Byl to necelý rok co Revan porazil Mandalora Ultimátního v Bitvě u Malachoru V a ukončil tím Mandalorianské války. Spolu s Malakem byli oslavování jako hrdinové. Ale pouze do chvíle kdy spolu s třetinou republikových sil a věrnými následovníky Řádu Jedi zmizel v neznámých oblastech.
Vrátil se do Republiky, která se teprve vzpamatovávala z několikaletých bojů, jako Sithský lord spolu s Malakem jako svým učedníkem. Většina těch, co Revana následovala propadla temné straně a spolu se svým Pánem ze Sithu se jali úkolu rozšířit jeho Impérium. Začala Jediská občanská válka.
Mezi těmi, kdo věrně následovali Revana byl i Tiergen Gale a jeho syn Alister. Ti se nyní nacházeli na Korribanu v Akademii Sithů, kterou zde Revanovo Impérium obnovilo. Alister se pod dohledem svého otce věnoval intenzivnímu tréninku.
Korriban, Sithská akademie, tréninková místnost:
Stál jsi v základním postavení Juyo, mírně rozkročen a s vibročepelí v horizontální poloze v úrovni ramen. Tělem mírně natočen abys mohl do prvního útoku dát pořádnou sílu. Yae'l, tvůj protivník, který využíval Ataru se chystal zaútočit. Dva rychlé kroky a rána, která následovala, pro tebe nebyla nic nečekaného. Čepele o sebe zajiskřily a jedna po druhé sklouzla jak jsi odrazil útok. Následný úkrok do strany a rána pěstí do žeber nebylo něco co by se běžně využívalo při nacvičování a pilování šermířského umu.
Yae'l zaskučel a pak se zasmál. Byl to přátelský souboj a kromě vás v tréninkové místnosti nikdo nebyl. Po několikatýdením tréninku jste měli pár dní volna. Vyzkoušet boj tak, jak vás ho mistři neučí, bylo jedním z možných rozptýlení v Akademii. Na Korribanu toho moc k vidění nebylo, pokud jste nebyli zapálení hledači starých artefaktů z doby pradávných Sithů.
"Hezká rána, tohle se učí v Republikové armádě?" zasmál se znovu tvůj protivník.
Yae'l byl člověk, o trošku vyšší a větší než ty, ale také mladší. Spolu se svým mistrem se vydali za Revanem když mu bylo necelých 10 let. Od té doby viděl tolik smrti a utrpení, což ho náležitě poznamenalo.
Ještě chvíli jste bojovali, než vás dohnala únava.
Zašli jste se opláchnout a něco malého poobědvat. V jídelně, která nebyla nikterak velká, bylo jako vždy narváno. Vzali jste si něco s sebou a vydali se směrem do Údolí.
"Hej, Alistere, co kdybysme se mrkli do některý z hrobek? Vim že tam teď furt něco kutaj, ale nic lepšího na tomhle šutru stejně dělat nemůžem." otázal se tvůj společník s ústy plnými jídla.