Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

[Atalon]

Prolog

Blikavá záře jednoduché zářivky nad kavalcem republikového transportéru, to bylo asi to jediné co si Eltianis odnášel ze své první cesty mimo Eshan. Toto monotónní blikání ho provázelo celou cestou trvající už několik dní, jeho a asi dvě desítky další bojovníků kteří spolu s ním právě absolvovali “výcvik“ a mířily, vlastně ani nevěděli přesně kam. Mířili kam bylo třeba. Ono se vlastně dalo stěží i mluvit o výcviku, rozhodně ne o plnohodnotném, natož o takovém který je připraví na službu Republice. To čím prošli doma na Eshanu byl spíše polní trénink základů všeho co potřebuje znát voják a co běžně nepotřebuje správný Echani. Navíc se při něm žádný z bojovníků, jež ho vedli, ani nezmínil o tom, jaké to je žít mimo společnost válečníků, jak se vyrovnávat s výzvami “cizích“, jak si získat respekt bez boje. A to ani nemluvě o zvěstech které se po lodi šířily a podle nichž transportér s vámi mířil přímo k velké linii. Linii jen něco přes rok staré, bránící svět jménem Taris před stále se zvětšující hrozbou Mandalorianů.

Republikový transportér; nad neznámou planetou:

Byli právě tři hodiny odpoledne standartního času, když se váš transportér roztřásl tlakovými odrazy prudkého zpomalení.
Jsme u cíle!
Zachroptěl v okamžiku palubní interkom a na malé obrazovce v přední části nákladního prostoru, nyní sloužícího přepravě osob, se objevil obraz obrovské purpurové a tmavofialové koule. Většina z tvých spolucestujících se okamžitě zvedla a naskládala kolem obrazovky, aby si vychutnali sebemenší detail jiného světa. Jejich prvního jiného světa. Výjimkou byla samozřejmě Tarkeja, ale to se dalo čekat, zapůsobit na tuto hrdou, chladnou dívku nebylo vůbec snadné a to jak se zdálo ani pro nový svět.
Klidně a nezúčastněně seděla na svém kavalci a velmi důkladně si utahovala bojové bandáže na rukou. Což ostatně byla její nejzúčastněnější reakce za celých pět týdnů cos jí znal, tedy nepočítám-li ten jediný “rozhovor“ co jste spolu svedli a při němž jsi alespoň nahlédl pod její hroší kůži. Odvážná, vášnivá, cílevědomá to vše se o ní dalo říct, měl-li někdo dost odvahy se jí postavit.

Vítejte na Suurje. Zadku vesmíru.
Dodal pilot, než se interkom zcela odmlčel.

[Jordi Linx]

Orbit Suurje, Republikový transportér:
Složení mojí skupiny bylo různorodé a našlo se tam mnoho typů. Někteří byli těmi romantiky, na které dopadlo zklamání z nudy a nezáživnosti dlouhé cesty vesmírem, jiní se spíše viděli se slávou na bojišti proti nepříteli. Já nechtěl ani jedno - opustil jsem svůj rodný Eshan, opustil jsem své místo ochránce po boku své sestry a vydal se vstříc galaxii. Ani jsem netušil, co jsem vlastně od tohohle všeho očekával, nebo co jsem si sliboval, že bych mohl získat, kromě boje a smrti.
Tradice, takhle jsem si to zdůvodnil ...
připomněl jsem si pro sebe a vybavil si některé tradice naší kultury, díky nimiž jsem byl opomíjen. Ne proto, že bych byl horší než ostatní, ne proto, že bych nesplňoval nějaké normy, ale kvůli tradicím a hlavně přístupu k ženám. Chápal jsem sice principy poznání nepřítele ze vzájemného souboje, ale prostě jsem nechtěl bojovat s ženami.
Proč bych měl? Mám je chránit a ne s nimi bojovat ...
zdůvodnil jsem si to. A právě proto jsem nedošel k pochopení mezi vlastními lidmi. Mezi těmi lidmi, jejichž tradice jsem držel do puntíku a vzorněji než ostatní. A právě pro tohle jsem byl mnohými označen za rebela. Nakonec to dospělo k tomu, že jsem se rebelsky vytratil bojovat pryč. Pryč z Eshanu, byť jsem ho měl rád. Pryč od sestry, kterou jsem zapřísahal chránit. Pryč od tradice, které ze mě dělaly rebela.
Zhluboka jsem se nadechl a pokračoval jsem v sérii svých cvičení beze zbraně, když mě přerušil hlas z interkomu informující o příletu k planetě. Ta byla označena jako Suurja, což mi v tuto chvíli říkalo snad ještě méně než "ta purpurová a tmavěfialová koule před náma".
Na povrchu to bude něco jiného ...
pomyslel jsem si a dospěl jsem k tomu, že je moje cvičení u konce. Provedl jsem několik závěrečných chvatů s cílem se uvolnit a zakončit své cvičení, abych se pak přesunul k prostoru, který se na tomhle transportu dal označit za "tu trochu našeho soukromí".
V ten moment jsem si uvědomil, že tu byla ještě jedna skupina - nebo alespoň jedna osoba, která se vymykala standardům.
Tarkeja - rozhodně jsem ji považoval za zajímavou a určitě měla i svůj nezměrný půvab, ale v současné chvíli pro mě byla jenom kolegou ve zbrani - ženským kolegou ve zbrani.
Kdyby radši poskytli nějaké informace o tom, co nás čeká a ne pár obrázků planety,
poznamenal jsem nahlas a bylo jasné, že to je namířeno k Tarkeje, který spolu se mnou zůstala jako jediná mimo obrazovku. Stejně bych z ní nevyčetl nic víc, kdybych se na ni pokoušel nalepit blíže.

