Satina Merell - Kdo chce kam...

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Satina Merell - Kdo chce kam...

Příspěvek od Phate »

Úvod
Kdo chce kam...

Píše se rok 3 963 před bitvou o Yavin. Republikový prostor je sužován útoky Mandalorianských vojsk vedených Mandalorem Ultimátním.
Jsou to již dva roky co začala válka. Mandalore si silou podmaňoval Republikové systémy jeden za druhým a jediné co mu stálo v cestě byly Republikové síly vedené Revanem a Malakem, odpadlíky z Řádů Jediů.
Veškeré informace o právě probíhajících bojí jsou přenášeny všemi médii v galaxii. Mezi nimi i HoloNet News, které poskytuje reportáže s předních front a základen Republikových sil.
Brzy se součástí těchto reportáží stane i Satina Merell, která pro svůj Mandalorianský původ zatím nedostala možnost přiblížit se k nepříteli Republiky. To se však záhy změní...

Coruscant, Calocour Heights, apartmány Relico, byt 5324:

V bytě byla úplná tma. Skrze okenní rolety nepronikl jediný paprsek světla. Dokonce ani hluk z venku sem nedoléhal. Život na Coruscantu byl v plném proudu, neboť bylo něco málo po poledni. Naprosté ticho trvalo ještě několik desítek minut než se z vedlejší místnosti ozval nepříjemný zvuk budíku. Rolety se začly automaticky vytahovat a malý paprsek slunce si hledal cestu do každého zákoutí tvého bytu. Netrvalo mu však dlouho než se dostal až k tobě.
Ležela jsi na pohovce v obývacím pokoji a ve stejném oblečení, ve kterém jsi před 16 hodinami přišla domů. Bylo stále stejně špinavé, akorát trochu víc pomačkané. Chcíli jsi ležela s otevřenýma očima hledíc na stropní panel nad tebou. Po chvilce jsi se protáhla a posadila. Rukou jsis promasírovala ztuhlý krk.
Jeden by řekl že jsi po vydařeném flámů. Pravdou bylo, že jsi v brzkých ranních hodinách dorazila do svého bytu po honičce s policejními složkami města. U tvých nohou ležel datapad, který skrýval nejnovější reportáž z pouličních závodů na Coruscantu. Ilegálních samozřejmě. Prohrábla sis rozcuchané vlasy a pomalu ho zvedla. Článek jsi napsala téměř celý, chyběl však závěr. Než jsi se stačila zamyslet jak článěk zakončit, ozvala se konzole ležící na pracovním stole.
Chvíli ti trvalo než si se probrala natolik abys vstala a odklidila nepořádek, který tvůj stůl hostil. Na displeji konzole blikala zpráva z kanceláře tvého nadřízeného. Lehce ses ušklíbla a zprávu otevřela.

Kód: Vybrat vše

Pro: Satina Merell
Předmět: Opět pozdě

Dobré den (pro vás zřejmě ráno), 

dnešním dnem jste měla dodat novou reportáž pro kriminální oddělení. Jako vždy Vás musím upozornit, že uzávěrku byste měla dodržovat. Přineste, nebo pošlete, to už je mi jedno, reportáž nejpozději do 18 hodin.

S pozdravem, Terel Fe'teh
Zavřela jsi zprávu a opřela se do židle. Do šesti hodin času dost. Rozhodla jsi se dát si dlouhou sprchu a pořádně se najíst. Nejepším řešením bylo objednat si něco s donáškou. I když nejsi špatný kuchař, v kuchyni se moc ingrediencí nejspíš nenajde.
Než přivezou jídlo z tvé oblíbené restaurace, čeká tě sprcha a pár posledních vět do reportáže.

___________________________________
Je zbytečné ti tu psát co máš dělat, určitě to víš, takže tě omezím ve volnosti akorát časově a to do příchodu do HNN. A žádný skopičiny cestou.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Kdo chce kam...

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant, Calocour Heights, apartmány Relico, byt 5324:

Sedím v kluzáku. Naposledy zkontroluji přístrojovou desku a ujistím se, že veškeré systémy fungují na sto procent. Rukama sevřu ovládací páky a oči nespouštím ze světelné signalizace. Srdce se bouřlivě rozbuší, hladina adrenalinu atakuje nejvyšší příčky.
START!
Akcelerace mě zarazí do sedadla. Rychlost stoupá a vítr mi bičuje obličej. Ničemu z toho však nevěnuji pozornost. Soustředím se jen na trať a své soupeře.
Zvládneš to! Máš skvělý čas!
Pomyslím si, když v tom mou pozornost strhne záblesk. Nestačím zareagovat. Řízení jde stuha. Jako kdybych se o páky přetahovala s banthou. V mžiku přijde náraz a ohlušující rána.


CRRRRRRRRRRRRRRR!

Co to kurva!
Zakňučím. Zmateně mžourám očima po místnosti. Jsou to již tři měsíce, co jsem se přestěhovala, ale stále si tu občas připadám jako cizí. Nevybalené bedny s osobními věcmi a stroze vybavené místnosti hovořili za své.

