Mrtvý, ne mlčící

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Artie

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvek od Artie »

Tozhar, katakomby

Chvíli jsem strávil přemýšlením, nějak mi nepřicházeli nápady a já přemýšlel nad různými způsoby jak se dostat nahoru.
Jednu chvíli jsem měl pocit, že mi v hlavě někdo dává nápovědu, zavrhl jsem tu představu jako absurdní, kdo kromě Hitaliho a Síly by ztrácel čas tím, že by mluvili nějakému Sithskému učedníkovi do hlavy? I tak mě jeden ten nápad zaujal.
Ty a ty! Ukázal jsem na dva náhodné vojáky.
Vlezeš mu na ramena a zatlačíš na poklop, ostatní se ujistí, že nespadneš. Pak tam vlezeš a pomůžeš nám nahoru, buď tam bude žebřík nebo nás vytáhneš. Někdo nějaké námitky?
Řekl jsem s uspokojením očekávajíc, že vojáci nic neřeknou jen prostě provedou.
Sledoval jsem jak se voják sklonil, aby na sebe mohl vyzdvyhnout druhého vojáka, který za jištění ostatních začal manipulovat s poklopem ve výšce tří metrů.
Poklop se pomalu posouval...

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvek od Kazma »

Tozhar, chodby

Poklop šel překvapivě lehce a tiše nahoru a … Podle toho, že byl na podlaží, kam vedl složený provazový žebřík, pravděpodobně i hojně užívaný.
Hádám-li dobře, vydal jsi rozkaz k okamžitému přesunu do vyšších pater a pokračování v původní cestě.
O dvě poschodí výš jste stále nepotkali vůbec nikoho, když jste vyšli ještě o jedno, zjistili jste proč. Bojovalo se tam. Zvuk střelby a umírání. Asi začali bez vás. Jednotky vojáků patřícím jednomu z velitelů, jako že, někde v Saregově plánu bylo, že se máš s někým takovým potkat, někdy, ale jestli to byl tenhle a jestli to mělo být teď, to bylo docela těžko říct.
Každopádně pomoci spojenci bylo více než taktní, navíc podle všeho, stejně jste museli přes toto nepříliš široké bitevní pole projít.
Chodba měla na šířku dvacet metrů a po stranách vysoké sloupy. Na vzdálenější straně chodby byly spojenci, blíž k vám nepřátelé, kteří vás zatím nezaznamenali, nebylo jich o moc víc než vašich, ale i tak, i tak by se to bez vás mohlo docela prodloužit.
Jak to jenom kulantně říct, obě strany konfliktu byly docela překvapeny, že tam jste, moment překvapení, spolu s přesilou, udělaly z mírně opilých povstalců ne nejlépe ozbrojených, mrtvé povstalce, ano, spíš než zabíjení to připomínalo jatka, jenže to muselo pokračovat.
Ale bitva nekončila. Pevnost byla docela velká. Vlastně to šlo docela dobře, dokud jste nenarazili na tu dlouhou chodbu, na zemi už moc z koberců nezbylo, obrazy ze stěn již někdo stihnul přemístit.
Prohledávali jste každý pokoj po menších skupinách, nepočítalo se, že by v nějakém z nich byl obzvlášť tuhý odpor. Z meče ti odkapávala krev, když jsi vpadnul do prostorného, vkusně zařízeného pokoje. Koberec s dlouhým chlupem byl vystlaný polštáři, mezi nimi byly poházené různé kusy šatstva a blonďaté děvče, mrtvé. Další bytosti v místnosti si odhalil jednoduše. Tichý dech zpoza převrácených stolů a dlouhých závěsů ti říkal něco o pěti mužích.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Artie

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvek od Artie »

