Phate Relon - S jídlem roste chuť

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Coruscant, Chrám Jediů

Poté, co Umka odkráčel, aby si rovněž zabalil a sehnal vám nějaký transport, ses mohl vydat napříč Chrámem, aby ses rozloučil se svými přáteli a známými. Zastihnul jsi pět svých nejlepších kamarádů, se kterými jste tvořili partu bezmála od té doby, co jste byli přijati do Řádu a stali se younglingy. Popřáli ti hodně štěstí a jeden z nich, žlutý twi'lecký mladík tvého věku jménem Tegral, ti věnoval lávev otteganské medoviny s tím, že ti ji dluží za nějakou dávnou sázku, kterou jsi vyhrál a u které už sis ani nevzpomínal, o co vlastně tehdy šlo.
Všichni ti svorně popřáli, aby ses nenechal zabít, a další z pětice, cathar jménem Doras, k tomu ještě dodal, abyste s Umkou Mandalorianům pořádně nabančili i za něho, a demonstrativně při tom protočil v dlani svůj deaktivovaný světelný meč se zahnutou rukojetí. Vyvraždění jeho domovské planety pro něj očividně stále ještě bylo příliš živou myšlenkou.
Jakmile sis vyřídil i všechny ostatní záležitosti, které sis vyřídit chtěl, vydal ses k hagárům, táhnouce za sebou kufr, v němž byly tvoje věci, co sis chtěl vzít s sebou, a který se díky maličké repulzorové jednotce v jeho dně vznášel asi deset centimetrů nad podlahou a nepřipadal ti tak vůbec těžký.
Mistr tam už na tebe čekal opíraje se rukou o bok na modrozeleno natřeného lehkého frachťáku třídy Dynamic, na němž se skvěla výrazná aurabeshová písmena hlásající jméno lodi - Thunderhog.
"Ahoj," pozdravil tě a zatvářil se při tom poněkud sklesle. "Máš vyřízené všechno, co jsi potřeboval? Pak už tedy poleťme, čím dýl tady budeme, tím to bude těžší..."
"Hej!" ozvalo se směrem od dveří do hangáru zvolání, jehož původce jsi po hlase neomylně poznal.
Godrik. Stál tam oděný v bojové zbroji doplněné o rezivě červený plášť zavěšený sponami za nárameníky, na nichž se skvěl emblém Řádu Jedi. Světelný meč i bič měl zavěšené magnetickými úchytkami na opasku, vrchní pár rukou v obrněných rukavicích měl složený na prsou a spodní držel nervózně skryté za velikou tornou, co měl na zádech.
"Počkejte na mě, letím s vámi," řekl zadýchaným hlasem, jako by celou cestu do hangáru běžel.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Coruscant, Chrám Jediů

