Výcvik pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Hayasan]

Quellor, Hangár u kosmoportu:
Když zjistím, že takto to tedy nepůjde, zatvářím se mírně nespokojeně.
Tak takhle to nepůjde. Asi bych měla začít mluvit pravdu, nebo mne prostě vyhodí a já budu muset všechny ty ubytovny, či co to vlastně je, obcházet sama jednu po druhé a ještě zde bude poměrně velká šance, že ho minu.
Nebo bych ho mohla ovlivnit Silou. Ale je tu strašně moc lidí a ještě mne obviní z nějakého ovlivňování a o veřejný lynč nestojím.
Pravda bude asi nakonec přeci jenom nejlepším řešením.
Tak dobře teda. Jsem padwan Geri a byla jsem přidělena k mistru Siilinovi. Ten tu však nikde není, takže ho budu muset najít, nebo si mne dají mí milovaní mistři k večeři. Takže potřebuju vědět, kde ho mám asi hledat.
Uznám svou porážku a zahledím se do mužova obličeje.
Prosím
Dodám, když zjistím, že by to bylo více než vhodné.
To už ani lhát neumím? Nebo to platí jenom na ty ostatní padawanský ocasy v Chrámu, kteří pomalu ani nepředpokládaj, že by jim jejich kolega mohl občas zalhat? To mí mistři mne už občas i prokouknou… a tento týpek by se k nim klidě mohl zařadit.
Nicméně na druhou stranu, když je tak nervózní a ta mapa… muselo to tu být pořádně ošklivý a já pořád nevím, co se tu stalo.Však se ho zeptám hned, jak vyklopí, kde je Siilin, nebo se zeptám rovnou jeho.

[Jordi Linx]

Quellor, Hangár u kosmoportu:
Když jsi se rozhodla promluvit pravdu, tak se přísný výraz správce změnil jenom v unavený a veškerá snaha tě nechat veřejně zlynčovat byla ta tam. Otočil se a popošel blíže k mapě, aby se na ní na chvilku zahleděl nechávajíc v tě napětí jeho odpovědi, ale už tak jsi pocítila, že pravda nebyla tentokrát špatným krokem.
To je mnohem lepší, padawanko Geri. Obzvláště, když vás tu očekáváme a ne nějakou padawanku White,
promluvil nakonec správce a pokračoval dál ve zkoumání mapy před sebou. Jeho pohled nesl nezvyklou těžkost a unavenost, přesto v něm však bylo dost odhodlání, aby to nevzdal. Vidět mapu před sebou v takovém stavu mu rozhodně nedělalo za dobře a dalo se vytušit, že své město měl hodně v oblibě.
Ale očekával bych, že budete seznámena s protokoly vašeho Řádu ohledně oficiálních cest. Až se mi chce podivit, co vás v tom Chrámu učí, nebo ... a to spíše, jak hodně je posloucháte,
pokračoval dále a neušel ti jeho pohled směrem k tvému účesu. Nebylo pochyb o tom, že mezi kýmkoliv okolo tady byl více než extravagantní, zatímco na Coruscantu by po něm neštěkl ani akk. Správce nakonec ukázal prstem na jednu z vytyčených budov, která byla zhruba v prostředku města. Bližší prozkoumání okolí by to prozradilo, že se jednalo o budovu apartmánů v jejíž blízkosti se nacházela nemocnice.
Mistr Siliin vás již očekává a v současné chvíli ho najdete nejspíše zde. Kdyby tam nebyl, tak vás nasměrují správným směrem, takže ho budete možná muset chvilku nahánět, ale není to jako hledání tuskenů v poušti. Kdyby tušil konkrétní hodinu vašeho příletu, tak by si vás nejspíše vyzvedl, ale my ani nevím, kdo přiletí za hodinu, natož zítra a v kolik,
dozvěděla ses pravděpodobnou pozici mistra Siliina, který tu očividně byl ve značné úctě. Minimálně ze správcových slov jsi totiž mohla vycítit značný respekt hledaného iktotchiho.

To už sis ale všímala dvou žen, které mířily vaším směrem a nebylo pochyb o tom, s kým chtěly mluvit. Správcova pozice zde byla očividně nenahraditelná a byť jen krátká chvilka mimo znamenala více než dost zpoždění a možných problémů z toho nepřímo vzniklých nebo nevyřešených.

[Hayasan]

Quellor, Hangár u kosmoportu:
Na správcovu kritiku jsem nijak nereagovala už jen proto, že jsem vlastně ani netušila, že tato cesta je oficiální a pomalu jsem si začínala uvažovat o tom, jak prásknout do bot a to co nejrychleji.
Samozřejmě, že s těmi kecy jsem obeznámena. Nicméně jak jsem měla tušit, že ej to oficiální mise, když mi to Vash neřekla a tady to vypadá, jako by to tu někdo z orbity ostřeloval?
Díky vám, už se nemohu dočkat na setkání s ním, dodala jsem mírně ironickou poznámku, ale dala jsem si sakra záležet na tom, aby to nebylo na tónu poznat. Je evidentní, že ho zde pomalu svatořečili, takže poštvat si třeba jen správce proti sobě za kritiku mistra, kterého vlastně ani neznám, by asi nebyl dobrý začátek už jenom proto, že by se s ním mohl nějak spojit a všechno mu vyzradit.
Jo jasně, snad tam trefím, přikývla jsem správci a ještě jednou jsem se pořádně podívala na mapu, abych přesně věděla, kudy bych tam měla jít a zda vůbec má smysl chodit pěšky, nebo zda by nebylo lepší, sehnat si nějaký odvoz.
Vidím, že tu máte další zvědavce, kývnu k ženám, které rozhodně nešlo přehlédnout. Takže já se loučím a přeju vám hezký zbytek dne, nakonec jsem se i více méně slušně rozloučila, hlavně proto, že jestli správce ještě někdy uvidím, tak aby naše malé „nedorozumění“ Siilinovi hned nevyklopil.
A je to tady, povzdechla jsem si v duchu. A to jsem si myslela, že se z této mise nakonec hezky vykroutím. A zatím tu budu tvrdnout s mistrem… I když, jestli mám být jeho padawan, tak to až zas tak strašné není, ale jestli jsem k němu jen přidělena… tak to bude jen samá nuda. Třeba bych se mohla nakonec pokusit přebarvit si jednu půlku hlavy na modro… můj výsledný zjev by mohl být velmi zajímavý…
Uvažovala jsem na cestě z hangáru a mířila jsem vstříc blízkému setkání se Siilinem.
A to mi říkali, že ďábel neexistuje… Nyní jsem hlavně zvědavá, co na mne Vash vymyslela. Jestli to bude něco nepříjemnýho, tak jí její byt zase někdo vytopí. A tentokrát to omyl nebude.

