Jen slabé děvče? (Gwendolin)

[Gwendolin]

Nar Shaddaa; střední patra; kantýna Děravá Paluba

V jeho přítomnosti mám úsměv na tváři až nebývale často. Tolik pochval a poklon jsem za celý život nedostala. Strýc, stejně jako moji učitelé používali pro motivaci spíše nadávky a bolest. Účinné zocelování. Poprvé v životě jsem začala poznávat emoce, jaké mezi sebou sdíleli dvě spřízněné duše. Nedalo se mluvit o lásce, ale o náklonnosti rozhodně! Tanec mi nikdy příliš nešel, nyní jsem si ho však naplno užívala. Nechala se vést, tonula v jeho očích a vnímala překrásnou vůni parfému.

Co je?
Stočím pohled k muži, který se k nám přiblížil v doprovodu společensky unavené dívky. Stejně jako Jerome i on byl oblečen v kvalitním, dobře padnoucím obleku, pod kterým se rýsovalo vypracované tělo. Byl o něco menší a starší než můj taneční partner. Působil na mě zvláštním dojmem a tak jsem si dala záležet, abych aspoň část rozhovoru zaslechla.

Excelence?! Takže Jerome je důležitá osoba? To by ledasco vysvětlovalo. A tenhle bude člen jeho ochranky. O jakém nebezpečí mluvil?
Z myšlenek mě vytrhne medový hlas.

To nic, já děkuju.
Odpovím, přijmu nabízené rámě a cestou k baru sleduji zdejší zákazníky. Až nyní naplno zaregistruji dvě nové tváře. Jejich nezvyklé chování a spiderbota, který z nich nespouští senzory. Nepříjemné mrazení mi projede tělem. Lekku nervózně pohodím ze strany na stranu. Mé smysli zas začali naplno pracovat a vyhodnocovat situaci. Navenek jsem však stále zůstávala tou drobnou twi´lečkou.

Byla bych moc ráda, Jerome.
Nadiktuji muži číslo na svůj komlink trochu smutným hlasem. Nepřestávám se divit, jak mě toto krátké setkání zasáhlo.

[MrTukan]

Nar Shaddaa; střední patra; kantýna Děravá Paluba

Ze saka vytáhl menší datapad a pečlivě si zapsal tvoje číslo. Potom ho raději ještě jednou přeříkal, aby se ujistil, že je skutečně správně. Zcela jasně jsi z něj cítila úlevu a v jeho očích byla naděje. Nemusel nic říkal, ale ty jsi věděla, že tě moc chce vidět znovu někdy a někde, kde vás nikdo nebude obtěžovat. To už se k vám však přiblížil jeho doprovod.

Já se ozvu.

Sykl ještě úkosem a potišeji, aby ho jeho strážce neslyšel. Nebo alespoň tak to na tebe působilo. Potom se s tebou rozloučil.

Přeji ti příjemný zbytek večera, Ree. Mrzí mě, že tě nemůžu doprovodit domů, abych se ujistil že dorazíš v pořádku, ale něco mi říká, že se o sebe umíš postarat moc dobře i sama.

Spiklenecky na tebe mrkl a na chviličku sjel pohledem na Spiderbota. Nakonec položil na bar třista kreditů a potom se ti mírně uklonil a s úsměvem se otočil na svého přítele, který tam už trochu nervózně pošlapoval. Oba muži poté vyrazili ke vchodu, ve kterém brzy zmizeli. Menší se zdál být trochu popuzený a i pomocí gest Jeromemu něco vysvětloval či vyčítal, ale jeho slova už jsi zaslechnout nemohla.

Spiderbot zatím mohl pozorovat, jak se ke dvojici twileků sebevědomně přitočili dvě velmi pohledné ženy, které vypadaly že moc dobře vědí, co dělají. Začaly je zaměstnávat takovým způsobem, že by většina obyvatel Nar Shaddaa rozhodně neprotestovala. Tito dva se však zdáli být nějací nesví. Ovšem z objetí dívek se jim zatím nedařilo vykroutit. Nějaký pár vyšel ven ještě chvilku před Jeromem a jeho doprovodem. Po několika minutách lokál opustili i další dva muži i s dívkami, které již dál nezdržovaly twileky. Ti trochu poplašeně vyrazili za nimi do ulic Měsíce Pašeráků. Napětí pominulu, stejně jako kouzlo, které sebou nesl Jerome. V kantýna se ti teď zdála tak prázdná, chladná a nudná..

