Quiana Dalla - Pravda ukrytá na dně

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Quiana Dalla - Pravda ukrytá na dně

Příspěvek od Phate »

Úvod
Pravda ukrytá na dně

Přelom let 3 964 a 3963 před bitvou o Yavin byl ve znamení bitev na Vnějším okraji galaxie s rozrůstající se hrozbou Mandalorianské invaze.
Republika se nadále stavěla negativně k tomu co mělo za nedlouho změnit dějiny galaxie. Taris, planeta ležící v Ojorském sektoru, utrpěla ránu při opuštění planety Lhosanskou těžební solečností, která po odchodu Jediů, jimž na planetě málokdo důvěřoval po masakru čtyř padawanů jejich mistry, propustila své zaměstnance a přesunula své působiště jinam. Taris sužovaný kriminální činností čekaly daleko horší časy.

Tariská krev kolovala v alkoholu i mladé Quin, která trávila několik posledních měsíců zkoumáním nápojových lístků různých barů a putyk Pašeráského měsíce...


Nar Shaddaa, Undercity, pochybný hotel:

Bylo deset hodin dopoledne, samozřejmě, v dolních částech Nar Shaddaa bylo těžké poznat jaká je vlastně denní doba a málokdo se jí tady řídil. Obchody se tu uzavíraly když bylo zapotřebí, to samé platilo pro spánek. A pokud jste potřebovali někoho zabít, na to byla vždycky vhodná doba.

Probudila ses v zatuchlém pokoji, který si nepoznávala. Rozhodně to nebyl tvůj pokoj, ale lahve válející se po zemi a na stole vypovídaly o tom, že ti to při příchodu nejspíš vůbec nevadilo. Posadila ses na postel, hava ti třeštila a celkově ti nebylo zrovna nejlíp. Rozhlédla ses po pokoji. Krom lahví toho nebylo moc k vidění. V pokoji byla pouze postel, malá lednice, stolek a jedna židle. Nebyla tu žádná okna. Alespoň byla za rohem malá koupelna skýtající zrcadlo, umyvadlo a nechutně špinavou sprchu.
Po chvíli začal někdo zběsile bušit do dveří pokoje.
"Koukej vstávat! Dlužíš mi nájem za poslední tři měsíce ty rodianský prase! Doufám že máš dost kreditů, jinak skončíš hodně špatně!" řval přes zavřenou dveřní přepážku, nejspíš, stávající majitel hotelu a nevypadal že by se chystal toho nechat, nebo snad odejít. Ze zkušenosti jsi věděla, že tady dole se na nějaké výmluvy, nebo omluvy nehraje a moc způsobů jak odsud utéct nebylo.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Quiana Dalla - Pravda ukrytá na dně

Příspěvek od Heinz »

Nar Shaddaa, Undercity - až si vzpomenu, kde jsem, pořádně to zaleju!

Kurva… moje tělo zas hraje hru, co víc bolí.
Žaludek? Jo, snaží se, sakra jo, ždíme se, co to dá, a sebou bere nejspíš i další vnitřnosti, protože proč se spokojit s málem, že? Asi vážně není dobrý chlastat naprázdno. Ale přece nebudu utrácet za ty bahnem prolezlý nahražky jídla, když si za to můžu dát o to víc chlastu, ne?
Tělo… do hajzlu, třese se zas jak stará babizna a bolí… jo zatraceně bolí. Jak kdyby ho někdo rozsekal na sračky a pak sešil zas dohromady.
Ale s přehledem vyhrává hlava, to rozhodně, třeští a řve jak panna při prvním šoustání… nejmíň s barabelem, jestli ty ještěřky maj vůbec nějaký nádobíčko.
To zas muselo bejt něco… škoda, že si to nepamatuju. A nebo možná dobře, jestli se čék za ta léta něco naučil, tak že je lepší nevzpomínat, ještě by si moh‘ na něco vážně vzpomenout a to by nemuselo dopadnout dobře. Sice existuje až moc angažovanejch debilů, který ti to nezapomenou při první příležitosti vyžvanit – žvástů jako „chtěla si vojet barovýho droida“, „poblilas mi hlavu a snažila se z toho vyrobit kokrhel“, „hrálas s mou gizkou smashball a paks s ní chtěla krmit rybičky“ slýchám co chvíli plnou kopu, ale nikdy o to nestojím. A pak většinou následujou moralistický kecy, jak si kurvím život, jak jsem na dně a kdoví co, jako bych to sama nevěděla i bez nich. Do žahavý řitě vornskra, z toho se mi chce blejt.
A když už jsme u blití…
Je mi blbě, fakt moc, jenže žaludek už je stejně zkornatělej jako játra, takže se nevymáčkne - i kdyby v něm něco bylo.
Den poté jak má bejt.

Tohle čoklíkování pro tetičku Czerku vlastně není tak zlý, když se zbytečnosti jako čest, hrdost a podobný blbosti pohřbí dost hluboko. Když se člověk stane smradlavým psiskem.
Přines. Odnes. Aport. Sedni. Lehni v našem útulku, kterej ti, jelikož jsme dobráci od kosti, pronajmem za pár kreditků, ale neboj, budou ti přiskakovat k dluhu. Poděkuj, v útulku tě podobní šmejdi jako ty při okrádání aspoň nekuchnou. A doufej, že nás tvoje voxidování ještě aspoň dneska nepřestane bavit a neutratíme tě, nakonec ale stejně skončíš jak každej prašivej čokl - v špinavým kanále a s dírou v kebuli, s tím počítej, jiná cesta odsud stejnak nevede. Úroky dělaj otroky.
A já už ani nevím, kolik tetičce dlužím. Radši to ani nechci vědět.
Seru na počítání dluhu, seru i na válku a svět venku za hranicema Huttí díry, protože naději, že se odsud někdy vyprdelím se zdravou kůží, už dávno nemám. Ale dokud si můžu na účet tý zasraný organizace prolejt mozek a aspoň na chvíli zapomenout, že jsem až po krk ve sračkách, že minulost se za mnou táhne jak tejdenní smrad a nenechá mě chvilku v klidu, že už nemám nic, protože ani ten podělanej život mi tak úplně nepatří, a že, i když si to přiznám jen v opilecký chandře, mně při jakýkoli zmínce o Tarisu vždycky zamrazí, i když jsem si myslela, že jsem tu debilní planetu dávno hodila za hlavu, neváhám a liju. A liju hodně.
S trochou štěstí se konce dočkám úplně namol.
Jenže tentokrát jsem to zase přežila.