Tozhar, chodby

Konec provazového žebříku tiše žuchnul na zem a já začal ihned lézt nahoru následován zbytkem jednotky.
Dobrá práce. Řeknu oběma zúčastněným vojákům.
Teď pokračujme podle plánu, za mnou!
Vydal jsem rozkaz a sám se začal přesouvat výše do budovy. Dvě poschodí jsme nenašli vůbec nic, ale když jsme byly v půlce cesty do třetího poschodí začal jsem rozeznávat zvuky výstřelů a křik zraněných.
Do Huttského špeku, ti idioti začali bez nás. Zrychlit tempo, budou nás potřebovat!
Vyšli jsme blíže nepřátelům, kteří si nás ještě nevšimli, zato spojenci ano, a vypadli překvapeně, jako by nás snad už ani nečekali. Nacházeli jsme se před nepřítelem z boku a na své straně jsme měli prvek překvapení, který jsem rozhodně nechtěl nechat odeznít a s prstem nataženým směrem k nepříteli jsem zavelel k útoku a sám jsem skočil přímo do jejich motajících se řad. Těsně kolem hlavy mi prosvištěla střela z blasteru, její majitel byl vzápětí odměněn dírou v hrudi, když jsem jej dostihl. Bitva, pokud se to tak dalo nazvat probíhala dalších 5 minut než jsem se spojenci stál nad hromadou mrtvých nebo umírajících těl, zatímco mi z meče kapala krev. Švihnul jsem mečem do prava, aby jsem se zbavil krve ale nechal jsem ho tasený. Později když jsem s opět zrvaveným mečem stál ve dveřích pěkně zařízeného pokoje jsem si uvědomil, že jsem jej čistit vůbec nemusel. Na zemi leželo blonďaté děvče, již mrtvé.
Kdo ji zabil? Už tu někdo byl?
Zpoza závěsů a stolu se ozvalu dlouhý nádech, jak se zřejmě pět můžů marně pokoušlo se schovat.
Zabili ji oni? Proč by to dělali?
Bylo mi jasné, že pokud je náš útok nevyrušil ze spánku, museli být ozbroení, cítil jsem jejich strach a tak jsem ho využil.
Cítil jsem jak se má přítomnost v Síle zvětšila když jsem využil svých bojem krvežíznivých emocí a zároveň se přiživil na téměř zhomtnělém strachu přítomných osob a uvolnil jsem ji směrem ke stolu, který jsem dotlačil až ke zdi a přimáčknul jím každého kdo byl v jeho cestě. Pak jsem k němu přiskočil a jednoho po druhém je odpravil z tohoto světa. Nechal jsem je tam, nechtěl jsem vědět koho jsem zabil.
Porozhlédl jsem se po pokoji a pak jsem vyšel na chodbu...

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvek od Kazma »

Tozhar, chodby

I ty hrdino. Zabít podnapilé skoro neozbrojené rebely? těch pět se sice zmohlo na nějaký odpor, moc toho však nebylo.
Byť si měl mít zákonitě už dávno ruce od krve, která by ti stekla po čepeli, nebylo tomu tak. Kámen v meči hladově sosal každičkou kapku, která se mu přiblížila na dosah a velmi brzy již nebyl šedavý, ale rudý. Zatím jen velmi decentně tě přemáhaly návaly bojové zuřivosti, chtěl si vidět téct spousty, spousty krve, avšak naštěstí se tomu dalo zatím ještě vzdorovat.
Jako nástroje zkázy a smrti jste pokračovali dál a dál. Občas nějaký z tvých mužů zemřel (nehody), jenže pořád se jich kolem tebe tak deset úphybovalo, co chtěli, si se měl dozvědět. Nebyl sis jist, jak se to stalo,a le najednou jsi byl trochu pozadu. Zdržel-li ses rozkucháváním nepřítele, či obdivováním nějakého uměleckého díla je jen čistě na tobě.
Se slovy:
"Pane, toto musíte vidět."
Tě zavolali do jedné z místností. Opravdu bylo na co se dávat, na stole ležely papíry s poznámkami, ať už byl obsah jakákoliv, v pravém dolním rohu byl stejný symbol květu, jaký si viděl o několik pater níž na zdi a stejný, jaký si měl na nožích vyňatých z hrudi toho umírajícího vojáka.
Prohlížeje tuto, kdo ví jak zajímavou informaci, nezaznamenals, že ovzduší zhoustlo.
"Chcípni!"
Ozvalo se za tvými zády. Okamžitě ses otočil, což ti zachránilo pravděpodobně většinu vnitřních orgánů kolem páteře, tak tak si levačkou stihnul zachytit zápěstí s nožem jednoho z tvých vojáků. Pod helmou obličej vidět nebyl, ale držení těla ti bylo povědomé, někdo, kdo letěl v tom letounu, než spadnul, někdo kdo s tebou kráčel tím lesem, ale na Ragha byl malý.
Uvědomění, že jsi sám se třinácti vojáky -podle výzbroje spíš profesionálními vrahy. v jedné místnosti, když dva z toho zavírali těžké dveře a třetího si držel v šachu, nebylo nic moc, pořád jich bylo ještě deset, co nic nedělali.
Tak přesně takhle se prohrává Zaun.
Místnost je to velmi bohatě zařízená, pravděpodobně nějaká pracovna. Spousta těžkých dřevěných polic, krb, koberce s dlouhým chlupem, těžké závěsy, masivní stůl a křeslo. Ke všem dvanácti stojíš zády, třináctému se díváš do očí. A tvůj čas se MOŽNÁ pomalu začíná dosypávat.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Artie

