Výcvik pro Kachona Gazliho - Přichází to (Shisco) MW

[Gnost Kohn]

Enkláva Jedi na Dantooinu, tvůj pokoj

Probudíš se ve svém pokoji a ucítíš výkyv v Síle, který ti málem vyrazil dech.
Víš, že tvůj mistr před dvěma dny odjel pryč z enklávy s dalším rytířem, nebo mistrem jedi... hlásit se měli hned po příletu, což udělali, poté včera, ale neohlásili se, další hlášení má být dnes.
Když se rozkoukáš, vidíš že tvůj pokoj vypadá zdevastovaný, jako kdyby uprostřed vybouchl granát, dveře zase rozřezané a otevřené jako plechovka..
Najednou zavřeš a otevřeš oči, všechno vypadá zase jak má, pokoj i dveře vypadají zase tak, jak jsi je odpouště, kdy jsi šel spát.
Poté co vstaneš uvidíš, že na stole máš tác s jídlem a dva datapady..


_________
Však víš..

[Shisco]

Enkláva Jedi na Dantooinu, můj pokoj

Spocený jsem se probudil a otevřel oči.
Pro Sílu, to byl zas sen, řekl jsem si v duchu a posadil se na postel. Něco mi však v mém pokoji připadalo znepokojivé. Podíval jsem se tedy pořádně a nevěděl jsem, jestli stále ještě spím, nebo je to ještě pozůstatek z doby před dvěma lety, kdy jsem si prožil své malé dobrodružství s duchem.
Po podlaze se válely střepiny, oranžový nátěr na stěnách pokoje byl celý zčernalý, kusy nábytku ležely rozmetány na podlaze a dveře vypadaly, jako by je někdo rozříznul světelným mečem. Jen postel, na které jsem seděl, vypadala netknutě.
Zavřel jsem oči a o pár úderů srdce později je znovu otevřel. Všechno bylo tak, jak mělo být.
Možná jsem včera večer neměl sníst tolik té houbové polívky. Kdo ví, z čeho to ten šílený twi'lek s těmi svými droidy vaří, zašklebil jsem se na sebe do zrcadla připevněného na dvířkách plastocelové skříně a zahlédnul v něm, že mi na stole leží dva datapady a miska čokoládového pudinku.
Zvednul jsem se z postele a sedl si ke stolu, abych si vychutnal dobrou snídani a zatímco jsem se ládoval lahodným pudinkem, sáhnul jsem po prvním z datapadů.
Na co dva datapady, proč mi to prostě neposlali na můj? Máme snad holonet.
Datapad jsem zapnul a ten hned naskočil, dokonce po mně ani nechtěl přiložení ruky pro přihlášení. Na ploše byl jen jeden jediný adresář. Otevřel jsem ho a podíval se na jeho obsah, druhou rukou pokračujíc v jídle.

[Gnost Kohn]

Enkláva Jedi na Dantooinu, tvůj pokoj

Otevřeš si textový soubor adresáře a začneš číst:

Kód: Vybrat vše

Padawane Kachone Gazli! S politováním vám jménem Rady jedi oznamuji, že váš mistr Sas Gatario byl dnes po posledním přenosu prohlášen za nezvěstného a pravděpodobně také zabitého v akci. Výcvik bude pokračovat pod vedením jednoho z rytířů jedi, kterého váš mist určil, před koncem spojení.... za Radu jedi Vrook Lamar.

Když se poté podíváš na druhý datapad, tak tam najdeš také jen jeden textový soubor, tento se však zdál jaksi poškozený.

Kód: Vybrat vše

Gazli... dáve* si po_.r na séíů- nové/o misř2 ne.á moc 608r0u 1*+ú§ost, může tě rácýée d§.a/ *6 větš1ho ..rs5420 než se 158/ *+á. radím ůvysýč 2rz31 dů. V.... L.... snad ti to pomůže.

