Výcvik pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi:
Když se mne ten pilot pokusil zastavit, tak jsem sice byla v pokušení, že ho alespoň pořádně s pomocí Sály odstrčím, ale vzhledem k tomu, že mi na záda prakticky dýchal další Jedi, jsem podobné nápady hodila za hlavu a nechala ho, ať se štrachá ve svém datapadu.
Jakmile promluvil, podívala jsem se na něj trochu otráveně, protože to čekání bylo a můj vkus přeci jenom příliš dlouhé.
Jasně, že jsem Geri, přikývla jsem mu sotva promluvil. Když mne nasměroval dál, trochu jsem se dokonce pousmála. Jasně, díky. Odpověděla jsem a než jsem se vydala pryč, otočila jsem se na rytíře. Příjemný let, popřála jsem mu a potom jsem se rovnou vydala příslušným směrem.
Kuat? Nebývaj tam náhodou nějaký závody? Aspoň se bude mít kde odreagovat…
Sotva jsem otevřela dveře svého dočasného pokoje, ihned jsem zhodnotila jeho stav. Ubohý. Horší než v Chrámu. Tam mám aspoň k dispozici sprchu a víc místa.
Bágl bych normálně hodila, ale vzhledem k flašce, jsem jej jen opatrně položila do kouta, vytáhla jsem svůj vlastní datapad a svalila jsem se na postel. Ani jsem se nevyzula a začala jsem se pročítat informacemi, které jsem mohla získat.
Když jsem zjistila, kolik málo toho mám o Siilinovi, otráveně jsem se ušklíbla. Jasně, kdybych byla Vash, tak bych se dozvěděla i jeho oblíbenou barvu, ale jako hloupý padawan… hm… si to můžou nechat…
Otráveně jsem svůj datapad odhodila na postel., převalila se na záda a chvíli čuměla do stropu.
No, je fajn, že nevyniká třeba v diplomacii. To bych se s ním snad unudila... I když… Podívala jsem se směrem k báglu v němž byla schovaná flaška. Navíc to není ani člověk. Mám raději lidi a rasy jim podobný. Siilin vypadá jak ďábel. To abych si sehnala nějaký vymýtačský pomůcky.
Trochu jsem se pousmála při představě, jako ho někdo s kadidlem vymýtá. Nakonec jsem se však s mírným povzdechem rozhodla svůj datapad vzít znovu a zjistit si něco o tom „zapadákově“, kam letím. Sotva jsem si to však dočetla, má nálada se nezlepšila.
Takže i toto je mi na houby. Data jsou neaktualizovaný a teď tu planetu klidně mohli ovládnout mravenci a já bych se to stejně nedozvěděla. Proč jsem se jenom obtěžovala lítat po Archívu?
Kdybych měla komu, asi bych si pořádně stěžovala. Takto jsem mohla jen mlčet.
Ono vůbec to setkání s Vash bylo celý divný. Vždyť mi mohla poslat jen zprávu na datapad. Proč se vůbec za mnou obtěžovala chodit?
Mé myšlenky se stočily na jiné téma.
Napřed chtěla zjistit, zda vůbec chci zůstat v Chrámu. Kdybych nechtěla, tak bych dávno utekla, ne? Co tím jenom mohla sledovat? Možná mou reakci? Schválně se mne a to ptala, i když odpověď samozřejmě se svou inteligenci dávno znala? Chtěla se v nějaké své domněnce ujistit?
Vzhledem k tomu, že jsem se mohla jen dohadovat a domýšlet a neměla jsem se čeho chytit, tak jsem tuto část nechala po chvíli být s tím, že buď to důležité vůbec nebylo, nebo na druhou stranu to byl okamžik z celého setkání nejdůležitější. Nicméně v tuto chvíli jsem tomu nepřikládala příliš velkou váhu.
Poté se mi strašně omlouvala za to, že mi nebyli schopní sehnat mistra. Za takovou omluvou bych sice normálně čekala jméno a místo setkání s mým novým mistrem, ale… nebo že… ten Siilin? Padawanku nedávno úspěšně vycvičil, takže… ale ono to přece nechodí tak, že sotva vycvičím jednoho padawana, tak si hned na krk uvážu druhého. Mistři si přece nechávají něco jako oddechový čas… Navíc, jak Vash naznačila, někdy hledání optimálního padawana může být celkem náročný… Ale Siilin? Nemá padawna, omluva od Vash, její osobní přítomnost… mnohé by se tím vysvětlilo, ale vždyť ho vůbec neznám… a on mne taky ne… teda, pokud má být mým novým mistrem, tak ho Vash určitě do všeho zasvětila a poslala mu detailní zprávu.
Vstala jsem z postele a začala mírně nervózně „přecházet“ po pokoji. I když vzhledem k tomu, že jsem mohla udělat jen pár kroků…
Uvidíme, co se z toho vyklube.
Téma Siilin jsem na chvíli opustila, nicméně na misi jsem se teď těšila daleko víc, než před tím, neboť jsem očekávala nějaký ten zlom ve svém životě a vrátila jsem se k tématu Vash.
Potom jsme se spíš dohadovaly, ona mi osvětlila věci, který jsem o sobě nikdy ani netušila, trochu mne urážela a potom mi jen tak mimochodem sdělila, že mám letět na nějakou misi, která by tedy v sobě měla skrývat jedno hm... překvapení. I když Vash je nevyzpytatelnáa třeba to bude jen obyčejná mise...
To mi byl dlužen nějaký Sith!
Plácnu pěstí do postele, na chvili se na ni usadím. Ačkoliv jsem dnes nic nejedla, tak hlad příliš necítím. V podstatě se totiž nemůžu dočkat, až budu u cíle.i Když se k Vash i k Siilinovi musím neustále v myšlenkách vracet, tak nic kloudného zatím nevymyslím.

