Výcvik pro Rein Steep - Blaster, meč a pleš

[Rein Steep]

Nar Shadaa: Conductor

Na jeho první odpověď jen pokývu hlavou. To co mi řekl, mi zrovna moc nedalo, alespoň ne tolik, aby stálo za to o tom přemýšlet nebo rozvést diskuzi. Moje reakce na onen sithský amulet je navenek prakticky stejná. Jeho popis oné věci byl stručný a dokonale výstižný – netřeba dalších otázek týkajících se této věci. Potom promluví o Rishovi a já pokrčím rameny a skoro neznatelně zatřesu hlavou.
“Ále... Když jsem zastavil toho chlápka, co zdrhal s tvym mečem – kterej se samozřejmě chystal ukrýt na nějaký dobře střežený místo, odkud by sis ho mohl bez problémů zase vzít – tak jsem ho trochu prokec a vypadlo z něj, že ti měl vyřídit, abys okamžitě vypadnul z Nar Shadaa, ta zpráva byla od nějakýho Rishe. Tak koukám, že ti to varování přišlo trochu pozdě...“ odpovím jediovi a začnu prohmatávat vnitřní kapsy svého kabátu. Hned ve druhé kapse najdu kýžený objekt. Vytáhnu zabalený toust se sýrem a šunkou a hladově se zakousnu. Při tom kousnutí mi dojde, že to je poslední kus jídla, který mám u sebe. Kurde...

[Gnost Kohn]

Conductor

Teoreticky.. co je pozdě a co je brzo?.. Když tam přišli věděl jsem o nich.
Okomentuje tvoji poslední větu a vstoupíte do hyperprostoru.
Za hodinu jsme tam... zatím můžeš nahlas zapřemýšlet, co za meč by sis postavil, krystaly atd... ať jsem v obraze ke komu tě nasměrovat.
Pak se pokusí otočit sedadlo pilota, což chvilku trvá, ale nakonec se otočí a po zkontrolování, jestli ze sedadla něco neupadlo vezme svůj meč do ruky a začne si s ním pohazovat.

[Rein Steep]

Conductor

I přes to, že jeho otázka byla zřejmě jen řečnická, neodpustím si stejně zřejmou odpověď.
“Brzo na to, aby sis od nich nemusel nechat napráskat prdel.“ po tom co to řeknu už se k tomu ale dál nijak nevyjadřuji a rychlou změnou mimiky dám najevo, že jsem to nemyslel nijak vážně.
Vesmír kolem se rozmazal a hned na to jsme se objevili v trubici hyperprostoru. Posadí se a zeptá se mě na moje představy o mém novém kousku světelného meče. Kousnu si toustu.
“Jo jasně...“ řeknu krátce a začnu prohledávat všechny moje kapsy, jak na kabátu, tak na kalhotách, takže to nějakou chvilku zabere. Mezitím co pátrám, nahlas uvažuji, přesně jak řekl.
“Víš... Asi si budeš myslet, že jsem totální ignorant a ono to asi tak nějak bude, ale...“ odmlčím se, když ve vnitřní kapse kabátu najdu to co jsem hledal, a to je čtverečkovaný kus papíru. “Já jsem ty krystaly nikdy moc neřešil. Podle mě je světelnej meč efektivní už jako samotnej a ty krystaly jsou zanedbatelný detaily. Tréningový samozřejmě nepočítám. Prostě to myslim tak... že... jednoduše... Nevim, nenapadaj mě ty správný slova... Prostě že tim meče prořízneš šutr vždycky. Člověka taky... Jó, pokud existuje nějakej krystálek, kterej ignoruje mandalorianskou ocel, tak sem s nim, ty jejich zbroje dokážou docela nasrat.“ dokončím svoje uvažování, rozložím ten kus papíru a podám ho Aerysovi. Náčrt
“Co se týče zevnějšku... Jednoduchej tvar, spíš kratší...“

[Gnost Kohn]

Conductor

Uvidím co půjde... no.. o tom krystalu... tak o ničem nevím.
Náčrtek ti vrátí a na chvíli se zamyslí.
Než tě pošleme na misi dostaneš čas, aby ses se vším, zařídil si co potřebuješ..
Pak vstane a udělá pár kroků.
Jdu se prospat na sedačky.. za patnáct minut tam budem.. vyzvedne nás Hammerhead.
Na to odejde a nechá tě v kokpitu samotného.