I přes to, že hudbu stále hezky hrála a mnoho lidí se bavilo, tebe to už nemohlo zasáhnout víc než před několika okamžiky s mužem, který byl tak moc jiný. Vyrušilo tě těžké žuchnutí kousek od tebe. To twilek spadl ze své stoličky a opilým hlasem si cosi mumlal neschopen postavit se zase na nohy. Postarší prostitutka zmizela již zřejmě v době, kdy jsi tančila. Barman schrábl kredity, které několikrát převyšovali skutečnou útratu a následně se jal čapnout twileka za flígrl. Naštěstí ho zinkasoval již při nalévání poslední sklenky, a tak ho teď jednoduše chytil, zvedl a nesl ho k zadnímu východu, kde měl v úmyslu ho vyhodit na dlažbu.

[Gwendolin]

Nar Shaddaa; střední patra; kantýna Děravá Paluba

To doufám.
Odpovím stejně tichým hlasem plným naděje. Nemám ráda loučení, ale na muži bylo jasně vidět, že stojí o další setkání.

O mě se nemusíš bát. Hezký zbytek večera i tobě. A buďte opatrní.
Rozloučím se. Poslední větu směřuji hlavně k menšímu z mužů. Nevypadá na začátečníka a mé varování jistě nepotřebuje, ale Nar Shaddaa je nebezpečné místo i pro profesionály... Věnuji svému novému příteli poslední, hřejivý úsměv a sleduji, jak odchází se svým strážcem pryč z podniku. Spiderbotovo zapípání mě opět přivede zpátky na zem.

Vidím, neboj.
Okřiknu svého společníka a pohledem přejedu místnost. Dvojice twi´leků se ze všech sil snaží vykroutit z objetí dívek. Část hostů se zvedá k odchodu, zatímco pár tvorů dál pokračuje v tanci. Během pár minut se spustí lavina odchodů a ani mě se již nechce dál setrvat na tomto místě.

Je to divné. Jak kdyby všichni čekali na Jeromeho odchod.
Zhodnotím rychlost s jakou se podnik vyprázdnil a natáhnu ruku k droidovi.

Jdeme... Nashle.
Rozloučím se a s Botem na rameni vyrazím k východu. Twi´lekův pád a jeho následné odvádění nijak nesleduji. Co je mi do opilého hlupáka? Příjemnou hudbu vyměním za ruch ulice. Rozhlédnu se, jestli ještě naposledy nezahlédnu známou, pohlednou tvář.

[MrTukan]

Nar Shaddaa; střední patra; kantýna Děravá Paluba

Strážce ti věnoval jenom jeden podezřívavý pohled. Nezatvářil se na tebe nijak, protože tvář měl zamračenou již předtím. Každopádně ti přišlo jako by si tě ten pohled měřil zkrz nazkrz. Evidentně jsi tomu muži přišla podezřelá. To už však byli pryč a ty ses rozhodla vydat pomalu také do ulic. Po dvojičce twileků jsi vyšla ven i ty. Ovšem dopadla jsi stejně jako oni, ať jsi se rozhlížela jak jsi chtěla, nikde jsi nezahlédla ani Jeromeho, ani jeho doprovod. Už byl pryč. Oba twileci se na sebe trochu rozzlobeně podívali, jeden z nich zaklel a následně se vydali ulicí pryč směrem, ze kterého jsi původně přišla ty. Ulice byla stále plná života a oproti vnitřku, kde na tebe nikdo slintavě necivěl, jsi zase na svém zadku a poprsí ucítila slídivé pohledu několika mužů potloukajících se v tvém okolí.

[Gwendolin]

Nar Shaddaa; střední patra

Už je pryč.
Bleskne mi hlavou, zatímco prohlížím nejbližší obličeje. To se však nedá říct o dvojici twi´leků. Stejně jako já se i oni divoce rozhlíželi. Přetékali vztekem, což šedivý potvrdil několika peprnými nadávkami. Nakonec vyrazili pryč. V tu chvíli se ve mně ozvala touha sledovat je. Jejich chování vzbuzovalo stále větší nedůvěru.