Chvíli jsem sledoval mistra jak se vzdaluje, načež jsem se vydal vyřídit si vlastní záležitosti než nadobro opustíme Chrám a Řád. Nejdůležitější bylo najít mé přátele. Zabalení věcí potřebných na cestu potrvá chvilku. Od poslední mise jsem si stejně nestihl pořádně vybalit.
Tři z mých nejbližších přátel, se kterými jsem vyrůstal, jsem našel v meditační místnosti nedaleko od ubikací padawanů. Tegral, který byl nečekaně v jídelně, mi věnoval lahev jeho oblíbeného pití, údajně za výhru v nějaké sázce na kterou si už nevzpomínám. poslední z přátel, kteří se zrovna nacházeli v Chrámu, byl Doras. Věděl jsem, že i kdyby ostatní pochybovali o mém rozhodnutí, on bude právě ten kdo by se nejradši přidal k nám. Loučení bylo dlouhé, ale proběhlo ve veselém duchu. Vzájemné pošťuchování a rýpání nám bylo blízké i ve chvílích kdy si každý uvědomoval, že se možná vidíme naposled. Nepřišlo mi že své přátelé opouštím, ale že jim prokazuji službu. Aspoň budou muset pozabíjet méně Mandíků až Rada dostane rozum.
Ve svém pokoji na ubikacích jsem strávil minimum času potřebného k zabalení zbylých věcí a i tak jich nebylo víc než co se vešlo do středně velkého kufru. Nebyl ještě čas sejít se s mitrem, takže jsem se rozhodl naposledy se projít po Chrámu než ho nadobro opustím.
Prošel jsem Chrámovými zahradami, knihovnou, podíval jsem se na younglingy jak ve výcvikových místnostech cvičí se světelnými meči. Byla to dlouhá doba kdy jsem nemotorně klopýtal při složitějších postojích. Chvíli jsem zapochyboval, jestli jsem vůbec připravený vydat se do války. Můj výcvik nebyl zdaleka u konce a postavit se opravdovému nepříteli nebude lehké.
Snad má Umka pravdu, že jsem připraven.
Zahnal jsem chmurné myšlenky a vydal se do hangáru.
Doufám že si Umka vzal k srdci moje doporučení ohledně lodi. Jestli zase sehnal nějakou herku tak mu vážně řeknu něco rovnou od plic!
Když jsem dorazil do hangáru, táhnouc za sebou kufr vznášející se na repulzoru, stál mistr opřený o frachťák modrozelené barvy.
"Zdravím mistře." Nemohl jsem si nevšimnout jeho ztrápeného obličeje. Jeho loučení s Chrámem bylo zřejmě bolestivější než moje.
"Vyřidil jsem všechno potřebné. Snad jsem na nic nezapomněl..." Usmál jsem se na něj a poklepal na frachťák.
"Thunderhog... Konečně jste dal na mou radu ohledně transportu? Doufám že lítá aspoň tak jako vypadá." Zasmál jsem se.
Svěřil jsem svůj kufr droidovi, který ho vynesl na palubu. Když jsme se chystali nastoupit, zaslechli jsme volání. Byl to Godrik.
Oblečený v bojové zbroji s velkou tornou na zádech...a chtěl letět s námi.
No tys nám tady chyběl... proběhlo mi hlavou když jsem si vzpomněl na lekci, kterou mi, né tak dávno, udělil.
Podíval jsem se na mistra, který se zlehka poklonil příchozímu. Následoval jsem jeho příkladu a lehce pokynul hlavou.
Jak tohle dopadne...Ať nám Síla pomáhá.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Coruscant, Chrám Jediů

Mistr Umka přejel Godrika nepotěšeným pohledem, zatímco ten se s těžkou krosnou na zádech přibližoval k lodi.
"Tohle mi ještě vysvětlíš."
Godrik jen opětoval decentní úklonu hlavy a následoval vás po rampě dovnitř na palubu Thunderhogu, aby ji pak za sebou zavřel a s úlevným oddechnutím shodil tornu ze zad, načež jste se všichni tři vydali do pilotní kabiny.
"Takže kam letíme?" zeptal se Godrik, zatímco přejížděl očima mezi tebou a mistrem. "A nedívej se na mě tak, Umko."
Jestli mu selkath předtím věnoval pohled, jako kdyby se ho snažil uhranout, teď bys přísahal, že ještě chvilka a codru-ji chytne plamenem.
"Nedívej se na mě tak? A on se ještě opovažuje se mnou takhle mluvit po tom, co poslal mojeho Padawana do nádrže jenom kvůli tomu, že má IQ durabetonového slimáka a nedokáže rozlišit cvičení a bitvu?!" zvýšil mistr hlas.
"Chtěl jsem jenom vědět, čeho všeho je schopný! Je to pořád lepší než ho poslat do bitvy, na kterou není připravený, a poslat ho tam na smrt!" křiknul Godrik, ale pak se na chvilku zastavil a prováděl dechová cvičení, aby se uklidnil.
"Není emocí... Jen mír. Jen mír... Já..."
Godrik složil hlavu do dlaní a hledal v hlavě slova, kterými by mohl vyjádřit své pocity.
"Nemůžu vás nechat letět samotné. A já už v Chrámu nemám stání, navíc v mém psychickém rozpoložení jsem tam stejně platný asi jako huttovi suspenzor."
"Dobře. V tom případě vítej na palubě. Snaž se moc blbě nekecat a napřed myslet než konat, jedině tak nám můžeš pomoct," řekl mistr již také relativně klidně.
"Rozkaz," přikývnul codru-jijský mistr Jedi a svalil se do křesla pilota, načež prsty jeho čtyř rukou začaly tančit po holografických ovládacích prvcích, cvakal přepínači a mačkal knoflíky, aby se za pouhých několik sekund ozvalo zahučení motorů, Thunderhog se zlehka zatřásl a odlepil se od podlahy hangáru Chrámu Jedi.
"Dobře, řeknete mi už někdo konečně, kam že to vlastně letíme?"
Mistr se posadil do pasažérského křesla a ponechal ti sedadlo kopilota, načež se k němu připoutal popruhy.
"Letíme na Serenno. Mandaloriani ho zdevastovali k nepoznání, takže i když už bude vzduch čistý, což není jisté, práce tam bude určitě více než spousta. Potom se připojíme k flotile Revana a Malaka."
Godrik vedl Thunderhoga vzhůru a mohli jste spatřit věže Chrámu Jediů čnějící ke stříbrnému coruscantskému nebi, dost možná úplně naposledy.
"Phate, připrav mezitím výpočty pro skok do hyperprostoru. Budeme to muset udělat s meziskokem na uzlu mezi Perlemianskou obchodní cestou a Hydianskou tepnou, protože sektor je plný mandalorianských hlídkových křižníků."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Coruscant, Chrám Jediů

