Výcvik pro Kahriu Sergar = "V první linii" (N.Jung

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Příspěvek od Garth Devilman »

Před kavárnou

...Jsem na cestě...

Zpráva to byla strohá a jasná. Sirény ozývající se stále blíže byly dobrým znamením, nicméně Freddyho stav se stále horšil. Kevin ve snaze zmírnit bolest přítele a možná i tu svou třel Freddymu čelo.

Sirény byly hlasitější a za chvíli bylo vidět přijíždějící zdravotníky. Přes deset vozů se objevilo na cestě. Zdravotníci okamžitě začali pomáhat raněným. Jednu skupinu mířící k vám vedl přímo mistr Rennil.

Postarejte se o toho muže musím ještě něco udělat... Ukázal mistr na Freddyho vydal se k tobě a chytil tě za ruku.

Téměř okamžitě Jsi ucítila úlevu. Mistr prostě izoloval tvé rány od bolesti. Rány byly stále ještě viditelné, ale bolest, či jakýkoli špatný pocit zmizel.

Pojedeme s Freddym a tobě dají něco pořádného na tu hlavu. Usmál se.
Jedu s vámi! Prohlásil Thran zatímco přítele naložili.
Kahrio, jsem rád že jsi v pořádku. Dodal, když nastupoval do vozu.
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Příspěvek od Heinz »

Před kavárnou

Nikdy bych netušila, jak příjemným zvukem můžou být sirény, i když... už může být pozdě...
S třemi prsty jemně opřenými o Freddyho čelo se snažím skrz Sílu „přečíst“ jeho životní funkce, a v žaludku se mi tvoří nejen kámen, nejmíň skála.
Tohle je vážný, sakra vážný... Vydrž Freddy!
Snažím se vyhnout pohledu všech přítomných, nepotřebují Sílu, aby jim bylo jasný, že Freddy umírá – a já nemusím být vědma, aby mi bylo jasný, že jeho smrt pro ně bude znamenat víc, než jen ztrátu spolubojovníka... jsou si vzájemně rodinou. A není nic horšího než přijít o člena rodiny.
Drž hubu! Ještě není mrtvej! Nemluv o něm, jako by už byl!
Musím si dát v duchu facku. A nejen jednu.

Konečně přijedou zdravotníci, vedeni mistrem, a mě zalije nová vlna naděje.
Třeba to přežije...
Podvědomě od Freddyho o pár metrů ustoupím, částečně abych zdravotníkům nepřekážela, částečně proto, že si podvědomí přeje být hodně, hodně daleko – a nejen místem, i časem.
Do přítomnosti mě vrátí až ruka mistra, která mě chytí a... která mě vyléčí? Ne, „jen“ zbaví bolesti, což je ale mnohem víc, než bych si mohla přát.

Záchranný vůz

Trochu prkenně nastoupím do záchranného vozu. I když už vnímám mnohem jasněji, strach o Freddyho otupenost zastupuje víc než dobře. A pak mi mistr věnuje poslední poznámku, kterou veškerý stres posledních minut uvolní. Jen stěží úsměvem potlačím slzy, slzy vzteku za mistra MÉHO mistra, mého otce...
Pokrytci! Jakým právem před ním tají jeho minulostt? Řád a jejich poučky a tupý pravidla, falešný dogmata! Má právo znát svou minulost, má na to právo – ať už je jakákoliv... ať má za sebou cokoliv, ten člověk, kterýho znám, není vrah. ...Rozhodně ne bez skutečně vážnýho důvodu... a je to pak ještě vražda?
Sama se zhrozím svých myšlenek, i když je úplně nepotlačím, to, ať chci jakkoliv, nemůžu.
A co já, mám snad já právo mu to říct? ...Ale nad čím do přemýšlíš? Vedle umírá člověk!
Další facka.

Chci mlčet, chci pokud možno nebýt, ale nejde to, jsem až moc nervózní, až moc rozrušená...
„Mistře, nemůžete mu nějak pomoct? Jakkoliv?“[/b]
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Příspěvek od Garth Devilman »

Záchranný vůz

To bude v pořádku... Uklidňoval mistr Freddyho za zvuku houkaček a vznášejícího se drkocání.
Rennil zřejmě něco tušil o tvých zmatečných myšlenkách, nicméně byl příliš vytížen pacientem, jehož stav se výrazně nelepšil, jak jsi poukázala.


Budu potřebovat pomoc... Odpověděl po chvíli mlčení.
Ať se stane cokoliv, pamatuj si, žes byla nejlepší žačka co jsem kdy měl. Předám mu tolik životní energie, kolik budu moci.

Mistr uchopil pacientovu ruku a mimoděk druhou se chytil tvoji ruky. Vůz zachvátila obrovská vlna energie, která byla doslova hmatatelná. Na okamžik se ti zazdálo, že jsi ucítila přítomnost někoho dalšího, ale byl to pouze chvlilkový těžko rozeznatelný moment. Tak cesta ubíhala, až do chvíle, než jste dorazili do nemocnice. Thran byl celou dobu nezvykle zamlklý, možná proto, že prostě nechtěl být na obtíž.


Před nemocnicí - oddělení pro akutní příjem

Běž s Kahriou na ošetřovnu, převezeme Freddyho na sál a přijdu za vámi.... Přikázal Rennil, když otvíral dveře pro akutní příjem.