Nic si neobjednali, pouze očumovali. Co mají za lubem?
Zvědavost si přeje být uspokojena, na druhou stranu nevidím důvod vystavovat se riziku. Mohou to být pouze zlodějíčci. A pokud byl Jerome skutečně jejich cíl mají utrum. Pud sebezáchovy vyhraje a já zamířím hlouběji do nebezpečných ulic měsíce. Domů. Dlouhý kabát zapnu, abych tak zakryla výstřih a zbavila se tak slizkých pohledů. Nemám ráda přílišnou pozornost a špinavé uslintance, kterých bylo město plné bych nejradši zkopala. Spiderbot na mé počínání zareaguje tichým pípnutím.

Ne. Zábavy bylo pro dnešek dost. Beztak jdeme pozdě. Řádit bude tentokrát strýc.
Zavěštím blízkou budoucnost.

[MrTukan]

Nar Shaddaa; střední patra

Nic zvláštního se již nepřihodilo, a tak ses domů plnými ulicemi a uličkami dostala poměrně záhy. Strýce jsi našla v jeho kanceláři, jak jsi předpokládala. Spal s hlavou zvrácenou v křesle a nohama na stole. Tedy spal aspoň do té chvíle, než jsi přišla. Jeho reflexy, leč byl už docela starý, byly stále výborné a v momentě kdy jsi vcházela do dveří už na tebe mířila jeho zbraň.

Ach to jsi ty. No konečně!

Vyštěkl a podíval se na tebe přísným pohledem. Potom sklonil svou zbraň a položil ji na stůl. Podíval se na tebe podezřívavým pohledem a potom nepříjemně pokračoval.

Takže je to hotovo? Byly nějaké problémy? A kde se, krucinál, couráš tak dlouho?! Čekal jsem tě už aspoň před hodinou!

Zavrčel na tebe a shodil nohy se stolu. Poté se pomalu zvedl a vydal se tvým směrem. Když se přiblížil, tak začal čenichat, což byla jeho oblíbená činnost. Jeho čich byl až překvapivě dobrý. Často sis říkala, jestli náhodou nemá nějaký ten implantát. Každopádně se kysele zatvářil a neodpustil si uštěpačnou poznámku.

Aha, takže holčička byla nasávat. To jsem si mohl myslet. Nakonec z tebe bude stejnej ožrala jako z tvýho fotra, tfuj!

Jako zapřisáhlý abstinent si odplivl a zakroutil hlavou. Čekal, co mu povíš pěkného a těmi nepříjemnými poznámkami si jenom krátil dlouhou chvíli.

[Gwendolin]

Nar Shaddaa; střední patra

Cesta mi utíkala, jako voda. V této části města jsem se dobře vyznala. Navíc jsem si během plánování vraždy připravila i několik únikových tras. Každou jsem několikrát prošla a nastudovala. Věděla jsem o všech zkratkách i zákoutích. Navíc mi na rameni seděl spiderbot, který byl připraven za svou paní položit život. Jeho senzory by mě včas varovali před hrozícím nebezpečím. Takový pomocník by se hodil i mrtvé dívce, která ležela za jedním z kontejnerů. Její vrah byl dávno pryč. Roztrhané oblečení, poškrábaná pokožka a roztažené nohy mluvili za vše. Mladá lidská žena narazila na nějakého úchyla, který se na ní pořádně vyřádil. Někdo by řekl, že si o to koledovala. Vyzývavé oblečení zakrývalo jen to nejnutnější.

Svině... Aby ti zčernal a upadl.
Zareaguji a rychle odbočím. Během chvilky dorazím domů. Základna je v tuto hodinu poměrně klidná. Na chodbě potkám pouze pár známých tváří. Noční směnu hlídačů a jednoho technika. Minu ubikace a zamířím do strýcovi kanceláře. S klepáním se nezdržuji, stisknu spínač na stěně a vstoupím.

Kurva!
Sleduji hlaveň blasteru, který mi nyní míří do obličeje. Rukou zadržím droida připravujícího se ke skoku. Nerozlišuje spojence, známé nebo cizí tváře. Každý, kdo drží zbraň v ruce je nepřítel.

Seď!... Ano, já. Omlouvám se za to zdržení, strýčku.
Vypravím ze sebe. Starší twi´lek šedé barvy mě nepřestává sledovat. Byl pouze o pár centimetrů vyšší než já, takže patřil k menším zástupcům naší rasy. Přesto si ho nikdo netroufl rozzlobit. Nejednou dokázal, že takové počínání přináší bolest, ne-li smrt. Dobrosrdečnost by ho tak daleko nedostala. Ke mě se však vždy choval dobře. Po tom co moji rodiče zmizeli se o mě postaral, vychoval mě, sehnal mi učitele i vše co bych mohla potřebovat. Měla jsem ho celkem ráda. Přeci jen byl můj jediný příbuzný.

