Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Atalon »

Suurja; Trosky města:

To bych zase neřekla.
Oponovala ti dívka.
Spíš bych řekla, že tu nejsou jen tihle. Podle toho jak dobře byli připravení, bych řekla, že o mně věděli dopředu. Že nechtěli padnout do takové pasti do jaké padli vám. Což by ale znamenalo, že vás si nějak nevšimli.
Představila dívka svou teorii.
Takže se mi to nezdálo?
Ozval se najednou Leran.
Když jsme lezli tam na tu… no na tu rozhlednu, tak jsem něco zahlédl. Vypadalo to jako maják, nebo anténa. Trčelo to z hromady suti. Málem jsem na to spadnul. Nelíbilo se mi to, tak jsem radši zapnul tohle.
Vysvětlil Leran svou otázku a z batohu vytáhl malou kulatou krabičku s několika tlačítky a echanijskými znaky. Rychle jsi jí poznal, už na Eshanu vám o jejích výhodách v elektronickém boji říkali, ale většině z vás přišlo zbytečné sebou nosit kilogram další váhy o jejíž užitečnosti se dalo pochybovat. Koneckonců v boji muže proti muži byla senzorová rušička vcelku k ničemu. Jak se ale zdálo, patřil Leran k těm několika bojovníkům, kterým nedělalo až takový problém přizpůsobit se novým stylům boje a nespoléhat tolik jen na vlastní schopnosti a dovednosti.

Mimochodem, nechci tě poučovat, ale uvědomil sis vůbec tu pitomost?
Zašeptal Leran tiše, když si byl jist, že vás dívka, zaujatá zkoumáním jednoho z droidů nemůže slyšet.
Kdybys použil radši ten blaster, tak si nemusel riskovat. Tentokráte se nic nestalo, protože se na člověka umí docela ohánět, ale neumět…
Dívka pomalu vstala a zamířila směrem k vám, takže Leranova věta odezněla do ticha, ale to podstatné říct stihl.
Myslím že máš pravdu. Myslím že nás sledují pomocí senzorových majáků, nebo tak něčeho a podle toho si dělají bojové plány. Pěkně hnusná technika.
Dívka nad něčím chvilku přemýšlela, než se k vám opět obrátila.
Nevím, jak to říct. Na mluvení jsem nikdy moc nebyla, takže to řeknu narovinu. Chci jít s vámi, ale ne proto že máte tu rušičku, ale proto že jste mi pomohli. Já… podle mě je tohle důkaz přátelství. Pomoct někomu i když nemusíš, i když to může být nebezpečný. Riskovali jste pro mě a teď jste mými přáteli. Tak to vidím a chci být váš přítel.
Dívka mluvila dost rozhodně a bylo patrné, že podobné věci často neříká.
Jo a jmenuju se Arana.
Dodala ještě s úsměvem.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Jordi Linx »

Suurja, Trosky města:
Dívka mi představila svou teorii o tom, jak jsou tito droidi naprogramováni, čímž se pokusila objasnit fakt, že předchozí dvojice nebyla napadena a došlo až na ni. její vysvětlení mělo jistou logiku, ale znamenalo to, že nás musí nějak sledovat a to bez senzorů nejde. A když jsme byli nahoře, tak bychom s Leranem měli přeci něco takového zahlédnout. To byl ostatně jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl škrábat na tu nebezpečnou budovu.
Následující slova od Lerana na mě však zapůsobila asi stejně, jako kdyby na mě vlastní otec vytáhl blaster a vystřelil. Tedy, pokud by se nejednalo o trénink nebo podobnou záležitost. Pro můj výraz to znamenalo jasné překvapení a okamžitý vyčítavý pohled směrem k Leranovi.
Eh, proč jsi o tom nic neřekl a dozvídám se to až teď?
zareagoval jsem dostatečně rozezleným tónem, abych dal najevo, že takhle se prostě s takovými informacemi nenakládá. Vždyť by se všechno mohlo vyvinout jinak, změnila by se celá situace a hlavně bychom mohli získat strategickou výhodu.
Máš sice plus za tvou připravenost, ale uvědomuješ si, že kdybychom ten vysílač nebo senzor zničili, tak to má zhruba stejný efekt? Nebo bychom se minimálně dozvěděli něco víc o tom, co nás může čekat? Sakra, jsi echani, tak bys měl vědět, že čím víc toho víš o svém soupeři, tím rychleji a výrazněji ho můžeš porazit,
odsekl jsem ještě, než jsem si došel pro svou pušku zklamán tím, že Leran se o něčem takovém nerozhodl podělit dřív. Muselo mu být přece jasné, že by to mohla být strategicky významná informace, která nám mohla hodně pomoci. A možná bychom dívku ani nemuseli zachraňovat z takovéto situace.

