Výcvik pro Rein Steep - Blaster, meč a pleš

[Rein Steep]

Nar Shadaa: Skladiště

Rozeběhnu se proti mandalorianovi a s mečem v pravé ruce švihnu šikmo k jeho pravému rameni. Divil jsem se, proč tento útok nechal tak snado proniknout k sobě, jako odpověď ale přišlo odražení meče od jeho štítu.
Kurde! zakleji, když hned po mém zbytečném útoku klepne jeho zbraň do mé nohy. On si snad ze mě dělá srandu?! hned na to už musím zvednout zbraň proti blížíce se ráně na hlavu, na břicho, následuje stočení meče k nohám, kde vykrývám další jeho útok. Prudkost jeho bojových schopností mě trochu zaskočila a tak můj následující krok je uskočení dozadu, abych mohl znovu přejít k útoku.
Nějak jsem to podcenil... A pravda je vskutku taková. Už když na mě tenhle křižák vytáhl to malé dělo, bylo mi jasné, že to není normální voják – samozřejmě, je to mandalorian, ale dokonce ne tak ledajaký – to dokazovalo i jeho zacházení s vibročepelí. Z jeho stylu boje šlo poznat, že si snaží udržovat patřičnou vzdálenost, jen při jeho útocích se na krátkou chvíli přiblíží až moc zblízka. Uvidíme, jak se ti bude bojovat, když půjdu blízko já...
Znovu vyrazím k útoku. Využiji rychlosti světelného meče a s rukama nad hlavou vedu rychlé seky na jeho ramena, které pravidelně střídám. Jednou nalevo, pak napravo, zase nalevo... Po čtvrté však už pravidelnost zruším a rychle seknu dvakrát na jeho levou nohu.

[Gnost Kohn]

Nar Shadaa: Skladiště

Mandalorian začne vykrývat tvoje útoky, nebo se jim vyhýbá.
V sekvenci útoků, kdy útočíš na ramena ustoupí asi o dva kroky, ale jednou se ti podaří ho škrábnout do ramena... ikdyž sek absorboval jeho štít, aspoň jsi ho zasáhl.
Dva seky vedené na nohu se nevydaří. Mandalorian chytne meč levou rukou a zároveň se sekem ti udeří do obličeje.
Bojuješ dobře... ale pořád máš co dohánět! Uvidíme co ještě umíš.
Prohláší poté.

[Rein Steep]

Nar Shadaa: Skladiště

S pevně stisknutými rty a zamračenou tváří vedu útoky na mandalorianova ramena. Upřeným pohledem se dívám do křižákova hledí.
K mému nemilému překvapení se mu všechny daří odrážet, krom mého posledního. Nestihne nastavit čepel proti mé dost brzo a světelný meč zajiskří o osobní štít na jeho levém rameni. Vzteky vycením zuby a další dva útoky na jeho nohu provedu více méně odfláknutě a ne tak účinně jak bych si představoval a v následující chvíli se mi to patřičně vymstí.
Mandalorian odrazí můj útok, přehodí si meč do levé ruky sekne po mě. Rychle zvednu zbraň a jeho ránu zastavím, ale s jeho mečem přišla i pořádná rána pěstí do mého obličeje.
“Uhm...!“ zavrávorám dva kroky dozadu a vyslechnu si komentář od protivníka.
Jasně... Utahuj si. pomyslím si.
Je to už nějaká doba co jsem zažil takový souboj. V Akademii jsem dostal dost dobrý výcvik se světelným mečem na to, abych neměl s protivníky, kteří podobný výcvik nemají, problém. Vím, že mandaloriani jsou skvělý válečníci a že boj je jejich celý život, ale že s ním budu mít takové problémy v šermířském souboji... to jsem nečekal.
Můžu tady dál vést tenhle riskantní boj, který může trvat dost dlouho na to, aby sem dorazili ostatní mandaloriani nebo to můžu rychle ukončit a pokračovat v pátrání. … A mezitím se vrátit ven pro kabát.
Potenciální nečestnost mého následujícího činu si snadno vykompenzuji mandalorianovým použití osobního štítu, nedostatkem času a toho, že už nejsem Jedi.

Stojím naproti mandalorianovi, meč v ruce a spaluji ho pohledem. Potom si levou rukou pročísnu vlasy a následně rychle vytáhnu z brašničky na opasku kus šlupky od banánu a stále srolovanou ji vrhnu proti mandalorianovi. Za letící šlupkou letím i já, meč v obou rukou široce napražen k co nejvíce silnému útoku přímo na protivníkovu hlavu.