[Jordi Linx]

Quellor, Hangár u kosmoportu:
Přistižena při lži a to díky základním pravidlům, které Řád dodržoval již dlouhá staletí, sis musela připadat jako youngling, který si málem zapnul světelný meč vzhůru nohama. Stejně jako v případě younglinga to však bylo tentokrát jenom cvičným mečem a tudíž mohla vzniknout maximálně malá popálenina.
Správce se s tebou slušně rozloučil, než byl obklopen dalšími zájemci o jeho pozornost, jejichž úkoly neznaly odkladu. Opustit budovu se ti povedlo již bez nějaké větší pozornost a poprvé se tak mohla octnout v ulicích města.

Nedaleko kosmoportu jsi ještě sem tam mohla zahlédnout nějaké pracující lidi na okolních budovách, ale čím hlouběji si se nořila do zruinovaného města, tím méně života zde bylo. Ten, kdo tohle měl na starosti rozhodně odvedl dobrou práci, protože moc nedotčených míst jsi naleznout nemohla. Místy jsi byla nucena překonat trosky zřícené budovy, nebo projít nedalekým domem a nic z toho rozhodně nebudilo optimismus. Nebylo pochyb, že zde žily tisíce lidí, ne-li mnohem více a už vůbec jsi nemohla tušit, kolik jich to nakonec přežilo. Nebylo však pochyb, že mrtví výrazně převažovali přeživší. Navíc celé okolí sálalo utrpením, zkázou, depresí a beznadějí. Nic než zničené ruiny města, spálená země a ani stopy po zeleni. Možná jsi prošla i okolo jednoho, dvou parků, které však byly buď zavaleny troskami vyšších budov nebo spáleny na uhel.
Navíc nebylo pochyb, že přeprava pouze po zemi zde byla vzhledem k množství trosek prakticky nemožná.

Po hodině a něco cesty tímto nehostinným prostředím jsi konečně spatřila svůj cíl před sebou. Byl to skoro až zázrak, když jsi mohla vidět téměř nepoškozenou budovu v jejímž okolí se pohybovalo docela dost lidí a pracovalo na budovách okolních, odklízení trosek a další podobné činnosti. Měla jsi to ještě pět minut cesty dlouhou a relativně odklizenou cestou, když se z dveří od domu napravo vyřítil asi osmiletý kluk.
Pomozte, kamarád spadl dolů a nemůže vylézt!
vykřikl a už tě chytal za rukáv, abys šla s ním dovnitř.

[Hayasan]

Quellor, Hangár u kosmoportu:
Tak doufám, že toho chlapa už nikdy neuvidím… Při vzpomínce na události minulé jsem se ještě teď trochu styděla, nicméně na druhou stranu, je to asi to nejmenší, co mi dělalo starosti.
Pří příchodu na tuto planetu to sice nevypadalo vesele, ale teď ta hrůza kolem mne byla doslova a do písmene příšerná. Jak jsem se tak plahočila městem, už po pár krocích jsem se přestala kolem sebe zvědavě rozhlížet, mírně jsem zbledla a nervózně si kousala ret. S T´arjanem jsme sice a misích byli, ale nikdy jsme s nikým doopravdy nebojovali a já ještě neviděla někoho umřít, natož abych ho třeba sama zabila. Nyní z této spálené pustiny na mne smrt, zmar a nedozírné utrpení tisíců jenom sálaly.
Jít za Siilinem jsem se přinutila jen silou vůle. Pokud jsem na začátku chtěla s touto misí praštit, tak nyní bych nejraději utekla jak malá holka pryč, schovala se někde v Chrámě a nikdy ze svého úkrytu nevylezla, nicméně nebylo by to žádné řešení a já jsem to věděla.
Všechny úvahy ohledně mé blízké budoucnosti, znovu přebarvené hlavy, alkoholu uvnitř báglu a nejrůznějších srandiček byly najednou ty tam. Už mi nepřipadly nijak důležité. Ba naopak. S každým krokem byl bágl těžší než před chvílí a kdybych nechtěla být co nejdříve z této hrůzy alespoň na chvíli pryč, vyhodila bych je bez mrknutí oka.
Kdo to mohl udělat… tolik ztracených životů, nadějí… Taková zbytečná zkáza.
Míchalo se ve mě hned několik pocitů. Lítost nad městem, nenávist k původcům a nebýt mého výcviku v Chrámu, jistě by ta nenávist převážila a možná i ovládla.
Spatřit cíl mé cesty pro mne hodně znamenalo. Příliš jsem se ani nepozastavila nad dobrou statikou budovy. Byl pro mne totiž jistým vysvobozením. Možná i zábleskem naděje pro ostatní lidi, možná byl i pevným bodem, o který jsem se mohla jaksi opřít. Nikdy jsem meditaci nemilovala a vyhýbala jsem se jí asi jako Jedi Temné straně síly, nicméně teď jsem netoužila po ničem jiném. Potřebovala jsem si to všechno urovnat a v tomto mírně nalomeném stavu jsem se se Siilinem setkat nechtěla.
Už jsem si pomalu začala vyhlížet nějaké klidnější místo, když do mne skoro vrazilo nějaké dítě. Automaticky jsem mu uhla, nicméně přes to mne chytl za paži. Vytrhla bych se mu, kdyby na mne doslova neřval, že jeho kamarád má problémy. Netušila jsem, jak velké, protože děti často přehánějí, nicméně byla jsem Jedi. Mou povinností je pomáhat ostatním a nyní víc než kdy dřív jsem si to uvědomovala.
Tak mne veď, oslovila jsem chlapce a dovolila jsem mu, aby mne držel. Neboj se, pomůžu mu. Vytáhneme ho, pokud je zraněný, tak se ho pokusím ošetřit… a poté vás zavedu k rodičům, jasné?
Odpověděla jsem mu a šla jsem tam, kam mne táhl. V podstatě mne ani nenapadlo, že by to klidně mohla být nějaká past, kterou na mne nachystali třeba nějací chudáci ve snaze nějak se uživit.