[Atalon]

Soustava Suurje, Republikový transportér:

Tak jako vždy, nebylo vše jak se zdálo, nebo jak by sis to přál. Takže i tvá připomínka se donesla, i přes nadšený hukot ostatních, k trochu více uším než jsi plánoval. Ano, mezi prvními kdo na ní zareagoval byla skutečně Tarkeja. Ta se na tebe velmi pozorně a velmi studeně podívala. I když ty jsi v jejích očích tu jiskru pochopení a souznění nepřehlédl. A zlehka pokývala hlavou k souhlasu s tvým názorem. A nakonec si ještě neodpustila ne zrovna milý úšklebek směrem k hloučku před obrazovkou lehce interpretovatelný jako:
Pitomci, kdybyste mysleli aspoň trochu jako tamten.
To už se ale začali hlásit ostatní. Většina z nich si díky tobě připomněla svou pozici bojovníků a pod tvrdou fasádou se objevily rumělce studu.
Máš pravdu.
Dodali nakonec postupně vůči tobě a namísto obdivného lepení se na obrazovku se dali do rozhořčeného mrmlání o republikových pilotech, aniž by si byť jen na okamžik všimli dalšího tentokráte nepopsatelného výrazu, který si tím vysoudili od Tarkeji.

Tvůj pohled ale přesto čas od času sklouzl k obrazovce. Tedy pouze do chvíle, kdy se tvůj zrak do obrazovky takřka hypnoticky zabodl. V ten moment jsi to nemohl vědět, ale nebyl jsi sám, Tarkeja na tom byla zcela stejně. A oba jste jen překvapeně zírali na obraz před sebou. Jak se totiž váš transportér blížil k planetě, začaly se na jejím orbitě objevovat desítky lesknoucích se teček, stále se zvětšujících a postupně se měnících v část republikové obrané flotily. Z galaktického měřítka to nebylo skoro nic, ale i tak to bylo impozantní nic.

Dalšího překvapení se vám, tentokráte už všem, dostalo když váš transportér nezamířil k povrchu, ale k jedné z republikových lodí. K jedné z větších s nápadně rozšířenou přídí připomínající zdálky kladivo. Při bližším pohledu vypadala už trochu staře, na bocích byly patrné stopy po četných opravách plátování, ani její lak nebyl z nejzachovanějších a jen z hodně malé vzdálenosti šlo přečíst její jméno.
Medusell
Ale i tak na ní bylo cosi majestátního. Právě do jejího hangáru váš transportét po chvíli dosedl a když vám pilot interkomem oznámil rozkaz k vysedání, nebylo už nejmenších pochyb, že jste u cíle letu.

Republikový křižník – Medusell; Soustava Suurja:

Jakmile jste se seřadili, spustila se před vámi výstupní rampa, u jejíhož konce už čekal vysoký muž pokročilého věku s uniformou republiky v hodnosti poručíka.
Tak, všichni ven a nástup!
Zavelel dost pevným hlasem svůj rozkaz.
Jmenuji se poručík Tarr. Velím výcvikovému oddílu této lodi. Všichni jste absolvovali tu směšnost vydávanou za základní výcvik. Ten je ale k ničemu! Proto jsem tu já. Já a moji muži máme zjistit, jak moc špatně na tom jste. A z koho z vás by mohlo něco být. Jasné!
Tento proslov vyvolal u mnoha z vás nemalé rozrušení, vlastně byl poručík Tarr jen kousek od několika moc nepříjemných důkazů vaší cennosti ryze v echanském stylu. Ale to ho očividně nezajímalo.
Nemáme čas, vycvičit vás jak by bylo třeba. Proto vás otestujeme, rozdělíme a naučíme to nejnutnější, ale pořádně! Jsme ve válce! Jestli to náhodou nevíte. Nevíme, kdy nepřítel udeří, kde, ani jakou silou. Ale víme, že se mu budeme muset postavit. K tomu ale potřebujeme vojáky. Schopné vojáky! Jasné! Otázky?
Dodal tvrdě se zcela kamennou tváří.

[Jordi Linx]

Soustava Suurja, Republikový křižník Medusell:
Reakce na můj komentář byla pro mnohé i ostudná, což jim však nezabránilo sklouznout o několik vteřin později do diskuze, která opět vedla ke zbytečným tématům.
Až mám pocit, že to jsou spíš vyvrhelové echani, než elitní válečníci,
povzdechl jsem si pro sebe a jal se kontroly své pušky, než se změnila obrazovka, tedy mohl jsem zahlédnout náš cíl. Z kontroly pušky se stalo rychlé zabalení všech ostatních věcí a rychlé oblečení svého lehkého brnění. Protože se jednalo o běžnou rutinu, tak jsem byl připravit vyrazit ještě před tím, než jsme skutečně dosedli.

Značné překvapení pro mě nastalo, když se spustila rampa a tam se objevil člověk, který nás hned začal komandovat. O co hůř, měl pouze hodnost poručíka, což vzhledem k jeho věku bylo spíše za vytrvalou službu než za zásluhy.
Základní výcvik? Od malička se učím Echani, on bude rád, když se trefí blasterem na deset metrů.
pomyslel jsem si otráveně, ale nahlas jsem nic neříkal. Jeho následný proslov byl na úrovni dvanáctiletého studenta, který se považuje za největšího frajera a není schopen přenést přes srdce, že byl férově poražen někým o dva roky mladším, což by znamenalo pro mnohé nehoráznou potupu. Při dotazu na otázky ve mně hrklo a přemýšlel jsem hned nad několika způsoby, jak by se dal poručík "Tlučhuba" urazit, nebo i o tom, že bych jej vyzval na souboj. To se dalo provést jeho dokázáním schopnosti nás něco naučit, ale něco mi říkalo, že by to nebyl dobrý nápad. A rozhodně by to nebyl vhodný vstup do služby v armádě Republiky.
Jednu bych měl. Víme o našem protivníkovi vůbec něco jiného, než že jsou to mandaloriané? Nebo snad armáda nemá žádnou rozvědku, která by tyto informace měla poskytnout?
zeptal jsem se více méně k věci, i když jsem měl najednou pocit, že jsem to mohl zformulovat podstatně lépe. Nyní už to ale bylo jedno a v pozoru jsem očekával na svou odpověď.

