Phate Relon - S jídlem roste chuť

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Příspěvekod Shisco » 20.7.2014 21:29:13

Vesmír, na palubě Courageous:

"Doufám, že jen v dobrém," usmála se generál Surik.
"Hmm," pousmál se Umka, "v dobrém, rozhodně v dobrém. Ačkoliv dokážete si představit, jak Rada podává dobré zprávy z války."
Servisním výtahem ve výklenku za vašimi zády přijeli dva naleštění, blýskající se servírovací droidi, kteří před sebou tlačili vozíky, na nichž byly naskládané veliké mísy. Každý přejel na kolečkách zabudovaných v nohách, takže to vypadalo, jako kdyby droidi měli kolečkové brusle, k jednomu konci dlouhého stolu a od kraje začali skládat mísy z vozíků na stůl a chystat příbory, talíře a poháry.
"To ano... Přemýšlela jsem, zda jste na oficiální misi, ale podle toho, jak máte nabroušený jazyk, patrně patříte k těm, kteří se už na nečinnost Řádu nemohli dívat."
"A tak jsme spálili most a odletěli konat, co je podle nás správné," dodal Umka, načež veliká mísa s jídlem přistála i před vámi. Droid pozvednul poklop, zpod kterého se vyvalil obláček voňavé páry, a odhalil slušnou hromadu rybích prstů, steaků z gizky, pečené zeleniny a hub, a k tomu všemu několik kalíšků s různými omáčkami. Taktéž na stůl přistály džbány ovocného džusu.
"Dobrou chuť všem," popřál někdo po tvé levé straně a když ses tím směrem podíval, nespatřil jsi nikoho jiného než kapitána Eugena Maleficaruse, se kterým ses dříve setkal na palubě toho, co zbylo z bitevního křižníku Zatracenec. Zlomenou ruku, na lodi zpevněnou jen kusem jakési trubky, měl ve zpevněné dlaze a v obličeji měl strhaný výraz kapitána, který přišel o svoji loď. Cítil jsi z něho ale i zadostiučinění nad vítězstvím a radost z toho, že je to všechno už za ním.
Ostatní přání opětovali, načež jste se všichni pustili do jídla. Umka si naložil z mísy vrchovatý talíř všeho a do své porce se dal s velikou chutí.
"Předtím, než jsme zachytili volání o pomoc, jsme původně měli v plánu letět na Serenno, abychom pomáhali postiženým válkou," navázal Umka poté, co spořádal své jídlo tak rychle, jak jen mu zvyky civilizovaného stolování dovolovaly.
"To je ušlechtilé," podotknul jeden z důstojníků, muž s delšími zrzavými vlasy a bradkou zastřihovanou dle vojenských předpisů, oděný v uniformě poručíka. "Budete chtít pokračovat ve své cestě na Serenno?"
Selkathský mistr odložil příbor na stůl a pokrčil rameny.
"Vlastně ani nevím... To se budeme muset ještě poradit se zbytkem výpravy."
Nato se do rozhovoru vložila opět Meetra Surik.
"Kapitán Maleficarus říkal, že jste zachránili značné části jeho posádky život. A generál Kare z Brigády Reeků mi velmi vychválil váš úspěch v klíčové roli, kterou jste hráli při dobývání hlavní mandalorianské pevnosti. Kdybyste se chtěli připojit k naší armádě, generál Revan by vás uvítal s otevřenou náručí."
Umka se napil z poháru a věnoval ti významný pohled.

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvekod Phate » 14.8.2014 17:31:57

Vesmír, na palubě Courageous:

V jídelně bylo na můj vkus poměrně dusno. Nebylo to však vzduchem, který příjemně cirkuloval a zanechával čerstvou vůni, ale spíše pohledy důstojníků, kteří se zde shromáždili a prohlíželi si nás. Zatímco se mistr bavil s generálem, já si prohlížel je a snažil se zapamatovat si jejich tváře abych k nim později mohl přiřadit i jména.
Mou pozornost naprosto rozladila dvojice naleštěných servírovaích droidů, kteří vybruslili z obslužného výtahu. Nemusel jsem být Jedi abych poznal, že nám nesou jídlo. Konečně pořádné jídlo. Zdálo se to jako věčnost co jsem naposledy jedl. Po prostření jídelního stolu začli vyskládávat všelijaké pokrmy až jsem měl co dělat, abych si nové roucho celé neposlintal.
Dobrou chuť nám popřál velící lodi Zatracenec, která byla mou vůbec první zastávkou v téhle válce. Vypadal a cítil se klidněji, za což jsem byl opravdu rád. Trubková dlaha byla vyměněna za kvalitnější a pravděpodobně hygieničtější náhradu.
Dvakrát jsem neváhal a pustil se do jídla. Nabral jsem si několik steaků, hromadu zeleniny a dva druhy omáček. Jídlo bylo vynikající a užíval jsem si ho o to víc, neboť jsem netušil, kdy se mi zase poštěstí se v klidu takhle najíst.
Na probíhající rozhovor jsem stále pouze přikyvoval a vyměňoval si pohledy s mistrem, generálem a přísedícími důstojníky.
Poté se chopila slova generál Surik a víceméně nás pochválila za náš dosavadní postup. Cítil jsem hrdost a radost ze skutků, které jsme v tak krátkém čase vykonali a co jsme s mistrem dokázali. Hlavně záchrana mnoha životů pro mne byla obrovskou odměnou, kterou by nevyvážila sebevětší hromada kreditů.
Mistrův pohled dával znát, že i on se cítí být pyšný na to, jak jsme si poradili. Upřímně jsem doufal, že budeme pokračovat v cestě, kterou jsme si zvolili. Ostatně už bylo celkem pozdě to otočit. Už jen proto, že jsem viděl, čeho jsou Mandaloriani schopni. Doufám, že to takhle cítí i mistr. Asi by to bylo těžké loučení, kdyby se rozhodl vrátit do Chrámu. pomyslel jsem si, když jsem si vzpomněl na Umkův utrápený výraz dole na Bandomeeru. Bylo to smutné, ale vzhledem k situaci se nedalo nic jiného dělat. To určitě mistr chápal a určitě bude ochoten následovat Revana, který má na celou situaci stejný názor jako my.
Myšlenky jsem prokládal další porcí steaků a vynikající zeleniny.
"Na tohle bych si hodně rychle zvykl.
In Peace, Vigilance
In War, Victory
In Death, Sacrifice

Uživatelský avatar
Phate
Moderátor Roku
Moderátor Roku
 
Příspěvky: 983
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant

Příspěvekod Shisco » 23.8.2014 12:45:18

Vesmír, na palubě Courageous:

Nad otázkou, která visela ve vzduchu, jste si s Umkou vyměnili dlouhý pohled z očí do očí a Umka zamrkal a mírně se pousmál na znamení toho, že rozumí tvým myšlenkovým pochodům do míry, v jaké není třeba dalších slov.
"Velice si vážím vaší nabídky. A aspoň za sebe ji přijímám. Udělali jsme už příliš velký krok na to, abychom teď couvnuli, a já nepatřím k těm, co se zaleknou první bitvy."
Umka si stoupnul a trojprstýma rukama se opřel o hranu stolu, jako by tak chtěl vyzdvihnout výjimečnost této chvíle a rozhodnutí, které právě potvrdil.
"Konec konců, proto jsme zde. Nicméně Serenno potřebuje pomoc a možná jsme se rozkmotřili s Radou a oddělili od Řádu, nicméně v srdcích jsme stále Jediové a teprve potom až vojáci."
Generál Surik zamyšleně semkla rty, načež přikývla.
"Ceníme si toho, mistře Umko, a je to od vás šlechetné. Během dvou standardních dnů uděláme zásobovací zastávku na Suurji a potom potáhneme na Sitannu, abychom ji mohli použít jako základnu pro osvobození Vanqua. Mercy Corps potřebuje co nejvíce Jediů na frontě a vaše schopnosti budou pro tohle tažení neocenitelné. Napadá mě ale, že bychom na Serenno mohli poslat vašeho přítele, aby s malou jednotkou a letkou stíhačů doprovodil konvoje uprchlíků vracejících se domů a současně doručil transport potravin, oblečení, zdravotnického materiálu a dalších věcí pro obnovu zničených oblastí," dořekla, zatímco si tě se zaujetím prohlížela a čekala, jak budeš reagovat. Šla z ní cítit důvěra i respekt, který k tobě chovala po dnešním úspěchu.