[Gnost Kohn]

Nar Shadaa: Skladiště

Mandalorian přesekne slupku vodorovně na dva kusy a ty ho vezmeš mečem svisle po brnění, čímž vyřadíš jeho osobní štít, než tě stačí odtlačit.
Než na sebe stihnete znovu zaútočit, ozve se zvuk rozbíjejícího se skla, jak něco naráží do zábradlí, pak mezi vás začne padat sklo a kus zábradlí... a hned za nimi mezi vás přístane placákem mandalorian.
Když se oba podíváte vzhůru, vidítě, že v horním patře upadl kus zábradlí, někdo vyrazíl okno, nejspíše vše udělal mandalorian v letu a taky slyšíte další zvuky boje.
Skončeme to.. nenechám toho sílence aby nás tady všechny povraždil. Jakožto velitel bych se měl postarat o tvého mistra já... ale budu tě muset prvně šoupnout stranou.
Teď ti dojde, že krvavě rudá barva jeho brnění jej značí jako velitele.
Na to zvedne meč nad hlavu a začne útočit.

[Rein Steep]

Nar Shadaa: Skladiště

Nebohá šlupka od banánu je surově přeseknuta vejpůl a já zaslepen rudou pomstou ze vší síly přetáhnu mandaloriana mečem. Minimální požadovaný účinek se dostavil a zatímco protivník pod ránou uskakoval nazpět, jeho osobní štít konečně zablikal a spadnul.
Whoa! Konečně záchytnej bod! V duchu zajásám, navenek se jenom upřímně pousměji a připravuji se k dalšímu výpadu, když v tom se ozve zvuk tříštícího se skla, nějaký zvuk nárazu – zřejmě něčeho do zábradlí – a následně mezi nás dva dopadne tělo mandaloriana. V tu chvíli oba na moment zapomeneme na souboj, naše pohledy se zvědavě zvednou vzhůru a prohlédnou si zničenou letovou cestu mandaloriana – urvané zábradlí a rozbité okno. Tuto podívanou ještě doprovázejí zvuky vzdálenějšího boje. Potom se pomalu střetne můj, lehce překvapený pohled s ústy do malého „o“ a zvednutým obočím s jeho stále stejným výrazem na jeho helmě a on promluví.
No jasně... mohlo mě hned napadnout když jsem hned od začátku viděl, že měl na sobě jinou barvu zbroje, a ještě k tomu červenou...! že to bude nějakej šéfik...
“Takže ty jsi velitel? To se mi ulevilo...“ řeknu nahlas svoje vysvětlení toho, proč mi dával ten borec tak zabrat. Zároveň to ovšem jen utvrdilo fakt, že s mandaloriany není žádná legrace a že je to už větší sousto i pro Jedie. A to mám před sebou ještě velitele... Z jeho slov a předešlé akce jsem vydedukoval, že ten Jedi se nejspíš zachránil nebo přišel někdo další.
To už se na mne vrhá v úmyslu to celé rychle skoncovat. Mám stejný úmysl. Teď když jsem odstranil jeho výhodu, můžu konečně přijít se svou.
Jak se na mě řítí s mečem nad hlavou, levou rukou požádám midichloriany, tak jak se to správně dělá, aby se vyřítili proti protivníkovým nohou dost silně na to, aby to nemusel ustát. Hned na to sebou škubnu do strany, abych se vyhnul jeho doufejme dosti znehodnocené ráně a sám provedu rychlý, přímý útok bez velkého rozmachu na úroveň jeho krku.

[Gnost Kohn]

Nar Shadaa: Skladiště

Uhneš mandalorianovi, který přechází v kotoul a mečem ho škrábneš do hrudního pancíře.. a jak se ukázalo, mandalorianské železo se zdá být velmi rezistentní vůči světelnému meči.
Zároveň zvuky boje zezhora ustanou.
Poté, co se dostane zpátky na nohy na tebe zamíří meč a blaster naráz.
Neočekávaljsem čestný boj... ale tak dobrá.
Na to po tobě několikrát vystřelí a provede útok švihem zezhora.