[Jordi Linx]

Quellor, Hangár u kosmoportu:
Z počátku ses snažila od chlapce odtrhnout, ale jeho žádost o pomoc tě nakonec obměkčila. Polevila jsi ve svém odporu a nakonec jej sama vybídla, aby tě vedl. Když jsi zmínila jeho rodiče, tak s sebou nepatrně škubnul, ale nepolevil ve svém tempu, kterým tě táhnul domem.
Z počátku to šlo víceméně rovně, ale při cestě po schodech dolů jsi už musela dávat pozor na některé provalené a v následující chodbě bylo zapotřebí se vyhnout několika dírám na podlaze. Zastavil ses až v jedné napolo zbořené místnosti s propadlou podlahou. Ta byla zhroucená o celé dvě patra a na dně jsi mohla vidět chlapce v bezvědomí. Nezdál se na první pohled nějak výrazně zraněný, respektive jsi nemohla spatřit žádné krvavé rány nebo fleky nikde okolo. Podrobnější průzkum odhalil, že se místy pohnul, takže to potvrzovalo, že byl ještě naživu.

Dolů to jinudy nejde, ta místnost je zasypaná a schody dolů zavalené,
pokusil se ti sdělit druhý chlapec, který s obavami hleděl na svého kamaráda. Až dolů to bylo zhruba něco okolo šesti až osmi metrů výšky bez pořádné možnosti to slézt při stěně. Díky profilu zhroucení bys možná našla dostatečný výstupek na půli cesty, což znamenalo rozpůlení výšky na dva skoky. Za běžných okolností by to nebyl žádný problém, ale tys musela ještě počítat s břemenem navíc v podobě chlapce tam dole a rozhodně jsi věděla, že výskok osm metrů vzhůru se zátěží nebyl v tvých současných silách. Dole mezi sutinami bys možná našla několik kusů nábytku, stejně jako v některých nejbližších pokojích a s trochou štěstí i případně nějaké hadry. Bylo nyní na tobě, jak se pokusíš chlapce zachránit.

[Hayasan]

Quellor, Hangár u kosmoportu:
Škubnutí toho chlapce mi nemohlo uniknout.
Do háje, co si to namlouvám? On beztak žádnou rodinu nemá. Tak ho prostě vezmu sebou a Siilin… je mi vlastně jedno, co řekne.
Máš vůbec někoho, kdo se o vás dva stará? Nebo tu přežíváte na ulici? Jak se jmenuješ? Cestou se pokusím vyzvídat a zároveň se snažím o to, abych se dostala k druhému chlapci pokud možno celá a bez nějaké vnější újmy.
Co se vůbec stalo? A proč si hrajete v těchto místech? Proč nejste někde… kde je větší bezpečí?
I přes to, že vím, jak absurdně tato věta zní, ji vyslovím mírně káravým hlasem. Chlapci vlepím druhou rukou mírný pohlavek a ani si neuvědomuju, že mohu působit stejně, jako mí drazí mistři, kterými jsem vlastně až doteď celkem pohrdala.
Už to chápu. Vash mi chtěla jen udělit pořádnou lekci. Povedlo se jí to. U Sitha… tak malý děcka… měly by mít akorát tak plyšový medvídky a rozbitý kolena.
V duchu nadávám jak špaček, nicméně nahlas neřeknu vůbec nic.

Sotva spatřím chlapce, který leží dole, tak si kleknu k okraji a natáhnu pořádně hlavu, abych zjistila, jak na tom je.
Žije, odvětím krátce k druhému chlapci, otočím se na něj a tentokrát já ho chytím za obě ruce a podívám se mu do očí. A ty nebudeš vyvádět žádné hlouposti, sedneš si tu na zadek, hlavou trhnu k nedalekému místu v bezpečné vzdálenosti od díry. A pokud mne nechceš fakt naštvat, tak tam zůstaneš a ani se nehneš. A věř tomu, že když jsem naštvaná… výhružku nechám doznít s úmyslem chlapce trochu vylekat a přinutit ho, aby se usadil na určeném místě, nepletl se mi pod nohy a já potom nezachraňovala dva. Pustím ho a počkám si, dokud nezaujme polohu, kterou jsem mu určila, teprve poté se otočím zpět k díře. Bágl odhodím na zem, vytáhnu si lékárničku, strčím si ji do kapsy.
Chvíli se zaraženě dívám dolů, nicméně poté bez rozběhu prostě nadvakrát skočím dovnitř.
Cestu nahoru si vysekám světelným mečem… stačily by ještě dva stupínky navíc a vynesu ven i toho kluka.
Sotva se ocitnu dole, urychleně se začnu zabývat hochem a podívám se, kde všude je zraněný a jak bych ho mohla nejlépe ošetřit.

[Jordi Linx]

Quellor, Hangár u kosmoportu:
Výchovná facka, kterou jsi chlapci vrazila poté, co ses dozvěděla, že se honosí jménem Alec, ti umožnila vidět situaci trochu odlišně. Respektive ses díky tomu mohla zkusit podívat na svou vlastní situaci pohledem mistryně Vash a nebyl to zrovna příjemný pocit. Naštěstí tohle nebyla nejvhodnější chvíle na sebezpytování a musela ses brzy soustředit na zachraňování chlapce.

