Výcvik pro C-3779 "Nosič" (Needay)

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Geonosis, 25 kilometrů od Arény

"Potvrzuji," odvětil hrdě pilot a tlačítko přestalo blikat na znamení ukončení spojení.
Zatímco jediský stíhač odletěl svou vlastní cestou, pěchotní transportér LAAT/i začal klesat směrem k vám. A nebyl sám. Zeshora slétlo sedm planetárních bombardérů PTB-625 v klínovité formaci jako migrující tažní ptáci, shazující výbušná vejce na šiky droidů a vyhodivší konečně do vzduchu dva již předtím načaté separatistické létající tanky.
"Ééééj!" zazněl ti z panelu na hřbetu ruky radostný pokřik několika klonů přes sebe, když se tvůj komunikátor automaticky připojil zpátky na kanál vašeho družstva.
Ještě než LAAT/i dosedlo na zem, otevřely se vysunovací dveře a ven vyskákaly posily ve formě dvou čerstvých čet o devíti mužích. Jejich zbroje byly naleštěné ještě z Kamina, zřejmě přiletěli rovnou z Acclamatoru a tohle byly jejich první okamžiky v opravdové bitvě. Jeden z nich - podle typického batohu a oranžových pruzích na ramenou a na helmě medik - ti pomohl se zraněným Jediem. Poté, co deaktivoval zelenou čepel svého meče a připjal si ho na opasek s tím, že ho už teď nebude potřebovat, jej klonový medik chytnul z druhé strany pod paží a vtáhnul jej dovnitř do raketoplánu, kde už se pustil do práce připravený lékařský droid série FX-3.
"Vyrval jsi mě smrti z paznehtů, Nosiči." řekl generál Gazli. "Máš to u mě. Síla tě provázej."
Ještě než raketoplán odletěl si medik povšimnul, že nemáš pušku, a předpisově ti podal ze stojanu v LAAT/i zbrusu novou DC-15S, která vypadala, jako by z ní nebylo ještě ani jedinkrát vystřeleno, a přidal granát jako náhradu za ten, co jsi spotřeboval.
Poté vyskočil a nechal LAAT/i se zraněným Jediem uvnitř, stejně jako se všemi zraněnými, které se podařilo zahránit z místa havárie, vystoupat zpátky na oblohu. A zatímco stoupala, jakoby na rozloučenou poslala droidům na opačné straně palebné linie několik ničivých zelených paprsků ze svých zbraní. Brzy zmizela v dáli. Spatřil jsi, jak se z opačné strany přibližuje několik dalších. Nebyly to ale LAAT/i, byly to LAAT/c nesoucí tři mohutné kráčející tanky AT-TE.
Okolí zalil záblesk světla a vítr se vzedmul, čímž se pláň, z níž jsi právě odtáhnul generála Gazliho, ponořila do běsnícího písečného víru a dokonce i tady jsi cítil, jak se ti vyprahlá země začíná chvět pod nohama, sice ne tak, aby ti to vadilo, ale cítil jsi to. Orbitální bombardování začalo.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Needay
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 308
Registrován: 11.6.2011 17:07:28
Bydliště: In my own little hell

Re: Výcvik pro C-3779 "Nosič" (Needay)

Příspěvek od Needay »

