Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Jordi Linx »

Soustava Suurja, Republikový křižník Medusell:
Stížnosti Lerana na nepohodlí mě nechávaly naprosto klidným, tedy alespoň do té doby, než jejich neustálé opakování začalo mít značně rušivý vliv na mé soustředění. Bylo jenom tedy rozumné, že jsem se vydal rovnou na průzkum, který nejenomže potvrdil moje předchozí odhady, ale dokonce mě přivedl k tomu, že jsem byl značně optimistický.
Drobného úspěchu jsem nakonec dosáhl při svém pátrání po místě vhodném k tréninku, kdy jsem skončil v značně oddělené části lodi, což mi nebylo nikterak na škodu.
Tady by to šlo ...
poznamenal jsem nahlas a vyzkoušil si na místě několik postojů a úderů, abych si zjistil, jak hodně by mě mohl zdejší prostor omezovat, či kolik možností mi poskytne při mém tréninku. Na to, že bych se pokusil urvat si kus ze společných tělocvičen jsem nepomyslel ani na jedinou vteřinu. Jakmile jsem byl spokojen s nalezením prostory, tak jsem zamířil zpět na svou ubikaci jen proto, abych byl informován o povinném nástupu.

Fajn, akorát jsem skončil s prohlídkou.
odpověděl jsem Lerianovi nonšalantně, v rychlosti jsem na sebe hodil své lehké brnění a vyzbrojil se, jako bych měl jít rovnou do ostré akce. Znamenalo to vzít si svůj dvoučepelový vibromeč, přes záda hodit na popruhu moji blasterovou pušku a teprve poté jsem mohl vyrazit za ostatními, kteří se rozhodli na mě čekat.
Tak na tohle jsem hodně zvědavej,
pomyslel jsem si, zatímco jsme vyrazili kupředu, jakmile jsem jednoduchým gestem dal najevo, že jsem připraven do akce. I když jsem se nemohl ubránit pochybám, že moje vybavení nebude v tomto případě k takovému užitku a spíš jsem očekával, že dostaneme nějakou erární výzbroj, jejíž kvalita bude pochybná, nemluvě o spolehlivosti.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Atalon »

Soustava Suurja; Republikový křižník – Medusell:

S prohlídkou?
Leranův pohled mluvil za vše. Právě hluboce litoval toho, že ho nic podobného také nenapadlo a byl víc než jen průměrně zvědaví co jsi objevil, i když si uvědomoval že není vhodný čas a proto jinak mlčel. I v Tarkejiných očích se objevil podobný záblesk zvědavosti, ale jako obvykle nedala nic znát.

Když jste doběhli do hangáru, scházely se ještě ostatní jednotky a obecně to tu vypadalo spíše jako výprodej než nástup. To se ovšem změnilo v okamžiku příchodu poručíka Tarra a dalších deseti nižších důstojníků, jeho podřízených.
Co to tu má být?! Okamžitě nástup a pozor, Sakra!
Jediný hromový povel stačil, aby se i poslední zbytky zařadily do nástupní formace a zavládl naprostý klid.
Dobře, lepší.
Zkonstatoval suše poručík.
Možná se ptáte co vás čeká. Nebo spíš. Čím vás tvrdé bojovníky budeme zase obtěžovat.

Odpověď je prostá, jdeme zjistit, jak si dokážete poradit. Budete vybaveni nesmrtícími zbraněmi, abyste se nám náhodou nepostříleli… Zasmál se kysele …a vysazeni v náhodném bodě cvičné zóny, ve zcela neznámém prostředí. Někde ve vaší oblasti je rozmístěno několik majáků...
Poručík pozvedl černou krabičku se dvěma černobílými pruhy a jediným velkým rudým tlačítkem.
…a cílové stanoviště, to je bílý kruh s rudou vlajkou. Vaším úkolem je alespoň jeden tento maják najít, dostat se i s ním do cílového stanoviště a tam ho aktivovat, pouze tam, za předčasnou aktivaci budete penalizováni. V oblastech je rozmístěno několik cvičných droidů simulujících nepřátele, snad nemusím dodávat, že úmrtí se také penalizuje. Jasné! A aby jste měli motivaci. Cvičení skončí, až své majáky aktivuje čtyřicet z vás. Těchto čtyřicet bude mít zítra volno, zbytek se bude věnovat zlepšování republikových vztahů se Suurjou. Místní mají zrovna období sklizní a velmi uvítají naši pomoc na svých polích.
Poručík domluvil a vedle něj vystoupila mladší lidská žena, která se ujala slova.
Na cvičení poletíte dvanácti-místnými transportéry. Je na vás jak se do nich rozdělíte i zda budete dále postupovat týmově či jednotlivě, ale body za aktivaci majáku budou přičteny jen tomu kdo fyzicky tento maják aktivuje.
Mladá podporučice domluvila a na její místo se postavil Cerean středního věku.
Teď máte deset minut, abyste se přezbrojili a rozdělili do transportérů. Cvičné zbraně najdete ve skladišti za mnou.
Rukou ukázal na právě se otvírající přetlakové dveře za svými zády.
Tam také můžete odložit své stávající a později si je vyzvednout. Sklad je vcelku dobře zásoben, takže byste měli obdržet v podstatě cvičnou verzi vaší stávající zbraně.
Bylo řečeno vše, prostor pro otázky, nebyl. Jen jemné postrčení poručíka Tarra.
Tak na co tu čekáte, na pozvánku?! Rozchod a poklusem!

Sklad byl opravdu dobře zásobený a rozkládal se v něčem co kdysi možná sloužilo jako opravárenský dok pro stíhače. Pro místní obsluhu, mladičkého člověka s červenýma očima, nebyl problém najít cvičnou verzi tvé pušky. Dokonce se tě velmi slušně zeptal, zda k ní nechceš i něco dalšího, když si všiml, že mimo meče jinou zbraň nemáš.

To s rozdělováním do skupin to bylo podstatně horší. Nikomu se výrazněji nechtělo hrát si na farmáře a tak o nějaké týmové spolupráci opravdu mluvit nešlo. Většina se prostě po zuby ozbrojovala, připraveni na budoucí sólovou akci.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Jordi Linx »

Soustava Suurja, Republikový křižník Medusell:
Zvědavost mých kolegů zůstala neuspokojena, protože jsme vyrazili do hangáru, kde jsem se už rovnou zařadil připraven naslouchat tomu, co si pro nás republikoví důstojníci přichystali. Když se konečně vyjádřili, tak mě až tak nějak výrazně nepřekvapili.
Hmm, místo aby nás pobízeli ke vzájemné spolupráci, nás posílají proti sobě,
pomyslel jsem si, když jsem si uvědomil jednu základní chybu. Individualita se hodí pro souboj jednoho proti jednomu, ale v širším měřítku je zapotřebí kooperace týmu, což byla jedna z věcí, které jsem považoval za možnou obtíž při zpracovávání. Vlastně by to mohla být problematická část i pro většinu Echani, kteří na tohle nebyli cvičeni. Tedy neznamenalo to okamžitě, že bychom v tom měli selhávat, ale základní předpoklad mluvil spíše proti nám.

Svých zbraní jsem se vzdával nerad, ale minimálně v případě pušky jsem dostal víceméně postačující ekvivalent. Věnoval jsem mu rychlou prohlídku s kontrolou všech podstatných částí a pokud bych na nich neshledal nic špatného, tak jsem byl ochoten si tuto cvičnou pušku zanechat. Vydavač se však velice trefně zastavil nad tím, zda-li nechci ještě nějakou jinou zbraň, protože vibročepele asi nepřipadaly v úvahu.
Určitě by se hodila ještě nějaká další palebná síla a nějakou čepel mít musím. Ta se vždy hodí,
zauvažoval jsem rychle, abych mohl odpovědět a začít se naloďovat na transport dolů.
Nějaký blaster, rychlejší palbu střelbu, účinnější na blízko a jsou povoleny alespoň vibronože?
odpověděl jsem po chvilce výdejci a čekal, zda-li dostanu, oč jsem si zažádal nebo ne.

Jakmile jsem byl vybaven, tak jsem zamířil k nejbližšímu transportu, kde bylo ještě nějaké volné místo s úmyslem nalodit se. V podstatě bylo úplně jedno, s kým a kde se vylodím, protože to mělo být jeden na jednoho. Ale i tak jsem byl spíš ochoten preferovat transport, kde by už byli nějací echani, než naopak.
Mám totiž takový pocit, že jiné druhy by byly ochotné jít i proti sobě navzájem,
nahlodala mě myšlenka, která by nemusela být až tak daleko od pravdy. V její prospěch navíc hrály už samotné poznatky toho, jak to někdy v ubytovací sekci vypadalo a tamější spory, které se tam odehrávaly.
Jakmile bych byl v transportu, tak jsem plánoval provést důkladnou kontrolu svého vybavení a snažil se dostat do pozice k oknu či průzoru, abych získal výhled na místo, kde se má odehrávat naše "zkouška".
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Atalon »

Soustava Suurja; Republikový křižník – Medusell:

Mladík ve zbrojnici byl tvou reakcí dost překvapen. Vlastně úplně stejně jako ty jeho, když si od tebe odmítl vzít meč. Místo toho ti ale podal ještě jeden velmi lehký a do ruky dokonale padnoucí velmi malý blaster.
Promiňte pane, ale kontaktní zbraně jsou dnes povoleny všechny.
Dodal pro vysvětlení.
U nich se jaksi čeká… no prostě se předpokládá, že když je nosíte tak s nimi umíte zacházet dost na to aby jste tím nesekli některého z ostatních.
Mladík mluvil dost otevřeně, to bylo patrné, ale dost tiše, aby vás mohl slyšet i ve vás obklopujícím davu, jen málokdo.
A tohle je MB-120, je to novinka od Luxan PA. Má článek na padesát ran, který se snadno vyměňuje…
Začal s představením podané zbraně a rychlým pohybem a stiskem dvou zrcadlových ovladačů na bocích patrného energetického článku, jej bez námahy vyjmul. Okamžitě jej stejně snadno nasadil s tichým zacvaknutím nazpět a podal ti malou kapsičku, sloužící jednak jako pouzdro na blaster, ale i jako úložiště pro pět náhradních článků, které vzápětí podal také.
… a díky zdvojenému nabíječi a poloautomatické tlakové spoušti dokáže vypálit až pět ran za vteřinu. Stačí prostě držet spoušť. Původně měl trochu problém s mířením, ale přestavěl jsem ostřící obvody a mířidla. Teď je do takových deseti metrů naprosto přesný a jestli jste obstojný střelec, tak své udělá i na padesát. Navíc je docela lehký a malý, což by se vám mohlo hodit. Co jsem slyšel, tak echani nejsou moc na velký děla. Eh… Pane.