Všechno šlo podle plánu, jak jsem očekávala. Svého droida nijak nepodezíral. Bude to vypadat jako atentát některé z těch energetických organizací, které nyní vyšetřoval. Vyhrožovali mu smrtí. Na nás si nikdo nevzpomene.
Popisuji průběh mise a její možné následky. Během mé řeči se muž zvedne z křesla a pomalu překoná vzdálenost mezi námi. Skousnu ret. Vím co přijde. I kdybych nepila, pach kantýny se do mého oblečení zažral jako červotoč do dřeva.

Cestu jsem si zkrátila přes jednu čtvrť... a ... zastavila se oslavit úspěch. Ale nijak jsem se nezdržovala!
Pokusím se zachránit situaci. Nemá cenu zapírat. Pach mluví za vše a stejně jako měl strýc vyvinutý čich, poznal na mě i lež. Jako jeden z mála. Nezbylo mi než doufat, že je příliš unavený než aby se se mnou zlobil.

[MrTukan]

Nar Shaddaa; střední patra

Dobrá, dobrá. Chápu, první velký samostatný úkol, to se muselo trochu oslavit. Dobře, věřím ti. Přeci jen ještě není tak pozdě.

Pokýval hlavou trochu smířlivěji a bylo na něm vidět, že je docela unavený. Potom přistoupil až k tobě a přátelsky tě poplácal po rameni. S úšklebkem potom pokračoval.

Hm, takže už jsi velká holka, jo? Jsem rád, že všechno vyšlo podle plánu. Ty se mi, holka, ještě vyplatíš.

Usmál se a v duchu počítal kolik kreditů do tebe investovaných se mu právě teď vrátilo zpátky. Už dřív strýc bědoval kolik peněz jsi ho stála a v hlavě se ti usadila jasná vzpomínka na to když říkal, jak se těší až mu vyděláš něco zpátky. V podstatě byla pravda, že do tebe nasypal spoustu peněz a protože jsi byla jeho investice, i tvoje zisky by do určité chvíle z větší části měli patřit jemu. Alespoň tak si to předtavoval a vzhledem k tomu že on byl ten kdo ti vyhledával a zadával práci a tudíž tě i vyplácel, nebyl vůbec žádný problém kontrolovat tvoje příjmy.

Hádám, že toho máš teď asi dost, co? Měl bych tu práci, nic složitýho ale trochu to spěchá. Ovšem pár hodin spánku si asi můžeme dovolit oba dva. Brzy ráno se za mnou tady zastav, řeknu ti co a jak.

S těmi slovy se vyšel ze dveří pracovny. Měla jsi dojem, že si trochu oddechl když viděl, že jsi živá a zdravá a zvládla jsi všechno na jedničku. Otázka ovšem byla jestli tě strýc viděl i jinak než jenom jako pytel plný peněz. Pokud by se ovšem dalo říct, že s Jeromem ti bylo skutečně příjemně, strávit jakkoli krátký čas s tvým strýcem se pohybovalo naprosto na opačné straně této stupnice, i když občas měl své dobré chvilky a nedalo se mu upřít, že se o tebe skutečně dlouhou dobu staral a díky němu jsi to co teď jsi.

[Gwendolin]

Nar Shaddaa; střední patra

Stojím napnutá jako tětiva luku. V pozoru, ruce spojené za zády. Ve společnosti mého jediného příbuzného jsem se nikdy nedokázala absolutně uvolnit. Nepříjemný pocit prostupoval celé mé tělo. Stahoval žaludek, rozbušil srdce. Strýc kolem sebe šířil zlověstnou auru, která se vám vpila pod kůži a nahlodávala váš zevnitř. Nikdo s ním nechtěl zůstat v místnosti déle než bylo nutné. Ani já ne a proto jsem se modlila v brzké propuštění do svého pokoje.
.
.
.
Mé senzory zaznamenávají stejné údaje jako tolikrát před tím. Ve společnosti tohoto muže je stvořitelka velice nervózní. Srdeční tep se zvýšil, potní žlázy na rukách produkují více tekutiny než normálně. Avšak každý můj pokus o deaktivaci twi´leka se setkal se zamítavou reakcí.