25 kilometrů od Arény, Planeta Geonosis, sektor Arkanis, vnější okraj

LAAT/i směřuje k naší pozici. Po pilotově souhlasu svěsím ruku s komunikátorem. S pověšeným Jedim na ramenou zastavím. Špitnu směrem k němu. Ač pilota musel také slyšet.
Už letí, za chvilku se vám dostane odborné pomoci.
Až teď, kdy jsem zastavil, mi bylo umožněno obdivovat tu nádhernou ale při tom hrůznou podívanou panoramatu. Obloha zde byla jako namalovaný západ slunce, které nikdy nehodlá zapadnout. Stejně jako odhodlání místních Geonosinů se nikdy nevzdat. Zatímco planetární bombardéry se vehementně blíží. Odlétajícímu stíhači nevěnuji zvýšenou pozornost. Exploze zapříčiněné shozenými raketami mě rozesmějí. Když jsem pomáhal s nakládáním, měl jsem tu možnost si tyhle broučky prohlédnout pěkně z blízka. Ukázková demonstrace jejich síly.
Zvládli jsme to vojáku.
Projevím opět neznalost hodnosti zraněného. Tlačítko na chrániči předloktí se opětovně rozbliká. Přiložím ho k ústům. Po utichnutí jásotu pozdravím mojí jednotku.
Chlapy C-3779 hlásí úspěšný návrat. Doufám, že jsem vám chyběl.
Opětovně nás ofoukne další vlna prachu.
Odvoz je tady.
Z pěchotního transportéru vyskáčou dvě čety. Leštěnky. Jako bych se v nich před několika hodinami viděl. Zpoceným, zaprášeným a odřeným obličejem si je přeměřím. Pokývnutím hlavy je přivítám. Přibíhajícímu medikovy opatrně předám zraněného Jedi.
Bylo mi potěšením vytrhnout vás ze spárů smrti. Koukejte se brzy uzdravit, pokusím se vám nechat pár plecháčů, kterým nakopete ty jejich železné zadky.
Poplácám Mordecaie po rameni. Po té od něj ustoupím a zasalutuji. Pevně uchopím nově získanou zbraň od doktora. Prohlédnu si ji jako bych ji nevěřil. Potom si ji pověsím za kožený řemen na rameno. Připnu granát na opasek. Než odejdu, čapnu medika za ruku.
Morfium, Bacta, obvazy, cokoliv. Nemáš?
Vychrlím svoji prosbu o doplnění vybavení. A to sérum proti bolesti je pro mě. Kdyby náhodou bylo potřeba. Pokud mi dá i toto poděkuji a zamířím si to k našim zákopům.
Tady C-3779 běžím zpět do zákopu. Nestřílejte.
Informuji bratry se zamáváním oběma rukama nad hlavou. Po cestě kdy běžím obdivuji kolosy které se připojily na naší stranu barikády. Chvění země znamená jediné. Kolečkáři to mají spočítané.
Obrázek


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Geonosis, 25 kilometrů od Arény

"Nosiči, tys nám dal," promluvil opět něčí hlas z komunikátoru na hřbetu tvé ruky. "Už jsme mysleli, že je po tobě."
Klonový medik nacvičeným pohybem odepnul přezku na batohu a hmátnul dovnitř, aniž by ho sundal ze zad, načež ti podal špulku s několika metry namotaného sterilního obvazu a kalíšek s bactou. Pak se na chvilku zarazil, jako by přemýšlel, jestli ti sérum proti bolesti má dát či nikoliv, a nakonec se rozhodnul pro první variantu.
"Neplýtvej, moc jich nemám," prohlásil, načež ti podal i řečený stimpak.
"Okamžik, kdo tady vlastně velí?" uslyšel jsi na komunikačním kanále jednoho z leštěnek.
"CT-7763/1111 zabit v akci, C-0000/0001 pohřešován," ozval se hlas jednoho z vás v odpověď. "Takže momentálně nikdo."
"Tady cé dva dva šest nula, mám tady nejvyšší hodnost, takže přebírám velení."
Posloupnost velení byla jasná a vzhledem k tomu, že měl dotyčný desátník nejvyšší hodnost z vás, neboť vám desátník již nezbyl, měl pravdu a museli jste se podle toho tedy zařídit.
"Pane, ano, pane," ozvalo se a v tom hlase se zračila nelibost nad tím, že vám velí leštěnka, zatímco vy jste tady už relativně dlouhou dobu, avšak předpisy jsou předpisy a bez jejich dodržování by slavná klonová armáda nebyla schopná porazit ani jediný batalion droidů.
Laat/céčka se snesla dostatečně nízko, aby mohla odložit svůj náklad, a zamířila zpátky, aby na Acclamatoru nabrala další kolosy.
Když jsi doběhnul k zákopovým jamkám a zapadnul do té své, technik leštěnek rozložil na zem malou mobilní štítovou bariéru, generující asi půl metru vysoké ochranné silové pole, za které si mohli vojáci lehnout a střílet zpoza něho jako zpoza zídky.
Kráčející kolosy se pomalu, ale jistě sunuly vaším směrem, aby se zastavily za vámi a plnily funkci artilerie, což se hodilo, protože z minového pole už zbývala jediná řada, kterou droidi ještě neodpálili svými vlastními druhy.
Separatističtí vojáci nebyli živí, nepřítel tedy neměl zapotřebí si dělat velké starosti o ztráty na životech, což mu umožňovalo provádět manévry, které jsou podle předpisů Velké armády Republiky zcela nemyslitelné, jako například poslat četu vojáků odpálit řadu minového pole.
AT-TE, svými těly připomínající obrovské mravence nebo kobylky s velikým projektilovým dělem na hřbetě, vypálily ze svých hlavních zbraní a země před vámi se ještě více otřásla. Kusy droidů B1 se rozletěly na všechny strany jako voda z kaluže, do které skočilo gigantické batole.
Mračno písku nepřestávalo vířit a nad ním se blýskalo z turbolaserů Republikových velkých lodí provádějících orbitální bombardování. Už ale sláblo, hlavní vlna byla za vámi a teď probíhalo už jen dočišťování. V nozdrách jsi zavětřil pach spálené elektroniky. Kolečkáři to měli skutečně spočítané.
A v tom z nebe začaly pršet velké kovové krabice. Kolem jich přistálo asi dvacet.
"A kurva drát," okomentoval desátník leštěnek. A měl pravdu, neboť klonovaný voják tuhle velkou kovovou krabici nemohl nepoznat. Droidí dispenzor.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Needay
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 308
Registrován: 11.6.2011 17:07:28
Bydliště: In my own little hell

