Phate Relon - S jídlem roste chuť

[Phate]

Coruscant, meditační zahrady Chrámu Jediů

Vycítil jsem mistrovu přítomnost a jeho obavy když se blížil mým směrem. Okamžik na to mně chytl za paži aby mi pomohl na nohy. Stát rovně mi dělalo trochu problémy. Cítil jsem mistrovo znepokojení z pohledu svého pomláceného padawana.
"Mistře Umko, děkuji."
Sáhl jsem po Síle abych potlačil bolest a zamyslel jsem se co řeknu mistrovi. Lhát mu nemělo cenu, na to mě zná příliš dobře a naše pouto v Síle by mu prozradilo pravdu.
Jak to říct aby to nevypadalo jako stěžování a abych si zachoval trochu důstojnosti?
Chvíli jsem přemýšlel načež jsem zhluboka nasál vzduch do plic a začal vysvětlovat.
"V podstatě o nic nešlo mistře. Jistý Codru-Ji, myslím že se jmenuje Godrik, přišel chvíli po Vás a zřejmě mi chtěl dokázat, že bych měl mnohem více trénovat. A jak je vidět, měl pravdu."
Snažil jsem se o nadlehčený tón, ale nebyl jsem si jist nakolik mi to prošlo. Přestal jsem vnímat mistrovi bouřlivé emoce a přemýšlel jsem nad tím jakou mi Godrik poskytl lekci.

[Shisco]

Coruscant, Chrám Jediů

Pojď, odvedu tě na ošetřovnu, trocha kolta a za chvíli budeš zase fit, řekl mistr a za chvíli už jste opustili zahrady, abyste zamířili k ošetřovně.
Ošetřovna byla relativně malá a momentálně prázdná místnost s několika prázdnými koltovými nádržemi a jedním lékařským droidem, který se zrovna nabíjel na indukční kolébce a jakmile vás zmerčil, zvednul se do vzduchu na repulzoru a zamířil k tobě.
Mistr tě položil na jedno z lůžek ošetřovny, načež se droid chystal dát do práce.
Godrik bojuje pro naši věc, v základu všechno myslí dobře, ale některé věci jaksi nedokáže domyslet, jako například to, že vyzkoušet někoho neznamená ho přizabít. Nalož se tak na hodinu do nádrže a tkáň se ti regeneruje.
Já mezitím půjdu najít Godrika a trochu mu promluvit do duše, pak spolu máme ještě nějaké stání před Radou Jediů, vyžádal si nás Vrook.

[Phate]

Coruscant, ošetřovna Chrámu Jediů

Cestu na ošetřovnu jsem moc nevnímal, ale tichý zvuk droidova repulzoru mne trochu probral. Ošetřovna zela prázdnotou. V Chrámu docházelo k vážnějším úrazům jenom málokdy.
Aspoň budu mít trochu klidu na přemýšlení.
Pomyslel jsem si a podíval se na nádrž ve které strávím následující okamžiky. Jako youngling jsem se učil jak tyto nádrže fungují, ale nikdy jsem nepochopil jak je možné že dokážou uzdravit tolik druhů bytostí žijících v galaxii.
Tok mých myšlenek přerušil mistr. Soustředil jsem se a to co mi říkal a v hlavě si přehrával poslední okamžiky souboje s Godrikem. Měl bych se mistra zeptat na Godrikův světelný bič. Neobyčejná zbraň, jen co je pravda...
Zarazil jsem se když se mistr zmínil o Radě.
Mistr Vrook? Nevíte proč si nás nechal zavolat? zeptal jsem se, ale to už mi droid začal přikládat bandáže na poraněná místa a mé soustředění se usměrnilo pouze na bolest.