[Shisco]

Enkláva Jedi na Dantooinu, můj pokoj

Otevřel jsem adresář a v něm byla uložena zpráva. Když jsem ji začal číst, zaskočil mi pudink a po chvilce dávení jsem si uvědomil, že mistr Gatario, ten šedivý zabrak, kterého jsem měl téměř za otce, může být mrtvý.
Není smrti, je jen Síla... vyvstal mi na mysli poslední řádek kodexu Jediů a do očí by mi vhrkly slzy, pokud bych je na poslední chvíli nezadržel.
Není emocí, je jen mír! ukáznil jsem se v duchu a zprávu si ještě několikrát přečetl znovu. Pudink mi už nechutnal, vlastně mě z té zprávy úplně přešla chuť k jídlu, ale potřeboval jsem energii, takže jsem se znovu chopil lžíce a začal do jídla zahloubaně rýpat a pomalu ho do sebe tlačit. Ono se vlastně i dalo čekat, že podobná zpráva dorazí, když už se mistr a jeho parťák takovou dobu neohlásili.
První datapad jsem vypnul a vzal si místo něj ten druhý. I ten se zapnul bez potřeby jakékoliv autorizace a hned po spuštění operačního systému na mne vybafnula zpráva, která však očividně holonetem nedoputovala v pořádku.
Gazli, dávej si pozor na svého nového mistra, ohlédnul jsem se přes rameno a četl svému odrazu v zrcadle doplněnou zprávu.
Nemá moc... žeby rozumu? Blbina, donutil jsem se usmát, Může tě... Co je sakra tohle... Dostat? Může tě dostat do většího... Průseru? Než se zdá. Radím... Tohle nerozluštím!
Vzal jsem si další lžičku pudinku, který už mi kupodivu začínal opět chutnat.
Vé El... To by mohl být Vrook Lamar... pohlédnul jsem do datapadu a zaťukal si prstem na čelo. ...ale to těžko. Pro Sílu, už zase si povídám sám se sebou, hodil jsem datapad na postel a vložil na chvíli hlavu do dlaní, abych se uklidnil.
Asi bych měl mistra Vrooka navštívit, možná nebude zrovna skákat do stropu radostí, že mě zase vidí, ale měl bych se ho zeptat na toho svého nového mistra.
Sebral jsem oba datapady, abych je vrátil, vytáhnul svůj světelný meč zpod polštáře, kam jsem ho před spaním dával pro zahnání nočních můr a zavěsil si ho na opasek, připraven vykročit hledat mistra Vrooka.

[Gnost Kohn]

Enkláva Jedi na Dantooinu

Vyjdeš z pokoje směrem k pokoji Vrooka Lamara... celou cestu se ti zdá jako by světla problikávala, ale jakoby to nikdo kromě tebe nevnímal.
Když dojdeš ke svému cíli zastaví tě rytíř jedi.. zdvihne ruku a vyzve tě k tomu aby ses zastavil.
Jestli jdeš za mistrem, můžeš to otočit... nepřeje si být rušen.. má dost práce.. jestli ale chceš můžu mu něco vzkázat.. aa Gazli... Lamar si myslel že za ním přijdeš.. tvůj nový mistr tě očekává před enklávou.
Pak najdnou všechno potemní... vše najednou vypadá tak jako tvůj pokoj když jsi se probudil... rozbité, popraskané, jako by něco vybuchlo.. světla zablikají a pak je všechno jako před tím... tobě je akorát jako by ti někdo vyrazil dech..
V pořádku?
Optal se rytíř jedi a prohlížel si tě.