Re: Výcvik pro C-3779 "Nosič" (Needay)

Příspěvek od Needay »

25 kilometrů od Arény, Planeta Geonosis, sektor Arkanis, vnější okraj

Díky chlape.
Uložím všechny darované věci do kapes na opasku. Když doběhnu k zákopům, sklouznu se na zádech po drsném písku do našeho zákopu, který vypadá jinak, než si jej pamatuji z počátku naší bojové činnosti. Esteticky fajnovým skluzem, kdy jednou rukou kryju týl hlavy a druhou držím střelnou zbraň, si poškrábu zeminou zbroj ještě víc, než jsem ji měl před chvílí. Dopadnu do sedu. Kdy jednu nohu mám pod pozadím, nártem k zemi. Oproti ostatním přítomným je můj vzhled nejvíce ušmudlaný a poničený. V tváři skoro nejsem poznat a mé tetování skoro není vidět. Nepochybně i zdejší si zažili svoje. Zapnu komunikátor, aby tuto zprávu slyšeli všichni.
Jen tak se mě nezbavíte. Jo mimochodem kromě několika klonů jsem zachránil zadek Jedimu.
Pochlubím se. Můj úsměv se v cukání trochu pokroutí, když zjistím, že nám má velet leštěnka.
Tady Céčko tři sedm sedm devět, jak přezdívají našemu novému veliteli?
Odmlčím se pro odpověď. Neboť po tom co jsem toto zažil, mám k leštěnkám menší odpor. Proto udělám možná chybu.
Chcete vědět, jak umřel předchozí seržant, přezdívaný Jehla?
Trochu se zamračím, prohlédnu ti své nohy, které jsou jako jiné různé části brnění od kapek krve. Podotýkám, že tato rudá tělní tekutina není moje. Přesednu si a podložím zbraň připraven zvětšit naší palebnou sílu. Myslím, že tento sektor ještě není tak zatracený jak jsem původně ve svých černých myšlenkách předpokládal. Dorazily nám totiž posily v podobě několika obrovských zastánců hmyzí říše a brzy nejspíš přibydou další. Přitisknu obličej na mířidlo zcela nové DC-patnáctky. Zaměřím několik droidů a počnu pálit po odjištění, jeden výstřel po druhém ve snaze dostat jich co nejvíce k zemi. Říkám si, jakou tvořím v řadách nepřítele neplechu, když v tom, se nepřátelské jednotky ve velkém rozlétanou všemi možnými myslitelnými směry. Ohlédnu se za sebe, otočím hlavu. AT-TE se zakempily na pozicích a teď ostřelují nepřátelé, jako když hrajete kuželky. Přestanu střílet, orbitální bombardování se postará o ty zbytky. Já si teď zasloužím konečně odpočinek. Nebo ne? Z oblohy spadne asi dvacet beden, uvidíme, co bude následovat dál.
Obrázek