Godrik vypadal nejistě oproti našemu souboji v zahradách. Když jsem se znovu podíval na mistra, došlo mi, podle jeho výrazu, že Umka nevidí Godrika o nic víc radši než já. Umka se otočil a vyběhl po rampě do lodi s Godrikem a mnou v patách.

Coruscant, paluba Thunderhogu

Godrik shodil tornu která se zaduněním padla na podlahu. Droid, který se zřejmě bude starat o naše pohodlí na cestách, s tornou marně bojoval při snaze odnést jí do obytné části lodi. Zamířili jsme rovnou do pilotní kabiny. Prohlídka lodi bude muset počkat dokud se neodlepíme do země.
Napětí mezi mistry vyústilo ve chvíli kdy se Godrik ohradil proti Umkovu spalujícímu pohledu. Prudší výměnu názorů jsem pozoroval z povzdálí s rukama složenýma za zády. Oba měli pravdu. Je lepší být si jistý jestli mám na to postavit se Mandalorianům, ale dalo se to zjistit i přiměřenějším způsobem. Godrik působil roztěkaně a vypadal že už několik dní nespal. Při našem souboji jsem si toho vůbec nevšiml. Něco se od té doby muselo stát.
Poté co se oba uklidnili a Umka ukázal, že on je tu ten kdo bude velet, se Godrik svalil do křesla pilota a zapl primární systémy. Byl jsem zvědav jaká bude naše první zastávka. Otázka nečekala dlouho na odpověď.
Serenno...Horší než samotná válka sou snad jen její následky... pomyslel jsem si a posadil se do křesla kopilota.
"Jistě mistře, hned to bude. Snad nenarazíme na flotilu zkraje našeho výledu." lehce sem se usmál.
Zatímco jsem zadával do počítače data pro výpočet skoku hyperprostorem, pozoroval jsem věže Chrámu, tyčící se nad okolní budovy. Pomalu, ale jistě mizely z dohledu a já si uvědomil, že teď už opravdu není cesty zpět.
Naposledy upravil(a) Phate dne 16.3.2013 18:12:21, celkem upraveno 1 x.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Orbita Coruscantu, na palubě Thunderhogu

Bez ustání se hemžící mraveniště Coruscantské megapole tvořené permasklem a stříbrnou duraocelí se zmenšovalo a zmenšovalo a když se Godrik s Thunderhogem propletl dopravními pruhy až k orbitě, zmizelo docela a slilo se v jednu velkou kulatou mozaiku protkanou zlatými nitkami všech světel.
Počítač zapípal a vyskočivší holografické dialogové okno ti ohlásilo, že koordináty pro přechod na hyperrychlost jsou připravené.
"Budeš mi chybět, Coruscante," postesknul si Umka, načež Godrik položil jednu ze svých čtyř rukou na páku hyperpohonu.
"Uděláme to společně. Na tři," řekl rozhodně. "Jedna..."
Ohlédnul se přes rameno na Umku, který seděl v sedadle pasažéra.
"Dva," kývnul mistr hlavou na znamení toho, že je připraven. Předklonil se, jak jen mu to popruhy dovolovaly, a i on položil ruku na páku. Pohledy dvou ostatních, teď už vlastně bývalých, mistrů Jedi, spočinuly na tobě.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Orbita Coruscantu, na palubě Thunderhogu