[Jordi Linx]

Vesmír, Hyperprostor:
Pilot si z náznaků tvého odporu nic nedělal, nejspíše i proto, že Jedie převážel dnes a denně a potkat v té záplavě nějakého arogantního rozhodně nebylo nic složitého. To jsi však příliš nevnímala, protože ses zavřela v rámci samostudia do svého pokoje. Samostudium skončilo relativně rychle a rozjímala bys nad otázkou mistrů Vash a Siilina ještě dlouho, kdybys nevycítila znatelné škubnutí lodi. Nebylo to nic na pokraji nepohodlí a navíc po krátkém uvědomění ti došlo, že to nebyl start, ale už skok do hyperprostoru. Nějakou záhadou se ti povedla zabrat se do studia natolik, žes ani nevycítila moment, kdy frachťák opustil zem na Coruscantu a vyrazil vzhůru.
Omlouvám se za vyrušení a to drobné škubnutí, ale tahle plechovka si neváží té možnosti vás přepravovat. To však není podstatné ...
ozvalo se z lodního intercomu hlášení doprovázené drobným šumem a krátkým praskáním, jehož původcem byla zastaralá elektronika plavidla.
Naším dalším cílem je Kuat. Tam dorazíme zhruba za čtyři ...
pokračoval pilot s hlášením, když s sebou loď trochu škubla.
Oprava, za necelých pět hodin. Poté dále poletíme na Corellii, což jsou další tři hodiny cesty a následně Quellor, což máme další čtyři hoďky. Můžete si tedy jasně spočítat, kdy kam dorazíte a požádám vás, abyste dle toho byli připraveni. Nějaký idiot si totiž vymyslel větší taxy za stání ve veřejných kosmoportech, tak bych rád všude stál co nejméně, abychom ušetřili rozpočet, který senát tak velkodušně pravidelně snižuje. To je prozatím vše, přeji víceméně příjemný let,
dokončil hlášení o chystané trase, jehož cílem bylo informovat cestující o době letu a případných zastávkách. Znamenalo to pro tebe, že ještě nějaký čas do přistání jsi rozhodně měla a bylo na tobě, co v něm hodláš dělat. Samozřejmě tu byla k dispozici společenská místnost, kde se nejspíše dalo koukat na nějaké holofilmy či se věnovat některým hrám, pokud jimi byla ona místnost vybavena. Znamenalo to však riskovat kontakt s dalšími pasažéry a hlavně průzkum lodě.

[Hayasan]

Vesmír, Hyperprostor:
Z mého rozjímání mne vyrušilo nejen škubnutí, ale samotné hlášení, které jsem byla nucena vyslechnout.
Takže to dělá hm… 12 hodin? Co tu mám jako dělat? Kdyby tu byl se mnou T´arjan, tak by se mne snažil nenápadně přimět k meditaci. Ale… hm.. nejsem v Chrámu na hodině. Ale válet se mi tady asi taky nechce…
Nakonec jsem přeci jenom vstala.
Třeba tady v té skořápce najdu něco nebo někoho alespoň trochu zajímavého, cesta mi uběhne rychleji a nebudu se dívat tolik hodin na zajímavosti svého stropu,
rozhodnu se, že se vydám na malý výlet po lodi. Ještě než to však udělám, přejdu k báglu a vytáhnu z něj svou flašku, kterou nechám zamotanou v ručníku.
Jistota je jistota. Co kdybych tady náhodou narazila na toho rytíře? Nebo – a to by bylo ještě horší, na nějakého známého mistra?
S flaškou v ruce a se starostmi ohledně Vash a Siilina, které jsem však prozatím hodila za hlavu, vydala jsem se zkoumat taje frachťáku s účelem najít buď nějakou příjemnou společnost, nebo se minimálně podívat na nějaký film, tedy pokud to tady vedou.

[Jordi Linx]

Vesmír, Hyperprostor:
Vědomí, žes musela strávit následujících dvanáct hodin na palubě téhle lodi ti přišlo hodně otravné a především nudné. Nebylo se divit, že se tak po chvilce za tebou zavřely dveře od kajuty, jíž jsi opustila i s flaškou skrytou v ručníku.
Orientace na lodi nebyla nikterak složitá - na tvé chodbě byly dva pokoje, stejně jako na té naproti. Obě tyto krátké chodby se napojovaly na centrální chodbu lodi, která, nyní z tvého pohledu vlevo, vedla do kokpitu a kajutě pilota. Doprava tě cesta vedla kolem nástupní rampy do zadní části lodi, kdes minula vstup do nákladového prostoru, sociální zařízení, malou ošetřovnu a konečně jsi narazila na společenskou místnost.