Jak se dalo už skoro předpokládat, skončil jsi nakonec v transportéru s Leranem, ten se tě totiž ještě pořád držel skoro jako vůdce. Mimo něj tu byl ještě Kishore a Savitar, dva bojovníci z jižních údolí Eshanu. Dobří bojovníci, ale příšerní stratégové, kteří se většinou točili kolem Matei, bojovnice kterou považovali za svého přirozeného velitele, která je teď ale záměrně odehnala do jiného transportu. Dále tu už ale bylo jen sedm lidi, z toho jedna mladší dívka a jedna champalanka. Navíc šlo o klasický popelnicový model transportéru s totální absencí průzorů, takže ani šance na výhled se nekonala.

Poslouchejte!
Ujal se chvíli po startu slova jeden z mužů. Nebyl výrazně starší než ty, ale měl ve tváři vepsáno, že tohle není jeho první bojová zkušenost, vlastně to dost dobře nemusela být ani jeho stá. Neměl jizvy, alespoň ne ty viditelné, ale jeho rysy byly ztvrdlé a ostré a jeho oči stejně tak.
Je mi jedno co říkají. Ale myslím, že bychom měli postupovat společně. Neříkám, že jako tým. Klidně každý sám za sebe, ale podle mě by nebylo od věci zůstat spolu, aspoň než zjistíme, co nás čeká. Rozejít se můžeme vždycky.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Jordi Linx »

Soustava Suurja, Transport na planetu:
Se slovy díků jsem si tak nakonec ponechal svůj vibromeč a vrátil jej na své místo a po chvilce váhání přijal i zbraň. Měl jsem radši odzkoušené modely a ne novinky, ale nechtěl jsem zklamat výdejce zbraní, který tvrdil o svém vylepšení a zbraň představil opravdu dobře.
Echani umí střílet, jen preferují osobní souboje,
rozhodl jsem se ho ještě poučit, než jsem opravdu zamířil do transportu, kde se kromě mě nacházeli ještě další tři echani, včetně Leran, který se o to mohl pokusit i úmyslně. K mému zklamání byl transport bez oken či průzorů a mohl jsem se jen domnívat, co nás tam bude čekat do doby, než opravdu přistaneme na povrchu. Krátce po odletu okamžitě jeden člověk navrhnul, abychom se drželi společně, minimálně do nějaké doby. To že si ve své větě trochu protiřečil a jistá neurovnanost proslovu mu však na nějaké velitelské důvěře nepřidaly.
Když o tom přemýšlím, co vlastně získám tím, když uspěju v téhle misi?
zaváhal jsem na chvilku, jaký má tato mise pro mě vůbec význam. Ano, mohl jsem v případě úspěchu získat den volna, ale ten bych stejně věnoval tréninku v prostorách lodi. V druhém případě jsem se mohl podívat na planetu, sice za cenu namáhavé fyzické práce, ale to mi nikterak nevadilo a kontakt s místními by mi mohl prozradit něco více o situaci okolo. Uvědomil jsem si tedy, že vůbec netuším do jaké míry se chci nějak aktivně tohohle všeho zúčastnit, přesto ...
Jestli máme postupovat společně, tak musíme jako tým, jinak si budeme překážet. Máš tedy nějaký návrh, jak toho docílit?
zeptal jsem se ho nahlas a zauvažoval jsem nad tom, že by možná nebylo od věci zjistit, jak vojensky uvažují ostatní jedinci v republikové armádě, kteří nepocházejí z echani. Možná by mi to dokonce mohlo pomoct v hledání toho, proč jsem opustil Eshan pro službu v armádě.
Nějakou zkušenost už má, ale souvisí to s vedením týmu?
zauvažoval jsem ještě a čekal na to, co člověk odpoví. Času do přistání zase tolik nebylo a o to důležitější tedy bylo tohle celé rozřešit. Navíc tu byli ještě další vojáci na palubě, kteří by se k tomu měli vyjádřit.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Atalon »

Soustava Suurja:

Tvůj návrh se na rozdíl od návrhu lidského vojáka nesetkal s velkým pochopením. Pro všechny byla očividně příjemnější představa jistého volného spojenectví z opatrnosti, než týmové práce evokující u nich představu pevného řádu, pevných pravidel s jediným vůdcem. Na rozdíl od tebe tu asi nikdo neviděl v celodenní těžké práci na poli zas tak malý problém a uměl si představit mnohem lepší a příjemnější způsoby trávení času. Právě proto byl tvůj a tím vlastně i jeho návrh zcela zamítnut a k této otázce už se, mimo občasného brblání, nikdo nevyjádřil.
Jdeš na věci moc zhurta.
Řekl ti nakonec onen muž.
Zatím neměli důvod stavět tým a bez důvodu nebo rozkazu se do toho nepohrnou. I když máš sebevětší pravdu.
Dodal klidně a zkontroloval si výstroj s velkým důrazem na své tři zbraně. Těžkou blasterovou pistoli ve volném pouzdru na boku, těžkou ostřelovačskou pušku snad trochu archaického vzhledu a blasterovou karabinu k níž si, zřejmě kvůli výměně za cvičnou verzi, teď montoval dodatečná mířidla. Mimo to si ještě zkontroloval helmu, podobnou designem té standartní republikové, ale místo rudých barev stylizované, tak jako ostatně i zbytek jeho výstroje a oblečení, do tmavých modro černých barev. Pracoval klidně a metodicky a ty jsi si všiml, jak při práci jeho pohled přejíždí zkoumavě ostatní.

Netrvalo dlouho a váš transportér se začal jemně chvět.
Měli byste se připravit.
Upozornil opět tentýž voják naprosté nováčky, takže vlastně i tebe, že se blíží přistání. Chvění rychle přerostlo v nepříjemné otřesy zakončené prudkým škubavým pohybem, doprovázeným pískavým zvukem hydrauliky. Přistáli jste. Zadní rampa transportéru se rychle aktivovala a do jeho šerých útrob pustila prudké, oslepující paprsky denního světla.
Ven! Ven! Ven!
Zahučel interkom rozkaz k vylodění.

Před vámi se otevřel skutečně překvapivý pohled, který vás všechny zaměstnal dost na to, aby jste takřka nevnímali odlétající transportér za svými zády. Byla to béžovo rudá žíhaná obloha nad vašimi hlavami, která většinu z vás upoutala především a zároveň vás ujistila kde jste. Planeta Suurja už na snímcích které vám promítali při příletu na Medusell, měla takovou barvu, ale vidět to teď, odsud, to bylo o něčem úplně jiném. Skrze oblohu procházelo dost slunečních paprsků aby bylo poznat, že je den, nejspíše pozdní ráno, možná dopoledne. Ale slunce postrádalo svou obvyklou bodavou intenzitu, pohled okolo byl měkčí, příjemnější a i když byl vzduch trochu dusný, šířila se jím nádherná směs rostlinných vůní. Pokud bylo skutečně teprve ráno, čekal vás opravdu horký den, protože už teď bylo dost teplo. Co ale bylo bezesporu ponuřejší, byl výhled na vaše okolí. Nacházeli jste se totiž v poli trosek jakéhosi města. Jak se zdálo, bylo toto město opuštěno a zničeno už dávno. Většinu trosek porůstaly rostliny a mech a bylo nejspíše zničeno útokem z orbity. Ve vašem bezprostředním okolí ležely trosky dvou rozsáhlých komplexů budov ze železobetonu a zbytky tří ulic kolem nich. Z nichž nejpřístupněji vypadala ta nejširší, nejspíše hlavní, ulice ve středu, přímo před vámi. Tou se vydala většina lidí a Kishore se Savitarem. A pak budova nalevo, podstatně méně pobořená než její protějšek. Touto cestou se vydala champalanka. Druhý komplex, napravo, vypadal hodně zničeně a možná i trochu nestabilně. Podobně na tom byly i obě boční cesty z větší části zavalené sutí, nebo místy se propadajícím povrchem. Přesto, poskytovali, za cenu namáhavějšího a asi i nebezpečnějšího postupu, na první pohled mnohem větší a lepší možnosti krytí. Možná právě to byl důvod, proč si právě z nich vybral onen voják, lidská dívka a ještě jeden člověk, který se už v transportu od ostatních dost distancoval. Všichni se vydali dál samostatně, odměřený voják cestou úplně vlevo a lidská dívka skrze budovu. Poslední se na cestu vydal voják, který navrhoval společný postup.
Hodně štěstí.
Popřál vám, ještě než opatrně zmizel za sutinovým valem cesty úplně napravo. Tak jste na shromaždišti zbyli jen ty a Leran, který nejevil zájem jít někam bez tebe.
Mě je jedno jestli skončím na poli. Hlavně chci být bojovník a mám pocit, že to tady bude snazší po tvém boku.
Leran narážel stále na tvůj slovní souboj s poručíkem, ze kterého jsi na rozdíl od něj vyšel bez poskvrny na cti, nebo aspoň bez bolesti ohromujícího zásahu.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Jordi Linx »