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvek od Artie »

Tozhar, chodby

Vojáci proběhli kolem mě, když tu na mě najednou zaútočil nějaký odvážný rebel, vystopil zpoza dveří a postavil se mi tváří v tvář. Nebyla to ta nejchytřejší věc co mohl udělat, po chvilce se na mě díval ze země probodnut v břiš, nicméně toto zdržení stačilo na to, aby jsem se trochu zdržel za vojáky, kteří mě v zípětí informovali, že našliněo co musím vědět. Ach jak jsem byl neopatrný. Kdybych měl trochu času přemýšlet a ne jen slepě vejít do očividné léčky, nemusel jsem tu teď stát a svírat ruku s nožem vojáka, který se mě pokusil s nepěknými slovy zabít. Ruku jsem okamžitě, abych ho zaskočil vyrazil dopředu a praštil ho do obličeje rukojetí meče, poté jsem mu zkroutil ruku a vědom toho, že jsem k ostatním zády jsem mu položil meč na krk a ihned se otočil, jen proto, aby jsem díky šťastné náhodě použil vojáka jako štít, pocítil jsem jak váha jeho těla stoupla, když s nožem v hrudi vypustil duši. Ihned jsem z obrany přešel do útoku a to tím, že jsem mrtvé tělo hodil vpřed na druhého útočníka, abych ho zaskočil a zároveň jsem vyrazil čepelí vpřed, aby si našla cíl mezi prsním krunýřem a helmou vojáka.
Uvědomoval jsem si, že je pravděpodobně všechny muž proti muži nezvládnu, obrátil jsem se tedy k Temné straně Síly s nenávistí vůči útočníkům, ale byl jsem příliš nezkušený, příliš slabý.
Musí existovat nějaký důvod proč ten krystal saje krev...
Obrátil jsem se tedy myslí ke krystalu a hledal u něj cokoli, co by mě posílilo a já tak mohl seslat na útočníky peklo.

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvek od Kazma »

Tozhar, chodby

Podíval jsi se na kámen, na vrahy, na kámen, na vrahy ... Po tvém výpadu se kolem tebe začali obezřetně rozestavovat do kruhu, až na jednoho. Stál za nimi a prudce na tebe gestikuloval. Předvedl, že se řeže do dlaně nožem, a pak tou "pořezanou"rukou chytnul oblast mezi rukojetí a čepelí. Jeho poselství bylo jasné, dej napít kameni vlastní krve. Přes hlemu ovšem nebylo zřejmé, kdo to je, taky si z tebe mohl i utahovat, jako promyšlená legrace dobrý, ale když jde jendomu o život.
Šel si do toho.
Něco obrátilo tvou podstatu naruby, zatřáslo s ní, ten pocit, když si nakrmil kámen se nedal s ničím srovnat. Vše se náhle zdálo být příliš provokativní, příliš pomalé a příliš nečisté. To vše muselo krvácet. Slabá nižší rasa, zrádci, nezaslouží si být živý. Všichni musí zemřít. A tak si i realizoval, vůli kamene v tuto chvíli nemohls vzdorovat. Ne, neviděl si rudě, spíš chladně, pomstychtivě. Tvé ruce vedla moc, která chtěla vidět masakr, ty taky.