K tvému překvapení byla značně prostorná a nebyl by problém sem naskládat alespoň deset lidí, kdy by všichni mohli sedět s dostatkem prostoru. Po pravé straně se nacházel kout s možností přípravy jídla od drobného občerstvení až po plnou krmi. Dále zde byl otevřený prostor s huňatým kobercem, který se podle obrysů podlahy pravidelně posouval. S trochou představivosti by se tam totiž dalo cvičit i se světelným mečem, byť se ti nepovedlo nalézt žádné čmouhy, které by tomu nasvědčovaly.
V prostředku byl holoherní stůl a nedalo se pochybovat, že zvládal mnoho her od paazaku přes šachy až třeba po dejarik. Největší prostor zabírala velká pohovka v levé části místnosti, z níž bylo možné pohodlně vidět na obrazovku holovize. V místnosti zatím nikdo nebyl a tak jsi mohla využít této svobody pro průzkum obsahu zdejší knihovny holofilmů. Výskyt značného množství dokumentů nejspíše nepřekvapil, nebo byl možná i očekávaný, stejně jako doplnění velkou mírou historických dokumentů. Nalezla jsi i několik politických rozborů, sociálně laděných dokumentů a studie některých druhů. K tomu však náležela solidní sbírka záznamů z významných sportovních událostí nedávného času, včetně posledního šampionátu v limmie. A velká sbírka holofilmů, kdy se většinou jednalo o známé a vesměs kvalitní díla. Přesto jsi našla i několik desítek neznámých počinů z okraje galaxie, kdy se několik tvářilo jako komedie a ostatní jako dramata. Nejspíše snaha o přístup k alternativní filmové tvorbě.

[Hayasan]

Vesmír, Hyperprostor:

Od společenské místnosti jsem očekávala spíše nějakou zašpiněnou špeluňku, která by byla tak akorát vhodná pro mé dostaveníčko s jistým padawanem. Nicméně byla jsem mile překvapena. Chvíli mi sice trvalo, než jsem se dokázala zorientovat, nicméně poté jsem rozhodně zamířila k filmům.
Toto znám, toto znám, nuda… tady na to byla špatná recenze, toto nechci vidět, tenhle jsem viděla minulý týden… Prohlížela jsem si především komedie a jednu po druhé jsem zamítala. Tedy alespoň z těch klasik.
Nakonec jsem se rozhodla šáhnout na slepo a vytáhnout si tu, která byla v úseku těch prakticky neznámých.
Padawanova pomsta? Usmála jsem se názvu. Jak příhodné… Nicméně dle prostoduchého obrázku nějakého klučiny v jedijském oblečení, kterak rukama objímá dvě tak strašně krásné ženy, že musely podstoupit hned několik zkrášlujících operací, ve mne nevyvolal pocit, který by vůči tomuto filmu vzbuzoval nějaká očekávání.
Ale co, nakonec, byla to vůle Síly.
Rozhodla jsem se film nakonec pustit. Pohodlně jsem se usadila a flašu si položila do klína.
Hned úvodní scénka byla tak trapná, že by se jí zasmálo možná pětileté děcko. A to by ji ještě musely doprovázet legrační zvuky.
Ošívala jsem se na židli. Ne, to není možný. Jak se na to může někdo dívat? Už se nedivím, že ten film ještě nikdo nešlohl… To by udělal jen sebemrskač…
Sice jsem si v duchu stěžovala, nicméně zatím se mi nechtělo zvedat. Byla tu pořádná nuda a nikdo nešel. Nakonec jsem se podívala na klín. Vytáhla jsem flašku. Zbavila ji jejího maskování a zálibně si ji prohlížela.
Asi bych neměla pít, jestli-že Siilin bude můj nový mistr… neudělalo by to na něj dobrý dojem…
Jenže Vash mu určitě poslala celý seznam mých hanebných skutků…
Aspoň mne pozná takovou, jaká jsem…
Navíc jeden lok nemá šanci zjistit…
A kdyby nebyl můj nový mistr, tak mne už stejně nikdy pořádně neuvidí…
Řekne to Vash…
Jenže ta něco takového očekávala…
Stejně nebude překvapená….
Jeden lok…
Nic se vlastně nestane…
Ale Siilin….
Nakonec jsem se rozhodla jednat a přehlušit hlas svého svědomí ne jedním, ale dvěma pořádnými doušky. Pálilo mne to v krku, slzy mi začaly stékat po tváři a vůbec mi to nechutnalo. Nicméně byl to kvalitní alkohol, takže tady se na chuť přece nikdy nehraje…
Znovu jsem zamaskovala flašu. Během pár okamžiků mi však pití stouplo do hlavy, takže film u kterého jsem se doteď nudila se stal rázem velmi zábavným.