[Shisco]

Enkláva Jedi na Dantooinu

Vykročil jsem chodbami enklávy a zamířil k pokoji mistra Vrooka.
Mistr Gatario žije, já to vím! vrtalo mi hlavou, když jsem míjel ostrůvek s velkým listnatým stromem. Kdyby zemřel, cítil bych to.
Minul jsem strom a vydal se chodbou vlevo. Něco se mi nezdálo, tak jsem na okamžik zůstal stát na místě a připadalo mi, že osvětlení v chodbě bliká. Jako by v elektrické síti kolísalo napětí. Zavřel jsem oči a opět je otevřel, blikání zmizelo. Pokračoval jsem tedy chodbou a došel k ubikaci, kde na mě promluvil nějaký Jedi a upozornil mě, že mistr Vrook je zaneprázdněn.
Když domluvil, chodba se mi začala měnit před očima - vypadala zchátralá, poničená a po dlouhou dobu opuštěná. Světla opět začala blikat, načež zhasla úplně a já se přistihnul, jak nepřítomně civím na onoho Jedie.
Ano, já jen... hledal jsem marně slova pro to, co jsem právě viděl. Vyřiďte prosím mistru Vrookovi, že se obávám recidivy. Síla Vás provázej, řekl jsem, lehce se uklonil a vydal se na nádvoří enklávy najít svého nového mistra.

[Gnost Kohn]

Enkláva Jedi na Dantooinu

Když dojdeš na nádvoří, skoro nikdo tam není a pak ti někdo položí ruku na rameno a otočí tě.
Čau.. já jsem Lorgar Dorn... je mi líto co se stalo Gatariovi, učil mě jako tebe, ikdyž já si myslím že žije... nějakou dobu tě budu cvičit..
Na první pohled si všimneš že tvůj nový mistr jě skoro dva metry vysoký a má oholenou hlavu. Pod pravým okem se mu vodorovně táhne jizva a má na sobě jedijskou róbu černé barvy a dlouhý plášť téže barvy.. Zajímavé je že z něj na první pocit cítíš spíše neutrální auru než světlou, jakou cítíš u ostatních rytířů.
Je pár věcí o které se můžeme postarat, ale myslím...
Pak se ti všechno rozplyne... přišlo to na tebe zase.
Jako by bylo vše okolo tebe mrtvé... všimneš si ale že tentokrát je něco jiného někdo tady je..
Pak to uvidíš... to že tak deset metrů před tebou je mistr Gatario.
Pojď!
Zní to spíše jako rozkaz, ale pak tě vyruší vydechnutí ze kterého cítíš bolest..
Gazli! Pomoz mi!
Otočíš se a přímo proti tobě, ve stejně vzdálenosti jako je od tebe mistr , leží na zemi Lorgar... jeho oblečení je od krve a na první pohled ti dojde že je jeho.. jednou rukou se snaží zvednout a druhou k tobě natahuje...
Nedělej to... je to jen iluze, nemáme čas!
Ozve se zpoza tebe mistr Gatario ... a hned na to další žádost o pomoc od Lorgara.
Nyní stojíš přímo uprostřed... na jedné straně žadonící Lorgar a na druhé Gatario, který ti spíše nařizuje abys šel k němu.
Než se dokážeš pohnout ozve se z obou stran to co před tím... z jedné rozkaz a z druhé žádost o pomoc.

[Shisco]

