Mrtvý, ne mlčící

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Kazma » 18.11.2013 18:06:10

Úvod

Psal se rok 5000 BBY. Na území Republiky vládne mír, nebo se alespoň nepíše o nějakých masivních útocích na hodné občany, ale všeho do času. Přicházela změna, slyšel jsi někdy slovo Sith? Slovo, které v nás zažehává hrůzu, které si zahrává s naší představivostí, až běhá mráz po zádech. A přesto, jsou takový, kteří by mi mohli odporovat. Sith? Nevím. Neznám. Já sem jenom obyčejnej člověk, co se stará o to, aby obyčejný věci fungovaly, jak mají. Sith? Ale, pohádky pro děti, něčím je strašit musíte. Nebo ne?
Takový byl tvůj strýc. Obyčejný prostý člověk, ve špatný čas, na špatném místě, který nezemřel proto, že zabít jej v jeho slepotě, by bylo příliš milosrdné.
Tvé dětství už nemohlo být horší. Nejdřív rodiče, teď tohle, co dál? Dál žádné dětství. Dál jen temnota. O Síle si slýchával mnoho pohádek, ale být jedním z těch, kteří ji ovládají? Nevídané. Časem bude většina dětí toužit stát se Rytířem Jedi, ochráncem míru a spravedlnosti v galaxii. Kouzelné, že? Rozdíl mezi Jedii a Sithy je ten, že ti první si myslí, že konají dobro a ti druzí vědí, že ne.
Ten Sith se jmenoval Sareg a dal tvému životu úplně nový rozměr.

Někde v hyperprostoru

Vyprávěl ti o Síle a ukázal, jak ji využít. Tvrdil, že Síla Temné strany pochází z emocí a asi i bolesti, neboť blesky na tvou osobu nešetřil. Zjevně po tobě potřeboval velmi rychlé pokroky, mohl jsi mu to mít za zlé? Ano! Musíš! Protož skrz hněv můžeš dosáhnout Síly, protože emoce jsou cestou k tomu, abys sejmul své okovy a černovlasý Sareg tu neustále dokazoval, že naštvat se můžeš vždycky mnohem víc.
Alfa a Omega tvého nového života byl křížence. Ze tří čtvrtin člověk, ze čtvrtiny čistokrevný Sith, co to znamená, vysvětlil během udílení lekce „Věc se chápe tak rychle, jak já říkám, ne tak rychle, jak zvládáš ty.“ Jeho schopnost způsobovat ti bolest v doprovodu výkladu na důležité téma, byla ohromující. Časem rozhodně neplýtval.
Pomalu, avšak jistě, si toho muže v černém hábitu s mírně načervenalou kůží, rudýma očima a dvěma drobnými výrůstky na bradě, nenávidět, protože kdyby ne, dal by ti opět dost důvodů. Krk mu zdobily amulety, ruce prsteny, o vlasy se moc nestaral, vždycky mu tak nějak vlály kolem hlavy.
V tuto chvíli, neboť hyperprostor nerozlišuje den a noc se rozhodl, že tě naučí zacházet alespoň trochu s mečem. V lodním konferenčním sále byly odklizeny na stranu židle i stůl. Jak si se dozvěděl, Sithové příliš mnoho nepoužívaly protomeče, vadila jim jejich slabina, kabel. Rukojeť připojená k baterii u pasu. Přesekni kabel, nepřítel dohrál a navíc, image až na prvním místě. Sithský meč. Zbraň mnoha tvarů a podob, schopná odolat protomeči. Unikátní díla. Ten, který se houpal Saregovy u pasu měl širší čepel cejchovanou symboly sithské alchymie, záštita byla dílem hrůzy a děsu, nebo se o to alespoň dost věrně pokoušela.
„Máš štěstí.“
Prohlásil svým charakteristickým temným hlasem. Od pasu si odepjal zbraň, které sis prve nevšiml. Šedá rukojeť, na kterou bys v pohodě dal tři ruce za sebe a ještě by ti kousek zbyl, mezi rukojeť a čepel, byl vsazen šedočerný krystal, který vypadal až podezřele živě. Záštita chyběla. Pochva meče byla černá, takovou tou temnou znepokojivou černí, když si ji sundal, odhalila šedavou mírně zahnutou čepel. Nesla jen čtyři znaky, zato ovšem znaky, které se tvářily, jako by ses měl opravdu bát.
„Jeho bývalý majitel byl příliš slabí.“
Řečeno s opovržením. Jak by ne. Sithové si zakládaly na tvarech hrůzného vzezření, na demonstraci svoji síly. Tahle zbraň vypadala jako něco, co …
„Zaútoč.“
Prohlásil Sareg a skoro líným pohybem vytáhl svou vlastní zbraň

