Výcvik pro Rein Steep - Blaster, meč a pleš

[Gnost Kohn]

Nar Shadaa: Skladiště

Když přiběhneš do skladiště, vykouknou na tebe skoro ze všech stran blasterové pušky.
Je až zarážející kolik mandalorianů se tady najednou objevilo.
Zbraně na zem.
Ozve se a ty si všimneš že asi pět metrů před tebou klečí jedi. Vypadá hůř než před chvílí, je ještě více zmlácený a navíc mu doutná z kolene.
Dva mandaloriani jsou diagonálně před tebou na každé straně, jeden tě šťouchá hlavní mezi lopatky a asi pět metrů před tebou jsou další dva,co hlídají jediho.
Možná..... bych je.... poslechl.
Promluví po chvíli pomalu jedi.

[Rein Steep]

Nar Shadaa: Skladiště

Naklušu si to rovnou mezi blasterové pušky. Zůstávám stát jako přimražený a těkám z jednoho mandaloriana na druhého.
Doprrrdele, doprrrdele... Cos sakra dělal?! Dloubal se v nose...? pomyslím si hořce, když se podívám na Jedie.
Právě teď jsem se ocitl v docela nemilé situaci. Obklíčen čtyřmi mandaloriany, přičemž mi jedna puška masíruje záda. Další dva hlídají Jedie. Hm? Na něj dva, na mě čtyři? Ale... to mi lichotí...
Byl jsem vyzván, abych položil zbraně a od nového přítelíčka jsem dostal radu to udělal.
Sakra... Tak co teď... Pořád mám zbraně v rukou. … Což oni taky a to docela blízko. Kdybych něco zkusil, vyhnout střelám bych se asi nedokázal. Ještě pořád ale můžu použít Sílu ne? Kurva... jak tak přemýšlím, dojde mi, že kdybych chtěl opravdu něco udělat, jako nenechat se zajmout, udělal bych to hned a neváhal tak jako někdo, kdo má rád svůj život. Při pohledu na Jedie mě taky napadne, že bych vlastně ani nechtěl dopadnout tak jako on. Takže, jak se říká, dobrý velitel ví, kdy bojovat a kdy ustoupit. Nebo se vzdát samozřejmě. A já jsem v tuto chvíli velitel své drahocenné kůže.
Takže, ať se mi to nelíbí sebevíc, nakonec podřízeně svěsím ruce podél těla a zbráně nasledně pomalu a opatrně položím na zem.

[Gnost Kohn]

Nar Shadaa: Skladiště

Během vteřiny se připojíš ke svému "kolegovi" a klekneš si vedle něho.
Asi za dvě minuty se sem přibelhá mandalorianský velitel, kterého jste před tím jistým způsobem vyřadili.
Co s váma udělám? Mám vás popravit? Nebo nechat zemřít v čestném souboji?
Najednou se ti v hlavě ozve jistý hlas.. spíše šeptání.
Mluv... .. zak..zakecej... potřebuju.. chvil...ku.
Všimneš si, že jedi vedle tebe je skoro na odpis.

[Rein Steep]

Nar Shadaa: Skladiště

Můj blaster a meč leží na zemi a mandaloriani mě odvedou k jediovi. Bez námitek pokleknu, ale nechám ruce svěšené podél těla. Oni po mně ani nevyžadovali, abych s nima dělal něco určitýho, tak si nechávám svobodu alespoň v tomhle.
Fajn. To jsem se zaplet do pěknejch sraček. Asi jsem se do toho vůbec neměl plíst. No co, minulost už nezměnim, tak tomu nechám volnej průchod...
Těkám skoro lhostejným pohledem z jednoho mandaloriana na druhého, přičemž se každému dívám na jeho pravé rameno. Jen tak z prdele. Nakonec, bez toho abych otočil hlavu, hodím po očku i na chlápka vedle mě. Nevypadá dobře. Samozřejmě že nevypadá dobře, už jednou nakládačku dostal a sotva se mu z ní podařilo vyškrábat, dostal druhou.
Zrovna, když jsem si v duchu říkal, že se mám s životem docela rád a že se to vždycky nějak vyvrbí a taky že bych si už zasloužil, aby se na mě štěstíčko konečně usmálo, místnost s vážnou tváří zajásala nad další přítomností. To přišel... více méně přišel, dělal co mohl, aby se to dalo považovat za chůzi – starý známý omlácený mandalorian v červeném.
Á! Skvělé! Nejenom že má smyšlené představy o čestnym souboji, ale on to ještě zextrémuje tím, že je nesmrtelnej, hajzl. Ten borec se postaví před nás a provokuje nás svou možností volby. Zrovna když se chystám vytasit se s odpovědí, v hlavě mi zazní hlas. Samozřejmě ani nepřemýšlím nad tím, koho ten hlas je.
Zakecat?! Ha! No problemo! přesně tak, vždyť ono zakecávání bylo jedním z mých hlavních problémů na Enklávě.
Rychle si v hlavě přejedu užitečné informace ohledně mandalorianů.
Tákže... Jsou strašně hrdý a tak, skoro nikdy neberou zajatce, … neberou zajatce, váží si moci a síly protivníka, ale zase si samozřejmě nenechají srát na hlavu... ano ano...
Nakonec jsem se rozhodl pro slabounký protiútok.
“Ty máš ale tuhej kořínek. Jsem rád, že ten, se kterým jsem poměřoval síly byl mandalorianský velitel. To mě potom ani nemrzí, že jsem v onom čestném souboji dopadl takhle.“ při poslední větě vzpažím s otevřenými dlaněmi, abych ukázal, že jsem dočista beze zbraní.