[Jordi Linx]

Vesmír, Hyperprostor:
Překvapená kvalitně vybavenou místnosti jsi zapadla do jednoho z křesel a jala se bavit u méně známé holofilmografie, čehož jsi zprvu litovala. Tedy, dokud jsi neotevřela lahev a nezapnula si filtr, který dovedl to nejhorší spolehlivě odvádět kamsi do pryč.
I když název vypovídal o něčem jiném, tak film vlastně nebyl o skutečném padawanovi. hlavní postavou byl chlapec, který si myslel, že má schopnosti Jediů, což samozřejmě nebyla pravda. Přesto to nijak nebránilo jeho ideálům a často se štěstím činil dle toho, jak by činili Jediové. Občas se okolo něho děly události, v nichž by nejspíš nějaký Jedi mohl mít prsty, ale bylo velice rychle jasné, že to nebyl ten chlapec. Jak se film blížil ke konci, tak jsi postupně zjišťovala, že těmi schopnostmi oplývala jeho nejlepší kamarádka, která byla skoro pořád s ním a sama o svém talentu věděla. Přesto podporovala ideály svého kamaráda i kvůli tomu, že sama žádné pořádné neměla a navíc její kamarád to měl těžké s otcem alkoholikem, matkou pracující v baru v noci, přes den jako uklizečkou a chudými poměry.
Blížil se konec filmu, když do místnosti relativně tiše vstoupil twi'lecký Jedi. Respektoval tvoji zábavu u filmu a sám se vydal pouze pro nějaké občerstvení do kuchyňského koutu. Ulovil tam nejspíše nějaký džus a chystal se vytratit zpět do své kajuty, když se přeci jen zastavil a na chvilku se s pobaveným úsměvem zadíval na holofilm. Bylo překvapující, že se chvilka trochu protahovala, než se nakonec natočil tvým směrem.
Netušil jsem, že ještě někdo zná Skk'teikovu tvorbu. Náklady nic moc a sem tam použije laciné vtípky, ale hlubší smysl jeho tvorby vždy pobaví,
poznamenal a prozradil tak jméno osoby zodpovědné za tento holofilm. Zároveň bylo jasné, že tento kousek nejspíše už viděl, stejně jako několik dalších podobných.
Poté dále chvílku vystával, jestli se rozhodneš nějak reagovat, nebo zda-li se má vrátit ke své práci do kajuty. Bylo to od něj zdvořilé gesto s vědomím, že sis "užívala" film a bylo by od něj nepatřičné, kdyby si prostě jen tak přisedl.

[Hayasan]

Vesmír, Hyperprostor:
Jak se film blížil ke konci, smála jsem se čím dál méně, protože jsem toho nevypila tolik, abych byla opilá. Takže vstup dalšího Jediho jsem bez problémů zaregistrovala, otočila jsem se na něj a dokonce se i usmála, nicméně velmi rychle jsem od něj odvrátila hlavu. Též jsem si pohledem překontrolovala stav flaše, zdali je opravdu dobře zamaskovaná a trochu jsem na ní ten ručník poupravila, aby nekopíroval její přesný tvar. Dál jsem si ho alespoň prozatím nevšímala.
Takže když přišel konec, už jsem si kousala nehty na ruce a zasmála jsem se jen občas.
Aspoň to skončilo dle očekávání. Žádný překvapivý zvrat, na druhou stranu, zvlášť ten konec logický byl. Takže má původní představa o tom, že osoba zodpovědná za toto dílko musela hulit fakt kvalitní matroš, byla mylná.
Když na mne však promluvil, velmi opatrně jsem vzala svůj drahocenný majetek do ruky, opět jsem si zkontrolovala maskování, vstala jsem a otočila se k rytíři čelem.
No, aspoň tu nebudu sama. I když člen posádky by byl asi lepší. Byla by s ním větší švanda.
Mistře Naa, já o něm dnes popravdě slyším poprvé, rozhodla jsem se raději přiznat barvu, kdyby snad chtěl detailněji probírat jeho díla, nicméně většinu těch klasik tady znám, nebo o ně nestojím a ten název mne prostě praštil do obličeje. Takže volba byla nasnadě,
opět jsem se usmála, flašu si tiskla k hrudníku a dívala se rytíři do obličeje.
Ze začátku jsem sice měla sto chutí film vyměnit a nalepit na něj štítek, který by hlásal něco o tom, že jeho puštění je životu nebezpečné, ale… Pokrčila jsem rameny, musím uznat, že opravdu nějakou hloubku má. Nicméně na druhou stranu, nejsem si zcela jistá, jestli se stanu fanynkou toho hm…Skk´taika? Špatně jsem vyslovila jeho jméno, nicméně zcela evidentně to nebylo naschvál a vyčkávala jsem na jeho reakci.

[Jordi Linx]

