o jeden bleskový výpad. Otočím se jak nejrychleji to jde a z otočky mířím čepelí na toho ze soupeřů, který mi měl na levé straně přehradit cestu.
Pak bych měl znovu projít přes pozici z které se dá bránit, protože není třeba pochybovat o tom, že i jim by se mohlo podařit najít nějakou skulinku ve chvíli, kdy se budu soustředit na svůj útok.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Nakonec jsi se rozhodl přeci jen k protiútoku. A když tvá čepel překvapivě rychle vyrazila vpřed, nedokázal s ní černý voják už nic udělat. Blankytná energie prošla tmavou látkou jen s lehkým zasyčením, ale prakticky bez odporu. A stejně i pokračovala, protože jsi se rozhodl neskončit. Abys nemusel svůj plánovaný druhý výpad příliš opozdit, a dát tak bližším ze soupeřů šanci reagovat, nebyl čas čepel vytahovat.
Už jen koutkem oka jsi uviděl padat k zemi mrtvé tělo se žhnoucím pruhem na hrudi.
A bylo to jen dobře, protože už na cestě se tvá čepel střetla s další, zhruba ve čtvrtině otočky. Ta ti ale nedokázala zabránit v dokončení svého plánu, otočky zakončené sekem. Sekem jehož překvapený cíl uvidíš záhy před sebou. Už příliš pozdě si stihl uvědomit špatnou polohu své čepele.
A ty už jsi jen sledoval další bezvládné tělo hroutící se k zemi s ohnivou jizvou od pravého ramene.
O něco divočejší bylo ovšem dokončení té otočky. Když se přímo před tebou objevil pruh rudé energie tak blízko, že jsi si tak tak dokázal změnit jeho směr úderem svou dotáčející se čepelí. Byl to spíše tréninkový reflex, než úmysl, když se okamžitě poté tvůj meč ve tvých rukou mihnul v oblouku podél tvého pravého ramene v základním protiútoku Shienu a zatnul se zboku do těla třetího soupeře před tebou, který jen s tichým syčivým vydechnutím padl k zemi.
Během necelé minuty zbyl ze čtyř, jediný soupeř.
Ten, stále s čepelí za zády, ti ale nemínil dát čas k odpočinku a řítil se k tobě. Běžel takřka přímo proti tobě, jen trochu víc napravo, jasně odhodlán k útoku.

-------------------------
Nepřátele zrudukováni, a jsem zvědav co si o tom Larnt myslí.