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvekod Phate » 23.9.2014 17:01:43

Vesmír, na palubě Courageous:

Mistr Umka mluvil rozumně a bylo znát, že ví jaký na to mám já názor. Vydali jsme se na nějakou misi a i když jsem se od ní lehce odklonili, neznamená to, že jí nedokončíme. Ostatně práce bude na Serennu opravdu hodně a to po velice dlouhou dobu.
Generál se nezdála potěšená, pravděpodobně doufala, že se přidáme k armádě a vydáme se do první linie bojovat za Republiku.
I na to dojde. pomyslel jsem si a představil si další jatka, která na bitevních polích denodenně probíhala.
Co jsem ovšem nečekal byl generálův nápad. Trochu mě to zaskočilo a chvíli mi trvalo, než mi došlo, že tím přítelem myslí mě. Neměl jsem rád, když na mě někdo civěl, nebo si mě prohlížel a to bylo přesně to, co generál Surik dělala. Ale z jejího pohledu a emocí byl cítit respekt, což bylo něco, čeho se mi, jakožto padawanovi, dostávalo celkem pomálu.
Zdvihlo to ve mne vlnu nadšení a odhodlání.
"Pokud si myslíte, že bude prospěšnější, když poletí mistr na Sitanu aby pomohl při osvobozování Vanqua a pokud ve mne vložíte takovou důvěru, tak mi bude ctí vydat se na Sorenno a pomoci jak nejlépe to půjde." dožvýkal jsem sousto a vychrlil ze sebe. Bylo mi samozřejmě jasné, že konečné rozhodnutí bude na mistrovi, neboť se mám stále co učit, ale podobných akcí jsme se už účastnili a myslím, že to není nic co bych nezvládl. Ostatně po několika úplynulých dnech jsem měl pocit, že bych zvládl snad všechno.
"Ale samozřejmě to záleží hlavně na vás, mistře." dodal jsem a pohlédl na umku, který o generálově plánu pravděpodobně přemýšlel víc než já.
In Peace, Vigilance
In War, Victory
In Death, Sacrifice

Uživatelský avatar
Phate
Moderátor Roku
Moderátor Roku
 
Příspěvky: 983
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant

Příspěvekod Shisco » 06.10.2014 18:53:46

Vesmír, na palubě Courageous:

Tvůj mistr, stále se ve stoje opíraje o stůl, na pár okamžiků zavřel oči a atmosférou rozechvělých emocí v důstojnické jídelně se rozšiřoval klid jeho vyprázdněné, koncentrované mysli jako vlna. Navzdory tomu, že ostatní zde přítomní nejsou Nautolané a kromě vás dvou a generála nemohou ani cítit Sílu, jako by ho zaregistrovali i ti okolo vás a stůl se opět ocitl v poklidném tichu.
Pak, když Umka otevřel oči, jen na tebe pohlédnul a přikývnul svou rybí tváří. Nebylo potřeba ani slov k tomu, aby ti tím jediným pohledem vyjádřil podporu a souhlas.
"V tom případě je záležitost uzavřená," pravila generál Surik a postavila se, načež popošla ke skříňce u stěny, aby se vrátila se dvěma lahvemi šampaňského.
"Drazí přátelé, navzdory předpisům o pití ve službě sí troufám navrhnout přípitek."
Bleskurychle odzátkovala lahve, zatímco obsluhovací droid přisvištěl na svém jediném kolečku s tácem broušených skleniček. Nalila a po jedné postavila před každého z vás.
"Na naše vítězství nad Mandaloriany, a abych ukončila dobu, kdy se starých titulů vzdali a nové ještě nemají:"
Pozvedla sklenku a všichni u stolu vstali, aby učinili totéž.
"Na vaše zdraví, poručíku Phate a kapitáne Umko."
Umka váhavě pozvedl sklenici a překvapeně koukal.
"Děkuji, madam," řekl a druhou rukou zasalutoval.
Na kratičkou chvíli se odmlčel a dodal ještě:
"Vážím si toho, opravdu. Ale abych nepřipíjel na sebe, protože to mi připadá takové sobecké... Chtěl bych připít na všechny, co položili své životy při obraně Bandomeeru."
Jakmile byly přípitky proneseny, přítomní se napili ze svých sklenic. Šumivý sekt měl narůžovělou barvu a chutnal po květinách trošku jako pití, které dělali muži a ženy z Brigády Reeků generála Sagena Kareho.

