Výcvik pro Kahriu Sergar = "V první linii" (N.Jung

[Garth Devilman]

Coruscant - Zahrady Chrámu

To se hodláš celý zbytek života užírat? Mistrův hlas tě vyrušil ze soustředění a narušil tak poslední nitky pozornosti, které si za tu dobu dokázala nastřádat.
Nikdy si nedokázala zjistit, proč člověk jako Gerllan Rennil stal tvým mistrem. Moc se toho o něm zjistit nedalo a nikdo z Chrámu nevypadal natolik sdílně, abys o něm mohla zjistit víc. Kdykoliv ses pokoušela s ním na toto téma promluvit, vždy se mu povedlo nějakým způsobem vyvléknout, či danou situaci zamluvit. Sedl si vedle tebe a naslouchal zvuku hučícího větru.

Toto cvičení jsem ti zadal, aby ses naučila naslouchat, ne obrnit... Vlídně se usmál a pokračoval: Myslíš, že když jsi jedna z nejlepších, že tím ukojíš své svědomí? Abys mohla naslouchat Síle musíš si odpovědět na otázku jestli je to skutečně to co hledáš. V poslední době se příliš soustředíš na výuku, jenže uzavírání sama sebe před světem a tím pádem i vědomostmi není zrovna šťastná kombinace. Někdy je lepší být otevřená a pouze naslouchat přijímat a najít nové poznatky, či zážitky. To, že Jedi nezná emoce neznamená, že nemůže být šťastný...
Mistr se zvedl ze země a chystal se odejít: Za dvě hodiny poletíme na Kothlis. Očekávám, že budeš připravena.

Gerllane, musím s tebou mluvit! Uviděla jsi mladého muže jak na něho mává.
Oblečen byl v nenápadném obleku, který nosil na Coruscantu snad každý druhý občan. Mistr pokývnul na znamení souhlasu a za chvíli zmizel i s neznámým v davu.

[Heinz]

Coruscant – Zahrady Chrámu

Vždyť je to přeci jednoduchý, klid, koncentrace...
Za každou cenu se snažím uvolnit, spojit se se Silou, splynout s ní, ale k čemu? Nakonec stejně jen zjišťuju, že se soustředím na sebepřesvědčování, namísto skutečný meditace, jako vždy.
I ten nejhorší student, kterej Silou sotva zvedne kamínek, má blaženej úsměv na ksichtíku, kterej je tak přízračnej pro meditující, tak proč ne já? Proč zrovna já musím mít problémy s takovou blbostí?! To je tak... trapný...
Ještě jednou se pokusím ponořit do „oázy klidu a vyrovnanosti,“ jak stav splynutí někteří nazývají – kontrola správnosti sedu, hluboký nádech, pomalý výdech... Soustředit se ještě víc, asi by mi vytryskl na čele čůrek potu.
Musí se to povést, musí, jinak si to neodpustím, na týhle kravině prostě nemůžu selhat...
Povědomý hlas mě vyruší a tím mi znemožní další snažení, mistr Gerllan Rennil, můj mentor. A jeho slova mě docela roztrpčí.
Jak to, sakra, myslí? Copak já se užírám?!
Mimoděk se zamračím, takže raději odvrátím zrak, nechci ho zbytečně vyprovokovat.

Ach ano, mistr Rennil, mým učitelem je už skoro třetí rok a stejně ho znám tak málo, jako první den.
Musí mít za sebou pekelnou minulost, když se tolik vyhýbá všem zmínkám o ní. Někdy mám pocit, že jsem mu byla přidělena za trest...
Dala bych všechno za nějakou indicii, za vodítko, který by mě pomohlo proniknout za tu clonu, do který se zabalil. Jenže marně...zatím. Nepochybuju ale, že se mi nakonec svěří – nebo to zjistím po svém – chce to jen trpělivost.

Mistr ale ještě neskončil, dál pokračuje ve svým kázání a mně se každý slovo z vyřčený věty zahlodává do srdce.
Proč mi musí ještě připomínat můj neúspěch? Jako bych to sama nevěděla!
A on dál pokračuje. Přikyvuju, ale upřímně, význam mi uniká.
Svědomí? Co s tím má co dělat svědomí? Svědomí mám čistý!
Skoro.
A že se soustředím na výuku, copak je to špatně?! Odkdy je cílevědomost zločin! Na rozjímání a naslouchání prostě nemám čas, alespoň ne do té doby, než se stanu skutečným Jediem...
Ať se bráním jakkoliv, někde uvnitř mě stejně zažehne jiskřička vzteku a ubližení, co na tom, že svůj monolog doplňuje vlídným úsměvem, že to myslí dobře... kritiku špatně nesu, ať je vyřčena za jakýmkoliv účelem.