Spolehni se... Vypravil ze sebe Kevin, ale to už mistr zmizel za dveřmi.
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Příspěvek od Heinz »

Záchranka

Připadám si neuvěřitelně bezmocná, a to je pocit, na který nejsem zvyklá a na který si rozhodně zvykat nechci, proto mým uším zní žádost o pomoc jako adarianským chloupkům líbezná melodie. Jeho další poznámka mě sice trochu vykolejí - proč mluví v minulém čase? - ale nemám čas se jí dál zabývat, je na čase jednat.
Zavřu oči, když mě chytne za ruku, a veškerou koncentraci zaměřím na předání Síly, jestli ho chce udržet naživu, jestli mu chce pomoct, potřebuje všechnu energii...
Výbuch energie mě, doslova, vykolejí, Síla tak obrovská, tak živelná... Jako zhmotněná halucinace –
počkat, halucinace?! Síla se přece nemůže stát antropomorfní, nebo ano? Nebo... dost! Teď ne!
Jen silou vůle koncentraci obnovím, i když udržet soustředění je pořád víc než obtížný. A o to víc vyčerpávající.

Před nemocnicí

Konečně na místě, připadalo mi to jako věčnost. A navíc, i když bych si to nikdy nepřiznala, už bych to dlouho nevydržela, ne v té energetické smršti, která se pomalu, ale jistě měnila v sifon.
Mistr ihned zamíří s Freddym na akutní příjem, takže zůstaneme sami s Kevinem, což mi, upřímně, moc dobře nedělá. Nejen podle toho, jak je zelený, mi je totiž jasné, že si Freddyho zranění bere až příliš osobně. Ale kdo se mu může divit. Cítím, že musím něco říct, že nemůžu jen tak mlčet - ale co? Co říct, aby to neznělo jen jako patetická fráze?!
„Dostane se z toho, určitě. Nevím, jestlis to cejtil, ale v tom voze proudila neuvěřitelná energie,“ jen při té vzpomínce mi zazáří oči, „obrovská, živoucí... opravdová, koncentrovaná Síla!“ V které byla cítit cizí přítomnost... „Bylo to pro něj jak trojtá dávka adrenalinu, jen bez rizika hypertenze.“
Podívám se Kevinovi do očí a s uklidňujícím úsměvem dodám.
"Určitě přežije.“
A po tom zážitku v záchrance tomu i věřím.

Nejsem příznivcem dlouhého rozpitvávání bolestivých ran a něco mi říká, že Kev taky ne, lidi jako on, nebo kdokoliv z DOP, lidi, kteří s rizikem smrti dennodenně žijí, mnohem spíš než soucitné řeči a smutek potřebují práci, cíl, na který můžou zaměřit pozornost, pocit, že můžou sami přispět, pomoci – ať už to znamená cokoliv, vyřešení, záchranu... nebo pomstu. Musí přijít na jiný myšlenky, proto raději začnu z jiného soudku.
„Kevine, poslyš, nepřipadá ti to celý divný? Bomba v kavárně? Jasně, terorismus, tímhle nahráli do karet všem odpůrcům smlouvy, ale že zrovna v době, kdy jsme tam byli my? Ten útok na nás musel být nastraženej, věděli o každém našem kroku. Dobře, zničit obrannou složku, ohrozit podpis smlouvy... Tak i tak je to výhra, už vůbec, když útok na nepřipravený je hračka, narozdíl od útoku na ceremonii samotnou. Jenže, nechce se mi věřit, že organizace, která vás, tipuju, musela sledovat ještě před našim příletem, aniž by si jich kdokoliv všiml, by nebyla schopná zorganizovat útok na podpisovou akci. Připsat si na účet několik vysokých hodnostářů je rozhodně lepší skóre...“
Už jsem paranoidní, když mám pocit, že by to mohlo mít co dočinění s tou zmizelou holkou?
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Příspěvek od Garth Devilman »

Nemocnice

Kevinova barva se sice již vracela k normálu, ale stále nevypadala tak nějak přírodně.

Bylo to divný, Přiznal po chvíli. Dokonce i já Silovej analfabet jsem to cítil a řeknu ti, že mi z toho nebylo dvakrát dobře. Připadal jsem si jakoby mě někdo sledoval. Vím, že to zní divně ale je to tak.

Na dlouhou chvíli se odmlčí a zamyslí se nad tvou otázkou.

Je to divný, ale vem si, že toto je první případ, kdy DOP vystupuje veřejně. Než jsme naši činnost uvedli do jakžtakž legitimního stavu. V Senátu je mnoho lidí, kteří by celý projekt rádi zametli pod koberec a není lepšího času než teď.

Nerad ruším, dojemný rozhovor Keve, ale radši rychle sežeňte Gerllana, jinak jsme všichni v průšvihu! Gallamin zněl velmi rozrušeně a Thran už běžel chodbou.



Přejete si? Zeptal se protokolární droid, který zastával funkci informací.

Popálený civilista a muž co ho držel při vědomí, kde jsou?

Jsou na sále čtyři pane, ale musím vás upozornit, že nemáte oprávnění... Než droid stačil doříct, už Thran bral schody po třech do druhého patra a rozrazil dveře operačního sálu.

Pane, nejste sterilní! Volala za ním sestřička.

Našla jsi ho jak stojí ve dveřích a prudce dýchá. Na operačním stole ležel Freddy a na rezervním Rennil.