Nerozumím jejich způsobu uvažování. Jistě musí mít zavirovaný software.
Bleskne mi obvody, zatímco sleduji, jak šedivý plácá mou paní po rameni. Jeho konání by se dalo vyhodnotit jako přátelské.
.
.
.
Oddechnu si. Strýc je příliš unavený než aby pokračoval v kárání. Raději se soustředí na příjemnější skutečnost. Jeho investice konečně začala vynášet. Ne jednou jsem si musela vyslechnout proslov o jeho velkorysosti, že se mě ujal. A ano, jsem mu skutečně vděčná. Mohl mě prodat nebo darovat svému zaměstnavateli, ale neudělal to. Nikdy jsem nestrádala. Co jsem potřebovala, to mi obstaral. Výcvik, který jsem dostala by mi záviděl nejeden kolega z oboru. Bylo přirozené očekávat ode mě za to loajalitu a chuť do práce. Přesto mě neopouštěl pocit, že jsem pro strýčka jen další husa snášející zlatá vejce.

Budu tu, strýčku. Dobrou noc.
Doprovodím muže ven z kanceláře a chodbou vyrazím směrem k ubikacím. Po pár minutách stojím ve svém pokoji. Malé, prakticky zařízené místnosti. Na ozdoby jsem si nikdy nepotrpěla. Je zde jen jedna skříň, pracovní stůl s počítačem, postel, noční stolek a zrcadlo. Všechny pokoje na ubikacích byli stejné. Stroze zařízené, šedivé, vzhledem připomínali spíše vojenské kasárny. Ale ten můj byl přeci jen něčím výjimečným. Malou koupelničkou se sprchovým koutem. Za možnost sprchovat se tady a ne ve veřejných prostorách jsem byla vděčná. Spiderbot na nic nečeká. Okamžitě skáče na zem a běží na své místo v rohu místnosti, k nabíječce. Jednu nohu se zaobleným koncem zastrčí do zástrčky a modrá dioda na jeho hlavě se rozsvítí.

Konečně jsem tu!
Vydechnu spokojeně, zamknu dveře a začnu se svlékat. Na uklízení jsem příliš unavená. Kabát a stejně tak i oblečení hodím přes židli. Blaster spolu s náramkovým počítačem odložím na noční stolek. Vyzuji boty a zamířím do koupelny. Miluji ten pocit, kdy mi horká voda stéká po pokožce. Příjemně prohřeje svaly a lekku. Květinová vůně sprchového gelu mě v představách vrací na domovskou planetu. Vybavuji si svěží vzduch, kouzelnou krajinu, své rodiče... Zvládla bych tu stát celé hodiny, jenže spánek se stále častěji hlásí o slovo. S ručníkem kolem těla klesnu do postele a brzy o sobě přestávám vědět...

Procházím bytem toho úředníka. Má chůze je neohrabaná, jako bych měla nohy ze železe.
Cože?! To jsou protézy nebo kurva co?! Mám nohy jako protokolární droid!
Vyděšeně sleduji své tělo. Necítím se ve své kůži. Vlastně ji necítím vůbec. Co je ještě strašidelnější necítím lekku. Svou ozdobu, svou součást. Má mysl je uvězněna v plechovce, která kráčí na smrt. Má dokonalá zbraň se nyní stane mou záhubou. Dveře se rozletí a já spatřím muže stojícího ke mě zády.
Pane, jsem zpět. Mohu Vám s něčím pomoci?
Promluvím cizím hlasem. Muž však nereaguje.
Pane, jste v pořádku?
Kdyby to kov jen trochu dovoloval, na mém obličeji by se objevil ustaraný výraz.
Jistěže, anděly... Už jsem se bál, že nedorazíš, Naimo.
Medový hlas nemohl patřit nikomu jinému než Jeromovi. Mé obavy se i brzy potvrdí, když se ke mě otočí.
Znáš mé skutečné jméno? Neřekla jsem ti ho.
Jsem zpět. Opět mám svůj hlas i své tělo. A něco navíc. Vestu napěchovanou výbušninou a prst na spoušti.
Je ti dobře? Vypadáš bledě.
S těmi slovy zamíří ke mě. Chci couvnout, utéct ale nejde to. Tělo mě neposlouchá. Musí splnit rozkaz. Zabít. Pokouším se muže varovat, vykřiknout, hlas mě však také zradil. Mohu jen sledovat nevyhnutelné.
Anděl?... Omlouvám se... Jsem spíš noční můra.
Vybavím si naše setkání. V tom přijde exploze. Tlaková vlna mě vymrští okny ven a já padám z šestého patra.