Cestou ke zbrani jsem si pro uklidnění zopakoval pochodové dechové cvičení, abych získal zpět své soustředění, protože emoce nemají mít na bojišti své místo. Od toho byly cvičné souboje, čas volna, ale ne bojiště. Leran se vydal za mnou, aby využil chvilku, kdy nás dívka nemusela slyšet a zmínil svoji výtku vůči mému postupu. Bez jakéhokoliv zaražení jsem zvedl svou pušku, překontroloval ji a nechal si ji v rukou připravenou pro další postup.
Neměl jsem ztrácet čas s těmi kameny, to ano. To byl chybný přístup, ale blasterem bych nic nezískal, protože jsem neměl dobrou pozici pro střelbu a potom by byl už příliš blízko. Nechtěl jsem riskovat její zasažení nebo nějaký pitomý odraz od droida. A navíc ... to byl instinkt, co mě takhle hnal kupředu,
odpověděl jsem již s klidnou hlavou a bez většího zájmu nad touto výtkou. Přesto jsem věnoval jeden letmý pohled svému nyní složenému dvojčepelovému vibromeči a zamyslel se nad tím, jak hodně mě vlastně omezuje echanský přístup.
Ne-echani by střílel. Mandalorian by střílel, droid by taky střílel. Hrdý echani však musí jít vpřed s mečem ...
problesklo mi hlavou a zaváhal jsem, jestli je tohle opravdu ta cesta, která je správná. Leran měl pravdu v tom, že jsem netušil, jak schopná byla ta dívka v kontaktním souboji. Neviděl jsem to dříve, než jsem se dostal blíže. Možná jsem mohl zkusit vrhnout svůj meč, ale to se mi příčilo už z principu, že bych se odzbrojil.
Budu si muset sehnat něco, co mi tuhle mezeru vykryje,
rozhodl jsem se, když se k nám opět připojila dívka a pokusila se o proslov, který ji očividně moc nešel. Pousmál jsem se nad tím, protože přímý přístup byl mnohem lepší, než jakýkoliv jiný. A přístup politiků jsem rozhodně jako ten správný nepovažoval.

Celkově shrnuto se dívka chtěla přidat k nám a poznamenala, že tohle celé považuje jako akt přátelství. Nebyl jsem si jistý, jestli mi svým způsobem nezalichotilo, ale měl jsem z toho tak trochu radost.
Těší mě, já jsem Eltianis a tohle je Leran,
opětuju představení, což je nezbytná slušnost a nakonec bych k němu dřív nebo později přikročil sám. Zároveň jsem připojil i drobnou úklonu, jak jsem měl ve zvyku.
Ale možná bychom ti měli říct, že nemáme v úmyslu ten zadaný úkol splnit nebo tak něco. Nepřidal jsem se k armádě, abych se flákal při dni volna a klidně vypomůžu místním se sklizní. Alespoň se o nich něco víc dozvíme, stejně jako o tom, jak se dívají na celou tuhle situaci. S Leranem jsem se na tom dohodli už na začátku. Takže my tu teď zkoumáme město, hledáme stopy toho, jak tu probíhaly boje a snažíme se z toho získat nějaké praktické informace, než se nahánět s ostatními, droidy a pobíhat někde s nějakým vysílačem. A součástí toho všeho je prohlídka města,
rozhodl jsem se informovat Aranu o tom, jak jsme se rozhodli s Leranem přistoupit k tomuto úkolu. Bylo by vůči ní nefér, kdyby chtěla tohle cvičení vyhrát a kvůli tomu, že by se přidala k nám, by o tu možnost měla přijít.
Navíc, kdo řekl, že přátelství se musí odvíjet od toho, jestli půjdeš s námi nebo ne,
neodpustil jsem si ještě dodat, protože mi to přišlo vhodné. Přeci jen, kdyby už chtěla svůj úkol splnit, tak aby se nemusela cítit nějak hloupě nebo tak podobně. Z vlastní zkušenosti jsem dost dobře věděl, že ženy mají v tomhle dost odlišné smýšlení a proto jsem se cítil povinen ji od toho alespoň touto mírou ulehčit.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Atalon »

