Mrtvý, ne mlčící

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Kazma » 08.1.2014 21:37:00

D’zaur, Na cestě

To je. Nebezpečnější, než si myslíš. Studie meče ti nepřineslo žádných nevídaných úspěchů. Byla to velmi ostrá a velmi poctivá mistrovská práce. Jeho posláním nebylo děsit lidi, jeho posláním bylo je zabíjet. Rychle a navždy. Černý kámen vsazený do meče tě zlověstně pozoroval, jako by ti viděl až do duše, shledávající ji naprosto nevyhovující. Odebral ses do meditace. Nebyla ničím rušena, snad jednou, ale to byl jenom příliš blízký a příliš hlasitý rozhovor.
„… si to dovoluješ ty mrzká sau’tumasská stvůro?!“
„Člověk ví, co si může dovolit.“
„Nevíš nic, jsi jen …“

Hlas řečníka byl utnut v polovině, následnému syčení už nebylo rozumět, a pak i ono utichlo.
Když si se rozhodl vylézt ze stanu, začínal kolem tebe panovat pomalý a klidný ruch táborového ranního života. Po včerejších hrůzách nebyla ani památka, vycházející slunce naznačovala krásný a příjemný den. Uprostřed tábořiště stál Ragha, vypadal celkem zdravě. Na ruce mu poskakoval malý ptáček, mírumilovně jej hladil. Dokázal sis k němu přimyslet i úsměv na nehybné tváři. Vypadal tím tvorečkem silně zaujat, což se také projevilo tím, že tě hned nepozdravil, spíš až po chvíli, a pak se rychle klidil z cesty i s opeřencem. Provinilost na jeho tváři bys marně hledal, vlastně jakýkoliv výraz.

Poblíž města Tozhar

Do hodiny jste se vydali na cestu. Nebyla nijak náročná a šli jste spíš po okraji lesa, než jeho středem. K pozdnímu odpoledni jste to opravdu uviděli, nebo spíš jste do toho vrazili. Jednalo se o perfektně skrytý tábor, teď už napůl sbalený. Všude kolem se pohybovali vojáci v různých stádiích přípravy. Ve vzduchu to zavánělo bojem. Tvoji vojáci do toho chaosu půvabně vpluli a tobě nezbývalo nic jiného, než vyhledat svého mistra a oznámit mu svůj příchod. Dřív, než sis našel jeho, našel si on tebe. Ukázal ti, ať je následuješ, došli jste až na okraj lesa. Pod vámi se rozprostíralo město Tozhar. Bylo na něm vidět známky něčeho, co se nedalo dobře popsat, vypadalo, jako něco, co se chystá na další večerní oslavu.
„Trvalo ti to.“
Prohlásil Sareg na úvod. Požadoval vysvětlení.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Artie » 09.1.2014 17:13:56

D’zaur, Na cestě

Otevřel jsem oči, viděl jsem trochu rozmlženě, řasy jsem měl slepené, rty vysušené a do toho mi zdřevěněly obě nohy.
Za hlasitého křupnutí některého z kloubů jsem se zvedl na nohy a oprášil svůj oděv, musel jsem si povytáhnout spodní část róby, která se při meditaci trochu uvolnila. Odkryl jsem vstup do stanu a vyšel do nového dne, světlo zvenčí mě na chvíli oslepilo.
Kdybych chtěl zabít sám sebe, určitě bych to udělal teď...
Napadne mě, když si uvědomím, jak moc jsem zranitelný neprotažen a oslepen.
Když si konečně přivyknu na okolní světlo, zahlédnu toho zelenookého vojáka se špičatýma ušima, na ruce mu seděl nějaký zdejší druh ptáčka. Vypadal docela v pořádku.
Tahle rasa se asi rychle regeneruje.
Na jeho pozdrav kývnu hlavou. Ucítím mírné zakručení v břiše.
Asi bych měl něco malého sníst, a bude to teď dokud je k tomu příležitost.
Vydal jsem se hledat důstojníka, měli jsme malý tábor, po kratší době jsem ho našel.
Máme s sebou nějaké zásoby? Malý příděl bez chuti by mi úplně stačil.
Podle odpovědi buď pokrčím rameny a sbalím své věci, nebo rychle zkontroluji sílou jídlo a rychle ho sním, tak jako tak vyrazíme brzy. Pořád jsem přemýšlel o tom, co jsem to vlastně večer slyšel.
Co je Sau´tumas? A co vlastně je? Jsi jen... tady rozhovor utnul, co řekl?
S touto myšlenkou se vydám na pochod.

