Akademie Síly

Enkláva Jedi, Dantooine

Tak mluvíme často. Do hangáru prostě vletíme.
Odpoví ti mistr taky na poslední otázku, přejde po místnosti a opře se o svůl zády k tobě.
Dobře víš, že rytíři jedi šli za Revanem do války, velká většina aby bojovala proti mandalorianům. Ale nepatrná většina, naprosté minumum, jenom aby donášeli Radě na Revana. Jako hlupák jsem šel s bratrem slepě do války. Netrvalo dlouho a bylo nám jasné, že nikoho z nás už Řád nepřijme zpátky. Prostě.. je to na dlouho, jenom ti řeknu, že Liri měla vždycky zadní vrátka, tak je zařídila i pro mě. My dva jsme nebojovali u Malachoru. Poslední... to je poslední informace co potřebuješ vědět.
Je jasné, že mistr při poslední vědě zvažoval, kolik ti toho řekne.
Za dvě hodiny poletíme. Připrav se a počkej na mě u přistávací plošiny.
Mistr potom uchopí láhev a její obsah do sebe začne pomalu s přestávkama klopit.

Enkláva Jedi, Dantooine

Vletíme... pousmál jsem se nevěřícně. A to jenom tak pustí do svého hangáru kdejakou loď? Pokud ano, tak co se tam mistru Gatariovi mohlo přihodit?
V mistrově tváři jsem viděl, že se nehodlá příliš rozpovídat o válce, a vzápětí mi to potvrdil.
Nepatrná většina? ušklíbnul jsem se. Vypadá to, že jste z téhle výpravy stejně na nervy, jako já.
Mistr nato hmátnul ještě jednou po pálence. S malými přestávkami ji do sebe skoro celou obrátil, načež mi ji podal a já dorazil zbytek, načež jsem se obrátil ke dveřím, abych se přichystal na cestu.
Tak tedy za hodinu, mistře, věnoval jsem mu letmou úklonu hlavy ve dveřích a vytratil se.

Uplynula již skoro hodina a já stál s brašnou s věcmi připraven u hangárů, čekaje, až se objeví můj mistr.
Takže... Světelný meč? U pasu. Datapad? V brašně. Hlava? Na krku. Mistr?
ohlédnul jsem se, když se k mým ušním bubínkům donesly zvuky kročejí.
Taky mám. Výborně, můžeme vyrazit.

Enkláva Jedi, Dantooine

Když se z chodby vynoří mistr, na první pohled si všimneš, že kulhá.
Tohle dej do úložného prostoru v chodbě do kokpitu, jeden na každé straně, takže je to jedno. Pak pojď se mnou, potřebuju abys vzal další věci.
Položí na zem větší tašku, ukáže ti loď a začne se pomalu belhat zpátky směrem odkud přišel.
Když se podíváš na loď, uvidíš obouchanou loď, ale na druhou stranu se zdála být v dobrém stavu.

Enkláva Jedi, Dantooine

Co se mu u všech ďasů stalo? přejel jsem pohledem belhajícího se mistra, načež jsem přebral tašku, kterou nesl na zádech, a vnesl ji do hangáru, kde už na nás čekala loď.
Loď, která svým vzezřením dávala okolnímu světu najevo, že už má doby své největší slávy za sebou, ale svému účelu poslouží, což bylo vlastně jediné, na čem v případě této lodi záleželo.
Konec konců neletíme na žádnou snobskou přehlídku, pomyslel jsem si a vlezl po rampě dovnitř, abych odložil tašku do nákladového prostoru a šel vzít další zavazadla.

Tak, tahle je poslední, vykouknul jsem po chvíli ven z lodi a kývnul na mistra.
Ale jak se tak na vás dívám... Co to máte s nohou? Před hodinou jste byl přece ještě v pořádku.
Vzpomněl jsem si na sérii hlasitých ran, jako by se větší počet těžkých předmětů hroutil z výšky k zemi, a hlasité klení, které se rozléhalo chodbou, když jsem kráčel k hangárům, a zapřemýšlel jsem, zda nepatřilo mistrovi.
A zda se mu nepřihodila při balení nějaká nepříjemnost.
Přišel jsem k mistrovi blíže, abych se na tu jeho nohu podíval zblízka, zda není zraněný.

Enkláva Jedi, Dantooine

Mistr se po tvé otázce zarazil.
To tě nemusí zajímat než tam doletíme jsem v pořádkul.
Řekne pak chladně a vyrazí směrem do lodě.
Na první pohled toho moc přez boty, kalhoty a plášť nevidíš.
Jdeme. Než se někdo rozhodne že potřebuje nutně na Coruscant.
Dodá ještě msitr, zatímco více méně po jedné noze skáče k lodi.

Loď, hangáry Enklávy Jedi, Dantooine

Podal jsem mistrovi ruku a víceméně ho vtáhnul do lodi. Pak jsem za námi zasunul rampu, zavřel výlez a odebral se do pilotní kabiny, abych nastartoval motory a připravil loď ke startu.
Zíral jsem do hologramu loudavě vypisujícího stav předletové kontroly systémů a nervózně poklepával prsty.
Palivo je doplněné, super. U všech ďasů, tomu to trvá...
Otočil jsem se na mistra, který se rozvalil do křesla kopilota a poraněnou nohu si natáhnul pod řídící panel.
Konečně, zamračil jsem se na hologram a stiskem příslušného tlačítka nastartoval motory. Jakmile se střecha hangáru otevřela, sešlápnul jsem pedál a loď se s vydatným zapištěním motorů odlepila od země.