Vesmír, Hyperprostor:
Když jsi rytíře Naa oslovila titulem mistra, tak se div pobavením nerozesmál a gestem dal jasně najevo, že takhle si nepřeje být oslovovaný. Přišel o něco blíže směrem k tobě zatím ignorujíc tvůj tak drahocenný náklad a předvedl elegantní úkonů, při níž s emu jeho lekku notně zavlnily.
Jsem rytíř Jedi, Sein Kuun Naa. Ale rozhodně nejsem žádný mistr a k tomu mám ještě docela daleko. Pokud bys mě měla nějak oslovovat, tak prosím používej moje jméno - Sein. Sice mám dvě, ale nepotrpím si na tom, aby se vyslovovala obě. Je to pro ostatní jednodušší a já jsem na to už přivykl,
představil se znova a vyřešil ti dilema ohledně jeho oslovování. Po narovnání si pečlivě nacvičeným gestem srovnal lekku podél své hlavy, což jej vlastně dělalo poněkud staršího, než kolik ve skutečnosti byl.
Skk'teik, ale pokud tě jeho tvorba neoslovila, tak je asi zbytečné si jej snažit mermomocí zapamatovat. Jeho tvorbu mám rád především pro jeho neobvyklý přístup, který se tolik liší od stejnorodosti většiny coruscantských holosnímků. U nich mám pocit, že tam pouze změní planetu, herce, jména a možná sem tam zpřehází pohlaví, jinak jsou všechny stejné. Těžko v nich hledám něco zajímavého, inovativního a proto zkouším ty méně obvyklé autory,
vysvětlil Sein své znalosti holofilmu a především neortodoxních autorů. Nebylo tedy pochyb, že holofilmovou tvorbu sledoval vcelku pravidelně, i když se nezdálo, že by to na něm zanechávalo nějaké stopy. Fyzicky vypadal v nejlepší kondici a sebejistotu s odhodláním jsi mu také mohla číst ve tváři.

[Hayasan]

Vesmír, Hyperprostor:
Nebylo těžké přečíst pobavení ve tváři mého společníka. Začala jsem se tedy taky nenuceně usmívat jenom proto, že se usmíval i on. Jeho úklonu jsem neobratně opětovala, jelikož jsem držela flašu a rozhodně jsem nechtěla, aby se jí něco stalo.
V tom případě se omlouvám. Snažila jsem jen vypadat jako vychovaný padawan. Třeba by jistá mistryně Vash měla velkou radost, poté jsem na něj zareagovala. Já jsem Hayasan Geri, nicméně přátelé mi většinou říkají Hay, jelikož a protože než by vyslovili celé mé jméno, nacházela bych se s největší pravděpodobností už asi někde jinde. A to by asi nebylo příliš účelné.
Nechala jsem Seina, aby pronesl své názory ohledně filmů, a nijak jsem mu neskákala do řeči, protože jsem necítila potřebu prezentovat své názory teď hned.
Něco na tom asi bude. I když já poslední dobou nemám příliš času na sledování čehokoliv. Na první pohled by se mohlo zdát, že nemám co na práci… ale… Pokrčím rameny a nechám větu nedokončenou.
Já mám raději ty známější snímky. Ať je to jakkoliv, mají dostatečně velký rozpočet na to, aby kulisy působily aspoň trochu uvěřitelně, používají osvědčené postupy jak nalákat diváka, pobaví, člověk má pocit, že shlédl vrchol tvorby poslední dekády… a je vlastně spokojený. Navíc herci jsou zaplacení relativně slušně, takže mají motivaci alespoň se pokusit o hraní… zatímco v Padawanově pomstě ta uměle navozená atmosféra kdyby nebyla k smíchu, byla by k pláči. Přišlo mi, že herci snad ani nebyli skuteční herci. Autor zřejmě někde sebral pár děcek, dal jim pár kreditů a oni si jen hráli na herce… nebo najal pár skutečnýchherců a oni s pokusili o špatnou parodii na herecké umění… Možná kdyby ten snímek natočili jen o trochu kvalitněji, tak by celkový dojem byl mnohem příznivější. Takto vidím hlavně ty negativa, i když na druhou stranu jsem se u některých částí celkem pobavilo.

[Jordi Linx]

Vesmír, Hyperprostor:
Svou analýzou jsi Seina nejprve trochu pobavila, ale postupně se to změnilo až v zaskočení. Podrobný rozbor toho všeho, co se ti nelíbilo mohl v jeho případě vypadat, jakoby sis před něj stoupla, věnovala mu hezky jednu facku za druhou se slovy "tohle nebyl film, ale ubohost nehodná mé pozornosti". Tedy, pokud bys to vše stihla během nějakých pěti sekund, než se Sein vzpamatoval a nadechl se k odpovědi. Bylo na něm vidět, že s tvým hodnocením nebyl nikterak spokojen a chtěl něco namítnout.
Dobře placení herci jsou většinou jen proto, že jsou natolik známí, aby přilákali co nejvíce lidí na první projekci. A jak může být někdo spokojený se shlédnutím něčeho, co vlastně viděl loni, předloni a předpředloni, jen, pokud budu trochu přehánět, v odlišném prostředí. Navíc vizuální podoba některých těch míst je na půl galaxie vzdálená realitě - a to mohu s naprostou jistotou tvrdit, protože na některých těch místech jsem už byl,
začal Sein s rázným protinázorem, ale nepřecházel do křiku. Vlastně mluvil klidně a uvolněně, i když tu naléhavost jsi z něho přeci jen vnímala - bylo to možná podobné pocitu, kdy hypnotizovaný dav slepě naslouchal čemukoli, co jim řekl jejich milovaný vůdce. Nebylo tedy pochyb o tom, že Sein měl vlohy pro kvalitní řečnění a nebál se jich použít.
Navíc, pokud by ses podívala na dokument vztahující se k filmu, tak bys věděla, že Skk'teik natáčí na skutečných místech. Z natočeného materiálu často nevystřihává nepovedené scény a pokud ano, tak jen pokud výrazně narušují jeho plány. To, že jeho snímek není dokonalý není nedostatkem zdrojů, ale úmyslem, protože dokonalost jako taková neexistuje. Díky tomu se Skk'teik snaží o skutečný náhled na život, jak vypadá na okrajových planetách mimo superkulturní centra jako je Coruscant, Corellia nebo Denon,
pokračoval dál plynul a vhodně měnil výšku i tón hlasu. Zdůrazňoval některé pasáže, zatímco jiné nechával jenom plynule viset ve vzduchu, jakoby jen připravovaly půdu pro další slova.
A ano, většina najatých herců má pramalé zkušenosti s hraním. Ale v případě dětí - ty děti si opravdu hrály a navíc dostaly slušně zaplaceno. Je to mnohem přirozenější než přetvařující se sedmiletá holčička, která to s trochou štěstí dotáhne do senátu, aby se mohla přetvařovat dále, jen před trochu jiným publikem. Ale to již bude fyzicky vybavená na to, aby se její přeřeky nemusely vystřihovat z desítek hodin natočeného materiálu, který je další stovky sestříháván a upravován,
přešel k velkému finále a pomáhal si při tom jemnými gesty rukou. Nakonec zamířil k okraji pohovky, aby se o ní opřel.
Samozřejmě nevnucuji ti svůj názor, jen to takhle vidím já. A přišlo mi vhodné tě informovat o tom, jaké měl tenhle film doopravdy pozadí. Sice to není veledílo a patří to mezi slabší kousky od Skk'teika, ale i tak to má svou hloubku. Mezi vydařenější věci patří rozhodně Helma, která by tu také měla být k dispozici, pokud by ses rozhodla dát mu další šanci,
uzavřel svůj rozhovor a upil z nápoje, pro který si sem původně přišel. Bylo to krátké a prakticky nehlučné upití, které jsi prakticky nezaregistrovala. Navíc jeho provedení bylo rychlé a málo nápadné, jak tomu bývá u osob, které často vystupují na Holonetu v diskuzích nebo se třeba účastní významných diplomatických jednání.