Ještě chvilku se snažím donutit se usnout, zaspat to všechno, ale nedaří se… jak by taky jo, když si tělo dalo rande s raketovým motorem v zážehu. A pak, mám v hubě nejmíň tatooinskou poušť. Donutím se otevřít oči – to je první krok. Pak si zkusím sednout… Palice se mi ještě pořád trochu motá, ale to půjde, to půjde…
Nejdřív zkontrolovat hadry, jestli je na sobě vůbec mám, dál jestli nejsou vohozený trochou těch žaludečních šťáv… ale ne, jsou čistý. Čistý jako z tý debilní holoreklamy na podělaný prádelny - „bojujte se špínou i Mandaloriany, jen s naší prádelnou Dorr&Elianni.“ Čistý, jak jen po tolika dnech až týdnech nošení, často čtyřiadvacet hodin, když si usínání většinou nepamatuju a mám sílu tak maximálně spadnout a chrápat, můžou bejt.
Následuje kvér. Pouzdro zůstalo pevně přigurtovaný k opasku, blaster tam sice není, ale ten najdu se válet na zemi u postele, nejspíš jsem ve vopici zas hrála hru „sestřel, co vidíš“. Skvělá hra, a bezpečná, dokud se poblíž nemotá nějakej fízl, v týhle huttí prdeli spíš nějaký kamarádíčkové z gangů, který to berou jako osobní urážku.
Pak zkontrolovat prostředí – tohle útulek tetičky Czerky není, ten poznám… takže co to je? Na poplach v kebuli nemám sílu, takže si vystačím jen s letmým rozhlídnutím, jestli tu nevoxiduje ještě někdo jinej. A jelikož nikoho nezaznamenám, zas sa zabořím do postele. Že jsem sama v nějakým bejváku mě zas tak nepřekvapuje, není to poprvý, není to ani naposledy… prostě se jen zpakuju, vybílím, co najdu, a půjdu si po svejch. Krásnej plán.
Chtělo by to žrádlo. Žrádlo a chlast.
Na kocovinu platí nejlíp další chlast, to ví každej alkoholik-začátečník, ale stejnak namísto prohledávání ledničky zamířím do koupelny. Aspoň trochu vody… Do zrcadla se už dávno nekoukám, rozhodně ne od tý doby, co jsem zjistila, že vypadám jak hodně sešlej givin s vlasama, dokonce i barva kůže je podobná. Radši rovnou zabořím kebuli do umyvadla a začnu chlemtat vodu – jestli z toho vůbec nějaká teče. A při tý příležitosti si ty kanální splašky nechám na hlavu nalejt, prej to pomáhá na probuzení.
Potom zkontroluju lahve na stole, jestli tam nezbyly nějaký zbytky, a zamířím zkusit štěstí k lednici, cokoli, co se tváří jako kapka alkoholu nebo jídlo fakt potřebuju jíst, beru. Nespěchám, proč taky… času dost.

Rány. Hlas.
Hrkne to ve mně jak v malým fakanovi, když ho rodiče přistihnou, že jde krást ze skříně sladkosti. Při tomhle tónu hlasu mi vždycky zatrne, připomíná totiž až moc dobře slečinky z Czerky – a u nich čék nikdy moc dobře neví, jestli ho nejdou odkráglovat. Až po chvilce mi dojde, co že to vlastně dotyčnej říkal.
Rodianský prase? To jako fakt?
Dluží nájem za tři měsíce?
Že bych měla vokno za tři měsíce? To asi těžko, takže to fakt nemluví o mně. A znamená to, že majitelem tohohle bejváku je rodian. No, jestli je majitelem rodian, asi je dobře, že jsem tu sama. Skončit v posteli se zeleným slizem… brr.
Uklidním se. Holt jsem návštěva, tohle se mě netýká, to ať si chlápek vyřídí s dotyčnou zelenomouchou. Už docela v klidu dojdu ke dveřím.
„Neřvi tady, bolí mě palice…“
Otevřu dveře dokořan.
„Hele vole, vypadám jako ledaco, ale jako rodian ne, a pokud si dobře vzpomínám, tohle můj byt není, takže uhni s tou svou tlustou prdelí, ať se můžu vypakovat. Ale až potkám majitele, určitě mu dám vědět.“
Začnu se prodírat ven, když mě přece jenom něco napadne.
„Hele, nemáš cigáro?“
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Quiana Dalla - Pravda ukrytá na dně

Příspěvek od Phate »

Nar Shaddaa, Undercity, pochybný hotel:

Když jsi otevřela dveře hotelového pokoje, uviděla si metr devadesát vysokého člověka v propoceném červeném triku a děravých kalhotech. Těžko říct jestli měl vypracovanou muskulaturu, nebo byl jenom tlustý jako Gamorrean. Co však bylo zjevné byl jeho odér. Jeho smrad přehlušil i ten co vycházel z pokoje a mísil se se vzduchem nasáklým zvratkami a močí, který se linul chodbou.
Když tě uviděl, zarazil se.
"Co to do banthí prdele je?!" řekl a zvedl obočí. Oproti tobě působil neskutečně mohutně. Bylo jistě, že kdyby se jednou ohnal a případně tě trefil, tak by tvůj život vzal rychle za své.
Když viděl že se snažíš procpat ven, zatarasil východ mohutnou, potetovanou rukou. Tetování měl tolik, že nebylo možné rozeznat co je co. Pravděpodobně si většinu pořídil v opilosti, nebo po požití drog.
"Cigáro? A kam si kurva myslíš že deš? Buď mi vyklopíš kde je Serel, nebo z tebe vymlátim duši holčičko!" a jen co to dořekl, jízlivě se usmál, což odhalilo fakt, že v ústech už nemá moc čím žvýkat. Situace pro tebe nevypadala moc dobře. Rozhodně jsi nebyla ve stavu plného nasazení, v žaludku ti kručelo a hlava třeštila. I kdyby si byla úplně střízlivá, skoro dvoumetrový hromotluk nebyl žádné ořezávátko a vypadal, že bojovat umí.
"Tak co bude kurva?" zařval a strčil tě zpátky do pokoje. Dveře se za ním s vrzáním zavřely.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Quiana Dalla - Pravda ukrytá na dně