[Rein Steep]

Conductor

Se skoro znatelným popuzeným zklamáním za nezadostiučeněnou reakci na moje výtvarné dílo čapnu papír a s přehnanou opatrností a láskyplností jako by to snad už byl pravý meč a ne jenom tužka na papíru, ho vrátím zpět do tvrzené vnitřní kapsy, ve které se musí cítit bezpečněji, než můj vlastní meč pevně připevněný k opasku. Nakažen trudomyslností v sobě nechám zmizet další pořádný kus toustu a z příslovečným děsem v očích shledávám, že už ho moc nezbývá.
Moje nálada i celé vnímání záhy skočí do úplně jiné roviny, když se zmíní o mé brzké potenciální misi. Skoro vykulím oči a otevřu ústa k odpovědi, která ovšem nepřijde hned.
"Cože? Už takhle rovnou? Teda... neříkám, že by mi to tak bylo proti srsti, to vůbec ne, snad právě naopak, jenom jsem trochu překvapenej, nic víc."
Překvapen doopravdy jsem. Sice ne nijak extra, ale za slova a za zamyšlení to určitě stojí. Takže jestli tohle celý neni nějakej kbelík hoven, tak jsem se fakt dostal kam jsem chtěl. Hoooo kurva jó... Chystal jsem se začít přemýšlet o tom, co bych teda vlastně všechno potřeboval vyřídit před akcí, ale to už se má jedi k odchodu a jeho další slova mě hodí zase o stupínek výše.
Hammerhead! Opravdickej pořádněj republikánskej křižník! Whoa...! Přistihl jsem se, jak se těším do vřavy a na válku samotnou. Myslim snad jako blázen? Možná, ale řekl bych, že je to docela praktický.
Za patnáct minut tam budem... patnáct...?
"Hej!" zavolám ještě za Aerysem, než zmizí za rohem.
"Před chvíli jsi řikal za hodinu, tak jak?" řeknu hned na to. To už ale na něj volám z pilotního sedla, ve kterém jsem se uvelebil.

[Gnost Kohn]

Conductor

Já pořád něco říkám...
Řekne, zatímco se vrátí do kabiny, kde si sedne na zem a opře se o stěnu.
Nedá se tam spát...
Okomentuje to a zavře oči.
Hele.. asi mám polámaný žebra a nevím co, takže tě možná provede někdo jinej, vzhledem k tomu že nemáš dokončený, tak si tě proklepne a dokončí ho.
Na to zakašle.. pak ještě jednou... a ještě jednou, otře si zakrvácenou ruku do kalhot a vydechne.
Může to být rychle.... uvidíme.

[Rein Steep]

Conductor

Podařilo se mi Aeryse zastavit rovnou vrátit zpět do místnosti. Trochu zvednu obočí, když zhlédnu reakci. Podrbu se na zátylku.
No jo, holt to bude tak drsný, jak se vypravuje... Zrovna když dumám nad nějakou alespoň trochu soucítící větou, což pro mě teď není zrovna lehké, promluví znovu a to co řekne mě z předešlých myšlenek vyžene docela účinně.
Obočí vylétne nahoru úplně a hlava se posune dopředu. Myšlenky se hned transformují do slov.
“He? Hele poslouchej, takle by to asi nešlo... Chci jít do války, ne se znovu stát jediem krucinál. Ty kecy při výcviku mě furt neskutečně sraly... snášel jsem to dost dlouho na to, abych to musel snášet znova! To byl jeden z důvodů, proč jsem odešel z Řádu a, a měl jsem ještě tolik zdvořilosti, že jsem odešel až po dokončení mise, co mi nadělili! …“ hned jak ze sebe vyleju svůj nával emocí, který tak strašně vede k temné straně, můj mozek konečně zpracuje tu první část věty, co jsem od něj slyšel.
“Oh...“ jo. Přes ten všechen nový nával informací jsem úplně zapomněl, že tohohle jedie si podali mandaloriani. Hmátnu k opasku po nádržce s bactou.
“Erhm... Co ta noha...? Vem si tohle, já to teď nepotřebuju, maximálně si s tím můžu oplácat modřinu na bradě...“ řeknu s nuceným úsměvem a vnutím mu onu nádržku.

[Gnost Kohn]

Conductor

Aerys si vezme nádržku s bactou a dá si ji za krk.
Jenom škrábnutí... bylo to i horší.
Pak se rozhlédne, jakoby něco hledal.
Hele... ještě neříkej ne.. není to tak ja si myslíš.. žádný komandování a dělej to jinak a líp..
Bylo by to jenom na oko.. stejně půjdeš zprvu na mise s někým z nás.
A řekni.. nebylo by divný? Žoldák.. voják nebo co já vím se světelným mečem jak se vláká s... rytířema jedi? Za chvilku by chtěl každej meč.. a my nejsme zrovna nenápadna parta takže si tě každej všimne hnedka jak se objevíš s někým z nás.