Poblíž města Tozhar

Ani jsem skoro nepostřehl jak se to stalo, šli jsme lesem a najedno jme šly táborem.
Téměř okamžitě mi došlo co to znamená. Všude pobíhali vojáci a mezi nimi se zamíchali ti moji.
Já je kdžtak najdu...
A teď... Řeknu nahlas.
Teď najdu svého Mistra.
Moc dlouho to netrvalo, ale nedá se říci, že jsem v pátrání uspěl, byl to můj Mistr, kdo mě našel první.
Pobídnul mě ať ho následuji a já se rychlím krokem vydal za ním. Na okraji lesa jsme se zastavily a já spatřil město.
Pak Mistr vyslovil ty tři slova a já věděl, že chce, abych mluvil. Hořečně jsem přemýšlel co se vše stalo a dával to dohromady do jednoho smysluplného vyprávění.
Mám podezření... Ne jsem si jist, že se jednalo o zradu. Něco se stalo s našimi piloty, jeden z nich zakřičel něco ve smyslu "Hej co to děláš!?", pak se naše loď začala převracet, narazil jsem na stěnu a někdo mě něčím tvrdým vzal po hlavě. Pak jsem na okamžik byl ve stavu, kdy jsem mohl slyšet a pamatovat si: Odvyprávím rozhovor, který jsem zaslechl u jezera.
Když jsem se probudil, důstojník mi tvrdil, že náš transportér zasáhli, že někdo obsadil nějakou pevnost, či co. To už bylo večer, nakázal jsem tedy vydat se na cestu, ať vás najdeme co nejdříve. Ale po cestě se stala velice zvláštní věc. Zjevila se taková malá holčička a ta zpívala, pak někdo/něco přepadlo naši předsunutou jednotku, přežil to jen ten Ragha, také jsem zkoušel vidět pomocí Síly vše živé, a pak se stalo to nejdivnější. Ocitl jsem se údajně v něčí mysli: Odvyprávím příhodu s mužem v kápi, vyřídím pozdrav.
No a pak bylo vše v lese normální, každopádně už jsem si byl 100% jist, že došlo ke zradě, ta osoba se mnou prý hraje Zaun na živo... No ta holčička zmizla a já přikázal utábořit se, já se pohroužil do meditace, usnout by bylo kvůli nebezpečí druhého útoku příliš nebezpečné. Při své mediaci jsem zaslechl další část rozhovoru: Odvyprávím znění úryvku, který jsem měl možnost vyslechnout.
A pak jsme vás našli. Kdo byl ten muž, do jehož mysli jsem se údajně dostal, prý se s ním znáte Mistře? Co je Zaun? Kdo je horší než otrok? A co je zač ta rasa Sau´tumas? A proč jsem měl pocit, že jsem jediný, kdo tu holku viděl?
Položil jsem sadu otázek a byl si vědom, že Mistr bude mít pravděpodobně taky nějakou otázku.
A co se slaví v tom městě? Chceme ho dobýt?
A vyčkával jsem na Mistrovu reakci.
Artie
 

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Kazma » 10.1.2014 22:42:45

Poblíž města Tozhar

Bez pohybu mimického svalu naslouchal mistr tvému vyprávění, které by si za jiných okolností, na jiném místě, v přítomnosti jiných lidí mohlo být příjemným příběhem u táborového ohně, s mírnými prvky hororovitosti. Mistr měl otázky, spousty otázek, pravděpodobně také připravené nějaké odpovědi. Sílažel, něco, co jsi řekl, jej vyvedlo z velmi nestabilní rovnováhy. Projevilo se to blesky, které se mu vyhrnuly z prstů jako poslové zkázy a zakously se ti do těla. Mučivá bolest tě zkroutila do nedůstojné pozice, zatímco tvůj mistr vrčel něco v jazyce, kterému si jen těžko mohl porozumět.
„Sau’tumas.“
Zavrčel, když jej po nějaké chvíli přestalo bavit si na tobě vylévat zlost.
„Serjemas gimti. Humanoidní rasa. Špičaté uši. Vysoké postavy. Hitaliho patolízalové, teď bez svého vůdce, rozprchnutí, rozehnaní, do všech koutů Impéria. Kdo je Ragha?“
Až teď se na tebe podíval.
„Níž než otrok? Níž než otrok je Hitali. Nuyak suniuk. A Zaun je jeho oblíbená hra.“
V jeho očích byla vepsána vražda. Jako by se tě chystal znova počastovat blesky, avšak nakonec jeho ruku zadrželo jakési vnitřní rozhodnutí.
„Rebelové oslavují dobití pevnosti. Po půlnoci je zabijeme.“
Jasné. Jednoduché. Stručné. A možná mrazící. Kolem pevnosti bylo město. Vztahovalo se zabíjení i na civilisty? Možná.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Artie » 13.1.2014 14:52:16