----------------------
Takže, nebraň se myšlenkám svojí postavy, pocitům, vzpomínkám, teoriím, napiš všechno, co tě napadne. NEhraj za jiné postavy, od toho jsem tu já, vstupuješ do neznámého prostředí, kdyby si chtěl, aby se během děje někdo objevil, můžem to probrat skrz soukromé zprávy, taktéž, pokus se ti něco nebude zdát a podobně.
Vždycky příspěvek posuň o nějaký kousek dál, no a … Bavme se.
Upozornění pro ostatní, pokud se vám něco nebude zdát, sem s tím, ráda se poučím.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Artie » 18.11.2013 18:26:30

Někde v hyperprostoru
Jak já nenáviím ten výraz v jeho tváři, asi si užívá každý sten, který vydám, když mi pustí tělem proud...
Jo jasně štěstí... Pomyslím si když mi do rukou hodí meč.
Na co to potřebuje tak dlouhou rukojeť? Ten krystal...
Když slyším Mistrův příkaz párkrát s ním cvičně zakroužím a rozmáchnu se rychlím pohybem, pokud ho zablokuje ukročím směrem k němu a dám mu ránu pěstí, možná bych ho tou rukou mohl zkusit odhodit, pokud ho pouze odrazí a sjedu za ním, asi zavrávorám, proto bych hned po odražení mohl vyskočit, pak bych se po dopadu pravděpodobně skulil za něj a zasadil ránu do zad. Pokud by první ráně uhnul mohl bych udělat otočku a seknout ho ze strany. Pokud by obě metody selhaly snažil bych se uskočit dál od jeho čepele a chvíli se bránil. Vše co se odehraje závisí na jeho reakci.
Artie
 

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Kazma » 19.11.2013 18:28:42

Někde v hyperprostoru

Meč ti v rukou zavibroval, když jsi zasáhnul ten mistrův. Docela to zabolelo. Do hlavy se ti vtírala představa zbraně s vlastním vědomím, která tě opravdu, ale opravdu nemá ráda. Podařilo se ti zachovat chladnou hlavu a dát svému soupeři pěstí, jak si vzápětí zjistil, nápad to nebyl nejgeniálnější. Bez mrknutí ji popadnul a elegantně s tebou švihnul, zastavil ses na zemi o dva metry dál. I přes náraz meč ti z ruky nevypadnul, jako by se ti k ní sám přisál, no něčím ta rukojeť potažená byla. Ležel jsi na zemi a nad tebou stál Sareg, užívající si tvou situaci.
„Vstávej.“
Řekl a ťal zhruba v úrovni tvých kolen, asi tě chtěl porcovat hezky po kouskách.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Artie » 19.11.2013 21:13:52

Někde v hyperprostoru
Nikdy se mi ruka netřásla tak moc, jako v momentě, když Mistr zablokoval mou zbraň tou svojí. I přesto jsem se zmohl na jakousi ránu, ale brzy jsem zjistil, že Mistr má kočičí reflexy.
Jak jsem mohl být tak pitomý? Zádami se mi rozléhá bolest po dopadu a já slyším Vstávej!.
Po čele mi stéká kapička potu a já dělám kotoul vzad abych se vyhnul té řeznické ráně.
Zastavil by jí? Na co by mu byl učedník bez nohou? NE! Je to Sith, pokud ztratím nohy pak by to bylo kvůli mé slabosti a nezasložil bych si být jeho učedníkem. Co je to s tím mečem? Jsou Sithské meče svázány s jejich majitely, a tenhle měl radši toho předchozího? Nebo musím nenávidět i meč, kterým bojuji?
Zvedám se na nohy a uskakuji vzad.
Takhle to nepůjde je příliš rychlý...
Svištění meče, dozvuk Mistrova hlasu, šum zařízení lodi, to vše vypouštím z mysli a soustředím se pouze na pohyby své a Mistrovi.
Takže... 1. Zablokování následující rány... 2. Dva úkroky do prava... 3. Nadskočení nad ránou z otočky... 4. Útok shora spojený se silou dopadu a vší bolestí, kterou jsem zakusil...
Geniální! Pochválím sám sebe ve své aroganci.
Připravím se na vše co jsem si naplánoval a užívám si tu desetinu vteřiny, která mi zbývá do úderu.
Pravá noha mírně pokrčená, zatím uvolněné ruce a ve tváři spokojený výraz, toho by si všimnul náhodný pozorovatel.
Artie
 