Alec bez váhání uposlechl tvé výzvy, aby se držel zpátky a s vědomím, že chlapci bydlí ve stejném místě, jako ostatní přeživší jsi mohla začít seskákávat dolů a to pro jistotu na dvakrát.
U chlapce se nejprve věnuješ kontrole možných zranění a celkového stavu, který se naštěstí ukáže jako nepříliš kritický. Jak jsi již vytušila z dřívějška, tak byl stále v bezvědomí a nejspíše utrpěl drobný otřes hlavy po nárazu. Naštěstí však nikde nekrvácel, neměl nic zlomeného a prohmat by ti prozradil, že nejspíše neutržil ani žádná vnitřní zranění. Mohla jsi mu maximálně ošetřit odřeniny a pohmožděniny, které byly následkem pádu a už si se mohla chystat pro cestu zpět nahoru. K tomu jsi již využila svého světelného meče a připravila si dva stupínky navíc, abys měla pevnou podporu při cestě vzhůru. U takovýchto stupínků jsi navíc nemusela pochybovat o jejich pevnosti a to především díky tomu, že sis je připravila sama. Práce na nich ti nezabrala více jak pět minut a už jsi mohla chlapce nakládat na záda, kde by ti při vyskakování vzhůru měl vadit asi nejméně. Pečlivé sbalení všech věcí, ujištění se, že chlapec pár skoků vydrží, hluboký nádech a mohla jsi vyrazit vzhůru.
První skok byl jednoduchý a dobře se ti odráželo i od první odrazové plochy, kterou sis připravila. Díky tomu ses dostala do mezipatra, kde jsi se opět odrazila a mířila na druhou připravenou odrazovou plochu. I ta splnila svůj účel skvěle a už jsi mířila na vrchol do horního patra. Jenže dopad byl skoro na okraji, který se pod tebou zadrolil a již se zdálo, že se budeš muset hodně snažit, abys udržela rovnováhu. Za ramena tě však sevřely mohutné paže a přitáhly tě blíže do bezpečného povrchu, aniž bys musela řešit vzniklé potíže.

Když sis uvědomila, co se stalo, tak jsi poprvé mohla věnovat chvilku pozornosti osobě před sebou. Statný iktotchi v nejlepších letech ti věnoval povzbuzující úsměv, zatímco s tebou udělal ještě několik dalších kroků dál od okraje, kdes mohla ze svých zad spustit chlapce. Oproti ostatním členům svého druhu měl tento iktotchi poněkud tmavší pleť, jinak mu nechyběla dvojice velkých rohů nebo výrazné obočí. Marně bys hledala i vlasový porost, naopak se nedal přehlédnout jeho hluboký pohled. Podle jeho Jediského roucha poté již nebylo pochyt, kdo stál před tebou.
Tak se zdá, že jsem sem přeci jen nemířil zbytečně,
poznamenal muž k tvému zachycení na okraji a očekával, co hodláš v následujících momentech dělat. Že pohledem zkontroloval chlapce, kterého jsi stále měla na zádech, ti také neušlo, ale to se tak nějak dalo předpokládat.

[Hayasan]

Quellor, Hangár u kosmoportu:
Ech, mistře Siiline, díky, vyrazila jsem ze sebe a tvářila se nadmíru překvapeně. Jak jste… co tady… ehm… Ráda vás vidím… Vyblekotala jsem v prvotním překvapení pár nesouvislých vět. Já tady… Udělala jsem pár kroků od té propasti za mnou a chlapce uložila opatrně na zem.
Není nijak vážně zraněný, teda, alespoň si to myslím. Nekrvácí, jen se praštil do hlavy. Taky asi nemá nic zlomenýho. Nezjistila jsem žádné vnitřní zranění. Ty malé odřeniny, které jsem mu našla, jsem i ošetřila. Ale raději byste ho měl prohlédnout vy, ošetřování a zjišťování zranění kohokoliv od čehokoliv nikdy nepatřilo k mým silným stránkám. A pokud si dobře pamatuju, tak se mnou nejeden léčitel v Chrámu skoro vyrazil dveře, ustoupím, abych udělala Siilinovi místo, když mu podávám, respektive se o to pokouším, zevrubné hlášení situace.
Před příchodem na planetu bych přidala pár kousavých informací o tom, že jsem ta nezodpovědná Hayasan, které nemůžete věřit ani v tom, že dokáže správně uvařit čaj… ale teď jen mlčím a v podstatě mi ta myšlenka jen bleskla hlavou.
Stejně jsi ho chtěl zkontrolovat… a že mi nevěříš, tak t o ti za zlý nemám. V tomto směru nevěřím ani sama sobě. Mé závěry většinou nebývají směrodatné.
Ať už se Siilin zachoval jakkoliv, otočila jsem se k druhému chlapci. Alecu, byl jsi statečný a moc jsi mi pomohl. Klidně už můžeš vstát, mám totiž pro tebe dárky. Za záchranu života svého kamaráda si zasloužíš velkou odměnu. Přejdu ke svému báglu a rozepnu ho. Na mistra Siilina se raději už ani nedívám, neboť obsah mého zavazadla je mírně nezvyklý. Tak zaprvé, mám pro tebe speciálního gumového hada. Je skoro jako živý, po pěkné chvilce hledání ho vytáhnu na světlo boží a podám ho Alecovi. Původně jsem totiž myslela, že mne jedna z našich legendárních mistryň Vash poctila nějakou úžasně nudnou diplomatickou misí, hovořím na chlapce a trochu se ho snažím pobavit, Siilinovi teď nevěnuji pozornost prakticky žádnou, tak jsem si říkala, že bych mohla pár velvyslanců pořádně vyděsit. Když jsem to použila naposledy, tak jistý, jinak velmi důstojný starší pán, vyskočil na stůl, převrhl horkou polévku a předvedl mi, do té chvíle netušené, taneční kreace. Poté se opět skloním k báglu. Hledání mi trvá trošku déle, protože rozhodně nechci vytahovat všechno, co vlastním. Svého alkoholu se totiž dobrovolně nevzdám. Potom tu pro tebe mám nenačatý svědící prášek, vytáhnu další dárek a podám ho Alecovi, nasyp ho někomu do postele… aby se pořádně škrábal, stačí malá hrstka. Jestli-že chceš, aby týden nedělal nic jiného, vysyp mu ho celý, dál chlapci uděluji „cenné“ rady a teď se pohledu na Siilina vyhýbám zcela záměrně. Zatímco se opět sloním k báglu, hovořím k Alecovi dále. Mám s ním výborné zkušenosti. Můj bývalý mistr ho měl v posteli prakticky každý týden. Když konečně najdu pár dělobuchů, tak mírně zaváhám a nakonec mu z těch sedmi, co jsem si vzala, dám čtyři. A s tímto opatrně! Stačí, když vytáhneš tuto malou západku, ukazuji Alecovi malou tyčku, která z něj čouhá, a potom to stačí jen hodit. Zasyčí to, udělá to děsnej kravál, vyvalí se z toho oblaka dýmu. Nejlepší je, když to použiješ v uzavřený místnosti. Jen potom počítej s hromadou pohlavků, které se na tebe sesypou. A jestli někoho trefíš, tak to nebudou jen pohlavky. Ta popálenina od dělobuchu rozhodně není nic příjemného. Zbytek dělobuchů schovám do báglu, ve kterém se najednou volnilo celkem dost místa. Své zavazadlo si zapnu, narovnám se a podívám se na Siilina s tím nejnevinnějším výrazem, kterého jsem v té chvíli byla schopna.
Z rozdání svých pokladů se ve mě usídlil celkem hřejivý pocit. Před chvílí jsem jeden život zachránila, druhému chlapci jsem alespoň doufám, udělala v této hrůze alespoň trochu radost… I když je kolem mne hrůzy víc než dost, tak můj malý mikrosvět kolem mne, je najednou o dost lepší.

