Stránka 2 z 3

Re: Peklo. Cesta tam a zase zpátky (RC-8016)

Napsal: 01.3.2014 11:46:15
od Phate
Corelia, základna SOBDE – roty Dorn:

Z kratičkých poznámek se zdálo, že seržant Tavis o generálovi ví a s největší pravděpodobností ho nemá moc v lásce. Mohl jsem jen odtušit, že odchod mandaloriana od rodiny k Řádu, nebylo něco nad čím by se mávlo rukou.
Taky to znamenalo, že seržant Tavis se na téhle zpropadené misi podílela také. Řekl jsem si, že až bude po všem, zkusím z Kyra vytáhnout co se dá abych si doplnil mezery.
Náhlý vzrůst nálady při mém prvním rozkazu pro novou jednotku byl celkem příjemný. Vypadalo to, že spolu budeme vycházet víc než dobře. Snad to taky znamená, že aspoň tohle všichni přežijeme. A nebo že umřeme všichni naráz až se čtyřručka rozhodne, že jsme dole moc dlouho a zkusí nás i s městy vymazat z povrchu Folessu.

Na palubě Proud of Republic:

Stáli jsme na palubě lodi Proud of Republic kousek od našeho nového generála. Takhle z blízka vypadal opravdu obrovsky a jeho čtyři ruce mu dodávaly opravdu nebezpečné vzezření. Stejně tak jako jeho dva oboustranné světelné meče. Nemusel bych o něm vědět sebemenší detail a neměl bych ho rád už od pohledu. Vypadal samolibě a namyšleně a to ani nemusel otevřít ústa.
Ale to by nebyl generál Krell. Už půl hodiny mlel pantem, zatímco se 110. naloďovala a on pronášel proslov směrem ke svým hrdinským jednotkám a hlavně kameře. Byl to snad jediný Jediský generál, kterého jsem potkal, co si užíval publicitu. Možná proto byl v Republice tak oblíbený a opěvovaný. Ale většina lidí viděla jen slupku a né hromady mrtvých, které za těmi úspěchy stojí.

Děkoval jsem za katarnovou zbroj, která od okolního světa poskytovala naprostou izolaci. Všichni viděli jen mohutné čtyři postavy s hledím do tvaru "té", které zářilo modrou barvou. Měl jsem rád modrou barvu uklidňovala mě. Namalo val jsem si dva modré pruhy za své padlé bratry na levý nadloketní plát zbroje. Kromě toho byla má zbroj čistá. Ale rozhodl jsem se to po akci změnit a trochu jí vylepšit.
Každopádně jsme byli z maskami anonymní a nikdo nemohl vidět naše znuděné obličeje. Taky to muselo vypadat, že jsme celkem nudná banda, když většinu času mlčíme.

<Možná jsme si měli stoupnout za generála a trochu zápozovat.> dodal jsem ještě na vnitřním okruhu. Být ve zprávách se nestávalo každý den. Aspoň tedy nám ne.

Jakmile malá twi'lečka odcupitala s paluby i se svým kameramanem, Krell spustil upgradovanou verzi svého proslovu. Přitvrdil v tónu a jeho řeči byly ještě nudnější. Zmínka o meči a ohni se mi moc nelíbila. Věděl jsem moc dobře co to znamená. Nebýt snahy našich seržantů dostat své muže zpět a pokusit se tohle vyřešit méně razantní cestou, Krell by neváhal a vybombardoval by Foless už dávno. Opravdu to byl di'kut, jen co je pravda.

Kyrovo hlášení o zásobách mě potěšilo. Krell tedy dostál své pověsti a přibalil všeho nadmíru. To znamenalo dostatek až nadbytek vybavení pro naší misi.
<Výborně, pobereme co uneseme a co nám LAATka dovolí.>
Druhá část hlášení už ale nebyla tak pozitivní. Neutronové bomby byly tak efektivní, že oblast dopadu vyřadili z vegetačního cyklu na pěkných pár století. Nehledě na to, že byla na planetě spousta nevinných lidí, kteří se neprosili o připojení k separatistům. Nemluvě o našich bratrech a dalších Republikových jednotkách.
<Nevím jestli jsi si toho všiml Bo, ale Krell neni zrovna humanitárně zaměřenej. Pár škvarků sem, pá škvarků tam. Hlavně když vyhraje. Myslim, že akce,> podíval jsem se jestli je generál stále plně ponořen do projevu ke svým mužům. <"Odstavit generála" je opravdu nezbytná aby se nikdo nic nedozvěděl. Demagole, jak si na tom s elixírem pro čtyřručku?> zeptal jsem se našeho nového hlavního medika.