Příspěvek od Heinz »

Nar Shaddaa, Undercity, pochybný hotel:

Aktivovat oči ani nemusím, stejnak mě ten jeho smrad oslepí… tenhle odér by zabil i chovatele banth, kurva. Zas se mi zvedne kýbl a mám co dělat, abych tu smradlavou kopu sraček a tuku nepoblila aspoň tou trochou žaludečních šťáv, která v tom scvrklým zuboženým hnusu, co si říká můj žaludek, zůstala. Asi by mi moc nepomohlo, kdybych mu k těm vrstvám smradu přidala ještě trochu toho z bachoru.
Civím na něj jak na arkaniana v klaunským oblečku, to znamená vyjeveně. Sice znám horší zjevy, ale žádnýho sem nikdy nechtěla mít blíž k tělu než na vzdálenost běžnýho pajzlu se spoustou židlí, stolů… a když jsem blízko východu. Hlavou mi běží jenom jedno a furt dokola – do hajzlu, tohle bude průser.
A kdo je doprdele Serel?!

Ať už je to jakkoli na kraytí hovno, stejně se neubráním znechucenýmu ksichtu, když ukáže svou vymlácenou držku – tos byl v lochu a nutili tě tam vyhulit brka celýmu lágru, nebo co?
A pak začne ječet, až na mně přistanou sliny z tý jeho zkažený držky. A v mý hlavě začnou nanovo dolovat šmejdský hornický mašiny, tentokrát intenzivnějc.
„Haleďse, klídek jo? Hezky v klídku, v pohodě…“
Strčit do sebe nechám jenom jednou, prát se tu s ním nebudu, stejně vždycky dostanu do huby, a tenhle by mi v čelistech vyrobil stejnej módní doplněk, jako má von sám, pro začátek… a já mám svoje zuby ráda. Minimálně se budou dát vyměnit v hodně nízkejch patrech za kapku toho lomcováku, když už nic jinýho. Ustupuju zádama napřed a furt si udržuju jistej odstup, jak říkám, blízko k tělu tohle přerostlý lejno mít nechci. A nejen proto, že bych se z něj fakt musela poblejt.
„Podivej, já nevím, o jakým Serelovi mluvíš, a dyž se podíváš na tenhle stůl“,
dyby to tý gorile nedošlo, pro jistotu na něj ukážu,
„musí ti bejt jasný, že by po tomdle měl pořádný vokno i někdo líp stavěnej než já. To poslední, co si pamatuju, je nějakej hnusnej pajzl, co ani nevím, jak se menoval. A pak sem se probudila tady, kapiš? Zkrátka vím hovno o nějakým Serelovi, tím zvlášť, jestli je to ňákej zelenej hnus, s těma nechci nic mít. Už můžu jít?“
Doufám, že ten tupohlav vysmaženej má libido ve stejným stavu jako zuby… jinak to bude docela vo hubu.
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Quiana Dalla - Pravda ukrytá na dně

Příspěvek od Phate »

Nar Shaddaa, Undercity, pochybný hotel:

Před hromotlukem nebylo kam utéct, ke dveřím se přes něj dostat nedalo. Stál a očima těkal po pokoji. Stav v jakém se nacházel pro něj nejspíš nebylo žádně překvapení. Ostatně, pro koho by bylo kdyby došel tou hroznou chodbou až sem. Stál a neopovídal.
Stál a přemýšlel. Nevypadal od pohledu chytře a nejspíš si v hlavě přehrával nejlepší alternativu toho jak to mohlo dopadnout.
"Jestli se doví...prachy v hajzlu...kurva fix..." mumlal si potichu. Pomalu zatínal ruce v pěst.
"Tenhle posranej pokoj je na klíč mladá dámo, takže si toho zelenýho sráče Serela musela potkat! Je mi ukradený jestli si ho okradla, nebo ti ten klíč dal, ale řikám ti, že se od tebe dovim kde to bylo...A to i kdybych to z tebe měl vymlátit. A to asi nebude problém jak na tebe koukám" zasmál se udělal krok dopředu.
Dlouhou ochvíli se nic nedělo. Hromotluk koukal chvíli na tebe a chvíli na hromadu lahví na stole. Pomalu šáhl do zadní kapsy u kalhot. Když si sebou cukla, zasmál se a vytáhl cigaretu a podal ti jí.
"Nejdřív to zkusíme po dobrym... Ale pamatuj si, že nejsem moc trpělivej týpek holčičko." řekl a hodil ti malý zapalovač.
Přitáhl si židli a posadil se tak aby byl mezi tebou a dveřmi. Možná nebyl z nejchytřejších, ale v podobné situaci určitě už byl. A né jednou.
Ukázal na sedačku a čekal až se posadíš. Než si to udělala, všimla sis svého blasteru ležícího mezi lahvemi na zemi. Přesně mezi vámi dvěma.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Quiana Dalla - Pravda ukrytá na dně

Příspěvek od Heinz »

Nar Shaddaa, Undercity, pochybný hotel:

Jo, takže velkej chlap má koule stažený, velkej chlap taky někomu dluží… ten letmej, rači né moc zřetelnej úšklebek si prostě nemůžu odpustit, navíc, pozor dávat nebude, stejně má plno práce s myšlením… smažka, vysmaženej pojeb a já ho mám na krku. Ale základní myšlení mu ještě funguje, no to je úspěch… ale hůř pro mě.
Si stojíš na uších nebo přemejšlíš jenom kokotem?!
Jak mu mám asi napráskat ňákýho rodiana, když ani nevím, že ho znám?! Beztak mě ten zmetek sem dostal jenom proto, ať si to vyžeru místo něj. Zasraný zelený kůže!
Ale oukej, hlavně nepanikařit a myslet. Doprdele, měla jsem chcípnout na chlast a v lihu, ne v hnátech polovopice a s kocovinou, tohle není vůbec podle plánu…
A ať se mi to líbí nebo ne, ten třas v rukou není absťák, ten třas je reálnej strach. Jestli tahle hrouda masa někomu visí, je posranej až za ušima. Což znamená, že si jenom nevotvírá hubu, ale má vážně v plánu všecky ty výhružky splnit… né snad, že by se tady dole našli nějací lidumilové, možná tak ti, co to slovo berou doslova a s láskou si z tebe udělaj oběd.