[Gnost Kohn]

Nar Shadaa: Skladiště

Mandalorianský velitel se nad tebou pomalu skloní a ty slyšíš jak se směje.
Chtěl bys odvetu?
Optá se tě a najednou se začneš cítit divně.
Jakoby z jednoho mandaloriana za tebou vyzařovala temná strana.. ano cítíš to, jako by tě to udeřilo do obličeje.. Všiml sis toho až teď.. jako by tě to volalo, je to spíše předmět, který má v ruce..
Je to jako by ti to šeptalo do ucha. Slovům nerozumíš, ale je to opojný pocit.
Najednou tě z toho něco vytrhne. Za loket tě chytil jedi, když se málem převalil do předu, nebo to tak alespoň vypadalo.

[Rein Steep]

Nar Shadaa: Skladiště

Žiš... Kam to vlastně chci nasměrovat? Abych si to s ním znova rozdal? No co, porazil jsem ho jednou, porazil bych ho znova. Ještě k tomu je dost vyřízenej... Ale já jsem teď ten, kterej je neozbrojenej uprostřed kroužku chlápků s puškama... čistá pravda. Neměl jsem moc možností volby a ten velitel snad určitě není tak blbej, aby se mnou znova bojoval bez zásahu ostatních...
Jak se rozmýšlím nad mou nadcházející reakcí, pocítím temnou stranu jako nikdy před tím. Je to jako gizkčí kentus strčenej pod nos. Ucuknu hlavou do strany, nemůžu jinak. Vždyť tady mě snad i ovládl instinkt. Jak se vzpamatovávám z toho šoku, uvědomím si co to nejspíše způsobilo. Je to hodně blízko a bude to nějaká věc. Tu věc má nějaký mandalorian.
Nepřemýšlím nad tím nějak hluboce, nijak subjektivně, bez předsudků. Vlastně se to pomalu začne otáčet – začnu to vnímat, přemýšlet o tom, naslouchat volání, přijmout to volání...
V tom do mě něco vrazí a já jako bych procitnul. Zamrkám, prostředí kolem mne zabliká a rozjasní se. To ten jedi do mě narazil. Uvědomím si, co se stalo a dost mě to popudí.
Co to kurva mělo bejt?! Když už bych se měl přidat k temný straně, tak to udělám svobodně a z vlastní vůle a ne kvůli nějaký zasraný věci temnou stranou prosáklou skrz na skrz! A co to vůbec je a kde to vzali mandaloriani...? No, díky jedi, máš to u mě.
Asi to už začíná působit trochu blbě, když jsem tak dlouho nereagoval a mě dojde, že se přece mám zakecávat, aby jedi získal víc času. Kolik ho sakra potřebuje...? Tak je zmlácenej no... a postřelenej...
“Uuuf... Je tady nějaký dusno nemyslíte...?“ odfrknu si a pravou rukou si pročísnu vlasy.
“Odvetu, odvetu... Hele, neber si to nějak špatně, ale ty jsi toho koukal přečkat víc než je zdrávo, takže bych ti tu odvetu i odpustil... Klidně místo sebe pošli někoho jinýho...“ další opatrný útok, kterej jsem udělal, abych vyburcoval mandalorianskou hrdost a čest. Pokud se nechce shodit jako velitel před ostatníma, tak ten souboj neodmítne. Nebo v tom lepším případě se jedi už vytasí s tím co chystá. … Pokud si celou dobu nechce jenom vorazit jen tak z prdele.