Upadl do kómatu. Konstatoval jeden z operujicích droidů.

A toho tam takhle necháte? Vytřeštil Thran oči.

Potvrdil nám, že jde o součást jeho chvilkové nevolnosti. Jako Jedimu jsme neměli nejmenší právo zpochybňovat jeho úsudek.

Máme tu problém...
Slyšela jsi Gallamina.
To my taky Cyde, to my taky... Pronesl Thran skrze zaťaté zuby.[/b]
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Příspěvek od Heinz »

Nemocnice

Cože?! Tak on NĚKOHO cítil?! Že ho NĚKDO sledoval?! Takže to nebyla jen iluze? Špatný výklad? A dokonce ho cítil i on, na Sílu necitlivý!
Žaludek se mi zhoupne, ale mlčím, nemůžu – ne, nechci – nahlas přiznat, že „tam“ někdo byl, a že ten „někdo“ nejspíš stojí za celým tímhle útokem.
Ta holka přece nemůže být citlivá na Sílu, jinak by ji Rada přijala i s mistrem a jeho minulost by vypadala úplně jinak... Ale kdo to tedy byl? Sakra! Určitě musel bejt citlivej na Sílu, jinak bych si ho ve městě plným lidí nevšimla, ale – přece tu žádnej další Jedi být nemá! Takže...
Polije mě horko, ale myšlenku ihned zaplaším, ale to je blbost, po Sithech se slehla zem, navíc, i kdyby nebyli pryč, určitě by se nezatěžovali tímhle... Jaký by to mělo význam? Ale určitě budu muset zjistit víc o té slečince...
Mezitím ale Thran znovu spustí. Jeho podezření, že za tím může stát někdo ze Senátu, se mi ale nijak nezamlouvá, ne po tom, co mi nepřímo potvrdil mé podezření, než mu ale stačím cokoliv odpovědět, objeví se Cyd. A říct, že působí rozrušeně by byl eufemismus.
„Co se do bantí díry děje?!“
Kevin už je ale v půli chodby, tak na odpověď nečekám a rozběhnu se za ním. Proč taky kecat, mám pocit, že se to brzy dozvím sama.
Doženu ho přesně ve chvíli, kdy mu droid sdělí informaci a on se znovu rozběhne, proto ani já nemeškám a pustím se za ním. Ale když uvidím, že stojí ve dveřích, automaticky zpomalím, snad trochu zaškobrtnu, protože - tak nějak tuším, že mě tam nečeká nic dobrýho. Slova sestry vnímám jen okrajově, ale přesto, snad abych se alespoň trochu zbavila úzkosti, skrz zuby ucetím:
„Držte hubu, slepice, do tohohle se nepleťte!“
Aniž bych to skutečně vnímala, odstrčím Kevina a na operační sál, doslova, vpadnu.

Jen pro letmém pohledu na mistra se mi zatemní před očima a zamotá hlava. Můj mozek tu scénu odmítá přijmout, snaží se ji vytěsnit a tak se mi při snaze vrátit se do reality jen stáhne hrdlo tak, že se nemůžu nadechnout.
T- to, to není... tohle je jen zlej, hodně zlej sen a-
Cítím, že se blíží panika, ale tu si dovolit nesmím. A vím, že je jen jediná emoce, která může vytěsnit tak silný pocit, jako je strach. Vztek.
„Vy idioti! Tupý dementní plechovky! To vám namontovali místo hlavy prdel?! Chvilková nevolnost?! JAK MŮŽETE OPEROVAT LIDI, KDYŽ U VÁS CHVILKOVÁ NEVOLNOST ZNAMENÁ KÓMA!“
Svůj hlas slyším z dálky, tlumeně, ale vzhledem k tomu, že mi hlas selhává a začíná chraptět, musím skutečně řvát. Ale k něčemu to dobré je, když, zadýchaná a hlasově vyčerpaná, konečně přestanu, cítím, že je má hlava zcela čistá.
To nedává smysl, nic z toho nedává smysl! Kdyby ze sebe vydal víc Síly, než stačil nahromadit, zhroutil by se už ve voze, on ale vypadal úplně v pořádku! Dokonce jednal i racionálně a tak...ON TO TUŠIL! Proto ten minulý čas! Tušil, že se s ním něco stane, že se stane něco, co nebude moct ovlivnit... Ta osoba! Nemohla ho vysát? Sithové přeci používali vysávání nejen života, ale i Síly... jenže – to bych přeci cítila taky – nebo ne?
Zamrazí mě v zádech.
Přeci z mé energie čerpal mistr, vůbec jsem si toho nemusela všimnout – nehledě na to, že ten „sifon“ byl ke konci skoro nesnesitelnej a – ne! Zase ta teorie se Sithy! To je přece blbost!
Konečně udělám krok směrem k mistrovi, a s každým krokem cítím, že se něco mění.
Když jsem nevěděla kam dál, vždycky tu byl mistr, vždy jsem se na něj mohla spolehnout. Teď je na čase, abych převzala plnou odpovědnost já. Za vše...
Až nyní si uvědomím, že tu nejsem sama, podívám se na Thrana a tak klidně, jak jsem v tuhle chvíli schopná, promluvím.
„Kevine, Cyde, běžte – venku je vás třeba, já zůstanu tady... Rennil mě teď potřebuje.“
Nejdřív zjistit, co se mu vlastně stalo...
Ruka se mi klepe, když konečky prstů opírám o čelo mistra a se zavřenýma očima se nořím do vod Síly. Chci se jí nechat vést...
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Příspěvek od Garth Devilman »

Nemocnice - sál

Kevin nevypadal moc nadšeně s tím, že by tě tu měl nechávat samotnou a také to dal najevo: Jsi si jistá, že to zvládneš? Jestli chceš tak zůstanu... Cyd na druhém konci komunikační linky však evidentně nesouhlasil. Thranovi poté mírně cuklo v obličeji.