[Hayasan]

Vesmír, Hyperprostor:
Omlouvám se, okamžitě jsem zareagovala, když jsem zaslechla nevoli v hlase svého společníka. Nechala jsem se příliš unést. Což je asi jeden zdroj mých problémů, mírně jsem našpulila pusu. A o těch dalších hm… Pohledem jsem zkontrolovala svou flašku, se raději ani nebudu zmiňovat. Ještě bych byla obviněna z toho, že kazím dalšího Jedie a vzhledem k tomu, že jsem právě velmi obratně odklizena na misi, na slovo misi položím zvláštní důraz, abych v něm vyvolala dojem, že to beru spíš jako otravu, ale skutečnost už byla nějakou chvíli někde jinde. Ale Sein o mých dohadech přece vědět nemusel.
Ale zpět k naší diskusi. Seine, asi něco na tom bude. Přeci jenom, ta místa působila fakt divně a já jsem se svým… na chvíli jsem udělala malou pomlku. I když jsou to už skoro dva roky, tak T´arjan byl asi jediný tvor v Chrámu, kterému jsem nelezla na nervy, a měl se mnou dostatek trpělivosti. I když bych to asi nahlas nikdy nepřiznala, protože jsem si to jednoduše nikdy neuvědomila, tak právě on byl můj vzor a ztělesňoval všechno, čím bych jednou mohla být.…mistrem nikdy příliš necestovala. Většinou jsme byli jen v Chrámu. T´arjan byl pacifista, tvrdil, že první linie obrany je tady, ukázala jsem si na hlavu, a všechny světelné meče jsou tedy zbytečné. Když jsem si uvědomila, že toto Seina asi nezajímá, mírně jsem zrudla a dělala, že se vlastně nic nestalo. Odmlčela se a nechala ho povídat dál.
Tak v tom případě jsem se asi opravdu unáhlila. Já obecně všechno, co jen trochu načichne poučováním a kázáním, které mi na každém kroku každý uděluje, tak to automaticky přeskakuju, nebo se tomu vyhnu, i kdyby vynaložená námaha byla větší, než skutečný zisk. Dál téma Padawanova pomsta nerozvádím.
Helma? Opakuji, jako by to nebylo zřejmé. No… co kdybychom se na to podívali spolu? Určitě se tu najde něco k zakousnutí… otočila jsem se směrem, kterým jsem tušila nějaké jídlo. Můžeme mít zábavnější úvod našich úkolů, než naši drazí mistři předpokládali. Nehledě na to, že se ta jistě najdou mnohá skrytá poučení, takže by to ani nebyla ztráta času, ale sebevzdělání se, takže nido by proti tomu nemohl říct vůbec nic.
Při rozhovoru se Seinem jsem se soustředila pouze na ten rozhovor, takže jsem neměla časo něčem hluboce uvažovat, spřádat tajné plány, atd.