Zasraní sousedi... V téhle době není dobrý být Mandalorian.
Procedím unaveně mezi zuby, zatímco se zvedám a bojuji s bolavým tělem. Přestože nemám na Kalevalu žádné vzpomínky a rodiče nekladli na Mandaloriánské tradice až takový důraz, byla jsem vždy na svůj původ hrdá! Nikdy by mě nenapadlo, že přijde doba, kdy to bude na překážku. Jakmile vypukla válka, část známých se ode mě distancovala. V práci jsem nedostávala žádné sólo kapry a sousedé začali hlasitě projevovat svůj nesouhlas s tím, aby v jejich blízkosti žil nepřítel. Pohledy plné opovržení a nenávisti, nevybíravá slova a vzkazy. Poslední kapka přetekla, když mi nějaký vtipálek na vstupní dveře bytu namaloval znak Mandalorianů doplněný o vzkaz: Táhni špíno!.. Stěhování proběhlo nad očekávání klidně. Každému se asi ulevilo, že budu pryč. Pro nové sousedy jsem byla jen další, obyčejná obyvatelka Coruscantu. A tak to také mělo zůstat.
Tok myšlenek přerušilo zapípání konzole. Nemusím být Jedi, abych věděla, kdo mě shání. Uzávěrka se kvapem blíží a já ještě neodeslala svůj článek. Přesunu se k pracovnímu stolu a přečtu si zprávu. Poté zamířím do koupelny, kde ze sebe smyju špínu ze včerejší akce spolu s posledními zbytky únavy. Pouze s ručníkem omotaným kolem těla zasednu k pracovnímu stolu a na datapadu dopíšu článek, který následně odešlu.

To by bylo. Teď něco k snědku.
Rozhodnu se zajít do bistra, které leželo při cestě do sídla HNN. Obleču se, do pouzdra na zadní straně opasku zasunu svůj blaster a vyrazím.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Kdo chce kam...

Příspěvek od Phate »

Coruscant, Calocour Heights, apartmány Relico:

Dveře tvého nového bytu se potichu zavřely. Apartmány, které ležely nedaleko sídla HNN a dalších mediálních korporací na planetě, vyzařovalo luxusním dojmem se spořádanými sousedy. Z vyšších pater budovy byl krásný výhled na Senátní budovu a jiné významné stavby.
Svěží a v čistém oblečení jsi se vydala k turbovýtahu, který byl pár metrů od tvého bytu. U jeho dveří stála Zabracká žena v dlouhé zelené róbě. Otočila se tvým směrem když jsi dorazila a s úsměvem se uklonila.
"Dobrý den přeji." řekla v obecné řeči a otočila se zpět ke dveřím. Podle displeje na výtahu se nacházela kabina ve spodních patrech budovy. Žena stojící vedle tebe si potichu mroukala a podivně se ošívala. Chvilku na to se podívala do kabelky, kterou měla pověšenou na rameni a vyjekla.
"Zatraceně, něco jsem si zapomněla." řekla ti, jako by tě to zajímalo. Zamračila se a vydala se opačným směrem než byl tvůj byt. Vteřinu na to se otevřely dveře turbovýtahu.
Cesta turbovýtahem trvala poměrně dlouho. Vystoupila jsi úplně dole a vydala se do bistra pěšky. Nebylo to daleko a času jsi měla ještě dostatek. Cestou jsi míjela spoustu bytostí, pouličních prodavačů i několik pochybných individuí vyhlížejících koho by obrali.

Coruscant, bistro U draka:

Když jsi dorazila k bistru U draka, měla jsi už slušný hlad. Vevnitř bylo poměrně narváno jako vždycky v tuhle denní dobu. Posadila jsi se k barovému pultu a vyčkávala na obsluhu. Servírka u tebe byla celkem rychle. Objednala sis porci Gorrnaru a sklenici Kothtri džusu. Zatímco jsi čekala na svou objednávku, rozhlížela ses po bistru. Většina hostů seděla po dvojících, nebo více lidech u stolů a byla zabraná do konverzace. Pouze několik málo jich sedělo osamoceně. V rohu na opačné straně, než jsi seděla ty, sis všimla muže zírajícího tvým směrem. Měl na sobě koženou budnu, krátce střižené vlasy, tmavé oči a na tváři jizvu táhnoucí se podel čelisti. Seděl nehnutě. Jakmile spozoroval, že si ho pomalu prohlížíš, rychle vstal a odešel. Za skleněnými okny jsi ještě viděla jak se otáčí tvým směrem. Vyrušila tě až servírka s tvým obědem.
Potom co jsi dojedla druhou porci Gorrnaru jsi zaplatila a vydala se směrem do svého zaměstnání. Nebylo to daleko, ale s plným břichem se nechce chodit nikomu, takže sis vzala taxi. Cesta byla krátká a příjemnější o to že jsi jí nemusela jít pěšky.

Coruscant, centrála HNN:

V horních patrech HoloNet News to žilo jako vždy, nikdo nic nestíhal a nikdy nebyl na nic čas. O to ležérněji ses vydala pomalým krokem do kanceláře svého nadřízeného.
"...na to se vám můžu vysrat, tohle na mě ani nezkoušejte! Varuju vás naposledy!" zaslechla si ze dveří Terela Fe'teha. Opatrně jsi nakoukla dovnitř.
"Nooo konečně se milostpaní Satina uráčila ukázat v práci. Mám takový dojem, že vám o povýšení moc nejde co?" na chvíli se odmlčel a koukal do datapadu.
"Máte štěstí, že jste mi poslal ten článek včas. Dobrá práce, ale raději nechci vědět jak jste se mezi ty závodníky dostala." řekl už trochu klidněji a ukázal na židli. Posadila ses a posunula pouzdro s blasterem aby ses mohla v klidu opřít. Terel ještě chvíli mlčky pročítal článek který jsi mu poslala.
"Jak by se vám líbilo podívat se blíž k vašim příbuzným?" řekl jízlivě a opřel se do svého prostorného křesla. Nemusela si být génuis aby ti došlo že mluví o Mandalorianech.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Kdo chce kam...

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant, Calocour Heights, apartmány Relico:

Je to příjemná změna, když se na mě nikdo nedívá skrz prsty.
Pomyslím si, když potkám Zabrackou ženu. Odpovím ji na pozdrav a společně čekáme na výtah.