[Atalon]

Soustava Suurja; Republikový křižník – Medusell:

Výraz, kterým se na tebe teď poručík Tarr podíval, by mu mohl závidět mnohý sith ze starých záznamů.
Ale ano! Víme o nich docela dost. Víme že mají sílu, která se prořízla zhruba dvakrát větší bojovou silou než máme tady bez větších ztrát na jejich straně. Že několik světů takřka vyhladili. Že jsou odhodlaní dobít všechno, na co se jen podívají. A víme, že se nezastaví, dokud je někdo nezastaví! Myslíš, že vy je dokážete zastavit?
V jeho hlase byla tvrdost a vážnost, ale především oddanost, oddanost Republice a trochu pohrdání, které tě mělo provokovat. Místo tebe mu ale odpověděl někdo jiný. Leran byl statný a na první pohled silný protivník, hrdý bojovník. A někdo kdo právě teď ztratil kompletně sebekontrolu.
Tak dost! Už mám dost toho povýšeneckého tónu. Jsem válečník, učím se boji celý život, jsem nejlepší válečník města Kasett. A vyzívám…
Vzduchem prosvištěl rudý pulz energie a zaryl se do Leranovi hrudi s třpytivými odlesky jisker dřív, než stihl dokončit svou výzvu.
Lekce první! Jsme ve válce! Tady vám na slušnost kašlou. Zabijte, nebo umřete, ale rozhodně zbytečně nekecejte! Jasné!
Pronesl klidně Tarr a zasunul od boku tasenou blasterovou pistoli. Asi nikdo z vás nepostřehl kdy tasil, asi nikdo včetně těch kdo se na něj dívali. Byl rychlý, zatraceně rychlý a přesný. Náboj zasáhl Lerana přesně a nebýt to jen omračující palba, zela by teď na místě jeho srdce velká díra. A co víc, poručík Tarr byl chladný, ale dokonale připravený. Každý jeho sval se pohyboval přesně, v dokonalé souhře, ale s perfektní volností. Jeho oči nenápadně těkaly po vás všech a hodnotili sebemenší pohyb kohokoli z vás. Jeho tělo bylo připraveno k dalšímu boji. Ale to tělo se nezměnilo, ne, takové bylo už od začátku. To jen ty jsi teď vnímal každý jeho pohyb jinak, teď jsi ho bral jako bojovníka.
Nějaké další otázky?!
Zeptal se poručík stoprocentně klidným a mírně jedovatým hlasem.

[Jordi Linx]

Soustava Suurja, Republikový křižník Medusell:
Vlastnosti hlasu poručíka Tarra byli sice chvályhodné, ale obsah jeho slov neřekl vůbec nic. Takovouhle odpověď obvykle dávali politici, kteří nic nevěděli, ale snažili se tvářit, že ano. Než jsem mohl zkusit něco pohrdavě odpovědět, tak mě předběhl jeden z mých druhů, který nesl jméno Leran. Skončil však značně neslavně, když schytal omračující blasterový výboj do hrudi a nemohl tak svého protivníka ani vyzvat na souboj.
A takto končí šance Republiky na vítězství, když začíná střílet do vlastních ...
zaznělo mi v hlavě a děkoval jsem tomu, že to bylo jenom tam. Leranova epizoda mi totiž ukázala, že Tarr není až tak nepoužitelný a má nějaké použitelné vlastnosti - stejně jako to, že preferuje malé blasterové zbraně na krátkou vzdálenost.
Na bojišti nepoužitelné - ze vzdálenosti jej sundají a na blízko sundá tak jednoho, dva soupeře, než mu skončí čepel v hrdle ...
zanalyzoval jsem si jeho bojová nasazení, což mi vlastně poskytlo i odpověď, proč musel poručík kysnout tady. Možná by našel uplatnění jako speciální jednotka, jenomže jejich nasazení proti mandalorianům bylo nemyslitelné, když nebylo kam tyto jednotky nasadit.
Jednu otázku bych stále měl. Víme tedy o mandalorianech něco praktického? Protože, se vší úctou, jste nám doposud recitoval akorát propagandu pro obyvatele Republiky, která je má zalarmovat. Když už mám jít do boje proti někomu, tak bych rád věděl, čemu budu čelit, abych se na to mohl lépe připravit. A nějak nechápu, jak tomu střílení do vlastních lidí pomůže ...
neodpustil jsem si a hrdě jsem stál připraven schytat omračující výboj. Protože pokud nemá pro nás tento poručík v záloze nic jiného než omračující blasterové výboje, tak jsem tu nemusel ty jeho projevy poslouchat.
A tak začíná můj první den v armádě ...
pomyslel jsem si ironicky a vyburcoval jsem svoje smysly, pokud by se Tarr pokusil o něco jiného, než jenom pouhý blasterový výstřel. Věděl jsem, že přímý zásah do hrudi omračujícím výbojem by mohlo do jisté míry utlumit moje brnění. Pokud by se pokusil zaútočit osobně, o čemž jsem sice pochyboval, tak jsem si vybral předem sadu pohybů pro zachycení útočící paže, natočení se tak, aby tou druhou musel útočit přes tu drženou útočící, správné nastavení nohy a případné přenesení váhy. Prostě základní obranné postavení, které musí mít každý echani nacvičené již od doby, kdy může stát na nohou.