Je hodně nepříjemnejch věcí, a určitě mezi ně patří i to, když se lidská verze mrakodrapu, po věčnosti škrábání se na prdeli, najednou rozhodne začít štrachat v kapse – zvlášť na místě, kde má i pětiletej harant u sebe minimálně nůž. Ale… no kurva, vážně? Je to retko?!
Setkání jak z holonovely, chybí pláž a doják v pozadí.
Na voheň čekám jak neek na pamlsek. A že si jsme s tou ještěrkou vážně v lecčem podobný, minimálně jsem taky posraná strachy. Jen škoda, že proslulá paranoia nezafachčila dřív, už bych byla v trapu a tenhle mamrd by leda utřel… kdyby. Vždycky je tu nějaký kdyby.
Zapálím si a pořádně, zhluboka natáhnu… jo, to je to, co hlava potřebovala, po tomhle se pořádně rozjede. Určitě. Jestli tam teda ještě má co.
Mysli Quin, zkus z tý nacuclý houby něco vyždímat…
Blaster?
Blaster!
Tak jo, tak jo, do hajzlu, stejně si nikdy neměla chcípnout stará, s tím nikdo nepočítal…
„Oukej, hlavně v pohodě, jo? Nech mě přemejšlet…“
Nervozitu ani nemusím hrát, vole, se klepu jak starej vysmaženej somrák.
Potáhnu.
„Teď ti vrátím voheň, jo?“
Udělám pár malejch kroků dopředu, ať sem blíž k blasteru, a pak mu zapík hodím, schválně mířím vysoko, tak, aby se musel hodně natáhnout. A jen co mě přestane skenovat a začne se věnovat zapalovači, já se pustím hodně rychle ke kvéru. V posledním metru jdu do kolen, trocha drhnutí bolí míň než podřezanej krk, jednou rukou se natáhnu po zbrani, rychle nabít, a pak co nejrychlejc do druhý hnáty vzít flašku, kterou po něm okamžitě mrsknu, ať ho zpomalím.
A pak střílet, střílet, až z něj zbydou jenom sračky!

---
Píšu celou „akci“ v ideálním stavu, takže to neber jako předbíhání, spíš plán, kterého se bude držet, než se něco podělá. :D
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Quiana Dalla - Pravda ukrytá na dně

Příspěvek od Phate »

Nar Shaddaa, Undercity, pochybný hotel:

Ticho v pokoji narušuje pouze zvuk starého rezavého větráku připevněného na zdi a zvuk když vydechuješ kouř. Než jsi se odhodlala překonat strach, který hora masa sedící naproti tobě způsobovala, uběhla velmi dlouhá chvíle. Tohre, jak se majitel hotelu jmenoval, už netěkal pohledem po pokoji, ale upřeně se díval na tebe. Propaloval tě pohledem a čekal co z tebe vypadne.
Scénář který jsi si přehrála v hlavě mohl fungovat, ale měl jednu trhlinu.
Když jsi vyhodila zapalovač do vzduchu, Tohremu stačilo natáhnout obří ruku aby ho chytil zatímco tě stále sledoval. Čekal pouze na okamžik kdy uděláš krok vpřed a klekneš si pro blaster. Nestačila ses k němu dostat ani na 15 centimetrů když se hora masa neuvěřitelně mrštně vyhoupla ze židle a nakopla tě silně do žeber. Byla to taková rána, že jsi byla okamžitě na nohou, které tě přes bolest, prroudící do celého těla, neunesly a ty ses sesunula na zem.
sebral blaster, který v jeho ruce vypadal jako dětská hračka. Stejně tak jako nejspíš mnoho dalších zbraní.
"Tak tohle sme si nedomluvili...Řikal sem že nejsem moc trpělivej. Máš deset vteřin na to aby sis vzpomněla kdes to zelený prase viděla naposledy." na chvíli se odmlčel a strčil si tvůj blaster do kapsy.
"Jestli mi neřekneš nic, v životě už neuvidíš dno lahve!" řekl výhružně a chytil tě pod krkem.
Zvedl tě jako bys byla kus hadru a mrštil s tebou na postel.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Quiana Dalla - Pravda ukrytá na dně

Příspěvek od Heinz »

Nar Shaddaa, Undercity, pochybný hotel:

Takže poznámka do soukromýho poznámkovníku - zapracovat na házení. A nebo radši na odhadu, protože buď je ta vobluda větší, než jsem myslela, nebo jsem to nevychytala s odhadem trajektorie letu nebo… no, to je jedno, zkrátka se to celý posralo.
Do hajzlu, to bolí… Chci chcípnout, rychle.
Pořádně nevím, co se stalo, ale zato moc dobře vím, že teď se válím na zemi a snažím se zoufale nasát trochu vzduchu… možná spíš někde vyštrachat plíce, musel mi je vykopnout z hrudníku. Přes kurevskou bolest skoro aň nevidím, když teda nepočítám miliardu vztekle blikajících hvězdiček, a mám pocit, že mi ten zmrd rozlámal nejen žebra, ale snad i páteř.
Ne, tohle vážně nevyšlo.