[Gnost Kohn]

Nar Shadaa: Skladiště

Tak dobře, dáme si odvetičku.
Prohlásí velitel mandalorianů po chvilce a pobídne další dva.
Z toho jeden mu podá meč a ten druhý ti vrátí ten tvůj.
Ještě chvíli a umřel bych nudou.
Ozve se jedi, který vypadá možná o trochu lépe.
Na druhou stranu ty pocítíš postupující únavu, když vstáváš, ale zatím nic strašného.

[Rein Steep]

Nar Shadaa: Skladiště

Nechám do tváře vproudit čůrek překvapení, když velitel nakonec mou provokující výzvu přijme a nechá mi vrátit meč. Zvednu obočí, pokrčím rameny a vezmu si meč do ruky. Protočím ho mezi prsty a potom pevně stisknu. Otočím se na patě a pomalým, klidným krokem, skoro lázeňskou chůzí se vydám ven z kruhu mandalorianů. Cestou si vyslechnu pichlavě trefnou poznámku od jedie.
V hlavě se mi rozproudí proud myšlenek voda, která se vyvalila z protržené hráze.
.He. Co je tohle kurde za kravinu. Ne fakt, už jsem ho jednou porazil a teď si to chce třikrát víc zničenej zopakovat? Jasně, určitě si nechaj takhle zabít šéfa. pochybuji v myšlenkách o potenciální čestnosti následujícího souboje. Můj dočasný spojenec klečí na zemi s postřelenou nohou vypadajíc docela neschopně a kolem na mě kouká spousta mandalorianů s puškami v rukou.
Ač jsem si zvykl držet se hesla 'nejásat předčasně', ze samotného souboje s tím velitelem obavy opravdu nemám. Jo, možná mě trošiliknu zabolela únava těla když jsem stával, ale nebylo to nic, čemu bych měl věnovat větší pozornost.
Vždyť bych nakonec mohl naprosto jednoduše sevřít Silou pláty brnění v jejich rozkroku a pak je svíjející se na zemi dorazim mečem, nebo jim jenom odhodit nebo cokoliv jinýho... Jo jasně, Sílu už v boji používám jen když je to vážně potřeba a jinak maximálně když se mi pro něco nechce zvedat... třeba pro toaleťák nebo toust... Ano, tahle úvaha nebyla k zahození, ale trochu mě znervózňoval ta věc, která se mě snažila nakrmit temnou stranou... Něco mi říká, že by se teď použití Síly mohlo pěkně zvrtnout...
A přece. Měl bych přece čekat, že moje eso v rukávu je ten jedi, co si teď hodlá užívat show zpovzdálí, řekl přece 'potřebuju chvilku' - ale ta chvilka už je trochu kurva dlouhá!

Poodešel jsem asi pět kroků od hloučku mandalorianů, potom se otočil, postavil se bokem k veliteli a napřáhnul k němu ruku se zatím vypnutým mečem. Jindy bych už svou mysl uzavřel a kašlal na všechno kolem, teď si ale jen tak z prdele pro prozřetelnost pomyslím, že si budu dávat sakra bacha na všechny možný lumpácký nepravosti a šprťouchle, kterých bych se mohl dočkat. A že tady dám většinu techniky do obrany, protože když ho sejmu, ostatní mě rozstřílej na cucky – nebo se o to alespoň pokusej – a když vydržím dost dlouho – a věřím že to by sakra neměl být problém – ten jedi se možná už přestane koukat a třeba se už aspoň podrbe na hlavě. Nebo něco víc.

[Gnost Kohn]

Nar Shadaa: Skladiště

Když se velitel mandalorianů postaví naproti tobě, ozve se od jediho zakašlání.
Zrovna, když se mandalorian začal napřahovat, ozval se zpoza tebe, odhaduješ z míst, kde klečel jedi zvuk, který můžeš popsat jako zařvání drásající uši, temná strana, která se tě snažila dostat se najednou znásobyla.
Než se stačili všichni mandaloriani otočit, už letěli na nejbližší zdi, včetně tebe.
V okamžiku, kdy se dostaneš na nohy zjistíš, že uprostřed místnosti stojí jedi. V jedno ruce drží svůj meč a v druhé se mu něco houpe, černý přívěšek, důvod přítomnosti temné strany.
Několik veteřin si tě vůbec nevšímá.
Půjdem.. letíš se mnou?
Zeptá se tě... nyní však hlubším hlasem než před tím.