Nádvoří enklávy Jedi na Dantooinu

Vyšel jsem ven před enklávu, rozkvetlé stromy na nádvoří voněly a chladivý vítr lehce vanul. Vykročil jsem, abych se porozhlédnul po svém novém mistrovi, když vtom mě něčí ruka vzala za rameno. Ohlédnul jsem se a spatřil vysokého plešatého muže.
Dobrý den, mistře Dorne. Mé jméno je Kachon Gazli, představil jsem se a lehce se uklonil.
Jeden z Jediů, co bojoval v Mandalorianských válkách? pomyslel jsem si, když jsem pohlédnul na jizvu po vibromeči na mistrově pravé tváři. Najednou se mi opět obraz před očima rozostřil a změnil. Z Jediské enklávy zbyly jen ruiny, stromy okolo byly mrtvé a zčernalé, vzduchem se nesl pach smrti. V této vizi, nebo co že to vlastně bylo, jsem však tentokrát viděl svého starého mistra. Naléhavě mě vyzýval, abych jej následoval. Vyrušilo mě bolestné zavytí, otočil jsem hlavu směrem, ze kterého přicházelo a spatřil svého nového mistra. Ležel na zemi, jeho Jediská tunika byla roztrhaná a zakrvácená. Požádal mě, abych mu pomohl, nebyl téměř schopen se pohnout.
Mistře Dorne! zavolal jsem na něj a udělal k němu několik kroků, když mě mistr Gatario začal od pomoci krvácejícímu Jediovi zrazovat.
Iluze? Co má tohle všechno znamenat? Co je tohle za místo? zeptal jsem se svého starého mistra.
Mistr Dorn, přece ho nenechám zemřít, pohlédnul jsem na něj, jak těžce oddechuje za zakrvácené zemi a marně se snaží zvednout.
Ale mistr Gatario... Ne, on by nenechal zemřít člověka, pokud by mu mohl pomoct. Pokud je to opravdu iluze a já ho neposlechnu, ztratím cenné okamžiky. Jenže pokud to není iluze a já ho - nebo to, co se za něj vydává - poslechnu, co bych to byl za Jedie?
Věděl jsem, že si nemůžu dovolit váhat a rozhodnul jsem se tedy věřit zabrakskému muži, který mě vychoval od novorozeněte a cvičil jako padawana.

[Gnost Kohn]

Někde

Nedostane se ti odpovědi... tak se po zamyšlení vydáš ke Gatariovi... ten se však hned v zápětí rozplyne a za sebou uslyšíš smích... otčíš se a vidíš tam postavu zahalenou v kápi a plášti... po Lorgarovi ani stopa... ale jak si uvědomíš když promluví to ta postava je tvůj nový mistr...
Myslel jsem že budeš chytřejší! Vybral sis smrt!
Hned na to tě uchopí Silou... bránit se bylo takřka nemožné a pomalu ti vyšel vstříc..
Když došel dostatečně blízko k útoku mečem, zastavil se...
Měl bys být opatrnější komu věříš a komu ne... hlavně ohledně toho co je iluze a co skutečnost...
Řekne chraplavým hlasem ze kteréno tě mrazí a pak ti do hrudi vrazí meč...

Enkláva

Najednou jsi zase na nádvoří enklávy, stále cítíš meč, který tebou před okamžikem projel.. a
... ale myslím, že to nebude nic těžkého... pak přijde jedna těžká věc u které se bez tebe neobejdu..
Když Lorgar domluví najednou zjistíš že se můžeš pohybovat.. spíše se nemůžeš pohybovat jelikož spadneš na zem a zase se všechno rozplyne...

Ošetřovna enklávy Jedi na Dantooinu

Když se probereš uvidíš že jsi na ošetřovně...
Vedle sebe uvidíš mistra Dorna, který si všiml že ses probral..
No.. po fyzické stránce jsi v pořádku, ale... Co se stalo? Mluvil jsem s tebou.. pak jakoby do tebe někdo pustil elektřinu a užs byl mimo...

[Shisco]

Někde

Vykročil jsem ke svému prvnímu mistrovi a ponechal toho druhého tam, kde byl.
Mistře, řekl jsem si v duchu, když zničehonic zmizel. Ohlédnul jsem se přes rameno a mistr Dorn tam už neležel, místo něho tam však stála postava v černém pláši s kápí přetaženou přes hlavu. Podle hlasu jsem poznal, že on je mistr Dorn. Lehkým gestem ruky mne uchopil pomocí Síly za krk a zdvihnul ze země. Dusil jsem se a snažil se sáhnout rukou po světelném meči, který se mi houpal za pasem, abych ho tom po Sithovi či temném Jediovi hodil. V okamžiku, kdy jsem na meč dosáhnul a už jsem měl v plánu ho aktivovat a hodit, temná verze mistra Dorna se zastavila a mně hrudníkem projel krvavě rudý paprsek jeho světelného meče.

Nádvoří Enklávy Jedi, Dantooine

Co to...
Chtěl jsem něco říct, ale mé hlasivky vypověděly poslušnost. Stejně tak mé nohy, skácel jsem se na zem jako opilec svět se mi opět rozpil před očima.