Poslouchám ho napůl ucha, mám dost práce sama se sebou, ale když mě jeho pařáta chytne za krk, nevnímat ho jde sakra těžko. A asi bych vážně musela bejt sebevrah, neposlouchat ho... Jenže já kurva nejsem! Kdy do hajzlu ten posranej osud, nebo co to je, přestane brát všecko tak doslova?! Když řeknu, že chci chcípnout, tak to fakt neznamená, že chci vopravdu zkapat, do banthí řitě!
Nemám sílu na nic jinýho, než na reflexní chycení jeho hnáty a překvapený zachrčení. A mým mozkem prolítne vlezlá a pekelně nepříjemná myšlenka – tohle je vážně konec.
Jenže není. Zatím.
„Vzpomínám si, kurva, vzpomínám, jasný?!“
Hysterickej podtón v hlase se ani nesnažím skrejvat, tohle setkáníčko s banthojebem se může ještě přivostřit, a pak, vzhledem k tomu že i tak řeže dost vostře, to bude bolet. Kurevsky víc bolet.
„Potkala sem ho v Zmrzlý kometě, tom baru v sektoru Šedých vod!“
Rozhodně je to poslední místo, který si ze včerejška pamatuju. Vážně by se hodilo mít pro změnu štěstí, protože jestli se mi povedlo vymíst půlku Nar Shaddaa a ten zelenej cvrlikající sráč byl někde úplně jinde, jeho nasranej kamarád mě vodkrouhne na místě, to se vsadím.
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Quiana Dalla - Pravda ukrytá na dně

Příspěvek od Phate »

Nar Shaddaa, Undercity, pochybný hotel:

Stisk lehce povolil abys mohla mluvit, ale stále tě držel ve vzduchu. Zvuky vašeho zápasu musely být slyšet i v okolních pokojích, ale i za předpokladu, že by se v takovém hotelu někdo dobrovolně ubytoval, nejspíš by nic neudělal. Tak už to ve spodních částech Pašeráckého měsíce chodilo. Každý se staral o sebe a kdo to nedodržoval, skončil špatně.
Ke kocovině se přidala bolest ze zlomeného žebra. Tohremu to bylo jedno, bylo na něm vidět, že o něčem přemýšlí. Nebo se o to alespoň snaží.
"Ve Zmrzlý kometě řikáš? Ten sráč tam chodil často, ale když sem ho tam včera heldal, tak tam nebyl!" zavrčel. Očividně ho tlačil čas. Měl spocené ruce a po tváři mu v malých intervalech stékal pot.
"Buď mi kurva kecáš, což bych ti neradil, nebo se ten zelenej hajzl nadobro vypařil." řekl a pustil tě. Dopadle jsi na zem mezi lahve vypitého alkoholu.
"Co budu dělat...jak jim teď zaplatim...Možná bych měl..." než to dořekl, ozvalo se zaklepání na dveře.
Ty jsi měla jiné starosti než přemýšlet nad tím kdo je za dveřmi, ale Tohre, to byl jiný případ. Jakmile uslyšel zaklepání, sáhl do kapsy pro tvůj blaster a namířil ho na dveře. Nešel otevřít, pouze stál a těkal očima ze dveří na ovládací panel jakoby očekával kdy se objeví zelená kontrolka a dveře se otevřou. Toho momentu se obával.
Nečekal dlouho. Dveře se s vrzáním otevřely a za nimi stál obtloustlý rodian a v závěsu za ním dva muži. Oba na sobě měli něco jako uniformu, ale nebyly z policejních složek. Ty tady dole nikdo snad ještě neviděl. Rodian měl ruce za zády, pravděpodobně spoutané.
"Vedeme ti dárek od šéfa." řekl muž stojící nalevo a kopl rodiana do pokoje. Ten dopadl na zem a nervózně se rozhlédl po pokoji. Když jeho černé oči spočinuly na tobě, vypadaly udiveně. Poznával tě.
"Ty seš ta malá coura z..." řekl podrážděně, ale umlčel ho kopanec do boku.
"Kromě dárku, ti neseme vzkaz. Máš čas do večera, ty prachy přineseš osobně, nebo se nedožiješ rána." řekl stejný muž a kývnul směrem ke svému kolegovi. Oba se otočili a vydali se k východu z hotelu.
Vaše trio bylo nyní kompletní. S rodianem jste leželi na zemi, zatímco Tohre mu mířil blasterem na hlavu.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Quiana Dalla - Pravda ukrytá na dně

Příspěvek od Heinz »

Nar Shaddaa, Undercity, pochybný hotel:

Von tam byl?! Nádhera, kurva!
"Nekecám!"
Ten hlásek, co šeptá něco o posledních sekundách v tomhle mizerným světě, zas trochu zesílí. A vlastně ne jenom trochu, ve skutečnosti ječí jak posraná siréna. Dejchám jak s rakovinou plic v posledním stádiu a to nejen proto, že mě banthojeb drží pod krkem – ten zmrd mi vážně musel zlomit žebro… doufám, že to nevzal i s plicí. Vole, i kdybych se z toho ňák vysekala, tak přežít bez retka? To je smrt. No, né, že bych to stihla, tři dny bez ohlášení u tetičky Czerky, to je smrt stoprocentní, a nahlášení jakbysmet, rozlámaný čokly nevydržujou.
Adrenalin a strach přebily i tu posranou bolest žeber, ale jak mě chlap pustí, je to tu nanovo. Ta svině bolestivá se do mě zakousne s novou energií a nadšením... dobrý vědět, že má ještě pořád někdo radost ze svý práce - bolest a zasranej osud. Jo, osud, zas mi to dává sežrat, na podnosu a s osobním věnováním: „Naser si a vyžer si to, ani nevíš, jakou mi dělá radost, když tě můžu kopat do řiti.“
Až mě překvapuje, že se do mě žádná z těch lahví nezabodla, to by přece teprv byla prdel!