Všichni tři jsme mlčky hleděli průzorem na vzalující se záři Coruscantu. Přemýšlel jsem nad tím co nás čeká a napadlo mě jestli se dožiju pasování na Rytíře. V zápětí mi došlo, že s opuštěním Řádu pozbývají tyhle hodnosti smyslu.
Z myšlenek mě vytrhl palubní počítač oznamující ukončení výpočtu souřadnic pro skok hyperprostorem. Zkontroloval jsem je a kývnul směrem k mistrům. Godrik rozhodl, že naší cestu započneme společně. Položil ruku na páku hyperprostoru a začal počítat. Umka následoval a nyní koukali oba mistři na mě.
Už není cesty zpět...
Zkontroloval jsem popruhy na sedadle a kývnul směrem k nim.
"Tři." řekl jsem a chvíli na to se hvězdy protáhly když Thunderhog skočil do hyperprostoru.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

V hyperprostoru, na palubě Thunderhogu, o dvě hodiny později...

Od chvíle, kdy Thunderhog přešel na hyperrychlost, jsi měl dostatek času k tomu, aby sis odpočinul, cvičil, ponořil se do meditací a rozjímal nebo dělal cokoliv jiného, co by tě rozptýlilo a aspoň částečně ti dalo zapomenout na všechnu tu nervozitu a palčivou nejistotu způsobenou událostmi posledních hodin.
Vyrušilo tě až lehké zaškubání podlahy značící skutečnost, že loď opustila hyperprostor a je čas provést meziskok.
"Phate!" rozlehlo se tunelovitými chodbami frachťáku mistrovo volání. "Phate, pojď sem do kokpitu, tohle musíš slyšet!"
V pilotní kabině zářil nad přístrojovou deskou rozmazaný hologram mohutného coynitského muže s dredy na hlavě, oblečeného ve zbroji a s planoucím zeleným světelným mečem v ruce.
"Všem Republikovým lodím, jsme obléháni mandalorianskými sila-"
Coynite odrazil světelným mečem několik výstřelů a pokračoval:
"Jsme obléháni mandalorianskými silami... Soustava Bandomeer, pohotovostní kód nula! Všechny Republikové nebo spřátelené jednotky v oblasti, odpovězte!"
Revanšista se ohnal zářící zelenou čepelí po mandalorianovi, který na něho chtěl zaútočit zezadu, a nádherným čistým sai cha mu oddělil hlavu od těla. Potom se zpráva zastavila a začala se přehrávat ve smyčce od začátku.
"Poletíme jim pomoct?" zeptal se Godrik a stisknutím tlačítka přehrávání zprávy zrušil.
A ty jsi z Chrámu Jediů znal, že kód nula znamenal, že každá loď, která tento signál obdrží, pokud nemá její mise výslovně vyšší prioritu, má pozměnit kurs a letět na pomoc.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

V hyperprostoru, na palubě Thunderhogu, po skoku do hyperprostoru...

Po skoku do hyperprostoru jsem chvíli kontroloval palubní počítač. Vše vypadalo v pořádku, takže jsem se vydal na menší průzkum lodi, na který jsem neměl před odletem čas. Doufal jsem, že nám Thunderhog poslouží trochu déle než dosavadní transporty, které Umka obstarával. Loď vypadala poměrně nově, zřejmě toho za sebou neměla moc. V pravé části lodi, která sloužila jako úschovna pro pozemní transport, byl pouze jeden poničený speedster. Po krátké obhlídce jsem shledal, že nebude tak těžké ho zprovoznit. Bude to vítaným odpočinkem při delších cestách hyperprostorem.
Nákladní prostor, vyjma několika beden se zásobami, zel prázdnotou. Příjemným překvapením pro mě byla strojovna. Ke svému překvapení jsem zde našel úplně nové motory pohánějící náš frachťák.
"Kdo vám ho asi sehnal mistře..." řekl jsem si pro sebe. Nebylo možné aby Umka sám od sebe sehnal takovouhle loď.
Droid, jehož označení jsem ještě nestihl zjistit, odnesl mé věci do kajuty na levoboku. Byla malá, ale celkem útulná. Z kufru jsem si vyndal pár základních potřeb a zbytek nechal vevnitř.
Do doby, než vyskočíme z hyperprostoru abychom vypočítali další souřadnice, zbývalo ještě spoustu času. Posadil jsem se na podlahu kajuty a začal meditovat. Vzhledem k událostem posledních dní bylo potřeba se velmi soustředit. Myslel jsem na nekonečné modré oceány mé rodné planety. Bylo to tak dávno kdy jsem mohl jen tak plavat bez cíle.