Stál jsi uprostřed toho, co kdysi mohlo být Saregovými, k tobě neloajálními, vojáky. Vnímal si ránu na dlani, kterou sis způsobil sám, z pravého spánku ti tekla krev, ne vážně, ale tekla, bolela tě hruď, způsobem, jenž mohl být nazván jakkoliv, jen ne příjemným. Řezná, nebo střelná rána? Těžko říct.
Tvá mysl s tendencí, kterou jsi neznal počítala ostatky, přiřazovala je k sobě a nebyla spokojena. Jeden chyběl, zatímco za otevřenými dveřmi se ozýval hluk boje stejný, jako před tím. Cítil ses plný sil a energie, tak akorát na to, abys zabil toho třináctého, co ti utekl, abysjich zabil mnohem víc, abys je zabil všechny, protože všichni jsou nehodní. Věděl si však, že zabít úplně všechny není dobrý nápad. Stál si tam, z meče i z tebe kapala krev a možná si bojoval o ovládnutí vlastního těla. Být stejně rychlí a dokonalí zabiják, jako před chvílí, nebo ten stejný mizerný slaboch, co vždycky?

-------------------
Já si to nevymyslela, ty kryty na pravou stranu ti padaly opravdu blbě.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Artie

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvek od Artie »

Tozhar, chodby

Sledoval jsem jak se kolem mě pomalu uzavírá kruh útočníků, kteří sázeli na svou početní převahu a snažili se vést útok hned z několika směrů najednou, jen jeden z nich obezřetně vyčníval a něco mi naznačoval, po jednom z výpadů jsem pochopil, že mi naznačuje, abych se pořezal a nechal ve své krvi vyválet ten krystal, který se třpitil na místě kde by za jiných okolností mohla být záštita.
Dělá si ze mě srandu nebo to myslí vážně?
Pak mi to začalo docházet, vzpomněl jsem si na to, jak jednoduché bylo bodnout svého mistra v den souboje, jak se předtím krysta napil krve, ale ne ledackajké, napil se krve svého nového majitele.
Zřejmě nějaký výplod Sithské alchymie, o které mi Sareg vyprávěl.
Byl jsem rád, že Hitali nelhal a skutečně mi zůstal někdo věrný. Přiložil jsem svou ruku na čepel a pořezal se, ihned jsem ucítil bolest a teplot krve, která mi nyní stékala po ruce, kterou jsem položil na krystal. Cítil jsem, jak mi krev pomalu z ruky mizí, jak ji do sebe krystal sál a já najednou začal cítit to stejné opojení jako předtím, vše se zdálo tak jednoduché, měl jsem pocit, že bych mohl zabít všechny v místnosti, a to jsem také udělal. Až na jednoho, zžejmě to byl ten co mi poradil, asi měl dost rozumu na to, aby vypadnul, nad tím jsem ale v tu chvíli nepřemýšlel. Jedna moje část ho chtěla dopadnout a zabít ho, ta druhá si snažila zachovat racionální přístup a rozlišovat mezi spojenci a nepřáteli, musím však přiznat, že ta první měla docela dlouho navrch než nakonec účinek vyprchal a já získal plně kontrolu nad svou myslí a svým tělem.
Zžejmě jsem to s tou krví přehnal... Pomyslel jsem si a doufal, že ten přeživší byl opravdu spojenec a podařilo se mu utéci.
S tím jsem prohledal všechny vojáky a hledal cokoli by mě dovedlo k člověku, který mou smrt nařídil. Ale nejen vojáky, důkladně jsem si prohlédl a případně vzal dokumenty, které ležely na stole a pak jsem vyšel z místnosti abych se zapojil do závěrečné části "boje".