Obzvlášť ona by mohla můj původ těžce snášet, poté co Mandaloriané zaútočili na Zabracké kolonie.
Pokračuji v úvahách, zatímco žena prohlíží kabelku a vzápětí odchází. Během chvilky stojím před hlavním vchodem do apartmánu. Nový den je již v plném proudu. Sluneční paprsky si prodírají cestu skrz hustou vrstvu smogu, která nepřestávala dusit celou planetu. Pro návštěvníky z méně urbanizovaných světů byla zdejší atmosféra téměř nedýchatelná. Není divu, že se zde procentuálně vyskytovalo více dýchacích onemocnění než ve zbytku republiky. Připojím se k davu bytostí směřující směrem k centrále HNN. Očima letmo kontroluji nejbližší osoby a při každém sebemenším střetu s protijdoucím chodcem kontroluji své osobní věci. Opatrnost je na místě. Kapsářům se v této metropoli neobyčejně daří. Nerada bych po snídani zjistila, že nemám na zaplacení. Na okamžik se zarazím a sleduji neonový poutač, který informuje o nejnovějším landspeederu.

Coruscant, bistro U draka:
Po několika minutách dorazím do bistra. Naneštěstí v době, kdy je většina míst zaplněna. Stoly u stěny, ze kterých je dobrý výhled do zbytku podniku jsou zabrané. Nezbývá než se posadit k barovému pultu.

Zdravím, jako obvykle. Gorrnar a sklenici Kothtri džusu.
Objednám si a nenuceně se porozhlédnu po zbylých strávnících. Skupina čtyř Ithorianů něco řešila ve svém rodném jazyce. Řeč doplňovali o bouřlivá gesta, div servírce nevyrazili tác s jídly z rukou. U menšího stolu seděl Duros, oblečený v uniformě pilota a popíjel kávu. Zamilovaná dvojice Twi'leků se držela za ruce a za pomocí lekku si sdělovala svou náklonnost. Mou pozornost nejvíce upoutal muž sedící v rohu jídelny. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že mě zjizvený nepřestává sledovat. Avšak jakmile zaznamenal můj pohled, vstal a odešel. To už přede mnou přistál talíř s Gorrnarem a sklenice pití. Nedočkavě jsem se pustila do jídla.

To ujde. Nový kuchař není takový beznadějný případ jako ten předchozí.
Uznale pokývám hlavou. Jakmile dojím i druhou porci zaplatím a před bistrem nasednu do taxíku.

Dobrý den. Centrála HoloNet News, prosím.
Vozidlo se vznese a zařadí do již tak přeplněné dopravní tepny. Horní patra Coruscantu oplývají přepychem. Je neuvěřitelné jaké jsou zde rozdíly mezi chudými a bohatými. Při honbě za senzacemi jsem se dostala i do těch nejchudších částí města a nestačila zírat, nad čím vším přivíráme oči.

Sociální problémy je nejjednodušší separovat v dolních patrech a nemluvit o nich.
Pomyslím si. Taxík projede tunelem a před námi se objeví majestátně vyhlížející budova s logem HNN. Mé pracoviště. Někdy i druhý domov, když mě tlačí termín a musím zůstat přesčas.

Coruscant, centrála HNN:

Klasika. V celé budově to hučí jako v úle. Pracovníci pobíhají sem a tam. Ověřují informace, shánějí nové typy na reportáže, snaží se získávat vyjádření. Od jednoho ze stolů se zvedne mladý muž. Oblečený je jako vždy do černých kalhot, košile a kravaty. Obličej mu zdobí brýle a přátelský úsměv. Clark. Můj kolega a dobrý přítel. Jeden z mála lidí, který se se mnou i přes můj původ nadále baví.

Dobré ráno.
Mrknu na muže a zarazím ho dřív než mi stačí sdělit, že už je dávno poledne.

Je mi jasné co chceš říct. Má starý dobrou náladu? Nebo mě za pozdní příchod rozcupuje jak smečka maalraasů? Radši za ním rovnou zajdu.
Zamířím si to ke kanceláři šéfredaktora. Zaklepu na dveře a vstoupím.

Dobrý den.
Zastavím se ani si nesedám. Jsem připravená na příval vzteku. Tímto způsobem motivuje Terel všechny své podřízené k lepším výsledkům.

Já? Na frontu?
Nevěřícně zareaguji na mužův dotaz. Konečně je to tady. Má velká šance ukázat co umím.

Nezklamu vás, šéfe! A děkuji za tu příležitost... Kam přesně mám letět. S kým a kdy?
Dokončím sérii dotazů s neskrývavým nadšením v hlase. V nejbližší době mě čeká životní příležitost. Šance posunout svou kariéru o velký kus dopředu. Ale také blízkost smrti, nebezpečí a bůh ví co ještě. Jako novinářka jsem celkem dobře informovaná o tom, co se na frontě děje. Avšak mé představy se od skutečnosti mohou velmi lišit.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Kdo chce kam...

Příspěvek od Phate »

Coruscant, centrála HNN:

Terel se zasmál přívalu otázek. Opřel se hlouběji do křesla a rozhlédl se po své kanceláři, která byla vybanevna luxusním nábytkem a po stěnách byly vyvěšeny různé ceny, které vyhrál ještě za dob kdy fungoval jako reportér. Vyloženě si užíval chvíle tvého čekání.
"Nemyslete si, že vás pošlu přímo na frontu, odtamtud musí chodit zprávy včas, což není vaše silná stránka že?" položil otázku jen tak na oko a než ses stačila ohradit, pokračoval.
"Mám pro vás něco jiného, poletíte na Dantooine kde se setkáte..." nestihl doříct větu, protože se ve dveřích objevil tvůj spolupracovník Clark.
"Mám pro vás zprávu šéfe, vedení svolalo schůzi, máte se hned dostavit nahoru." Prohodil a hned se otočil směrem pryč.
Terel se rychle postavil a popadl sako pověšené přes okraj pohovky stojící u zdi. Ještě chvíli se prohraboval svými věcmi než vytáhl malý datapad a podal ti ho. Bylo v něm akorát jméno Jared Kore a číslo 6583B přístavního doku nedaleko od tvého bytu.
"Tohle je vás odvoz, bude vás čekat zítra ve tři hodiny odpoledne, zkuste tentokrát dorazit včas! Letíte sice jako reportérka HNN, ale raději o tom nikde nemluvte, Kore vám všechno vysvětlí." dořekl, oblékl si tmavě hnědé sako a vyrazil na schůzi.
Ve dveřích se na moment zastavil a naposledy se na tebe otočil.
"Hodně štěstí." řekl trochu nejistě a odešel.
Malou chvíli jsi ještě seděla v pohodlněm křesle než do kanceláře vešel Clark.
"Tak co Sat, dostala si konečně nějakého sólokapra?" usmál se a opřel se o zeď.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Kdo chce kam...