V hyperprostoru, na palubě Thunderhogu, o dvě hodiny později.

Meditace splnila svůj účel a já se cítil uvolněný a klidný. Probralo mě z ní lehké škubnutí značící normální rychlost a mistr Umka křičící z kokpitu. Rychle jsem doběhl za mistry abych spatřil hologram Jedie ze zřejmě probíhající bitvy. Sledoval jsem záznam žádající o poskytnutí pomoci.
To sme na válku narazili rychleji než bych čekal. proběhlo mi hlavou při vzpomínání na Republiková pravidla ohledně priorit lodí.
Když se záznam začal přehrávat znovu, Godrik ho vypnul a otočil se na nás s jednoduchou otázkou. Než stačil umka cokoliv říct, napřímil jsem se a promluvil.
"Samozřejmě, že poletíme. Vždyť pro to jsem tady...Tedy myslím, že náš plán nebyl přímo takový, ale jsme na cestě abychom se zapojili do války, tak proč nezačít tam kde je nás zrovna potřeba."
Posadil jsem se do sedadla kopilota a začal počítat skok do soustavy Bandomeer.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Vesmír, na palubě Thunderhogu

"Dobře, takže letíme na Bandomeer," rozhodl Umka. "Serenno bude muset počkat..."
Jal ses dát spočítati vektor pro vstup do hyperprostoru a o pár úderů srdce později byl připraven, aby se vzápětí Thunderhog opět zanořil do hyperprostorového tunelu se stěnami z vířící modři.
"Bandomeer je odsud jen pár soustav, takže tam budeme, než se nadějeme," podotknul Godrik a údaj na holografické obrazovce lodního počítače to jen potvrdil. Měli jste letět 0 hodin a 6 minut.
Po těch šest minut jste všichni jen tak seděli ve svých sedadlech a mlčeli ve snaze se psychicky připravit. I tebe začal zaplavovat navzdory tomu, že ses uklidnil meditací, pocit nejistoty a strachu, ale ještě silnější bylo odhodlání a vzrušení, a cítil jsi, že se ti do krve vplavují hormony připravující tvé tělo na akci. Godrikovi se pod rukavicemi začaly potit dlaně, zatímco seděl, zíral skrz do hyperprostorového tunelu před sebou a vypadal, jako kdyby byl zhypnotizovaný. Umka si toho zjevně nevšimnul, ale tvůj nautolanský instinkt pro empatii ti napověděl, že Godrika jako by něco velmi trápilo, avšak odsunoval to s pomocí své vnitřní disciplíny do nejzažších koutů své mysli a dokonce to skrýval i v Síle.
Z proudu myšlenek tě vytrhnulo naléhavé zapípání počítače, nad konzolí se vznášela holografická časomíra, na které zbývalo už méně než jedna minuta.
"Phate, ty půjdeš nahoru do věže na levoboku, já si vezmu věž na pravoboku. Godriku, skenery, a vztyčit štíty!"
"Rozumím, dobrý lov," přikývnul codru-ji, načež začala konzole vydávat rytmické pípání, jak časomíra dobíhala v posledních jednotkách až k nule, aby sebou následně Thunderhog škubnul a octnul se opět v normálním prostoru.
Když sis zalezl po žebříku do věžičky, kam tě mistr poslal, naskytla se ti podívaná na tři mandalorianské těžké bitevní křižníky, jak praží zelenou turbolaserovou palbou do několika poškozených Hammerheadů a rozstříleného, krátery pokrytého torza křižníku Interdictor, plivajícího jeden záchranný modul za druhým.
"Tohle je jediský frachťák Thunderhog, očekáváme rozkazy," slyšel jsi z reproduktoru ve věži, jak se Godrik ohlásil flotile, sestávající se z pěti různě poškozených Hammerheadů a onoho umírajícího Interdictoru, označeného jako Zatracenec, jenž byl donedávna velitelskou lodí.
"Thunderhogu, tady kapitán Maleficarus z Republikového křižníku Zatracenec, přidělujeme vám stíhací doprovod," odvětil zkreslený hlas a k vám se slétla šestičlenná eskadra stíhaček Aurek, jež lodní počítač okamžitě označil jako přátelské letouny.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Vesmír, na palubě Thunderhogu