Na vokolí seru, jen co seberu kuráž, dosmejkám se k posteli a opřu se o ni. Sedět bez opírání bolí jak sviňa a ležet tu jak rozpláclá rohožka nebudu, ňákej zvířecí instinkt furt ještě mám. Ale i když jsem v klidu, taktiku „srát na to, já tu nejsem“ nezměním, protože jak starý narshaddaaský pravidlo říká – neser se do ničeho, co se tě netejká. S tím, že míra platnosti tohohle pravidla se zvyšuje podle toho, s kým máš tu čest. A u poskoků někoho, kdo má dost prachů na to, aby svým přineskafím zacáloval uniformy, je míra platnosti maximální. Ale ta tlustá bečka zelených hlenů mě donutí začít se zajímat – já vím sice hovno, s kým mám tu čest, ale von mě rozhodně zná. Aspoň mě takhle zdraví všichni, kteří mě vodněkud znaj… ale co, tenhle nahnilej buřt mi už po krku nepůjde, ten už to má spočítaný, takže se jím zatěžovat nebudu.
Tak jo gorilo, vymlať z něj, kolik potřebuješ, ať už můžu vypadnout, jít si po svejch… jenže. Vždycky je tu nějaký „jenže“. Tam venku bez tý hračky, s kterou zeleňákovi míří na palici, chcípnu do večera. Ten blaster zkrátka potřebuju, což znamená, že ho vážně kurevsky potřebuju!
Ale zatím klid, klídek, s tebou vazoun problém nemá Quin, a jestli doteď bauchačku nepotřeboval, třeba ti ho aj vrátí, třeba... třeba kdybys ho předtím nechtěla zastřelit, kurva…
Možná jsem všecko, ale naivní rozhodně ne.
Do hajzlu!

Tohle je bezvadný, fakt nádhera, i když přežiju tohlecto, nějakej vysmaženej hovnožer mi tam na ulici rozmlátí mozek na kaši. To je prdel, že? Skvěle se bavím, kurva!
„Tak už mu vycvrlikej, kde máš ty prachy, ty zelenej kýble sraček!“
Vylítne ze mě nasraně a v tu chvíli lituju, že sem nedržela hubu… proč kurva vždycky přitáhnu pozornost? Zasranej vztek! Zkousnu čelisti a čekám, že mě tlusťoch zastřelí nebo mě aspoň tou svou wampí hnátou přetáhne po držce…
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Quiana Dalla - Pravda ukrytá na dně

Příspěvek od Phate »

Nar Shaddaa, Undercity, pochybný hotel:

Tíživá chvíle okamžiku neustávala. Tohre ani Serel nic neříkali. Serel ze strachu a Tohre přemýšlel co s vámi udělá. Samozřejmě, že nejdřív z jednoho z vás vymlátí kredity, které potřebuje.
"Ty," prolomil mlčení Tohre a podíval se na tebe. "seber se a zavři dveře. Pak mi pomůžeš s touhle sviní."
Namířil tvou zbraň tvým směrem a popadl rodiana za ruku. I pro tak obřího člověka byl Serel oříšek.
Když se zaklapla zápatka dveří a rodian seděl na zemi opřený o postel. Mohla ses posadit a chvíli si odpočinout. Tohre se věnoval rodianovi.
"Teď mi řekneš dvě věci ty prase! Kde sou moje prachy a proč sem v tvym pokoji našel tuhle...holku!" řekl a vrazil rodianovi pěstí. Preventivně. Serel vyplivl trochu krve která se mu nashromáždila v ústech a nadechl se. Viděl, že mu nezbývá nic jného než spolupracovat.
"Fajn fajn, hlavě do mě nemlať těma svejma prackama... Všechny moje prachy sou pod umyvadlem, je tam víc než ti dlužim, klidně si vem všechno když mě necháš žít!" prozradil Serel odevzdaně. Tohre se nezvedal. Čekal na zbytek.
Rodian se na tebe podíval a odfrknul si.
"Tuhle malou děvku sem potkal ve Zmrzlý kometě. Byla úplně vožralá a tancovala na stole a chlastala co našla. Chvíli se mnou mluvila u baru, když sem tě pak viděl vcházet, popad sem jí, vrazil jí pár kreditů a kartu od pokoje a hodil do taxíku. Doufal sem že to vodnese za mě a já si pak akorát dojdu pro prachy až se to uklidní." vyplivl trochu krve a pokračoval.
"Jenže potom mě v jinym baru našli ty Arelovi poskoci. Když zjistili že u sebe nic nemám, řekli si že ty si se mnou klidně ruce ušpiníš. Koneckonců, služíš mu ty, né já."
Tohre si hrál s maličkým blasterem a přemýšlel. Co se mu honilo hlavou by dokázal říct každý. Buď vás oba pustí a bude čelit tomu že si někde otevřete ústa s tím, že je slaboch, nebo vás oba zabije a uklidí.
"Hej, holčičko! Zvedni prdel a dones z koupelny ty prachy." rozkázal ti. Nezbylo ti než poslechnout. A vymyslet, jak se z toho dostat živá.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Quiana Dalla - Pravda ukrytá na dně

Příspěvek od Heinz »

Nar Shaddaa, Undercity, pochybný hotel:

Zvedám se jak lemra, táhnu se jak smrad, ale zavřít dveře dojdu, i když mám takovej blbej, neodbytnej pocit, že je zavírám nadobro aj pro sebe. Ale moc na výběr nemám, ne? S rozlámanejma žebrama tu moc velký sprinty a maratony běhat nebudu.
Sednu si na židli, na který se předtím rozvaloval vopičák, a jen čekám. Prostě čekám a poslouchám. Jenže když zelenej buřt potvrdí to, co sem stejně čekala, neudržím se.
„Zmrde zasranej!“
Neřvu, ale z hlasu je dost dobře znát, že mít možnost, rozmlátím mu hubu tyčí.

A pak to ten smradlavej vopičí ksicht řekne, zase. Jenže teď, když konečně nejsem v hlavní roli týhle show, to vnímám zřetelnějc.
Holčičko, holčičko, furt holčičko… to nemá v tý svý tupý palici jiný slovo?!
Jenže mně už není čtrnáct a tenhle pojeb není Kesh, zkrátka už vím, že ta hranice mezi „ještě žiju“ a „ležím na smeťáku a vožíraj mě krysy“ je zatraceně tenká, a ta zjebaná bolest žeber je dobrej alert, ať si na smraďocha zbytečně nevotvírám hubu.
V podstatě mi to slovo nevadí, vadilo mi před těma x rokama, když sem si chtěla připadat dospělejc, jenomže mi moc připomíná Keshe, rád ho používal, když mě chtěl vytočit. Tenhle vysmahlej zmrd nemá právo to slovo používat!
No, ale já budu co? Já budu hlavně držet hubu – nový motto dnešního dne.