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Geonosis, 25 kilometrů od Arény

"Říkají mi Kaprál, jestli to potřebuješ zrovna teď vědět," křiknul klon nevrle do komlinku v odpověď.
Hlaveň namontovaná na hřbetě kráčejícího tanku se začala pomalu otáčet k prvnímu dispenzoru. Než AT-MT vystřelilo, kovová bedna stihla vyplivnout šest plně funkčních, zbrusu nových droidů B1. Ti výbuch dispenzoru přežili, dá-li se taková věc o droidovi říct, a s nemyslící disciplínou k vám vykročili v zástupu, střílejíc ze svých zbraní.
"Tři sedm sedm devítko, teď není vhodná chvíle na řečičky! Nezahlcuj komunikační kanál svým vychloubáním a radši střílej!" řekl Kaprál poté, co ses mu zmínil o neslavném konci vašeho původního velitele. Měl pravdu v tom, že bez helmy mluvení do komlinku zdržovalo, ale podle vytočeného tónu hlasu jsi poznal, že tvá poznámka zabrala.
Dalších několik dispenzorů plivalo bé dvojky. Kaprál nechal pušku puškou a vytáhnul dvě blasterové pistole DC-17, se kterými v okamžení rozstřílel všech šest droidů B1, jakmile se k němu příblížili. Bitevní superdroidi, oblí roboti bez hlavy, kráčeli kupředu a spustili palbu z rychlopalných laserů zabudovaných v koncích jejich levých rukou. AT-MT vyhodily do vzduchu několik dalších dispenzorů. Bé dvojky se přibližovaly rychleji, než jste je stačili kosit, až se octly kousíček od vašich zákopů a ty ses musel ještě více skrčit do své mělké zákopové díry, aby tě ten nejbližší nemohl trefit. Někdo zakřičel bolestí, když koupil zásah od jednoho z nich. Leštěnka, s největší pravděpodobností.
"Zraněný!" křiknul. Medik se okamžitě zhostil své práce. Pak nejbližší AT-MT vystřelilo z jedné ze svých menších zbraní a zelený laser zničil značnou část superdroidů, včetně toho těsně u tebe. Klon v jamce nalevo od tebe schoval granát, který se každým okamžikem chystal hodit a nyní už to nebylo potřeba.
"Na šesti hodinách!" křiknul do komunikační sítě medik.
"Koblížci!" doplnil jej Kaprál. A když ses otočil, uviděl jsi tři droideky, jak se kutálí přímo proti jednomu z vašich kráčejících kolosů a každou chvíli se chystají rozložit, aby zahájily palbu na zranitelný bok mohutného stroje.
Orbitální bombardování před chviličkou skončilo a pláň, z níž jsi odtáhnul generála Gazliho, byla stále zahalená clonou ze zvířeného písku.
Pak se ale stalo něco nečekaného. Dvě droideky, jedoucí v těsném závěsu za sebou, vybuchly. Ta třetí se rozložila a okamžitě se kolem ní rozsvítila nafialovělá bublina energetického štítu. V usazujícím se písku jsi ale zahlédnul postavu. Na rameni měla opřený raketomet PLX-1. V levé ruce držela typický válečkovitý termální detonátor a hodila jej po zemi směrem k droidece. Granát prošel silovým polem a jakmile byl uvnitř, droideka se rozletěla na milión střepů, aniž by na AT-MT stihla jedinkrát vystřelit.
"Koblížku koblížku, kampak se kutálíš?" uchechtla se ona postava a ty jsi nemohl nepoznat desátníka Ena. Stejně jako tobě mu chyběla helmice, obličej měl pokrytý pískem a špínou a hrudní pancíř jeho zbroje byl nakřuplý, ale stál před vámi živý, zdravý a v dobré náladě. Ne, v dobré náladě je slabé slovo, desátník En byl vysmátý od ucha k uchu.
"Cé nula nula nula nula lomeno nula nula nula jedna hlásí návrat k jednotce."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Needay
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 308
Registrován: 11.6.2011 17:07:28
Bydliště: In my own little hell

Re: Výcvik pro C-3779 "Nosič" (Needay)

Příspěvek od Needay »