Dej na sebe pozor, už jednou jsem ztratil přítele... S těmito slovy odešel rychlým krokem aniž by se otočil zpět.

Kahrio, to co se chystáš provést je velice nebezpečné, uslyšela jsi hlas, který pravděpodobně vycházel z tvého komunikátoru. Pokusím se ti pomoci --- Zbytek jsi už bohužel neslyšela...

...

Chrám Jediů

Ocitla ses na lavičce v zahradách Chrámu. Obloha byla našedlá, mraky se stahovaly a někde v dáli zaduněl hrom. Snažila ses si v hlavě srovnat co se vlastně stalo. Poslední co ti bylo jasné byl fakt, že ses pomocí Síly snažila pomoci mistrovi Rennilovi.

Hledáte někoho? Vypadáte nějak divně, je vám dobře? Ruka mladého neposedného younglinga tě zatahala za roucho.

Nech ji být Gerllane, koneckonců přijdeš pozdě na hodinu... Zvolal na kloučka kdosi.

Ahoj, rád jsem tě poznal... Uklonil se malý Gerlan a cupital za hlasem chodbou pryč.

Vzalas na sebe velké riziko, Ozve se za tebou ženský hlas. Tvůj pohyb je velmi lehce sledovatelný. Záříš jasným světlem, ty sama však ale pohasínáš. Sama sebe bezdůvodně trestáš a díru jménem přátelství zaceluješ studiem. Přesto je na světě člověk pro kterého bys obětovala sebe sama...

Za tebou stála elominská žena v rouchu a s mečem za pasem.

Těší mě že tě poznávám Kahrio, mé jméno je Ann Botha...
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Příspěvek od Heinz »

Operační sál

Jen zpola jsem vnímala, co říkal Kevin, a o to míň teď vnímám hlas v komlinku, nemám čas, musím se soustředit, nesmím si dovolit chybu...
Že je něco jinak mi dojde, když si uvědomím, že nestojím pevně na zemi – levituju snad? Ne, propadám se, mizí totiž nejen zem, ale i pokoj, mizí všechno... Snad z náhlýho návalu paniky, teď, když se vše vymyká kontrole, chci křičet, ale mám příliš stažený hrdlo, ve skutečnosti spíš lapám po dechu, instinktivně zavřu oči... A pak, pak je najednou klid.
Konečně se donutím otevřít oči a – ustrnu překvapením.
Chrám? Jak to? Jak jsem se tu objevila? Že by to byly..., ale ne!
Léta strávená studiem mě mohla připravit na hodně, rozhodně ale ne na cestu do lidskýho podvědomí. Vlastně, do teď jsem žila v přesvědčení, že je tenhle způsob „terapie“ absolutní utopie, i proto že nikdo, alespoň, co mi je známo, nikdy nebyl schopný podat exaktní výpověď. Ti, co něco podobnýho tvrdili, byli buď lovci senzací nebo magoři...
Začíná mi docházet, že nebezpečí může mít víc než nečekaný rozměry.
Jasně, věděla jsem, že to bude nebezpečný, ale tohle, tohle je šílený!
Zatahání za roucho mě vrátí do přítomnosti, youngling. Ale počkat, proč mi je tak povědomý? Vysvětlení přijde záhy.
Gerllan?! Takže tohle je malý Rennil? Co to má znamenat? Jsou tohle vzpomínky na jeho minulost? Ale to je blbost, přeci o něm nebyl žádný záznam v administrativě Řádu! Ledaže by byl kdysi z řádu propuštěn – ale ne, to už je moc velká spekulace. A na to teď vážně nemám čas, takže asociace? Jo, to by to vysvětlovalo, ale...
Jako omámená zírám na odbíhajícího kluka, který by měl být mým mistrem, a v hlavě mi bolestivě buší. Řekla bych, že se to každou sekundou zhoršuje. A se zvyšující se bolestí se zhoršuje i schopnost se soustředit. Masáž spánků mi sice pomůže načas se zbavit bolesti, ale moc dobře vím, že ne nadlouho, je toho už prostě moc.
Mysli, notak, mysli! Proč zrovna tenhle věk a proč zrovna Chrám? Stalo se mu něco v tomhle věku? Nebo to, že je dítě, znamená něco jinýho? Musím ho znovu najít, trochu ho vyzpovídat a -
Náhle v Síle jasně ucítím cizí přítomnost a následně, následně na mě někdo promluví. Prudce se otočím, srdce mi buší jako splašené, a podvědomě šáhnu po meči, protože ta elomianka nejenže mluví na mě, ona mluví <i>skutečně</i> na mě!

Mluví, ale neútočí...