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Kazma » 20.11.2013 13:15:51

Někde v hyperprostoru

Pochopil jsi to správně. Příliš slabý, příliš mrtvý. Mistr přešel do útoku zprvu pomalu, pak rychleji. Při každé ráně, kterou si vyblokoval, si odhalil zvláštní věc, ten meč, nebyl vytvořen za účelem vykrývání ran. Rychle jsi odkoukal jakékoliv šermířské postoje, tak už to u Sithů bývá, uč se rychle, nebo se neuč.
Rozhodl ses přejít zpět do útoku, způsobem, který by se dal považovat za neprozřetelný. V mistrových rudých očích jsi zahlédl pochopení, které následovalo pobavení, ale to už bylo pozdě a nedalo se s tím nic dělat. Bez známky námahy tě odrazil a udělil ti výchovný mělký řez přes hruď, nic vážného, ale krev tekla. Pak se klidně otočil a za pár okamžiků někdo zaklepal, následně vešel.
„Můj pane.“
Řekla ta osoba uctivě. Jednalo se pravděpodobně o nějakého výše postaveného vojáka, který si vytáhl příliš krátkou tyčku, než aby se mohl smát jinému, který půjde za tvým mistrem.
„Mluv!“
Přikázal Sareg.
„Za deset minut budeme u cíle, můj pane.“
Tvůj mistr přikývl a vyprovodil muže gestem pryč. Při pádu na zem, opětovném, ti meč z ruky nevypadnul, držel se tě jako klíště a stejně jako tento otravný živočich pil tvou krev. Coby samotná vůle meče se tiskl k tvé ráně a krystal rudnul, něco nebylo pořádku, místo toho, aby ses cítil plný nenávisti a bolesti, si se cítil příjemně otupěle, spravedlivě nahněvaně a s odvahou ničit světy. Najednou bylo všechno tak jednoduché, zatímco mistr stál zády k tobě a hovořil s vojákem, jestli si ho chtěl napadnout ze zadu, měl si málo času.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Artie » 20.11.2013 14:10:57

Někde v hyperprostoru
Ne, tenhle meč určitě není staven na vykrývání... Uvědomil jsem si po chvíli.
Zaútočil jsem... A zase spadnul na zem, tentokrát s bolestí na hrudi. Cítil jsem jak mi po hrudi stéká teplá krev.
Slyším otevírání dveří a v nich nějakého nešťastníka.
Tohle mu určitě zkazí den. Pomyslím si s úšklebkem, že ještě někdo na tom bude špatně.
Pak slyším Mistrův důrazný hlas.
Pak... už necítím nic, žádná bolest, jen mírná otupělost, jako když jsem v Comennorské hospodě vypil víc než tři skleničky Ale.
To byl tenkrát u strýce poprask... Vzpomenu si na události před rokem, nutno dodat, že barman to nebyl poctivý, jinak by nám v životě nenalil. To určitě ten krystal, nevím co, ale něco se mnou provádí.
Tak deset minut? Dost času na jeden poslední pokus. Zvednu se naprosto potichu, jak bývalo v mém zvyku.
A pak? Žádná neuvážená rána, naprosté soustředění, a pak prudká, ale plynulá bodná rána na úroveň ramena.
Kdyby se to náhodou povedlo tak k čemu by mi byl mrtvý mistr? Kdo by mě naučil zacházet s mečem a Sílou? Do ramene to postačí. Stále jsem si asi neuvědomoval, že je to Sith a později bych možná zjistil, že to nebyl jeden z nejchytřejších nápadů nebo bych také vzpomínal na dobrou ránu, pdole toho jak se tato situace vyvine.
Artie
 