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvek od Kazma »

Tozhar, chodby

Tvé rozhodnutí, vzdorovat moci meče poté, když bylo nebezpečí zažehnáno, se těžce realizovalo, ne nemožně, jakási myšlenka v hlavě ti tvrdila něco o nízkosti, věčné kořisti, utrpení a ponižování, ale když sis stoupnul ke stolu, abys prozkoumal to, co tě málem stálo život, všechny ty zvláštní myšlenky umlkly.
Listiny psané rukou v jazyce, který ti nebyl vlastní, ovšem ne úplně cizí. Sithský jazyk, ke kterému písmo pravděpodobně patřilo, se ti Sareg do hlavy ovšem nesnažil natlouct tak rychle, jako jazyk samotný, zřejmě to bylo v pořadí. Další jazyk, ve kterém někdo ony dokumenty vystavil, byl ještě hranatější, než sithský. Basic, onen tak rozšířený Republikový komunikační prostředek bys tam jen těžko pohledal. Ale všechno to bylo na papíře, na skutečném papíře mírně nažloutlé barvy. Každý obsahoval nákres drobného květu sakury a něco jako podpis, byla to pravděpodobně zkratka jména, stálo tam: Sar., zvláštní? Možná, důležité na tom bylo to, že si to přečetl, jistě, zkratka jména v basicu, na listinách psaná sithsky?
Co měli u sebe vojáci? Kromě standartních zbraní, nestandartních nožů, zbrojí a sem tam nějakého nedůležitého osobního předmětu neměli nic zvláštního. Obyčejní vojáci, co tě prostě jen chtěli zabít. Některé si poznával. Některé ne. Ani jeden z těch, co si znal jménem, tam neleželi.
„Pane? Něco se stalo?“
Tvůj starý známý důstojník stál ve dveřích, helmu pravděpodobně ztratil někde během boje, teď tam v těch dveřích jen tak stál, těkal pohledem po kusech těl a bylo nadmíru jasné, že se stalo něco s čím nepočítal.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Artie

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvek od Artie »