[Shisco]

Coruscant, ošetřovna Chrámu Jediů

Nemyslel jsem nás jako nás dva, ale nás jako mě a Godrika, odpověděl ti mistr na tvou otázku ohledně předvolání k Radě.
A ještě nevím kvůli čemu, snad nás spolu chtějí poslat na misi.
To už ti ale lékařský droid přestal obvazovat popálená místa obinadlem a uchopil tě, aby tě umístil do nádrže s hojivým roztokem kolta.
Masku ti nasazovat nemusel, protože narozdíl od většiny ostatního osazenstva Chrámu jsi ji nepotřeboval. A když tě chladivá kapalina obklopila, mohl jsi zavřít oči a vychutnávat si ten pocit bezpečí, jako když jsi kdysi dávno na své domovské planetě plavával v hlubinách moří.
Když ses probral, chronometr na zdi u dveří ošetřovny ukazoval o jednu a půl standardní hodiny více. Lehké popáleniny sice nepatřily k vážným zraněním, ale když ti pokrývaly tak velkou část těla, bylo to už zralé na nádrž. Teď už jsi necítil ani stopy toho, že by tvá kůže někdy byla takovýmhle způsobem poškozená, neviděl jsi ani jizvy po puchýřích a žebro už tě také nebolelo.
Až jsi dostal chuť vylézt, zabušil jsi zevnitř na sklo a lékařský droid tě vytáhnul z nádrže ven. A jakmile sis vzal z věšáku svou tuniku a plášť a obléknul se do toho, stejně jako se opásal opaskem, na kterém se pohupoval tvůj světelný meč na magnetické úchytce, všiml sis mísy s jídlem na stolku u postele a kousku flimsu vedle ní. V míse byl pečený úhoř a na vzkazu stálo úhledným aurabeshovým písmem:

Phate, zasedání se asi trošku protáhne. Donesl jsem ti jídlo, až se vzbudíš, v klidu se najez a počkej na mě prosím ve věži před sálem Rady. Umka
P.S: Vzal jsem ti radši rybu než nerfa, dneska je obzvlášť výborná.

[Phate]

Coruscant, ošetřovna Chrámu Jediů

"Ach tak. Snad se neděje nic vážného." řekl jsem směrem k mistrovi, ale koukal jsem jak droid pracuje a chystá nádrž.
Ostatně co vážnějšího než válka se v téhle době může dít...
Postesknul jsem si v duchu a lehce se uklonil když Umka odcházel.
Droid mi pomohl vlézt do nádrže plné chladivého roztoku kolta. Na popáleniny působila tekutina velmi příjemně, ale narozdíl od vody měla rozdílnou hustotu což trochu stěžovalo dýchání v ní, ale nebylo to nic s čím bych si neporadil. V podmořských příkopech jižního teritoria Glee Anselm byla voda podobné hustoty.
Zavřel jsem oči a ponořil se do Síly a zreklapituloval si souboj s Godrikem. Netrvalo dlouho a usnul jsem.

Když jsem se probral, ošetřovna byla stále, až na droida, prázdná. Zabušil jsem na sklo abych upozornil droida, že chci vylézt. Venku, potom co jsem se usušil, jsem se trochu protáhl. Veškerá bolest byla pryč, ale tělo bylo trochu ztuhlé. Sundal jsem z věšáu svou potrhanou tuniku a oblékl se. Při zapínání opasku a zavěšení meče jsem si všiml mísy a vzkazu ležícího u ní.
Měl bych si zajít na ubikace pro novou tuniku, nesluší se abych chodil po Chrámu v roztrhaných šatech.
Posadil jsem se a pustil se do jídla. Byla výhoda mít mistra z vodní planety, naše jídelníčky byly velmi podobné.
Po jídle jsem poděkoval droidovi a vydal jsem se směrem k ubikacím pro novou tuniku.

[Shisco]