[Jordi Linx]

Vesmír, Hyperprostor:
Sein se zájmem poslouchal tvou rozpravu, která se přenesla značně do defenzívy. Nezůstalo však u pouhého odmítání jeho názorů, ale dokonce jsi přišla s jakýmsi vysvětlením toho, co tě nejspíš vedlo k tvým názorům. Pro tvého protějška to rozhodně bylo zajímavé, což jsi mohla z jeho výrazu vyčíst bez výraznějších pochyb. Když se ke konci usmíval, bylo jisté, že vůči tobě nedržel žádnou zlobu nebo snad opovržení nad tvými pro někoho i nejspíš opovrhujícími názory.
Oh, cestování dovede hodně rozšířit obzory. Především setkání s odlišnými názory a postoji přinutí jednoho k zamyšlení, ale jinak souhlasím s tvým mistrem, že první linie obrany je v rozumu,
přešel Sein do smírného tónu, tedy alespoň dle tvého soudu. Po chvilce sis uvědomila, že nyní vlastně mluvil jako normálně a byl to trochu podivný pocit ve srovnání s jeho řečnickým tónem. Takový značně volnější a uvolněný, avšak bez nějaké nutnosti tomu věnovat přílišnou pozornost, která se nyní odehrávala v rámci dobrovolnosti. Podporovala to i změna pozice, kdy se Sein svezl do křesla, místo aby dále seděl na jeho okraji.
Bohužel, dokud budeme žít v této galaxii, tak světelný meč najde vždy své upotřebení. A obávám se, že ne vždy to bude moct být třeba otvírák na konzervy nebo suplement lumy v temných místnostech,
pokrčil rameny a vyprázdnil zbytek skleničky se svým nápojem. Což dle všeho nasvědčovalo, že se rozhodl nějakou dobu zdržet v tvé společnosti.
A proč ne. Sice jsem Helmu viděl už třikrát, ale patří mezi díla, na která se rád podívám znovu. Navíc na svou misi jsem se již připravoval a trocha uvolnění nikdy neuškodí,
pokrčil nakonec souhlasně rameny a zamířil do koutku s občerstvením, kde se rozhodl něco vyhledat. Když mezi zásobami objevil pytlík poživatiny označené za houbůrky, tak se nadšeně pousmál a rozhodl se jím naplnit jednou velkou misku, která by mohla vystačit na celý film. Potom mu už nic nebránilo v tom zamířit zpět k obrazovce a sledovat Helmu společně s tebou.

[Hayasan]

Vesmír, Hyperprostor:
Když jsem zjistila, že Sein se na mne nezlobí, znatelně se mi ulevilo. Nechtěla jsem trávit všechen čas sama. A on patřil mezi tu příjemnější společnost.
Uf, příště si musím dát lepší pozor na pusu, blesklo mi hlavou.
To ano, kývnu na Seina s úsměvem poté, co vysloví svůj názor ohledně cestování a dál nechám hovořit jeho. Koneckonců, ničím chytrým bych stejně nepřispěla, tak raději mlčím.
T´arjan světelný meč nikdy na misi nevytáhl. A nejsem si ani jistá, jestli ho vůbec měl… Dodám mírně zamyšleným tónem. Ale mne vždycky nutil trénovat. Vždycky někoho dokázal přemluvit.
Kdyby to bylo vhodné a neměla bych plné ruce práce, tak bych s největší pravděpodobností asi povyskočila nadšením, neboť nepatrná změna postoje Seina svědčila o tom, že se nikam nechystá a můj vytyčený cíl byl tímto splněn.
Vida, asi jsem se nakazila nějakým diplomatickým virem. Měla bych se nechat prohlédnout. S takovou mne Rada bude posílat na jednu nudnější misi za druhou, pomyslela jsem si.
Jasně, nadšeně jsem souhlasila. Já se taky na misi snažila připravit, ale s oprávněním padawana jsem se prakticky k ničemu nedostala. A zjištěný informace stejně byly zastaralý, takže… Rychle jsem ho ujistila, neboť nějakou náhodou by se o to mohl přeci jenom zajímat.
Jakmile se Sein otočil ke mně zády, využila jsem příležitosti a flašu jsem postavila na zem hezky bokem, aby nezavazela. Též jsem nevynechala to své "maskování".
Já ten film najdu, ano? Přeci jenom, vím, kde jsem brala ten předešlý… Udělala jsem těch pár kroků, které mne dělily od ostatních filmů a šla rovnou k oddělení, ve kterém jsem Helmu tušila. Jakmile jsem ji našla, tak jsem ji šla rovnou i pustit.
Poté jsem se usadila na svém místě. Ještě před tím jsem si však dotáhla židli, abych si měla na co dát nohy. Pokud tam Sein židli neměl, tak jsem vzala i jemu.
Už se těším, určitě to bude zajímavý. A teď, když vím i ty zákulisní informace tak se na film budu dívat z jiného úhlu pohledu, dodala jsem, aby Sein mohl tušit, že to nedělám z nějakého donucení, ale ze své vlastní vůle a dokonce se na film i těším.