Umkův rozkaz byl v podstatě jen formálním odsouhlasením situace. Výpočet skoku netrval dlouho, Bandomeer byl od nás opravdu jenom kousek. Thunderhog škubnutím skočil do hyperprostoru a palubní počítač začal odpočítávat 6 minut do cíle.
Je to tady, první opravdová bitva...
Byl jsem nervózní, vzdušné souboje nebyl můj šálek čaje. z nervozity mne vytrhlo narušení v Síle. Podíval jsem se na Godrika, který nehnutě seděl a zíral před sebe na scenérii hyperprostoru. Něco ho trápilo už od nástupu do lodi a nyní, před bitvou se ta obava zdála být čim dál tím blíž.
Palubní počítač oznámil poslední minutu letu. S Umkou jsme se vydali na své pozice. Napadlo mě, že střílny byly asi to jediné co sem na lodi nezkontroloval. Snad to udělal aspoň jeden z mistrů. Než jsem dosedl do křesla, loď vyskočila z hyperprostoru a nám se naskytl pohled na bitvu odehrávající se kousek od nás. Připoutal jsem se a snažil se zmapovat situaci než se vydáme blíž. Chvíli jsem nevěřil vlastním očím. Vesmírem poletovaly kusy lodí, stíhačů...a mrtvoly. Nikdy jsem se neúčastnil větší bitvy, párkrát jsme se s mistrem ocitli uprostřed honičky, ale nikdy nic takového.
Polkl jsem a nastavil laserové dělo. Z reproduktoru vedle mé hlavy se ozval kapitán Maleficarus, zřejmě velícího republikových sil. Než domluvil, proletělo kolem nás šest stíhačů a uzavřelo doprovodnou formaci.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Soustava Bandomeer, na palubě Thunderhogu

Skrz transpariocelovou buňku střelecké věže vybavené pouze jednohlavňovým, avšak rychlopalným laserovým kanónem, jsi spatřil hromady trosek poletujících vesmírem. Úlomky asteroidů a kusy pancíře blíže neidentifikovatelného původu, který mohl pocházet z nějaké větší lodi, již dávno zničené a rozmetané na právě takovéhle úlomky. Stejně tak mrazivou černotou okolního vesmíru pluly pozůstatky stíhaček, Republikových i mandalorianských strojů rozstřílených na částečky někdy jen o málo větší než hvězdný prach. A ano, jejich piloty, jejichž bezvládná těla vypadala jako figuríny zkroucené do nepřirozených tvarů, vznášejíc se ve stavu beztíže.
"Thunderhogu," vytrhnul tě ze zamyšlení hlas kapitána Maleficaruse na taktickém kanále. "Potřebuji vás tady u Zatracence, abyste pomohli s evakuací. Nemáme dostatek záchranných modulů!"
"Rozumíme, kapitáne, jsme na cestě," odvětil Godrik a než to vůbec stihnul doříct, ozval se v komnetu statickou elektřinou zkreslený hlas pilota stíhačky Aurek, zřejmě velitele eskadry.
"Thunderhogu, Střepy Jedna až Šest jsou vám k dispozici. Budeme vám krýt záda."
O několik úderů srdce poté, co Střep Jedna domluvil, se proti vám z boku vyřítil roj dvojmístných mandalorianských stíhaček Davaab a spustil palbu.
Ve vesmírném vakuu se nešíří zvuky, avšak díky akustickým kompenzátorům jsi mohl slyšet štěkání modrých laserů, jejichž sprška Thunderhogu na pár sekund zabubnovala o štíty, aniž by napáchala jakoukoliv škodu.
"Takže vy nám nesete laskavé přivítání," ozval se z komunikátoru Umkův hlas, načež se selkathský mistr Jedi chopil ovládání věžičky a začal na Davaaby z rychlopalného kanónu dštít červený laserový oheň.
"Tak to vám tu laskavost milerád oplatím..."
Aureky z eskadry Střepů vás kryly palbou, dvojice mandalorianských pilotů stočila své stroje v úhybném manévru přímo do tvého palebného pole.
Periferně jsi mohl zahlédnout, jak na okraji soustavy vyskočila z hyperprostoru fregata třídy Praetorian a okamžitě si začala vyměňovat turbolaserovou palbu s mandalorianským dreadnaughtem třídy Kandosii, jenž byl zřejmě nepřátelskou velitelskou lodí. Již lehce poškozeným a příliš daleko od vás na to, abyste se jím museli nějak zabývat.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Soustava Bandomeer, na palubě Thunderhogu