Asi hodinu a půl poté jsi stál ve velikém hangáru a sledoval ruch, který tam panoval. Astromechaničtí a opravářští droidi jezdili sem a tam, mechanici se míhali kolem, aby připravovali stíhače, bombardéry a ostatní letouny na další střet a opravovali ty, jež utržily v tom předešlém nějaké poškození, natahovali hadice přívodu paliva a tahali krabice s náhradními součástkami.
Fičení vzduchu z ventilačního průduchu za tebou ti třepotalo pláštěm, zatímco tvé oči zíraly do všeho toho hemžení napříč jedním z širokánských hangárů mohutné bitevní lodi a ty sám jsi seděl na sklopené vstupní rampě Thunderhogu, který na sobě nyní nesl stylizovaného hromového vepře čerstvě namalovaného přes stopy po promáčklině, kterou jste museli utržit někdy během evakuace posádky Zatracence.
"Myslíš, že už si své jméno zasloužil?"
To zvolání doprovázely kroky okovaných vojenských bot. Tvůj mistr si v nich hrdě vykračoval směrem k tobě a na tváři měl opět úsměv.
"Takže nakonec letíš sám... Víš, celkem dost jsem přemýšlel o tom, že odchod do války tě připravil o oficiální pasování na rytíře. Jen titul sice skutečného rytíře nedělá, ale chtěl bych ti říct, že se pokusím ti to vynahradit," řekl následně a když k tobě přišel, položil ti ruku na rameno.

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvekod Phate » 06.10.2014 19:37:18

Vesmír, na palubě Courageous:

Mistrovo počínání mi nebylo cizí. Častokrát se podobným trikem snažil zklidnit mě, ještě v dobách, kdy jsem byl malá padawan a občas mi dělalo problém držet emoce na uzdě. Byl to příjemný pocit uklidnění. Znásobený mými schopnostmi mi dodával neskutečnou dávku klidu a rovnováhy, kterou přínášely pak už jenom dvě věci. Meditace a pocit volnosti při plavání.
Ovšem mistrovo pokývnutí pro mne znamenalo o mnoho víc. vyjádření důvěry v mé schopnosti bylo něco, čeho si každý padawan velice vážil. Některým se jí dostávalo lehkovážně, jiným se jí nedostávalo vůbec.
Přikývl jsem na oplátku a věnoval pozornost generálovi, která z toho měla také radost. Řady se jí rozrostly o dva členy Řádu a získala tak velmi schopnho velitele v podobě mistra Umky. Dokonce se jí zdála situace tak slavností, že jsme si připíjeli.
Pozvedl jsem broušenou sklenici, kterou přivezl malý droid a přičichl k narůžovělé tekutině, která voněla po rozkvětlých květech, podobně jako kořalka Koreho vojáků dole na Bandomeeru. Vzpomněl jsem si na ně a doufal, že všichni přečkali dnešní akci ve zdraví a slaví u ohně s čutorami v rukou. Rozhodně by si to zasloužili.

Ale to už začaly přípitky. Mimoděk mi byla přiřazena i hodnost. Stejně jako v Řádu, i v armádě funguje posloupnost vedení a ze mě byl nyní poručík. Moc mi na hodnostech nezáleželo, ale došlo mi, že je to oficiální. Jsem regulérním členem Revanovi armády.
S tím se dozajista pojily další povinnosti, kterými jsem si v tuto chvíli odmítl lámat hlavu. Poslouchal jsem přípitky a po mistrově jsem zavřel oči a skre sílu vyslovil krátkou modlitbu za všechny padlé může a ženy, kteří dnes položili život za něco, čemu věřili, že je správná věc.
Šampaňské chutnalo podobně jako kořalka na Bandomeeru a příjemně zahřála krk i útroby. Příjemná nasládlá chuť mi zůstala na jazyku ještě dlouho.

Seděl jsem na rampě našeho frachťáku, který získal několik dalších škrábanců a odřenin, stejně tak jako vepře, který nyní hrdě spočíval na jedné z promáčklin. Sledoval jsem dění v hangáru a uvědomoval si, že za vítězstvím nestojí pouze hrubá síla armády a brilantní strategie generálů, ale i precizní sehranost všeho personálu, bez kterého by válečné lodě nemohly nikdy fungovat. I obyčejný mechanik nesl lví podíl na vítězství. To tihle lidé se starali o techniku a mnohdy jejich přičinění zachránilo několik životů.
Z myšlenek mě vyrušil mistr, který se ke mě blížil ve svém bojovém rouchu, které jsem měl na sobě i já.
"Rozhodně mistře. Těžko by se dal vymyslet lepší křest, než ten, kterým tahle herka prošla." odpověděl jsem na Umkovu otázky a poklepal po jednom z pístu, který měl na starosti uzavírání rampy.
Mistr vypadal odpočatě a uvolněně. Dokonce se opět usmíval. Postavil jsem se, abych ho přivítal.
"Víte moc dobře, že nikdy nebudu úplně sám, mistře." snažil jsem se trochu odlehčit situaci. "Víte moc dobře, že mi na titulech moc nesejde." řekl jsem trochu nepravdivě. Na vojenské hodnosti mi nezáleželo, ale být rytířem a později mistrem bylo něco, k čemu život každého z Řádu spěje a svým způsobem jsem se na to těšil už jen proto, že to dokazovalo dosažení jistých schopností, které trénuji už od malička.
"Doufám, že se mi ozvete jak probíhají boje v přední linii, mistře." změnil jsem téma a pomalu se chystal na rozloučení s Umkou.
In Peace, Vigilance
In War, Victory
In Death, Sacrifice