Poblíž města Tozhar

Pečlivě jsem odvyprávěl svůj příběh, pak se mi tělem rozlila horko-mrazivá bolest, když mi Mistr prohnal tělem blesky.
Co je špatně? Co jsem udělal?
Vědom si toho, že ten muž v kápi by mi to neudělal tak jednoduché a pokusil se bavit tím, jak zabiju sobě věrného ať už přímo či nepřímo jsem raději neprozradil Raghovu identitu, s tím, že nemůžu vědět kdo je a kdo není na mé straně.
Ragha? Tak oslovil důstojník toho vojáka z předsunuté jednotky.
Takže jsem se dostal do Hitaliho mysli? Vy jste ho po tom souboji nezabil?
Až poté jsem si uvědomil, že jsem možná toto říkat neměl, narážka na souboj s Hitalim mi mohla přinést další bolest.
Hodláte zabít jen rebely nebo i lidi, kteří s tím nemají nic společného?
Rozhodl jsem se nedat najevo slabost, ačkoli se mi ta představa příliš nezamlouvala.
Artie
 

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Kazma » 18.1.2014 12:51:57

Poblíž města Tozhar

"Ne, nezabil jsem jej."
Nebylo jasné, jestli toho lituje, nebo ne. Možná s ním měl ještě nějaké úmysly, kdo ví.
"Před Hitaliho schopnostmi ovládání mysli se měj na pozoru, i na tuto vzdálenost může být nebezpečný. Ostatně, až se vrátíme na Ziost, ukážu ti jej."
Zahleděl se na městečko chystající se k dalším oslavám. Jako by se sám ještě nerozhodl, kolik lidí dnes večer zabijete. Všechny? Většinu? Nikoho?
"Zabijeme jich tolik, kolik bude nutné k tomu, aby si uvědomili, kde je jejich místo. Teď se odejdi připravit."
Řekl nakonec. Civilistům dole byl vyměřen čas. Čas, po který si budou moci nadále užívat osvobození od okovů Impéria, zoufale krátký čas, neboť Impérium už na ně čekalo. Vkrádala se určitá představa, kolik jich budete muset zastřelit? A co ženy a děti? Ty taky?
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Artie » 19.1.2014 12:01:14

Poblíž města Tozhar

Můj Mistr nijak zlostně neregoval na mou poznámku o souboji, mohl jsem si tedy oddechnout a vyslechnout si Mistrovi odpovědi.
Pak mě něco napadlo, a musel jsem se na to zeptat.
Takže ta holčička byl přelud? Způsobil to Hitali?
Vyslechl jsem si odpověď a pak jsem se na Mistrův příkaz odešel připravit.
Kde je Ziost? To je Saregova základna?
vzhledem ke skutečnosti, že moje věci odnesly vojáci jsem se rozhodl je vyhledat.
Tábor nebyl zase tak veliký a po nějaké době jsem našel místo, kde se utábořili i s mými věcmi, nevěděl jsem, zda-li je nutné sestavit stan a tak jsem ho tam nechal s tím, že večer budeme spát ve znovudobytém Tozharu.
Prohlédl jsem věci, jestli jsou všechny a pak jsem nakázal vojákům připravit se na boj.
Sám jsem se protáhl a pak jsem začal sérii pohybů s mečem, které jsem se za svůj pobyt u Sarega naučil, občas jsem do nich přidal své prvky improvizace, takto jsem nějakou dobu cvičil, ale ne dost dlouho na to abych se vyčerpal, s vědomím, že síly si musím šetřit na boj. Rozhlédl jsem se kolem sebe a prohlédl si výrazy vojáků připravujících se na nadcházející dobývání.
Pak jsem se udail pod jeden ze stromů a prováděl různá cvičení se Sílou, manipuloval jsem s menšími předměty a yzkoušel jsem techniku blesků, kterou mě před pěti dny začal Sareg učit.
Posledních 8 minut jsem věnoval meditaci, abych načerpal vydané síly fyzické i psychické, pak jsem se vydal za svým Mistrem, ohlásit sebe a svou jednotku jako připravenou.
_____________________________________________________________________
Pokud je to možné tak bych rád v odpovědi našel výsledky mého snažení, díky :)
Artie
 