Suurja; Trosky města:

Tvůj výchovně kárný proslov na svou osobu a sdílení informací o senzorové anténě, pro mnoho Echani klidně vyložitelný jako ne zrovna malý důvod k boji, přešel Leran jen slovní obranou, i když ti neunikla reflexivní změna postoje ani bojovný náznak hlasu pomalu se měnící v kontrolovaný hněv.
Eh?! Co jsem jako měl říct? “Hele, koukni se na ten sotva deseti palcový drát trčící z té hromady drátů“? Jsem snad inženýr? Copak já vím jak vypadá nějaká senzorová bóje? Víš to vůbec ty? Pokud si vzpomínám, jsme na tom s technikou asi tak podobně. Jedinej důvod proč jsem zapl tu rušičku bylo, že se kolem toho drátu tetelil vzduch a ježily vlasy, toť vše. Na Ashenu se vysílače co nám ukazovali instruktoři chovaly podobně. Ale co vím, tak to mohl stejně dobře být statický náboj z poslední bouřky, nebo nějaký zbytek napájecí sítě se zbytkovým napětím, nebo bůh ví co. Takže jsem ti měl říct, že je tam něco divnýho z čeho mám špatný pocit? Doháje to mám tady skoro ze všeho. Ještě před pár měsícema jsem měl jedinou starost, naučit se klouzavý krok třetího stupně boje, a teď? Teď pobíhám po neznámým světě řídícím se úplně novýma pravidlama a zákonama, a střílím po plechovkách instantního Haresh co mě chtějí buď zabít, nebo připravit na mandaloriany, což je vlastně totéž. Tak mi tu laskavě neříkej nic o tom co bych měl vědět a dělat...
Leran byl hodně přímý a jen půl slova od vyřčení svého názoru na tebe, ale ten byl z jeho postoje a tónu beztak jasný.
…zvláště když ty sám to tady sotva zvládáš.
Ovládl se však dost na to, aby místo toho pronesl svou připomínku o tvé chybě ve volbě kamení místo blasteru a předchozí nechat za sebou.

Ani rozmluva s Aranou nešla úplně podle plánu, protože i ona ti okamžitě dala další námět k zamyšlení.
Chápu, díky. Výhra by mi nevadila, ale zůstanu. Už jsem zažila pár podobných akcí, o jednu víc nebo míň, na tom už nesejde. Ale, něco vám povím. Jestli chcete poznat tenhle svět, tak to od zítřejší práce nečekejte, to vám říkám rovnou. Republika by své “pomocné síly“ skutečným místním nikdy neposlala. Víte, viděla jsem už desítky takových planet. Zemědělských světů. A všechny jsou stejné. Tisíce malých zemědělců, farmářů se svými malými políčky stačícími akorát pro jejich obživu a pak několik obřích společností s obřími pozemky a smlouvami s Republikou na dodávky zásob. Můžete hádat komu z nich asi zítra půjdeme pomáhat. A věřte mi, na plantážích společností se nebude s kým seznamovat. Jsou tam jen tisíce bezduchých pracantů, droidů z masa a kostí, nemluví, nemyslí, jen pracují aby večer dostali zaplaceno. Jestli chcete poznat tenhle svět, tak to dělejte po svém. Leťte na něj, kam chcete vy, koukejte se na to, na co chcete vy, jen tak uvidíte a uslyšíte pravdu. A pokud jde o flákáni při dni volna...
Arana se potměšile usmála.
Páni, už jsem zapomněla jaký je to bejt nováček a to jsem jím vlastně pořád.
Lehce zakroutila hlavou aby zahnala staré vzpomínky, než pokračovala.
Věřte mi, že tenhle názor vás taky rychle přejde. Poručík ví co dělá a jsem si naprosto jistá, že pozítří bude na programu něco extra vyčerpávajícího. Nějaký bojový trénink, nebo přepadová simulace, tak něco. Zkrátka něco k čemu se budou hodit všechny síly. Nejspíš nás ani nenechá moc vyspat. Tak to dělávají, ve výcviku nás doženou na pokraj sil, na samé dno a koukají kdo se udrží a kdo to nezvládne. Koneckonců člověk jim to ani nemůže mít za zlý. Lepší když se zjistí že je velitel neschopný, nebo že vojáci nezvládají myšlení pod tlakem, už ve výcviku, než potom v boji, kde to může být fatální.
Arana mluvila otevřeně a klidně. Nesnažila se vás přemlouvat k aktivnějšímu zapojení do cvičení, jen se s vámi podělovala o své zkušenosti, které se nezdály být nejmenší.