Suurja, Trosky města:
Vysoce zamítavý postoj týmu mě trochu překvapil.
To jsou všichni takoví sobci nebo tady jsou kvůli kreditům?
zauvažoval jsem, proč se všichni stavěli tolik proti možnosti společného výcviku. Každý chtěl radši dosáhnout svého, aby se mohla zítra poflakovat kdesi, zatímco náš nepřítel si tenhle luxus dopřávat nebude. V ten moment mě napadlo, jestli bych neměl rovnou dojít do extraction pointu s tím, že se dobrovolně hlásím na pole, ale přesto jsem se rozhodl se tu minimálně porozhlédnout.
Ale celkově jsem si dost pokazil dojem o tom, jak odhodlaná je tato armáda k tomu, aby tuhle válku vůbec chtěli vyhrát. Dokonce se mi vloudila do mysli myšlenka na to, zda-li bych radši neměl opustit armádu, ale vůle k tomu, že pokud bych odešel i já, kdo má trochu vůli k boji proti mandalorianům, tak by se tahle armáda mohla rovnou odepsat.

S oním vojákem, který se zdál, že má alespoň trochu rozumu, jsem chtěl prohodit alespoň několik slov, ale vyrazil do města dřív, než jsem k tomu dostal příležitost.
Není to nastrčený instruktor?
napadlo mě, když jsem sledoval jeho záda, jak mizel ve městě, zatímco já jsem zde zůstal pouze s Leranem, který mi i osvětlil, proč se rozhodl zůstat tu se mnou.
Díky, řekl bych. A práce na poli bude přínosnější, než poflakování se na lodi, kde je všude přeplněno. Ale řeknu ti to přímo, nemám v plánu tenhle úkol dokončit nalezením té blbosti. Chci se podívat po městě, zjistit, co tu mandíci nadělali, případně jak. Navíc výpomocí na polí se seznámíme s nějakými lokálními a to jsou další informace.
seznámil jsem Lerana se svým plánem pro tento úkol. Neměl jsem výrazně problém s tím, aby mě tu následoval, nebo spíš lépe, šel se mnou, ale bylo by dobré, aby věděl, že nemám v plánu úkol splnit tak, jak nám byl nastrčen.
Pokud chceš i tak jít se mnou, tak bych se nejdřív rozhodl najít nějaký vysoký bod a porozhlédnout se po okolí, abychom věděli, která cesta je nejlepší nejenom na začátku, ale i v průběhu. Takže to vypadá na nějakou budovu - máš nějaký návrh, nebo se zkusíme vydrápat na vrchol té napravo? Zdá se mi trochu vyšší, než ta vlevo, tedy vyšší rozhled.
nastínil jsem možný počátek našeho postupu a čekal jsem, jak bude Leran reagovat, či zda bude souhlasit. Pokud by souhlasil, tak bych vyrazil opatrně vpřed s puškou v rukou připraven začít střílet a držet se při pohybu při stěně. Samozřejmosti by byla kontrola podlahy v budově, kde bych se velice nerad probořil.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Atalon »

Soustava Suurja; tréninková oblast:

Mě je to fuk, na lodi bych stejně asi trénoval, když by byli všichni pryč, tak by byly volné tělocvičny. Takže jediný rozdíl je v tom, že na lodi bych si určoval co, kdy, jak. Na poli budeme nejspíš pracovat jak nám řeknou. No a ještě v tom že na lodi se asi vyhneme dalším výchovným proslovům.
Vyslovil Leran svůj názor s lehkým pousmáním.
A co se postupu týče, tak jsem pro. Sice jak tak koukám bude sranda tam vylézt. A nezabít se u toho, ale proč ne.
Dodal ještě když pohledem přejel zbytky budovy napravo.

Ta se zdála pozůstatkem snad nějakého výzkumného, nebo výrobního komplexu, přesněji to ale říct nešlo, protože z ní moc nezbývalo. Snad jen že původně musela být dost velká a mít nejméně čtyři patra. Tolik totiž obsahoval pozůstatek zdi na pravé straně jejího obvodu a asi nejvyšší bod v okolí, nebo přinejmenším nejvýraznější. Ze zdi zbýval jen obitý střep s pruhy podlah asi ve třímetrových odstupech a náznaky několika vnitřních stěn, držících nyní celou strukturu pohromadě.

Ale plán byl vysloven a nezbývalo než jej uskutečnit. Vyrazil jsi tedy k otvoru po dveřích, asi nejlepšímu vstupu do budovy. No, nejlepšímu. Stejně dobře by šlo prostě vyběhnout po hromadě suti vedle zbytku zdi s otvorem, nebo o kus dál proběhnout zbytky nějaké místnosti, ale otvor po dveřích poskytoval zdaleka nejlepší možnost krytí a byl z něj nejlepší výhled na obsah budovy. Jak se ukázalo, tak ale nebylo moc na co. Vnitřek budovy byl zcela podle předpokladu plný sutin, zbytků stěn a trosek. Vše bylo rozmístěno v hojném počtu co celé podlaze a neponechávalo v budově tak žádný větší otevřený prostor. Díky čemuž jste se k obvodové zdi dostali pod takřka nepřetrženým krytem. A za celou dobu nezaznamenali žádného nepřítele, ale ani přítele. Po dívce která vběhla do budovy před vámi se slehla zem.
K výstupu do druhého patra střepu jste použili plošinu přirozeně vytvořenou ze zbytku budovy a opřenou o zeď. Zdála se stabilní, ale i tak jste postupovali velmi pomalu a opatrně. Tím ale také skončila lehčí část vašeho výstupu. Do třetího patra se totiž nejsnáze šlo dostat použitím zbytku okna coby opory k vyšplhání a ani podlaha třetího patra, vrzající a skřípající vám pod nohama, nepůsobila nijak věrohodně. Odměnou se vám ale nabízel docela široký rozhled, široký a pochmurný. Výhled na město v troskách, město které ve dnech své slávy asi skýtalo domovy dost možná tisícům. Nyní ale leželo v sutinách. Podle toho co jsi viděl, bylo město zničeno už dávno, nejspíše dávno před mandalorianskou krizí a vše potvrzovalo, že šlo o orbitální bombardování snad nějakým druhem mass driveru. Naprostá většina budov byla ze železobetonu, minimálně kam až jsi dohlédl. Město pak mělo z půdorysu nejspíše kruhový tvar, jemuž vévodily trosky jakési ohromné stavby ve středu a na pohled se zdálo symetrické, což napovídalo masové výstavbě stejných, nejspíše obytných budov. Ty byly soustředěny především kolem středové budovy, na okraji se pak nacházeli výrobní komplexy jako ten v němž jste zrovna byli. Směrem ke středu už byla takových komplexů jen jedna řada, kdežto za vámi jich leželo nejméně ještě šest. Městem kdysi nejspíše vedla magnatrať nebo něco podobného po čem tu zbyly koleje a mělo desítky malých náměstí se zelení a fontánkami, z nichž se teď staly menší lesíky s jezírky. Několik budov, zvláště pak na pravé straně města se zcela propadlo pod zem, ale jen těžko se dalo odhadnout jestli kvůli umělé, nebo přírodní krajino tvorbě. Troskám pak vévodily především zbytky nějakých asi věžovitých staveb symetricky roztroušených po městě, které i přes své zničení převyšovaly ostatní, s výjimkou hlavní budovy uprostřed. Z života jsi toho moc nezahlédl, pár míhajících se teček které mohli být prakticky čímkoli a skupinu vašich vojáků, kteří se vydali po hlavní cestě a kteří po ní ještě stále postupovali vpřed mezi posledními výrobními komplexy. Z ostatních jsi neviděl nikoho. Ovšem zahlédl jsi ještě něco. Cílová stanoviště. Po celém městě, většinou uprostřed větších otevřených prostranství byly asi pět metrů v průměru velké jasně bílé kruhy s vlajkou uprostřed. Vlajky ale měli různé barvy, byli tu zelené, bílé, modré a pár rudých, ty jsi viděl dvě. Jedna se nacházela u věže nalevo, na západě, jak ti prozradilo slunce, a druhá přímo před vámi, na náměstí asi v polovině cesty ke hlavní budově. Víc jsi toho neviděl a dalo se pochybovat, že z vyššího a poslední patra, to bude jiné.
Páni, tady to vypadá. Tak co uděláme teď?
Zeptal se nakonec Leran opatrně klečící u zdi.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Jordi Linx »

Suurja, Trosky města:
Procházení budovou nebylo jednoduché, ale od toho jsme si tuhle cestu také nevybrali. Když už nic jiného, tak by to pro nás mohla být více než postačující rozcvička a protažení. A to ve více směrech, protože šplhání zapojovalo i horní část trupu a smysly jsme museli mít nastraženy kvůli nebezpečnosti budovy. Po chvilce prodírání se troskami jsme se nakonec vyškrábali do třetího patra, které nám pro výhled samotný postačovalo.