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde

Zastavím se docela upřímně překvapený, na okamžik, snad na zlomek sekundy, snad na dvě vteřiny, jsem zcela pohlcený tím co se stalo. Nechápu to, protože vůbec nečekám, že to skončí zrovna takhle, že se mi během tak krátké chvíle podaří tři ze soupeřů naprosto vyřadit z boje. Zabít je. A to i přesto, že jsou to nejen soupeři ale, že symbolizují to proti čemu jsme nějakou tu dobu za Republiku bojovali.
Zabíjení mi nedělá radost. Nedělám to s úmyslem, není to něco co bych uznával jako účel. Nepřináší to vítězoslavný pocit, jaký by se dostavil po jiných úspěších, jako je velká pochvala od mistra, jako je dobře se převést v turnaji okolo začátečnických zkoušek. Jiné by to bylo i za podmínek, které bych preferoval, po těžce dobytém vítězství, když bych se svému soupeři snažil v otevřeném duelu bránit, pokusil se ho primárně odzbrojit, nebo dostat z boje jiným vhodným způsobem, než ho bez přemýšlení za každou cenu zabít. Tohle bylo hladké, jak když při tréninku předvádíte někomu fintu, kterou jste si právě precizně natrénovali a on ji dosud neumí. Přitom si nemyslím, že bych sám neudělal nějakou chybu, že bych chvíli nebyl odkrytý, že bych nemohl doplatit na setrvačnost svých pohybů, a měl pořád na očích všechny čtyři čepele svých soupeřů.
Prostě jsem si spočítal šance, šel do toho.
Na místě protivníka, který jako první pozvedl meč bych se snažil svůj úder sklonit, nebo zastavit, abych alespoň tak jako se to povedlo mě pasivně nastavit čepel. Pravda byl jsem dost rychlý, ale i tak jsem byl připravený na delší boj, který mohl přinést opravdu cokoliv, možná spíše porážku. Potom si mě mohl rychle přebrat jeden z vojáků za mnou. V tu chvíli jsem mohl být z druhé stany, než na kterou jsem se otáčel docela bezbranný, stačilo by mě přepůlit v zádech a tím bych skončil.
To možná taky udělal, nebo to chtěl udělat, ale zastavit mě nedokázal a když se k tomu připočítalo špatné krytí, stačil mi opět jeden výpad. Pak jsem měl zřejmě velké štěstí, když se mi podařilo těsně odvrátit čepel, jejímuž zásahu jsem jen těsně unikl. Vzápětí následovalo pár přesně natrénovaných pohybů a než jsem se nadál, leží přede mnou velice rychle tři mrtvá těla s charakteristickými následky toho, že se potkali s modrou čepelí mého světelného meče.
Co jsem udělal jinak. Odhal jsem špatně svého protivníka? Přecenil ho a tím pádem mu nedal šanci, kterou by v čestném a spravedlivém boji mohl a měl dostat?
Rychle odtrhnu oči a otočím se, vím že v tuto chvíli zbývá ještě poslední z těch čtyř a že se ke mě neodvratně blíží.
Přinutím se koncentrovat, zaplašit všechny tyhle pocity, pozvednou čepel. Stále se při tom držím na opačné straně, než je jeho skloněná čepel a na tu stanu povedu opět svůj případný útok Už by měl vědět, co má čekat, takže ho nejspíš odrazí, ale získám na svou stanu iniciativu a nebudu se muset nechat tlačit. Dostane šanci ukázat, co umí. V pravém duelu si můžu dovolit přistoupit jinak, než k počáteční situaci.
Pokud zaútočí jako první, chci opět použít aktivní obranu, vykrytí v pohybu a přechod do protiútoku. Pokud by měl i přes mé krátké prodlení stále meč za zády, chci vést svůj úder na jeho levou ruku.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Poslední protivník se nezdržoval opatrností a prostě švihl po tvém meči svým, aby jej odrazil z cesty. Váš styl byl minimálně v základu totožný, proto vlastně nebylo divu tomu co přišlo. Oba jste se totiž v chystaném protiútoku proti protivníkovi obrátili o třistašedesát stupňů. Situace v níž jsi se tak najednou ocitl nebyla z těch hezkých. Tvá levá ruka jen o fous stihla zachytit soupeřovu vedenou úder shora, zatímco tvůj meč skončil zaseklí v jeho břiše takřka do poloviny.
To ale nebylo nic s pohledem kterému jsi teď čelil. Tam proti tobě totiž už nestál voják v černé róbě. Ne byl jsi to ty.
Tvá tvář, tvá Jedijská róba, tvé smrtí rozšířené oči v bolestí zkřivené tváři a… a tvůj meč v jeho ruce.
Ale to nebyl ani začátek. Ty už jsi na sobě totiž neměl svou róbu, svůj meč. Byl jsi oděn v černém přiléhavém úboru sithského vraha a v tvé ruce sice seděl jílec tvého meče, ale z něj žhnula rudá záře.
“Proč?“
Vykoktal ze sebe ve smrtelné křeči tvůj proti… ty.
“Proč jsi zradil?“
Jeho poslední slova, výčitky se ztrácela v tichu smrti když z jeho očí vyprchala poslední jiskra života a jeho tělo padlo do hloučku mrtvých rytířů Jedi. Mužů a žen které jsi velmi dobře znal po celý svůj život. Hloučku těl nesoucích smrtelný otisk tvého meče. Tvých zakrvácených rukou.
“Proč jsi zradil?“
Vítr šuměl ozvěnou slov.
“Proč jsi zradil?“
Zvuk sílil aniž by bylo někoho kdo by slova vyslovil.
“Proč jsi zradil?“
Pod mrtvými kolem tebe se objevili kaluže krve.
“Proč jsi zradil?“
Zaburácelo větrem až ti to trhalo uši.