„Jistě mistře, budu.“
Potvrdím stále se špetkou ublíženosti v hlase mistrův rozkaz – oznámení a také se zvednu rozhodnutá vydat se do chrámu. Ale mladej chlapík, který tak vehementně volá mistra, mě přinutí se zastavit.
Očividně pospíchá... ale proč? A počkat... on ho oslovuje...jménem? Jaktože ho oslovuje jménem!
Zavětřím příležitost se konečně o svém mistrovi něco dozvědět – a to takovou, která se už nikdy nemusí opakovat. Navíc, věci mívám pro jistotu zabalený vždycky dopředu, bude potřeba dobalit jen pár maličkostí, takže ani to mi nemusí dělat starosti... A dvě hodiny je seksakramentská spousta času.
Může to být nebezpečný, ale což, meč u sebe mám, určitě se ubráním. Jenže by to bylo jasný porušení pravidel...
Ani si nemusím odpovídat, pravidla jsou tou poslední překážkou.
A risk je zisk...
S touto poslední myšlenkou se už rychle, v poklusu, vydávám za mistrem vstříc davu. Snad už není příliš pozdě a neztratí se mi.

[Garth Devilman]

Coruscant - chrám

Rozhodla ses prakticky ve vteřině, ačkoli bylo jasné, že to o co se pokoušíš je přinejmenším neetické. Nicméně počin stál za ten zisk. A to i přesto, že se jednalo o tvého mistra anebo možná právě proto...

Odpočítala sis tři pro tebe drahocenné vteřiny a vydala ses po stopách mistrových. Tvé stopování bylo o to obtížnější, že v Chrámu byla nyní „dopravní špička“ a mistr z nějakého důvodu používal maskování v Síle. Jeho přítomnost tedy byla více než mlhavá. Mnozí kolemjdoucí se za ním otáčeli, ale hned vzápětí vraceli hlavy zpět. Ne proto, aby čelili tobě jakožto neodbytnému stopaři, ale spíše proto, že se dál netečně věnovali chůzi směřující za svými povinnostmi.
Mistr s neznámým zahnuli do chodby vedoucí na jednu z teras. Stáli zády ke vchodu a o něčem spolu rozmlouvali. Cesta vedoucí na terasu byla prakticky vylidněná, a bylo zde hodně dekoračních sloupů, které se při troše štěstí daly použít jako provizorní úkryt.

...Ne a ještě jednou ne Nicolasi! Říkal právě Rennil.
Muž, kterého mistr označil jako Nicolase byl viditelně dotčen: Fajn mám Radě oznámit, že neplníš naši část dohody?!
Mistr stále udržoval konverzační tón: Tu dohodu zařizovaly Rianna Iglesian a Ann Botha. Tohle se mě už netýká...

Nicolas však do něj zapíchl prst: Nezapomínej, že díky benevolentnosti Senátu, Rady a majorovým vyjednávacím schopnostem je dobře postaráno o Riku. Máš svou padawanku, která je mimochodem docela kočka... Vážně si myslíš, že se tě to netýká?
Odkdy se Wosz uchyluje k tomuhle stylu jednání? Promluvil mistr pečlivě ovládaným hlasem.

Na Kothlisu Nejvyšší Kancléř podepisuje dohodu s Bothany o obchodních cestách. Náhodou jsem si ověřil, že tam máte cestu. Senátor Palpatine a senátor Qeskvien si dali práci s tím, aby to celý klaplo. Budou tam tři členové ochranky plus dva naši lidi. Rianna a Ann řeší smrt důstojníka na Dantooinu. Major mi výslovně nakázal, že tě tam mám dostat.
Na přímluvu Kevina? Zeptal se mistr kousavě.
Nicolas bezmocně rozhodil rukama: Pokud si vzpomínám vedení skupiny ti bylo nabídnuto a ty si odmítnul. Seznam tu kočandu jen s tím nejnutnějším. Republika na vás spoléhá Gerllane...
Jsem rád, že ji do toho netaháš přímo... Promluvil mistr se zřejmou pohrůžkou v hlase.

Chvíli tam tak stáli a trvalo než odešli. Když ses odvážila vylézt z úkrytu zbývala ti už jen hodina a půl. Mohlas s informacemi dále nějakým způsobem pracovat nebo se jen prostě sbalit a počkat na mistrovo těžkopádné vysvětlení. Každopádně možností bylo nespočet...