Výhled byl skoro až zdrcující. Poškozená města se dala nalézt i na Eshanu, ale tohle celé bylo mnohonásobně rozsáhlejší.
Ani neměli šanci pro poslední vzdor,
přivřel jsem oči a uctil chvilkou soustředění památku těm, kteří zde zahynuli. Poprvé jsem se mohl dostat do reálné ukázky toho, co válka dokázala způsobit. A hned poprvé to ve mně zanechalo stopu, čímž celá tahle akce pro mě mohla být přínosnou. Uvědomění, že válka není jenom o střetu na bojišti, boje muže proti muži, ale také bojem vesmírné lodi proti nechráněnému městu. Sice tohle město bylo cílem v nějakém mnohem starším konfliktu, ale i tak to mělo patřičný varovný efekt.
Zadíval jsem se po okolí a pokusil se odhadnout, které budovy nebo části města byly bombardovány nejméně a také, které budovy vydržely nejvíce a nejméně. Pokud bych se do nějaké takové situace dostal, tak bych mohl mít alespoň teoretickou šanci dostat se nějaké budovy, která by mohla vydržet. A také abych věděl, které budovy by neměly smysl. Samozřejmě to znamenalo si dopředstavit původní vzhled budovy, ale to už byla ta nejmenší starost. A pořád byla alespoň teoretická poučka předem, než abych to musel zjišťovat až posléze někdy na vlastní kůži.

Při výhledu se nám povedlo spatřit několik různobarevných zón a dvě nejblíže k nám. Ta jedna byla na cestě směrem k prostředku města, kde mě zaujala tamější stavba.
Docela mě zaujala ta stavba uprostřed města, takže bych to vzal asi přes cílové stanoviště tím směrem. Připouštím, že mě trochu láká prohlédnout si jednu z těch věží, ale bylo by to zbytečné riziko.
naznačil jsem rukou, kudy a kam bych se chtěl vypravit a čekal, jak na to zareaguje Leran.
Nebo tě snad láká nějaká jinak historická část města, kam by ses chtěl podívat?
pokusil jsem se o úsměv a dal Leranovi příležitost promluvit do výběru cle naší cesty. Podvědomě se mě jímal pocit, že by mě Leran mohl chtít následovat skoro kamkoliv nehledě na to, jak velká blbost by to byla. Pokud by se rozhodl souhlasit a nepředložil by žádný vlastní návrh, tak bych se zbytečně nezdržoval a vyrazil kupředu. Cestu bych si však ještě předtím pokusil buď někam zaznamenat, nejlépe pořízením holografického snímku, kdyby mi to dovolovalo dostupné vybavení, nebo přinejhorším hrubě zakreslit do datapadu. Zároveň bych se do ní pokusil zahrnout některé z náměstí, která jsem si chtěl prohlédnout blíže.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Atalon »

Suurja; tréninková oblast:

Město bylo zničeno hodně dokonale a podle toho co jsi viděl to asi nejvíce odnesly větší budovy, což ale byly vcelku logické cíle, a pak věže u nichž se ale nedalo vyloučit ani nějaká kdysi vojenské využití, v záplavě vyšších patrových budov by totiž byli logicky dobrým místem k umístění obraných systémů. Bohužel se nedalo říct, že by na tom některá část města nebo budovy byly lépe, ale to mohlo dost dobře být i konstrukcí města. Pokud byl odhad vojenského využití věží pravdivý, pak se dalo město z vojenského pohledu rozdělit na továrny a průmyslové části na okrajích, věže a vojenské cíle v prstenci a sídlo vlády a úřadů ve středu. Takže se těžko dala najít oblast kterou by nebyl z taktického hlediska dobrý nápad bombardovat. Stejně tak ale žádná taková oblast nebyla prostě proto, že ten kdo bombardování prováděl se prostě až tak nezabýval zaměřováním cílů a prostě systematicky likvidoval celou obydlenou oblast, nehledě na to co v ní je.

Co se tvého návrhu dalšího cíle týkalo. Zachoval se Leran přesně podle tvého předpokladu, takže tvůj návrh bez námitek akceptoval. Pouze utratil poznámku, když se podíval směrem k paláci.
Hm… To bude pořádnej vejšlap.
Poznámka to byla věcná, město bylo velké a plné trosek ještě znesnadňujících cestu, nemluvě o nutnosti opatrnosti i z hlediska avízovaných robotických hlídek kdesi, nejspíš po cestě. I nebýt město zničené, trvala by cesta po svých jistě nejmíň půl dne, takhle to bude chtít hodně rychlý a nejspíš celodenní přesun, pokud budete chtít paláce dosáhnout.
Kromě poznámky ti Leran také poskytl přenosný holoprojektor s přihlouplým úsměvem a vysvětlením, když tě viděl jak se snažíš najít něco čím zaznamenat město.
Chtěl jsem si udělat pár fotek z naší první akce. Když se to ale tak nějak vymklo tak na. Má dobrou záznamovou schopnost a trojrozměrný receptor, takže z toho půjde i mapa. Nebude to zázrak ale…
Vůbec se zdálo, že Leran je na akci velmi dobře vybavený, i když ne zcela podle echanských tradic. Místo své běžné tradiční zbraně ne nepodobné té tvé, měl teď v pouzdře na zádech pouze zakřivený bojový krátký meč a přiléhající plastový batoh, zato ale měl u boku pouzdro s nějakým blasterem o dost větší než byl tvůj půjčený a v rukou měl nějaký útočný blaster. Když jsi se nad tím zamyslel, byla to pro něj vlastně volba logická, tedy minimálně co se blasterů týče. Ve výcviku na Eshanu patřil ve střelbě k těm nejhorším, takže měl-li být se zbraní k něčemu, musel se spoléhat spíše na kvantitativní styl a to mu to co držel, podle velikosti energetického článku soudě, rozhodně umožňovalo. Stejně jako ty měl u pasu ještě dýky a generátor osobního štítu, ale tak jako ty ho měl deaktivovaný, aby na vás jeho energie neukazovala.

Jestli tam chceme dorazit před koncem, tak bychom měli pohnout.
Prohodil po chvíli tvého zaznamenávání a okamžitě, i když přece trochu dodatečně dodal i dotazovací tón. Opět měl pravdu, takže nebyl důvod protestovat. Navíc jsi už ztratil z dohledu i těch několik členů vašeho výsadku co se vydávali hlavní ulicí, takže jste začínali mít zpoždění.

Cesta dolů byla jako obvykle mnohem rychlejší a to i přesto že se vyhnula jakémukoli pádu. Co ale tak rychlé už nebylo, byl váš další pohyb. Budova byla v hodně špatném stavu a sypající se hromady suti dost zpomalovaly. A ani dál to nebylo lepší. Když jste totiž konečně na druhé straně dosáhli ulice, přes kterou byl přesun naopak velmi jednoduchý, zjistili jste, nebo spíš jste si ověřili, že další budova je na tom dost podobně. Projít jí byl ale i tak dobrý nápad, už jen proto, že za ní mělo, podle rozestavení města ležet jedno z těch náměstí, které jsi tak toužil prozkoumat blíže. Pohyb skrze jí byl ovšem stejně ne-li ještě namáhavější než tou první. Budova měla sice dokonce část druhého patra, jak se ale brzy ukázalo, právě to byla spíš nevýhoda. Jakýkoli otřes vám totiž okamžitě spustil na hlavu spršku prachu a jemné suti a byla spíše otázka času než možnost, kdy vám spadne na hlavu i něco většího. Dost možná celý zbytek budovy.

Jako by tohle ale nestačilo, uslyšeli jste navíc zhruba ve dvou třetinách budovy známí zvuk. Byl to zvuk blasterové palby a přicházel právě ze směru jímž jste mířili. Směs zvědavosti i opatrnosti ze vracení se stejnou cestou, vás ale přesvědčily, abyste v postupu pokračovali. Koneckonců dojít k obvodovým zdem toho směru bylo nejbližší a možnost zjistit proti komu tu dnes stojíte, také stála za to. Což se vám i povedlo. Během pár minut jste totiž oba seděli opření o zbytek obvodové zdi a funěli únavou. Za vámi se pak odehrála přestřelka opravdu nelibá. Stačilo trochu vykouknout, abys uviděl jak pět droidů, víceméně humanoidní konstrukce a kryjících se za zbytky jakési zdi vržené a zaražené do kamenného chodníku rozsáhlého náměstí, ostřeluje palbou dívku. Byla to ta z vašeho transportéru a právě se krčila za dost malým, sotva jí kryjícím kusem železobetonu. Sem tam droidům odpověděla palbou ze dvou blasterových pistolí, její asi jediné palebné výzbroje, ale nikdy nedostala dost času aby mohla pořádně zacílit. Celý souboj se odehrával zhruba uprostřed náměstí. Tohle náměstí ale postrádalo zeleň, opomenu-li sem tam vykukující trsy trávy. Kdysi musela být uprostřed ozdobná kašna. Teď po ní totiž zbývala nepravidelná díra vyplněná vodou. Jinak to bylo takřka úplně otevřené prostranství, jen sem tam blokované kusem železobetonu, troskami z okolních budov.
Jak se zdálo, nevyvíjel se pro dívku boj zrovna dobře. Droidi byly velmi důslední a nedávali jí sebemenší příležitost k přesunu. Navíc jsi zahlédl skupinu tří, kteří využívali palby ostatních a snažili se jí obejít z protilehlého boku. A co bylo horší, při jejich přesunu jsi zjistil, co se skrývá za touto jejich schopností rychlého pohybu. Jejich podobnost lidem se totiž omezovala pouze na jejich horní část, dolní pak byla podobná spíše mechanickým pavoukům, což bylo pro tento terén vlastně ideální.