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant, centrála HNN:

Není má silná stránka?! Vždyť jsem uzávěrku ještě nikdy neprošvihla. Ano, občas je to o prsa togrutky, ale nikdy... No, vlastně... Jenže to nebyla moje chyba! Nemohla jsem za to, že nás bezpečnostní služba zadržela a já svůj článek nestačila včas odevzdat.
Vybavím si incident u budovy farmaceutické společnosti, která testovala své léky na obyvatelích slumů v nejzapadlejších částech planety. Moc tehdy nechybělo, abych se stala jedním z jejich spokojených klientů, kteří ochotně vyměnili své zdravý za pár kreditů. Nebýt Clarka asi bych v té Rancoří díře hnila ještě teď.

Dostal mě od tamtud jako nějaký superhrdina.
Při té vzpomínce se pousměji.

Dantooine...
Zopakuji potichu po svém šéfovi název planety, zatímco se baví s Clarkem a rychle si vybavím, co o ní vím.

Vnější okraj galaxie. Soustava Raioballo. Povrch tvoří pláně, hory a samozřejmě lidská sídla. Podnebí mírné, slunečné. Obyvatelé jsou osadníci převážně lidé.
Otočím se zpět ke svému nadřízenému a převezmu od něho instrukce ke svému odvozu.

Děkuju, šéfe!
Zavolám směrem ke dveřím a na okamžik zvednu oči od datapadu.

Jared Kore. Jared Kore...
Pohrávám si se jménem "svého" pilota a představím si, jak asi vypadá. Bude to člověk nebo nějaký jiný humanoid? Jeden z dopravců zásobující Dantooine, obchodník nebo člen nějaké cestovky?... Z myšlenek mě vytrhne mužský hlas.

Uvidíme. Vypadá to nadějně, protože se podívám mimo Coruscant. Konkrétně na Dantooine. A co se tam nalézá zajímavého?
Usměji se a nechám otázku chvíli vyset ve vzduchu.

Enkláva Jediů!
Dokončím nadšeně. Vstanu z křesla a opřu se o zeď vedle svého kolegy.

Jen doufám, že se k nim dostanu. Získat nějaké vyjádření z Jediů je nadlidský úkol i tady na Coruscantu, natož na té pláni. Máš pro mě nějaký tip? Asi tam nikoho neznáš?
Obdaruji Clarka zvídavým pohledem.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Kdo chce kam...

Příspěvek od Phate »

Coruscant, centrála HNN

Tvůj nadřízený už tvým díkům nevěnoval moc pozornosti když odcházel, zatímco Clark stál ve dveřích a opíral se o skleněnou zárubu. Usmíval se při pohledu jak nadšená jsi ze svého nového úkolu.
"Na Dantooine řikáš?" zeptal se Clark s mírnou obavou znějící z jeho hlasu. Zřejmě tvým úkolem nebyl tak nadšený jako ty.
"V Enklávě studují ti nejnadanšjější Jediové a Mandaloriané to určitě vědí. Nebude tam moc bezpečno." řekl stejným tónem a pomalu se vydal ke svému stolu. Rychlými kroky, které byli nutné k tomu aby jsi mu vůbec stačila, jsi se vydala za ním.
V redakci byla spousta lidí, ale nikdo vám nevěnoval pozornost. V novinách se pořád něco dělo a všichni měli dostatek vlastní práce a starostí.
Když jste došli ke Clarkovu stolu, začal se hrabat v zásuvkách svého stolu.
"Žádného Jedie sice neznám, ale znám jednoho z farmmářů, který jim občas dodává potraviny. Nějakou chvíli jsem na jeho farmě pobyl když mě napadli lovci na pláních nedaleko. Dal mě dokupy, je to příjemný chlapík. Nějaký Rol'e Cua'ste. Tady..." konečně vyhrabal datapad a podal ti ho. Byly na něm souřadnice farmy, neboť na Dantooinu žádné ulice a čísla popisná nebyla.
...měl by ti pomoct dostat se blíž. Tedy pokud se to vůbec bude týkat tvé reportáže." řekl a usmál se na tebe.
Posadil se do křesla a usmál se na tebe.
"Měla by ses jít přichystat na zítra. A Sat, buď opatrná. Mandíci nejsou pouliční gang." řekl ti s obavami v hlase.
Rozloučili jste se a ty jsi se vydala zpět do svého bytu zabalit si pár potřebných věcí a nějaké oblečení na cestu.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Kdo chce kam...