[Jordi Linx]

Quellor, Zřícená budova:
Zatímco se mistr Siliin, jak jsi usoudila z odpovídajícího vzhledu iktotchijského Jediho, věnoval kontrole chlapce, obětovala jsi něco ze svých "válečných pokladů" druhému chlapci jako odměnu za jeho nepletení se do cesty a snahu zachránit svého kamaráda. Pozornost mistrovi jsi nevěnovala až do té doby, kdy jsi s nadělováním skončila a rozhodla se mu postavit tváří v tvář s nevinným výrazem. Ještě, než však mohl vzhlédnout směrem k tobě, tak jsi vnímala, jak chlapce řádně překontroloval v Síle a nakonec se spokojeně usmál.
Tvá diagnóza byla vcelku přesná. Bude v pořádku, jen ho bude brnět hlava. Odneseme ho do nemocnice,
zhodnotil situaci a teprve nyní k tobě vzhlédl. Viděla jsi v jeho očích úlevu z dobrého rozřešení situace, ale i tak ti nemohlo ujít ono káravé ale, které se vznášelo ve vzduchu. Doposud však nic nahlas mistr neřekl a otočil se k Alecovi.
Pamatuj, že zlomyslnost vytváří nepřátele. A teď jdi napřed a řekni ostatním, že je Floyd v pořádku a brzy s ním dorazíme. A také, že by bylo vhodné mu připravit lůžko v klidné části,
požádal jej mistr Siliin a chlapce s úlevou přikývl a vyrazil i s dárky vpřed z budovy. To znamenalo, že nyní jste byli relativně sami, pokud bys tedy nepočítala chlapce v bezvědomí. Mistr jej opatrně uchopil do náruče a vyrazil vpřed z budovy jistý ve svém kroku automaticky očekávajíc, že jej budeš následovat.

Budovo jste prošli až nečekaně rychle a zpomalili jste až venku před ní, kdy mistr zvolnil do vycházkového tempa a počkal, až mu půjdeš po boku.
Jsem mistr Jedi Arij Siliin, proto mě prosím neoslovuj Siiline - není to správný tvar mého jména,
představil se ti nejprve jména a upozornil tě na špatnou výslovnost jeho jména, kterou jsi doposud všude používala. Bylo to sice pouhé konstatování a mistr sám v té větě nenaznačil zlobu nebo něco podobného, ale i tak jsi vycítila, že by byl rád, kdybys jej od nynějška označovala správně.
Na Quelloru jsem už čtvrtý týden, kdy se snažím tady trochu pomáhat s organizací a hlavně zajistit a vypomoci místním k co nejlepším podmínkám života. Jak ti jistě neušlo, planeta utrpěla těžkým útokem, který byl součástí mandalorianského tažení na Duros. Jinak bys možná měla určitě vědět, že jsem považovaný za kvalitního léčitele, což byl o další důvod více, proč se stal mým cílem Quellor,
pokračoval v jakési formě představování, ale zároveň ti začal sdělovat některé informace, které shledával za nutné v tvém repertoárů znalostí. Budova před vámi, jež byla vaším cílem, se postupně zvětšovala a mohla jsi tak spatřit značný ruch okolo ní.
A ještě jedna věc ... není vhodné dávat místním dětem zrovna takovéhle dárky. Ničení si užily už dost a tak by se jim hodilo spíš něco, co by udělalo radost všem a ne jen tomu, kdo to použije. Předpokládám tedy, že příště k tomuhle přistoupíš rozvážněji,
poznamenal ještě a trochu si upravil chlapce tak, aby se mu lépe nesl.

[Hayasan]

Quellor, Zřícená budova:
Super, aspoň jsem mu svou péčí nijak neublížila, přikývla jsem mistrovi .
Co jsem zase udělala špatně? A to jsem se fakt snažila. Hm… Navíc… zase mne k někomu přidělili jako úvazek. Připadám si spíše jako koule na noze.
Mistr sice nahlas nic neřekl, ale je mi jasné, že to dřív nebo později přijde.
Proč se mne každý snaží jen poučovat? Jsem s ním pár minut a už mi hrozí další z výchovných lekcí.
Sotva Siliin poučil Aleca, tak se mi zdálo, že nehovořil pouze k němu.
Hm, a co s tím? Prostě mne pár mistrů nemůže vystát.
Stačilo jen málo a má dobrá nálada byla fuč. Vrátilo se mé rozmrzení, nicméně nálada na jakékoliv žerty nikoliv. Přeci jenom, utrpení kolem mne na to bylo ještě příliš velké a příliš čerstvé.
Sotva mistr vykročil, neměla jsem možnost jiné volby, tak jsem poslušně cupitala za ním.