[Atalon]

Soustava Suurja; Republikový křižník – Medusell:

K tvému překvapení se střelba nekonala, právě naopak se na tváři poručíka Tarra objevil, sice trochu křivý, ale přeci to byl úsměv.
Tak praktického? Zvláštní otázka od Echaniho. Čekal bych že o Mandalorianech budete vědět tolik co republiková rozvědka, ale třeba už Echani nejsou, co bývali…
Pronesl provokativně.
Ale dobře, páteří sil nepřítele je nová frakce Neo-Crusaderů vedená do útoku Mandalorem. I když disponují válečným loďstvem od těžkých bitevních lodí, po lehké stíhače, jsou válečníci jejich největší zbraní. Tito válečníci nedosahují většinou takové úrovně jakou měli Mandalorinští bojovníci kdysi, hlavně díky jejich rekrutování na dobitých světech a ukvapenému výcviku. Ale tímto neduhem trpí dnes i Republika takže… No v každém případě i tak představují jednu z nejlepších vojenských sil ve známém vesmíru. Jsou dobře vyzbrojení a cvičení, jsou nebezpečnou silou jak v pozemním boji, tak v kosmickém kde většinou využívají Bazilišků. Jejich lodě i zbraně jsou průběžně upgradovány a to mnohem častěji a lépe než Republikové. Tato nová frakce naproti tradičním způsobům, adoptovala klasický vojenský systém velení s ohromným důrazem na disciplínu, což vynahrazuje právě nedostatky neúplného výcviku. Přesnější informace o jejich plánech, strategiích, nebo přesných počtech nemáme, ale z toho co víme se dá odvodit, že pokud zaútočí, pak to bude silou schopnou nás rozprášit.
Poručík Tarr mluvil klidně a zcela zřetelně, jako by recitoval příručku republikového vojáka.
Je to dost praktické?
Dodal nakonec kysele a přejel očima po tvých spolubojovnících, z jejichž očí se vypařil byť jen náznak bojechtivosti. Ze všech které přejel kromě Tarkajiných u nichž se na moment zastavil. Poté se zastavil u tebe a začal tě studovat stejně podrobně, jako ty jeho.
A co se střílení do vlastních týče…
Začal po chvíli, když se Leranovi začalo vracet vědomí.
Tak mě, zase nějak nenapadá, jak nám může pomoci napadání nadřízených…
Pronesl jedovatě tvým směrem.
A navíc je to dobrý způsob, jak vám vysvětlit něco podstatného. Nejen že tady není místo pro slušnosti typu výzev, ale především, tohle už nejsou “slušné potyčky“ u vás doma. Tady se na šermování meči nehraje. Jistě, když někoho překrojíte napůl, tak má útrum, blaster neblaster. Ale když se na to nenaučíte dávat pozor, tak to do vás někdo prostě napálí a máte útrum vy.
Tohle prohlášení sebou přineslo další vlnu vrčení z řad Echani, ale tentokráte mnohem mírnější a opatrnější.
Ještě něco?
Dodal nakonec ještě provokativněji než předtím.

[Jordi Linx]

Soustava Suurja, Republikový křižník Medusell:
Situace se nakonec vyvinula o poznání lépe, než jsem původně očekával, ale i tak to moje mínění o muži před námi příliš nezvedlo. Velkou míru na tom měla samozřejmě i urážka, kterou jsem se rozhodl zcela ignorovat.
S vědomím toho, že jsme čerství rekruti může tohle říct pouze idiot,
proběhne mi před očima moje myšlenka a pogratuloval jsem si, že se mi ji povedlo udržet uvnitř a nedat najevo nahlas. Přímé urážení by se nyní opravdu nehodilo a celou situaci by to spíše ještě víc vyhrotilo než naopak.
Informace o neexistenci čísel, či znalosti strategií mě opět jen utvrdila v tom, že jsem se vlastně nic nového nedozvěděl, snad vyjma existence skupiny Neo-Crusaderů.
Jsou si vědomi, že vysoká disciplína vede k dynamičtější reakci vojska a rychlejšímu a přesnějšímu útoku při vysoké koordinaci,
zhodnotím si nově nabité vědomosti a pečlivě si je uložím do paměti. Tyto informace se mi budou totiž určitě někdy v budoucnu hodit ... tedy pokud po nás poručík zase nezačne střílet. Jeho vysvětlení jsem prakticky ignoroval, protože to byla snaha vymluvit se na neschopnost udělat dobrý první dojem a vynutit si kázeň. Mezi neznámými lidmi si střílením do vlastních rozhodně nepomůže, obzvláště ne u Echaniů.
Jak se Neo-Crusadeři odlišují od ostatních, tedy pokud nějak. Standardní výzbroj? Organizace jednotek? Nějaká jiná pozemní vozidla kromě bazilišků? A pořád tahají na sobě ty nemotorné plechové konzervy, za kterými schovávají ty své ustrašené výrazy?
pronesl jsem nakonec nahlas čistě faktickým hlasem, kdy jsem chtěl zvědět více o této mně neznámé hrozbě. Čím více toho budu o nepříteli vědět předem, tím více budu připraven na to mu čelit v plné síle. Neodpustil jsem si zároveň takový drobný echanijský vtípek mířený na celotělové brnění mandalorianů, jímž většinu členů mého národa pohrdá.
Nebo jsem mohl říct ten druhý - jak poznáte, že se k vám blíží mandalorian, když prší? Podle skřípání jeho rezavého brnění ..
pobavil jsem se v duchu, ale věnoval jsem pozornost poručíkovi s očekáváním, jestli se rozhodne dodat nějaké další informace, nebo nás uraženě nažene kamsi a bude se nás pokoušet cvičit, abychom splnili republikový standard. Nikdo z nás by však nepochyboval o tom, že bychom jej nedovedli splnit.