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Kazma » 21.11.2013 18:24:28

Někde v hyperprostoru

Sareg uhnul, skoro. Tvůj meč se mu prorval černým zdobeným rukávem asi deset centimetrů pod ramenem a zanechal na ruce řezný krvácející šrám. Voják vyděšeně zamrkal, následně zmizel. Tak zběsile rychlý ústup, následovaný zaklapnutím dveří, až si do nich onen nešťastník málem přicvaknul kabát, si neviděl už hodně dlouho. Sith se podíval na ránu, kterou si mu způsobil.
„Ohromující.“
Očima mu přeběhl úsměv. Následně tě chytil pod krkem a začal škrtit. Vznášel se od něj necelý metr.
„Možná z tebe nakonec něco bude.“
Prohlásil jen tak pro sebe. Mávnutím ruky tě poslal napříč místnosti, mluvit začal, až když jsi přistál.
„Ve svém pokoji máš připraveno roucho. Letíme potřít vzpouru na D’zauru. Blázni, staví se na odpor Impériu a musí za to zaplatit. Buď v hangáru včas.“
Ukončil svou řeč, vrátil svůj meč zpět k pasu a odešel. Loď, na které si se nacházel, byla bitevní loď třídy Derriphan, jménem „Zkáza světla“. Až doteď ti nechával oblečení, ve kterém si tě našel, jestli se rozhodl ke změně, znamenalo to změnu k lepšímu? Já myslím, že ano.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Artie » 21.11.2013 19:07:52

Někde v hyperprostoru
Ten skvělý pocit, když jsem ucítil mírný odpor, jak meč škrábnul svůj cíl. Ušklíbnu se nad komickým výrazem vojáka.
A pak? Pak bolest na krku a neschopnost dýchat.
Vydařená rána a pochvala v jednom dni? Doufám, že jsem si to nevybral na měsíc dopředu... Napadne mě vzápětí.
A pak mě konečně pustil.
Má vlastní róba? Skvělé.
Ano Mistře. Rebelové musí zaplatit.
Odpovím na příkaz a jdu svou cestou do kajuty.
Umyji se a věnuji zvláštní pozornost ráně, je to krásný pocit zplavit ze sebe krev chladivou vodou. Jak se převlékám do černého roucha, podráždí mě látka po mělkém škrábnutí na hrudi.
Ssss.
Přesně takový zvuk jsem vydal když jsem zatnul zuby a vypustil vzduch.
Jsem téměř převlečen. Prohrábnu si vlasy a trochu je srovnám ke straně. Pak si obleču i plášť s kápí, poslední součást mého nového roucha.
Ta látka je na kůži cítit úplně jinak než mé potrhané šaty. Chvíli jen stojím a užívám si ten pocit. Udělám pár cvičných pohybů mečem, tak jak jsem to odkoukal od Mistra. Pak asi na dvě minuty vše vypustím, soustředím se pouze na své emoce, aby jsem posílil své spojení se Sílou. Temnou Sílou.
To bylo osvěžující.
Řeknu sám sobě a jdu do hangáru.
Artie
 