...Ležím na zemi. Chvíli mžourám očima než si uvědomím, kde jsem. Musela jsem sebou ze snu tolik házet, až jsem se skulila z postele. Spiderbot je v mžiku u mě a starostlivě zapípá.

Jen noční můra.
Odpovím rozespale. Natáhnu se po náramkovém počítači a zkontroluji čas. Brzy bude svítat. Většina obyvatel základny stále tvrdě spí. Vrátím se do postele a zkusím ještě na chvilku usnout.

Byl to jen sen.
Opakuji si stále dokola. Ať se snažím jak se snažím spánek je pryč a má mysl volá po nějaké činnosti. Obleču se a zbývající čas zabíjím čištěním blasteru a droida. Na stole se mi stále povalují součástky, které jsem nevyužila při posledním vylepšování svého malého mazlíčka. Nakonec trochu poklidím. Na levé zápěstí připnu náramkový počítač a se zbraní u pasu a botem vedle sebe vyrazím za strýčkem pro nový úkol.

[MrTukan]

Nar Shaddaa; střední patra

Na chodbách bylo prázdno, ticho. Základna spala. Někdo neznalý místního běhu věcí by jistojistě tvrdil, že ani šéf téhle základny ještě nebude na nohou. To by se ovšem tento člověk mýlil. Tvůj strýc už byl dávno na nohách a ve své pracovně vyřizoval dokumenty. V momentě kdy jsi otevřela dveře na tebe opět mířila hlaveň strýcova blasteru. Byl to takový jeho zvyk. Večer, přes noc a brzy ráno to dělal vždy. Nikdy nemohl tušit, kdo se plíží po chodbách a tak byl raši připravený. Když tě však uviděl, rychle blaster schoval a znovu sklonil hlavu k počítači před sebou do kterého horečnatě něco ťukal.

Jen pojď dál. Něco tu dodělám a hned se podíváme na tu prácičku.

Řekl nepřítomně a pozval tě dál. Další deset minut si tě ani nevšiml, až nakonec zřejmě dokončil svou zprávu a zdvihl hlavu.

Je tu taková věc. Duros jménem Sai Maal mi dluží pořádný balík peněz už velmi dlouhou dobu. Dohromady to dělá i s úroky řekněme 12.000 kreditů a mě už nebaví čekat. Což on zatím, naštěstí, snad neví.

Strýc se ušklíbl a potom pokračoval.

Vždycky býval k nalezení v kantýně U Hydroklíče kousek od doků. Řekl bych, že tam o něm budou vědět. Případně by ses mohla poptat i v docích. Dávej ale pozor, ať ho nevyplašíš. Protože pokud zjistí, že chci svoje kredity zpátky hned teď, tak nasedne do lodi a zmizí odsud jak jen nejrychleji bude moct.

Postarší twilek pozvedl varovně ukazováček, aby zdůraznil svoje předešlá slova. Nakonec se zatvářil tak, jak se obvykle tváří objednatelé nájemných vražd a dokončil základní instruktáž o tvé následující misi.

Pokud ti nevysolí hned všechny peníze, což velmi pravděpodobně neudělá, tak ho zabij. Pěkně na veřejnosti. Dluhy se přeci mají plnit, tak ať všichni vědí jak dopadnou ti, kteří to nerespektují. Nejdřív ale zjisti kde má zašitou loď nebo jakejkoli jinej majetek, ať dostanu zpátky aspoň něco, jasný?

Povytáhl obočí a čekal, jestli ti je všechno jasné. Pro jistotu se radši ještě zeptal.

Nějaký otázky?

[Gwendolin]

Nar Shaddaa; střední patra

Stejně jako v noci i nyní byl klid. Ticho narušovali pouze zvuky mých kroků a klapání kovových nožiček spiderbota. Spánek nebyl dlouhý, ale k opětovnému načerpání energie posloužil dobře. Nebýt toho nepříjemného snu, měla bych teď o sto procent lepší náladu a v myšlenkách bych se nevracela ke své první akci.