Teď se generál díval přímo na nás. Byl znám tím, že měl raději obyčejné vojíny, kteří se neodvažovali vměšovat do posloupnosti velení a neměli námitky pokud šlo o jeho pitomé rozkazy. Moc dobře věděl, že my, komanda a jednotky ARK si nenecháme všechno líbit a při první příležitosti se projevíme jako neposlušná banda. Moc se mu nelíbilo mít nás na palubě a ještě víc se mu nelíbilo, že bude muset čekat až to my vyřešíme dole na planetě.
No co, má pravdu, plánovat jeho odstavení jsme začli ještě před tímhle srdceryvným proslovem.

Re: Peklo. Cesta tam a zase zpátky (RC-8016)

Napsal: 01.3.2014 13:18:13
od Elinor Rahl
Na palubě Proud of Republic

<Vymyšleno, sestaveno, dokonce i domluveno s kolegy ze 110. Doufám, že si poradí s udržováním dávkování, než dorazíme na Foless, tak budu mít i jiné povinnosti než jim zašít marodku výrobou speciálního jedijského koktejlu. > Mohl sis domyslet, že se Demagol pod přilbou spokojeně kření. < Ale vymyslel jsem variantu s blbuvzdornou výrobou, to by dokázal namíchat i padawan a bylo by to funkční. A, mimochodem, když 110. viděla ten seznam vybavení, nebylo těžké získat souhlas. Ne že by nějak výrazněji pobrali nukleární bomby, ale o kombinaci frontální útok a orbitální bombardování se tam mluvilo už od doby, co je dostal Krell na tuhle operaci – a s neutronovkama by jim tam zůstala infrastruktura s plecháči a spoustou republikové výzbroje.>
<Ví, že jeho cílem není zabít co nejvíc svých vojáků a vyhrát?> zavtipkoval Bo. <Protože jestli po tomhle hodí na plecháče nukleárky, zvládne oboje najednou.>
Kyr se od veselé diskuze na neveselé téma distancoval. S jeho socializací k zbytku Vornskrů možná budou větší potíže, než to vypadalo v základně na Corelii.

Generál mezitím dokončil proslov o tom, jak doufá, že jste všichni slušně vycvičení a uvědomujete si, kde je vaše místo coby výpěstků ze zkumavky.
Způsob, jak si poměrně rychle proti sobě poštvat celý batalion, o čtyřech RCčkách nemluvě.

Když zavelel k rozchodu na pozice, všiml sis jeho pohledu k vaší čtveřici. V těch přimhouřených očích byla neskrývaná averze a nedůvěra.
„Abych nezapomněl. RC-8016 se dostaví do štábu jako důstojník pro zvláštní operace.“

Re: Peklo. Cesta tam a zase zpátky (RC-8016)

Napsal: 01.3.2014 14:12:20
od Phate
Na palubě Proud of Republic:

<Výborně. Dobrá práce. Teď ještě mu nenápadně vpravit první dávku aby zklidnil hormón.> pochválil jsem Demagola, který opravdu neztrácel čas a ujal se hlavního úkolu na palubě celkem svědomitě a s chutí.
Podle seznamu vybavení, které si nechal Krell nakýblovat na loď to vážně vypadalo, že mu na nějakých obětech na vlastní straně absolutně nesejde. Chlapi ze 110. musejí být radostí bez sebe, že slouží zrovna pod Krellem. Nejspíš proto nám tak vyšli vstříct co se elixíru týče.
<Nejspíš se k němu tahle informace nedostala. Takže je na nás abychom to udělali za něj. Nerad bych zažil kremaci dřív než mi bude aspoň pětadvacet.> prohodil jsem a lehce naklonil hlavu k Boovi, ale tak aniž by to Krell musel nějak víc registrovat.
Trochu mě zarážel Kyr. Nebyl tak sdílný jako Demagol, ale oproti Boovi byl celkem ukecaný. Na druhou stranu se ale tohodle rozhovoru neúčastnil a nechával si své myšlenky pro sebe. Bral jsem to tak, že tohle prosté posílání do předních linií pouze za účelem odvedení pozornosti, pro něj není příjemným tématem vzhledem k jeho prvnímu nasazení v ostrém boji a s terčem na čele.
Doufal jsem, že ho časem nakazíme dobrou náladou. Pokud tedy bude možnost nějakou produkovat.