Sotva mistr zpomalil, celkem jsem si ulevilo. Měl trochu delší nohy než já… navíc má fyzická kondice nebyla nijak závratná, takže ve výsledku jsem ho musela dobíhat. To mi na dobré náladě nepřidalo. Nicméně mělo to jisté plus. Soustředila jsem se hlavně na sebe a na svůj mírně neoprávněný pocit ukřivděnosti a ostatní kolem jsem příliš nevnímala.
Omlouvám se mistře Siliine, nevěděla jsem jak, se to má číst. Nebyly pod vaším jménem takové ty závorky se správnou výslovností, nebylo by dobré se s tímto mistrem hned pohádat, takže i když ta má omluva není myšlena příliš vážně, tak si dávám sakra záležet na tom, aby to z tónu mého hlasu nebylo patrné.
Takže je to tady. Teď začne sáhodlouhé a nanejvýš nudné domlouvání. Hm… Vash jsem minule rozčílila za deset minut. Jak to bude se Siliinem?
Jasně, mistře, to by ušlo leda slepému. Odhadovala jsem to na nějaký útok Mandalorianů. Odpovídaly by tomu i ty trosky u planety. Připomíná to spíš vrakoviště. Nicméně… vaši přítomnost tady chápu, jste, jak říkáte, léčitel. Nicméně uchází mi jaksi smysl mého pobytu. Vždyť nedokážu pořádně posoudit zdravotní stav toho kluka… Floyda? Pochybuju o tom, že by se zde daly využít… jak to jen říct… mé schopnosti? Pokud je třeba se někam nepozorovaně vloupat, tak jsem plně k službám, to mi celkem jde. Ale jinak… Ujmu se slova, sotva se mistr na chvíli odmlčí. Nesnažím se to zrovna nějak zaobalit, takže to může vyznít všelijak. Vždyť ho stejně za pár týdnů, jak odhaduji, neuvidím, tak co mi záleží na tom, co si o mě pomyslí? Navíc, jeho přítomnost mi dává pocit bezpečí, takže se už netřesu jak vyděšený děcko při četbě nějaké děsivější pohádky. Na své předsevzetí ohledě slušného chování a nehádání se s ním jsem zapomněla celkem rychle. Pokrčím rameny a je zřejmé, že svůj pobyt tady si neumím vysvětlit. Spousta jiných padawanů by se na tuto misi hodila lépe. Tedy, tím nechci samozřejmě říct, že se chci vrátit do Chrámu, Teprve teď se odmlčím, takže Siliin může odpovědět.
Když konečně vysloví to, co mi chtěl říct určitě už před tím klukem, jen se na něj mírně vzpurně podívám. Fajn, příště mu věnuju nějaký svý starý oblečení. Nebo třeba osobní deník, úžasně by se mohli všichni vzdělávat. Prostě jsem nepředpokládala, že budu rozdávat hračky malým klukům. Na příští misi si jich přibalím celý kufr. Tak jsem dala, co jsem měla. Takhle má alespoň pocit, že vykonal něco záslužnýho. Což v podstatě udělal… teda, neudělal, objevil jste se tam vy, takže klidně mohl utéct, ale to nevěděl. Chtělo to určitý druh statečnosti se takto na mne vrhnout. Taky jsem mu mohla jednu vlepit a poslat ho kdo ví kam.
Můj prvotní dojem ze Siliina byl zřejmě mylný. Ne, není mi sympatický. Je stejný, jako všichni ostatní. Kdyby neměl plné ruce práce s chlapcem, tak bych byla v pokušení držet se od něj dál, neboť by mi mohl přilítnout ne jeden pořádný pohlavek. Ale takto… s mírným uspokojením sleduji jeho ruce plné práce. Pohledu kolem sebe se vyhýbám. Nechci, aby mne ta spoušť zase rozhodila, když jsem se konečně z toho více méně vzpamatovala… I když ne zcela, neboť bych asi v Chrámě nebyla tak přímá, spoustu věcí bych spolkla a své drzosti bych si taky odpustila. Tedy, ne všechny, ale část ano.

[Jordi Linx]

Quellor, Zřícená budova:
Tvé nálady měly tendenci se střídat rychleji, než turisté před senátem na Coruscantu a že jich tam za den procestovalo hned několik tisíc. A se stejnou rychlostí ses rozhodla reagovat na mistrova slova a odpovědět. To, že jsi nebyla příliš slušná a příliš se nedržela zpátky samozřejmě přitáhlo mistrovu pozornost více, než by bylo jinak v rozhovoru běžné. Situace nakonec dospěla do takového bodu, kdy se zastavil a počkal, až se vyřečníš, aby se mohl slova ujmout on. Atmosféra jakoby v ten moment umřela ještě rychleji, než tu mohli mandaloriané natropit tuhle spoušť.
Uvědomuješ si, žes ho nemusela vůbec obdarovávat? Materialistický systém v něm bude pouze potlačovat tu vůli někomu pomoci, když je toho zapotřebí. Takhle může tíhnout k tomu, že nebude chtít udělat nic, pokud z toho nebude moci spatřit odměnu. Pochvala za dobrý čin, odměna v podobě zdraví jeho kamaráda a uznání ostatních za jeho odvahu mu jsou v tomhle případě mnohem větší odměnou, než zbytečnosti, jejichž účelem je pouze někoho zesměšnit a potrápit,
zareagoval na jeden nádech, ostře s přísným výrazem někoho, kdo tu má dost práce na to, aby poučoval někoho tvého věku o věcech, jež bys měla brát jako samozřejmost. Mistr Siliin se následně zhluboka nadechl a chvilku nic neříkal, i když se dalo pochybovat o tom, že by svůj proslov tímto uzavřel.
Co už nevíš, je fakt, že ti kluci byli tři - první běžel pro pomoc do nemocnice, kde jsem byl i já. Druhý hlídal a nejspíše se vydal hledat pomoc poté, co Floyd upadl do bezvědomí. Proto jsem dorazil na místo jen krátce po tobě. Nijak to však nesnižuje fakt, že jsi udělala to, co by Jedi měl udělat,
dodal a opět pomalu vyrazil vstříc budově před vámi, byť mnohem pomaleji než předtím.
A s tím, proč jsi tady - když jsi tak všímavá, proč na to nepřijdeš sama? Nutil tě snad někdo, abys sem přiletěla? Nutí tě někdo, abys zůstávala v Chrámu? Nad tímhle se zamysli, než se mnou budeš chtít příště mluvit a ptát se, co tady může asi tak Jedi dělat. Nebo si snad opravdu naivně myslíš, že tady něco zmůže pouze léčitel?
uzavřel své kázání a mírně přidal do kroku, protože jeho prioritou se nyní stal chlapec. Pokud by ses náhodou otočila a zamířila někam pryč, tak by to nic nezměnilo na směru ani tempu mistra Siliina, stejně, jako kdyby ses vydala za ním.