Uživatelský avatar
Phate
Moderátor Roku
Moderátor Roku
 
Příspěvky: 983
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant

Příspěvekod Shisco » 27.10.2014 21:30:47

Vesmír, na palubě Courageous, hangáry:

"Jen kdybys nekecal, příteli, jen kdybys nekecal..."
Na tvá slova si Umka povzdechnul, a jeho tvář jako by říkala: Já vím, já vím... Po krátkou chvíli tam jenom tak stál a potom si sednul vedle tebe na protější stranu rampy.
"To určitě ano. A sám rozhodně nebudeš, to mi věř."
Když to dořekl, na jeho tvář se vrátil úsměv, a o pár úderů srdcí později se v dálce naproti vám otevřel výtah a z něho vystoupilo devatero postav.
"Tohle je tým Sigma. Řekněte ahoj poručíkovi," zvolal a mávl na ně, když se blížili k vám.
"Zdravím, poručíku," ozvalo se od toho na začátku.
"Poručíku? Poručíku?" zdravili a salutovali, jak jeden po druhém vpochodovávali po rampě dovnitř do lodi.
Osm postav mělo na sobě brnění a devátý byl pilot. Poznával jsi jej, byl to onen Twi'lek se světle zelenou kůží, který už Thunderhog jednou pilotoval.
"Zdravíčko, pane," řekl a místo zasalutování se jenom usmál a kývnul na tebe.
"Godrik chtěl letět taky, ale poslali jsme ho do háje," ušklíbnul se mistr a postavil se, aby se protáhnul. Zaklonil se a jeho záda vydala sérii hlasitých zakřupání. "Stejně účasti jeho velkomožnosti není takový prostý úkol hoden, nemám pravdu? Ať si vojáčkuje na Sitanně."
Umka si ještě prokřupal prsty a potom se otočil:
"No, zdá se, že váš čas se blíží, takže... Hodně štěstí, a Síla vás provázej."
Věnoval ti jeden poslední pohled a potom vykročil směrem k výtahu rázným krokem, až za ním vyztužený plášť povlával.
"Stíhači budou připraveni během několika minut," ohlásil seržant týmu Sigma. Poznával jsi ho od pohledu ještě z mise na Bandomeeru, což svědčilo o tom, že jednotka Sigma patřila do Brigády Reeků generála Sagena Kareho. Byl to člověk s delšími nazlátlými vlasy a knírkem nyní zastřiženým dle platných předpisů, ale nevybavoval sis jeho jméno.
"Můžeme vyrazit?"

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvekod Phate » 03.11.2014 21:12:15

Vesmír, na palubě Courageous, hangáry:

Umka mě znal moc dobře, než aby mi věřil a taky to dal svou poznámkou najevo. Vlastně mě znal asi ze všech nejlíp. Samozřejmě jsem měl v Chrámu několik velice dobrých přátel, za které bych byl ochoten položit život, ale asi málokdo mě znal jako můj mistr. To bylo vlastně v Řádu docela běžné.
Jo, se Sílou neni nikdo sám, to je fakt.
To už se ale z výtahu vynořila devítičlená skupina a na mistrovo zavolání si to štrádovali přímo k nám. Povýšil jsem, nebo tedy dostal oficiální armádní hodnost a hned mi byl přidělen tým. Většina z nich už nejspíš viděla leccos, ale z jejich pohledu jsem odtušil, že s Nautolanem má většina co dočinění poprvé v životě.
"Zdravím, Sigmo." pozdravil jsem svůj tým a každému zasalutoval jak se ode mne očekávalo. Tedy až na starého známého twi'leka. Tomu jsem oplatil úsměv a pokývnutí. Bylo dobré vědět, že naše životy, uzavřené v téhle rachotině, budou v dobrých rukou.
"Nejsem si úplně jistý, jestli zvládnu roli velitele, mistře." vyjádřil jsem obavy z toho, že se nebudu muset starat výhradně o sebe a krýt záda svému mistrovi a jednomu pomatenci s bičem. O Godrikovi začal i mistr a nutno říct, že se mi docela ulevilo, že nebude součástí akce. Samozřejmě, že v boji byl neobyčejně znamenitá pomoc, ale pro něj a jeho ego byl Thunderhog malý už cestou sem.
Nastala chvíle ticha, kterou mistr zkušeně přerušil prokřupáním prstů. Nechtělo se mi s Umkou loučit, když jsem věděl co ho čeká. První linie ve válce. Nechtěl jsem na to myslet, ale stejně mi problesklo hlavou, že to může být naposledy, co svého mistra vidím.
"Hodně štěstí mistře, ať vás provází Síla." rozloučil jsem se se svým mentorem a chvíli ho sledoval jak odchází k výtahům.
Z rampy se ozval seržant týmu Sigma a já se otočil od Umky, který zmizel v kabině turbovýtahu. Seržant mi byl povědomý a ihned jsem si ho zařadil do skupiny vojáků, které jsem potkal na Bandomeeru.
"Samozřejmě," řekl jsem a vyběhl po rampě. "Omlouvám se, ale budu potřeboval osvěžit paměť ohledně vašich jmen." dodal jsem, jakmile se za mnou rampa zavřela.
In Peace, Vigilance
In War, Victory
In Death, Sacrifice

Uživatelský avatar
Phate
Moderátor Roku
Moderátor Roku
 
Příspěvky: 983
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant

Příspěvekod Shisco » 06.11.2014 00:04:31

Vesmír, na palubě Courageous, hangáry:

Dveře výtahu se za mistrem v dálce na opačném konci hangáru zavřely a kabina se rozjela.
"Samozřejmě, pane," prohlásil světlovlasý vousatý lidský voják a jakmile ses postavil a vystoupal po rampě vzhůru, stisknul červené tlačítko vedle rámu a rampa se začala zaklápět.
"Jsem seržant Minaj Alantas."
Otočil se a pokynul rukou směrem ke kokpitu, kam si to už mašírovali chodbou tři vojáci, aby se uvelebili v sedačkách.
"Tihleti milí chlapíci se jmenujou Alexis, Saymon, Tristan."
Všichni tři se zastavili, aby se jako jeden muž otočili a sňali si přilbice z hlavy. První byl člověk, ale patrně ne úplně geneticky čistý, neboť měl bílé vlasy jako Echanijec a na tváři mu rašilo několik kostěných výrůstků, jako kdyby měl v krvi špetku ještě něčeho, a na zádech mu visela velkorážní brokovnice. Ten, kdo byl představen jako Tristan, měl odhadem osmnáct, devatenáct roků a narozdíl od Alexise se zdál být člověk každým coulem. Vyzbrojen byl standardní blasterovou puškou.
Když si třetí voják, Saymon, sundal helmu, odhalil zelenou nautolanskou tvář. Jestli jsi předtím zachytil ve vzduchu záchvěv sympatií, pravděpodobně pocházel právě od něho. Saymon byl starší Nautolan, tak kousíček přes šedesát, jako by touhle dobou mohlo být tvému dědečkovi. Pozdravil tě posunkem, jakému mohl porozumět jen člen vaší rasy, a usmál se.
"Potom Salazar, a Kon'dat."
Z nejbližší kajuty vykoukl třetí člověk, hnědovlasý, a mroží obličej Nimbanela.
"A někam tam dozadu šly naše holky Celeste a Xalee. Hej, vy tam, ukažte se!"
Za okamžik se vynořila z nákladového prostoru lasičce podobná chlupatá Selonianka se zrzavou srstí a lidská žena s černými vlasy sepnutými do ohonu.
"Roba už asi znáte. Má nějaké to jejich šílené jméno a vždycky, když se pokusím ho vyslovit, tak se mi udělá na jazyku uzel, takže mu prostě říkáme Rob."
"Hej!" ozval se z kokpitu Twi'kekův hlas. "Nevím, kdo tady má tak debilní jméno, že mu i vlastní brácha říká seržo!"
"Ty budeš dělat kliky," poškádlil seržant Alantas Roba.
"Jaká škoda, že se zodpovídám poručíkovi a ne tobě," odvětil, aby ho poškádlil zpátky.
"Jak vidíte, jsme zvláštní směska, ale můžete si být jistí, že svou práci odvedeme, jak se sluší a patří."