[Jordi Linx]

Vesmír, Hyperprostor:
Zdálo se, že po probíhající diskuzi ses rozhodla trochu přehodnotit svoje postoje na neobvyklou holokinematografii. A to tedy znamenalo, že jste si nyní se Seinem sedali k dalšímu filmu nesoucí název Helma a v prostoru mezi vámi se vyskytla mísa s houbůrky. Nebylo pochyb o tom, že Sein je má opravdu v oblibě, přesto mu nedělalo sebemenší problém se podělit.
I když nemáš informace, tak se můžeš připravovat vnitřně. Udržovat se ve formě, procvičit si některé schopnosti a tak podobně. Můj mistr mi několikrát nedal před nějakým úkolem žádnou informaci a snažil se mě tím naučit spoléhat se i na vlastní pozorování a zkoumání a ne jen na to, co mi je vždy řečeno,
reagoval Sein k tématu mise kamsi na cosi a za kýmsi, aneb přála bych si vědět více. Rozhodně si z toho nedělal velkou hlavou a snažil se naznačit, že ses neměla nad takovou situací zbytečně rozpakovat. Poté už ale nic neřekl a věnoval se filmu, který právě začal.
Pokud jsi něco o Helmě za první půl hodinu mohla říci - tak to, že herci nepronesli ani jediné slovo, nebyly tam žádné moderní technologie až na jednu jedinou věc. Tou byla právě helma, podle níž film nesl své jméno. A o ní usilovala dvě kmenová společenství před civilizačních národů, kdy jeden byl lidský a druhý se ti nedařilo rozeznat. Zajímavá však byla komika, s jakou to bylo vše vyloženo - protože vážné tváře herců vytrvávaly i v momentech, kdy Sein nekontrolovaně vypukal ve smích. Komičnost některých situací byla až k neuvěření, stejně jako to, že těm kmenům to přišlo úplně normální.
Když se k tomu v druhé polovině filmu přidaly trable se splašenými stády a zvěřinou obecně, tak bylo dílo dokonáno. Závěrečná scéna, kdy helma skončila jako perfektní varná mísa na jakousi variantu husté omáčky a celý zbídačený kmen - potlučený, omlácený, s vylámanými zuby netrpělivě čekal na svou baštu byla svým způsobem kouzelná. Navíc, když se blížila zatmívačka a kamera více přiblížila helmu, tak na ní byl jasně patrný podpis autora filmu a věnováním drahému příteli, aby jej tak často nebolela hlava. Byla to tak trochu ironie, protože většina akčních scén končila právě úderem do hlavy některého z domorodců.
Přesto to však nebyl úplný konec filmu, protože po titulcích, jak Sein upozornil následovala bonusová scéna. A byla to také jediná scéna, kde někdo promluvil - dvojice výzkumníků přistála na planetě a vychvalovala si její bohatou faunu a floru, když se k nim plížil poražený kmen. Nebylo překvapením, že jeho hlavním zájmem byly dvě helmy, které průzkumníci svírali v rukou, zatímco se procházeli okolo.

[Hayasan]

Vesmír, Hyperprostor:
Vzhledem k tomu, že jsem dnes ještě nic nejedla, tak ty houbůrky mé chuťové buňky a žaludek spíše jenom dráždily, než aby mne skutečně nasytily už jenom proto, že mi bylo blbé brát si každou chvíli plné hrsti. Po celý film jsem tedy zůstala jen u občasném uždibování.
Ano, jasně. Cvičení a tak. Spíš nepřítomně jsem přikývla, jelikož právě začínal film.
Z tebe by byl dobrej mistr. Poučovat bys uměl na jedničku. V duchu jsem se Seinovi nepatrně ušklíbla, ale neměla jsem příliš času tyto myšlenky příliš rozvádět, protože film už začínal a i když jsem neměla přehnané očekávání, tak přeci jenom… lepší se dívat ve dvou na polonudný film než sama na tu nejlepší komedii.
Zprvu mne film vyloženě překvapil. Sice jsem se malou chvíli cítila velmi zmateně, ale jakmile přišla první komická scéna, tak jsem se nakazila veselým svého společníka a smála jsem se s ním. Občas ten můj smích byl tak intenzivní, že mne až bolela bránice a nemohla jsem se ani pořádně nadechnout. Tedy, kdybych se na film dívala sama, asi bych se tolik nesmála, ale se Seinem… Takto smějícího twi´leka jsem však ještě neviděla. Takže mne rozesmíval jak film, tak Sein. Jednu chvíli to bylo tak intenzivní, že mi i tekly slzy po tvářích.
Věnování jsem se spíše pousmála. Když naběhly titulky, už jsem chtěla vstát, ale když Sein zcela evidentně na něco čekal, zůstala jsem potichu sedět. Bonusová scéna sice nebyla tak směšná jako předchozí film, nicméně i jí jsem se s chutí zasmála.
Když bylo evidentní, že film opravdu skončil, vyskočila jsem na nohy.
To bylo výborný! Hned jsem začala chválit a ani jsem nemusela předstírat, že jsem se opravdu dobře bavila. V životě bych neřekla, že na film, kde se nemluví, dá koukat třeba jen deset minut! A teď skoro lituju, že skončil tak brzo. Asi jsem tomu režisérovi hm… křivdila. V každém případě jsem strašně ráda, že sis zašel pro pití. Bez tebe bych se tu asi ukousala nudou. Opravdu ti děkuju za doporučený film, i přes svou neustálou snahu chovat se jako nevychovaný fracek, jsem v tuto chvíli byla tak nadšená z filmu, že jsem tu radost potřebovala ventilovat. Koneckonců, v posledních několika týdnech jsem důvod k nějaké radosti jaksi neměla. Každý den byl stejný… a taková ta škodolibá radost je jen chvilkovou záležitostí. Poté totiž nastupuje strach z odhalení a trestu.