[Hayasan]

Quellor, Zřícená budova:
Změnu atmosféry celého setkání by nepřehlédl ani kowakian, takže jsem se s nádechem rozhodla raději držet pusu. I když s ním budu mít společnou pouze tuto jednu misi a nic víc, tak by následující dny asi nebyly zrovna ty nejlepší, které jsem zažila.
Odpověď ohledně materiálních odměn byla sice zajímavá na diskusi, neboť motivace jako taková je dosti široký pojem hodný debaty, ale raději jsem se moudře rozhodla mlčet.
Sith aby tě spral. Měl by ses jít někam propíchnout světelným mečem. Já mu fakt jen chtěla udělat radost a vyjdu z toho jako ta špatná. Ostatně, vždycky to tak dopadne. Takže nic novýho pod sluncem. Má sebelítost jaksi nabyla na vrcholu. Navíc jsem tu uprostřed pekla na zemi. Ne, opravdu se kolem sebe nerozhlížím. Dokonce jsem byla i v pokušení sklopit hlavu, neboť ta poloha se jaksi od padawana při kárání očekává, ale místo toho se mírně zamračeně dívám mistrovi do obličeje.
Samozřejmě, že to snižuje všechno. Byla jsem tam zbytečná. Navíc jsem mohla spadnout a ještě ublížit i sobě. Když už chci něco udělat sama a pořádně, tak se přižene jiný zachránce, který to dokončí.
Opět mlčím a nic neříkám.
Když teda jeden kluk běžel pro pomoc někam, kde mu bude určitě poskytnuta, proč ten druhý teda otravoval takřka neznámýho člověka? Vždyť jsem mu fakt mohla ublížit, kdybych chtěla a určitě by nedopadl dobře, kdyby natrefil na nějakého hodně necitlivýho jedince. Tohle nechápu. Navíc… když tak rychle ten druhý kluk našel Jediho, jak rychle dokázal najít obyčejný známý? Ti by tu mohli být i před tím…
Když se na mou hlavu chrlí další vodopád nejrůznějších výčitek a mistr se potom rovnou rozejde kamsi do prčic, je mi jasný, že teď bych zase promluvit měla.
Co je ti do toho, proč zůstávám v Chrámu? Kdybych toužila po nějaké samostatné kariéře, tak jsem vypadla dávno!
Omlouvám se, mistře. Opět v mírném poklusu a za ním jsem ta dvě slova ze sebe vypravila. Dokonce jsem se pokusila i o to, aby v hlase byla nějaká stopa lítosti, i když se vůbec provinile necítím.
Druhá Vash. No to mi ještě scházelo… Ona věděla, proč mne poslala zrovna sem.
Já přece vím, proč zůstávám v Chrámu. Ono je to složitější a nemusím se nad tím příliš zamýšlet. Věřte, poslední rok jsem nad tím přemýšlela opravdu hodně. Asi třikrát jsem už měla sbaleno… Pokusím se hrát na jinou strunu a dokonce upustit do éteru i trochu pravdy. Ale to je nakonec fuk. Na tom přece nezáleží. Na hodně věcech dávno nezáleží. Ale záleží na tomto místě, mistře. Vážně mne mrzí, jak jsem se chovala. Měla jsem mlčet.
Ne, nemrzí mne to. Ne nemrzí mne to…
Opakuju v duchu, ale snažím se své pocity už nedávat najevo.
Asi bych vám tady měla pomoct s hm… organizací? Po tom náletu tu musí být děsný nepořádek ve všem. Musí se uklidit sutiny, pohřbít mrtví, pokud se ještě nějací najdou, postavit nové domovy, beztak zavést inženýrské sítě… možná taky je potřeba jednat s nějakými vládními činiteli… organizovat humanitární pomoc odjinud… dohlížet na spravedlivé rozdělení a tak…
Ne, to snad ne… já nechci vyplňovat nějaké formuláře!
Při představě nadcházejících chvil, které mne asi neminou, nebo si to jen myslím, si bezhlesně povzdechnu. Nahlas však poznamenám:
Mohu vám tedy nějak pomoct, mistře?
Jsem opravdu hloupá. Na co jsem čekala? Každý přece není T´arjan. Navíc, volnost mi celkem vyhovuje... můžu si dělat prakticky to, co chci já. Ale stejně... Vash, já, Siliin, omluva... stejně tu něco není v pořádku. Ke změně dojde velmi brzo. Sice ne na této misi, ale později určitě ano. U Sitha! Kdybych alespoň předstírala snahu o usilovné trénování, tak jsem se v jejím hledáčku mohla ocitnout daleko později... V každým případě, hned jak budu sama, spojím se s Kachonem... jestli je v mé složce nějaká změna, tak mi to řekne, takže tyto dohady jsou vlastně úplně zbytečné.
Vrátila jsem se na chvíli v myšlenkách k tomu, co se bylo středobodem mého uvažování několik minulých hodin. A tentokrát jsem to definitivně hodila za hlavu, neboť jsem se domyslela, že tato mise s omluvou a Siliinem nijak nesouvisí,
V podstatě asi Vash chtěla jen klid v Chrámu, než někoho přinutí, aby mne cvičil. Určitě se obávala, že kdybych tam byla a něco většího provedla, tak každý z mistrů raději poškrábal pod tlamou kryat dragona. Takto bude mít klid, někteří mne možná ještě neznají...
Ne, není mi lépe, když jsem své úvahy posunula o kousek dál. Nicméně na druhou stranu, zmizelo alespoň takové to nějaké očekávání a opět vyplouvala na povrch rezignace. Tedy alespoň v tom směru, který se týkal mého dalšího výcviku.