Tozhar, chodby

Stál jsem v místnosti a vedl tichou bitvu sám se sebou, chvíli jsem necítil nic víc než vztek, zuřivost, agresivitu, vše vyvolané krystalem, který nyní chtěl převzít kontrolu nad mou myslí. Až po chvíli jsem si uvědomil, že jsem schopen opět racionálně uvažovat a neztrácel jsem čas. Jako první jsem prohledal vojáky, ale jak jsem předpokládal, jejich vůdce byl dost opatrný, aby u sebe neměli nic usvědčujícího, já už však téměř na 100% věděl kdo se na spiknutí podílel. Dále jsem se přesunul ke stolu a prohlédl si dokumenty.
Sithské písmo, ale podpis v Basicu? Sar.? Není to zkratka jména Sareg?
Mohlo to dávat smysl, Sareg zde zastával nějakou funkci, když město padlo, dokumenty se dostali do rukou rebelům, kteří je zkoumali, červ pochybnosti se mi však již zavrtal do hlavy a já si nebyl úplně tak jistý Saregovým postojem.
Zvláštní. Zamumlal jsem pro sebe. Opravdu zvláštní.
Otočil jsem se hned na vrznutí dveří a ruku jsem měl na jílci pro případ dalšího útoku. Ve dveřích stál důstojník.
Á naše krysa se ukázala. Pomyslím si. Samozřejmě mi neunikl jeho výraz. Výraz, který potvrzoval jeho vinu.
Dvěma rychlími kroky jsem urazil vzdálenost, která mě dělila od důstojníka tak, aby jsem stále měl 2 metry rezervu, rozhodl-li by se odporovat.
Překvapen? Pronesu v hraném dotčení.
Měl jsem vztek, opravdu velký vztek, který se ve mě hromadil a jen čekal na jeho uvolnění. Vzpomněl jsem si na předchozí pokusy o blesky, měl jsem v úmyslu důstojníka vyslechout a tato technika se zdála být vhodná. Pak až budu vědět to co potřebuju vědět, příjde poprava.
Natáhl jsem ruku a uvolnil svůj hněv v podobě Síly živené Temnou stranou a důstojníka jsem dotlačil na zeď, kde jsem mu položil meč na hedlo a připravil se ho kdykoliv podříznout, zároveň jsm hromadil duševní síly, abych byl připraven vyslat jeho tělem elektrický impuls, který by ho donutil mluvit.
Budeš držet hubu ty sráči a mluvit budeš jenom když ti to dovolím, pokusíš se někoho zavolat a jseš mrtvej, pokus se mi zalhat a protrpíš pomalou bolestivou smrt, neboj poznám to, pokud je ti to jasné, zakývej hlavou. Odpovíš mi na všechno a nechám tě žít, slibuji.
Počkal jsem na kýžený signál a pokračoval.
Takže zaprvé, kdo vám za tuhle vraždu zaplatil?
Nebyla to jediná věc na kterou jsem se zeptal, mé další otázky zněly:
Kdo ještě s váma spolupracoval? Kolik vás je? Proč zrovna já, nevzpomínám si, že bych k vám byl krutý, zbytečně tvrdý?
Dále jsem ho vybídnul, aby mi řekl něco sám. A pak bylo po všem. Ruka mě brněla, když jsem musel několikrát muže donutit odpovědět nedobrovolně.
Důstojníka jsem strčil hlavou na zeď, abych ho dezorientoval a pak jsem se napřáhnul mečem.
Slyšel jsem, jak důstojník protestoval tím, že jsem něco slíbil.
Vím co jsem slíbil, ale zrádce zaslouží smrt.
S tím jsem seknul na jeho pravici a odělil jeho paži od těla.
Ó ano, postaral jsem se o to, aby trpěl. Až má čtvrtá rána důstojníka definitivně usmrtila a tak jsem stál v kaluži krve a přemítal o tom, co jsem se dozvěděl...

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvek od Kazma »

Tozhar, chodby

„Netuším, o čem to ...“
Ustoupit před tebou do bezpečí nestihnul, takže nebylo tak těžké jej dostat ke stěně, v jednu chvíli to i vypadalo, že to udělal i dobrovolně.
Na jeho tváři bylo jasně řečeno všechno, co si tušil, rozmluvil se bez tvého pobízení, ono když na někoho chceme plivat jed, dvakrát se moc nerozmýšlíme.
„Zaplatil? Za laskavosti se neplatí.“
Zavrčel.
„Seš slaboch. Kdybychom tě tenkrát v tom jezeře nechali utopit, bylo by po problémech, neměl tě s tama tahat, neměl! Víš, proč ještě žiješ? Protože tě chce zabít sám! Proto! Ragha! Víš? Dostane tě, zabije tě, bude si s tebou hrát jako kočka s myší, otrhá tě po kouskách.“
A pak už nic neřekl, nevydal ze sebe ani hlásku, krom špatně artikulovaného řevu, když si jej začal porcovat. Proč tak křičel? Proto, aby na sebe přilákal ostatní, pokud ještě byli v doslechu, nebo proto, že nic nevydržel, to první bylo reálnější.
Jediné jméno zmínil. Ragha. Vysoký bledý skoro nemluvící podivín, o kterém bylo jen těžko určit, kde zrovna je. Načase jej zabít?
Tajemný muž v kápi, který k tobě párkrát promluvil a také ten, který s tebou hrál Zaun říkal, že partie končí, možná ne, možná byla do hry vnesena pomyslná karta něčeho mnohem závažnějšího, náhody? Karta náhody, která zamíchala s budoucností vás všech? A jak do toho zapadal Sareg, důstojník i ti ostatní mrtvý? Nechť tvé teorie provází Síla a zdraví rozum.
Na chodbě bylo už docela ticho, buď umírajícího důstojníka nikdo neslyšel, nebo slyšet nechtěl a kdo ho slyšel a přišel se podívat, pravděpodobně zrovna mizel za zákrutem a dělal, že z toho, co se stalo, nikdy nic neviděl a neslyšel. Jakmile si se vydal hledat vojáky, našel si je až za zákrutem chodby, kde na tebe „spořádaně“ čekali. Měli zajištěny všechny ostatní okolní místnosti -v jedné někdo někoho ještě rozkuchával, ovšem to spíš jen pro zábavu, než z nutnosti- a čekali před obrovskými dvoukřídlími dveřmi. Byli jste první před cílem a oni? Oni se rozhodli, že neudělají další krok, bez toho, aniž by si je vedl.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Artie