Její řeč je dlouhá, dost dlouhá na to, abych se stačila jakž takž uklidnit, a zkusila vytvořit alespoň zdání klidu a vyrovnanosti.
Co má tahle přednáška znamenat?! A jak to, že mě zná? Je součástí mistrova podvědomí a její znalosti jsou jen jeho znalosti nebo je v tom víc?
A pak mi to dojde.
Přítomnost v Síle! Ta osoba, co nás sleduje! Tahle elomianka je ona! Je skutečná! Jaktože mi to nedošlo dávno? Idiote – prej Sith!
Mezitím se ale neznámá představí. A znovu mě dokonale vykolejí.
Ann Botha?! TA Ann Botha?! Jak to, že o mě ví a jak se tu objevila?! Jen klid, jen klid, Kahrio, žádné emoce, jen mír a bla bla bla, musíš působit, jako že víš, co děláš. JEN KLID!
Nádech.
Výdech.
Klid.
„Ann Botha? Velvyslankyně Ann Botha? Nemáte být na Dantooinu? Já se, koukám, představovat nemusím,“ nesmím působit nejistě, nesmím dát vědět, že věci nemám pevně v rukou, že se zatraceně vymykaj, proto zvolím arogantní tón a založím si ruce na prsou, ačkoliv mi je jasné, že na to můžu pěkně doplatit.
Určitě ze mě cítí nejistotu...
„Každý si svou cestu volí sám... ale teď není čas na mou psychoanalýzu, to doufám sama uznáte. Nevím, jestli jste skutečně reálná nebo jste součástí mistrova podvědomí,“ nebo co tohle vlastně je, „ale myslím, že to je nakonec jedno. Myslíte, že byste mi mohla odpovědět na pár otázek?“ Třeba jak dál? „Byl mistr vychováván v řádu nebo proč jsem tady, když mu je... kolik? Ani ne devět let? Přeci o něm žádné záznamy před těmi hrátkami s pamětí nebyly. Nebo co se mu v tomhle věku stalo, nemáte náhodou představu? Odmlčím se. „A ještě něco, možná víte něco víc o Rice, proč se jí snažil chránit?“
Jestli se odsud chci dostat se zdravou kůží, musím rozluštit celou jeho minulost... a nejen to...
„Vlastně mám ještě jednu otázku... to, co se s ním teď děje, přeci není normální, nebo jo?“
V dovětku se neuhlídám a unikne známka nejistoty...
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Příspěvek od Garth Devilman »

Ve víru událostí

Rytířka tě bez mrknutí oka nechá se „vystřílet“ a pak se zeptá: Co tady děláme?

Byla to otázka lidově řečeno na facku. Nejen, že jsi jí položila smršť otázek, na které ti zjevně neráčila odpovědět nebo aspoň ne hned a ještě ke všemu ti položí takovou stupidní otázku. Na případný výbuch emocí však přišlo rychlé zchlazení.

Gerlan je nemocný, odpověděla prostě. Trpí bolestí z minulosti, která ovlivňuje nejen jeho ale i nás...

Zatímco mluvila došli jste nakonec chodby, kam předtím zmizel malý Gerlan. Nyní jste stáli v obležení několika dveří po obou stranách chodby. Ann se zastavila a po chvilce přemýšlení otevřela jedny z nich. Spatřila jsi pláně a skupinku čtyř padawanů. Jeden z nich byl Rennil v udaném věku a s ním dívenka s arašídovými vlásky. Dva padawanští hromotluci si nerušeně hráli opodál.

Ann si sedla na jeden z pařezů dost blízko na to aby onu skupinku mohla nerušeně pozorovat.

...Pamatuj si, nezasahuj do vývinu událostí. Dokud nepůsobíme škodu, mysl nemá potřebu se bránit... Podotkla.

Myslíš, že existuje vesmír? Zeptala se Gerlana dívenka zatímco si v sedě pohrávala s trsy trávy.

Proč by neměl Aysho, vždyť každý den vidíme přistávat lodě... Odpověděl hoch rozpoačitě.

Jsou mistři zlí? Zeptala se holčička a hlas se jí mírně chvěl.

Proč by měli být? Rennil si přičapl aby nevypadal jako někdo, kdo rád poučuje druhé.

Jedi se nemá poddat emocím já ale nechci přijít o své rodiče. Hlas se jí v jeden okamžik zlomil.

Podívej, Gerlan zvedl ze země stéblo trávy. Síla je všem živém, kdykoli se podíváš na svět okolo sebe, na zem po které chodíš, vzpomeneš si na ně.

Co to tady vyvádíte?
Dva počízky evidentně přestala bavit jejich vlastní zábava, a tak se poohlíželi po něčem co by je zabavilo.

Hele co je to? Vytrhl tupý blonďáček předmět z ruky a ta se rozplakala.

Co ta má jako bejt? Poškrábal se na hlavě o nic víc chápající zrzek.

Nechte toho! Požádal Rennil.

Nebo co?! Potáhl blonďák a dvěma pohyby stébélko zlomil.

O pár vteřin později stál Gerllan na nohou a chlapec mával nohama ve vzduchu a lapal po dechu.

Omluv se! OMLUV SE! Hlas se rozléhal po celém prostranství.