Vypadá v maléru. Pomůžeme?
Leran opět trefil situaci dokonale. Pomoc jí totiž byla skutečnou otázkou. Na to jí podpořit z vaší současné pozice jste totiž neměli prostředky. Možná ještě tak ty se svou puškou bys něco svedl, ale Leran byl na tuhle vzdálenost k ničemu úplně. A pokud šlo o přesun, pak byla otázka kam. Dost dobře jste nemohli zaujmout pozici z níž by jste byli schopni efektivního útoku na obě skupiny, a většina pozic v dostřelu vás navíc vyváděla z krytí budovami, nebo jejich zbytky, do otevřeného prostoru náměstí. Dalším problémem pak mohla být snaha celou situaci obejít z bezpečné vzdálenosti a droidům vpadnout do zad, k tomu jste totiž neměli čas, protože droidí obchvat se rychle uzavíral i přes to, že teď o něm už věděla i dívka a sem tam mu věnovala sérii výstřelů. V každém případě se zdálo, že budete-li jí chtít jakkoli pomoci, bude to znamenat vaše plné vtažení do boje. V takovém případě se nabízeli dvě nejpravděpodobnější možnosti. Buď se co nejnenápadněji vydat podél zdi budovy a pak od trosek k troskám směrem doprava a pokusit se tak předejít a překvapit, nebo přinejmenším zastavit droidí obchvat, než se dostane do dobré palebné pozice vůči dívce. Nebo se podobným postupem ale vlevo dostat do boku jejím původním útočníkům a jejich zaměstnáním umožnit dívce přesun do bezpečnějšího krytu. Samozřejmě tu ale byla i třetí možnost. Droidi o vaší přítomnosti zatím nevěděli, nebo pokud ano, tak jí nevěnovali pozornost, takže šlo se prostě kterýmkoli směrem prosmýknout budovou, přejít do další a celému střetu se vyhnout a nechat dívku jejímu osudu.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Jordi Linx »

Suurja, Trosky města:
Zapůjčení snímače jsem více než přivítal a taky jsem to dal Leranovi jasně najevo svými díky. Proces zaznamenání mapy se tak stal mnohem přesnějším a hlavně rychlejším, což bylo vzhledem k velikosti města více než vhodné. Jakmile byl záznam dokončen, tak jsem si ho prohlédl a zařízení vrátil Leranovi.
Věřím, že na to dáš pozor, kdybychom to potřebovali,
pousmál jsem se a rozhodl se mu tím tak vyjádřit důvěru. Hlavně tím trochu povzbudit i jeho ego, což byla jedna z věcí, které mi do hlavy vtloukal můj mistr boje. Bez ega byl totiž bojovníkův výkon příliš opatrný a tedy nemohl dosáhnout svých maximálních kvalit, čímž se mohl stát závislým na rozkazech jiných. A tak trochu jsem vnitřně doufal, že by tohle Leranovi mohlo trochu pomoci k tomu, aby si posílil svoje vlastní ego.
Přece neskončím někde jako nějaký velitel, proto tady nejsem ... nejspíš,
zamyslel jsem se, než jsme vyrazili dál v naší cestě a to vytyčeným směrem. Za cíl jsem si dal udržovat rychlé tempo, ale ne na hranici možností, abychom stále měli nějaké rezervy pro případ potřeby. Znamenalo to však sladění tempa s Leranem a ujištění se, že bude dostatečně stíhat, aniž by se příliš unavoval.

Na nevlídnost cesty jsme si nemohli stěžovat - rozhodně jsem to vnímal jako lepší rozcvičku, než pohybování se po lodi nebo protahování se někde v přeplněné tělocvičně. Hlavně zde člověk musel mít smysly neustále v nejvyšší pohotovosti, protože kdykoliv se mohlo něco v jeho okolí začít bortit, nebo mu mohla například sklouznout noha či ruka. Snažil jsem se pravidelně kontrolovat i Leranův pohyb, protože když se pohybujeme společně, tak bychom měli vnímat, jak na tom ten druhý z nás je. Tedy, alespoň takhle jsem si to pamatoval, spolupráce s ostatními většinou nebyla mou silnou stránkou a vše jsem řešil sám.
Jenže teď sám nejsem ...
napadlo mě, zrovna když jsem připlácnul ke zdi, abych se nedostal do velkého kontatku s drolícím se stropem další budovy, která se nám postavila do cesty. Ze zamyšlení mě však vytrhl zvuk nedaleké střelby. Nemuseli jsme si s Leranem ani nic říkat a vyrazili jsme okamžitě do takové pozice, abychom si mohli situaci řádně prohlédnout. Ta byla dost jasná - dívka v nesnázích, silně obklíčená skupinou pěti droidů a Leranova otázka.

Samozřejmě,
odpověděl jsem mu bez váhání na otázku a zaměřil se na současnou situaci, která nebyl příliš růžová. Zatím jsme měli na své straně výhodu, že droidi o nás nevěděli a my je tak mohli překvapit, ale nebylo příliš času, abychom obešli ty, kteří stáli na místě a pak zkusili dostat tu obcházející trojici do křížové palby a tak je vyřadit. Navíc naše současná pozice vůbec nebyla vhodná pro okamžité zahájení útoku a museli jsme tedy nalézt nějakou mnohem vhodnější.
Rozdělíme se, abychom získali výhodu. Já se postavím těm, co ji obcházejí a s trochou štěstí jednoho z nich sundám, než si mě vůbec všimnou. Navíc tím upoutám i ty další, co ji držejí připíchlou za tím šutrem, což bude výhoda pro tebe. Jen se budeš muset dostat do takové pozice, odkud bys na ně mohl dobře vidět a v první salvě alespoň jednoho z nich sundat. Potom už to bude tři na tři s tím, že my budeme ve třech různých pozicích a oni ve dvou, což je výhoda pro nás,
nastínil jsem rychle plán a naznačil Leranovi, kam jsem chtěl jeho palbu. Věděl jsem, že mu bude chvilku trvat najít vhodnou pozici, ale byl jsem přesvědčený, že s mým zásahem se mu toho času dostane víc než dost.
Takže ty vlevo, já vpravo. A střílej až budeš mít jisté, že jednoho z nich sundáš, já si do té doby nějak poradím,
shrnul jsem Leranovi náš plán a ani jsem si neuvědomil, že jsem mu nedával moc na vybranou, zatímco jsem se už přesouval do pozice. Cestou jsem se rozhodl nabrat do některé z kapes menší kameny a připravil jsem si svou blasterovou pušku. Nastavil jsem ji na třírannou dávku, což by snad mohlo toho droida na jednu ránu sundat a zároveň bych neměl přijít o přesnost a stihnu bych vystřelit ještě na jednoho. Nepočítal jsem s tím, že bych zneškodnil všechny tři, ale jednoho jsem musel sundat určitě a dva by byli více než vítaný bonus.

Před střelbou jsem se však snažil dostat co nejrychleji do výhodné pozice, kde bych mohl být v pokleku pro jistější ruku, dobře vidět na droidy a hlavně měl v dohledu vhodný kryt z něhož bych mohl vykukovat ze dvou stran. Tedy abych se nenechal zbytečně přišpendlit. Jakmile bych se do takové pozice dostal, tak bych zůstal skryt do doby, než bych jasně viděl na celou trojici droidů a nechal je udělat pár dalších kroků, než bych poprvé vystřelil.
Nikdy neútoč na nepřítele hned, nech ho vejít hlouběji do své pasti ...
zopakoval jsem si v době, kdy jsem se chystal na první výstřel a to na toho z droidů, který byl nejblíže nějakého krytu před mou palbou. U prvního droida jsem se snažil zamířit na hlavu, u dalších bych pálil do hrudníku. Dle situace bych vypálil alespoň dvě dávky, než bych se schoval do krytu, pokud by to bylo možné, tak co nejvíce by to šlo, než by se některý z droidů obrátil mým směrem.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Atalon »

Suurja; tréninková oblast:

Leran se už při přesunu ukázal být rozhodně bezproblémovou zátěží, jelikož se tvému tempu přizpůsobil během momentu a nedělalo mu sebemenší problém. Stejně tak působil ale i v nastalé bojové situaci. Bez námitek vůči tvým rozkazům vyrazil. Držel se u země a v krytu jak jen to trosky dovolovali a i přes rychlost jakou vynakládal, nevydával o moc víc hluku než trosky bez vaší přítomnosti. I ty jsi podobného pohybu byl schopen, ale nutno říct, že trochu pomaleji. Nicméně i tak se ti podařilo během pár vteřin dosáhnout pravého konce budovy a díry v ní, asi nejlepšího možného východu. Jen pár metrů před ní ležel kus budovy dost velký na tvé další krytí, tvůj cíl. Přesun k němu nebyl těžký a šance, že tě při něm droidi zaregistrují byla také malá. Odsud to ale bylo horší. Další nejbližší kryt byl totiž víc než deset metrů daleko, nepočítaly-li se sem tam povalující kusy železobetonu, které ale fungovaly spíš jako překážky k zakopnutí než použitelný kryt. Přeběhnout tuto vzdálenost bez povšimnutí se zdálo nemožné a jedinou jinou možností se zdálo pár několik desítek metrů vzdálených trosek k nimž by ses musel nejprve stáhnout zpět do budovy a hodný kus obejít, na což jsi neměl čas. Řešení si ovšem nakonec našlo tebe. Byla jím dívka, která si vás buď všimla, což bylo ale dost nepravděpodobné, nebo se chystala k vlastnímu plánu. V každém případě spustila velmi dotěrnou střelbu na droidy, nutící alespoň původní skupinu se krýt. To byl ten správný moment vyrazit a ty jsi ho neváhal využít. Okamžitě jsi vyběhl a než dívka spálila obsah dvou energetických článků ve svých zbraních, jsi už seděl za novým a velmi dobrým krytem. Rychle jsi vykoukl, abys zhodnotil situaci a zůstal zírat na dívku. Ta seděla v klidu zády opřená o svůj kryt a přebíjela své pistole, co ale upoutalo tvou pozornost nejvíce byl její pohled. Dívala se totiž přímo na tebe, takřka z očí do očí. Bylo jasné, že o vás ví. Což vzápětí i dokázala, když s tebou začala hovořit jednoduchými posunky. Její ruce se hýbaly rychle, ale i tak se dal jejich pohyb snadno dešifrovat.
Popisovala vcelku přesně tvůj plán a ptala se, jestli je to to co děláte.
Sama ti pak naznačila, že až vaše past sklapne, se ona vydá co nejrychleji k jednomu z krytů mezi tebou a Leranem a překvapivě, ještě blíže oběma skupinám droidů, který tvůj plán třístranného útoku nijak nenaruší, ale jí poskytne skutečně lepší možnosti krytí i míření, takže proti němu nebylo co namítat.

Nezbývalo tedy než dokončit co jsi začal. Z tvého krytu už byl přesun k tvému cíli vcelku jednoduchý. Pravda, chtělo to jistou opatrnost zůstat i při něm neobjeven, ale to se ti dařilo. Jedinou obtíží tak byl čas, útočná skupina se totiž nepohybovala nikterak pomalu a v okolí se nacházel jen jediný kryt dávající ti dobré krytí, dobrou pozici a zároveň dobrý výhled na tvůj cíl. Svůj závod jsi ale vyhrál, i když o chlup. Protože jsi jej dosáhl právě v momentě kdy jej dosáhli i oni. Nebyl čas čekat, nebyl čas plánovat. Rychle jsi zaklekl a pušku opřel o zbytek rohu okna trosek, tvého krytu. Najít cíl, teď od tebe vzdálený tak na deset metrů nebyl nejmenší problém. Svižně jsi zamířil a vypálil dávku. Zbraň byla hodně stabilní, dvě ze tří střel si našli svůj cíl a od hlavy prostředního droida odletěl ohňostroj jisker. Neměl šanci, bezvládně zapískal a sesunul se k zemi. Ty jsi ale také neotálel, všichni stáli zhruba ve stejném směru a blízko u sebe, takže jsi prostě jen vypálil znovu. Palba už nebyla tak přesná. Nebylo to puškou, spíše cílem, který se velmi rychle skryl za zbytek svého krytu, i tak ale nejméně jedna z tvých střel si cíl našla, jen nebylo zřejmé jak vážně.

V ten moment se ale i tak rozpoutalo peklo. Dva droidi v původním krytu vyhodnotily situaci bleskově a reagovaly. Tvůj kryt z boku polila záplava energie. Byl jsi schovaný dobře, ale i tak nebyl špatný nápad se trochu přikrčit, neboť střely sem tam prolétající skrze škvíry tvého krytu byly dost dotěrné. Najednou jsi si ovšem uvědomil ještě něco dalšího. Zvuk další palby a nebylo těžké hádat jeho původce. Leran byl opřený o zbytek sloupu zaražený v náměstí a od boku pálil po droidech z necelých sedmi metrů. To bylo smrtonosné, absolutně nepřesné, ale smrtonosné. Z jeho palby zasáhla svůj cíl asi tak každá osmá střela, ale jelikož jich na droidy vychrlil co mu umožňoval nemalý zásobník, byl výsledek více než uspokojivý. Oba droidi pod sprškou střel a jisker odpadly s rezignujícím pískáním, aby je na jejich pozici okamžitě nahradil Leran. Tomu sice chvíli trvalo než vyměnil zásobník, ale ani pak se k palbě nepřidával. Dobře si uvědomil jakou šanci měl při střelbě naslepo z takové vzdálenosti a tak raději čekal na tvůj rozkaz, kdyby se ti hodilo krytí. Nebo jestli se některý ze zbylých protivníků nezkusí vrátit stejnou cestou.

I dívka se předvedla velmi zdatně. Než jsi po ní stačil po svém prvním výstřelu stočit pohled, seděla už schovaná za novým kusem železobetonu a hledala si v něm nejlepší výhled na nový cíl. Jakmile ho v podobě jedné ze škvír našla, vypálila jejich směrem několik ran které podle spršky jisker také něco našly.

Během vteřiny se situace obrátila a z droidů teď byla obklíčená kořist. Jejich kryt navíc nebyl zdaleka dokonalý a neposkytoval ani z poloviny dost ochrany pro palbu z dvou stran jíž teď byly vystaveni. Jakmile totiž uhnul jeden z droidů palbě dívky, dostalo se mu koupele myšlenek od tvého blasteru která ho poslala na vrakoviště, nebo v tomto případě do dočasného vyřazení. Zbývající droid už nebyla velká výzva, odpovídat na palbu vás dvou a teď se navíc přibližujícího Lerana neměl šanci, stejně jako se před ní krýt. Jeho naprogramování ale bylo dobré, zvolil totiž styl hodně nečekaný a místo zoufalé obrany, vyrazil do tvrdého útoku. Kryt opustil tak rychle, že jsi ho jen stěží stihl sledovat, natož zacílit a vší rychlostí kterou mu konstrukce dovolovala se hnal k nedalekému krytu dívky. V jeho rukou se navíc zableskla čepel, takže se podle všeho chystal na útok zblízka. S největší pravděpodobností šlo o upravenou cvičnou dýku, ale i stejně tak mohlo jít o smrtící ostří. Svůj pohyb si navíc naplánoval perfektně, takže byl mimo dobrý úhel po většinu cesty a výhled na něj se vám nabídne teprve až v posledních momentech, to mu ovšem dá čas a příležitost k útoku.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Jordi Linx »

Suurja, Trosky města:
Leran mě svou mrštností překvapil, ale to jen příjemně a ve vzniklé situaci se to navíc hodilo. Zato já jsem měl, co dělat, abych se dostal do své pozice včas. Naštěstí mi v ten nejnáročnější moment pomohla sama dívka a i nadále jsem unikal pozornosti droidů, než jsem se stihl včas dostat do svého vyhlédnutého krytu. A to tak včas, že jsem se akorát stihl připravit a mohl jsem začít pálit.

Výsledek byl víceméně očekávaný a dokonce v sobě přinesl i malý bonus. Nebyl jím sice druhý zničený droid, ale přemístění dívky do lepší pozice, což se počítalo možná ještě jako lepší. Když se k tomu přidala zběsilá Leranova palba, tak se situace skoro kompletně obrátila a třešinkou na dortu se stalo zničení i dalšího droida, což zúžilo jejich počet jen na toho jednoho posledního.
Teď by to mohlo být už rychlý ... tedy, ještě rychlejší,
pomyslel jsem si, zatímco jsem přebíjel zásobník, díky čemuž jsem našel vteřinu času na zamyšlení se nad průběhem útoku. Vteřinu, které jsem o něco později málem litoval, jak jsem spatřil droida vyrážejícího vpřed.

Vyhodnocení situace bylo rychlé - Leran to nestíhá, střelba nemá cenu kvůli pozici a nemohu ji v tomhle nechat samotnou. Obzvláště ne, když netuším, jaké je její vybavení a schopnost v boji zblízka. Ani jsem se nemohl divit, že už jsem byl na nohou a vyrážel maximálním tempem vpřed. Pušku jsem odložil na svém místě, abych se pro ni později vrátil, v běhu by mi jenom překážela a zatěžovala.
Soustřeď se, sleduj soupeře, hledej slabiny. Jako první je vždy pohyb v místě kloubů, čím výše na ruce jej zaregistruješ, tím rychleji odpovíš,
zopakoval jsem si základní poučky, stejně jako jsem si uvědomil jejich praktičnost. U droida se jen těžko dalo sledovat svalstvo, ale konstrukce končetiny s rukou byla i nadále podobná humanoidní, tudíž se dalo pravidlo aplikovat i v tomto případě. Už z pohybu mi bylo jasné, že jeho největší výhodou jsou jeho končetiny.
Zbav soupeře největší přednosti a bude v šoku. Zaútoč na jeho slabiny a bude to čekat,
vyvstanula mi v mysli další poučka, když se mi pomalu začínal v hlavě formovat plán, kterým jsem chtěl droida zastavit.

Moje čepel mi do pravé ruky vklouzla téměř automaticky a byla skoro hned připravená k boji. Roky tvrdé dříny a praxe tak byly okamžitě vidět v akci. Levou ruku jsem využil k tomu, abych nahmatal dvojici kamenů v kapse a připravil se k jejich vržení. Nesliboval jsem si od toho žádné význačné poškození, ale maximálně trochu času, který byl nyní pro ti mně. Zacílil bych směrem k droidově hlavě a to do předpokládaného místa jeho pohybu při jeho současné rychlosti. Bylo to totéž, jako předvídání pohybů soupeře, pouze na větší vzdálenost. I proto jsem se toto snažil brát v potaz.