[Atalon]

Soustava Suurja; Republikový křižník – Medusell:

Poručíka Tarra tvá otázka docela zaskočila, tedy minimálně dost na to aby na moment překvapeně zamrzl. Hned se ale probral a jakoby souhlasně pokýval hlavou, ovšem s hodně otráveným výrazem ve tváři.
No ano, Neo-Crusadeři. Ano, odlišují se od ostatních. Jak už jsem řekl, jsou rekrutováni z dobitých světů, takže jsou mnohem rozmanitější v druzích, než tomu bývalo u klasických, pravých Mandalorianů. A také se řídí v podstatě stejnou organizací jednotek jako Republika. Co se pozemních sil týče, tak nemáme zprávy, že by používali jinou techniku než Basilišky, ale to může být třeba jen tím, že jí zatím nepotřebovali. A ano, stále jsou cvičeni k nošení tradičních zbrojí, ale pokud vím, používají vlastní upravený typ, přesné parametry neznám, ale dá se čekat velká odolnost a flexibilita, a rozhodně bych se o jejich výrazech pod maskou vyjadřoval opatrněji, zvláště od někoho kdo tu kromě řečí zatím moc neukázal.
Při svých slovech poručík pomalu přesunul pravou nohu o asi deset centimetrů dozadu a přenesl na ní část své váhy. Zároveň spustil svou pravou ruku v uvolněném držení na dosah svého blasteru. A levou jen o malý sotva postřehnutelný kousek dopředu s jemně napnutými svaly. Jeho oči se nehýbaly a přitom vás přejížděl jeho pohled a hledal, zda někdo zareaguje. Přitom ale pokračoval.
Ať si o Mandalorianech nebo Neo-Crusaderech myslíte co chcete, jsou to důstojní, nebezpeční a odhodlaní soupeři. Pokud je podceníte, tvrdě za to zaplatíte. A popravdě jsem docela zvědavý na vás. O Echanských bojovnících vím své a jsem zvědav jak si povedete v kombinovaných jednotkách.
Pokračoval, aniž by polevil ze své ostražitosti.
Takže pokud mi už nikdo nic nechce, tak se přesuňte do kasáren. Ty jsou na druhé palubě, v bloku D. Pokud ano…
Dodal a levou rukou klidně naznačil k hlavnímu východu z hangáru.

[Jordi Linx]

Soustava Suurja, Republikový křižník Medusell:
Kdyby se mě někdo zeptal, tak bych rozhodně nemohl popřít, že mě překvapení a drobné zaskočení poručíka nepotěšilo, ale o to mi tu v podstatě nešlo tolik, jako o skutečné informace. Žel ani po jeho odpovědi jsem vlastně nevěděl, jak Neo-crusadeři vypadají na bojišti, nebo jestli se nijak neliší od ostatních mandalorianů. Poručík navíc svým postojem dával najevo, že je připraven znova tasit a o to víc mě utvrdil v tom, že bez svého blasteru by s námi mluvil přes silové pole nebo obklopen statnou stráží, které by platil dost na to, aby se za něj nechali zmlátit.
A vlastně se ani nedalo divit, když nechápal echanijský smysl pro humor. Rozhodně jsem nechtěl ztrácet čas vykládáním, že mandaloriany jako soupeře respektujeme, ale naše vzájemná rivalita si takové vtípky prostě nemůže odpustit. Pomlčel jsem tedy a stejně se zachovali i ostatní echani seřazení okolo nás.
Jestlipak se bojí a proto se chystá na obranu?
zamyslel jsem se a zvažoval jsem, co všechno si o nás vůbec poručík myslí nebo ví. Rozhodně to nevypadalo na nic dobrého, o čemž vypovídal i jeho přístup k nám, díky čemuž se situace v několika bodech podstatně hrotila.
Už nemám dalších otázek, kadet Eltianis hlásí odchod,
poznamenal jsem nakonec a pokusil se o něco jako přehnaný salut, než jsem měl v plánu vyrazit do druhého patra do kasáren. Na chvilku jsem zaváhal, jestli ten sarkasmus z toho nebyl až příliš vidět, ale v podstatě mi to bylo jedno. A svoje jméno jsem zmínil úmyslně, aby poručík přesně věděl, že jsem to byl já, kdo měl tyto námitky. Navíc jsem na celou tuhle situaci byl podstatně hrdý, byť se mi chtělo něco poznamenat proti těm slovům.
Jako by on udělal něco jiného ... a ještě odpovídal dost blbě,
přemýšlel jsem o tom všem na cestě směr kasárny, kdy jsem předpokládal, že bude zapotřebí využít některého z turbovýtahu. Tak trochu jsem si vlastně podvědomě uvědomoval, že o struktuře téhle třídy lodi toho moc nevím a ani si nejsem jistý, kudy přesně jít. To jsem ale mohl řešit postupně - nejprve turbovýtah, poté druhá paluba a tam systematicky nalézt blok D. Pokud budou označeny i ostatní bloky a budou se držet označení dle aurabeshe, tak by v tom celém snad nemusel být žádný výrazný problém. Bylo to vlastně jako při boji s protivníkem - nejprve nastudovat jeho největší přednosti, poté najít v jeho stylu nesrovnalosti a na ně se postupně rozpitvávat, až se vhodný čas pro útok na vhodné místo sám odhalí.