Pokud někomu Krell doteď nevadil, konec jeho dlouhosáhlého proslovu v něm veškeré sympatie zabil. Že si lidé v Republice mysleli, že jsme banda droidů, byla jedna věc, ale mluvit o nás jako o "výpěstcích ze zkumavek. To bylo i na sebeotrlejšího bratra moc. Pevně jsem sevřel svou decku, která mi spokojeně spočívala na hrudi.
Ještě že přes přilbu nemohl vidět můj zhnusený výraz, když se otočil naším směrem. Jeho výraz na tom nebyl o moc lépe. Opravdu jsme u něj neměli dobou pověst.
"Rozkaz, generále." stoupl jsem si do pozoru, aby se neřeklo že jsem nevychovaný důstojník.
<Kdo se dobrovolně hlásí na moje místo?> zeptal jsem se a dostalo se mi jen mlčení a po chvíli přiblbého smíchu.
Nemělo smysl oddalovat nevyhnutelné. Vydal jsem se rovnou do štábu velících a doufal jsem, že jde pouze o klasický brífing před akcí.

Re: Peklo. Cesta tam a zase zpátky (RC-8016)

Napsal: 01.3.2014 19:30:05
od Elinor Rahl
Na palubě Proud of Republic

Jestli ve štábu panovala nálada jako v márnici ještě před tvým vstupem, tvůj příchod vše zhoršil. A Krell s tím neměl přímo nic společného, protože jsi dorazil do situace, kdy se důstojníci vrátili ke svým místům a k předtím rozdělané práci, aniž by velitel zatím dorazil. Upřímně řečeno, zbytek štábu se na tebe díval podobným způsobem, jakým jste vy často sledovali ARCčka. Ať už šlo o „nultou sérii“, nebo ne. Než jste stačili kdokoli cokoli říct, bylo ti jasné, že by 110. uvítala nasazení do bezkomandové akce a kooperace, zejména pod velením generála čtyřručky, je netěšila. Dost možná proto, že jestli praskne Demagolův plán, vy budete od Krella pěkných pár desítek kilometrů. Ovšem pokud nepraskne, uděláte Republice mnohem větší službu, než nechat generála působit po vlastní ose. Na podobná dilemata nebyli běžní klonoví vojáci vůbec stavěni, o výcviku nemluvě, a těžko říct, jak se Demagolovi podařilo získat dostatečnou podporu v rámci batalionu – a tak rychle k tomu.

Než se dalo s dusným tichem cokoli udělat, zjevil se generál Krell a z dusného ticha bylo… dusné ticho se štábní kulturou. Krell vás všechny přejel pohledem a přesunul se do popředí k projektoru. Působil o poznání jinak než před pár minutami, méně arogantně a nadřazeně, víc soustředěně na cíl rýsující se někde v dálce. Nejvíc ze všeho připomínal kaminoanského žraloka těsně před útokem na kořist.

Štábu dominovala tobě známá mapa Folessu s body krytých měst, od té Gilamarovy se nicméně lišila. Trojúhelník, v němž měly probíhat tvrdé boje a v němž si Republika přece jen zachovávala nějaké postavení, byl celý zářivě červený. A, co přebývalo, byly tři zelené kotvičky – jedna přímo v Arsi, druhá zhruba uprostřed trojúhelníku, a třetí v čtyřúhelníku.

„Plán je následující,“ obrátil se na vás generál, „k Folessu dorazíme za osm hodin. Na orbitě narazíme na hlídkující sepáckou loď, tu tam CIS hodili na obranu vesmíru. V průběhu bitvy se Vornskr Squad dostane na povrch. Bude mít šestatřicet hodin na zneškodnění tří systémů planetární obrany, které umožňují rebelům zneškodnit většinu našich střel. Pak obsadíme planetu. Pokud to Vornskr Squad nedokáže, což je přesně to, co si myslím, protože to nedokázaly ani dvě komanda pod přímým velením Jediho, půjde vše podle původního plánu. Proč šestatřicet hodin? – Protože přesně potom sepáci mimo planetu zjistí, že se jim ztratila loď hlídající bránu na Corelii. A dříve či později je máme za zadkem s flotilou. Dotazy?“

Re: Peklo. Cesta tam a zase zpátky (RC-8016)

Napsal: 01.3.2014 20:14:24
od Phate
Na palubě Proud of Republic:

Do hlavního štábu téhle zmatené výpravy jsem dorazil celkem rychle i když jsem si dával na čas. Neměl jsem sebemenší zájem trávit v přítomnosti generála víc času než bylo nezbytně nutné. Naštěstí jsem dorazil do štábu ještě před generálem. Tedy naštěstí.
Osádka starající se o taktické mapy a ostatní přístroje v místnosti na mě koukala poměrně vražedně. Nevím co přesně se o členech komand proslýchá, ale tihle muži očividně nebyli rádi, že mě tady vidí. Nejspíš si o nás myslí, že jsme nevypočítatelní, nebezpeční a nedisciplinovaní.
Ještě budete rádi až vám zachráníme ty vaše shebse před zbytečnou smrtí. pomyslel jsem si.
"Taky vás zdravim." prohodil jsem k těm několika co na mě opovržlivě hleděli. Většina se jich vrátila ke své práci. Pokrčil jsem rameny a postavil se kousek od dveří.
Demagol musel mít buď dokonalé přesvědčovací schopnosti, nebo našel na lodi malou skupinku, která byla pro každou špatnost. Což bylo divné, protože komando jsme tu jediné.

Příchod generála Krella utnul i ty poslední pochybovačné pohledy. Už nevyadal tak namyšleně jako při svém hodinovém proslovu v hangáru, ale ani přes to jsem ho neměl rád. Stačilo aby opět promluvil.
Mapa Folessu, která se rýsovala na holografickém stole měla jinou podobu než jakou nám ukázal seržant Gilamar. Trojúhelníkové sevření mělo nyní rudou barvu, což znamenalo, že Republiková posádka neodvedla nejlepší práci a nám se tak postup mise značně ztížil. Další změnou byly tři ukazatele, které pravděpodobně označovaly tři obranné systémy planetární obrany separatistů o které se právě zmínil čtyřručka.
Plán vypadal celkem jasně. Klasický průlet bitvou, kterou svedou tři naše lodi proti lodi separatistů a pak už pojedeme po vlastní ose.
Chápu generálovy obavy, ale mohl projevit aspoň trochu důvěry. Hned vzápětí mi došlo, že od Krella bych se něčeho takového nejspíš nedočkal ani kdybychom byli s Vornskry prvním komandem na planetě.
Třicet šest hodin. To nemyslí vážně. proběhlo mi hlavou. Za šestatřicet hodin toho na planetě ovládané separatisty pravděpodobně moc nezmůžeme. Začínal jsem vkládat opravdu velké naděje v Demagolův plán a schopnosti.
"Ano, pane." spustil jsem. "Je na planetě nějaký zbytek Republikové posádky u které by šlo začít? A jaký je evakuační plán v případě našho neúspěchu?" zeptat jsem se musel, i když mi bylo jasné, že s nějakou velkou evakuací se v tomhle případě neplánuje.

Re: Peklo. Cesta tam a zase zpátky (RC-8016)

Napsal: 01.3.2014 21:29:38
od Elinor Rahl
Na palubě Proud of Republic

Při otázce na republikový bod ukázal jedijský generál na hlavní město, které neslo stále ještě grafické značení bitevní zóny. Zjevně se vzpamatovával z toho, že v prostoru na dotazy se skutečně někdo ozval a to dokonce s konkrétními otázkami.

„RC-8016,“ přepnul následně do tónu, jímž v chrámu mistři bezpochyby vysvětlují malým Jediům, že světelný mečík se nezažíhá čepelí k sobě, „ono je na planetě něco, co by bylo možno evakuovat? Pokud jste myslel velitele předchozí výpravy, obávám se, že pro něj nemůžeme udělat nic jiného než tam vše srovnat se zemí a postarat se, aby jeho oběť nebyla zbytečná.“

Re: Peklo. Cesta tam a zase zpátky (RC-8016)

Napsal: 01.3.2014 21:47:38
od Phate
Na palubě Proud of Republic:

Hlavní město Folessu bylo tedy stále bitevním polem na kterém bylo možné spojit se s odbojem a teoreticky se zbylými komandy. Bez nějakého většího komentáře nad tím bodem držel generál Krell jednu ze svých rukou. Vypadal lehce překvapeně, že se někdo na něco zeptal. Dovedl jsem si představit, že se mu to moc často nestává. Tohle nejspíš nezpůsobí, že by nás měl členy komand trochu radši.

Tón s jakým ke mně mluvil potom, se mi ani trohu nelíbil. Nebyl jsem nejstarší, ale nebyl jsem ani ve věku, aby se mnou někdo mluvil jako s dítětem, kterému je potřeba něco polopatě vysvětlit. Nebyl to jenom tón co mi vadil, ale i obsah sdělení. Pokud pro generála Krella nebyl důležitý další z členů řádu, pak mu na pár elitních vojácích nesejde.
Nedalo mi to a prostě jsem to musel udělat.
"Ehm, generále, myslel jsem spíš mou maličkost a mé muže. Případně další členy komand a zbylou posádku VAR, pane." snažil jsem se udržet neutrální tón hlasu abych čtyřručku nepopudil ještě víc. Pokud nás neměl rád doteď, rozhodně se to od tohoto bodu nezlepší. Ba co víc, bude hůř.
"Jaký platí evakuační plán pro nás po uběhnutí našich třiceti šesti hodin, pane?" řekl jsem trochu důrazněji a myslel jsem tu otázku naprosto vážně. Pokud vše půjde podle plánu, a tím myslím náš plán, tak by evakuace neměl být až takový problém. Pokud se ovšem nezadaří, nerad bych se nechal zabít vlastními bratry.