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvek od Artie »

Tozhar, chodby

Tak přeci jen Ragha nakonec je zrádce...
Nakonec se mi dostalo odpovědi na otázku, se kterou jsem si lámal hlavu již dříve a to na tu, zda je Ragha na mé nebo na zrádcově straně.
Škoda, dobrých vojáků je poslední dobou vážně málo.
Svižným krokem jsem se vydal ke dveřím a prudce je otevřel za účelem překvapit kohokoliv, kdo by se za nimi mohl skrývat.
K mé úlevě tam nikdo nebyl a tak jsem tedy zabočil doprava, abych se setkal se svou jednotku, můžu-li to tak vzhledem k nejasnostem kdo z nich je také zrádce nazvat.
Hra nekončí, ale brzy to k nějakému konci dospěje a ten konec může mít pouze dvě varianty, buď budu na zemi mrtvý ležet já a nebo zrádce.
Smířil jsem se se svou nejasnou budoucností a pohlédl na svou jednotku.
Konec porcování, zařaď se! Zvolal jsem na otálejícího vojáka.
Pak když byli všichni přede mnou jsem řekl pouze:
Na co čekáte? Pokračujeme! Důrazně, ne však zlým tónem.
Byl jsem rozhodnut nenechat nikoho jít za mnou, zastřelit mě ze zadu by bylo příliš jednoduché.
Vojáci se tedy vydali kupředu a já je následoval s občasným příkazem někam zatočit či prozkoumat nějakou místnost.

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvek od Kazma »

Tozhar, trůní sál

Vstoupili jste obrovskými dvoukřídlími dveřmi. Nikdo na vás nevystřelil, byť v místnosti bylo kolem dvacítky klečících rebelů beze zbraní. Pokorně po deseti na každé straně, dotýkající se čely země. Jejich, pravděpodobně, velitel seděl na něčem, co mohlo připomínat trůn. V unavených očích měl klid, zatímco na hlavě mu zbývalo pouze pár šedivých chomáčů vlasů a tělo neslo známky boje.
„Bylo šílenství myslet si, že nepřijdeš, že bychom snad mohli bojovat a vyhrát svou svobodu.“
Mluvil těžkým křehkým hlasem.
„Ale naděje, kterou jsme dostaly, … nikdo by tu nabídku neodmítnul. Nikdo! Rozumíš! Nikdo!“
Zoufalství, tak se tomu tónu říkalo, byl zoufalí, zřejmě už ztratil všechno, proč si ale myslel, že by vůbec dokázal Impériu vzdorovat? Sám s hrstkou. Bylo v tom něco mnohem hlubšího, nebo to bylo jen opravdu soukromé šílenství několika osob?
„Ale teď je konec.“
Zavrtěl hlavou, jako by tomu pořád snad ještě nevěřil. Prkenně se narovnal a sestoupil ze sedmi schodů, které k trůnu vedly. Na necelé dva metry od tebe poklekl a sklonil hlavu.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Artie

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvek od Artie »