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Kazma » 21.11.2013 21:16:59

Derriphan „Zkáza světla“, orbita D’zauru

Krystal v tvém meči, který byl nějakou dobu rudým, zase zčernal. Meč sám zatím pokojně odpočíval, zatímco ty ses se skoro zacelenou ránou ubíral k hangárům, pochodující vojáci ti uhýbali z cesty. Uctivě a rychle. Výsadek začal již před patnácti minutami, když jste vyskočili z hyperprostoru. Okamžitě. Hangár nebyl rozlehlí, ale panoval v něm organizovaný vojenský řád. Ozval se za tebou hlas.
„Můj pane.“
Když se otočíš, stojí za tebou jeden z důstojníků, pravděpodobně ten, kterého si dnes již viděl, s tím rozdílem, že má v tuto chvíli na sobě zbroj, v podpaží helmu a na zádech zbraňe, musí mít opravdu hodně špatný den.
„Lord Sareg již vyrazil, vy se k němu máte připojit co nejdřív. Prosím, kdybyste se uvolil mě následovat do vašeho transportéru. Z důvodu jejich nedostatku a nutnosti se rychle přesunout, vám nemůžeme poskytnout dostatečný …“
Další slova si neslyšel, neboť se jeden z těchto transportéru bral ke startu. Podstatu si ale rozluštil. Málo lodí, cestuješ s vojáky. Ti všichni byli již uvnitř, helmy na hlavách, když si vstoupil, pozdravili. A pak se co nejvíce stáhli z tvého dosahu, i když jsi jim do obličejů neviděl, bylo jasné, že jejich pohledy se upírají ke každičkému viditelnému kousíčku tvého meče, asi znali bývalého majitele.
Transportér odstartoval.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Artie » 21.11.2013 21:39:34

Derriphan „Zkáza světla“, orbita D’zauru
Zvuk mých kroků nebyl vůbec slyšet, tudíž mi nic nebránilo slyšet za sebou došlap toho vojáka.
Mluv. Pokynu mu.
Poslouchám až do doby, kdy se jedna loď rozhodla odstartovat.
Velmi dobře, teď se mi kliď z cesty.
Možná chtěl říct odvoz? Nebo transport? Záleží na tom? Ne nezáleží.
Nastupuji do transportéru, do nosu mě bije pach potu, který se hromadí pod zbrojemi těchto vojáků. Velice mě pobavil jejich pokus se stáhnout z mé blízkosti.
Bojí se mě. To je dobře. Protože skrze strach, který rozsévám mám i jistou autoritu.
Kdo mi poví něco o bývalém majiteli této čepele?
Tak bude to?!
Mezitím co čekám na svou odpověď, cítím mírné brnění svého těla, jak transportér startuje.
Za chvíli se zřejmě bude bojovat.
A já si to užiju.
Artie
 

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Kazma » 23.11.2013 12:14:19

Transportér, orbita D’zauru

Vojáci neklidně přešlápli. Nakonec promluvil ten bez helmy.
„Exi Hitali.“
Zaváhal.
„Byl. Je. Byl Rag’jas rasy Sau’tumas. Byl velmi mocný. Říká se, že jej lord Sareg zabil. On měl totiž …“
Důstojník se snažil vzpomenout na jakousi naučenou řeč.
„Slitování měl. Byl slaboch.“
Avšak v jeho očích bylo jasně napsáno, že tomu nevěří. A stydí se za to, že nevěří tomu, co řekl jeho pán. Náhle chtěli všichni něco říct, ale překonali to.
„Byl skvrnou na dokonalé tváři Impéria, pane.“
Pak už důstojník neřekl nic. Vypadal jako někdo, kdo zrovna zradil úplně všechno, v co věřil, jenom proto, aby přežil.

--------
Pokračování během pracovního týdne
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Artie » 23.11.2013 12:43:31

Transportér, orbita D’zauru

Exi Hitali? To jméno slyším poprvé.
Byl to jeden ze Saregových učedníků?
Dál poslouchám roztřesené hlasy vojáků, jak se snaží vzpomenout si na to co jim do hlavy Sareg natloukl.
Impérium je určitě všeljaké, ale rozhodně né dokonalé, žádný systém není dokonalý.
Hezky jste mi odříkali naučenou básničku. Já chci, ale vědět, co a proč, se DOOPRAVDY stalo.
Čekám dokud transportér nepřistane, natěšený na pravé informace, s tím, že se dozvím něco o tom jak Impérium a Sithský řád funguje. Čím víc se toho dozvím, tím víc budu připraven na intriky, do kterých budu určitě zatažen.
Protože to tak všude funguje. Tenhle člověk je nepohodlný - odstranit. Tenhle mi sebral pozici - odsranit. Tenhle je věrný své straně? - uplatit. A tak dále, a tak dále. Takhle mi to vyprávěl strýc.
Kde vlastně Tern vzal tolik informací?
S touto myšlenkou v hlavě čekám na odpověď vojáků.
---------------------
Bylo by prosím možné poznámky pod čarou psát nějakou světlejší barvou? Ta tmavě modrá se dost špatně čte :)
Artie
 