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Kazma » 22.1.2014 23:38:42

Poblíž města Tozhar

Pokrčil rameny.
"Síla má na planetě jako je D'zaur velmi zvláštní tendence."
Takže přelud? Obyčejný Silový přelud? Možná. Ale na obyčejný přelud byla ta dívka příliš hmotná.
Svou jednotku jsi našel, když ne vzápětí, tak docela rychle, přece jenom za těch pár dní, sis na jejich tváře zvyknul. A vysoká postava Ragha šla jen velmi těžce přehlédnout, zase se o něčem přel s důstojníkem. Bylo to už ovšem tak časté, že nemělo cenu snad ani zmiňovat, o čem se hádali tentokrát.
Dal jsi se do cvičení. Vojáci kolem tebe se věnovali drobným táborovým činnostem, které udělány být museli, ale pokud mohli a pokud ses na ně zrovna nedíval, tak se samozřejmě dívali oni. Jediný, kdo se zíráním na tebe nijak netajil byl Ragha. Pohodlně opřen o strom bystře sledoval každičký tvůj pohyb. Studoval tvoje techniky v pozici někoho, kdo chce vědět, proti komu může jednou stát. Když sis udělal pauzu, aby ses na něj podíval, bylo ti jasné jedno. Ten mužem nebyl jenom profesionálním vojákem, byl něčím víc.
Levitace s více předměty nedopadla nijak dobře. Jeden malý ano. Jeden větší, no, moc dobře to nešlo, ale když ses hodně snažil. Blesky. Jak to jenom kulantně říct. Vypadalo to, že si snad i jejich základní teorii, kterou jsi pociťoval na svém těle, pochopil, sem tam ti dribný záblesk proběhl mezi prsty, ovšem, potřebovali cíl. Vojáci kolem tebe, jako by to vytušili a ve chvíli, kdy sis začal pohrávat se Silou se začali vzdalovat, takže tudy cesta nevedla. Samozřejmě, můžeš jednoho z nich zavolat s myšlenkou na živý terč, museli by tě poslehnout, jenže ...

Tozhar, katakomby

První stráže jste zabili několik minut před půlnocí. Dva kilometry od místa, kde jste v tuto chvíli byli. Pokud by se někdo z vás teďkom povídal na chronometr, zjistil by, že už je nový den. Tozharské katakomby se jevily jako nepřekonatelný problém, větvící se do všech stran, sem tam zával. Ještě, že jste měli mapu. Kvůli jakémusi drobnému zmatku před útokem si netušil, jestli máš sebou Ragha, nebo ne. Střílet se mělo začít kolem druhé hodiny standartního času. Ty a padesátka mužů jste měli být již ve dvě v hlavní pevnosti a zabíjet všechny ty rebely, co tam budou. Ostatní vojáci se pod svými veliteli měli přibližovat z různých směrů. Dostali jste různé úkoly, které ovšem vedli k jedinému, navrácení Tozharu do rukou Impéria. Jednoduché, ne?
První část vašeho úkolu byla jasná, projít nepovšimnuťe katakombamy. Zatím to šlo, i když obrovské krysy byly velmi dotěrné, držely se od světla velmi daleko. Jejich rudé oči vás hladově pozorovaly a bylo jasné, že stačí pár vteřin na to, aby jste skončili jako jejich večeře, střílet nepřicházelo v úvahu, mohli by jste se prozradit.
Čekalo vás několik stovek metrů krysami, plísní, pavouky a přes těch deset chlápků, co si povídali v kruhové místnosti před vámi, byli už mírně na mol, ale co dělali tady v katakombách? Navíc, možná si trochu při řeči šlapali na jazyk, ale vypadalo to, že kdyby měli běžet se zprávou o útoku, tak to zvládnou.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Artie » 30.1.2014 18:47:52