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvekod Phate » 12.12.2014 09:15:58

Vesmír, na palubě Courageous, hangáry:

Pár okamžiků a můj mistr se vydal na vlastní misi. Na mě čekala ta má. První, při které budu někomu velet. Byl jsem trochu nervózní z toho, že ostřílení vojáci budou muset poslouchat nezkušeného a mladého padawana. A to i přes to, že z nich jsem žádné takové obavy necítil. Zřejmě už pod někým takovým sloužili, nebo v nich generál vypěstoval takovou úctu k Jediům, že se neobávali, že bych mohl být hrozný velitel.
Seržant začal s představováním a já si začal okamžitě zapisovat poznámky do bloku ve vlastní mysli. Bylo důležité si zapamatovat všechna jména i malé detaily ke každému z jednotky.
Hned první trojice vojáků byla opravdu zajímavá. Alexis byl očividně míšenec, mezi člověkem a něčím dalším. Nebyl jsem si moc jistý čím. Snažil jsem se ho moc nezkoumat a jenom letmo jsem si ho prohlédl. Určitě se ho na jeho původ později zeptám. Pokud se tedy naskytne vhodná příležitost. Zato Tristan byl typický člověk, né o moc starší než já. Oběma jsem pokýval na pozdrav, než Minaj představil posledního z nich.
Vůbec jsem nechápal, jak mi jeho přítomnost mohla uniknout. Saymon byl nautolan. Ten fakt mě trochu zarazil a snažil jsem se vybavit pocity z procházejících vojáků. Opravdu mi unikl. Byl staršího data, ale pokynul mi s klasickou nautolanskou úklonou a usmál se s energií naší rase vlastní. Ihned mě napadla spousta otázek, které jsem mu chtěl položit, ale to muselo počkat.
Minaj pokračoval představováním posádky a mě překvapovalo, jak rasově rozličná je to skupina a jaké jsou z nich cítit přátelské vztahy. Nejspíš spolu sloužili už dlouho. Do takového kolektivu bylo vždycky těžké zapadnout, ale rozhodl jsem se pro to udělat vše.
Pozoroval jsem rozmluvu mezi naším pilotem, který už Thunderhog pilotoval a se kterým už jsem se tedy znal z dřívějška. I když jsem byl adresován, nerozhodl jsem se zasahovat nějakou rádoby vtipnou poznámkou.
"Děkuji seržente. A je mi ctí, že vás všechny poznávám. Ani bych se neodvažoval pochybovat o vašich schopnostech." usmál jsem se na všechny přítomné.
"Mám na vás menší prosbu." tentokrát už jsem mluvil přímo k seržantovi. "Jsem v tomhle velitelování poměrně nový, takže budu rád za každou radu, výtku a cokoliv co by mi pomohlo lépe zapadnout do tohoto fungujícího celku." požádal jsem ho, neboť nemělo cenu abych si hrál na zkušeného velitele. V tomto ohledu se toho mám ještě co učit.
"Jinak myslím, že je na čase vyrazit. Naše mise na nás nepočká." prohodil jsem směrem do kokpitu, aby Rob nakopl motory a vyvedl nás z hangáru.
_____
Díky za to! Aspoň něco nemusím psát znovu.
In Peace, Vigilance
In War, Victory
In Death, Sacrifice

Uživatelský avatar
Phate
Moderátor Roku
Moderátor Roku
 
Příspěvky: 983
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant

Příspěvekod Shisco » 24.12.2014 02:28:59

Vesmír, na palubě Courageous, hangáry:

Seržant Alantas si s tebou vyměnil pohled a na okamžik se zatvářil překvapeně.
"To chápu," řekl a na okamžik uhnul pohledem do podlahy. "Ale ani já bych se neopovažoval pochybovat o vašich schopnostech."
Položil ti ruku v obrněné rukavici zbroje na rameno a opět se na tebe podíval zpříma.
"Ani vy to nedělejte."
Uznalým pohledem přejel světelný meč visící na svém právoplatném místě po tvém levém boku. Nemusel jsi být ani Nautolan, abys dokázal odvodit, že si tě váží už jenom kvůli úkolu, který jsi provedl společně s mistrem dole na Bandomeeru, a zaujal ho tvůj dost možná až nedostatek sebedůvěry.
"Budu na vás dávat pozor stejně jako na zbytek mojí jednotky. Žvýkačku?"
Seržant nacvičeným pohybem odklopil víčko tobolky, již měl přichycenou k opasku, aby vytáhnul kulatý balíček žvýkaček a nabídnul ti, přičemž si sám vzal taky jednu.
"Takže právě jsme dostali povolení ke startu, doporučuju se připoutat nebo aspoň něčeho chytit," ohlásil pilot pootevřenými dveřmi do kabiny.
Minaj krátce přikývnul, načež jste se oba vydali do prostoru pro cestující, kde seděl v sedačce Nautolan Saymon a dlaněmi si mnul chapadla.
"Upravená helma, říkali," pohlédnul tvým směrem, když jste si sedli naproti a zajistili se sklápěcím bezpečnostním rámem.
"Možná pro Twi'leka, ale ten má zatraceně lekku jenom dvě. Zavřel bych tomu prďolovi, co to vymyslel, hlavu do svěráku, ať si vyzkouší, jaké je to fajnové pohodlíčko."
"Baví tě si pořád stěžovat, Saymone?"
"Promiň, zapomněl jsem, jak nádherně sluníčkově se v té naší zatracené galaxii všichni máme," odvětil tvůj krajan, nicméně v jeho úsečnosti nebyla zloba nebo nepřátelství, jako spíše škádlení, kterým si unavený stárnoucí voják udržoval příčetnost.
"Co si ten tvůj optimismus šetřit pro Mandaloriany?" na to Celsete, lidská žena přísedící po Nautolanově pravé ruce.
"Žádné strachy, mám ho plný zásobník."
Saymon láskyplně pohladil veliký opakovací blaster, který měl zleva opřený o sedačku, a konečně opět vypadal spokojeněji. Patrně v týmu Sigma plnil funkci chlápka s velkou těžkou zbraní.
Thunderhog se elegantně odlepil od země a když se přistávací podpěry zasunuly do podvozku, vystartoval vpřed.
"Jestli chcete něco, co vám pomůže zapadnout, tak věc, o které chci, abyste věděl:"
Seržant se na tebe otočil, aby opět upoutal tvou pozornost.
"Všichni jsme tady jako bráchové, není potřeba se před někým z nás přetvařovat, na to se tady nehraje. To nevadí, že jste tady chvilku, jsme na stejné lodi, doslova. Cokoliv máte na mysli, to řekněte, i kdyby se to někomu nemělo líbit, a co povíte jednomu z nás, můžou slyšet všichni. Zadruhé, věřte sám v sebe. Sebedůvěra je důležitá, nesmí být sice přehnaná, ale je důležitá. Jste přece Jedi, vládnete Sílou. Už jenom to z vás dělá veliký přínos pro tuhle misi. A to je asi všechno, to bylo takové trochu rozvedenější vítejte na palubě."
"Tohle bude brnkačka, jen doprovodíme pár konvojů a případně uděláme bu bu bu na nějakou manďáckou hlídku," nechala se slyšet Xalee.
"Tak nějak," podotknul Tristan. "Ale jeden nikdy neví, co se podělá. Posledně, když jsi říkala, že to bude brnkačka, tak nás honila po katakombách banda zdrogovaných sithských kultistů."
Nato se ozval Alexis:
"Inu, každej plán vydrží akorát do první komplikace. Stejně, jsme Sigma, jsme tady snad od toho, abychom dostávali lehké úkoly?"
"No, to je fakt," kývnul Tristan a ostatní také kývli a zakřenili se.
"Takže vzhůru do boje, a kdo se nechá zastřelit, rozsekat, sežehnout, vypařit, rozpustit nebo sežrat, tomu to spočítám."
"Taky na sebe dávej pozor, brácho," odvětil seržantovi Salazar a zaklonivše hlavu se opřel o opěrku sedačky, načež se podlaha zachvěla, Thunderhog mírně škubnul a přešel na hyperrychlost.

_______________________________
Konec výcviku :falcon: Hodnocení nahodím co nevidět :)


A titulková píseň:
Kód: Vybrat vše
https://www.youtube.com/watch?v=0hQr7s9lhjU

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Předchozí

Zpět na Dokončené výcviky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Google [Bot] a 4 návštevníků

cron