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant, centrála HNN:

To není ani tady.
Upozorním muže tichým, vážným hlasem. Radost v očích náhle vystřídá chlad. Na okamžik vyplave na povrch dlouho potlačovaná bolest. Vzpomínka, na kterou se snažím tak dlouho a neúspěšně zapomenout. Můj vnitřní boj. Má hanba. Jak málo stačí, aby se klidná příjemná noc změnila v noční můru...
Překvapil mě. Uhodil do spánku a zatáhl do postraní uličky. Neztratila jsem vědomí, ale na to, abych se bránila už nezbývalo dost sil. Stále cítím jeho dlaň na svých ústech. Jak mi brání křičet. Slyším jeho sténání a zrychlený dech. Vlhký vzduch, který se mi sráží na pokožce. Prsty druhé ruky, které mi klouzají po těle. Ňadrech, břiše. Míří stále níž. Zastaví se, jen aby si stáhl kalhoty. Má poslední šance a já ji rychle využiji. Trhnu hlavou a uvolním si tak ústa. Okamžitě se mu zakousnu do ruky. V tu chvíli povolí sevření. Osvobodím si pravou ruku, která vzápětí zamíří k jeho obličeji, oku. Naneštěstí se stačí vzpamatovat včas. Nadzvedne se a já se musím spokojit s nehty zarytými v jeho tváři. Posbírám poslední zbytky sil a začnu sebou házet.
Musím ho ze sebe shodit a utéct. Musím!
Ta myšlenka se mi honí hlavou stále dokola. Nepřestávám bojovat. I ve chvíli, kdy na mé tváři přistane první rána. Poté druhá a třetí. Bolest má chuť krve. Krve z roztrženého rtu. Cítím její nasládlou chuť.
Zkurvená děvko! Užiješ si to celý! Slibuju!
Slyším jeho rozzlobený hlas. Plivnu mu do obličeje. Dělám vše proto, abych ho ještě víc vyprovokovala a on mě nepřestával bít. Vím, že jsem prohrála. Ale on také. Všechno se vzdaluje. Bolest mizí. Mizí i strach. Obklopuje mě tma. Ano, tohle je konec. Musí být...
Nebyl. Na dlouhé měsíce se můj život stal peklem na zemi. A já se na to vše snažila zapomenout. Pohřbít to hluboko v sobě, zamknout a zahodit klíč.
Podívám se na Clarka, ale už se otočil k odchodu.

Zdá se, že si ničeho nevšiml.
Pomyslím si a s nemalou úlevou vyrazím za mužem. Zastavím se před jeho pracovním stolem a přepíšu si do datapadu souřadnice farmy.

Díky, Clarku. Za všechno.
Položím příteli svou ruku na jeho a obdaruji ho sebevědomím pohledem.

Pošlu ti pohled.
Mrknu na muže a vyrazím pryč. V bytě strávím zbytek dne tříděním potřebných a nepotřebných věcí. Zbytečnosti házím na podlahu, zatímco na posteli zůstává to, co si vezmu. Tuto hromádku ještě zredukuji na tři trička, kalhoty, spodní prádlo, pohodlné ale zároveň elegantní boty, koženou bundu, pouzdro s blasterem, datapad, drobnou lékárničku, peněženku, trochu jídla a láhev s vodou.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Kdo chce kam...

Příspěvek od Phate »

Coruscant, Calocour Heights, apartmány Relico, byt 5324:

Cesta z centrály HNN proběhla bezproblémově, z taxíku jsi pozorovala slunce pomalu hledající svou cestu za obzor a neutuchající dopravní síť. Občas to vypadalo, že senát snad platí řidičům aby létali sem a tam aby hlavní město vypadalo neustále živě.
V budově, ve které se nacházel tvůj byt byl klid. Kromě droida na recepci jsi cestou nepotkala nikoho.
V pokoji byl trochu zatuchlý vzduch. Přehrabáváním v neotevřených bednách, ve kterých jsi ze svého posledního bydliště přepravovala věci, jsi ztrávila zbytek odpoledne a večera. Na konci přehrabovacícho řádění zůstala na posteli malá hromadka, která se pohodlně vešla do malé cestovní tašky. Vzhledem k několika posledním dnům jsi se rozhodla brzy zalézt do postele abys před odletem dohnala spánkový deficit.

Okolo deváté hodiny ranní tě vzbudil nepříjemný zvuk nastaveného budíku. Naneštěstí byl zahrabaný haldou věcí, které jsi předchozího večera pracně rozházela po bytě. Donutil tě tedy vstát a připravit se na dnešní cestu pryč z Coruscantu.
Dopoledne probíhalo klasicky a ty jsi měla ještě pár hodin zařídit si vše potřebné ohledně bytu, popřípadě se rozloučit se známými.
_________
Je to kratší, ale pokud chceš, můžeš hrát až k dokům odkud poletíš.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Kdo chce kam...

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant, Calocour Heights, apartmány Relico, byt 5324:

Ráda cestuji nalehko. Nejednou se mi stalo, že jsem musela pronásledovat podezřelého nebo naopak byla sama pronásledována a v takovém případě je malé a lehké zavazadlo nutností. Samozřejmě! Jako každá žena shledávám každou věc - kosmetikou počínaje, drobnou elektronikou a blasterem konče - za nezbytně nutnou. Avšak postupem času byl tento problém vyřešen díky systému třídění, na jehož konci vypadal můj byt jako po nájezdu roty zlodějů, zatímco v cestovní tašce spočívalo pečlivě zabaleno několik kusů oblečení a nepostradatelných věcí.

Už jen tohle a budu mít hotovo.
Promluvím pro sebe během prohledávání krabice s nápisem: Příslušenství k elektronice. Ze směti kabelů vytáhnu malý přídavný mikrofon k datapadu, s jehož pomocí budu dělat záznamy do svého deníku. A malý fotoaparát. Můj pohled vzápětí upoutá malá válcovitá dózička na léky.

Co to tady dělá? Myslela jsem, že už jsem se toho dávno zbavila.
Bleskne mi hlavou. Balení házím za hlavu. Uchopím drobný předmět a začnu ho obracet v rukách. Rázem si připadám jako v hypnóze. K uším mi doléhá jemné zaštěrkání. Zaposlouchám se do toho líbezného zvuku a bojuji s touhou dózu otevřít. Vím, co je uvnitř. Až příliš dobře! Bílé kulaté pilulky na spaní a růžová oválná antidepresiva. Dokonalá kombinace! Co víc si může člověk po traumatizujícím zážitku přát? Dlouhou dobu jsem tuto schránku nedala z ruky a její obsah hltala jako lentilky. Dokud mi táta neukázal jiné možnosti, jak si vyčistit hlavu a bojovat se svými démony. Tím nejpříjemnější se stali návštěvy střelnice a kurzu sebeobrany. A přesto tu teď stojím a váhám.