Tozhar, katakomby

V hlavě mi ještě vířila spousta otázek když jsme vcházeli do katakomb, také jsem vzpomínal s jistým potěšením na jsikření, které se mi podařilo vyvolat na konečcích svých prstů, ty ale nikdy nenašly svůj cíl zásluhou opatrností vojáků, kteří si až příliš dobře uvědomovali, jak může být nezkušený praktikant Síly nebezpečný. Levitace předmětů nedopadla nijak chválihodně, vypustil jsem tedy myšlenku na ní z hlavy, aby mě neoslabovala vzpomínka na neúspěch. Kráčeli jsme tmavými větvícími se chodbičkami, bez mapy jsme se tu mohly rychle ztratit, to ale naštěstí nebyl náš případ...
Náš případ byli krysy,
Velký hnusný krysy s rudýma očima, ale to není to nejhoeší, my tu sakra musíme narazit na nějakou ožralou bandu idiotů, zastřelit je nemůžeme, sám je potichu při tomhle počtu oddělat nemůžu, co sakra teď?
Někdo nějaký návrh? Zeptám se co nejtiššeji to jde, zatímco si prohlížím vybavení mužů.
Snažím se všimnout si sebemenšího detailu, svou vnímavost se snažím podpořit Sílou, dělám co můžu, aby jsem co nejrychleji našel kýženou odpověď na tuto situaci.
Mají mí vojáci nože?, dala by se ta místnost obejít?
S těmito úvahami dál sleduji a analyzuji problém před námi.
Artie
 

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Kazma » 30.1.2014 23:22:30

Tozhar, katakomby

Každý z tvých vojáků má alespoň jednu zbraň na blízko. Většinou se jedná o bojové nože, ale objevují se i tesáky, sem tam meč. Můžeš si být jistý, že tak čtvrtina z nich má velmi speciální výcvik a zbytek jsou obyčejní vojáci, někteří zkušenější než druzí, jenže co to znamená být voják, to znamená přežít, do dalšího boje, ve kterém se může umřít.
Místnost by se dala obejít, bez problému, až teda na to, že by vám to zabralo asi tři hodiny času, který vy už pravděpodobně navíc nemáte. Do místnosti vedla jedna chodba a z místnosti tak též, přímo naproti vám. Je tady docela tma, alespoň v úsecích, které nejsou osvětlené malou lampu, kterou mají mezi sebou. Dost rychlý zabiják by se dokázal prokrást skrz stíny a rozpoutat pořádné peklo. Spíš více zabijáků, přece jenom, těch chlápků je deset.
Nebo je možnost nechat vyrazit několik nejrychlejších a nejtišších a zatarasit únikový východ, zatímco jim druhá část padne do zad. Nesedí přímo u protějšího východu, spíš několik metrů od něj, takže i to by se dalo stihnout.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Artie » 31.1.2014 12:51:14

Tozhar, katakomby

V hlavě my vyvstanulo hned několik nápadů jak se s nimi vypořádat, mě se, ale zalíbila jedna kombinace...
Obejít je nemůžeme, trvalo by to příliš dlouho, sám je oddělat taky nemůžu, ale možná kdyby...
Má tu někdo více než jeden nůž? Budu ho potřebovat, pak chci aby 3 nejtišší z vás šli se mnou, 3 zatarasí východ a ty...
Ukážu na zbylého sedmého vojáka,
Ty je zaskočíš zezadu až to rozpoutáme.
Vy tři, každej půjdete do úkrytu z jednoho úhlu, aby jsme je zaskočili, až uvidíte, že naši vchází do vchodu, aby jim zatarasili únikovou cestu, sejmete nejbližšího vojáka, snažte se to udělat co nejtiššeji a hned sejměte ještě jednoho, jeden nebo dva se dostanou ke vchodu, ale tam ukončí jejich životy zbylí vojáci.
S tím přijmu od jednoho z vojáků nůž a tiše vlezu do stínů, kráčím ze stínu do stínu, od úkrytu k úkrytu, dokud se nedostanu na svou pozici, teď už jen čekám, než začnou vojáci zatarasovat východ.
Trochu se přikrčím, nůž my vleze do levé ruky, meč do pravé, vidím obrys vojáků u vchodu, rychle a tišše vykračuji ze stínu a zaskočuji nejbližšího vojáka po své levici, nůž mu zajede až po rukojeť mezi žebra a já se rozmachuji mečem, abych ukončil i život druhého ubožáka....
____________________________________
Není to moc ovlivňující? Můžu to přepsat...
Artie
 