[Atalon]

Soustava Suurja; Republikový křižník – Medusell:

Tvou reakci na poručíkův proslov sledovali všichni tví spolubojovníci s nemalým pobavením. Poručík se z ní ale, i když sarkazmus z ní odkapával po litrech, nezdál být popuzený. Vlastně se v koutcích jeho rtů objevil nepatrný úsměv, i když nic neřekl. Místo toho se otočil a šel směrem k dalšímu transportéru co právě přistával.

Tak co tu máme, Jonesi?
Zaslechl jsi rozhovor poručíka s vojínem podávajícím mu letový záznam nového transportéru.
Náklad posil z Corellie, pane.
Odvětil neformálně voják.
No bezva!
Zavrčel poručík Tarr otráveně.
Kéž by nám místo další bandy nekňubů poslali ty stíhače, co nám slíbili. To by bylo fajn.
Dodal naštvaně.
Ale pane, vždyť to není tak zlí. Tihle mají výcvik z Coruscantu, takže…
Snažil se nováčky omluvit voják, než mu poručík skočil do řeči.
Z Coruscantu, právě! O to je to horší. Viděl jsi tamty Echani. Bojovný, zvídavý, opatrný, to jsou bojovníci. Jo trochu horkokrevný, ale s tím se dá pracovat. Ale tihle? Secvičený přehlídkový panáci…
Zbytek rozhovoru jsi ale neslyšel, protože tě tví spolubojovníci natlačili do chodby.

Orientace na lodi se nakonec ukázala být ještě menším problémem, než sis myslel. Nejen že tvá intuitivní plánovaná cesta byla více než přesná, ale na jednotlivých palubách se navíc na zdech nacházely i schématické plány dané paluby s označením sekcí. Vaše kasárny se nacházely v zadní části lodi, nedaleko od lodní strojovny, vstup do níž byl ovšem o palubu víš, a zabíraly v podstatě celý blok D. A i to bylo očividně málo. Ačkoli loď se zdála být dost prostorná, byla teď doslova přeplněná, čemuž odpovídalo i improvizované zhuštění běžně dvoulůžkových kajut na čtyřlůžkové. Podobná situace ale fungovala podle všeho po celé lodi, takže nešlo o žádné znevýhodnění vojáků oproti lodnímu personálu. Nicméně vojáci tuto situaci pociťovali podstatně více, a to hlavně kvůli absenci střídavé služby, která z ostatních kajut vždy nejméně polovinu osazenstva vyhnala do služby.

Blok D byl už zhruba ze dvou třetin obsazen, co jsi viděl, byly zde zastoupeny snad všechny rasy Republiky. A to ho vlastně činilo ještě stísněnějším, protože o různé třenice tu rozhodně nebyla nouze. Jen za dobu hledání vašeho ubytování jste byli svědky dobrých deseti svárů, z nichž dva skončily soubojem, nebo spíše rvačkou. Podle všeho tu zatím nejváženější, nebo možná nejobávanější, bojovníci byla skupinka zabraků. Podle řečí snad spíše námezdních žoldáků než vojáků republiky. Ale vás se zatím nikdo nevšímal.

Vám přiřazené kajuty ležely v zadní části chodby 3, jednoho z hlavních koridorů paluby, jak vás informoval organizací pověřený protokolární droid a od zbytku se nijak nelišily. Byli poměrně malé, v každé se nacházely dvě na pevno přidělaná lehátka a nad nimi dvě očividně přidávaná, tvořící palandy. Mimo to zde byli dva stolky s počítačovými terminály, celkem čtyři do stěn zabudované skříňky na věci a čtyři v rohu do sloupce poskládané a navzájem a k zemi přivařené nákladní kontejnery doplňující úložní kapacitu a vybavení kajut. Vše bylo jednoduché a strohé, zkrátka dokonale vojenské. Kajuty nebyly mezi vás nijak pevně rozděleny, takže se počítalo že problém svého rozdělení do nich si vyřídíte sami. Na konci se pak chodba 3 vlévala do spojovací chodby, v níž se nacházely společné sprchy a toalety. Pro vojáky zde pak ještě bylo skladiště upravené do podoby jakési tělocvičny a improvizovaná společná jídelna vytvořená nejspíše z dalšího. Do obojího se šlo nejsnáze skrze chodbu 1, páteřní koridor paluby, se kterou byla chodby 2 a 3, její rovnoběžné protějšky, spojeny hned několika spojovacími chodbami.

Ehm… Tak kterou si vybereš?
Ozval se najednou Raitil, další s tvých spolubojovníků. A ty jsi si uvědomil, že stejně jako ostatní čeká až si zvolíš. Někde mezi vaším odletem z Eshenu a touto chvílí, jsi se ty stal alfou, vůdcovským válečníkem vaší skupiny. Minimálně do doby kdy o tuto funkci čestně přijdeš.

[Jordi Linx]

Soustava Suurja, Republikový křižník Medusell:
Nic dalšího od poručíka nenásledovalo a tak jsem mohl s ostatními echani v patách vesele vyrazit do bloku D. Jeho nalezení bylo nakonec mnohem jednodušší, než jsem původně předpokládal, což bylo potěšující a hlavně jsem se tím vyhnul nějakým nezbytným komplikacím. O to zajímavější však byla cesta přeplněnou lodí, kde byly snad od každého druhu v galaxii alespoň dva tucty jedinců. Jejich vzájemná úcta se v mnohým případech blížila nule a leckdy se do sebe i pouštěli, ale rozhodl jsem se to ignorovat a šel jsem prostě dál. Neměl jsem důvod se zapojovat do boje, jehož důvod byl zbytečný. A pokud šlo o poměřování sil, tak těžko bych jimi nazval zrovna tohle. Nejagresivnější se zdála skupina zabraků, což mě přimělo udělat si u nich výstražný vykřičníček, abych byl u nich opatrný.
Slavná republiková armáda nesnese ani sama sebe, nedivím se, že mandaloriani mají navrh,
zamyslel jsem se při pohledu na jeden ze svárů, ale to bylo asi tak vše, čím jsem se u toho zabýval.