[Jordi Linx]

Quellor, Ruiny zříceného města:
Při jednoduché volbě jsi příliš dlouho s odpovědí neváhala a potvrdila svůj, možná by se to tak dalo i označit, zájem o setrvání v Řádu. Mistra jsi přiměla na krátké zastavení hned poté, co jsi se omluvila.
Padawanko Geri, v současné chvíli nemám důvod tvým slovům věřit. Jsou situace, kdy pouhá slova už nestačí. A co se tvého setrvání v Chrámu týká, tak ti také nevěřím, že víš proč. Kdybys věděla, tak bychom nyní nebyli v této situaci ...
zareagoval bez větší prodlevy otočený stále směrem k budově a ještě krátce zaváhal před tím, než vykročil vpřed.
A nejsou žádné věci na kterých nezáleží,
dodal ještě, než mlčky vyrazil opět k budově, již dále nijak nereflektujíc tvá další slova. Žádná další odezva na nabídku pomoci, zhodnocení lokální situace nebo místa, kde by ses mohla uplatnit, prostě už ani jediné další slovo. Nebyla jsi tedy nijak svázaná žádným úkolem nebo povinností a měla jsi v jistém ohledu naprostou volnost.

Jak se mistr Siliin blížil k budově, tak se k němu seběhlo několik místních, aby se ujistili, že je chlapec v pořádku. Oba jeho kamarádi už netrpělivě čekali před dveřmi napjatí nad stavem svého kolegy. Když se mistr zatvářil jistě a uklidněně, tak jsi vyloženě mohla vycítit opadající napětí ze všech okolo. Výraz mistra Jediho jim stačil k ujištění a tomu, že se mohli navrátit ke své práci - tedy k odklízení okolních trosek.
Samotnému odklízení se tu věnoval každý, kdo k tomu byl alespoň trochu způsobilý a nebyl zapotřebí jinde. V oknech "nemocnice" se sem tam mihl někdo zodpovědný za ošetřování, ale již z venčí bylo na první pohled jasné, že budova k tomuto účelu byla vybavena snad jenom lůžky. V podstatě to byla jedna z mála budov, které byly dostatečně velké a málo zbořené na to, aby posloužily k tomuto účelu. A o plnosti tohoto zařízení jsi také rozhodně nemohla pochybovat.

[Hayasan]

Quellor, Ruiny zříceného města:
Po celou dobu mistrova hovoru jsem jen mlčela a tvářila se mírně nespokojeně. Když se rozešel jinam, už jsem ho nenásledovala. O osud chlapce jsem se také nestarala, vždyť byl v těch nejlepších možných rukách.
Bylo mi ještě hůř než před chvílí. Bylo by bývalo lepší, aby na mne řval, než aby mne takto ignoroval.
Jestli se spojí s Vash… tak… vyhodí mne? To asi ne… když mne nevyhodili za horší věci, tak pár slov na tom nic nezmění…
Jediné, čím jsem si byla jistá, byla taková ta nejistota. Chvíli jsem se kolem sebe zmateně koukala. Nevěděla jsem najednou co, si počít.
Nakonec mne do reality vrátil pohled na to zbořeniště tady.
Fajn, neřekl mi, co mám dělat, ale jestli si myslel, že třeba odjedu, tak se hošan spletl. Jen pod nohy se mu plíst nebudu. Respektive, vyhnu se mu, kde se dá. Jestli bude mluvit s Vash, tak ta ho beztak upozorní na to, že nechat mne nehlídanou asi není ten nejlepší nápad.
S mírným povzdechem jsem si narovnala bágl na zádech.
Mohla bych pomoct s těma troskami... alespoň ty největší bych mohla pomocí Síly odstranit… a taky bych mohla skočit na ošetřovnu. Určitě maj všeho nedostatek a má lékárnička je prakticky netknutá… jako, není to nic moc, ale lepší než prstem do oka… a potom si najdu nějakou partu, která dělá někde mimo hlavní působiště Siliina, abych nebyla tak na očích. Nebo spíš... na ošetřovnu teď mířil Siliin, tak to prostě jenom prohodím.
Dřív, když jsem se cítila mizerně, tak jsem zalezla za Kachonem pod peřinu. Teď tu Kachon není, lozit za cizími lidmi nechci, tak jsem tak nějak podvědomě cítila, že nejlepší metodou by bylo pořádné fyzické vyčerpání. Nechci na nic myslet, nechci mít žádné sny… Jsem tu už zase sama a toto místo ve mne vyvolává strach z té hrůzy, která tady před několika málo dny byla.
Na jednom místě jsem už stála poměrně dlouho. Pokud jsem tam nechtěla vystát důlek, bylo na čase se pohnout.
Tu lékárničku jim můžu donýst vždycky.
Opět jsem měla plán a opět jsem se etdy mohla pohnout kupředu. Zamířila jsem nejbližší uličkou zhruba tam, kde jsem tušila, že by to odklízení trosek nemuselo být tolik na očích. Zároveň jsem se však snažila mít oči na šťopkách. Jsem tu opět sama, tentokrát mimo hlaví třídu a nepochybuji ani na chvíli o tom, že kromě lidí, kteří chtějí jen pomoct s odklízením trosek, zde mohu narazit i na individua, které rabují a využívají situace pro svůj vlastní prospěch.