[Rein Steep]

Nar Shadaa: Skladiště

Ale doprdele...! Tomuhle řikáš čestnej souboj ty obrněnej šuline s osobním štítem?! zakleju v duchu a tvář se mi zkřiví zuřivostí, když se tomu mandalorianskému protivníkovi podaří ukázkově upadnout do kotoulu, po mém světelném meči se objeví jen černá, propálená šmouha, setrvačnost ho vyhodí na nohy a on s tou provokativní poznámkou vystřelí z blasteru a hned na to útočí mečem.
Nechci se stát obětí dvou útoků, které by předcházely sérii dalších a tak místo abych odrazil střely a střetl se s jeho mečem, se jen dám do odrážení střel a několika úskokům, abych se dostal dál z mandalorianova dosahu. Pokud se tak stane, vytáhnu i já svůj blaster a stejně jako můj soupeř, vystřelím několik ran do náhodných částí té hory svalů ukrytou za ještě větší horou zatracenýho brnění.
Všiml jsem si také, že zvuky boje ze shora ustaly. Rychle jsem se rozhodl nepřemýšlet nad tím, zda-li ten souboj ukončili mandaloriané, či jiná strana. Teď se musím soustředit jen na tuhle pekelnou situaci.

[Gnost Kohn]

Nar Shadaa: Skladiště

Několikrát po sobě vystřelíte, svého protivníka trefíš dvakrát a podruhé spadne na zem.
Leží na levém boku zády k tobě, blaster spadl daleko od něj, vibromeč akorát drží stále podél s pravou nohou.
Na druhou stranu nezaznamenáváš, že by dýchal.

[Rein Steep]

Nar Shadaa: Skladiště

Udýchaný mířím blasterem na padlého protivníka a prohlížím si jeho ruku s vibromečem. Po chvíli sklopím ruku a vypnu světelný meč. Zhluboka si oddechnu.
Tak... Hotovo. Sakra... jeden jedinej chlap...
Uvědomuji si, že se mě samotnému nelíbí, jak se mě tenhle boj dotkl. Nejspíš bych neměl jeho porážkou být vůbec překvapen, stejně jako bych se neměl cítit tak dobře, že už je to za mnou. Skoro jako vysvobození z něčeho, odkud jsem už chtěl mermomocí utéct. Příčinou je možná to, že už jsem docela dlouho nebojoval, alespoň ne takhle těžko. Většinou to byl jeden výstřel či jedno švihnutí... žádný problém. Od dob mých misí a tréninkových soubojích v Enklávě už nějaká doma uplynula a já jsem se začal rozmazlovat.
Jak tak nad tím vším přemýšlím, všimnu si, že jsem vlastně za tento zápas rád. Nakoplo mě to a probudilo.
Znovu zvednu ruku s blasterem a vypálím dvě rány do padlého mandaloriana. Považoval jsem to za nutnost a získání jistoty. Nemůžu riskovat, že mi vpadne do zad - v jakémkoli slova smyslu. Na mém místě by to udělal každý profesionál. Potom k němu konečně přijdu a stále s blasterem v ruce si dřepnu, otočím ho na záda a pokusím se mu sundat helmu a jen tak ho pohledem přelétnu, jestli má u sebe něco, co bych mohl potřebovat.

[Gnost Kohn]

Nar Shadaa: Skladiště

Když se připravuješ pro jistotu střelit mandaloriana ještě jednou, najednou ucítíš bolest.
Zjistíš že bolest byla způsobena tím, že jsi narazil do několika regálů a zůstal viset asi půl metru nad zemí přimáčknut Silou ke zdi.
Když se podíváš na místo, kde jsi před chvílí stál, uvidíš muže.. přesně odpovídá popisu, až na to že je potrhaný a v obličeji velice pomlácený, v jedné ruce drží meč, který jsi dostal od mužíka a druhou ruku má nateženou směrem k tobě.
Tohle se... nedělá....dorážet.... zraněné...
Na to mandalorian vstane a namíží čepel na jediho, ale to by se mohl stejně i rozbrečet, protože odletí hned na protější zeď.
Vstát ti nikdo nedovolil.
Zařve na mandaloriana jako na dítě a otočí se zase na tebe.
Takže jsi mě přišel zabít, okrást, pomoct mandalorianům s mučením nebo nějak tak!?
Zařve na tebe svoji otázku, připne svůj meč k opasku a zvedne ten tvůj.
Mise, vyloučen nebo jsi odešel?