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Kazma » 31.1.2014 22:35:45

Tozhar, katakomby

Jeden z vojáků, kterého sis vybral, měl zřejmě dostatek bojového materiálu a tak ti jeden nůž bez reptání poskytnul. A pak už se šlo do akce. Bylo nasnadě doufat v to, že dřív, než se zbytek shromáždí, bude po problémech. První fáze plánu, byla zrealizována podle tvých představ. Všichni se přikradli na pozice. A pak se to lehce pokazilo.
Na vaší straně byl moment překvapení. Prvního ses pokusil zabít dřív, než by tě zpozoroval. Zachroptěl a padl, nevěnoval si mu pozornost a okamžitě si se otočil na dalšího. Bylo to děvče, s nakrátko ostříhanými vlasy a prázdnou lahví. Velmi pomalu kolem tebe kroužila a uhýbala, nutno podotknout, že se ji podařilo uhnout asi jen dvakrát, pak si zasáhnul. Meč jako by se sám vedl ve tvých rukou a odťal dívčině hlavu. Krev se rozstříkla a torzo se pomalu sesouvalo k zemi, následovala bolest. Nebylo to tak hrozné, většinu úderu zachytilo oblečení, stejně ti ale nůž ošklivě prošel po noze, jenom povrchová rána, není to tak hrozné, ale pořád je to rána, která v dlouhodobém hledisku může být velmi nepříjemná. Zatímco ses vypořádával i s tímto problémem, ozval se od protějšího vchodu jakýsi povyk.
Jeden z rebelů nebyl tak opilý jak by měl být. Méně pozorného vojáka zanechal ve stavu, na který do konce života nezapomene, což nepotrvá podle záškubů tak dlouho, z hrudi mu trčely dva nože s hladkou černou rukojetí postrádající jakoukoliv záštitu.
Rebela neměl kdo zadržet. Kolem ucha ti prolétlo několik objektů, až ti pohnuly s vlasy. Utíkajícímu se zabodly do zad. Byl na místě mrtev. Na tu dálku to vypadalo jako bílé větší hvězdy. Ten kdo je hodil prošel kolem tebe jako by nic, jako by zrovna nehodil na osmdesát metrů pět vražedných objektů přímo mezi svými. Vytahal je mrtvému ze zad.
Nepřátelé byli mrtvý, čas se pohnout dál. Úmorná půl hodina střídala další úmornou půl hodinu, zatímco krysy byly čím dál tím drzejší. Nestávalo se výjimkou, že po vás sem tam nějaká skočila. Trvalo však ještě další hodinu, než jste se dostaly pod poklop, který měl prý ústit někde ve vězení pod pevností.
Poklop byl ve výšce tří metrů, stejně jak chodba, ve které jste stáli. Na zdi nejblíže něj byl vyrytý do kamene stylizovaný květ. Nikdy si žádný takový neviděl, avšak bylo jisté, že je tam čerstvě.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Artie » 04.2.2014 21:20:44

