Re: Mrtvý, ne mlčící
Napsal: 12.5.2014 18:56:23
Tozhar, trůnní sál
I přes tvůj včasný zásah jich přežilo jen pár, kteří stejně, jako tvoji vojáci neměli úplně ponětí, co že se zrovna vlastně stalo.
Sareg si prohlížel papíry, pohyboval rty, ale nevycházel z nich žádný zvuk, vypadal konsternovaně. Aniž by si to uvědomil, jeden úryvek přečetl nahlas.
„Jak pavouk jsem pomalu a trpělivě splétal své sítě, přikládal vlákno po vláknu, když se jedno přetrhlo, nahradil jsem jej jiným. Zklamali jste mě, ale jsem ochoten vám dát ještě poslední šanci, stačí pouze, když …“
Následoval příval sithských nadávek, kterým si plně ještě nerozuměl, ale nebylo těžké určit, že jeho monolog je plný proklínání, věčného zatracování a kdo ví čeho ještě.
„Měl jsem se jej zbavit už dávno.“
Prohlásil nakonec a schovávaje papíry někam do záhybů svého roucha.
„Mmj pnnee.“
Ozvalo se náhle, velmi nervózně poblíž. Nově příchozí byl opravdu nezdravě bledý voják, vypadal, že prožívá nějakou hlubokou vnitřní krizi. Podle třasu těla se dalo celkem jednoduše hádat, že nese špatnou zprávu a že ji nenese dobrovolně. Vzápětí poklekl, jako by snad chtěl zmírnit dopad budoucí na svou osobu a vyčkal, než jej Sareg vezme na zřetel.
„Mluv!“
Štěknul jeho hlas nenaloženě.
„Mmůj pane.“ Začal nebohý voják znova: „Dostali jsme zprávu ze Ziostu, Temný pán, on … Je mrtev.“
Čas se zastavil.
I přes tvůj včasný zásah jich přežilo jen pár, kteří stejně, jako tvoji vojáci neměli úplně ponětí, co že se zrovna vlastně stalo.
Sareg si prohlížel papíry, pohyboval rty, ale nevycházel z nich žádný zvuk, vypadal konsternovaně. Aniž by si to uvědomil, jeden úryvek přečetl nahlas.
„Jak pavouk jsem pomalu a trpělivě splétal své sítě, přikládal vlákno po vláknu, když se jedno přetrhlo, nahradil jsem jej jiným. Zklamali jste mě, ale jsem ochoten vám dát ještě poslední šanci, stačí pouze, když …“
Následoval příval sithských nadávek, kterým si plně ještě nerozuměl, ale nebylo těžké určit, že jeho monolog je plný proklínání, věčného zatracování a kdo ví čeho ještě.
„Měl jsem se jej zbavit už dávno.“
Prohlásil nakonec a schovávaje papíry někam do záhybů svého roucha.
„Mmj pnnee.“
Ozvalo se náhle, velmi nervózně poblíž. Nově příchozí byl opravdu nezdravě bledý voják, vypadal, že prožívá nějakou hlubokou vnitřní krizi. Podle třasu těla se dalo celkem jednoduše hádat, že nese špatnou zprávu a že ji nenese dobrovolně. Vzápětí poklekl, jako by snad chtěl zmírnit dopad budoucí na svou osobu a vyčkal, než jej Sareg vezme na zřetel.
„Mluv!“
Štěknul jeho hlas nenaloženě.
„Mmůj pane.“ Začal nebohý voják znova: „Dostali jsme zprávu ze Ziostu, Temný pán, on … Je mrtev.“
Čas se zastavil.
*konec výcviku – prostor pro poslední příspěvek*