[Rein Steep]

Conductor

Jedi si ode mne váleček ledabyle vezme, skoro z povinnosti a místo jeho primární funkce využije sekundární.
“Héj! Je to stude...“ snažím se Aeryse včas varovat, ale to už se nádržka dotkla jeho krku a on se o ní pohodlně opřel. Sám moc dobře vím, jak může pohodlí uškodit takováhle změna teplot, ať už jde o studenou peřinu či studenou ruku holky.
“Hm... Drsňák...“ pronesu a uznale pokývám hlavou. Tou studenou dekou se dokázal přikrýt, aniž by u toho hnul brvou. Hahaha.
Když dokončí řeč z hlavního tématu, otevřu ústa abych ze sebe zase vyvalil co chci říct, potom si ale zpětně promítnu jeho argumenty a povzdychnu si. Je fakt, že takhle jsem na tím nikdy nepřemýšlel.
“Jéždá... Takže se musím stát oficiálně jediem, abych inspiroval tím správným způsobem, jestli to chápu dobře. A kdybych zůstal tak jak jsem, šel bych jako příklad pěkně nahovno, supr. Oukej, ale blastery ani vohoz nevyhazuju jasný?“ jistota a přesvědčení o tom, že to myslim sakra vážně, které se mi teď objevily na obličeji, jsou minimálně stejně veliké, jako ve tváři mimina, jehož výraz skoro nahlas křičí, že 'Ti to lízátko prostě nedám, jasný?!, přičemž ono 'jasný?!' je řečeno přehnaně rychle a úderně. … Rychle a úderně to řeklo to mimino, já jsem byl mírnější. A toust už jsem snědl.

[Gnost Kohn]

Conductor

Aerys po tvé poslední větě vyvalí oči.
Proč bych ti měl zakazovat blaster nejsou ti dva nebo jo?
Pak si odhašle trošku krve a usměje se.
Ohledně toho co nosíš.. je mě to jedno.. taky tvoje věc, klidně si choď nahej, ale to by asi hodně lidí nepotěšilo.
Jedi poté chvíli hledí před sebe, nakonec ale vezme do ruky meč a začne si ho prohlížet.
Nesnáším cestování.

[Rein Steep]

Conductor

Proč bych ti měl zakazovat blaster nejsou ti dva nebo jo... Tu větu si v hlavě opakuji pořád dokola a na Aeryse zírám s pootevřenou pusou a přivřenými ústy, přičemž to celé signalizuje nefalšované soustředění, při kterém ovšem dotyčná osoba onen výraz vlastnící, nemá vůbec tušení, o co jde. Nad smyslem těch zvláštně poskládaných slov se zamýšlím jen do té doby, než promluví znovu a tentokrát už něco, čemu mi nedělá problém rozumět. Pokývám nad tím hlavou, na tváři úsměv jako sami-sluníčko a protočím se na pilotní židli. Jestli to jde. Jestli ne, jsem dost zklamán.
“Hm...“ přispěju svou troškou do konverzace po té, co se jedi zmíní o jeho sympatiím k přesouvání z jednoho místa na druhé, obecně označováno jako cestování. Nechtěnost trapného ticha ale zatáhne za provázky mého řečového centra a já vypustím jednu z nejběžnějších a nejjednodušších otázek vůbec.
“Proč?“ Jo, možná jedno slovíčko, ale dělá divy.

[Gnost Kohn]

Conductor

Proč... no.. to je z části soukromé.
Vypadne z Aeryse první věta a ty vdíš, že se usmívá.
Nenávidím cestování protože je to spousta zabitého času. Na druhou stranu záleží, co se v tom čase dělá. Na křižníku, kde se nemusím o nic starat jdu spát, trénovat, nebo se opít. Od začátku války.. a chvilku před ní jsme se rozhodli.... tím myslím náš malý kolektiv... cestovat aspoň po dvou, nebo spíš většinou po dvou. Když cestuju s bratrem nebo někým s dalších dvou, tak si většinou po hodině začneme lézt na nervy.. nevím čím to je. Na druhou stranu, když cestuji s... s jinou Společností, je to daleko... příjemnější.. jestli chápeš.
Řekne s úsměvem, vstane a udeří do navigačního počítače, na kterém stále přeblikával odhadovaný čas příletu, který se hned na to ustálí na čtyřech minutách.
Hned je to lepší.