Ošetřovna Enklávy Jedi, Dantooine

Vzpamatoval jsem se na ošetřovně. Mistr Dorn stál nad mým lůžkem a zvědavě si mě prohlížel. Promnul jsem si rukou hrudník, ve kterém jsem stále ještě cítil doznívající pálení čepele světelného meče
Měl jsem vizi, mistře, sednul jsem si na lůžko a začal vyprávět.


--------------------------
Jinak s Gatariem počítám v povídce, která se odehrává v Jedi Civil War a kterou po kouscích uveřejňuji zde na Akademii. Takže ho prosím nezabíjej...

[Gnost Kohn]

Ošetřovna Enklávy Jedi, Dantooine

Dorn tě pozorně poslouchá až do konce.. pak je chvíli ticho... pak se rozhlédne a i ty si všimneš že na ošetřovně nikdo není.
Je dobře žes mi o tom řekl.... pochybuji že je to..budoucnost, spíše varování... přede mnou, nebo mým..b......něcím jiným... každopádně bych počkal jak se to vyvine.. věř mi, taky z toho nejsem natčen... taky je tady možnost že se mě někdo pokouší odstranit.. rozhodně toho momentálně nevím víc než ty.
Neříkej to nikomu, hlavně ne Vrookovi, ten by mě asi rovnou upálil.... nesnášíme jeden druhýho moc dobře...
Dávej si pozor... i tady v Enklávě... momentálně tady není moc jediů... něco mi už dělší dobu nesedí..
Nevím... zachvilku by měl někdo přijít a pustí tě... přijď za mnou.. budu buďto v archívu nebo ve svém pokoji.... možná jsem teď na něco přišel..
Pak vstane a odejde... ve vchodu se však zarazí a hledí na něco za zdí, kam ty nevidíš.
Ty?!
Pootočí však hlavou a ty v jeho tváři vidíš směsici zděšení a překvapení stejně jako z jeho hlasu.
Jdeme.. musíme si promluvit..
Řekne téměř chladným hlasem osobě za zdí..
A ty... pohni.
Ukáže na tebe, a zmizí za rohem.

[Shisco]

Ošetřovna Enklávy Jedi, Dantooine

Dopověděl jsem mistru Dornovi svůj nadpřirozený zážitek, mistr se jen se zamyšleným výrazem v obličeji poškrábal na své vyholené hlavě.
Co si o tom myslíte? zeptal jsem se ho, načež jsem sáhnul po džbánu s vodou stojícím na stolku u lůzka a pořádně se napil.
S mistrem Vrookem k sobě máme též... Nepříliš vřelý vztah.
Kdo by ho mohl chtít odstranit? A jak to všechno souvisí se mnou? vrtalo mi hlavou, když jsem poslouchal pro změnu já mistra. Jakmile mi řekl vše, co měl na srdci, chvátavě vstal a chystal se odejít z ošetřovny. Ve dveřích se však zarazil a něco pohledem zkoumal, přičemž se dveře několikrát pokusily zavřít, než si uvědomily, že jim v tom tělo mistra Dorna brání.
Zajímavé, pousmál jsem se, když spolu s neznámou osobou odkráčel chodbami enklávy a jejich kročeje se mi ztratily z doslechu.
Beztak to byl nějaký čerstvě jmenovaný Padawan, který udělal nějaký průšvih...
Rozhodl jsem se počkat. Mistr mi řekl, že zanedlouho by mě měl někdo přijít zkontrolovat a pustit, tedy pokud budu v pořádku. Rozhodl jsem se počkat a vyhledat mistra Dorna hned, jak mi to bude umožněno.