Re: Peklo. Cesta tam a zase zpátky (RC-8016)

Napsal: 01.3.2014 22:05:31
od Elinor Rahl
Na palubě Proud of Republic:

Dokud jsi znova nepromluvil, neuvědomoval sis, že dusné ticho ve štábu bylo ve skutečnosti hlučné jako společná jídelna pro cvičné jednotky na Kaminu - tedy, v tichu, které se rozhostilo nyní, ti to tak připadalo.
Krell bezpochyby lapal po dechu, zorničky v očích se mu konsternovaně rozšířily. Zjevně měl co dělat, aby nevybuchl - a co jsi pozoroval reakce zbytku štábu, pokud bys nepatřil ke komandům, pravděpodobně by vybuchl. Takto se mu nejspíš nechtělo vysvětlovat přílišné umravnění velitele komanda.
Chvíli jste si jen dívali z očí do očí, a tebe mimoděk napadaly všechny historky o Jediích a Síle. Ty druhé, co neobsahovaly Jedie, světelný meč a kovošrot všude kolem. A co hůř, někde v tom byla jiskřička strachu, chuť se stáhnout, stočit do klubíčka a už nikdy, NIKDY nevyjádřit s generálem nesouhlas. Minimálně takhle na veřejnosti, před jeho vojáky.

"Pokud budou stále akceschopní, předpokládám, že v takovém případě se připojí k útoku a z planety budou... evakuováni... spolu s ostatními vyslanými jednotkami."
Na slovo "evakuováni" položil generál Krell zvláštní důraz, jako by se cítil bytostně znechucen, že někdo v jeho přítomnosti použil podobné neslušné slovo.
"Tohle není žádná mandalorianská kumpanie. Tohle je 110. klonový batalion. Tady panuje kázeň, disciplína a rozkazy se plní."

Re: Peklo. Cesta tam a zase zpátky (RC-8016)

Napsal: 01.3.2014 22:30:03
od Phate
Na palubě Proud of Republic:

Ticho které nastalo, jsem ještě v životě nezažil. Každý člen štábu jako by se bál nadechnout. Bylo to jako by se zastavil čas.
Vysoký generál na mě zíral, zatínal čelist a vypadalo to, že buď hledá vhodná slova, nebo přemýšlí jak mě zabít aniž by z toho byl problém. Nejspíš mě zachránilo publikum a fakt, že nejsem obyčejný klonový velitel.
Horší byl ten pocit, který se mě pomalu zmocňoval jak na mě generál zíral. Byl to strach, ale nepřišel mi přirozený. Bylo to jako by mi zničeho nic explodoval v těle a zaměřil se na generála. Ten pocit se snažil abych se podvolil a nedělal problémy, ze strachu před tím, co by následovalo. Nechtěl jsem se jím nechat ovládnout a snažil jsem se ho potlačit.
Věděl jsem o Jediích dost na to, aby mi bylo jasné, že pokud to nepůjde slovně, či ručně, Krell se pokusí dostat se mi do hlavy.

Jasně, připojit k útoku. Po bombardování už nebude na co útočit. A nejspíš ani nebude kdo by na planetě útočil.
Krell opravdu nebyl někdo, kdo by si o své vojáky dělal starosti.
Nad pojmem mandalorianská kumpanie jsem nemohl jinak než se zakřenit.
Ó ano, u 110. z vás musejí být opravdu nadšení.
"Ale já se nechystal vaše rozkazy nesplnit, pane. Pouze jsem se zeptal na základní strategii v případě neúspěchu v daném časovém horizontu, pane." řekl jsem a čekal na další dávku hněvu, nebo pokusů šahat mi do svědomí.