[Rein Steep]

Nar Shadaa: Skladiště

Už už mačkám spoušť blasteru, když v tom se mi najednou před očima objeví hvězdičky blaster i meč mi vylétnou z ruky a já bolestivě narazím do regálů. Jedna malinká část mého mozku právě děkuje páteřnímu chrániči, že mě zachránil před ještě větší bolestí a potenciálním ošklivým zranění. Když se mi pohled znovu vyjasní, s nepříjemným překvapení spatřím muže. Vysokej, černé oblečení, člověk, světlý hnědý vlasy. Všimnu si, že už si stihnul vzít zpět svůj meč.
Ty debile...! je to první, co mě napadne. Co to sakra děláš...?! je druhá věc co mě napadne.
Vyslechnu si od něj morální pokárání, které mě spíše ještě víc rozčílí. Kdybych se právě neocital v takových podmínkách, poučil bych ho základních pravidlech drsného života a světa.
To, že jsem toho mandaloriana chtěl dorazit, se ukázalo vskutku jako podmíněné. Hned po slovech Jedie se totiž zvedá a zkouší se sám potrestat toho, kdo mele takový blbosti. Bohužel, jeho pokus byl kapku žalostnější, než situace vyžadovala a on odletěl přes celou místnost přímo na zeď. Jedi si ho ještě ironicky seřve a potom obrátí svou pozornost zpátky na mě.
Po jeho slovech vykulím oči a zalapám po dechu. Musím vynaložit maximální úsilí, abych se nerozeřval vzteky na celé kolo. První vlnu hněvu se mi podaří zdolat – přičemž samozřejmě zavrhnu, že by v tom měl co dělat jedijský výcvik – ale hned se přižene druhá, sice slabší ale stále účinná. Zhluboka se nadechnu. Proti tomu, že mě drží Silou se nevzpírám, tu radost mu udělat nehodlám. Najednou se objevila třetí vlna hněvu, které jsem slavnostně otevřel bránu a přivítal ji zpěvem a bílým kvítím.
“Okrást, zabít, pomoct mandalorianům... Tak poslouchej ty vyprcále. Nebejt mě, tak ten tvůj meč už koluje po Nar Shadaarskym černym trhu. Co má tohle kurva znamenat?! S těmahle třema mandaloriana jsem se asi dohadoval o platu co?!“ protočím oči vsloup.
“Já se jako zasranej filmovej herec plazim větrací šachtou, riskuju svoje nový hadry při souboji s mandalorianskym velitelem, a to všechno jenom kvůli jednomu nafoukanýmu jedijskýmu chlápkovi, kterej mě tady začne nesmyslně obviňovat?! Když bojuju proti těm, co tě chtěli sejmout, tak asi nebudu proti tobě ne?! Boha! Fakt nevim, co to Rishe popadlo, když chtěl varovat takový HO-VA-DO!“ všechno jsem to ze sebe dostal a cítím se náááramě dobře. Až tak dobře, že se mi po mém báječně uklidňujícím projevu vykouzlil na tváři slabounký úsměv.
“Tákže. Pokud tě mohu požádat, co nejslušněji to jde. Byl bys té pověstné jedijské laskavosti a pustil mě? Abych se nemusel začít třepat jako nasranej králík.“ řeknu už naprosto klidným hlasem s naprosto falešnou zdvořilostí. Že jsem mu neodpověděl na jeho poslední otázku si plně uvědomuji a ještě si třikrát rozmyslím, jestli mu na ní odpovím.

[Gnost Kohn]

Nar Shadaa: Skladiště

Pěkný.... Teď zase já... Za prvé pomoc jsem se neprosil, každopádně díky. Za druhé o ten meč bych si přišel k tomu troubovi, kterej ho měl v případě schovat pro mě nebo Rishe. Za třetí Rish mi to dlužil. Za čtvrté a to mám jako jak vědět? Třeba ti nechtěli zaplatit. Za páté, Ty seď!
Všimneš si, že se mandalorian chtěl zase postavit, ale místo toho vyletěl ke stropu a velice rychle následoval pád k zemi, což ho buďto zabilo, nebo jenom omráčilo.
Za šesté ano, mohl bych tě pustit.
Na to se pomalu sklouzneš po stěně a jedi ti hodí tvůj světelný meč.
Takže... jestli máš ještě nějaký problém, můžeme ho vyřešit, jinak vyřídíme zbytek mandalorianů a můžeme jít každý svojí cestou.
Na to aktivuje svůj meč, jehož barva se ukázala být zlatá, ale čepel se ti přece jenom nezdála. Už jsi o tom slyšel... čepel je tenčí, kmitá v pravidelných intervalech... stlačený syntetický krystal... v řádu bylo použiší syntetických krystalů vzácné.