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde

Moje čepel se střetne s čepelí posledního protivníka. Dva světelné meče zaprskají a odskočí od sebe, protože se každý z nás chystá k dalšímu kroku, a chce přejít do útoku. Jsem opět v pohybu a můžu to využít. Jen se tak jako prve rychle otočit, dát rychlost i čepeli. Můj soupeř udělá prakticky to samé a udělá to docela dobře. Jeho čepel směřuje přímo na mě. Svou čepel bych nestihl dostatečně včas přesunout a pozvednout k obraně. Instinktivně rudé čepeli nastavím svoji levou ruku a ucítím v ní bolest, jak ji projede výboj čepele. Mezi tím, prakticky ve stejné chvíli se povede zaútočit i mě.
Sám nevím jak, se stane, že můj světelný meč skoro sám zajel hluboko do soupeřova břicha. Snad, že jsem ho nestočil dost rychle stočit a usměrnit, snad, že na něj sám naběhnul. Rázem je po všem. Boj skončil. Skončil zvláštně, stejně jako byl zvláštní celý jeho průběh.
Jestli jsem před tím byl poněkud překvapený, to co přijde potom mě dokáže vyvést z rovnováhy ještě víc.
Naprosto mě to zaskočí a tak nějak přimrazí, protože to co se přede mnou odehrává by mě až do teď nenapadlo ani v těch nejhorších nočních můrách, jaké bych si uměl představit. Být uvnitř sám sebou a přece jaksi představovat někoho jiného, kým bych být nechtěl, mít při tom vlastní já před sebou a spolu s ním i další Jedie, které jsem tak dobře znal, to je děsivý pocit. Uvědomuji si, že je na tom tom něco hodně zvláštního. Pokud by ti čtyři byli Jediové od začátku, nezaútočil bych na ně, nemusel bych s 0nimi vůbec bojovat. Vím to a přesto mě to nenechává klidným.
Dokázal bych si dobře představit, že všichni ti, kteří tu přede mnou leží padnou a to včetně mě, že dokážu padnout za to čemu věříme a co je většinou toho co nás naplňuje, za řád Jediů po boku těch ostatních. Umím si přestavit smrt, jejich, smrt ve statečném boji. Vím, že i na mě může kdekoliv číhat smrt. Dost těžce však nesu představu, že bych je měl zabít, ublížit jim, nebo jim sám zkřivit vlas na hlavě.
Ať je to jak chceme, ať se na to snažíme pohlížet jinak, přeci jen je existence řádu Jedi tvořená bytostmi, které jsou jeho součástí, bytostmi, které nás obklopují, mohou nám být blízké, ctíme je, jako je tomu například u dobře fungujícího vztahu mezi padawanem a mistrem. Osud těch bytostí a spolu s ním i řádu Jedi nám často není zcela lhostejný.
A přesně to jsem v té chvíli cítil.
Před tou otázkou, která naplňovala celé ovzduší se dalo sotva bránit. Chtěl jsem říct, že jsem nezradil, že bych nikdy nezradil a téhle myšlenky jsem se snažil ze všech sil držel. Nepochybuji, Jsem stále věrný a tak to tak by to taky mělo zůstat.
Pro to v co věřím, pro řád Jedi i pro ty bližší z něj jsem ochotný ťřebas i kdykoliv položit život. Jenže to má velký háček.
Háček spočívající v tom, jak bych se sám na někoho takového respektive sám na sebe v téhle nově vzniklé situaci díval.
Musel bych přiznat, že bych tomu druhému já v černém a rudou čepelí v ruce tak docela nevěřil, kdyby mi chtělo říct, něco podobného, něco ve smyslu, že nemůže být o žádné zradě řeč.
Říkat cokoliv snad nemá smysl. Snad, že by to byla jen slova do prázdnoty. Snažím se udržet a přesvědčit vlastní vědomí, ovládnout se a získat zpět ten část ztracené sebekontroly. Nepodlehnout emocím. To je teď důležité. Aby se mi to mohlo povést musím se odvrátit a udělat několik stranou. Na ta těla se již nemůžu a nechci dívat. Jen mě to zneklidňuje.
Daleko víc, než by bylo správné. Daleko víc, než bych si přál.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

“Proč jsi zradil?“
Otázka stále burácela zvukem jako meč kletby, jako nesmazatelná výčitka, jako děsivý výkřik umírajícího.
Ale ty ses snažil se odvrátit, odvrátit se od toho volání, od tváří na zemi, od mrtvých.
Několik kroků stranou, pryč, vycouvat z tohohle obrazu smrti. Vycouvat…