25 kilometrů od Arény, Planeta Geonosis, sektor Arkanis, vnější okraj

Nevím, zda je to úplně dobře, ale když jsem přežil svoji menší záchranou pouť, myslím, že přežiju i tohle. Proto v mé poničené tváři, bratři mohou nalézt vše od odhodlání po zákeřný úsměv. Na žádost našeho nového velitele opustím kanál, vypnutím svého komlinku. Zamířím na jednoho z šestice, v uvozovkách přeživších, plechových bé jedniček. Odjistím pušku stlačením postranního kovového čudlíku. Přivřu jedno oko. Kousne se do rtu a vypálím jeden výstřel, pak další, a další. Tak mám pro každého droida, přibližně tři dárky v podobě zelených záblesků. Až popadají, přepnu zbraň na automatickou střelbu. Odpověď na zničení kolečkářů, přišla brzo. Čím jsou droidi blíž, tím méně můžu očekávat, že nám kráčející kolosy pomohou, nebudou přece střílet na své muže. Opírám se stále víc a víc do svého ďolíku, aby šance na zasáhnutí mého těla byla menší. Doufejme nulová.
Náhle uslyším řev prvního zraněného. Otočím hlavu tím směrem a spatřím Kaprála, jak se tam neohroženě bije.
Docela dobré na leštěnku.
Křiknu, nerad bych mu zahlcoval komunikační kanál. Když se ale leštěnka chová takto odvážně, proč bych se nemohl ukázat já. Otočím zpět hlavu před sebe. AT-MT mě zachránilo. Rozstřílím zbytek pomocí automatického režimu. Stoupnu si, takže je větší pravděpodobnost že o mě nějaká ta střela zavadí. Já musím hlavně ukázat těm nováčkům zač je toho Nosič.
Otočím se do směru, v kterém by mělo být nebezpečí.
Droideky…
Zasyčím. Z této dálky je malá pravděpodobnost, že je trefím, a i kdyby ano, tak jim nejspíš nezpůsobím žádné škody, neboť to vypadá, že se každou chvílí rozloží, a zapnou štíty.
Kde jsou raketomety!
Zakřičím, brzy však nejsou potřeba. Někdo se o ty mrchožrouty postaral.
To je… Desátníku!
Zaraduji se. Stále tam stojím s opřenou pažbou o své podpaždí. Aktivuji svůj komunikátor a radostným hlasem pronesu:
Už jsem si myslel, že jste mrtvý, pardále!
Mluvím jinak než s Kaprálem. Teď je totiž poznat, že ke svému starému nadřízenému chovám daleko větší úctu.
Nechcete se semnou projít k elektrárně a dokončit to?
Zeptám se se smíchem.
Obrázek


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Geonosis, 25 kilometrů od Arény