Od ubytování jsem se nedočkal ničeho luxusního, ale v porovnání s cestou sem, jsme byli na pokoji "už jen" čtyři. Zajímavý problém nastal, když se měly kajuty rozdělovat a bylo to pouze a jenom na nás. A jak jsem se dozvěděl o několik vteřin později, tak mi byla, díky mému proslovu vůči poručíkovi, umožněna první volba. Otočil jsem se ke skupině echaniů za mnou a pokusil se o vřelý úsměv.
Nechal bych, ať si první vyberou ženy, zda-li chtějí vlastní kajuty, nebo jim nevadí sdílet společné, a potom se prostě rozdělíme po čtyřech. Stejně tam budeme jenom spát a převlékat se. A jakmile skončíme s výcvikem, tak se naším domovem stane bitevní pole, takže se tímhle rozhodně nehodlám nechat rozmazlovat,
zareagoval jsem bez většího zájmu na pozici alpha-jedince a slovo ohledně výběru jsem přenechal ženám. V naší kultuře byli stavěny výše a tak jsem prostě ani nemohl udělat nic jiného, než se vzdát práva prvotního výběru. Navíc mi přišlo hloupé určovat vůdce, alphu, nebo jak to kdo chtěl nazývat, podle jedné slovní potyčky s někým, kdo nechtěl nebo se ani nesnažil pochopit tradice mého druhu.
Navíc pozice vedoucího se musí bránit a na to nemám náladu. Přijel jsem sem ... co vlastně? Najít budoucnost?
zauvažoval jsem čekajíc, jestli se některé z echanijských žen ze skupiny ujme nabídnuté příležitosti a pokročí s výběrem. Já osobně jsem svůj případný volný čas plánoval rozložit na tělocvičnu, ale spíše k nalezení odlehlé části lodi, kde bych mohl procvičovat nerušeně. U tělocvičny jsem předpokládal více než značnou vytíženost, což mohlo znamenat další konflikty.

[Atalon]

Soustava Suurja; Republikový křižník – Medusell:

Tvá skupina, sestávající ze čtrnácti bojovníků a šesti bojovnic, byla tvým prohlášením dost překvapená. Jistě, jisté pochyby o právoplatnosti tvého zvolení nepsaným vůdcem tu byli, ale i tak nikdo nečekal, že bys takovou nabídku mohl odmítnout. Přeci jen, ve vaší kultuře nebylo také zvykem podobné pocty odmítat a to ani v případě kdy musel válečník jejich plnou oprávněnost dokazovat až jaksi dodatečně. Nicméně ve tvých slovech jistá logika byla, proto byla akceptována bez námitek, tedy alespoň těch vyslovených. V očích mnohých jsi ovšem zapadl do kolonky bojovníka za daných okolností až příliš lpícího na starých zvycích, ne-li zbabělce, bojícího se postavení. Minimálně polovině z tvých spolubojovníků totiž přeci jen vrtala slova a činy starého poručíka v hlavě, možná i víc než si sami byli ochotni připustit.
Je nás trochu špatný počet.
Přerušila nakonec studené ticho Tarkeja.
Šest po čtyrech nerozdělíme. Takže minimálně dvě skončí s muži. Takže které další to nevadí?
Z myšlenky sdílet pokoj s minimálně dvěma muži a vlivem tvého proslovu být nejspíše považována za nejvýše postavenou osobu v něm, nikoho také příliš nerozjařil. Jednou věcí bylo takové postavení dostat od ostatních, úplně jinou ho ale mít na základě zvyklosti, jejíž přetrvání zde mohlo být vratší než kláda na rozbouřené řece.
Já půjdu.
Odpověděla najednou na Tarkejinu výzvu Ilerai. Bylo to dost překvapivé, jelikož Ilerai rozhodně nepatřila k nejlepším bojovnicím, právě naopak. Navíc sebou nesla několik moc nepěkných škraloupů na cti, které, aspoň podle některých snadno uvěřitelných zvěstí, byly důvodem jejího odchodu z Eshanu. Ty jsi tak jako všichni ostatní Ilerai poznal až při výcviku a z toho co jsi viděl, opravdu používala postupy echanské cti dost vzdálené, ovšem pravdou také bylo, že s jejich pomocí dosahovala v takticky zaměřených úkolech výsledků vysoce převyšujících vás všechny.
Budeme spolu.
Přikývla Tarkeja a otočila se k ostatním.
Dobře, rozdělme se a zabydleme. Podle té plechovky máme ještě dnes nástup k tomu jejich slavnému výcviku.
Tarkeja byla perfektní vůdce, způsob jakým pronesla tato slova, množství a důraz sarkazmu, ale i autoritativní postoj, to vše bylo zvoleno perfektně.

Rozdělování kajut bylo od této chvíle už velmi rychlé, vlastně až moc. Tarkejino velení a svým způsobem i tvůj proslov zařídily jejich rychle rozdělení podle, no řekněme společenského postavení. Utvořila se tak samostatná skupina žen, jež si zvolila poslední z kajut v chodbě, a tři skupiny mužů obsadivší další tři. Uvnitř skupin byla sice volnější, ale jasná hierarchie a její členy spojovalo vždy hluboké vzájemné poznání z minula. S několika z nich jsi se v minulosti střetl v boji i ty, ale teď se k tvému připojení k některé ze skupin nikdo nehlásil.
To je cena za skromnost.
Špitla ti do ucha Ilerai když tě míjela do poslední z kajut. Právě ta se měla stát tvým domovem, pokud se nerozhodneš získat si jiné renomé.