Tak? Kam vyrazíme? Zkusíme se vrátit a najít tu anténu, nebo půjdeme dál, pokračovat v průzkumu? Veliteli.
Zeptala se po chvilce Arana a na pojmenování tě velitelem ironií nešetřila.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Jordi Linx »

Suurja, Trosky města:
Leranův postoj a výmluva mě poněkud zarazili. Už proto, že mi to jako nic jiného ani v podstatě nepřišlo, než jako obyčejná výmluva. Napadalo mě několik slov, kterými bych mu mohl odpovědět, ale dost z nich se neřadilo mezi ta slušná a hlavně už přišla ona. Představit neshodami by nebylo dobré.
Jenom se tetelil vzduch?
neodpustil jsem si pro sebe ironickou poznámku, kterou bych za jiných okolností řekl nahlas.
A tys nějaké vysílače viděl ... navíc je to Eshan,
pokračoval jsem ve svém myšlenkovém dialogu s Leranem, kterému se asi nejvíc hnusila moje volba při střetu s droidem. Ano, hnusila, protože vhodnější výraz se pro to dal jenom těžko najít. Nemělo však cenu se tím dál zabývat, nebo to řešit. Stejně by to nevedlo k ničemu jinému, než dalším dohadům.
Ne měl, ale mohl ...
uzavřel jsem to nakonec a věnoval se nově příchozí, která se nám představila jako Arana.

Nejprve nám vesele prozradila o tom, že si děláme zbytečné iluze o tom, co nás čeká, pokud se rozhodneme nevyhrát. Nešlo o to, že bych očekával po denní práci posezení s nějakou rodinou zemědělců u jídla a vyprávění historek o jejich světě. Na to v tomhle testu neuspěje příliš mnoho jedinců a navíc takové rodiny budou na světem vyčerpaným válkou rády za každé sousto. Pořád tam jsou ale pracanti a ti pořád někde žijí a někde to vnímají. Proto jsem se pořád stavěl radši k této variantě.
Výcvik je poslední věc, která mám důvod se obávat. Co mě zajímá víc jsou konkrétní taktiky proti mandalorianům a trénink vzájemné spolupráce. Jedinec může být silný, ale proti organizovaně skupině průměrných válečníků stejně nemá tolik šancí,
poznamenal jsem nahlas a zkontroloval jsem si svoje zbraně. Poté jsem věnoval chvíli rozhlédnutí se po okolí a napadlo mě, že by nebylo od věci si prohlédnout některého z těch droidů. Třeba by to mohlo prozradit něco víc, než že to jsou prostě jen nepřátelé.
A co se týká polí, tak já svůj názor měnit nehodlám. Pořád to bude lepší, než zůstat na lodi. Už takhle je to tam přeplněné až po okraj a ve dni volna tam nebude k hnutí nebo oddechu. Navíc těžkou prací nevypadnu z rytmu, budu na čerstvém vzduchu a budu mít okolo sebe více prostoru,
potvrdil jsem svůj postoj o tom, že nehodlám měnit svůj předchozí názor a budu si trvat na svém. Je sice pravda, že zásoby potravin je něco, co se snaží všechny strany v konfliktu nepoškodit, aby je mohli mít pro sebe, ale i tak jsem věřil, že se tam dá nalézt něco, co by více prozradilo o probíhajícím konfliktu.
A co mě překvapuje, ty tohle neabsolvuješ poprvé? Měl jsem dojem, že to je jenom pro nové rekruty,
poznamenal jsem, abych mezitím dorazil k droidovi, kterého předtím Arana dokončila. Chtěl jsem se na něm podívat po něčem, co by mi přišlo divné. Něčem, co bych na droidovi neočekával, nebo by mohlo vypadat jako mozek či jeho ekvivalent. Droidi mohou fungovat jen do té doby, dokud je může něco řídit, nebo ovládat. Takže bych se snažil vlastně dívat i po něčem, co by se mohlo podobat anténě, vysílači.