Tozhar, katakomby

Příliš se mi to udělt nechtělo, ale nakonec jsem úder zasadil, bezvládné tělo mé soupeřky se sesunulo na zem vedle odťaté hlavy, podlaha se pomalu zabarvovala do červena a já se chystal, že se vydám na pomoc vojákovi, který vedl prohranou bitvu.
Nečekal jsem to. Nečekal jsem to a proto jsem, ačkoli to nebyla moc bolestivá rána, vydal překvapený hekot když mi voják, kterého jsem považoval za mrtvého přejel čepelí po noze. Bylo to právě to zdržení, které jsem věnoval překvapení a doražení vojáka, které přineslo rebelovi dost času na to, aby nechal mého vojáka ležet na zemi s dvěma noži zabodnutými v hrudi, prorazil skrze lidi bránící východ a rozeběhl se od nás pryč. Moc dlouho mu to nevydželo...
Trhnul jsem sebou, když mi kolem hlavy prolétly ty dvě zbraně a zabodly se utíkajícímu rebelovi do zad, s tichým heknutím upadl na zem a tam zůstal ležet.
Přešel jsem k umírajícímu vojákovi, škubal sebou.
Je mi to líto...
řekl jsem mu tišše před tím, než jsem mu rychlým úderem zkrátil bolestivá muka.
Pak jsem vytáhl ty dvě zbraně a prohlédl jsem je.
Zřejmě nějaké vrhací nože...
Očistil jsem je o oblečení jedné z mrtvol a zastrčil je za opasek s tím, že by se mohly hodit.
Vydali jsme se na cestu, trvalo nám to asi hodinu, než jsme se dostali k místu, které bylo mapou označováno jako východ.
Ve výšce tří metrů se nacházel poklop, kterým jsme se měli dostat ven, na zdi pod ním byl vyrytý květ, který na první pohled neměl jiný než dekorativní účel. A možná i na druhý pohled, to musím ještě zjistit.
Tak a teď jak se dostaneme k tomu poklopu? Jsem si jistý, že nikdo z nás tři metry do vzduchu skákat neumí...
S touto myšlenkou v hlavě mi začínalo být jasné, že ten květ ta určitě nebyl jen dekorativně, protože jak se jinak dostat poklopem nahoru?
Prozkoumal jsem květ i jeho okolí, hledal nějaké spojitosti, napojení, ale stále jsem s ním nechtěl nijak manipulovat, mohla to totiž stejně tak být přichystaná past.
Dostali jsme nějaké instrukce jak se poklopem nahoru dostat? Pochybuji, že to někdo dokážete vylézt...
Artie
 

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Kazma » 13.2.2014 17:23:44

Tozhar, katakomby

Nic takového. Symbol, ať už kohokoliv má zjevně jen čistě informativní účel. Může to něco znamenat, varování, nebo tak nějak, ovšem stejnou měrou se někdo mohl klidně pořádně nudit. Jenže tenhle symbol už si někde viděl, docela nedávno.
Byl na oválném konci obou černých rukojetí patřící ostřím, jež si vytáhnul z hrudi neznámého umírajícího vojáka.
"Žádné instrukce, pane."
Odvětil voják s mapou.
"Jiná cesta než skrz ten poklop neexistuje."
Tak jak se dolů dostali ti rebelové? A jak se teda dostávali nahoru?
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Artie » 13.2.2014 21:42:42

Tozhar, katakomby

První věc, kterou jsem po odpovědi vojáka bylo, že jsem se ještě jednou rozhlédl po stěnách a hledal něco jako žebřík, případně výstupky na zdi.
Také jsem zkusil odrazit se od stěny a vyskočit do výšky a zachytit se poklopu.
Už jsem tam skoro byl, ale pár centimetrů mi zkrátka chybělo...
Chvíli jsem přemýšlel a pak mě něco napadlo.
Potřebuji lano a něco dlouhého, poklop se dá určitě vytlačit směrem nahoru.
Než jsem se dočkal odpovědi na můj požadavek, zatoulal jsem se myslí nad poklop a za pomoci Síly jsem prohledal oblast nad námi zjišťujíc zda-li se nad námi nachází další hlídka.
Možná bych případně mohl použít svůj meč... napadlo mě.
Stejně jsem si ale stále myslel, že meč je pro tento účel příliš krátký, pokud ale žádný z vojáků nemá alternativu vyzkouším jej, případně můžu skákat tak dlouho dokud se to zkrátka nepovede.
Artie
 

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Kazma » 11.3.2014 10:53:33

Tozhar, katakomby

Tvůj stylů řešení problémů, zdá se mi poněkud nešťastným, tak jako tak, i když se ti podaří nakrásně vyskočit tak, aby ses poklopu dotknul a pohnul s ním, není v tvé moci jej zvednout směrem nahoru, leda Silou, ale ano, meč opravdu není vhodným řešením. Hlavně proto, že to není zbraň určena k otevírání dveří, tak, jako k otevírání těl.
Tvé prohledání neznámého prostoru nad vámi, tě ujistilo, že tam nikdo není.
Máš tam padesát chlapů, kteří by neměli problém postavit se sami sobě na záda a poklop zvednout. Přes ně by pak šlo po způsobu jakési pyramidy, aby všichni vylezli nahoru, nebo … nebo je možná nějaký žebřík nahoře, takže by stačilo jenom pár lidí, co by rychle vyšplhali po ostatních, zajistili perimetr a našli žebřík. Ber to jako vnuknutí Síly, fakta jsou taková, že máte být již delší dobu nahoře a pořád jste dole.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

PředchozíDalší

Zpět na Dokončené výcviky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků

cron