O něco jsi zakopl a spadl, ale ne na zem. Spadl jsi na měkkou látku, kterou jsi ucítil pod rukama. Měkkou látku a… ještě něco, mazlavého, lepkavého, teplého.
Ještě než jsi svou ruku uviděl jsi věděl co to bylo.
Krev.
Krev z mrtvého těla na které jsi spadl. Těla dalšího mrtvého člena Řádu. A hned vedle leželo další, a vedle další. Byla všude. Nebylo kam uhnout očima, nebylo kam schovat mysl. Mrtví byli všude, kam až jsi dohlédl. Stál jsi uprostřed pole mrtvých těl. Stovek mrtvých bratří.
Obličejů které jsi nikdy neviděl i těch které jsi znal až příliš dobře. Padawani stejně staří jako ty, jejich mistři, i velcí členové rady. Mrtví, posekaní jako dobytek, ležící v kalužích krve, všude kolem tebe a otázka křičící miliony hlasů všude ve vzduchu.
“Proč jsi nás zradil?“

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde

Poté, co zjistím, že před hlasem stále se ozývajícím ze všech stran ani před těly mrtvých Jediů se není možné, skrýt, vstanu a obrátím svůj pohled jediným možným směrem. Nahoru do korun stromů. Umožní mi to nedívat se ani na to v co jsem se proměnil. Tuším ale, že mi ani tohle nepomůže, jako bych viděl všechna ta mrtvá těla i tam, jak jsou za tuniky rozvěšená po větvích stromů, přesto, že tam ani všude být nemusí. Prostě se mi vryla do paměti a mám je příliš před očima. Přivírám oči.
Rozum a logika chtějí zafungovat a upozorňují na to, že původně byli pouze čtyři soupeři. Pokud bych si navzdory podivným okolnostem měl dávat vinu za jejich smrt, za tolik smrtí kolik je kolem mě mrtvých Jediů nemůžu být zodpovědný a neměla by mě za to tížit vina. Tolik mrtvých Jediů jsem v životě ani neviděl, ani tolik mrtvých najednou jsem neměl možnost vidět.
Proti obavám to však moc nepůsobí. Nedokáže to zahnat dvě základní myšlenky, přičemž ta úplně hlavní je, že tu okolo mě leží snad skoro celý, nebo úplně celý řád Jediů, že když k tomu připočtu pocit, který jsem měl na začátku z vypáleného města, znamenalo by to, že jsem přišel o valnou většinu věcí které jsem považoval za důležité, které určovaly můj směr a to úplně najednou na jedné planetě, Aphran IV. Kromě toho co znamenal Řád by zůstalo pár myšlenek a to co jsme se naučil nic víc. Druhá myšlenka našeptávala, že jsou prakticky jen dvě možnosti toho co je dál možné udělat, dokázat tak svou věrnost a to, že bych nikdy nezradil. První z nich je najít způsob, jak padnout pro Řád jménem Řádu. Druhou pak, jako poslední možnost, i když bych to považoval za trochu krajnější řešení, padnout spolu s tolika členy řádu a zůstal ležet na stejném místě, jako oni a stejně i zemřít. Možnost přežít byla minimální. Na to všechno by si čtyři původní soupeři nestačili. Protivníku tu zřejmě muselo být daleko víc, což byla jediná další myšlenka zachytit při řešení problému vedoucího do záhuby.
Otevřu oči a otočím se zpět tam, kde leželo moje druhé já ve své skutečné podobě. Ať už to dopadne jakkoliv, chci v ruce držet svůj vlastní meč, jedíský meč. Jílec meče s rudou čepelí poté zahodím. Chci ho vidět ještě méně, než obraz krveprolití.
"Já nic takového přece neudělal. Nemohl jsem zabít tolik lidí a taky jsem je nezabil," dostanu ze sebe těžce, ale ne proto, že by to mělo nějaký smysl, zkrátka proto, že mě ta myšlenka příliš tíží, než abych se jí jen tak rychle zbavil.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Mineš desítky těl, desítky tváří smrti v bolestech, překvapení, utrpení, než konečně uvidíš tu ti tak známou tuniku, ty rysy vídané v zrcadle každý den. Rukojeť meče…
Natáhneš po ní prsty, už skoro cítíš pod prsty hrubou kůži jejího těla, když se náhle propadne do temnoty. Temnoty, která tě obklopí a pohltí než se opět ve vteřině vynoříš do záplavy bílého oslepujícího světla.
Tvé ruce opět pocítí sevření pout, znovu se ti po nosu dostane slabá vůně čistidla a koženého polstrování sedadla. Znovu uslyšíš na pozadí ženský hlas.
“…záznam porovnejte s výsledky šarže tři a šest.“
Hlas vychází zpoza tvého křesla, ale i tak víš že patří jí, vysoké ženě z výslechové místnosti, z laboratoře, z této reality.