O svém názoru na poručíka a jeho metody jsem rozhodl nehovořit, protože Arana k němu ještě nějaký respekt chovala. Nějaký výraznější respekt, než jenom jako někomu, kdo něco zvládne s blasterem.
Co takhle lovit tyhle droidy?
problesklo mi hlavou, když jsem si toho před sebou prohlížel. Kdybych tu byl sám, tak bych o tom možná nepřemýšlel a vydal se po nich. Ale znechucení nad Leranovými názory k mému postupu během útoku ve mně stále ještě živě hlodaly a od téhle myšlenky jsem upustil.
Jseš učitel? Nejsi, tak nezpochybňuj výcvik hned po něm, ale až se dokončí. Pak můžeš říct, jestli to k něčemu bylo, nebo ne ...
vybavil jsem si slova svého učitele a připustil jsem, že poručíka jsem možná odepsal příliš brzy. I tak jsem si hodlal na svém názoru trvat, tedy alespoň do doby, než prokáže opak. Lepší nechat se překvapit, než zklamat.

Chci pokračovat dál stejným směrem, jen nepůjdeme prostředkem náměstí, ale hezky po obvodu. Pokud by to bylo možné, tak skrz budovy, kde budeme mít lepší krytí. Teď alespoň víme, co můžeme čekat,
navrhnul jsem a ukázal jsem gestem k droidovi, jako zdůraznění toho, co bychom mohli očekávat.
Každopádně poblíž možného krytí. Taky bych rád viděl rozestupy, tak dva metry - osobní prostor pro boj a když budeme víc roztahání a napadeni, tak se můžeme rozdělit do více stran, což znamená více cílů, které je potřeba si hlídat. A pokud nic nenamítáte, tak půjdu první. A ještě jedna věc ... cokoliv podezřelého nahlásit, i kdyby to měla být hovadina. Radši ztratím pět minut hovadinou, než se nechat překvapit,
doplnil jsem a na závěr jsem si neodpustil poznámku mířenou k Leranovi. Nesnažil jsem si však nijak zdůraznit, nebo se podívat jeho směrem, vlastně jsem dělal vše proto, aby to tak nevyznělo, ale aby to bylo řečeno. Ironické označení jsem také vesměs ignoroval, protože na další dohadování a podobně jsem opravdu neměl náladu.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Atalon »

Suurja; Trosky města:

Zatímco jsi věnoval svou pozornost zbytkům droidů a jejich bližšímu ohledání, ti Arana odpověděla vcelku lhostejně na tvůj názor pokrčením ramen a jednoduchým konstatováním.
Fajn.
Její rozhodnutí zůstat s vámi bylo dost pevné, aby ho nezměnil jakýkoli tvůj přístup, ale i tak si neodpustila drobné ušklíbnutí nad tvými názory i když beze slov. Na co ale odpověděla okamžitě, byla tvá otázka k jejím zkušenostem a jejímu výcviku.
Tady jsem poprvé.
Prohlásila rychle a jasně.
A jsem na tom vlastně úplně stejně jako vy. Nebo snad držíte zbraň v ruce poprvé? Na vašem světě jste neměli žádný výcvik? Váš a pak ten republikový.
Aranin hlas se trochu změnil, bylo v něm něco nového, co patřilo přímo a jen tobě. Věděl jsi to, cítil a rozuměl. Byly to výtky, stejné výtky jakými jsi ještě před momentem zahrnoval Lerana, výtky na tvou, v jejích očích, trochu přemrštěnou sebevědomost, stejně nenápadné a soukromé, jako když jsi je předával svému spolubojovníkovi a mluvili zcela jasně.
Řadíš sám sebe moc vysoko. Ostatní tady mají také své příběhy, zkušenosti, znalosti a ty je moc rychle odsuzuješ jen proto, že nejsou stejné jako tvoje.
Jediný rozdíl mezi námi je v tom jaký. Vy jste měli svůj na své domovské planetě a pak tu směšnou pitomost republikové přípravy co se dělává, že? Já pocházím z Republiky, tím chci říct, že nemám domovský svět. Jsem jedno z dětí vesmíru a výcvik jsem dostala na hranici. Tam nejsou výcviky tak jemné a milé, jako třeba v jádru. Tam se totiž bojuje pořád. Piráti, pašeráci, nájezdy. To co teď dělá poručík jsem už zažila ve výcviku. Ale na tom Tarrovi nezáleží. Pro něj jsme všichni stejní, ať jsme přišli odkudkoli. Jediné co má pro něj nějakou hodnotu je to, co mu sami ukážeme. A nemůžu říct, že by mi to vadilo.
Její hlas byl opět normální a jen klidně odpovídala na tvou otázku, jako by její výtka ani nikdy nepadla. Jako by ani nevěděla že to tak mohlo vyznít, ale věděla to moc dobře, byl to její způsob jak ti říct co si myslí aniž by mezi vámi budovala nepřátelství.