Coruscant, Chrám Jediů

Odebral jsi se do své komnaty, aby ses převléknul, načež jsi v čistém a ještě z prádelny vonícím rouchu zamířil chodbami Chrámu k jihozápadní věži, na jejímž vrcholku měla sídlo Nejvyšší rada Jediů.
Nastoupil jsi do kabiny a ta se rozjela vzhůru, přičemž se ti naskytnul pohled na ohromující panorama nikdy nespící coruscantské ekumenopole, světla tisíců vznášedel, jejichž reflektory krájely tmu jako nože na sýr. V kabině společně s tebou stálo vysoké, krabu podobné stvoření, jaké jsi jakživ neviděl ani na obrázku v Chrámových knihovnách, natož pak na vlastní oči, a dlouhovlasý iridonianský Zabrak s robotickou protézou místo levé ruky a rukojetí světelného meče pověšenou na opasku. Nikdy předtím jsi ho v Chrámu také neviděl a přestože tady žijí tisíce Jediů, alespoň od pohledu jsi tu znal víceméně každého, nebo aspoň ze starších obyvatel. Buď tedy přiletěl z enklávy na Dantooine, na návštěvu z planety, kde působil jako watchman, nebo přiletěl z války.
Vtom se kruhová kapsle kabiny turbovýtahu zastavila a dveře se s cinknutím zasunuly do šachty.
Dobrý den, promluvil protokolární droid stojící za malým recepčním stolkem a pokynul k pohovkám stojícím u stěn předsálí.
Prosím posaďte se, Rada Jediů vás přijme co nevidět.
Krabí stvoření pokývalo hlavou a na srozuměnou vydalo tlumené zacvakání, jako když prokluzují naprázdno kolečka dobře promazané převodovky.
Vzápětí, sotva co ses stihnul posadit, se dveře kruhového zasedacího sálu rozletěly do kořán a spatřil jsi svého mistra, jak couvá ze sálu ven, ve tváři zcela fialový, což je selkathský ekvivalent toho, když člověk zrudne rozčilením.
Ale to byste museli zvednout zadky a jít konat svou povinnost, že?! opáčil a sumcovité výrůstky podél úst mu při tom zavlály. Cítil jsi i v Síle, jak se snaží krotit svůj hněv.
Poznal jsi hlas mistra Vrooka, který se mu pokusil něco odvětit, ale byl přerušen.
Tím, že šel Revan do války, obětoval-
A víte co? Naserte si, mistře Vrooku, naserte si!
S těmi slovy opustil sál Rady a dveře se za ním zavřely, načež vykročil k výtahům a jeho pohled spočinul na tobě.
Phate, dobře, že jsi tady. Zabal si vše potřebné, odlétáme.

[Phate]

Coruscant, Chrám Jediů

Můj pokoj v obytné části Chrámu byl relativně malý a měl příjemnou vlhkost. Bylo zde celkem uklizeno vzhledem k tomu, že jsem trávil většinu dne mimo pokoj. Ze skříně jsem si vzal čistou tuniku světlé barvy a trochu jsem si očistil špinavé boty a opasek.
Kabina turbovýtahu vedoucího k sálu Rady nebyl od ubikací daleko, takže mi trvalo chvilku než jsem k němu dorazil a nastoupil. Spolu se mnou se do vrchních pater vezli další dva tvorové. Jedním z nich byl Zabrak s robotickou rukou a několika málo jizvami v obličeji.
Zajímalo by mně odkud přiletěl, v Chrámu jsem ho nikdy neviděl. Možná přináší zprávy ohledně války. Ostatně, docela na to i vypadá.
Proběhlo mi hlavou, když jsem si Jedie koutkem oka prohlížel. Druhým cestujícím byl vysoký tvor, přislušník rasy, se kterou jsem se v životě nesetkal. Vypadal majestátně a nebezpečně.
Pravděpodobně přichází z okrajových, nebo dokonce neprobádaných okrajů galaxie. Vypadá, že by mohl pocházet z vodního světa. řekl jsem si a přemýšlel, jestli ho někdo z pověřených pracovníků Archívu požádá o nějaké specifičtější údaje k doplnění do databáze.
Tok mých myšlenek se začal ubírat jiným směrem jakmile byl, skrze sklo kabiny, vidět nikdy nespící Coruscant. Na jednu stranu mne uchvacovala komplexnost fungujícího systému planety, avšak na druhou jsem nikdy nechápal, proč se Řád usídlil v centru galaxie, na tak neklidném místě jakým Coruscant bezpochyby byl.
Svou úvahu jsem nebyl schopen dokončit, neboť kabina dorazila na místo určení a pohled na město zmizel. Hala před síní Rady nebyla velká a byla vybavena pouze lavicemi u stěn, dvěma malými stolky a recepční stolek za kterým stál droid řídící dopravu do síně a z ní. Pokynul vysokému cizinci aby se posadil a vyčkal na audienci. Ne stačil dosednout, pocítil jsem záchvěv v Síle následovaný prudkým otevřením dveří ve kterých stál mistr Umka. Natáhl jsem se po Síle a zbystřil smysly a nautolanské vnímání emocí, které mi vzápětí prozradilo, né že by to nebylo patrné od pohledu, že s mistrem cloumá vztek. A nejen s ním. Ze síně Rady rozčílenost a vtek přímo sálal. Všiml jsem si, že Zabrak stojí naprosto v klidu a pozoruje situaci. Mistr Umka začal couvat nepřestávajíc křičet. Z toho mála co jsem zaslechl se jednalo o další zasedání Rady na kterém se řešila válka. Očividně Rada zůstavala dále slepá k dění v galaxii.
V životě jsem neviděl Umku takhle rozčíleného, natož aby sprostě nadával někomu z Rady. pomyslel jsem si trochu pobaveně. Ale k smíchu to rozhodně nebylo. Z toho co se právě dělo neplynulo nic dobrého.
Dveře sálu se hlasitě zabouchly, řekl bych že jim mistr trochu pomohl a vydal se mým směrem. Cítil jsem že je stále rozčílený, ale snažil se uklidnit. Promluvil ke mě klidným, avšak ostrým hlasem.
Věděl jsem, že by nebylo moudré ptát se co se stalo abych nepodnítil mistrovu zlobu, ale nedalo mi to.
"Samozřejmě mistře." kývnul jsem a na chvilku jsem se odmlčel.
"Mistře, nemohl jsem přeslechnout, že hlavním bodem Vašeho slyšení u Rady byla válka. Smím se zeptat co konkrétně se stalo a kam to vlastně poletíme?"
Stál jsem klidně a v hloubi duše, i když jsem tomu zprvu sám nevěřil, jsem doufal, že odlétáme na pomoc Revanovi i za cenu toto, že se nás Řád zřekne.