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde

Hledání je horší a delší, než jsem čekal. Otočil jsem se po směru v němž jsem chtěl najít to co jsem hledal, ale i tak musím projít hodně těl. Víc než by mi bylo milé a o oč déle se na to musím dívat, o to citelnější po tom obrazu zůstává stopa. Konečně najdu co hledám, dívám se přímo na jílec svého světelného meče, který bych poznal snad kdekoliv. Pak je tma...
Tentokrát bylo procitnutí z toho všeho co se odehrávalo na rodné planetě Aphran IV do světla a do oné místnosti opravdu vysvobozením. Vysvobozením od všech těch mrtvých těl. Ne však od myšlenek od pocitů. Ty tentokrát více zůstávají ve vědomí v myšlenkách. Obraz známých tváří, známých osob spojených s řádem Jediů zabitých, zalitých vlastní krví mizí jen pomalu.
Ale když už to všechno není přímo přede mnou, začíná se přeci jen dostávat ke slovu rozum. Říká mi, že kdyby to všechno byla pravda, nejsem teď tady a místo toho jsem dávno mrtvý. Radí mi abych se snažil uklidnit, abych se na to snažil zapomenout, najít v sobě další síly, abych dál bojoval, protože stále ještě není nic jisté, stále ještě jsou tu možnosti, jak se dál bránit.
Třeba jsem si jen vybral špatnou představu, která je snadno napadnutelná. Ani nevím, proč mě napadla zrovna rodná planeta. Příště si musím vybrat něco, k čemu nemám tak hluboký vztah. Pokud najdu lepší obraz, nemusí jej být tak jednoduché prolomit a já odolám a kdo ví, co bude potom. Třeba budou i moje věznitelky muset couvnout, změnit taktiku, třeba nebudou v tom nebudou pokračovat. Teď je hlavně nutné se uklidnit. Na tom pracuji ze všech sil, protože jedině klidný mám šanci se o něco pokoušet, jedině pak mám šanci vytáhnout z rukávu něco co bude fungovat lépe.
Zdaří se mi to natolik, že re opět rozhodnu promluvit a vyvinout tlak na jediné místo o němž vím, že by možná mohlo být slabinou, kterou má ta žena, co stojí za mým křesem. Hlas při tom ovládám jen s pomocí většího úsilí a bojím se, že i výsledný efekt nebude lepší, než před tím. Ano vynaložit větší úsilí je třeba v každém ohledu.
"To připravujete hororové holofilmy? Hlavní roli jsem opravdu nečekal." Za jiných okolností by mi to možná připadlo i zábavnél, ale teď ne. Teď je to tón příliš suché ironie, způsobený okolnostmi, tím co se až do teď dělo i tím co z toho zůstalo.
"Možná, že bych vám dokázal ukázat ještě pár dalších námětů z toho, co jsem prožil. Ale má to smysl? Asi by už nebyly tolik na efekt a pak pochybuju, že by se ty, co by se jmenovaly "Cesta za vítězstvím Republiky", až zas tolik líbily."
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Žena se po chvilce opět objeví vedle křesla s ledovým pohledem a předstíraným výrazem zájmu.
“Jistě. Sarkasmus. Běžná obranná reakce.
Prosím zaznamenejte to.“

Povel směřuje za tvá záda, odkud se ozve tichý souhlas. Ale přitom tě nespustí ze zkoumavého pohledu.
“Zdá se, že reakce je mírnější než tvrdí měření.
Přejdeme k třetí sérii…“

Zpoza tvých zad se ozve tiché zakašlání upoutávající ženinu pozornost.
“Ano?“
“Promiňte madam, ale tahle reakce byla o dost intenzivnější… nemyslíte, že by to mohlo být na pokusný objekt příliš?“
Vysoká žena po tobě vrhne pohrdavým pohledem. Pohledem, který záměrně ignoruje všechny zbytky po tvém zážitku. A jen nenuceně pokrčí rameny.
“Slyšela jste jeho přístup. Obraná reakce.“
Chtěla říct drzá reakce, to jí aspoň vidíš na očích, ale její sebekontrole se nevyrovná ani ta kterou jsi vídal u mistrů řádu. Tahle žena si dává pozor na volbu svých slov i emocí jako nikdo koho jsi doposud potkal.
“Ano madam, jak si přejete.“
Zašeptá žena a během minuty se vedle tebe opět objeví levitující černá koule s jehlou.
“Jak jsem řekla, bude lepší když se uvolníte. Nakonec vás beztak popravíme.“
Dodá žena zcela monotónně, s hranou vlídností než ustoupí z cesty droidu.