Komad měl pravdu. Ten zasranej pokoj z hlavy jen tak nedostanu.
Napadne mě, zatímco procházím kolem jídelny. Příjemná vůně a následné zakručení žaludku mi připomenou, že bych se měla před další prací pořádně občerstvit. Teď jsem však nesměla nechat strýčka čekat. Jak ho znám, už byl dávno vzhůru a očekával můj příchod. Za krátko stojím před kanceláří a stisknu ovladač dveří. Ty v odpovědi zasyčí, zajedou do stěny a já opět sleduji twi´lekovi obrané reflexi. Dioda na spiderbotově hlavě červeně zabliká a celé tělo se na nožičkách trochu nadzvedne. Vzápětí však pohasne a znovu zaujme svou obvyklou pozici. To když je blaster zpět na svém místě.

Dobré ráno.
Pozdravím klidně. Tentokrát jsem toto přivítání očekávala a nenechala se jím zaskočit jako v noci. Většina obyvatel měsíce takto reagovala. Bylo bezpečnější předpokládat, že za dveřmi je nepřítel s nabitou zbraní než naopak. Chvilka nepozornosti mohla snadno skončit tragédií. Posadím se do křesla pro hosty a trpělivě, mlčky vyčkávám, dokud strýček nedokončí rozdělanou práci. Spiderbot se jako poslušný psík uvelebí u mé pravé nohy s hlavou natočenou ke vchodu, připravený zaútočit na každého vetřelce. Mezitím co muž vyťukával údaje do počítače, já jsem klouzala pohledem po místnosti. Kancelář byla vkusně zařízená. Vybavení bylo to nejluxusnější, jaké se dalo ve městě sehnat. Nábytek byl z dovozu, vyroben z ušlechtilého dřeva. Masivní stůl se leskl a letokruhy značili, že strom, ze kterého byl vyroben pamatoval snad i Mandaloriánské války. Na stěně vysela sbírka starožitných zbraní, doplněná o nový přírůstek. Než jsem však stačila zbraň identifikovat, vyrušil mě strýčkův hlas.

12.000?! Ten modro-zelený vypatlanec se dostal do pěkných sraček. Jak že se jmenoval? Sai Maal. Duros. Kantýna U Hydroklíče kousek od doků.
Zaznamenám si nejdůležitější informace do paměti náramkového počítače.

Nějaké poznávací znamení? Atypická zbraň, kterou by mě mohl překvapit? A pracuje sám? Nápomocná by mohla být i jména, pod kterými vystupuje. Předpokládám, že není tak omezený a neuvádí všude své pravé jméno.
Zkusím o svém cíli zjistit co nejvíc se dá.

[MrTukan]

Nar Shaddaa; střední patra

Jo vidíš. Na tady.

Podával ti kartu, kterou jsi mohla lehce vložit do svého osobního datapadu. Toto gesto doprovodil dalším komentářem.

Takhle nějak vypadal před pár lety. Ale tyhle svině mi přijdou všechny stejný, tak nevím, jestli ti to nějak pomůže. Každopádně bych řekl, že na sobě bude mít kombinézu pilota. Tihle namyšlení zmrdi ji nikdy nesundávají, aby bylo vidět, že brázdí vesmír nebo co. Taková pitomost.

Pokrčí rameny na znamení, že vážně nechápe co je na tom být pilotem a v tváři se mu zračí škleb typu "no jo, je to prostě pitomec". Potom se zamyslel ještě nad zbytkem tvé otázky, načež pokýval hlavou a dodal.

Řek bych že bude mít jen nějakej obyčejnej blaster. Jinak tihle piloti si docela na jménu potrpěj. Tuším, že mu říkali nějak Rychlík Sai nebo Rychlej Sai? Ne počkej, možná to bylo Rychlovarka Sai. No už nevím. Každopádně je to sráč, takže mu ustřel tu jeho debilní zelenou palici nebo jaká je to barva. Každopádně je nutný z něj předtím vymlátit nějaký prachy nebo aspoň tu loď, rozumíš, jo? Bez něj bychom pak už nic nenašli.

Ukončil razantně brífing a gestem ruky ti naznačil, že pokud je to všechno, ať se ztratíš a dáš se do práce, protože on toho má hodně.

[Gwendolin]

Nar Shaddaa; střední patra

Převezmu si kartu, schovám ji v kapse u kalhot a dál vstřebávám informace.

To vypadá docela dobře. Škoda jen, že tu přezdívku nevím přesně. Durosů nebude v oné kantýně snad moc a pokud si tak potrpí na jméně, nemuselo by být příliš složité ho najít. Dá se předpokládat, že bude kotvit v tamních docích. Mohla bych se nabourat do jejich záznamů a třeba najdu jeho loď.
Plánuji si své budoucí kroky.