[Shisco]

Coruscant, Chrám Jediů

"Co se stalo?" zopakoval mistr už značně klidnějším hlasem. "Slavná a moudrá Rada Jediů by nejradši Revana a Malaka uvěznila. Za to, že se postavil Mandalorianům, kteří nás chtějí zničit. A s takovýmhle Řádem já s dovolením nechci mít nic společného."
"Kdo to řekl, Umko, Atris?" otočil se k vám onen Zabrak, se kterým jsi jel výtahem.
"Ahoj Sasi, rád tě vidím, ale je mi líto, že právě za těchto okolností," odvětil tvůj mistr a poté, co provedl dechové cvičení, aby se uklidnil, pokračoval dál:
"Ano, ta schutta Atris, a milovník Mandíků Dorjander Kace jí přizvukoval, až ho Vrook musel zchladit. Pak ale sám začal s těmi svými řečmi o morálce, Kavar byl v rozpacích a nevěděl, jestli se má smát nebo brečet, Lonna Vash nebyla schopná slova, Vandar se Zez-Kai Ellem se jediní pokoušeli uklidnit situaci, ale Vandar byl přítomný jen jako hologram a Ell na to tedy byl de facto sám. Takže jsme to nezvládli vyřešit jako inteligentní tvorové a začali jsme po sobě řvát jako hejno vodních draků."
Zabrak položil Umkovi svou zdravou, biologickou ruku na rameno.
"Příteli, mrzí mě, že tě vidím odcházet. Po tom všem, co jsme spolu prožili..."
"Tak pojď se mnou," kývnul Umka na Sase a zahleděl se mu do očí.
"Moc dobře víš, že nemůžu táhnout s Revanem do války, i když bych chtěl, že dělám watchmana Iridonie a navíc mému Padawanovi je dvanáct. Taky víš, že když jsme táhli proti Exaru Kunovi, Dorjander byl mnoho let v zajetí na mandalorianském světě, který Republika vybombardovala i s ním tam dole. Má právo být tak trochu psychouš. A kvůli čemu že ta hádka začala?"
Umka si pohladil rukou sumcovité výrůstky spouštějící se mu od úst a chvilku přemýšlel, aby odpověděl vám oběma zároveň:
"Původně jsem chtěl letět jako vyslanec Řádu do válečné zóny kolem Hydianské tepny, abych monitoroval pohyb na hyperprostorových trasách a pomáhal bytostem postiženým válkou. Mistrové řekli 'Dobře, ale vymysli svému Padawanovi náhradní program'. Já povídám 'Ne ne ne, poletíme oba dva, a to ať už s vaším požehnáním nebo bez něho'."