Pokud bych droida dohnal a byl ke mně zády, tak bych vedl první sek obouruč, přes jeho končetiny na levé straně a následně bych vedl úder druhou čepelí přímo na jeho trup připraven vést další úder ve stejné výšce nebo proti končetině v níž by držel nějakou zbraň.
Kdyby se ke mně otočil čelem a vyrazil proti, tak bych nejprve bodnul čepelí od levé ruky vpřed, kde bych předpokládal blok droida a následně vedl úder druhou čepelí zespoda. A to buď na některé z jeho nohou nebo na končetinu držící zbraň.
Během obou útoků bych si však snažil hlídat postavení svých nohou v terénu a pozici tak, abych měl volný prostor do všech stran a nestál blízko některé stěny. Samozřejmě bylo možné, že nebylo zbytí, ale v rámci možností bych se pokoušel situaci předejít.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Atalon »

Suurja; Trosky města:

Na myšlení nebyl čas a nikdo z vás jím tímto způsobem ani plýtvat nechtěl. Teď šlo o reflexy, o ty nespočetné pohyby a postupy nastudovávané takovou dobu až je člověk dělal i ve spánku. Na formování plánu během třiceti sekund běhu vstříc soupeři, třiceti vteřin v nichž si člověk musí prohlédnout soupeře, bojiště, situaci a ještě si připravit nějaký ten plán. To je ta chvíle oddělující rolníky, řemeslníky, dokonce i muže, od vojáků, válečníků.

Běžel jsi rychle a svižně a koutkem oka zpozoroval Lerana ženoucího se stejně prudce k droidu z druhé strany. Neměl šanci tam být dřív než ty, nemohl to stihnout včas. I ty jsi neměl času dost a ještě ses jím rozhodl plýtvat házením kamenů. Ano plýtvat, protože jsi si neuvědomil, že tvým soupeřem není člověk, jehož by zásah do hlavy rozhodil, zvláště uprostřed poslední vteřiny před útokem, ale droid schopný vyhodnotit nulové nebezpečí takového projektilu a nadále se jím nezabývat, což se přesně i stalo. Při svém hodu, nutno dodat že skutečně mistrném, jelikož jsi nezpomalil míň než bylo nezbytné pro kontrolu hodu a rychlost okamžitě dohnal, jsi navíc svůj cíl skutečně mistrně zasáhl do oblasti spánku, droid ovšem na to nereagoval absolutně nijak, nezpomalil, nezaváhal. Dokonce se ani nepodíval tvým směrem. Prostě jen pokračoval dál ve svém prudkém útoku na zkoprnělou dívku, nebo aspoň tak vypadala.

Co však následovalo byla sekunda trvající hodiny, vteřina skutečného souboje, v níž jsi stihl sáhodlouhý rozhovor s droidem ale především s dívkou.

Jak jsi se blížil a tvou mysl zaplavil adrenalin a tvé smysly se pevně usadily kdesi ve tvém loveckém já, se čas i svět začal zpomalovat a ty jsi se opět ponořil do světa detailů, drobností a náznaků které většině ostatních zůstanou navždy skryty v čase jediného mrknutí oka. Nyní jsi viděl svého soupeře dokonale. Každý jeho kloub umělých paží složený ze tří vzájemně propojených servomotorů zajišťujících mu plynulý pohyb bez mechanických zvuků, i každý kloub jeho šesti do pavoučího květu rozvětvených nohou složený dokonce hned z šesti servomotorů a zakončených minirepulzními projektory nadlehčujícími ho v pohybu, stejně jako třemi repulzními vznášedly v jejich středu nadlehčující jeho vrchní část. Jeho fotoreceptory zasazené na místě očí i malou sérii pěti antének na jeho temeni zajišťujících mu jistě několik náhradních rozpoznávacích funkcí. Jeho tělo pokryté těžkými pláty složenými přes sebe, zajišťující pevnou ochranu počítače a hlavního zdroje, jež jistě ukrývaly. Pláty jistě dost tvrdé aby zastavily, nebo alespoň odklonily i čepel tak tvrdou jakou je ta tvá.
Jeho pohyb, tak plynulý, že nebylo pochyb o sérii gyroskopů rozložené po jeho horní části těla, ani o jejich absenci v části spodní, podléhající tak očekávatelnému kývavému pohybu. Jeho způsobu útoku, přímému a jednoduchému, využívajícímu a spoléhajícímu na sílu kovových paží a přesnost milionů výpočtů jeho počítače. Nebyl to bojový styl, nebyl to naučený pohyb, byl to jednoduchý řeznický úkon ale stejně tak smrtící. Prudký výskok a bodnutí kolmo dolů do ramene oběti, využívající vlastní váhy i úhlu pohybu pro maximální škodu. Dokonale zaměřené, dokonale aplikované, dokonale účinné. Jednoduchá ale dokonalá smrt. Smrt, protože teď už jsi nepochyboval, čepel kterou držel nebyl žádný cvičný nůž, nebyla to upravená vibrodýka. Byla ostrá, pevná, lesklá a vzduch tetelící se kolem čepel mluvil zcela jasně o její síle. Stačí jediný zásah, jediné proniknutí dívčinou hrudí a setká se se svou smrtí. Stále se sice dalo hádat, že v jeho programu je někde příkaz, jenž ho s chirurgickou přesností zastaví setinu okamžiku před smrtelným zraněním, ale to byla malá útěcha. Malá a neprůkazná, protože z něj nešlo vyčíst jedinou emoci, jediný náznak plánu, byl to jen vraždící stroj.

Překvapením ale byl jeho protějšek, mladá dívka na níž byl skoro neuvěřitelný pohled. Nikdy předtím jsi totiž neměl příležitost a vlastně ani důvod si jí nějak podrobněji prohlížet. Byla jen člověk, mladá sotva dvacetiletá. Nejspíš nějaká ta hyperaktivní dobrovolnice hledající dobrodružství, nebo tak něco. Nebo to by jsi asi řekl ještě před vteřinou, teď už bys ale volil slova opatrněji. Její tělo bylo napnuté, ale okamžitě jsi poznal že ne strachem. Její paže byly připravené a atletické svaly na nich jen pulzovaly silou a očekáváním. Netřásly se, ani náznak zachvění, ani náznak slabosti. Její nohy, lehce rozestoupené, ale ne obavou před ztrátou rovnováhy. Ne, připravené k pevnému pohybu plnému jistoty, připravené a trénované. Dokonale postavené, metr a kousek od sebe, s levou nohou pevně zaklenutou ve stabilním postavení a pravou lehce vytočenou k prudkému pohybu. Její tělo, mírně natočené do strany, málo na to aby varovalo nepozorného soupeře, dost na to aby splnilo každý úkon kterým ho mysl pověří. A pohled, dvě temně oříškové jiskry, sem tam zastíněné tenkými prameny neposlušných kratších vlasů, ale i tak pevně zabodnuté do soupeře. Ne, do cíle. Dokonalý pohled, připravený, odhodlaný, klidný. Vnímá vše. Tebe, Lerana, okolí, droida. Jemně pulzující žilky na jejím čele, prozrazují tisíce myšlenek a detailů honících se jí hlavou. Zlehka se pohybující uši, poslouchající a rozpoznávající každé zašelestění. Ruce, pevné, ale volně svěšené s pistolemi jen volně držícími, jistě ne k palbě. Tohle není pohled na dívenku. Tohle je obraz bojovnice.

Jediný mžik oka a začíná to. Droid se odráží do vzduchu vší silou svých kloubů i repulzorů a míří ke svému cíli, k levému rameni dívky. Dělí tě od něj metry, příliš na útok. Poslední zrychlení, poslední síly. Vydáváš ze sebe maximum, ale i tak jen sleduješ cizí souboj. Jen sekunda, jediná sekunda a bude řada na tobě, jediná sekunda a může být pozdě. Dívka pouští pistole, letí k zemi tak pomalu, jako by kolem snad ani nebyla atmosféra, ale je, to se jen vše děje v rozmezí jediného tepu srdce. Nestihly ani dopadnout na zem a dívka ladným pohybem k ledvinám něco tasí. Lesknoucí se ocel tě okamžitě ujistí co, dvě dýky, lehké, tenké, jednoduché. Dokonale jí padnou do rukou. Pohybuje se s nimi rychle, zlehka. Je na ně určitě zvyklá, o tom není pochyb. Kdesi vzadu, za tím vším vidíš překvapený výraz na Leranově tváři, i on vše vnímá stejně jako ty. Dívčiny ruce se rychle zkříží nad její hlavou s obrácenými čepelemi dýk tvořícími bezpečné sedlo přicházejícího útoku. Není ale blázen, není to zoufalství. Pohybuje se rychle ale přesně, koordinovaně a s precizní jistotou. Železná paže dopadla. Pevné sevření dívčiných rukou pocítilo její plnou sílu a celé její tělo se prohnulo, ne však jeho nezadržitelností, jen pružným pohybem obrany pohlcujícím přebytečnou sílu protivníka. Protivníka zastaveného na místě. Čekajícího na ránu, tvou ránu.