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Kazma » 27.11.2013 12:43:45

Transportér, orbita D’zauru

„Ne. To ne. Lord Sareg a Exi Hitali byli, byli rukama Excelence Zwirua. Hitali dával naději. Kudy chodil. Opravdu měl slitování.“
Byl nervózní. Všichni v tvé přítomnosti byli nervózní.
„Je to asi dva měsíce zpátky. Lord Sareg a Hitali se pohádali. Nikdy si nerozuměli. Ale tohle, tohle už bylo vážné. Byl jsem u toho. Samotný boj trval kolem půl hodiny. Hitali prohrál. Říká se, že jej lord Sareg drží hluboko ve svých kobkách, jako pokusné zvíře.“
Zřetelně se dalo pochopit toto, důstojník nesouhlasil s tím, jak boj, jehož byl svědkem, dopadl. Ale on sloužil Impériu, neměl možnost ani sílu cokoliv udělat. A věděl to.

Sestup do atmosféry proběhl klidně. Váš malý duraocelový svět se sem tam otřásl z nějakého blíže nespecifikovatelného důvodu, a pak si ucítil jakousi chybu. Něco, varování v Síle.
„Co děláš?“
Ozval se řev z pilotní kabiny. Transportér sebou škubnul prudce doprava, následovala rána. Výbuch. Hodilo tě to na protější stěnu. Kouř. Křik. Transportér se začal řítit k zemi. V nestálém zmatku tě někdo vzal něčím těžkým po hlavě, dvakrát. Viděl si všechny hvězdičky galaxie, zatímco ti v hlavě vybuchovala supernova, potom už to byly jenom záblesky. Světlo střídalo tmu. Nadávky. Náraz. Konečně bezvědomí. Probral ses, až když tě někdo z někama tahal. Neznámá tvář vystupovala skrz mlhu tvého vědomí. Nelidsky zelené oči a příliš mnoho špičatých zubů v hrůzném šklebu.

D’zaur, poblíž jezera

„Necháme ho tady?“
„Můžeme jej zabít, bránit se nebude.“
„Nemůžeš vědět, komu se bude hodit.“
„Vidíš, jak je bezmocnej? Můžem ho podřezat tím mečem, který ukradl, svině.“
„Klidni se. Je to Saregův učedník, když se vrátíme bez něho, budeme to muset vysvětlovat a vysvětloval bys to ty, protože si mnohem horší než otrok, protože nejsi nic.“

Promlouvaly poblíž tebe hlasy. Skupinka mužů se o něčem hádala, zaslechl si i zvuk boje. I tahle náhražka vědomí tě však za chvíli opustila.

Tvá hlava chce uletět všemi směry najednou, ale pořád ji máš na krku, tělo skoro necítíš, ale je tam. Nikoho kolem sebe nevidíš, nikdo tam není. Cítíš se ochromeně otupěle a zpomaleně. Ležíš na lisstí, nad sebou má listí, na sobě máš listí, … Stmívá se a podle všeho jsi v lese.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Artie » 27.11.2013 14:34:02

Transportér, orbita D’zauru

Excelence Zwiru?
Jestli boj trval půl hodiny musel být Hitali hodně dobrým bojovníkem, vždyť mě Sareg vyřídil za 2 minuty! Napadlo mě.
Začal sestup, všechno bylo v pořádku, najednou jsem něco ucítil, něco nebylo úplně v pořádku.
Z kabiny pilota slyším řev, těžko říct jestli pilotův nebo co-pilotův.
Zrada. To byla má poslední myšlenka, než jsem narazil na protější stěnu.
Mám něco polámané? Snad ne. A teď... Jak se zved- Nic víc jsem nestihnul ve své hlavé probrat, protože jsem ucítil ránu.
Ještě jsem byl relativně při vědomí, dostal jsem druhou. Očividně něčím hodně tvrdým. Myslel jsem, že mi pukla hlava.
Pak jsem upadl na zem, už po třetí tohoto dne, vnímal jsem pár šmouh, které se okolo mě pohybovali, věděl jsem, že je světlo, ale buď se rozbilo nebo jsem upadal do bezvědomí. Slyšel jsem někoho nadávat, pak jsem konečně upadl do laskavého objetí temnoty...