[Rein Steep]

Nar Shadaa: Skladiště

Mrknu po jediovi, když si odkašle.
Á, že by se k něčemu konečně schylovalo...? mihne se mi hlavou.
Zvláštní, jak pouhopouhé odkašlání dokáže změnit náladu. Třeba jen zbytečně doufám a jásám předčasně, ale já to beru jako znamení, které mi napovídá, že moje zakecávání a snad ani tenhle boj není třeba.
Tak či onak si ale protočím meč v ruce připraven na vyražení proti mandalorianově ráně, sálem se náhle a ostře rozezněl velice hlasitý zvuk. Řev, které slabší sráží na kolena a nutí je zacpat si uši. Ty silnější značně vyděsí a rozhodí. Já jsem se rázem narovnal, svraštil obličej v grimase způsobené tím nepříjemným zvukem a ruka s mečem klesla k boku. Nemohu necítit, že temná strana, které se před chvíli málem podařilo mě vcucnout do sebe, se už nedrží na kraje útesu, ale rychle se vyšvihla nahoru a bytelně se vztyčila v místnosti.
Když jsem se chystal otočit a podívat se jí do očí, skoro zpomaleně jsem spatřil, jak se mandaloriani odlepují od země a nějakou hrůznou silou jsou mrštěni ke stěnám. A já s nimi. Okolí se rozmaže a hned na to se mi udělá černo před očima. Páteřní chránič zaduní, klouby prokřupnou. Těžce dopadnu na zem. Zvednu se rukama jakoby do kliku a pomalu a opatrně se nohama nakonec zvednu celý. Pohled mám stále ještě trochu rozmazaný, ale už si Silou přitahuji meč a zapátrám i po blasteru.
Zamrkám a podívám se doprostřed místnosti. Stojí tam ten Jedi. V jedné ruce meč a v druhé ten předmět, který mě volal k temné straně. Oba předměty drží v ruce a dívá se někam mimo mě. Jen stojím na místě a čekám co bude.
Promluví a já cítím, že je jeho hlas jiný než před tím. Jaksi... hlubší... To... to ten přívěšek určitě...
Jeho otázka mě ale docela překvapila.
“Uf... No, hele, vlastně jsem měl v úmyslu si jít dál po svých jak jsme se dohodli... Však víš... najít si práci... nestrkat nos do věcí Řádu... pomáhat slabším a bezbraným...“ zarazím se a s pootevřenými ústy chvíli hledím na jedie. Potom vzdychnu a povolím ramena.
“Hele, mě fakt nezajímaj kecy Řádu o mandalorianský válce. Někdo velice moudrej jednou řekl... nevim kdo, možná jsem to byl i já, že pro dobro se někdy musí sejít i do temnoty. Revan dělá dobrou věc. A mě, mě nikdo nepřinutí, abych se přidal zpátky k Řádu jasný?“ vyletí ze mě jako provizorní, možná snad i zbytečná obrana.

[Gnost Kohn]

Nar Shadaa: Skladiště

Zatímco mluvíš, jedi uschová přívěšek do kapsy na opasku a promne si oči.
Rada jen sedí na zadku a tak to zůstane. Nenutím tě... ale ti přijde to co dělá Revan jako dobrá věc, tak pojď se mnou.
Jediho hlas se zase vrátil do normálu.
Každopádně, rozhoduj rychle.. jestli se nechceš zapojit do války, nemám s tím problém. Jestli ano.. tak jdeme.
Na to se jedi otočí a vydá se směrem přez sklad na přistávací plošinu.

[Rein Steep]

Nar Shadaa: Skladiště

Vykulím oči.
Cože? Takže to je člen Revanovi armády...? docela se sám době divím, že mě něco takového tolik překvapilo, po tom co jsem viděl.
Takže, jestli nekecá, tak supr supr. Dostal jsem se tam, kam jsem tak strašně chtěl, už nějakou dobu... a to i přes to, že jsem nad tím ještě dost dumal. Ta volnost mi docela vyhovala. Ale někde v těch sračkách mám bráchu kurva... a to je fakt. Možná by mi měl být u prdele, skoro si ho nepamatuji, ale je to kurva moje krev.
“Hej!“ vyletí ze mě k jediovi.
“Tak moment, rozhoduj rychle. Takže ty jsi revanchista?“ chvíli mlčím a nechávám na něm ležet svůj tázavý pohled. Nejsem ale zticha tak dlouho, aby se dostal k odpovědi.
“Fajn. Tenhle kočovnickej život byl sice fajn, ale tahle válka mě pěkně sere a mám takovej pocit, že bych v ní moh' bejt co platnej... A taky si chci vyrobit novej meč... Tady všichni chodíte s takovejma spešl kouskama s jedinečnejma barvama... A tak...“ to už jsem ho rychlým krokem došel a následuji ho na přistávací plošinu.
“Ještě jednu otázku. Proč jsi mě nenechal dorazit toho velitele?“ ptám se, protože mě to opravdu zajímá. Pochybuji, že to udělal proto, že na 'neozbrojené se neútočí'. A otázek mám v zásobě ještě tři kila. Ale všechno má svůj čas...