Re: Peklo. Cesta tam a zase zpátky (RC-8016)

Napsal: 01.3.2014 23:28:10
od Elinor Rahl
Na palubě Proud of Republic:

Tlak zesílil, jako by se prsty zaryly do hrdla a ty jsi stěží mohl lapnout po vzduchu, - a najednou, ve chvíli, kdy už jsi to snad ani nečekal, povolil. V Krellových očích se mihl nepřehlédnutelný úsměšek. Udělil ti lekci a teď si užíval něčeho, co bezpochyby vnímal jako sladký pocit vítězství.
"Pod mým velením něco jako neúspěch neexistuje, RC-8016," řekl nahlas co nejneutrálnějším tónem. Jenže zatím, co do tvého probleskával hněv, do jeho se vkrádaly podtóny škodolibé radosti. "Rozumíme si?"
Jakákoli odpověď či poznámka by byla pouze zbytečnou provokací, zbytečným drážděním ukolébávaného pískového hada.

"Žádné otázky? Pak rozchod!" ukončil Krell tu nejpodivnější schůzi štábu a tvorbu strategie, jakou jsi kdy viděl - a to jsi měl pocit, že jsi v minulosti viděl lecjaké parodie na práci štábu. Generál zjevně nehodlal v dosahu "výpěstků ze zkumavky" trávit víc času, než nezbytně musel, a místnost opustil s hlavou vysoko vztyčenou.

Sotva jste mohli mít naprostou jistotu, že je mimo dosah, štáb si skoro jednohlasně vydechl.
"Tohle bylo těsné," poznamenal důstojník v hodnosti klonového kapitána. "Netuším, s čím jste zvyklí spolupracovat a jak vás cvičili v komandech, ale základní pravidlo pro přežití běžného klonového vojáka je - velitel má vždycky pravdu. I když ji nemá. Pokud vás vede do sebevražedné akce, tak se aspoň dožijete té akce. A nezáleží, jestli je velitelem někdo s kaminoancem za zadkem, nebo Jedi. A - vítejte ve velké republikové armádě. V její normální části."

Re: Peklo. Cesta tam a zase zpátky (RC-8016)

Napsal: 02.3.2014 18:33:17
od Phate
Na palubě Proud of Republic:

Po mé přidrzlé odpovědi následovalo něco, co se dalo přiblížit pocitu škrcení. Něco mi sevřelo hrdlo tak, že jsem nemohl nasát vzduch do plic. Bylo to značně nepříjemné a narozdíl od zasévání zrnka strachu to vyvolávalo fyzickou bolest. Netušil jsem, že něco takového mohou Jediové dělat, natož svým podřízeným. Měl jsem za to, že jsou to obránci míru, i když se tak v posledních měsících netvářili. Ale co mohli dělat.
Tohle bylo opravdu nepříjemné až konečně stisk povolil. Lehce jsem protáhnul svaly na krku, které byly lehce namožené. Samolibý úsměv na Krellově tváři značil, že je se sebou celkem spokojený.
Ty úlisnej parchante. pomyslel jsem si. I přes nekonečné vtloukání faktu, že Jediové jsou něco víc, k tomuhle konkrétnímu jsem žádnou náklonost necítil. Pokud to bylo vzhledem k výchově možné, začínal jsem ho nenávidět. Nechápal jsem, jak někdo takový může být jednak členem Řádu a už vůbec mi nedocházelo, jak mohl někoho vést do bitvy.
"Rozumíme, pane!" řekl jsem ledovým hlasem a nezpouštěl z něj oči. Nebylo nutné nic dodávat.
Jestlipak by bylo nemorální cuknout demagolovi s rukou až bude ten dryák míchat.

Jestli takhle probíhal všechny brífingy, divím se, že aspoň někdo přežil. Rozhlédl jsem se po posádce hned jak se za Krellem zavřely dveře. Hromadný výdech značil, že z něj byli všichni posraní až za ušima. Neprobírala se žádná strategie, krom té co vymyslel generál. Všichni jen bezhlavě poslouchali rozkazy byť byly sebeblbější a stupidnější. Zakroutil jsem nad tím hlavou. Chápal jsem, že obyčejní vojáci jsou od určité vzdorovitosti odstřiženi, ale nechat sebou až takhle zametat.

Kapitán, který ke mně promlouval se zdál, že má s generálem opravdu bohaté zkušenosti.
"Jsme zvyklí pracovat samostatně." začal jsem směrem ke kapitánovi. "A když už spolupracujeme s někým z Řádu, obvykle to bývá někdo, komu na členech VAR záleží a neposílá je na jatka." řekl jsem mu celkem chladně. Měl by se vzpamatovat. Všichni by měli.
"Velitel má pravdu, pokud to není úplně di'kut, kapitáne." dodal jsem, nasadil si přilbu a odkráčel směrem ke své jednotce abych se podíval jak na tom je Demagol s elixírem a Kyr s Boaem s přípravou vybavení.