[Phate]

Coruscant, Chrám Jediů

Zatímco jsme stáli před síní Rady a já poslouchal rozhovor mezi mým mistrem a zabrackým Jediem, který zřejmě přiletěl na setkání s Radou až z Iridonie, jsem si všiml, že neznámý tvor nejevil ani známku zájmu o to co se před malou chvílí stalo. Seděl na malé lavici a zíral před sebe. Bylo to trochu zvláštní, neboť i protokolární droid za recepčním stolkem bedlivě pozoroval celou situaci.

Když se Umka dostal až k tomu, že Rada nechtěla aby vzal mou maličkost s sebou do válečné zóny, zbystřil jsem. Bylo mi celkem jasné, že proti tvrdohlavosti mého mistra nic nezmůžou, ale nejspíš doufali, že jim zůstane aspoň jeden Jedi. Očividně se mýlili, což ostatně v posledních letech nebylo nic překvapivého.
Chvíli trvalo než mi to úplně došlo.
My vážně opustíme chrám a Řád...
Stál jsem jako opařený. Vždy jsem doufal, že budu moct nějak zasáhnout a pomoct tvorům postiženým válkou, ale nikdy mě nenapadlo, že to bude za cenu vyhnanství, které po Umkovu proslovu a našem odchodu určitě nastane. Na druhou stranu mě napadlo, že kdyby mistr nevěřil v mé schopnosti, nechal by mě v Chrámu pod dohledem jiného mistra, který by dokončil můj výcvik. Pokud Umka věří, že jsem schopen obstát v opravdovém boji, měl bych si jít zabalit co nejdříve.
"Pokud dovolíte mistře, promluvil jsem než mohl zabrak odpovědět. "půjdu si sbalit své věci. A děkuji že mě berete s sebou, vím jak zábavné náhradní programy dovedete vymyslet." Usmál jsem se, uklonil se směrem k mistrovi a jeho příteli a otočil se směrem ke kabbině turbovýtahu.

[Shisco]

Coruscant, Chrám Jediů

"Sbohem, příteli. Síla tě provázej," rozloučil se zabracký mistr Jedi a opětoval úklonu. "Vás oba."
"Nechť provází tebe, Sasi. Pozdravuj ode mě Kachona."
Když jsi nastupoval do výtahu, tak než se zavřely dveře kabiny, mohl jsi ještě zahlédnout, jak protokolární droid uvedl krabího cizince do sálu Rady.
"Budu. A vy ode mě pozdravujte mandíky," ušklíbnul se Zabrak skrz zmenšující se mezeru v zavírajících se dveřích a sotva to dořekl, ty se zavřely úplně a kabina se tryskem rozjela dolů.
Nekonečně dlouhou chvíli jste se na sebe s mistrem dívali. Svým nautolanským instinktem ještě posíleným poutem mistra a učedníka v Síle jsi z něho cítil rozporuplné pocity. Bylo pro něho zrovna tak jako pro tebe těžké nechat za sebou všechny ty roky svého působení v Řádu, zpřetrhat s ním vazby a stát se takzvaným Šedým Jediem, který sice nezbloudil na stezku Temné strany Síly, ale také striktně nenásleduje doktrínu Řádu Jedi. Ale zároveň se těšil. Těšil se na to, že bude konečně užitečný, a byl rád, že se k tomuto rozhodnutí konečně rozhoupal.
"Jseš si jistý, že tohle opravdu chceš?" zeptal se, když konečně prolomil to tíživé ticho.
"Jakmile odletíme, už není cesty zpět. A i když se domnívám, že už jsi rozhodnutý, pořád máš možnost si to rozmyslet."