Ještě chvíli jsem seděl a hleděl na scenérii rozprostírající za průzorem střelecké věže. To co jsem viděl mělo velmi daleko do diplomatických misí, kterých jsme se s Umkou účastnili. Zahnal jsem vzpomínky a pečlivě se soustředil na část scenérie, kterou pokrývalo rozpětí mé věže.
Po chvilce se opět ozval kapitán Maleficarus s přesnějšími rozkazy pro naš frachťák. Godrik potvrdil přijetí rozkazu a rozpohyboval loď směrem k Zatracenci, který vypadal že už moc dlouho nevydrží. Než domluvil, ozval se velící důstojní doprovodných stíhaček typu Aurek aby nám dal vědět, že jsou připraveni.
Ještě, že Thunderhog neni z nejmenších a pár cestujících se sem ještě vejde. pomyslel jsem si když jsem slyšel co nám v následujích chvílích čeká.
Koutkem oka jsem zahlédl pohyb na boku. Byl to roj nepřátelských stíhačů. Přřipravil jsem se a naposledy zkontroloval všechny přístroje než se stíhačky dostanou na dostřel. Netrvalo dlouho a déšť laserové palby zabubnoval na plášť lodi. Umka opětoval palbu a zřejmě si to náramně užíval. Doprovodné stíhačky kroužily kolem a opětovaly nepřátelskou palbu.
Dvojice stíhaček se oddělila od skupiny a snažila se nás obletět tak. Když vlétly do mého zorného pole, nadechl jsem se...
"Tak pojďte!
...a spustil palbu.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Soustava Bandomeer, na palubě Thunderhogu

Vypálil jsi po prvním Davaabu, který se otáčel jako korouhvička kolem své osy a zelené střely, které chrlil pilot proti Aurekům z eskadry Střepů ve střílně posazené zespodu na podvozku jakoby zrcadlově pod kokpitem, tvořily ničivou zelenou šroubovici letící někam, kam jsi neviděl.
Davaaby nedisponovaly deflektorními štíty, takže tvá salva se neomylně zavrtala jednomu stíhači do ocasu. Neovladatelně se roztočil a táhnul za sebou ohnivou stopu, načež mu explodovaly motory. Pilot druhého Davaabu letící nedaleko za tím prvním zazmatkoval a vletěl do trosek stroje svého spolubojovníka.
Následně zazářil v místě kolize ohnivý květ a do černoty okolního vesmíru se vymrštila dvě těla zakutá v mandalorianských zbrojích s typickým průzorem přilby ve tvaru T. Zpola dočerna ožehnuté červené zbroje nesoucí kontury jedna mužského a jedna ženského těla, každá na jednom boku nějaký útvar, který by se spojil v ucelený obrazec, pokud by se k sobě ti dva přitiskli.
Očividně byli nejen pilot Davaabu a jeho střelec, ale také milenecký nebo možná i manželský pár...
"Nádherný zásah, Thunderhogu," pochválil tě po vysílačce velitel Střepů, zatímco loď byla už u toho, co zůstalo z Interdictoru Zatracenec, a chystala se vklouznout do jednoho z hangárů na jeho levoboku, jednoho z mála hangárů, které měli vchod krytý průchozím silovým polem, jež bránilo vzduchu uniknout ven a náhlou změnou tlaků všechny a všechno uvnitř, co nebylo připevněno, vysát do kosmu.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Soustava Bandomeer, na palubě Thunderhogu