Re: Peklo. Cesta tam a zase zpátky (RC-8016)

Napsal: 02.3.2014 19:52:21
od Elinor Rahl
Na palubě Proud of Republic:

Udělal jsi asi to jediné, co se v dané situaci dalo dělat, a odešel jsi středem. Chvíli ti trvalo, než jsi dorazil do prostor vymezených pro Vornskr Squad. Tlak se vracel do normálních hodnot jen pozvolna. Zatím jsi neměl s normálními klonovanými vojáky příliš zkušeností – ale to jsi neměl ani s bezprostřední spoluprací s rytíři Jedi. Jedny dojmy byly horší než druhé, když se to vzalo kol a kolem.

Zbytek komanda se mezitím stačil zabydlet, soudě podle úhledně rozloženého vybavení prakticky připraveného do akce. Bo a Demagol se vytratili, Demagol zjevně do svého chemického workshopu a u Boa ses mohl dohadovat, že se rozhodl osobně dohlédnout na výběr pyrotechniky pro váš tým.

V kajutě zůstal jenom Kyr. Seděl s překříženýma nohama na jednom ze spodních kavalců, před sebou rozloženou westar M-5 a plně se soustředil na čištění jednotlivých částí. Podle letmého pohledu to byl spíš způsob, jak dostávat věci pod kontrolu než nutná údržba zbraně, westarka působila perfektně udržovaně, stejně jako DC-15A, přestože té jsi do vnitřností neviděl.
„Bylo to zlé, nebo horší než zlé, seržante?“ zeptal se tě místo pozdravu, aniž by zvedl hlavu od opečovávané pušky. Nejspíš měl poměrně podrobnou představu, co z tebe může vypadnout, ale rozhodl se ti nechat prostor o štábní kultuře 110. batalionu nemluvit.

Re: Peklo. Cesta tam a zase zpátky (RC-8016)

Napsal: 02.3.2014 20:37:49
od Phate
Na palubě Proud of Republic:

Nezkoumal jsem pohledy všech ostatních než jsem opustil hlavní štáb. Rozhodně se mnou nesouhlasili a víc jsem vědět nepotřeboval. Do nám přidělených ubikací to bylo ze štábu celkem daleko. Snažil jsem se cestou uklidnit, utřídit myšleny a srovnat si v hlavě to co se právě stalo a jak to zapadá do mého celkového dojmu z Jediů. Mandalorianští instruktoři měli na uživatele oné Síly vlastní názor, ale nám vtloukali do hlavy poslušnost vůři Řádu jako takovému. Nikdo se nezmínil o podobných praktikách jaké na mě právě zkoušel Krell. Rozhodl jsem se, že o tomhle menším incidentu se Vornskrům nezmíním.
Z dnešního setkání s důstojníky štábu, kteří byli obyčejnými klony, jsem si odnesl něco důležitého. Byl jsem zase o něco radši, že jsem člen elitního komanda. Představa, že bych byl obyčejný voják pod Krellovým vedením mě děsila a mých bratrů mi bylo upřímně líto. Málokdo z nich by proti němu něco zmohl a tak raději poslušně poslouchali a nechali se zbytečně posílat na smrt.

Před vstupem na ubikace jsem vyprázdnil mysl a nahodil úsměv. Po vstupu jsem si sundal přilbu a zaregistroval úhledně složené a připravené vybavení. Pečlivost by mohlo být naše druhé jméno. Možná třetí po bezchybnosti. Nebo čtvrté ještě po perfekcionismu. No takhle bych mohl pokračovat donekonečna. nebo do chvíle kdy by mi došla slovní zásoba.

V pokoji byl pouze Kyr, který čistil svou "em pětku". Vypadalo to spíš na snahu se uklidnit. Zbraň vypadala pečlivě udržována, tak jak nás to učili.
Dobře udržovaná zbraň je to, co vás udržuje naživu! vzpomněl jsem si na přesné znění seržanta Gilamara.
Bo byl nejspíš v muničním skladu a doplňoval vybavení o explozivní materiál. Kde je Demagol mi bylo jasné. Měl jsem sto chutí mu zavolat aby namíchal elixír tak aby odstavil generála přinejmenším do konce války.
Posadil jsem se na postel naproti Kyrovi. Promasíroval jsem si namožený krk a užíval si chvíle klidu. Ještě mě čekala kontrola mého vybavení, zbroje a mé DC-17, kterou bude potřeba vyčistit a připravit.
"Bylo to fajn, sedli jsme si a poklábosili nad sklenkou Juma džusu." začal jsem trochu zlehka a doufal, že to Kyra aspoň trochu pobaví.
"Oficiálně máme třicet šest hodin než nám na hlavu spadnou bomby." trochu jsem zvážněl a seznámil Kyra se situací.
"Vážně by mě zajímalo, kde Demagol narazil na partů chlápků, co budou Generála uržet v blažené nevědomosti. Většina jeho štábu se brífingu v postatě ani neúčastnila. Musim se ho na to zeptat až se tu objeví." dodal jsem ještě a chvíli pozoroval svého bratra jak čistí zbraň. Bylo to metodické, přesné a uklidňující.
"Ty už máš nějaké zkušenosti s Jedii, žejo ner vod? Používají tu svojí Sílu často? Třeba jako donucovací prostředek aby si prosadili svou, nebo tak podobně?" zeptal jsem se ležérním tónem aby to nevypadalo, že něco naznačuju, ale zajímalo mě to.