[Gnost Kohn]

Enkláva jedi na Dantooinu

Trvá asi deset minut, než přijde někdo, kdo tě konečně propustí z ošetřovny... a navíc tě nasměruje rovnou do archvivu.
Když se přibližuješ k archivu, nepotkáš nikoho což je velice zvláštní.
Když už jsi ve vchodu, uslyšíš pronikavý zvuk, který téměř nedokážeš idenfitikovat a ze kterého tě tak rozbolí hlava, že se chvilku nedokážeš pohnout, jediné co dokážešje to, že zahneš za roh, neboť je to jakoby se proti tobě valila vlna energie. Ihned na to uslyšíš dva hlasy jeden je bez pochyby mistrův a druhý je nějaké ženy a oba jsou nejspíše naštvaní.
Takže já můžu za tohle všechno! Za to že nás málem všechny zabil... i za to že jsme se do tohohle kolotoče problémů dostali ještě před tím, než jsme se připojili k Revanovi!
Pokud si pamatuju, tak to nebyl můj nápad ho k nám přizvat. Už tehdy jsme věděli co je zač, ale obviňuju tě jenom z tohohle!
Znám tě dost dlouho na to, abych věděl jak to myslíš a věř mi že to vím!
Seš chudák víš to? Pořád obviňuješ ostatní, ale nezapomínej že vinu neseš za všechno setejně jako my!
Na druhou stranu, neříkali jste ještě před chvílí, že je to moje vina... To že jsem ho nezabil když jsem měl a kvůli tomu že jsem se slitoval nad vlastním bratrem může být už teď Gatario dávno na kaši! A my všichni ostatní budeme pokračovat!
Pak se do rozhovoru vloží třetí hlas... je hluboký.. zároveň zkreslený, tak jak to bývá u holografického přenosu.
Uklidni se! Nechceš snad aby tě to zase ovládlo....Nikdo ti to samozřejmě nevyčítá, je to tvůj bratr, na druhou stranu je teď větší hrozba.
Rishi... já jsem málem zapomněl žej si tady... a řeknu ti něco...Já to dokážu ovládat narozdíl od něho! Který se spíše nechává ovládat tou agresivitou, která je v nás dvou zakořeněná!
Ne.. nedokážeš se ovládat, kdybych nepřišla na to, jak tu temnotu v tobě potlačovat byl bys na tom stejně jako tvůj bratr, ještě hůř než když jsme bojovali proti mandalorianům.
Za to jsem ti samozřejmě vděčný, až na to žes mě tenkrát málem zabila! Ale kdybychom nešli proti mandalorianům, možná by se to u mě nikdy neprojevilo...A nezapomínej, že tentokrát už tady není on, stejně jako v tom podzemí aby mě zastavil.. dokážu se kontrolovat ale všechno má své meze...
Uklidněte se oba, nebo se do sebe zase pustíte, kdybych tam nebyl tak jste se navzájem zabili. Jak to dopadne tentokrát, tebe sekne pod to druhý oko tou svou kudlou a vrazí ti ji do druhé plíce a tebe tentokrát stihne dorazit? Už tenkrát jsem vám radil, abyste se od sebe drželi dál, ale vy ne! Lidi já vás nechápu.... jak po tom všem můžete být ještě spolu.
Najednou je ta trapná chvíle ticha a ty zjistíš že bys teoreticky už mohl vstát.
Doufám že jsem vás neurazil... ale známe se už tak dlouho, že bych to asi věděl jistě..Musím jít... nezabijte se tady...
Promiň.. možná by to chtělo další... terapii... ale teď ne.. musím ještě něco zařídit..
Dobře... a neměl bys přece jenom říct Gazlimu, že víš kde je jeho mistr?
Měl... ale je to jenom podežření každopádně tam vyrazíme co nejdřív to půjde, jenom tě prosím abys tam nechodila.. sice jsi jediný člověk, kdo ho dokáže držet aspoň trochu pod kontrolou, ale i tak.. já ho zvládnu..
Sakra... většina našeho rozhovoru asi nebyla tak soukromá jak jsme si mysleli.. ten zvukový impuls co jsem vyslal abych si ulevil od hněvu asi u dveří skolil mého nového padawana.. otázka je jestli ho to neomráčilo.
Doufám že ho nehodláš zabít..
Ne... za koho mě máš.. k ničemu by to nevedlo, a myslím že mu můžu věřit. Řekl bych že to nikdo neslyšel... kromě nás čtyř... pokud je vzhůru... Odvedu ho pryč.. ty se odtud tady vypař..
Když už jsi konečně schopen pohybu, najednou se vedle tebe objeví mistr, chytí tě za paži, vytáhne na nohy a odtáhne tě chodbou dál. Cítíš jak je rozklepaný a zároveň směsici hněvu a smutku.
Kolik jsi toho slyšel a nelži, pravdu si z tebe můžu vytáhnout i jinou cestou, možná se ti po tom všem zdám trochu brutální, ale tak to vždycky nebylo... je na tobě jak se rozhodneš, ale já jsem jediný..... jediný... kdo dokáže Gataria zachránit.
__________________________
Pro lepší orientaci v rozhovoru jsem to rozdělil na barvy...