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde

Moje snaha se tentokrát moc neosvědčila. To, že jsem se rozhodl, že nejlepší možností obrany je lehce ofenzivní přístup namířený proti možné skulině, kterou jsem měl možnost na okamžik zahlédnout, nepřineslo, kromě odborné diskuse o mojí reakci vůbec nic. Žena stále ještě stojící poblíž mě, i když tentokrát spíše za mou hlavou se podruhé nedala nachytat a zřejmě mě tak definitivně připravila o jednu z věcí, která mě stále držela ve hře o to, jak ovlivňovat nepříznivost dané situace.
Bylo třeba se o to víc upnout k věcem, které ještě zbývaly. Co nejdéle se pokusit udržet rozvahu, získat klid a dělat všechno proto, abych jim ty jejich divné hokusy pokusy s představami a vrtáním se mi v hlavě alespoň částečně zatrhl.
Znovu jsem se s pomocí základů meditačních technik soustředil na to, abych ovládl vlastní mysl a abych do ní podstrčil správný obraz. Takový, jaký by nebylo lehké jen prolomit, jaký by mě zajistil chvíli klidu a možnosti postavit se tím spíš na odpor.
Vynechal jsem všechna konkrétní místa. Před mýma očima se měl objevit dataped. Úplně obyčejný dataped, ležící na stole někde daleko ode mě. Prostě jsem si ho s sebou na poslední misi nevzal a tak tam ještě pořád ležel. Snažil jsem se tu představu od konkrétního místa oprostit, abych tak do těch myšlenek nemohl vložit něco, co by mohlo fungovat, jako dvousečná zbraň, zbraň proti mě samotnému. Nebylo důležité, co bylo kolem datapedu. Nejlépe aby tam nebylo nic a nikdo.
Na ten dataped si nahrál zajímavé materiály z nich jsem studoval ve volných chvílích. Nebylo tam, co by bylo zvláště tajné, u čeho bych se musel bát, že se to druhá strana dozví. Pak už by to pro ni zřejmě bylo veřejné tajemství. Byla to především historická data a zamyšlení z kterých se bylo možné poučit, najít tam inspiraci a odvahu do nadcházejících střetnutí.
Snad by to mohlo pomoci najít i cestu k vítězství. Nepřímo to tedy vlastně bylo tím, co jsem svým věznitelkám sliboval.
Z těch materiálů by se mohly dobře poučit i ony, i když by je některé závěry ke kterým z toho bylo možné dojít určitě nepotěšily, stejně jako radikální názor některých, co že je největší chybou části Galaxie mimo Republiku, tedy že existují.
Pak jsem ještě zaslechl poznámku o tom, že mě popraví, ale nereagoval jsem na ni v zájmu toho, abych tak neoslabil svoji představu. Stejně se na to nedalo opovědět jinak, než dalším sarkasmem, nebo pokrčením ramen. Když jsem startoval, když jsem seděl v kokpitu svého Aureku, samozřejmě by to nebyla představa smrti, kterou bych si vybral a svobodě bych určitě dával stále ještě přednost. V současné situaci se však nedalo dělat nic jiného, než si slíbit, že pokud tomu budu mít šanci zabránit, cokoliv s tím udělat, udělám to. A pokud tu šanci mít nebudu, je to přeci jen lepší, než být celý život ponořený do některé z těch představ, než kterákoliv z těch nepěkných smrtí, kterými by ty představy možná skončily. Vlastně by to byla smrt vzhledem k okolnostem zajetí smrt docela běžná a snad i se zbytkem cti a se zdviženou hlavou.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Atalon »

Neznámo kde:

Co následovalo už bylo až nepříjemně známou zkušeností. Nepříjemné píchnutí a temnota.