Tozhar, trůní sál

Vešel jsem dovnitř a překvapeně se podíval na odzbrojenou, zřejmě osobní, stráž uskupenou kolem někoho, kdo seděl na "trůně" a zklamaně vrtěl hlavou.
Mohli jste svou svobodu vyhrát, ale byli jste příliš slabí a pošetilí.
Na druhou větou jsem zvednul obočí, něco mě na ní zarazilo.
Od koho jste dostali naději? Zeptám se klečícího muže.
Osobně proti nic rebelům nemám, kdyby byli silnější, mohli si vydobýt své místo pod hvězdou, ale byli slabí, takový je zákon přírody a temné strany, silní vládnou slabým.
Pořád jsem však měl pochybnosti.
Ti kteří škemrají o milost si ji nezaslouží, ale tento muž svou smrt přijímá bez nářků...
Poté co jsem dostal svou odpověď jsem vytáhl meč z pod opasku a pronesl:
Jménem Císaře a jeho Impéria, tě nyní zatýkám, budeš předveden před mého Pána a bude rozhodnuto zda si nechá privilegium tvé popravy, předá tě Císaři a nebo zda se nám ty a tvá banda pošetilců budete nějakým způsobem hodit.
Stále s mečem v ruce jsem pohlédl na vojáky a řekl:
Spoutejte jeho i všechny ostatní.
S tím jsem se postavil do dveří a pozorněě za pomoci Síly jsem prozkoumával všechny mé muže, kteří někoho svazovali, aby mi neunikl ani jediný detail, pokud tu někde je zrádce, bude se chtít postarat, aby někdo utekl.

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvek od Kazma »

Tozhar, trůní sál

„Jistě, jméno.“
Řekne muž, aniž by zvedl hlavu, dřív, než však stihne pokračovat, přerušíš jej ty svými rozkazy, které se nezačnou ještě ani plnit, když se tvá ruka samovolně zdvihla následně podpořena i tou druhou, to podstatné na tom je, že pořád držíš v ruce meč, podstatnější, že to nedokážeš zastavit.
Hlava hladce odpadla od těla a odkutálela se stranou, tělo se s tupým žuchnutím poroučelo za ní, rudá lidská krev zanechává své stopy na dlažbě a ty si uvědomuješ, že si vlastně zabil někoho, koho si ani zabít nechtěl. To, co následovalo, pak byl jeden z masakrů, kterého si nebyl svědkem poprvé a pravděpodobně ne ani naposled. Kombinace všeobecné napjaté atmosféry, smíchané s tvým činem a znásobené úlekem neozbrojených rebelů, kteří se chtěli dát na zběsilí úprk …
Za pár vteřin zrudla podlaha trůnního sálu a když padal poslední z rebelů, vkráčel dovnitř Sareg, sám jen v doprovodu několika málo vojáků. Sith na sobě neměl ani škrábanec a pohled, který vrhnul tvým směrem, stál opravdu zato, v tom pohledu byla nevyřčená otázka očekávající odpovědi.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Artie

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvek od Artie »

Tozhar, trůní sál

Co se to sakra právě stalo? Zaklel jsem, když meč proti mé vůli oddělil hlavu od těla a vojáci začali následovat mého špatného příkladu na rebelech.
Stop! Nezabíjejte je! Vydal snad někdo rozkaz zabít vězně? Nemyslím si, teď všichni přestaňte nebo budete potrestáni za neuposlechnutí rozkazu! Dobře, zbývající vězně spoutejte, řeknou nám to, co nám jejich vůdce říct nedokázal.
V tom do místnosti vešel Sareg se svou družinou, jeho pohled předával jasnou zprávu: Požaduji vysvětlení.
Pokleknul jsem na jedno koleno, abych tak vyjádřil své provinění a úctu k Mistrovi a spustil jsem:
Můj Mistře, zajatci jsou pod kontrolou. Rád bych s vámi později mluvil o samotě, myslím, že by vás však zajímaly tyto dokumenty a to co, by nám zajatci mohli říct.
Nebyl jsem si jistý, zda dostanu nějaké potrestání, ale dokud jsem nedostal jiný povel tak jsem zůstal na koleni a podal nad svou hlavu papíry, které jsem ukořistil.

Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“