O něco hůře pochopitelné pro tebe ovšem bylo ohledání droida. Tvé elementární znalosti techniky na něco jako víceméně bojový droid nestačily ani omylem, takže většina toho co ti prohlídka přinesla byla spíše díky tvým bojovým znalostem. K docela dobré představě o fungování a možnostem jeho dolních končetin jsi tak blíže prozkoumal možnosti těch horních, které se, snad s úlevou, ukázali být velmi podobné lidským a to jak tvarem, tak možnostmi pohybu. Vůbec se, z toho co jsi byl schopen pochopit, zdálo, že jsou droidi budováni co nejhumanoidněji, což vlastně dávalo i smysl. Z vašeho souboje se dalo odvodit, že jejich centrum, nebo něco pro jejich provoz nezbytného, je uloženo v hlavě, tak jako u lidí. A v hrudi jsi našel cosi, co mohl být jejich energetický zdroj, nacházející se na pozici srdce. Co se jejich senzorických možností týkalo, zde nebyl tvůj průzkum zrovna dokonalý. Sice jsi pochopil, že pro přímé senzorové podměty mají dva fotoreceptory místo očí a ke komunikaci jsi našel na jejich týlu dvě malé sotva pár centimetrů vyčuhující anténky. O tom jaké jim ale tato zařízení dávaly možnosti jsi nezjistil nic.

K tvému návrhu dalšího pohybu neměl nikdo žádné námitky. No tedy až na lehké sotva postřehnutelné zavrčení ze strany Lerana, které jste ovšem postřehli všichni. Arana se ale zdála být ve vašem sporu spíše pozorovatelem a ať už ho pochopila jakkoli, nehodlala do něj zasahovat. Minimálně do chvíli kdy se jí nějak nezačne týkat. Takže ono zavrčení přešla bez reakce a klidně se vydala vpřed. Ty jsi tak mohl rychlým pohledem zhodnotit její pohyb i počínání v něm a ona si to dobře uvědomovala. Její pohyb byl ladný a svižný. S pozorností divoké kočky si hlídala každý krok aniž by jedinkrát uklouzla nebo zaváhala. Vlastně se v mnoha ohledech pohybovala mnohem plynuleji a lehčeji než vy dva. Postrádala ale váš lovecký grif, bojovnický pohyb, který sice zpomaloval a v porovnáním s ní postrádal i na ladnosti, ale zase vám dával v každém kroku jistotu a připravenost k okamžitému výpadu, kterou ona neměla. Odhadem to vypadalo, že rozlišuje pohyb v boji a přesun a ke každému používá jiný, co nejefektivnější styl. Nebylo to poprvé co jsi něco takového vyděl. Hodně cizinců to tak dělalo. Byl to důkaz bojového výcviku v dospělosti, kdy se něco jako váš léty pěstovaný pohyb naučit nedal.