Popovídat si o majetku a ustřelit hlavu, rozumím. Vyrazím do hodiny.
Informuji muže a opustím kancelář. Cestou se stavím v kuchyni na rychlou snídani. Ovesná kaše s kousky ovoce a džus. Nechci se příliš zdržovat s dlouhou přípravou. Čím dříve vyrazím, tím dřív budu hotová. V pokoji přehraji informace z karty do malého datapadu. Ten zastrčím do koženého pouzdra s přezkou, kterou přichytím k opasku. Zkontroluji své vybavení. Kit pro nabourávání, blaster, vibrodýku. Na prsteníček, prostředníček a ukazováček pravé ruky nasadím tři ocelové prsteny.

Pokud se něco zvrtne, dostane do zubů.
Ze skříně vezmu kabát s kapucí. Mezi dveřmi se otočím a ujistím se, že mám vše. Během chvilky stojím před budovou a společně s droidem zamířím ke dvojici hlídačů, kteří každým momentem vyrazí směr překladiště.

Pojedou stejnou trasou, mohli by nás k dokům vzít.
Podělím se s Botem o myšlenku.

Pánové, potřebujeme odvoz. Jedete kolem doků, ne? Můžete nás tam hodit?

[MrTukan]

Nar Shaddaa; střední patra

Jasně, není problém.

Přikývl mladší z nich, kterého jsi znala od vidění ze základny a který po tobě vždycky se zájmem pokukoval. Ne však tím nepříjemným uslintaným pohledem, spíš pohledem nesmělého štěněte, které neví kudy kam. Možná taky proto jsi ani neznala jeho jméno. Každopádně jeho tvář zářila nadšením že s tebou může strávit aspoň několik chvil v lanspeederu, i když za celou cestu nebyl schopen žádné komunikace. Starší jenom pokrčil rameny a nechal tě nastoupil. Brzy tě vyložili před doky. Ano, samozřejmě doků, kosmoportů a plošin bylo na celém Nar Shadda nepočítaně, toto byly však ty správné doky, u kterých byla nedaleko kantýna U Hydroklíče, kde se zdržovalo mnoho pašeráků, pilotů, mechaniků a dalších členů posádek různých lodí.

Oba muži se vydali za svou prací, a tak jsi teď zůstala sama v plné výbavě na stále rušné ulici, která se hemžila množstvím rozličných bytostí, z velké části v pracovních kombinézách pilotů či mechaniků. Celou ulici ozařovalo umělé světlo, protože až sem do středních pater již sluneční paprsky nijak výrazně nedosahovaly, a tak nebylo zcela jistá, zda je nahoře světlo či tma. Stála jsi přímo u vchodu do hlavní haly doků, ze které se dalo vstoupit na jednotlivé plošiny, do skladů i do administrativní části doků. Kantýna U Hydroklíče stála o něco dál na stejné straně ulice. Bylo zde samozřejmě víc putyk, ale tato byla ze vše pravděpodobněnejoblíbenější, alespoň podle toho, co jsi kdy měla šanci zaslechnout.

[Gwendolin]

Nar Shaddaa; střední patra

Netrvalo to dlouho a už jsem byla u cíle. U vchodu do hlavní haly doků. Kousek dál se nacházela kantýna U Hydroklíče. Stačilo si pouze vybrat, kam vyrazím dříve. Ulice přetékala životem. Davy bytostí proudili všemi směry. Velká většina z nich byli piloti a mechanici. Až tady jsem si uvědomila, že najít toho jednoho Durose nebude zas tak jednoduché. Musím doufat, že navštíví svůj oblíbený podnik.

Soustřeď se na všechny zástupce této rasy a dej mi vědět, pokud bys ho zahlédl.
Otočím se ke svému kovovému společníkovi s nemalou důvěrou v jeho rozpoznávací senzory. Toto místo byl hotový gobelín všemožných bytostí a nebylo jednoduché si je všechny v té rychlosti prohlédnout. Rozhodnu se dál neztrácet drahocenný čas a zamířím do hlavní haly doků s úmyslem najít nějakou konzoli nebo droida, který by mi mohl sdělit potřebné informace. Budova je rozlehlá a vyznat se tu chce nebývalou dávku trpělivosti. Zastavím se u informačního panelu, zorientuji se podle mapky a vyrazím do administrativní části doků.

Ideální by bylo najít prázdnou kancelář a nabourat se jim přes počítač do systému.
Uvažuji nad možnostmi.