Temnota která ale tentokráte ne a ne odejít. Věděl jsi, cítil jsi, že jsi při vědomí, že jsi vzhůru. Že se opět můžeš hýbat, že jsi volný, ale všude kolem tebe byla jen tma. Dokonce ani když jsi se dotkl svých očí rukama jsi je neviděl. Neviděl jsi nic než temnotu. A Síla, Síla si opět vzala dovolenou, ani s největším soustředěním jsi jí nemohl přimět cítit cokoli ve svém okolí. A něco v něm bylo.
Slyšel jsi snad kroky, snad zvuky šatů, možná nějaký plechový zvuk, kolem sebe, tiché nesrozumitelné šeptání .
Cítil jsi závany větru okolního pohybu, chladný vánek nesený vzduchem, zápach oleje, ale i vůni dřeva.

Najednou jsi uslyšel jen kousek od tebe zvuk, který si nešlo splést. Zvuk energetického nabíječe blasterové komory, příprava blasteru k palbě.

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Larnt Pliwer - Laboratorní Jedi (Merthor)

Příspěvek od Merthor »

Neznámo kde

Jako snad skoro pokaždé i tentokrát bylo všechno docela jinak. Zatím se nedalo říct, nakolik to může být lepší, nebo horší, prostě to zase bylo něco jiného, co se svým způsobem lišilo od toho, co se dalo očekávat a co jsem také opravdu očekával. Nutilo to opakovat dřívější myšlenky co bude dál a neumožňovalo to získat nic na čem by se dala stavět řešení či východiska.
Že jsem vůbec nic neviděl, že před mýma očima byla tak dokonalá tma, že nebyl vidět ani stín vlastní ruky přiblížené k očím, to bylo dost omezující a tím spíš to mělo vliv na permanentní udržování nejistoty. Kritické to však určitě ještě nebylo a snad mi to mohlo poskytnout i trochu abych se vzpamatoval. Mohl jsem se hýbat a stále zde byl prostor, abych mohl uvažovat a s pomocí logické posloupnosti kroků se pokusit přeci jen o konkrétní situaci něco zjistit a alespoň trochu na ni zareagovat.
První věcí, jenž jsem skoro automaticky vyzkoušel byla Síla, teoreticky mi umožňující vnímat jakékoliv prostředí i jakkoliv neproniknutelné tmě. ale Síla vůbec nefungovala, takže jsem se s její pomoci nic nedozvěděl, jen jsem vyčerpal jeden z těch logických kroků. Dál jsem tedy neměl absolutně žádnou představu o tom, co v té tmě okolo mě může být.
Začal jsme ve tmě kolem sebe šátrat rukama. Pokud by to někdo viděl, muselo by to mu to na první pohled připadat snad i vtipné, ale hlavně to bylo v dané stiuaci praktické. Ze své relativní volnosti a z toho, že to bylo ve spoustě případů pravděpodobné očekával jsem v těsné blízkosti kolem sebe volný prostor, ale i to jsem si chtěl nejdřív ověřit. Pak jsem zamýšlel pomalu postupovat dál a zjistit, na co narazím a co je tedy okolo mě. Cit v rukou i v nohách mohl o prostředí taky celkem dost napovědět. Pevná podlaha by se určitě projevovala jinak, než-li přírodní terén a pokud bych zjistil, že je okolo hladká podlaha, musela by někde v prostoru ode mě být v nějaké vzdálenosti zeď, nebo ještě daleko spíš čtyři zdi a k tomus dalších pár detailů zjistitelných hmatem. V jiných podmínkách by okolní prostor mohl být zase daleko větší a třeba i nerovný.
Sotva jsem se pokusil vyrazit v před zaslechl jsem někde za sebou klapnutí zbraně, podvědomě symbolizující nebezpečí.
Otočil jsem se a vrhnul jsem se tím směrem. Levou ruku jsem netáhl před sebe, pravdou jsem sáhl k pasu, kde měl viset můj světelný meč. Byl to spíše pohyb způsobený preventivní opatrností, protože nebylo dobré tasit aniž jsem věděl co se děje a odrážení střel bych měl poněkud ztížené. Ale chtěl jsem být připravený na všechno.
"Kdo....?" Vypustil jsem z úst jediné slovo, ale spolu se zvukem blasteru jsem nečekal ani nic moc dobrého a v takovém případě byl srozuměn s tím, že přijde spíš nějaký útok, než třebas jen náznak odpovědi.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“