[Rein Steep]

Nar Shadaa: Skladiště

Jak tak visím ve vzduchu přiražený ke zdi a poslouchám toho Jedie, přece jenom se k nějakému odporu vzmůžu. Složím ruce na hrudi a ve tváři nahodím pohrdavý výraz. Faktem ale je, že jsem si pomyslel něco trochu jiného, než jsem navenek ukázal. Ten chlápek získal bod a trochu mýho respektu za to, že ve své odpovědi zůstal naprosto klidný a nenechal se vyprovokovat.
Škoda... Chtěl jsem vidět, jak si kodexem vytírá prdel, když propukne v záchvat. Na druhou stranu jsem ale docela rád... V týhle situaci, kdy já jsem ten objekt nasrání, bych si to asi moc neužil...
Když se mandalorian vznese do vzduchu a následně drsně přistane zase na zem, napadne mě pichlavá poznámka o dorážení zraněných, ale nakonec se rozmyslím, že si ji radši nechám pro sebe.
Pro sebe si oddychnu, když na mou převelice zdvořilou žádost odpoví kladně a já dopadnu na zem. Kolena se mi pokrčí víc než by se mi zrovna líbilo, ale dělám jako by nic a ledabyle chytám svůj meč do pravé ruky.
“Děkuji. Máš bod.“ řeknu s širokým úsměvem.
Fůůů... Tak tohle nakonec docela šlo... Od chvíle, kdy jsem byl odhozenej na regály, se situace vyvinula až překvapivě dobře. Teda, vůbec mě to vlastně nepřekvapuje, nenapadá mě, jak jinak by to mělo dopadnout... jistě
Protáhnu se a upravím si neexistující límečky. Potom znovu promluví, přičemž se zmíní o problémech.
“No... ve skutečnosti mám ještě venku kabát, kterej bych si rád vzal teď na sebe...“ začnu vytáčivě, ale to on už zapne svůj meč, což je jasný pokyn toho, abychom se dali do pohybu. Zlatá. No jasně, vy musíte mít furt něco extra co...
Asi si taky něco takovýho pořídim.
Krom barvy mě ovšem zaujme i čepel samotná. No jasně... syntetickej krystal... a asi stlačenej, nevim. K čemu že vlastně je...?
Přestanu zírat na jeho meč a v místnosti zazáři nudná modrá záře mého meče. Do levé ruky vezmu svůj blaster, ať se to Jediovi líbí nebo ne. Ještě si vzpomenu zkontrolovat, jestli se nějakou příšernou náhodou zase nepřepnul do omračujícího režimu. Potom se podívám na Jedie.
“Tak fajn. Běž první.“

[Gnost Kohn]

Nar Shadaa: Skladiště

Dojdete k hlavnívu vchodu od skladiště a jedi otevře dveře.
Ďelej, kolem nikdo není, pár jich je ještě v budově, počkám tady a pak je dorazíme.
Vykoukneš ven a opravdu tam nikoho nevidíš, cesta až ke kabátu a zpátky by měla být rychlá.

[Rein Steep]

Nar Shadaa: Skladiště

Napumpovanej se chystám jít do další pořádný akce, která mi už v takovémhle měřítku dlouho chyběla, když se Jedi otočí směr skladiště.
Co...? Hele... já to s tím kabátem nemyslel vážně, eh, myslel jsem, že to s těma mandaloriana docela spěchá... asi dvě vteřiny stojím zaražený na místě, než se konečně rozhýbu a doženu Jedie, který si to namířil přímo k hlavním dveřím skladiště. Vypnu světelný meč a zařadím se za něj.
Teda, chlápek překvapil... Nikdy bych nečekal, že Jedi bude mít takhle uspořádanej seznam priorit. Tím ale líp pro mě, aspoň se nebudu muset stresovat kvůli tomu kabátu... Supr supr.
Cestou si ještě prohlížím speedery, které jsem viděl ve skladě skrz mřížku. Jen tak. Teprve teď mě napadne, že tenhle sklad a i věci v něm asi někomu budou patřit a že zřejmě nebude dvakrát nadšený z toho, co tady uvidí.
No já za nic nemůžu. Ta šachta spadla sama. Asi. Žiš... proč se tímhle sakra zabývám...?! konečně dojdeme ke dveřím, které Jedi otevře. Pobídne mě, abych si pospíšil. A to také udělám. Teda, dávám si bacha, abych při vycházení ze skladiště nešlápnul na mnou nastraženou šlupku od banánů, kterou jsem tam nechal před vlezením do šachty.
Důvěřuji tomu, že kolem opravdu nikdo není a rázuju si to rychle až ke kabátu. Pokud ho najdu tam, kde jsem ho nechal, zvednu ho, opráším, nasadím, upravím a přiběhnu zpět do skladiště. Tam si protočím meč mezi prsty pravé ruky a v levé zvednu blaster.
“Připraven.“ řeknu rozhodně a s lišáckým úsměvem na tváři.