[Phate]

Coruscant, Chrám Jediů

Díval jsem se na mistra, zatímco kabina pomalu jela do spodních pater Chrámu, a viděl jsem, že odchod vidí jako jedinou možnost jak splnit to, čemu se již od dětství zapřísáhl napomáhat. V Síle byla cítit nesmírná úleva, kterou mistr cítil, když se konečně rozhodl jednat a nestát v ústraní.
Říkal jsem si, co si o mě asi pomyslí moji přátelé, které jsem si za dosavadní život v Chrámu našel, až zjistí že jsem opustil Řád abych doprovázel mistra do války. Bylo mi jasné, že někteří, zejména ti pod vedením mistrů striktně dodržujících doktrínu a těch co poslechnou Radu na slovo, mne okamžitě odsoudí. Ale určitě zde jsou tací, kteří mne neuvidí jako přeběhlíka.
Na tohle teď nemysli! Mysli na to abys byl připravenej až dojde na nejhorší...
Podíval jsem se znovu na Coruscantské panorama, které se objevilo a ozářilo vnitřek kabiny a přemýšlel jsem, jestli se ještě někdy, pokud přežiju, budu moct do Chrámu vrátit. Takovéhle myšlenky nejspíš provázely každého Jedie vyrážejícího do války proti nařízení Rady.
Kolik jich asi je...těch kteří už se nikdy nevrátí.
Z myšlenek mě vytrhl až mistr svou otázkou. Byla zbytečná, ale donutila mě se trochu zamyslet, jestli vůbec chci opustit Chrám a Řád, ve kterém jsem od malička. Jestli chci to všechno nechat za sebou a vrhnout se na pomoc galaxii i když je velká pravděpodobnost, že to nebude pomoc krátká? Nemělo cenu si nalhávat, že by Jediové byli nesmrtelní, vzhledem k tomu jací jsou Mandíci bojovníci. Zůstat tady, by znamenalo opustit Umku, mistra který mě vychoval a neučil mě všechno co umím. S pocitem, že jsem ho nechal odejít do války a sám jsem zůstal v pohodlí Chrámu, bych nemohl žít.
"Víte, že jsem o tom hodně přemýšlel vždy když jsme se o tom bavili. Málokdy jsem věřil že by se to stalo a my opravdu odešli. odmlčel jsem se podíval se na Chrám osvětlený městem.
"Nemůžu Vás v tom nechat samotného. Koneckonců, nenechám Vás shrábnout všechnu slávu a sám moc dobře víte, že beze mě byste moc dlouho nepřežil." prohodil jsem a usmál se na mistra.

[Shisco]

Coruscant, Chrám Jediů

"Ty se nikdy nezměníš, Phate," řekl mistr poté, co si vyslechnul tvou krátkou řeč, a cítil jsi, jak z něho opadlo napětí. Nejen že opadlo, Umka se začal hlasitě, bublavě smát.
"A já jsem za to rád. Vždycky jsi mi svojí živostí dokázal zvednout náladu, bez ohledu na to, jaký průser z toho potom vyplynul."
Sotva to mistr dořekl, kabina turbovýtahu se zastavila a dveře se zasunuly do šachty.
"Vím, že někdy umím být morous, ale musím se ti přiznat, že jsem vděčný za to, že mi někdo jako ty může tam venku krýt záda."
Vystoupili jste z výtahu ven a procházeli, dost možná naposledy, širokou chodbou, jež sloužila jako křižovatka všech ostatních hlavních chodeb. Stály tam sochy dávných Jediů a se zdviženými světelnými meči neúnavně bděli nad děním v Chrámu.
Mezi nimi byl vyobrazen i Exar Kun, třímaje v ruce podlouhlou, špicemi zakončenou rukojeť svého oboustranného meče, v němž jsi mohl vidět podobnost se zbraní, kterou používal Godrik.
"Myslíš, že jsou obavy Rady na místě? Že bychom mohli skončit na Temné straně jako tady chudák Exar? Bojím se, že v něčem mají pravdu. Předem se připrav na to, že válka není pěkná. Uvidíš umírat nevinné, aniž bys s tím mohl cokoliv udělat. Uvidíš zvěrstva, bolest, utrpení, smrt. Musíme se varovat temné strany, aby nás nepokřivila a neudělala z nás karikatury našich ideálů. Než se vydám sehnat nám loď a nechám tě, aby sis zabalil a rozloučil se, musím tě požádat o jednu, poslední věc. Zvedni ruku a řekni 'Přísahám'. Přísahej, že kdybych propadnul Temné straně, tak se mě pokusíš navrátit zpět ke světlu a když to nepůjde, tak mě zabiješ."