Zbavím se toho zítra při odchodu.
Rozhodnu se k velkému kroku, který udělá tlustou čáru za jednou nepříjemnou etapou mého života. Dózu schovám do postraní kapsy cestovní tašky a dobalím zbytek věcí. Navečeřím se a poté zamířím do postele.

Kdy se sem zas vrátím? Určitě je to na dlouhou dobu poslední pohodlná postel, na které spím.
S touto myšlenkou usínám.

V devět hodin standardizovaného času zazvoní budík a vytrhne mě z nebývale vydatného spánku. Dopřeji si poslední pořádnou koupel, poslední pořádnou snídani. Zkontroluji elektronickou poštu, vyřídím si pár telefonátů. Mezi jinými i s rodinou, abych je informovalo o svém nejnovějším úkolu a o skutečnosti, že delší dobu nebudu k zastižení. Převleču se. Pouzdro s malým obraným blasterem připnu k opasku a skryji pod bundou. Přes rameno přehodím řemínek od tašky, zamknu byt a vyrazím směrem k dokům, kde na mě čeká můj odvoz.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Kdo chce kam...

Příspěvek od Phate »

Coruscant, Calocour Heights

Ranní zařizování, dlouhá sprcha a dávání si načas se snídaní, ti zkrouhlo velkou část volného času do odletu. Ze svého bytu jsi vyrazila tak akorát aby jsi dorazila do doků včas. Cesta turbovýtahem ti opět připadala jako věčnost.
Kvůli času jsi neriskovala hromadnou coruscantskou dopravu a raději si vzala taxík. V hlavním městě byl krásný den a všude, jak jinak, živo. Když tě taxikář vyhodil u doků nedaleko kanceláří HNN, čekala tě ještě dlouhá cesta k příslušnému doku.
Spaceport v Calocour Heights byl rozsáhlý a poskytoval doky všech velikostí jak pro soukromé malé lodě, tak pro velké cestovní křižníky. Hledání doku 6583B ti nějakou cvhíli zabralo. Ten byl zabezpečen pouze malými dveřmi, které byly navíc odemčené.
Vně doku jsi mohla spatřit frachťák třídy Dynamic pískově žluté barvy. Na boku lodi byl nápis Lucky, což bylo nejspíš jeho jméno. Loď vypadala poměrně nově a netknutě, ale pilota jsi nikde neviděla. Pozdě jsi určitě nepřišla, neboť loď byla stále na msítě.
Chvíli jsi se procházela po doku a prohlížela si svůj odvoz.
Asi po půl hodině se dveře doku otevřely a do nich vstoupil vysoký muž v kožené bundě. Když přišel blíž, uvědomila sis, že je to onen muž z bistra, kterého jsi viděla včera.
Zastavil se kousek od tebe a prohlédl si tě.
"Vy musíte být slečna Merell. Mé jméno je Jared Kore a budu vaším pilotem a ochráncem po dobu vaší mise. Pokud nic nenamítáte, měli bychom vyrazit. Máme před sebou velmi dlouhou cestu." usmál se na tebe a vyrazil směrem k rampě do lodi, která se pomalu otevírala.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Kdo chce kam...

Příspěvek od Gwendolin »

Z osobního deníku Satiny Merell

Spaceport v Calocour Heights připomíná malé město. Velký komplex sdružuje doky, administrativní budovy, celnici, odbavovací haly, čekárny pro cestující, technické místnosti, malé zdravotní středisko a stanici ochranky. Nemluvě o drobných obchůdcích s dárkovými předměty, drogérií a rychlým občerstvení. Samozřejmě vše náležitě předražené! Až na pár zrušených či omezených spojů do Vnějšího okraje Galaxie, nic nenaznačuje tomu, že by někde zuřila válka. Obchod, ať legální či ilegální, v těchto dnech naopak zkvétá. Poptávka po zbraních, léčivech, dopravních prostředcích, ale i stavebním materiálů, textíliích a potravinách prudce stoupla. Zatímco obyčejní lidé krvácí, přicházejí o své domovy, majitelé těchto podniků si mnou ruce. Bohatí jsou zas o něco bohatší.
Nebezpečí, kterému republika čelí, mi poprvé připomene skupinka dobrovolníků humanitární organizace 2M. Asi 40 členná skupinka bytostí právě dostávala poslední instrukce před odletem. Jejich cílem byla zapadlá planeta ve Vnějším okraji, která byla těžce poničena během bombardování. Část tamního hlavního města byla kompletně srovnána se zemí. Infrastruktura prakticky přestala existovat. Dodávky elektrické energie se v některých částech stále nedařilo obnovit. Stejně na tom byli i s pitnou vodou. Provizorní ubytování a nemocnice si museli vystačit s vodou recyklovanou a zásobami na příděl.
Poté co instruktáž skončila, povedlo se mi odchytit jednoho z dobrovolníků. Bril`tal`kina´je mladý, 30 letý Twi'lek. Vystudovaný doktor se spolu se svým kolegou rozhodl opustit bezpečí Coruscantu a pomoci tam, kde bude potřeba. Nečekají žádnou odměnu. Na planetě na ně čeká stroze vybavená nemocnice, hromada zraněných, nebezpečí šíření nemocí. V případě, že se Mandaloriané vrátí a opět zaútočí, organizace 2M jim není schopná pomoci. Pro evakuaci nemá dostatek plavidel. Přesto přeze všechno souhlasil, že poletí.