Prohnal jsi se kolem jako blesk, nezpomaloval jsi, nebylo to zapotřebí. Droid díky dívčině obraně musel stanout pevně, aby ho nemohla shodit. Tak pevně, že se jeho končetiny všechny pevně dotýkají země, jako tráva připravená k pokosení. Tvůj meč se o ně opřel tvrdě, tvrdě a přesně. A než tě mohl zpomalit, povolily. Kolem tvého ramene proletěly dvě nohy uražené nad vrchním kloubem silou tvého úderu. To ale nebyl konec. Leran se blížil, věnoval jsi mu jen jediný pohled, ale i ten tě ujistil o jeho připravenosti. Sledoval vás a věděl, že dívce pomůžeš s prvním náporem, že jí osvobodíš od útoku. Proto zpomaloval, nechtěl se nahnat doprostřed boje, kde by jen překážel. Místo toho dřímal v rukou připravený blaster a pohyboval se dost opatrně, aby v momentě kdy mu uskočíte z cesty celou oblast i s vaším protivníkem zaplavil energií. Dobré jištění, dobré, ale zrovna teď nepotřebné. Dívka udělala úkrok stranou. Perfektní pohyb, uvolňující ti cestu k dokončení tvého. Jediná výměna čepelí, vlastně ani to ne. Jen plynule dokončení prvního máchnutí a pak prudký pohyb vzad. Vražení čepele přímo mezi dva pláty droidích zad. Plnou silou, i kdyby čepel prošla skrz, není koho by tu zranila, už ne. Čepel prošla dovnitř a vyletěl další proud jisker, skrz ale neprošla. To ale ani nemusela. Zapáčila na droida, už tak ztrácejícího stabilitu a ten se začal hroutit směrem vpřed, unikajíc tak tlaku tvé čepele. Bohužel ale ne tlaku tohoto zápasu. Padající tělo zde totiž už čekal druhý soupeř lačnící po úderu. Stačilo jen aby droid sklonil dost padající hlavu a vzduchem se mihlo ostří. Dívčina dýka si našla své místo uprostřed droidovi hlavy dokonale a jediným pohybem jí přišpendlila k betonovému chodníku. Z droida na mnoha místech vyletěly ohňostroje jisker a z míst vašich zásahů i sloupce kouře.

Na mě si nedovoluj!
Zaprskala na adresu droida dívka když z jeho hlavy tahala svou čepel zkropenou olejem.
Díky za pomoc.
Obrátila se na vás když očistila své dýky a zase je schovala do pouzder na opasku, sebrala své pistole a klidně se postavila, aby vyměnila prázdné zásobníky.
Tyhle plechovky nejsou tak hloupí jak vypadají. Chvilku přede mnou tudy prošli dva vojáci a tihle si jich nevšímali. Ale jak jsem došla doprostřed tohohle… náměstí, tak se odnikud vynořili a pustili do mě.
Dodala nakonec s rázným kopnutím do hromady šrotu u vašich nohou.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Jordi Linx »

Suurja, Trosky města:
Naděje, že by vržené kameny mohly alespoň odvrátit pozornost droida, se nenaplnila a ničeho jsem tím nakonec nedosáhl. Znamenalo to, že dívka bude muset nějak ustát jeden útok droida, protože s tímto pokusem se rozplynula šance na to, že bych to stíhal včas. K jejímu štěstí však byla znalá boje zblízka na dost slušné úrovni. Vše jsem to mohl vnímat v těch nejdrobnějších detailech, vidět v jejích pohybech odhodlání zničit svého soupeře, pozorovat její výtečný postoj. Když jsem si všechny tyhle věci uvědomil, tak jsem si byl naprosto jistý, že první střet přežije. To mi dodalo ještě větší motivaci a soustředění na to, aby se mi můj plán povedl bez chybičky.

Dívka vytáhla do boje dvojici dýk, které dobře seděly k jejímu méně nápadnému a rychlému stylu. Bylo z ní vidět, že spíše než na sílu spoléhala na rychlost, mrštnost a přesnost, atributy, které jsem sám vyznával. Musel jsem připustit, že na ní byl skoro až úchvatný pohled, její odhodlání z ní doslova sálalo a mnoho echaniů by bylo nadšeno, kdyby s ní mohli trénovat v přímém souboji.
Je dobré vnímat soupeře takhle, ale ... některé momenty se prostě hodně vlečou,
probleskla mi hlavou myšlenka trvající zhruba jeden krok. Další krok, o nějž jsem se přiblížil místu střetu, krok, který mohl znamenat rychlejší poražení droida. A další nehorázně dlouhý časový úsek mého života v boji. Každý to vnímal jinak, pro mě to zpomalení bylo občas frustrující, obzvláště, pokud jsem ještě nebyl v přímém souboji. V druhé situaci jsem si četl v soupeři, jeho výrazu, pohybech jeho svalů, pohybu jeho očí. U těch nejlepších bojovníků totiž nestačilo vnímat pouze pohyb rukou, svalů, ale také pohled, který byl vždy všude dříve, než ruka vedoucí úder.
Další krok blíže střetu, přesto jich ještě mnoho zbývalo ...

Vybavil jsem si jednoho staršího slepého echaniho, kterého nikdo nedovedl porazit. Ostřílený bojovník, který své soupeře nepotřeboval vidět. Muž, jehož pohyby se nedaly číst očima a jehož oči nedovedly nic prozradit dříve, než se tomu tak stalo. I přes svůj věk byl neuvěřitelně lehký a pružný, skoro se vznášel jako list ve větru a všem úderům se vyhýbal ještě před tím, než byly provedeny. A nakonec, nakonec mu vždy stačil jediný úder k vítězství. Byl jsem tehdy ještě sedmiletý kluk, ale ukázka takovéhleho umění se vryje do paměti ještě pevněji, než se na tomhle městě podepsalo zdejší bombardování. Právě tento muž mi byl motivací a inspirací, touha být schopen bojovat na jeho úrovni mě neustále hnala dál. A často jsem si na něj vzpomněl vprostřed boje. Motivovalo mě to a pomáhalo v soustředění.

Dívka zastavila první droidův útok s přehledem a jeho brutální sílu mechanický paží výtečně rozložila díky skvělému postoji. A to bylo vše, co jsem potřeboval, abych vše stihnul včas. Poslední dva kroky, nalezení pevného bodu pro plné zapření se o pravou nohu, převedení veškeré té síly do úderu vedeného na spleť droidových nohou při jeho levé straně. Zároveň s tím šla dále vpřed i má levá noha. Vnímal jsem, jak čepel bez větších obtíží prochází mechanickýma nohama, půlí jejich duracelový poklad, jakoby byly ze vzduchu. V půli kroku jsem se ujistil, že dívka nebude stát nikterak poblíž mému dalšímu pohybu. Nebyl by problém jej provést i s její přítomností na původní pozici, ale musel by být delší, pomalejší a tedy by měl droid šanci na protireakci. Bez překážek jsem tedy mohl provést další úder hned v okamžiku, kdy dopadla má levá na zem, přesunulo se těžiště těla tak, že veškerou sílu jsem mohl využít v druhé čepeli a v plné rychlosti pokračovat v útoku, jako by to byl jeden úder. Ze seku jsem včas přešel na bodnutí, aniž bych ztratil jakoukoliv sílu a čepel meče tak neměla sebevýraznější potíž projít skrz plátování dovnitř. Spršku jisker jsem ignoroval obdobně, jako je potřeba ignorovat krev od reálného soupeře a soustředil se na vývoj situace. Droid neměl šanci udržet po dvojúderu ode mě stabilitu a okamžitě jsem si v hlavě vykreslil úder vedený na zbylý pár jeho nohou, který by ho měl poslat natrvalo k zemi, kde by byl dobodnut shora do oblasti krku. Dívka mě však předběhla, spíše si počkala, až droid "vyjde" vstříc jejím směrem. To skončilo jasným bodnutím skrz hlavu a následné ozdobení chodníku touto droidí karikaturou. Bylo složité pro mě jen tak vypadnout z bojového rytmu bez finálního úderu. Bylo to srovnatelné s tím, když by měl landspeeder na místě zastavit z plné rychlosti.
... virtuální soupeř bude muset stačit ...
pomyslel jsem si a udělal úkrok levou nohou vpřed, abych vedl virtuální úder po svém pravém boku kolmo vpřed a vše dokončil rychlým úkrokem vpravo a kolmým vedením úderu zleva. Ten byl už výrazně pomalejší a měl v sobě ten pocit vychutnání si finálního úderu při vítězství nad soupeřem. Pomalu jsem vydechl a vnímal, jak se čas navrací do svých původních kolejí. Uvolnil jsem svého tělo a pomalu zasunul čepele svého meče dovnitř své rukojeti, aby si následně našel své místo zpět na svém opasku.

Podvědomě praktikujíc výdechová cvičení po boji se otočím k dívce a rukou učiním gesto potvrzující dobrou práci směrem k Leranovi.
Není zač, přece nenechám dámu ve štychu,
pousměju se na dívku a pohledem ještě zkontroluju všechny droidy, jestli jsou opravdu mimo, než se budu moct z většiny věnovat dívce. Nerad bych se nechal překvapit další dávkou droidů.
Je zajímavé, že si vybírají jen výrazně slabší cíle. Tedy na první pohled. Až by jeden chtěl říct, že to tak mají naprogramované z určitých důvodů schválně,
pokrčil jsem rameny a podíval se dívčiným směrem, zda-li nebude potřebovat s něčím pomoct. Hledal jsem možné stopy po zranění nebo čemkoliv, co mohla utržit v tomhle souboji.
Zároveň naznačím, aby kráčela se mnou k místu, kde jsem chtěl vyzvednout svou pušku. Nerad bych se musel rychle přesouvat někam dál, aniž by tu musel zanechat svou zbraň. Vzhledem k faktu, že se tu mohou vyskytovat další podobní droidi, by to bylo skoro až nerozumné.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“