Hlaveň mého děla se ozvala, když jsem vypálil po první ze stíhaček nalétajících do mého zorného pole. Střelbu z palubních zbraní jsme s mistrem trénovali pouze několikrát, ale i tak nebyl problém, s pomocí Síly, přesně trefit útočící Davaab. Nepřítomnost deflektorních štítů znamenala pro posádku stíhače jistou smrt. Letoun se po zásahu roztočil a chvíli na to explodoval. Stíhač druhého letounu zřejmě nestihl včas zareagovat a vlétl přímo do trosek. Druhá exploze na sebe nenechala dlouho čekat. Vymrštila směrem k Thunderhogu zbytky lodi a posádku. Dvě těla, oděná v typické zbroji Mandalorianů, letěla směrem k lodi.
Co to mají na boku za obrazec... přemýšlel jsem, když se těla přiblížila. Zřejmě patřili ke stejnému kmeni, možná to byli manželé, nebo partneři. Nebyl jsem si jistý, neboť o kultuře Mandalorianů jsem věděl pouze to nejzákladnější.
Z reproduktoru se ozval velitel doprovodných stíhačů.
"Děkuji Střepe jedna." odpověděl jsem a zaregistroval, že se blížíme k místu určení. Godrik naváděl loď do toho co zbylo z hangáru na levoboku. Silové pole naštěstí stále fungovalo. Vylezl jsem ze střílny abych se připravil na pomoc při evakuaci.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Soustava Bandomeer, na palubě Thunderhogu

Aureky z eskadry Střepů si letěly svou vlastní cestou, aby pokračovali v leteckých soubojích s mandalorianskými stíhači a bombardéry, zatímco Godrik vklouznul s frachťákem skrz narůžovělé silové pole do toho, co zbylo z hlavních hangárů Zatracence.
"Nechal jsem motory běžet," křiknul Godrik z pilotní kabiny, abyste ho ve střílnách slyšeli. "Hoďme sebou, těžko říct, jak dlouho tahle kocábka vydrží v jednom kuse."
Pak Codru-Ji spustil rampu a jako první po ní seběhnul dolů. Když jste s Umkou slezli po žebříku ze svých stanovišť a vyběhli mu v patách, doslova vás praštil do nosu puch spálené elektroniky, celý vnitřek hangáru vypadal, jako by tam nedávno hořelo a ze zdi trčel tlustý svazek kabelů, ze kterého nepravidelnými pulzy sršela elektřina.
Kolem Thunderhogu se shromáždil hlouček odhadem tak stovky humanoidů v Republikových uniformách - vojáci, letci i důstojníci a ostatní personál potřebný pro chod lodi.
Hlouček byl shromážděn okolo bělovlasého lidského muže oblečeného v uniformě Republikového loďstva s kapitánskými výložkami a typickou čapkou. Pravou ruku měl zjevně zlomenou a někdo mu k ní narychlo přivázal obvazem lehkou plastovou trubku jako dlahu.
Kaptán měl v levém uchu připnuté drobné komlinkové sluchátko a vytrvale do něho mluvil - zřejmě rozdával rozkazy na všechny strany, jaké, to jsi však neslyšel.
Když vás spatřil, dořekl větu a otočil se na vás, přičemž zdravou rukou spěšně zasalutoval.
"Kapitán Eugen Maleficarus, jsem rád, že jste tady, mistři Jediové. Kolik jich poberete?"
Ostatní poslušně stáli na místě a čekali na instrukce.
"Bude tam sice hodně těsno, ale tak sedmdesát mužů loď uveze," odvětil pohotově mistr Umka.
"Kolik toho Zatracenec ještě vydrží?" zeptal se nato Godrik.
"Oddíly Besh, Cresh a Theta, piloti a všichni zranění se nalodí na frachťák!" křiknul kapitán Maleficarus rozkaz a jeho podřízení poslechli a rozběhli se disciplinovaně po rampě na palubu. Nato se podlaha hangáru Zatracence otřásla a světla zhasla. Rozbušilo se ti srdce při představě, že se vypne i umělá gravitace a silové pole hangáru, ale to se naštěstí nestalo a k nesmírné úlevě všech přítomných světla za dvě sekundy zase naběhla.
"Stačilo tohle jako odpověď?" odvětil kapitán s ledovým klidem profesionálů v hlase.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“