Annina ruka se dotkla tvého ramene: Měli bychom jít. I když si ani já nejsem jistá co tím Gerlan sleduje jedno je jisté: Věří ti víc, než komukoli jinému.
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Příspěvek od Heinz »

Kdoví kde vlastně

Očekávám všechno, kázání, poučky..., ačkoliv pořád tajně doufám v něco přímočařejšího, v jednoduchý odpovědi. Ale její, doslova, idiotská otázka mi vyrazí dech. Jen na ni překvapeně, s otevřenou hubou, zírám a nevím, jestli se mám vztekle rozeřvat nebo zoufale rozesmát.
Co má tohle znamenat?! To jí úplně přeskočilo?! Nebo snad patří mezi ty pseudofilosofy, kterýma se to v Řádu jen hemží? K těm, kteří na jasnou otázku odpoví nesmyslně a čekaj, že bude dotyčný sálodlouze hloubat o významu?! NA TO ALE NENÍ ČAS, SAKRA!
Ale Ann Botha se ještě nevypovídala, jenže, tentokrát se rozhodne být užitečnější, ačkoliv...
Nemocný... to vím přece taky! Potřebuju něco zásadního, něco, od čeho se budu moct odrazit! A že trpí bolestí z minulosti? Každý má něco, s čím se ještě nesmířil, ale kvůli tomu přeci neupadá do komatu! Musí v tom být něco víc, něco, co pořád ještě nechápu, ale...
Z myšlenek mě vytrhne až zastavení se a, než se zorientuju, Botha už otevírá jedny z dveří.

Při pohledu na mladého Rennila mi zatrne, i když jsem si slíbila, že si budu držet odstup, že se odstřihnu od emocí a pokusím se myslet pokud možno racionálně, stejně se neubráním mravenčení v žaludku. Ta emoce, která se objevuje, ale není strach, ani radost... je to smutek.
Říká se, že jak ti blízký chyběl, poznáš až tehdy, když ho ztratíš, ale – já ho ještě neztratila... Ne, žádný ještě! Já VÍM, že ho neztratím, vím to. Tak proč mně v žaludku hlodá smutek? Ne, je to jen nostalgie a s nostalgií můžu snadno bojovat, to je jen hloupá slabost... Hlavně se nepřestávat soustředit...
Při zmínce o nezasahování jen přikývnu, vím že má pravdu, pořád se pohybujeme v mistrově hlavě, takže zahrávat si s jeho myšlením by nebylo zrovna chytrý. Ale – jako vždy tu je jedno velký ALE.
Jasně, chápu, že nemám zasahovat, chápu to... ale jak jinak ho asi můžeme zachránit?! Tohle přece není žádná debilní holonovela, která má zahnat nudu, z nějakýho důvodu tu přece musíme bejt!
Chci něco říct, chci odpovědi, ale místo toho se jen postavím blíž k pařezu, který si vybrala. Stejně nám nezbývá nic jinýho, než čekat. Ale nenásleduju jejího příkladu a nesednu si, jsem moc napjatá na to, abych si mohla jen tak v klidu hovět na zadku.

Rozhovor dvojice sleduju pozorně, odolávám pokušení začít každou jejich větu analyzovat a hledat skryté významy. A snad proto mě šok zasáhne plnou měrou. To, co se před mýma očima odehrává, mi totiž něco připomíná. Něco až příliš známýho...
On ho, on ho začal škrtit?! Jiná situace, stejný řešení, ale proč na to musíme koukat, proč?! Nebo... vážně „my?“ Vždyť jedná stejně jako já, chová se stejně...
S očima vytřeštěnýma sleduju výjev a jen podvědomá zdrženlivost mi brání zapomenout na celý princip nezasahování a rozběhnout se k nim, přerušit tohle představení. Sledovat ho totiž... bolí. Nevím proč, ale mám pocit, že tahle vize patří jenom mně, je osobní, že Ann Botha je jen nechtěný náhodný divák. A i když k tomu nemám jediný důvod, rozčiluje mě, že se tohohle stala svědkem. Jakoby drze poslouchala cizí rozhovor...
Dotkne se mě a já se po ní málem oženu. Zpola nepřítomně na její výzvu přikývnu, ale nepohnu se ani o píď. Namísto toho dál koukám na škubajícího se blonďáka.
A sledovat ho nepřestanu ani tehdy, když konečně promluvím.
„Ann Botho? Skutečně Rennil nebyl jako dítě v Řádu? Co vlastně víte o jeho minulosti? A doufám,“ otočím se k ní, „doufám, že jestli něco víte, tak mi pro změnu odpovíte, protože jinak mi tu nejste k ničemu.“
Hlas mám pevný, stejně tvrdý jako rysy napjatý tváře.
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Příspěvek od Garth Devilman »

Tam či tam

Jedi bezeslova otevře dveře, kterými jste přišli a gestem tě vyzve, abys prošla. Nenásleduje však žádná křižovatka. Žádná možnost dveří, ze které by sis mohla vybrat. Pouze černočerná tma. Po chvíli nicotného zkoumání spatříš mihotavé světýlko.

Mistře, já nechtěl já...-- Dětský hlas zanikl v ozvěnách vlastního zvlykotu.

Je všechno připravené doktore? Tmu prořízl dospělý rázný hlas.

Zajisté mistře Diasi, jen mám pocit že...--- Třetí hlas nezněl vůbec sebejistě.

Ale, ale doktore Tur-Cei, snad nemáte obavy? Diasův hlas zněl až přehnaně ustaraně.

...Nejsem si jist, jestli můžeme použít vzorek tak nestabilnímu subjektu. Následky mohou být fatální...---

Naznačujete snad, že osoba s výcvikem Jediů není stabilní?