Před očima jsem jasně viděl svého strýce. Mírně prošedivělé vlasy, ale vždy upravené. Pronikavé hnědé oči a ve tváři výraz tvrdý, ne však nelaskavý.
Arasi! Dojdi pro vodu a mýdlo, musím uklidit tenhle svinčík!
Jistě strýčku, hned to bude, ale až to přinesu, můžu jít ven?
Ale v 8 budeš zpátky!
A co v 8:30?
Ale ani o sekundu déle.
Díky! Slibuju, že tentokrát přijdu včas.
Pak se jeho tvář rozmlžila a já se probudil.

A viděl jsem obličej, docela nechutnej obličej, se zelenýma očima a pokřivenýma špičatýma zubama. Základní rysy svého únosce si dobře zapamatuji, a tomu parchantovi i všem co tohle zosnovali se pomstím, a nebude to pěkné.

D’zaur, poblíž jezera

Poslení myšlenka, než jsem znovu upadl do bezvědomí byla, že to musí být stoupenci Exi Hitaliho...

Přišel jsi pozdě! Myslel jsem, že držíš slovo!
Omlouvám se. Zamumlal jsem.
Pak jsem dostal facku. Myslel jsem, že mi hlava uletí.
A přesně s takovým pocitem jsem se znovu probudil, ale tentokrát nechtěla hlava uletět ve směru facky, ale hned všemi naráz.

Listí nade mnou, listí pode mnou, listí vedle mě, všude listí.
Kde to jsem? Rozhlédnu se kolem sebe a zahlédnu nějaké postavy.
Šáhnu na místo, kam si zavěšuji meč, aby jsem zkontroloval jestli ho mám.
Pak když si dostatečně pročistím hlavu se k těm postavám vydám, pokud to má cenu tak potichu.
Pokud to jsou ti zrádci, tak je roztrhám klidně i holýma rukama. Takovou zlobu jsem cítil.
Artie
 

Re: Mrtvý, ne mlčící

Příspěvekod Kazma » 28.11.2013 16:41:36

D’zaur, poblíž jezera

Když si se zvedl, zatočila se ti hlava a před očima měls hvězdičky. Ale dobrý. Na zemi, vedle místa, kde jsi před tím ležel, ležel i tvůj meč. Klidně, labilně, v černé pochvě v jaké jsi jej dostal, jako by jej cokoliv z toho, co sis pamatoval, vůbec netýkalo.
Vydal ses k postavám, které si kousek od sebe zahlédl. Byli to tvoji vojáci. Ovšem z původního počtu jich zbylo pouze sedm, kupodivu byl mezi nimi i ten důstojník, co s tebou jako jediný mluvil. Dva z nich, měli helmy a drželi zbraně, se zrovna vrátili zřejmě z průzkumu terénu a s důstojníkem se dohadovali, jestli tě mají vzbudit, abyste vyrazili, netušíce kam, anebo ještě počkali. Stáli k tobě bokem. Ti v helmě se na tomto místě nechtěli zdržovat víc, než bylo nutné, protože …
„Jsme na území rebelů, je to jejich domov a oni ví, jak se po něm pohybovat. My to nevíme, a i když nám na tomhle prostoru moc problémů hrozit nemůže, přece jenom je nelo…“
„Jak jsem již řekl, počkáme, než se probere a potom …“

Důstojník byl ovšem přerušen druhým mužem v helmě, který se k tobě otočil a zasalutoval.
„Pane.“
Pronesl pevným hlasem, kdo ví, jak se pod helmou tvářil. Ostatním tě pozdravit trvalo asi o tři vteřiny déle. Jednu vteřinu věnovali tomu, že přemýšleli, co blázní, druhou tomu, že si tě všimli a třetí tomu, aby se zvedli a pozdravili tě.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“
Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 512
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban

Další

Zpět na Dokončené výcviky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků

cron