[Jordi Linx]

Soustava Suurja, Republikový křižník Medusell:
Zdálo se, že z pozice alpha jsem opět rychle spadl dolů mezi ostatní, ne-li ještě níž. Nijak jsem nepociťoval potřebu se k tomu vyjadřovat ani se tomu bránit.
Takhle to bude lepší, nikdo ode mě nebude alespoň nic očekávat,
pomyslel jsem si pro sebe a byl jsem nakonec se svým rozhodnutím spokojen. To, že na mě vyzbyl zrovna onen společný pokoj a že byl umístěn na asi nejhorší pozici, mi bylo úplně jedno a vůbec jsem se s tím nezabýval. Jak jsem řekl nahlas, tak jsem to stejně vnímal jen jako místo pro spánek a převlečení, což šlo praktikovat skoro kdekoliv.
Jak jsem řekl, je mi jedno kde a s kým budu spát. Jde o to mít kde spát,
podotkl jsem pouze směrem k Ilerai a vyrazil do pokoje i se svými věcmi. Pokud byla volná ještě postel nahoře, tak jsem měl v plánu si ji zabrat pro sebe, jinak mi to bylo opět jedno. Následně jsem si chtěl uklidit své věci, trochu se protáhnout a věnovat chvilku odpočinku v echanijském relaxačním posedu. Pro nové adepty bojového umění echani byl hodně nepříjemný, ale zkušený válečník v něm dovedl nalézt klid a rovnováhu a mnohdy si odpočal lépe, než při spánku. Tento posez zaručoval rovnoměrné zatížení všech skupin svalů a bojovník byl z něho připraven do boje skoro okamžitě.

Pokud bych měl ještě docela dost času, tak jsem si chtěl obhlédnout okolí našich kajut a také onu tělocvičnu, případně jiná místa, kde by se dalo procvičovat umění Echani a to pokud možno bez rušení ostatních. Při tréninku jsem měl radši klidné prostředí, protože jsem jej zaměřoval na odstraňování jednotlivých chybek a vstřebávání je jako podvědomé návyky pro skutečný boj. Dále bych se už ve své lehké zbroji a se svými zbraněmi dostavil k tréninku, tedy pokud by nebylo v instrukcích řečeno jinak.

[Atalon]

Soustava Suurja; Republikový křižník – Medusell:

Kde spát jsi skutečně měl, bohužel to bylo asi tak to jediné co ti vaše kajuta mohla nabídnout. Vyzbyla na tebe k tvé spokojenosti pravá vrchní postel, i když především proto, že ani Leran ani Ilerai neměli dostatečnou důvěru v improvizované sváry držící jí na pozici a tak se o její okupaci ani neucházeli. Naproti tobě se usídlila Tarkeja, které trochu nedůvěryhodně vyhlížející lůžko skoro nevadilo. Mimo to ti zůstala spravedlivě rozdělená čtvrtina úložních prostor pro věci a polička u tvé postele. Také jsi si teď všiml něčeho čeho dříve ne a to větrací šachty, dost nenápadně řešené, přímo uprostřed stropu kajuty, která tě ale zatím moc neměla proč nezajímat.
Bahera! Tohle není kajuta, ale konzerva!
Zhodnotil po chvíli velmi trefně Leran, když se už asi počtvrté srazil mezi postelemi s Ilerai a vyrušil tak tebe a Tarkeju z relaxace. Ta stejně jako ty seděla na svém lůžku v tréninkovém sedu a snažila se relaxovat. A tak jako už třikrát předtím, věnovala vyrušitelům jen nevlídný pohled, než se vrátila k soustředění. Což se opakovalo ještě dvakrát, než jsi usoudil, že pokusů o odpočinek už bylo dost a vydal ses na průzkum.

Ten se ve chvíli ukázal být nebývale úspěšným. Zjistil jsi totiž, že podobně “nepraktická“ situace jako ve vaší kajutě fungovala prakticky všude a že dle tvého očekávání, vypadá sice velmi dobře zařízená a vybavená tělocvična spíše jako veřejné tržiště. Mimo toho jsi také zjistil, že jsou ve vaší obytné sekci podobně vybavené a obsazené ještě dvě tělocvičny a že podobných obytných sekcí pro vojáky je tu víc, přesně tři. K větším úspěchům ale bezesporu patřilo nalezení jedné poněkud zastrčenější sprchy a to za jakousi strojní sekcí na levoboku lodi. Nejspíše šlo o nepřestavěný zbytek po čtvrté ubytovací sekci, kterou nakonec nahradila ona technická sekce. A jako zlatý hřeb průzkumu, a to málem s následkem zlomené nohy, jsi čirou náhodou našel přesně to, co jsi hledal. Byl to dost malý kout, zastrčený hluboko za technickou sekcí a za tunami kabelů a potrubí, s přístupem dost krkolomným, aby se o něj nikdo nepokoušel. Byl to ale volný, a hlavně dokonale klidný prostor, přímo za vnějším pláštěm lodi, dost velký na trénink. Pravda, nebyl ideální, nebylo tu nic případně použitelného jako cvičný cíl, o osvětlení se staraly jen stíny světel z aktivních sekcí a dvě nouzová světla, takže tu panovalo trochu nepříjemné přítmí, ale asi to bylo to nejlepší co se dalo najít.

Když jsi se vrátil ze svého průzkumu, čekali tě už tvoji spolubydlící připravení k boji.
Kde seš?
Vyhrkl Leran, okamžitě jak tě zahlédl.
Byl tu nějakej voják, máme okamžitě nastoupit v hangáru.