Chci říct, že ať jde o jakoukoli formu mentální přípravy pořád jde o dítě!

Světlo se začalo najednou rozšiřovat, až tě zasáhlo naplno. Stála jsi v prosklené místnosti, která dle všeho sloužila jako pozorovatelna. Mikrofon zřejmě zůstal zapnutý, takže sis mohla i díky monitorůům představit co se děje v místnosti pod tebou. Gerlan Rennil ležel připoutaný na lůžku a kolem něho tancovali lékařští droidi. Před postelí stáli vědec neznámého druhu a mistr Sajfo Dias. Vědec nakonec po dlouhém váhání zahájil proces, načež se místnost naplnila nelidskými skřeky. Trvalo úmorných několik minut, než náhle ustaly a to díky zmáčknutí příslušného knoflíku, který eliminoval zvuk.

Doufám, že sis zaplatila lístek, tahle scéna fakt stojí za to. Vedle tebe na barové židličce seděl mistr Rennil a podivně se křenil.

Jsi vážně skvělá, kde bych hledal lepší žačku. Skoro se mi tě chce obejmout, ale pšššt... Přece je nebudem rušit ne?
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Příspěvek od Heinz »

Hluboko v podvědomí...

Tohle.Mě.Vážně.Nebaví!
Hluboký dech a vážně nasupený výraz mluví za vše, ale, i když mám sto chutí, nakonec se nerozkřiknu, tak nějak cítím, že by to nemělo význam. Místo toho vztekle strnulým krokem vstoupím do nabízených dveří.
Ale ne že by mě to místo dvakrát uspokojilo.
A co je tohle? Tma! Pche, z bláta do louže, místo otravný Jedijky pro změnu otravný nic... Tohle má snad symbolizovat temný zákoutí mozku, nebo co? Co teď? Co tady ksakru pohledáváme!
Už se chci otočit na Bothu a zase trochu vyzkoušet hranici její trpělivosti, když si všimnu malého záblesku. Samozřejmě, že ho považuju za iluzi, oči si ve tmě rádi vymýšlejí, ale světýlko ani po protření očí nezmizí. Naopak, snad se dokonce zjasní. Udělám krok k němu, když mě hlas dítěte zastaví, a po zádech mi přejede vlna mrazu.
Co tohle je? Doktor? ...A mistr Dyas?! Vzorek, subjekt, to z ní jako nějaký experiment!
Ten rozhovor mě děsí, není normální, ani trochu není normální... Proti mé vůli se mechanicky přibližuju k světlu, přičemž mhouřím očima ve snaze proniknout tmou s pomocí Síly, ale to už začne světýlko sílit. A najednou mě prudký příval světla donutí oči zavřít. Světlo někdy sakra bolí... jenže mnohem bolestivější bývá to, co odhaluje.
Jen pomalu si zvykám na nový podmínky, trvá dlouho, než začnu rozeznávat první obrysy, ale záhy mi je jasný, že jsem v pozorovatelně. Už proto, že místo dění je někde pode mnou.
Sotva vnímám, že stojím přitisknutá ke sklu. Vlastně ani nevím, že tam nějaký sklo je, jen konsternovaně zírám na tu šílenost pode mnou, oči vytřeštěný, ale přitom zrak zastřený. A nepozvracím se jen kvůli obrovskýmu kameni, který se mi v žaludku ani nevím kdy vytvořil.
O co tu jde? Testy na živým subjektu?! Nebo přerušení Síly? Ale to snad jde zase jenom pomocí Síly, ne?! CO JE TO DO HAJZLU ZA OPERACI?!
Podvědomě tuším, co bude následovat, vím to... ale rozhodně, rozhodně na to nejsem připravená...
A pak malý Gerlan začne ječet, strašlivě, nelidsky ječet a já si ani neuvědomím, že mi po tvářích začnou týct slzy. Tvář mám zkřivenou bolestí, jako bych byla sama tam dole, chci si zakrýt uši, abych alespoň trochu utlumila ten příšerný řev, ale nejsem schopná se pohnout, tělo mě přestalo poslouchat. Je možný, že řvu, řvu, abych to překřičela, ale neslyším se, celou mou hlavu opanoval skřek.
V náhlým impulzu šáhnu po meči, rozhodnutá radši je zabít, než dál poslouchat a pozorovat tohle utrpení. Na to, že jsem v mistrově podvědomí jsem už dávno zapomněla.
Ale ve chvíli, kdy meč rozžehnu, skřek skončí. Uslyším jiný hlas, mnohem bližší a mnohem známější, mistr Rennil, mistr Rennil tak, jak ho znám. Asi bych měla být šťastná, že ho zase slyším, že ho můžu vidět, ale já nejsem schopná se přestat dívat dolů na tu hrůzu, jako bych k ní byla proti své vůli připoutaná.
Jen násilím se mi nakonec podaří se odtrhnout a na mistra pohlédnout, nepřítomně, v podvědomí jsem pořád s tím malým klukem. A stejně nepřítomně a nejistě vypnu meč.
Uvědomím si, že se klepu, klepu se tak, že nevydržím stát. Sesunu se na zem, najednou unavená, jako bych celou věčnost nespala. Mlčím, jen zhluboka dýchám, měla bych se zeptat na cokoliv – co tu dělá, o co se jedná, jestli je to vůbec pravda...
Otevřu pusu, ale třas mi zabrání promluvit, až na třetí pokus se mi skutečně povede překonat vzniklou bariéru a tak tichým a chraplavým hlasem promluvím.
„Jak dlouho? Jak dlouho to bude trvat?“
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Příspěvek od Garth Devilman »

Za devatero řekami, pastvinami a lesy - prostě kdesi...