Podepíšeš papír, že víš do čeho jdeš a za pár dní letíš.
Popsal mi Bril školení v budově humanitární organizace. Na otázku zda nemá strach o svůj život pouze pokrčil rameny.

Umřít můžeš kdekoliv. To bych se musel zbláznit, kdybych se furt strachoval o život. Navíc jsem doktor. Potřebují mě tam, tak jdu.
Mezi zbylými dobrovolníky jsou inženýři, opraváři, technici ale i obyčejní lidé bez specializace.

Coruscant, Spaceport v Calocour Heights

Vypnu datapad a schovám ho do své cestovní tašky. První záznam hotov a nyní mě čeká hledání mého vlastního odvozu. Cedule a plánky budovy na terminálech mi orientaci v halách příliš neusnadňují. Naštěstí jsem vyrazila s dostatečným předstihem, takže se nemusím obávat, že bych dorazila pozdě. Davy bytostí proudí všemi směry. Nad jejich hlavami prolétají drobní droidi a bezpečně se vyhýbají obrazovkám, které informují jak o časech odletů, tak varují cestující, aby neodkládali a nespouštěli z očí svá zavazadla. Několika jazyčné hlášení náhle přehluší pronikavý křik malého lidského chlapce. Po tvářích se mu nepřetržitě kutálejí slzy jako hrách. Rychle se ho ujímá Cereanská žena. Snaží se ho uklidnit a následně s chlapcem odchází. Pravděpodobně hledat rodiče. Po dlouhých minutách a jedné pomoci protokolárního droida nalézám dok 6583B. Dveře se se zasyčením otevřou a odhalí tak loď třídy Dynamic. Placatá loď vzdáleně připomínala rozbitý talíř. Nenesla na sobě žádné viditelné známky poškození či větších škrábanců. Buď patřil její pilot mezi ty nejlepší v celé galaxii a nebo byl tento stroj nový. Vyrazím k lodi. Očima kloužu po jejím trupu, zastavím se až u nápisu na boku.

Lucky?.. Snad mi tedy přineseš štěstí.
Promluvím sama pro sebe.

Je tu někdo? Halo!

Zakřičím a rozhlédnu se po hangáru. Žádná odpověď. Po krátkém průzkumu se posadím na jednu z beden u stěny. Z tašky vytáhnu datapad a spustím holonetový prohlížeč. Pročítám nejnovější zprávy z fronty. Ty uvádějí, že republika vybojovala významné vítězství a vyhnala Mandaloriany z jedné menší planety jejíž jméno mi nic neříká.

Článek od válečného reportéra Dashe Mulna. Aaa! Zas tenhle chvástal.
Zasyčím a propaluji displej datapadu očima. Reportér z konkurenční stanice mi už nejednou zkřížil cestu. Samolibý vejtaha byl neuvěřitelná osina. Schopný pokud šlo o uplácení zdrojů a kradení informací ostatním kolegům. Nikdo ho neměl rád. To mu ovšem nevadilo. Jako správný narcis, si vystačil sám se sebou a příležitostnou dámskou společností.

Při mém štěstí na něj na Dantooinu narazím. Ne! Jak znám Dashe poletí se mnou touhle lodí!
Spekuluji. Naštěstí se mé obavy nepotvrdí. Do hangáru vstoupí Jared Kore. Seskočím z bedny a otočím se k muži čelem.

My se přeci známe.
Uvědomím si skutečnost při pohledu na mužovu zjizvenou tvář.

Dobrý den. Ano jsem to já. Budu jen ráda, když hned vyrazíme. čím dříve budeme na místě tím líp.
Odpovím a popadnu svou cestovní tašku.

Jak dlouho poletíme?
Zeptám se, zatímco společně míříme k lodi.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Kdo chce kam...

Příspěvek od Phate »

Coruscant, Spaceport v Calocour Heights:

Ještě naposledy jsi se rozhlédla po doku a vystoupala za Jaredem do lodi. Vnitřek byl netknutý a čistý jako senátní toalety. Kore popadl tvou cestovní tašku a pokynul ti rukou směrem k kajuty na levoboku.
"Když to nebudeme moc hnát, tak nějakých dvacet standardních hodin. Tady..." ukázal když tě dovedl do kajuty, "můžete zatím složit hlavu." řekl a položil tvou cestovní tašku na jedno z lůžek.
"Ukážu vám zbytek lodi než odstartujeme. Je úplně nová, letěl jsem s ní akorát z fabriky rovnou sem. Tak snad nám přinese štěstí." usmál se na tebe a vyrazil pryč od tvé kajuty. Cestou ti ukázal místnost, která sloužila jako uložiště pro pozemní transport a částečně jako dílna. zrcadlově byl umístěný prostor pro zásoby, které byly již připravené na mnohem delší lety. Do strojovny motorů, která se nacházela mezi oběma prostory tě nechal Jared pouze nakouknout. Následovala malá ošetřovna a kajuta na druhé straně lodi. Srdcem celého frachťáku byla velká místnost s holoprojektorem uprostřed. Nebylo zde nic zvláštního k vidění, takže jste pokračovali do kokpitu, kde seděl v sedadle kopilota droid série HK a něco vyťukával do generátoru hyperprostorového pole. Jakmile vás spatřil, okamžitě vstal a vydal se směrem k vám.
"Rozrušení: Vítejte na palubě Satino Merell, já jsem HK-51, společník Jareda. Ale můžete mi říkat Nure. řekl a napřál ti pravici.
"Nemusíte se bát, je to sice zabiják, ale nám neublíží." řekl Jared a pousmál se.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Kdo chce kam...