Re: Peklo. Cesta tam a zase zpátky (RC-8016)

Napsal: 02.3.2014 21:41:09
od Elinor Rahl
Na palubě Proud of Republic

Kyr si tě krátce přeměřil pohledem, jako by uvažoval, jestli to celé odbýt nějak do autu a případně jak. Otázka na Jedie rozhodla. Trvalo to jen chvilku, hned se vrátil zpátky ke své práci, ve stejném, plynulém, skoro až mechanickém tempu.

„Ano, používají, ostatně, k tomu je taky vycvičili. Různé kousky v Síle jsou pro ně stejně přirozené, jako pro bratry střílení nebo informace, že s granátem se nehraje v malých, uzavřených místnostech,“ sotva znatelně se poušklíbl. V hlase mu zněla neskrývaná dávka ironie.

„Jestli používají Sílu k prosazení autority, někteří ano. Někteří tak napůl, prostě naběhnou do akce se světelným mečem, odhodí droideku tlakovou vlnou a prostě jednoznačně demonstrují svou nadřazenost a neomylnost tímhle způsobem. Někteří jsou vyděšení z toho, že z ničeho nic musí velet, neví si s tím rady a na kohokoli kompetentnějšího koukají jako na záchranu z nebes. Někteří se snaží kamarádit. Někteří se snaží chovat, jako bychom byli normální dobrovolníci, které někde naverbovali, a oni velitelé s mnoholetými zkušenostmi. A někteří se prostě učí za pochodu. Co mají společné, je, že válka je pro ně něco nového. Velet armádě je pro ně zkoušet to metodou pokus – omyl. A v něčem to zpravidla poserou.“

Znovu zvedl pohled od westarky a obrátil se k tobě.

„Pokud jde o Jedie, budu citovat seržanta Tavis. Oni mají Sílu, my výcvik a zkušenosti. Tohle platí nejen o Krellovi, ale i o… zatoulaném generálovi.“

Re: Peklo. Cesta tam a zase zpátky (RC-8016)

Napsal: 02.3.2014 23:33:16
od Phate
Na palubě Proud of Republic:

Kyr nevypadal moc sdílně. Buď opravdu nebyl upovídaný typ, nebo mu jen trvalo delší dobu, než mu někdo sednul natolik aby s ním normálně hovořil. Něco takového samozřejmě nebude problém během akce, tím jsem si byl jistý. Ale v rámci stmelování nové jednotky bych byl radši, kdyby se snažil víc zapadnout.

Co jsem nečekal byla následná odpověď. Kyr měl opravdu dost zkušeností s naším velením v podobě Jediů. Fakt, že takových jako je Krell mohlo být v celé VAR víc, se mi nezamlouval ani trochu. Nerad bych po téhle misi zůstal pod jeho vedením, ale ještě horší by bylo dostat se pod někoho kdo je buď horší, nebo se s velením plácá jak aiwha na suchu. Nebyl jsem si jistý co z toho může být horší.
Tedy ani všemocní Jediové nebyli na válku připraveni. Měli léta výcviku, ale k velení neměl každý z nich vlohy. Aspoň v něčem jsme lepší. Vytvoření a vychování k boji, k něčemu v čem jsme nejlepší ze všech.
Líbila se mi představa přátelského generála, který by vojáky bral jako lidi a né jako maso do mlýnku. Bylo lepší o tom moc nepřemítat.
"No, můžeme jedině doufat, že to ti všemocní neposerou až budem poblíž. Je něco, co bych měl o generálu Tavisovi vědět, kdybychom na něj náhodou narazili?" zeptal jsem se ještě abych byl připravený na všechno. Mezitím jsem si začal sundavat zbroj abych se mohl vrhnout na kontrolu vybavení.