[Shisco]

Chodby Enklávy Jedi, Dantooine

Když jsem byl lékařským droidem propuštěn z ošetřovny, vydal jsem se rovnou k archivům. Přešel jsem skrz nádvoří do spodních částí enklávy a šel známými chodbami. Byl jsem už téměř u cíle, když jsem to ucítil. Vlna surového hněvu doprovázená zvukem, jenž mi připomínal řev nějaké mytologické nestvůry.
Moje hlava, chytnul jsem se oběma rukama za temeno a přitisknul se ke zdi, nedokázal jsem dokonce ani stát a svezl jsem se tedy zády po stěně na zem. Po několika sekundách jsem se vzpamatoval z šoku a začal rozeznávat dva hádající se hlasy: Nějaká žena, podle hlasu člověk, si vyměňovala názory s mým novým mistrem.

Zdá se, že mistr Dorn má ve skříni pěkných pár kostlivců, pomyslel jsem si, když jsem slyšel dost na to, abych to mohl usoudit. Náhle jsem ucítil, jak mě někdo chytil za paži. Otočil jsem hlavu a spatřil, že je to mistr. Pomohl mi na nohy, načež na mě vyštěknul svoji otázku.
Slyšel jsem dost, odvětil jsem mu už víceméně klidně. Že mistr Sas Gatario žije, ale má hodně velký problém. Že máte bratra, který kráčí po temné stezce. Že máte vztah s jinou Jedi. A že Vás Mandalorianské války poznamenaly. Zoufalá doba si žádá zoufalé činy, povzdechnul jsem si.
Nejsem tady od toho, abych Vás soudil, mistře. Sám nejsem zrovna učebnicový přiklad jediského Padawana.

[Gnost Kohn]

Chodby Enklávy Jedi, Dantooine

Všimneš si, že tě mistr odtáhl dost daleko od archivu na to abys neviděl kdo odtamtud odchází. Poté si poslechne tvé vylíčení všeho cos slyšel a konečně tě pustí.
Takže všechno cos neměl...dobrá... možná ti můžu věřit.. musíme připravit pár věcí.. navíc ti toho musím hodně říct, abys všechno pochopil..jdeme... promluvíme si jinde.
Na Dornovi nyní vidíš jistý ustaraný výraz.. asi není zrovna nadšený žes slyšel.
Už je to stejně jedno, ale pořád to záleží na tobě, jestli do toho půjdeš... to co ti všechno musím říct se z tebe může někdo jednou pokusit vytáhnout. Ať už Rada nebo někdo jiný.
Nezbyde ti nic jiného než jít za ním.
Za několik minut se zastavíte před mistrovým pokojem a následně do něj mistr vejde..
Posaď se..
Vybídne tě, aby ses posadil na židli a sám se posadí na postel.
Vidím to takhle.. buďto půjdu sám a snad dotáhnu Gataria i sebe v pořádku, nebo ti neřeknu nic, my zachráníme Gataria a já se pak vypařím... a nebo ti řeknu všechno a v případě že se vátíme... tak nějak to ututláme.