[Phate]

Coruscant, Chrám Jediů

Byl jsem rád, že má poznámka mistra trochu uklidnila a uvolnila napětí. Jeho smích doprovázelo zpomalení kabiny a otevření dveři.
"Jsem rád, že jsem to zrovna já kdo Vám může krýt záda."
Vyšli jsme z výtahu a vydali se hlavní chodbou a já si pomyslel, že je to nejspíš naposledy, kdy se můžu podívat na sochy slavných členů Řádu. Obavy z podlehnutí Temné straně musely dopadnout na každého kdo procházel kolem sochy Exara Kuna.
Mistrova žádost mě trochu zarazila, ale byla pochopitelná a od Umky očekávatelná. Raději by zemřel než by podlehl temnotě.
"Myslím, že Temné straně může propadnout kdokoliv, kdo neni dostatečně silný aby jí odolal. Nehledě na to jestli je zrovna ve válce, nebo na misi na vzdálené planetě. Rada má určitě v něčem pravdu... Vidět umírat nevinné bez možnosti tomu zabránit je pro každého z nás asi ta nejtěžší zkouška."
Na malou chvíli jsem se odmlčel.
"Pokud propadnete Temné straně, udělám cokoliv abych Vás přivedl zpět i kdyby jedinou možností byla smrt, ale žádám to samé po Vás mistře."
"A ještě něco, až budete shánět loď, ať je to něco lepšího než posledně. Přežít misi a málem umřít při návratu..." Zasmál jsem se.

[Shisco]

Coruscant, Chrám Jediů

Umka k tobě přistoupil a pevně tě objal, takovým způsobem, jako otec objímá syna.
"Děkuju... A slibuju ti to samé, i když pevně doufám, že k podobným věcem se nikdy nebudeme muset uchýlit."
Když jsi nadhodil to o lodi, na mistrově tváři jsi tím opět vykouzlil úsměv.
"Jistě, beru na vědomí. Jak bych taky mohl zapomenout na tu loď plnou zmrzlých ryb, co jsme museli ukrást, abychom se dostali z Nar Shaddaa. Držela pohromadě jenom silou vůle, a to, že se při výstupu z hyperprostoru rozsypala, takže nás nad Coruscantem museli lovit v záchranném modulu z měsíce, který nemá atmosféru...
Jó, to byla jízda," povzdechnul si mistr, načež se od tebe vzdálil.
"Máme dvě hodiny na to, abychom si spakovali své věci a zmizeli odsud. A i já chci ještě říct pár bytostem své sbohem, takže neplýtvejme časem. Povídat si můžeme, až budeme v hyperprostoru, tam budeme mít času až až."

[Phate]

Coruscant, Chrám Jediů

Mistrův výpad byl nečekaný, ale kdo by se bránil. Staral se o mě od malička, dohlížel na mě když jsem s ostatními younglingy učil rozumnět Síle. V rodině, kterou mi poskytoval Řád byl Umka ještě něco mnohem víc. Byl jsem rád, že zrovna on je ten komu mohu věřit nejvíc.
Taky doufám Mistře, taky...
Bublavý smích mě donutil vzpomenout si na poslední nešťastnou cestu z Nar Shaddaa. Mise nevyšla tak jak jsme si představovali a útěk v kradené lodi, která byla spíše lítající konzervou, byl zlatý hřeb.
"To byla mistře, ten smrad ze zatuchlých ryb se nepodařilo z mé tuniky dostat ani droidům v Chrámové čistírně. Musel jsem jí vyhodit." zasmál jsem se při vzpomínce na obličeje našich zachránců když jsme otevřeli poklop záchraného modulu. Musel to být zajímavý pohled.
Dvě hodiny...Spousta času na balení, ale málo na loučení. pomyslel jsem si a přemýšlel kolik z mých přátel je právě v Chrámu. Chtěl jsem se rozloučit se všemi, i těmi kteří nepochopí proč odcházím. Loučení bude těžké.
"Dvě hodiny, rozumím mistře."