Zas beze slov se zvednu a vyrazím do koupelny.
Takže celou tu dobu bylo někde pod umyvadlem balík šušňáků? No to je fakt dobrý, ty vole, fakt dobrý… proč jsem je, kurva, nenašla a nezmizla dřív?! Třeba to bude balík, kerej by mě vyplatil i u tetky, a mohla bych vodsud vypadnout! Sakra, proč mám do hajzlu takovou smůlu?!
Netrvá to dlouho a za umyvadlem nahmatám tašku. S vyndaváním ale nespěchám… místo toho zůstávám opřená o umyvadlo, civím na tu hnusnou kostru potaženou kůží, co na mě civí v zrcadle, a snažím se zapojit aspoň ňáký spoje v tom chlastem nacucaným mozku. Protože mi je víc než jasný, že tu zařvu taky.
Už sem říkala, že se ještě na natáhnutí brk necejtím?
Co mu mám sakra nabídnout? Kurvu mu dělat nebudu – he, docela bych čuměla, kdyby chtěl, když vypadám jak posraná mrtvola - to tu transformaci na mrtváka radši dokončím. Do něčeho se nabourat? Blbnout pro něj jako pilot nemůžu, tetička by se hodně nasrala, kdybych se vodsud zdejchla – a navíc, nechci v jejích špinavých hnátech nechat Dráčka, ta loď je můj nejlepší kámoš a společník při chlastací chandře, koukat na něj mě ještě nechaj. Nabídnout se, že jim ty prachy odnesu? To ani hovno, neuvěří mi, že mu to nechci šlohnout, už vůbec, když bych vážně chtěla – a navíc, má to podle uniformovanejch přinýst osobně, takže tudy cesta nevede…
Mám takovej blbej pocit, že tady není žádná cesta.
Takže vařit z vody.

Konečně vytáhnu tašku a vrátím se.
„Tady máš.“
Dojdu až k němu a při podávání spustím.
„Podívej, tenhle sráč ať zhebne, věř mi, s velkou radostí bych to uďála sama, ale já tě neznám ani jménem, nech mě jít a už mě v tomhle posraným sektoru neuvidíš. Jako bysme se nikdy nepotkali. Klidně ti pomůžu vodstranit tu jeho tučnou mrtvolu.“
V zasraným Nar Shaddaa ji stačí hodit přes zábradlí a dole ji sežerou krysy, mutanti a kdovíjaká havěť, tohle mi prdel nezachrání, navíc, nevím, jak mu mám pomoct, když mám problémy utáhnout sebe. Kurva! Budem muset trochu riskovat…
„A pak, mám pár kontaktů v Czerce, a víš, jak dokážou bejt nevrlí, když se jim někdo sere do byznysu…“
Hrát to na vydírání s prázdnejma kartama asi není úplně nejchytřejší nápad, že?
„Zkrátka, nech mě jít a budu ti dlužit, a já svý dluhy splácím.“
Hraju to na něj tak, že si zasloužím rovnou ňákou přiblbou hereckou cenu, nemusí přece na první pohled a poslech vědět, že mi jsou osobní dluhy u zadku, dokud mě k jejich placení nenutěj s blasterem u držky. Ale možná to teďkonc myslím i vážně, dalšího, kdo by mi nejradši skákal po krku, si fakt nemůžu dovolit.
„Krádeže, hackování… cokoli .“
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Quiana Dalla - Pravda ukrytá na dně

Příspěvek od Phate »

Nar Shaddaa, Undercity, pochybný hotel:

V tašce schované pod špinavým umyvadlem byla nemalá částka. Z toho co jsi věděla o ubytování ve spodních patrech Malém Coruscantu, ti bylo jasné že je tam několikanásobně víc než činí tříměsíční nájemné. Také bylo celkem zjevné, že rodian si kredity nevydělal poctivou prací. Tady dole se poctivě živil málokdo tak aby vyšel.
Tohre neváhal a chňapl po tašce hned když si k němu přišla. Prohlížel obsa a tvé snahy o záchranu vlastního života ignoroval. Připitomněle se usmíval při pohledu na obnos, který mu teď patřil.
Zbystřil až když jsi se zmínila o Czerce. Každý v galaxii, a v tomto sektoru zejména, věděl moc dobře co je Czerka zač a jaké obchodní praktiky využívá při jednání se svými partnery a zaměstnanci.
Hodil tašku na postel a počkal až domluvíš.
"Czerka řikáš? Dost pochybuju, že bys měla kontakty na vyšších místech než je oblastní kancelář při tom jak vypadáš a v jakym stavu sem tě tu našel." zasmál se a pokračoval.
"Ale jestli pro ně děláš špinavou práci, nebo jim dlužíš prachy..." odmlčel se a podrbal se na svých třech bradách.
"Zabít tě nemůžu, ty Arelovi zmrdi tě tu viděli, takže když tě vodkrouhnu...Buď mě naprášej Czerce a vodseru si to u nich, nebo mě tim budou vydírat a budu tam kde sem teď." domluvil a udělal dva rychlé kroky.
Dupnul rodianovi, který se snažil nenápadně došoupat ke dveřím, na stehenní kost, která hlasitě praskla. Dotáhl ho zpět k posteli a znovu se posadil.
"My dva se budeme muset nějak dohodnout, nevěřim ti ani trochu že bys mi splatila nějakej dluh, na to tady žiju moc dlouho. Můžeme to udělat dvěma způsobama." na chvíli se odmlčel.
"Buď si ušpiníš ruce a zabijeme tuhle tlustou svini, zbavíme se těla a já ti dám něco málo z toho co mi dlužil.. Anebo můžeš teď hned vypadnout s tim že se o tomhle nezmíníš živý duši jinak si tě najdu Czerka neCzerka!" řekl Tohre chvástavě a hodil ti tvůj malý blaster, po kterém jsi se natáhla až ti tělem projela pulzující bolest.
Co však ve své duté lebce nedomyslel byla třetí varianta jak tohle všechno mohlo skončit. Toho si všiml i Serel, který na tebe teď vyjeveně hleděl a čekal co se bude dít.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Quiana Dalla - Pravda ukrytá na dně