Váš postup byl rychlý a vcelku bezproblémový. Tedy až na fakt tvého odsunutí na křídlo, který byl ale nevyhnutelný, pokud jste chtěli zůstat všichni v dosahu rušivého pole Leranovi rušičky. A vlastně to byl právě Leran, který se v tuto chvíli ukázal nebýt nijak špatným hrotem, když se z ničeho nic zastavil a pohybem ruky vám naznačil se zastavit a krýt. Měl dobrý důvod, který jsi uviděl v momentu. Přímo před vámi, skrze zbytky vnější zdi, bylo vidět náměstí. Další otevřený prostor a další past, tentokráte očividná. Po celé jeho ploše totiž ležely rozeseta těla vojáků kolem středu, jemuž trůnil do země zaražený stroj.
Sakra, strážní věž!
Zaklela potichu Arana. Jakmile uviděla vaše nechápavé obličeje, dodala ještě.
To jsou typy válečných sond. Bojová a sledovací jednotka v jednom. Většinou se shazují s transportérů, nebo jako střely z orbity. Podstavec s napájecím zdrojem se zarazí do země kinetickou silou dopadu. Ze země pak kouká senzorická a dělová jednotka. Vidíte ty dva talířové bloky…
Arana rychle ukázala na dron v jehož zhruba polovině a na jeho úplném vršku se nacházely skutečně dva široké prstence od středu se zužující do tenčího lemu.
…To jsou blasterové věže. Dokáží napáchat hodně škody, zvlášť když se trefí do středu obraného postavení. Mezi talíři, tam v tom krku jsou senzory. Pořádné senzory, na ty nám bude i ty rušička k ničemu. Tyhle sondy mívají poměrně velký dosah, takže už nás asi našli, ale šance na náš zásah je moc malá, tak neplýtvá energií. Jestli jsou ale v oblasti ty plechovky…
Víc říkat nemusela, proto raději odpověděla na nevyhnutelnou otázku která by v následných okamžicích asi stejně padla.
Odsud ho nezničíme. Nemá sice štíty v pravém slova smyslu, ale mívají vychylovací pole, aby byly chráněné proti střelbě z dálky. Proto tu jsou oni.
Pohybem hlavy ukázala na těla kolem sondy.
Jediný spolehlivý způsob jak ho zničit je dostat se blízko, hodně blízko. Ty blastery mají omezený vnitřní úhel. Když jste dost blízko, jste mimo nebezpečí. Je to jejich slabina. Musí být, mít další prstenec pro krytí blízkého okolí, tak by se stal plášť moc nestabilní a nepřežil by dopad. Ani takhle nejsou nijak zvlášť odolné, jediný dobrý zásah s blasteru z blízkosti a je po ní.
Náměstí se zdálo být vcelku dobrým místem pro takovou akci. Bylo tu dost překážek za něž se šlo krýt a když by nebylo, leželo tu dost těl které je mohli zastoupit. Něco tu ale nesedělo, něco čeho si první všiml Leran.
Měl bych dvě blbiny ke hlášení.
Oznámil provokativně a než jsi mohl reagovat, pokračoval.
Ty vojáky někdo trefil zezadu.
Leran měl pravdu, i když cvičné blastery nezanechávaly ohořelá znamení, chovali se zasažení stejně jako při skutečném zásahu a padali stejně. A několik z vojáků opravdu padlo po zásahu z úplně jiného úhlu než byla sonda.
A jestli si chceš pořád prohlédnout tu jejich anténu, tak támhle máš další.
Leran rychle ukázal směrem k rohu budovy na druhé straně náměstí, kde sotva viditelně trčel ze země a hromady suti kus kovu kolem nějž se vlnil vzduch. Bylo těžké ho vůbec uvidět, protože ze suti nemohl skutečně trčet víc než pár centimetry a nebylo na něm nic nápadného, jen stopa vzduchu v jeho okolí.
Hm, dobrý oči.
Přitakala pochvalně Arana a přikrčená začala očima zkoumat na první pohled prázdné náměstí.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Bratři nebo nepřátelé (Jordi Linx)

Příspěvek od Jordi Linx »

Suurja, Trosky města:
Při poznámce na prošlý výcvik jsem se jenom trochu nakysle zašklebil, protože to se za výcvik ani považovat nedalo. Každý, kdo byl trochu sběhlý v umění Eshanu se tomu musel smát. Jediné, co mělo v onom výcviku význam, byla označení, nějaká posloupnosti velení a prostě informace o armádě a její funkci, abychom tam mohli dobře zapadnout. Takže, to co proti nám absolvovala Arana bylo o dost lepší a přínosnější.
To republikové bych nenazval výcvikem. To, co mi dalo moje schopnosti, byl výcvik eshanu od dne, kdy jsem se naučil pořádně chodit. Z toho čerpám a podle toho usuzuju. Nikdy předtím jsem v armádě nesloužil, stejně jako většina echani, kteří sem narekrutovali. Oficiálně tedy výcvik nemáme, jen to, co jsme se učili před armádou,
odpověděl jsem jí na to, jak to vlastně vypadalo u nás a čekal, jestli se Leran rozhodne taky přihodit nějaké poznatky nebo ne. Jakmile ne, tak bych dál pokračoval v hovoru, zatímco bychom byli dál na cestě.
A pokud jsi už absolvovala výcvik, tak proč ho tu musíš procházet znova? Už to samo o sobě nebudí o armádě tak dobrý dojem, obzvlášť, když je válka v plném proudu a slyšel jsem, že Republika na tom není až tak dobře, jak by si někteří mohli myslet,
doplnil jsem svůj názor a z toho, že se na mě do jisté míry dívala Arana z patra, jsem si nic nedělal.
To, že se jí nelíbilo moje svědomí, mě taky příliš netrápilo, protože tohle byla hlavně moje starost.
Bojovník, který si nevěří, nemůže vyhrát ...
pomyslel jsem si a potlačil cokoliv, co by se mohlo blížit hněvu nebo zlobě, protože to, stejně jako ostatní emoce, při boji jenom mlžilo myšlenky a narušovalo soustředění.