Stoupali jsme atmosférou Dantooinu vzhůru. Mistr jen tak seděl a zíral jako zhypnotizovaný skrz průzor před sebe. Připadalo mi, že se kompletně zabral do svých myšlenek a přestal vnímat okolí, načež prostě a jednoduše usnul.
Kdo ví, kdy naposledy spal...
Mistře? šťouchnul jsem ho poté, co jsme se ocitli na orbitě.
Mistře! Budeme skákat do hyperprostoru.
Odpovědí mi bylo jen hlasité zachrápání, zvolil jsem tedy na holografické obrazovce lodního počítače kurs na Coruscant a zatáhnul za páku hypermotoru. Křeslo pode mnou nadskočilo jako poklička na hrnci s vařící vodou a tečky vzdálených hvězd se rozmázly v modravý tunel hyperprostoru.

Hyperprostor

Nedokážeš odhadnout jak dlouho letíte, než mistr vyskočí ze židle.
Chvíli mu trvá zjistit, kde vůbec je a i tak vypadá, že ho něco vyděsilo k smrti.
Ne.. nenene tohle nejde. Jakto...
Začne si mumlat a chodit po kokpitu, ale po chvilce si sedne.
Mohl bys donést takovej ten malej kufřík z úložnýho prostoru na chodbě? Jaks dával všechno.
Pak si začne prohlížet něco v navigačním počítači.

Loď, v hyperprostoru

Dlouhou cestu na Coruscant jsem trávil přemýšlením, které zvolna přecházelo ve spánek a naopak. Připadalo mi, že už letíme celou věčnost, když mě z lehkého podřimování v pilotním křesle vyrušil mistr, který vyskočil ze sedadla kopilota jako nakopnutá gizka a tvářil se při tom, jako by právě spatřil pradávného sithského ducha.
Co... zamručel jsem ještě nepříliš probuzen. Co nejde?
Vydrápal jsem se z hlubin křesla a vydal se hledat kufřik, pro který mě mistr poslal.
Chvilku jsem se tam přehraboval, dokud jsem nenarazil na předmět odpovídající mistrovu popisu.
Je to ono?
Snad je tam něco k jídlu... přeměřil jsem kufřik s němým přáním v očích.

Hyperprostor

Jenom co otevřeš úložný prostor, loď sebou trhu, což značí že jste opustili hyperprostor.
Když odložíš prvních pár kufrů, tak tě najednou chytí někdo Silou pod krkem.
Hned vidíš, kdo to je. Mistryně Coris ti zakryla pusu a povolila stisk Silou.
Neřikej mu že jsem tady. Už jste začali a nebude to otáčet, ale radši oť o mě neví..
Zašeptá a podá ti kufřík, který po tobě chtěl mistr.
Ale rozhodni se sám.
Najednou sebou loď znovu škubne a vy přejdete opět do hyperprostoru.
Co ti tak trvá!
Ozve se z kokpitu mistr.

Loď

Mohlo by tam být nějaké...
Zapalal jsem po dechu. Okamžitě mi došlo, co se děje, a má ruka reflexivně klesnula ke světelnému meči. Už jsem ho chtěl zažehnout, když jsem koutkem oka spatřil mistryni Coris.
Co tady ksakru dělá a jak se sem vůbec dostala?! zatnul jsem zuby. Vždyť jsem loď těsně před odletem prošel a na palubě nikdo nebyl.
Proč by neměl? řekl jsem jí polohlasem, provrtávajíc ji naštvaným pohledem. Pak jsem sebral kufřík a donesl ho mistrovi zpět.
Co kdybych zamknul a mistrovi řekl, že máme v nákladovém prostoru zabijáka? Ne, nebudu taková svině...
Nemohl jsem ho najít, vysvětlil jsem mistru Dornovi, co mi tam tak dlouho trvalo.
Máme černého pasažéra, dodal jsem telepaticky. Zdá se, že někdo si tenhle večírek nemohl nechat ujít. Nechtěla, abych vám o ní říkal.
Když už jsi jednou tady, tak ať se aspoň účastníš veškerého dění.

Loď

Mistr se nad tvým oznámením jen opře o navigační počítač a chvíli se zdá, že ho utrhne.
Čekal jsem to. Vyřešíme to s Rishem ...
Řekne mistr zatímco vystoupíte z hyperprostoru a docela rychle uvidíš blížící se stíhačku.
Doufám že už nebude žádný překvapení... dojdu pro hosta.. zatím nic nedělej, probereme a upravíme plán.
Na to vyjde do chodby a otevře úložný prostor.
Stýskalo se ti? Ne? Tak vylez.
Pak se vrátí a otevře komunikační kanál se stíhačkou.

____________________________________________________
Po domluvě rozděleno na výcvik a misi: KONEC