[Rein Steep]

Conductor

“Jo to chápu“ chystám se ukončit ještě ani nezačatou diskuzi o cestování, ale dřív než stihnu něco říct, Aerys se přece jenom rozpovídá. Aby bylo dobře poznat, že mu opravdu věnuji pozornost, rozvalím se v křesle ještě víc až to skoro vypadá, že ho považuji za postel.
Když domluví, pokývám hlavou.
“Jo jasně... chápu...“ odpovím více méně bezvýrazně. Popravdě řečeno to skoro vůbec nechápu. Nebo takhle – nevím, co si pod tím mám přesně představit. Buď to myslí naprosto nevinně, že mu prostě cizí lidi dělaj dobře a minimálně si v jejich přítomnosti odpočine (samozřejmě pokud se nejedná o naprosté vymatlance, které byste nejraději nakopli) nebo, nebo je tady taky možnost, že myslí ženskou. Za předpokladu, že má na mysli ten druhý případ, tak mi to jeho vyjádření přijde velice nevhodné za předpokladu, že se právě nachází sám na malé lodi s jinym chlapem. Pokud tady tu ženskou někde nemá schovanou.
Nad tímto myšlenkovým postupem jen v duchu pokrčím rameny a smetu případné závěry ze stolu do bezedných hlubin.
S jednokoutkovým úsměvem značící pohodovou dobrou náladu sleduji, jak velice jednoduchým způsobem uvedl navigační počítač do chtěného provozu.
“Hele“, začnu, “Nevim jak to maj jiný, protože jsem se s tím s jinejma moc nesetkal... Ale podle mě to maj jediové s ožíráním trochu těžší ne? Myslim, jak maj zabudovaný všechny ty odolnosti a tak... Třeba já musim na parádní opičku utratit pořádnej majlant...“

[Gnost Kohn]

Conductor

Aerys se na tebe jen nechápavě podívá a zdá se že přemýšlí.
Zabudovaný? Cože? Odolnosti? Kde žiješ. Já mám od přírody velkou výdrž ohledně alkoholu.
Na to se zvedne a vyžene tě ze sedadla pilota.
Moc jediů nepije a ti co pijou se většinou chtějí ožrat jako hovada, takže nějaký odolnosti jsou mimo.
Poté vystoupíte z hyperprostoru a ty okamžitě uvidíš křižník třídy hammerhead.
To jsem já.. hele chtěl bych si objednat jedno lůžko na ošetřovně. Garran už se vrátil?
Řekne Aerys poté, co otevře komunikační kanál s křižníkem a ty uvidíš, jak mezi vaší lodí a hammerheadem poletuje menší stíhačka.
Očekávali jsme tě až zítra..S Garranem nemáme spojení, letí na autopilota, takže si na ošetřovnu počkáš, jinak můžeš přistát.
Ozve se z hammerheadu a všimneš si, že Aerys pozoruje stíhačku.
A já si myslel, že dneska už nic nebude... achjo.
Z Aerysova hlasu se dá vyčíst veliké znepokojení.

[Rein Steep]

Conductor:

Zvednu obočí. Nejsem si jistý, jestli tu mou poznámku s alkoholem nepochopil nebo si ze mě dělá srandu nebo to řekl jen tak. Rozhodnu se to radši urovnat svou rozvíjející odpovědí.
“No, myslel jsem to tak, že nás učili všechno možný se Silou žejo... Jako zadržení dechu, vypořádání se všelijakými jedy... A s tím potom souvisí ten chlast no a...“ všimnu si neviditelných dvouramenných vah konverzace a dojde mi, že tahle zrovna nemá žádný význat.
“Víš co, nech to plavat...“ řeknu nakonec a mávnu nad tím rukou.
Vteřinu později už se zamračeným výrazem stojím opřený o zeď, protože jsem byl vyhnán ze své lenošky. Samozřejmě, mohl jsem trvat na svém uzmutém místě, ale došlo mi, že si tam asi nechce sedat kvůli pohodlí a i kdyby ano, tak má na to vzhledem ke svému momentálnímu stavu docela právo.
Obraz hyperprostoru vystřídá klidný vesmír a v něm hammerhead přímo před námi.
“Whoa!“ pronesu s úsměvem a očima rozjařeného dítěte sleduji křižník. Prohlížím si ho pokud možno nejpečlivěji jak to jen jde a tak rozhovor Aeryse s druhou stranou vysílačky vnímám jen na půl. Slyšel jsem ale dost na to, abych pochopil, že se nevrátil někdo, jehož návrat byl dost očekáván a ono nevrácení se zdá býti dosti zásadní.
“Ehm, kdo je Garran? Jestli to potřebuju vědět...“ zeptám se po chvíli a dál si prohlížím křižník.