Z ohledání droida jsem sice nebyl příliš moudrý, ale přesto mi to potvrdilo několik základních poznatků. Klíčovými a nejvíce zranitelnými místy byly úmyslně hlava a hrudník. Pro základní princip souboje s nimi jsem si tedy v hlavě připravil už prvotní strategii.
Rozhodit rovnováhu stětím nohou a poté zásah do hlavy nebo do oblasti srdce, aby byl droid vyřazen,
s tímhle jsem byl tedy s ohledáním nakonec spokojen a mohli jsme vyrazit dál, byť Leran si neodpustil drobné zamručení. Nevěnoval jsem tomu pozornost, protože nic jiného neřekl a vyrazili jsme dle mnou nastoleného schématu. Mohl jsem sledovat styl pohybu Arany a uvědomit si, že ona rozlišovala styl chůze v boji a mimo něj, což nebylo tradicí echani. Sice se dalo říci, že plný bojový postoj a pohyb v boji byly odlišné, přesto výcvik od malička a poučka:
Být připraven na boj kdykoliv,
v sobě zanechaly své a mohl jsem udělat výpad téměř okamžitě, pokud by tedy bylo kam. S drobným rozborem tohoto pohybu a pečlivým sledováním okolí, kterým jsme procházeli, jsme postupovali rychle vpřed. Alespoň do doby, než jsme narazili na další past, která na nás čekala právě na onom náměstí, kam jsem se chtěl podívat.

S komentářem od Arany a následným hlášením od Lerana jsem pozorně sledoval náměstí a snažil si pro sebe vyhodnotit situaci. Teoreticky jsme to sice mohli zkusit obejít, ale zrovna mně se do toho až moc nechtělo. A navíc tu byly informace od Lerana a množství těl.
Ještě, že se používají cvičné blastery. Jinak bychom sledovali pořádná jatka,
poznamenal jsem svůj první dojem a při Leranově oznámení zásahů vojáků jsem se podíval do směru, odkud ty výstřely mohly přijít. Pokud se rozhodneme tu věc zneškodnit, tak musíme nejdříve odstranit vedlejší vlivy, které by nám to celé zkomplikovaly, ne-li nás odstavily ze hry.
Máme dvě možnosti - vyřadit to nebo obejít to,
začal jsem, nadechl se a otočil se na dvojici kumpánů.
Osobně bych to chtěl vyřadit, ale sám to nedokážu. A protože spolu kráčíme dle dohody, tak se musíme dohodnout i na tomhle. Jestli se to rozhodneme vyřadit, tak musíme nejdřív eliminovat droidy, kteří by nám mohli do zad. A za druhé, asi udělat něco s tou anténou. Zde je otázka, na kterou nedovedu odpovědět - když tu anténu vyřadíme před útokem na to veprostřed, bude nám to k něčemu? A i kdyby ne, tak by nás to mohlo ohrozit po zničení toho uprostřed tím, že by to přivolalo další droidy, že? Mimochodem, tohle jsou ty blbiny, co mohou rozhodnout průběh bitvy,
sdělil jsem svým spolubojovníkům své postřehy a to, co bych rád provedl. Bylo na nich, jestli mi budou chtít pomoci a tedy se rozhodneme něco provést nebo ne. Zároveň jsem si neodpustil popíchnout Lerana, čímž jsem mu chtěl zdůraznit, že hlášením těhle věcí může opravdu ovlivnit věci v něčí prospěch. Jestli máme spolupracovat, tak to znamená spolu mluvit a do nějakého bodu si důvěřovat.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“