[Gnost Kohn]

Nar Shadaa

Chtěl jsem ho pro sebe.
Odpoví ti jednoduše a nastoupí do conductoru.
Jako uvítání ti vyhrabu nějaký součástky a možná budu mít pár krystalů jestli jsem je všechny neprohrál na sázkách.
Řekne, zatímco vejde do pilotní kabiny a zapne dálkový vysílač.
Mám ho, letím na domluvené souřadnice.
Odešle zprávu a vzlétnete.
Mám pocit že se rozpadnu... seš na tom podobně? Mimochodem...Aerys Dorn.
Otočí se na tebe a podá ti ruku.

[Rein Steep]

Nar Shadaa: Conductor

Společně vyjdeme ze skladiště až k přistávací plošině, kde na nás čeká loď třídy conductor. Při chůzi schovám blaster do pouzdra a meč přicvaknu napevno k opasku. Upravím si límec kabátu a setřesu z něj prach, jak to jen jde.
Jedi mi odpoví na otázku ohledně velitele mandalorianů. Uchechtnu se a letmo se podívám zpátky do skladiště.
“Jo... že sis ho ale užil co...“ řeknu sarkasticky, ale hned na to pokrčím rameny. “Víš co... mě to může bejt nakonec jedno...“
Vstoupíme dovnitř. Jdu za ním až do pilotní kabiny. Opřu se o stěnu vedle dveří a složím ruce na hrudi. Cítím se skoro neuvěřitelně v klidu a nemůžu si zrovna vysvětlit, čím to může být způsobeno. Vím třeba, že tomuhle jedii věřím. Prostě z něj už nemám obavy. Tuhle myšlenku mi ale přece jenom trochu narušuje ta událost s předmětem temné strany. Ohledně tohohle se ho chci ještě zeptat.
Na poznámku ohledně součástek a krystalů do světelného meče vděčně kývnu a usměji se.
Překvapeně ale zvednu obočí, když promluví do vysílače. Chvíli si ho měřím přimračeným pohledem, než se na mne otočí a představí se.
“Já? Já jsem v pohodě. Když to tak vezmu, tak jediný zranění mám od tebe... to lítaní na zdi a podobně... Teda, když nepočítám tu ránu pěstí od mandaloriana...“ ušklíbnu se a podrbu se na zátylku.
“Já jsem Rein Steep. Poslyš... První otázka – takže ty jsi na Nar Shadaa přijel pro mě? Další – co byla ta zasyflená věc prochcaná temnou stranou, a nakonec, kdo je Rish?“ vyvalím na jedie představeného jako Aerys Dorn. Na toho Rishe jsem si vzpomněl před chvíli a ani pořádně nevím, proč se na něj ptám. Vlastně to asi bude kvůli tomu, že když mi tohle jméno řekl ten chlápek, kterýho jsem potkal, řekl jsem si, že si to zapamatuju.

[Gnost Kohn]

Nar Shadaa: Conductor

Jedi na tebe vyvalí oči a chvíli jen mlčí a pororuje tě.
No.. teoreticky... občas najdeme někoho, kdo by se mohl hodit, ale vždycky to záleží na nich, my jim jen nabídneme cestu.
Odpoví ti na první otázku.
Pak vstane, přejde k tobě a znovu ti ukáže onen přívěšek.
Tohle? Sithský amulet, umocňuje Sílu a Temnou stranu v nositeli, občas se to hodí, ale nevyplatí se ristokvat, plánuju ho zničit.
Amutel pak schová do kapsy na opasku a opře se zezadu o opěradlo sedadla.
Rish Zalk, kel dorský rytíř jedi, známe se už od čtyř let. Od kud ho znáš?
Položí jedi na oplátku otázku tobě.