AT-MT otočilo mamutí hlaveň na svém hřbetě o 180 stupňů a jedinou ranou roztrhalo na cimprcampr droidečí dispenzor dříve, než z něho stačily vyjet další droideky.
Obrněné kolosy dštily oheň na zbytky droidích oddílů v oblasti a mezi tím jste si ty i ostatní klonovaní vojáci mohli aspoň trochu odpočinout od vší té akce, protože pomoc pěchoty nebyla ke zničení přeživších dispenzorů a dočištění zbytků potřeba.
"Vlastně přesně tak zněly poslední rozkazy z velení, než jsem přišel o spojení," řekl desátník En směrem k tobě, načež si sednul přes okraj jednoho ze zákopů a jen tak komíhal nohama, zatímco jeho těžká zbraň spočívala vedle něj.
"Proto ty átéemtéčka, ty a tady nováčci budou stačit na to, aby držely lajnu, zatímco můj tým půjde pomoct klukům do elektrárny a po cestě si zastřelí pár Geonosianů."
Několik bratrů ve zbrani z tvé roty se zasmálo. Jejich duch byl nezlomen, ačkoliv z původních tří rot, které měly původně držet perimetr, zbyly už jen necelé dvě.
"To není fér," procedil Kaprál skrz přilbu.
"Rozkazy jsou rozkazy," ušklíbnul se na něho En.
"Co se vám vlastně stalo?" zeptal se klon, kterého jsi dobře znal. Jmenoval se C-3788, ale nikdo mu neřekl jinak než Měsíček, přestože možná už ani on sám nevěděl proč vlastně.
"No, když jsem sejmul jednoho z těch kolečkářů, co se chystal ustřelit kedlubnu tady Nosičovi, těm ostatním došly rakety, takže jsem si jich chtěl sejmout ještě pár jenom tak pro radost. A tak trochu jsem se nechal unést a zapomněl na to, že se blíží orbitální bombardování. Pak jsem samozřejmě zdrhal o život, a jak jsem zdrhal..."
En si otevřel energetickou tyčinku a spokojeně si ukousl. Dával si svačinku, zatímco AT-MT vytrvale plivaly salvy ničivé energie proti stále se ztenčujícímu počtu droidů v dáli.
"Těžko říct, jestli jsem akorát blbě šlápnul," pokračoval, přežvykujíc svůj příděl, "nebo to bylo tím bombardováním, ale najednou se země pode mnou propadla. Padal jsem hluboko jakousi šachtou, PLX zůstal nahoře a aby toho nebylo málo, ztratil jsem při tom pádu helmu. Nárazem mi praskla zbroj a slušně jsem se křápnul do hlavy, chvilku jsem neměl páru, čí jsem, ale pak mi došlo, že jsem se propadl do geonosianských tunelů. Byla jich tam spousta... Byli zavěšení hlavou dolů a spali, jako kdyby jim vůbec nic z toho nevadilo. Došlo mi, že ty chodby vedou směrem k elektrárně, tak jsem se odtamtud co možná nejrychleji vyškrábal zpátky nahoru, než si mě některý z těch brouků přece jenom všimne a zburcuje ostatní."
En zahodil prázdný obal od tyčinky a přejel pohledem své muže.
"Myslíte na to samé, na co myslím já?" řekl a na tváři se mu zjevil zákeřný úšklebek.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Needay
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 308
Registrován: 11.6.2011 17:07:28
Bydliště: In my own little hell

Re: Výcvik pro C-3779 "Nosič" (Needay)

Příspěvek od Needay »

25 kilometrů od Arény, Planeta Geonosis, sektor Arkanis, vnější okraj

Zatím máme chvilku volna, opřu pušku o zeď svého zákopu a též své tělo "hodím" o písčitou stěnu. Tvářím se spokojeně. Ruce překřížím na prsou. Vyslechnu si jak se to má s rozkazey. Souhlasně kývnu hlavou.
Rozesměju se především na účet Kaprála. Setřu si prstem pomyslnou slzu. Prohlédnu si déle se smějící bratry, jsem rád, že jsme zase pohromadě. Teda… alespoň to co zbylo.
Načež se po této myšlence opětovně, ač už kratší dobu, zasměji. Pokrčím rameny při vypravování a prohození zde mého jména. Zareaguji na příběh desátníka a otázku Měsíčka. Přihodím svojí částí také do diskuze. Je to jako před chvilkou co jsem to zažil, vzpomínky jsou ještě čerstvé a stále tak brutální.
Ze záchranného týmu naší skupiny jsem přežil pouze já. Většinu kluků jsme ztratili hned na začátku. O zbytek našich bratrů se postarala nepřátelská palba HellFirů.
Poslední slova jsou pronesena sklesle, stejně tak, jako následující dodatečná informace.
Jehla… Umíral dlouhou a bolestnou smrtí. Nemohl jsem mu pomoci. Bylo příliš pozdě.
Myslím, že na mém výrazu v obličeji, bylo vidět, že o tom moc nechci mluvit.
Každopádně jsem se dostal s druhou skupinou až k sestřeleným železným ořům. Na můj pošetilý návrh, jsme se ukryli do útrob jednoho z nich. I se zraněnými… Zatímco kolečkáři jeli na vás, my jsme měli též problémy. V podobě tanků… a mnoha plecháčů. Zachránil jsem Jediho a odvedl ho do bezpečí. No a pak už není nic zajímavého.
Dopovím usměvavě. Pak jen co Nko takzvaně uklidí odpadky, se zatvářím ďábelsky a natáhnu se pro DC-15ku. Chytnu ji pevně do obou rukou, při čemž ji pře nabiji a odjistím.
Jsme v tom spolu.
Obrázek


Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“