Mistr tě chvíli pozoroval, pak se dlouze zadíval na obraz před sebou jakoby něco vyhodnocoval a nakonec se vrátil pohledem k tobě. Z jeho tváře nešlo vyčíst prakticky nic. Šáhnul do kapsy roucha a z něj vytáhl cucavý bombon, načež ho začal za obal bezmyšlenkovitě protáčet v prstech.

Na poslední štaci jsme prodloužili smlouvu. Ten rejža sakra dobře ví jak přilákat obecenstvo nemyslíš? Bombon s hlasitým plesknutím spadl na zem.

Lidé mají potřebu sdělovat své pocity. Ať už ústně, písemně, hmatem, chvatem, někdy i světelným mečem a mně se HERGOT NIKDO NEZEPTÁ!!!! Místnost zalehl ostrý až nelidský smích, který by za určitých okolností synchronizoval s oním dětským křikem.

Nechápu co tím sleduješ, Gerlane, Promluvil Rennil spíš k sobě než k tobě. Jsi jen ubohá loutka, co tím dokazuješ? Moc dobře víš, že ať uděláš cokoli jsem vždy o krok napřed... Jediné co jsi doposud dokázal bylo odejmutí naděje své žákyni.

Po tomto monologu mistr opět odvrátil zrak k tobě: Vidíš, no není to fantazie? Základem učení Síly je předávání vědomostí, za což jak sleduji bych měl dostat plný počet. Rychlé konstruktivní jednání bez ohledu na následky to je tvoje krédo ne? Když o tom tak přemýšlím pochválil jsem tě někdy? Já bych řekl že ne a proč? Nevím, ale přišlo mi to zajímavější. Ale věř mi, že to se změní...
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Příspěvek od Heinz »

Kdo to ví, odpoví...

Nerozumím ani za mák tomu, co říká. A co hůř, už mi to pomalu přestává vadit... Vlastně jsem docela ráda, že mluví jako šílenec, pomáhá tak ubít tu šílenou vidinu, která se mi stále míhá před očima. Malý Gerlan jako pokusný objekt...
Stop! Ne, nesmíš se poddávat zbytečným emocím, ne teď... Musíš myslet...
Víc nevědomky si sednu na zem a opřu hlavu do dlaní.
Pche, myslet... kravina. Vize, iracionálno... copak tady racio něco zmůže?! Logika... jo, i podvědomí má nějaký smysl, i podvědomí musí mít řád, takže co teď?! Copak tu můžu něco dokázat?!
Tak zabřednu do myšlenek, že mi výkřik a následný smích způsobí menší šok. A to oprávněný, ten smích je totiž dokonale cizí a přitom tak blízký. Je dokonale... šílený.
Ale i navzdory tomu mi po prvotním leknutí přijde vzdálený, jako obraz jiných událostí, jen kopie. I navzdory tomu zůstávám apatická. Má mysl zůstává připoutaná dole, připadám si, jako by to svinstvo testovali na mně, jako bych sama cítila tu zasranou bolest...
Za jiných okolností by schizofrenní sebezpytování něčeho?, někoho?, co vypadá jako můj mistr, vyvolalo velkou záplavu otázek... ne však teď. To něco, co mě hnalo kupředu, se odtrhlo a zůstalo dole v poutech, to něco... naděje.
V duchu si neustále opakuju, že je to jen šok, že se z toho musím vzpamatovat, ale už tomu stěží věřím. Plavala jsem v moři a v půlce jsem si uvědomila, že to vlastně neumím.

Možná proto se po jeho posledním proslovu rozesměju, ačkoliv mi do smíchu rozhodně není.
„Chválit? A jaký by to mělo smysl?!“
Otázku nechám chvíli viset ve vzduchu, ale ještě nekončím.
„Navíc, není co chválit. Skočila jsem do vody s naivní myšlenkou, že zachráním tonoucího, jenže místo toho jsem se sama začala topit. Lapám po dechu, aniž bych udělala jediný tempo... Jenže mě už vážně nenapadá, jak se naučit plavat! Jste můj mistr, tak mi to sakra řekněte! Je to vaše povinnost!“
Poslední věty už řvu.
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Příspěvek od Garth Devilman »

Kdesi...

Těžko říct co by bylo pro návštěvníka v podobě narušeného chovance ústavu přijatelnější. Zdali nelidský vřískot dítěte, či snad nelidské chování podoby dospělého jedince nebo dokonce tonoucí padawanka.

Přinejmenším bych měl důvod si tě tu nechat. Možná by ses mi hodila. Možná bych tě konečně naučil plavat...

V tu chvíli se otevřely dveře a obrovský vír tě doslova vyvál z místnosti.

...

Otevřela jsi oči. Nad tebou se skláněli Kevin a Ann, zatímco droidi pravděpodobně již dokončili Freddyho operaci.

Asi ti nemusím říkat, že máme problém... Ušklíbl se Thran nejistě.

_______________________________________________


Omlouvám se za prodlevu
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“