Příspěvek od Heinz »

Nar Shaddaa, Undercity, pochybný hotel:

Jsou věci, který se v reálu nedějou… princové v bílý, vyblejskaný jachtě se zástupem slouhů a obletovaný tancujícíma vílama nikdy nepřistanou před rohožkou blbých, chudých a naivních slečinek, to spíš svoje slouhy a jachtu prohrajou v nějakým kasínu. Víly tancujou v hnusných barech pro pobavení a když náhodou přece jenom takovejhle vobšoust před dveřma přistane, většinou z chudý, blbý a naivní slečinky udělá další kousek do svýho už tak velkýho harému. A mezi věci, který se v reálu nedějou, rozhodně patří i to, když čék dostane do rukou zbraň od někoho, kdo ho chtěl jen pár minut předtím picnout. Jenže… to druhý se asi přece jenom někdy děje.
Idiote…
A tak teď civím nevěřícně na blaster a na rodiana. Jestli přemejšlím? Ani náhodou, si fakt připadám jak v ňákým snu. Tohle je neuvěřitelný…
„Souhlasím. Zabiju ho pro tebe, s radostí.“
Namířím na zelenokožce, dokonce vážně uvažuju nad tím, že půjde první, ale s ním mám ještě nevyřízený účty, a tak periferním viděním sleduju i gorilu, a dlouho neváhám, Už po předání peněz sem ustoupila o dva tři metry zpátky ke koupelně, někteří nemaj moc v lásce, když u nich člověk stojí moc blízko… třeba já. A navíc páchne jak král hoven. Takže teď se rychle, rychle, jak jen to jde s rozlámaným tělem, otočím na smradláka a třema výstřelama do míst kolem břicha a hrudníku – když je natočenej bokem, tak do ruky a další dva paprsky, jak se otočí, do hrudníku.
Jestli nebude tuhnout podle plánu, budu střílet do ksichtu a hrudníku tak dlouho, dokud nelehne. A pak poslední do kebule, pro jistotu.
„Dohoda padá.“
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Quiana Dalla - Pravda ukrytá na dně

Příspěvek od Phate »

Nar Shaddaa, Undercity, pochybný hotel:

V pokoji bylo mrtvolné ticho přerušované pouze vrzajícím ventilátorem na zdi. Rodian nevěřícně koukal co se to děje a nejspíš se snažil hodně rychle vymyslet jak se z toho dostat živý.
Tohre spokojeně kývl a nahnul se směrem od Serela, zřejmě aby ho nepocákala krev. Stačil zaregistrovat jak se hlaveň blasteru stáčí jeho směrem a v jeho očích si mohla spatřit překvapení smísené s trpkým uvědoměním vlastní chyby, která ho bude stát život.
Na to jak byl tvůj blaster malý, byl štěkot tří ran slyšet poměrně hodně. Rodian sebou při prvním výstřelu cukl a zavřel oči v domnění, že je hned na řadě. Tohre se, nečekaně vzhledem k tělesné proporci, protočil po zásahu a vzduchem se nesl pach spáleného masa. Další rány zasypávající tělo byly spíše pro jistotu. Tohre to měl za sebou.
Serel, nyní poměrně vystrašený, se začal sunout pryč od mrtvoly.
"Kurva, do hajzlu!" nadával a kopal kolem sebe tlustýma nohama.
"Holka, vomlouvám se že sem tě do toho uvrtal, ale když mě necháš žít, zaplatim ti ještě víc než si vyděláš takhle! Kurva, prosím..." žadonil o slitování a snažil se vypadal ublíženě. Chvíle ticha, která nastala, dala jasně najevo, že okolní nájemníci jedou podle místních pravidel.
Serel seděl mlčky a doufal, že se mu podaří na tebe zapůsobit vidinou většího obnosu kreditů, který už teď nebyl nikterak malý. Mít jenom o trochu víc, vidina Dráčka na svobodě by byla hmatatelná, jako velká, spálená mrtvola ležící na podlaze.

Nar Shaddaa, Arelova kancelář, neznámo kde:

Arel, sedící ve velikém polstrovaném křesle za stolem vyrobeným z kmene wroshyrského stromu, si prohlížel několik datapadů s posledními úpravami zakázek. Kancelář připomínala spíše muzeum a trofejní místnost. Na zdech byly hlavy zvířat, o kterých běžný občan galaxie slyšel pouze z výprávění. Rohy zdobila stará brnění dávno zapomenutých válečníků a bojovníků. Nechyběly zde ani zbraně všech druhů, včetně několika světelných mečů, které měli své zváštní místo za Arelovými zády. Ten tomu však již dávno nevěnoval pozornost. Doby, kdy všechny tyto trofeje získal, jsou již dávno pryč. Kromě trofejí mu jeho úspěchy připomínala i četná tetování, která si Mirialani nechávají dělat po zvládnutí těžkých úkolů. Ty sloužily hlavně pro lidi se kterými pracoval, jako upozornění, že si není radno s ním zahrávat.
Procházení datapadů přerušil droidův hlas vycházející z komlinku.
"Pane, Roste a Eru'ke jsou tady, mám je pustit dovnitř?" ohlásil droid dvojici příchozích. Arel však neřekl ani slovo, pouze stiskl tlačítko na svém přijímači.
Dveře se bezhlučně otevřely a dvojice vstoupila dovnitř. Ani jeden z nich nešel až ke stolu. Zastavili se v polovině pokoje a lehkou úklonou pozdravili svého zaměstnavatele.
"Našli jsme rodiana a předali ho Tohremu. Ta lidská žena byla s ním, přesně podle plánu." řekl Roste, vyšší z mužů.
"Tohre i ten rodian budou nejspíš už po smrti." dodal Eru'ke.
Arel, který mezitím stále hleděl do datapadů, zvedl hlavu a usmál se.
"Výborně, zajistěte aby dorazila do Czerky včas." řekl a máchnul rukou, načež se oba muži znovu uklonili a odkráčeli z místnosti.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“