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant, Spaceport v Calocour Heights:

Jste gentleman. To se dnes tak často nevidí.
Obdaruji muže úsměvem, zatímco mu předávám své zavazadlo. Přestože vstupuji na "neznámou půdu" nejsem kupodivu příliš nervózní. Jednak mám u sebe svůj blaster a jednak mě nemálo zajímá tahle loď. Frachťák této třídy není často k vidění a na jeho palubě se ocitám poprvé. A jak to tak vypadalo ani Kore tu zatím moc času nestrávil. Podlaha, zařízení, stěny vše bylo čisté a neneslo známky opotřebení. Celá loď voněla novotou. Vzduchová filtrace zde fungovala dokonce lépe než v celém Spaceportu. Po pár krocích se zastavujeme v kajutě. Oproti jiným plavidlům byla tato místnost poměrně velká. Účelně zařízená třemi lůžky a naproti třemi, ke stěně připevněnými, kovovými skříňkami.

Výborně. I když toho na cestách většinou moc nenaspím.
Odpovím muži a následuji ho do útrob frachťáku.

Obzvlášť v případě, kdy poletím delší dobu s neznámým mužem v jedné lodi.
Na povrch poprvé vyplují mé obavy. Po přepadení jsem se již nikdy nedokázala vrátit k bezstarostné Satině, jakou jsem bývala dřív. Honba za senzacemi v nebezpečnějších čtvrtích Coruscantu a cesty na jiné planety představovali zatěžkávací zkoušky mé psychiky. Dokud jsem ale u sebe měla svůj blaster, cítila jsem se bezpečně. Relativně.

-A kdyby to nezabralo, zapomněla jsem vyhodit bonbóny.
-Blázníš?! To si jako myslíš, že když se nadopuješ, tak se ti nic nestane?
-Ne, samozřejmě...
-To doufám! Naopak by sis zahrávala. Utlumíš své smysly, bude ti fajn, ale je to zároveň pozvánka pro malér. A tentokrát by ses už z těch sraček nemusela dostat živá.
-Ano, máš pravdu.
-To si kurva piš, že mám! Nebylo by to poprvé, kdy by při cestě vesmírem někdo zmizel. Ani nevíš, co je tenhle Kore zač.
-Tak snad by mi šéf jako odvoz nesehnal nějakého hrdlořeza?
-Příležitost dělá zločince. Ne každej přijde do obchodu krást, až nepozornost personálu ho k tomu přivede. To samé platí i pro zbylé kriminálníky. Prostě si dávej bacha!

Bouře myšlenek skončila, tak rychle jak začala. Avšak stejně jako u té skutečné po sobě zanechala spoušť. V tomto případě pocitů.

Budu.
Nevědomky to slovo vyslovím nahlas. Naštěstí ve chvíli, kdy mi muž nevěnuje pozornost a zdá se, že si ničeho nevšiml. Lodí procházím jako v mrákotách. Až když se dostáváme do kokpitu opět plně vnímám. Probere mě přítomnost neobvyklého droida. Nejedná se o tip kopilotního droida, kterého bych tu čekala. Nebyl to ani protokolární. Alarm v mé hlavě bije na poplach. Když ke mě stroj zamíří o krok couvnu. Už už se chystám sáhnout po blasteru. Zadrží mě Jaredova chlácholivá slova. Nezabrala, necítím se lépe, ale svou zbraň nechám na místě.

Nebudu vám lhát. Čekala bych tady různé droidy, ale né tady toho.
Promluvím trochu nejistě. Nechci znít nezdvořile a nějak se dotknout svého pilota, natož jeho kovového společníka. S nádechem posbírám kuráž a s výdechem vykročím vstříc obávanému typu zabijáckého robota.

Zdravím, Nure. Ráda tě poznávám.
Zalžu a podám droidovi ruku. Jeho stisk je pevný, ale né nepříjemný. Přesto nepochybuji, že kdybych chtěl, bez větších potíží by mi zlámal kosti.

Mohu vám dělat společnost? Často se do kokpitu nedostanu.
Otočím se k muži s přáním. Před námi je dlouhá cesta a já chci nejprve zjistit s kým mám tu čest.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Kdo chce kam...

Příspěvek od Phate »

Coruscant, paluba lodi Lucky:

Droid se po tvém upépavém pozdravuj klidně otočil a jal se pokračovat ve výpočtu hyproprostorové trasy na místo určení. Kore si sundal ošuntělou bundu a pověsil jí na malý háček kousek od svého sedadla.
"Samozřejmě, posaďte se." řekl a ukázal ti na sedadlo, které bylo přímo za tím jeho. Sám se posadil do pilotního křesla a začal kontrolovat přístroje.
"Doplnil si palivo?" zeptal se bokem svého droidího kolegy, který právě dokončil složité výpočty a zadal celkový kurz do počítače. Na displeji po tvé levé straně jsi mohla vidět čas 19h 23m 43s, který ti znamoval délku vašeho letu.
"Rozhořčení: Opravdu si myslíš, že bych zapomněl jednu ze dvou věcí kterou jsi mě pověřil?" zeptal se droid a otočil hlavu směrem k pilotovi. Ten se jen usmál a poplácal svého kolegu po hydraulickém rameni.
"Tak jí zvednem." řekl Jared a zapnul podpurné repulzory. Loď sebou mírně trhla jak se odlepila od durabetonové podlahy doku. Chvíli na to už jste se proplétali skrze vzdušnou dopravu hlavního města vstříct oběžné dráze. Během této krátké chvíle nikdo nic neříkal a tak jsi nechala posádku pracovat. Když jste se dostali dost daleko od gravitačního vlivu planety, Kore nahodil hypermotory a skrz průzor kokpitu jsi viděla hvězdy jak se roztáhly v dlouhé pruhy. Když loď spokojeně plula modrým hyperprostorovým tunelem, Kore se na tebe obrátil s trochu vážnější tváří.
"Myslím, že je čas abychom si promluvili o cíli naší cesty. Záměrně říkám naší, protože já a tady plecháč jsme váš doprovod a ochranka." řekl s klidem jemu vlastním a opřel se do křesla.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“