[Heinz]

Coruscant - Chrám

Prodírám se davy lidí, kterých je snad každým dalším krokem víc a víc a zoufale se snažím mistra neztratit. Spoléhat na Sílu nemá smysl, je tu moc velkej nával a mistr se navíc maskuje, snažit se vycítit jeho auru v Síle by tak znamenalo jen zbytečnou ztrátu energie. Ne ne, musím se spoléhat jen na svou hbitost a stopařské schopnosti.
Prodrat se davy dá zabrat, ale po pár minutách mistr i ten neznámý konečně zahnou na jednu z chrámových teras, čímž mi ale způsobí menší komplikace. Málo lidí rovná se snažší objevení.
Já se ale musím dostat blíž.
Sakra, teď by se hodilo nejen maskování... Proč jsem se, zatraceně, nikdy neučila odposlech?! Tak teď jak na to... No, asi nezbude nic jinýho, než risknout rychlost, sice se tím prozradím v Síle, ale jsme v Chrámu, tady, mezi stovkama citlivých na Sílu a desítkama používajících, se to ztratí. Navíc, všechno je lepší, než tu pobíhat jak postřelenej Ewok...
Dvakrát se mi nechce, ale když už jsem je sledovala až sem, byla by škoda to otočit a nic nezjistit. Tak do toho...

S dávkou štěstí, která by vystačila na rok, se mi podaří dostat tak blízko, abych slyšela rozhovor zcela zřetelně. No, z velký části za to může i fakt, že je mistr právě s tím „Nicolasem“ uprostřed hádky. Ač si stále drží svůj pověstný klid, ostřejší intonace hlasu mluví jasně o opaku. Ale čas na zkoumání jemných nuancí formy nemám, ne, když se mám soustředit na obsah. A ten je více než zajímavý.
O jaký dohodě mluví? A kdo je, zatraceně, ta Rianna Iglesian a Ann Botha?
Botha bude určitě Bothan, to by pasovalo, ale ta Rianna...
Mluví o Radě, takže bude mít co dělat s Chrámem... možná...
Ani v dalších bodech jejich rozhovoru se dvakrát nechytám, snad až na poznámku o mém vzhledu, která sice potěší tu část mého já, které stačí ke štěstí jen pochvaly a zvyšování sebevědomí, ale ani za nic neutěší tu část, která je živa z odhalování informací... Ta teď umírá hlady.
Ale i tak se neubráním lehkému mrazení v zádech, je mi jasný, že se tady jedná o vysokou politickou hru a to nikdy není dobrý.
Na druhou stranu, v duchu se usměju, tohle bude výzva.

Ještě chvíli čekám, i když už jsou dávno v trapu, nechat se chytit by bylo to poslední, co bych chtěla, nicméně, alespoň si v hlavě promýšlím další plán.
Zbývá něco kolem hodiny a půl, to už není moc času... ale tolik informací nemůžu nechat jen tak plavat, musím zjistit, co se dá, a pak mého drahého mistra trochu skřípnout. Protože já do toho CHCI být zatáhlá přímo.
Ještě jednou mrknu na chronometr, čas neúprosně mizí,
dvacet minut na dobalení, deset na doběhnutí k mistrovi... to je skoro hodina na prohledání Archivů, ale je nejvyšší čas vyrazit.
Vím, že nemám ani zdaleka tolik času, ale zdržovat se pochybnostmi nehodlám, raději rychlým krokem vyrazím směr Archiv, rozhodnutá ignorovat a odbýt každého, kdo by mě zdržoval, kohokoli. A v hlavě si zatím připravuju osnovu.
Nejdřív najdu něco bližšího o té dohodě na Kothlisu, až potom Riannu a Ann... no, a zbytek podle informací...

[Garth Devilman]

Coruscant - Chrám

Posilněna, ale také značně rozrušena, ovšem s vidinou časové rezervy ses vydala ku, čili k archívu. Nebyla sis úplně jistá co tam najdeš a jestli tě vede touha po tom mít ve věci jasno, anebo jde o pouhý nedostatek informačních vitamínů. Prošla sis obvyklým procesem a usedla k volnému přístroji. Místnost byla skoro liduprázdná, až na pět zatvrzelých studentů.
Po zadání slova Kothlis se ti zobrazilo mnoho odkazů. Jeden se zmiňoval o Kancléři a jakési dopravní smlouvě. Po otevření tohoto odkazu se ti rozevřela tato zpráva z Holonetu.

Kód: Vybrat vše

Po mnoha útrpných měsících dosaženo dohody

…

Na základě diplomatické úmluvy bylo v Bothanském sektoru dosaženo dohody v oblasti rozšíření technologického vývoje. Výměnou za tyto ústupky Republika souhlasila se založením kontrolního výboru dohlížejícího na správné využití těchto technologií, kde budou přítomni i Bothanští zástupci všech tří klanů. Kritici této dohody ovšem volají po odstoupení v obavách z možných budoucích teroristických hrozeb. Aby zvrátil toto tvrzení, Kancléř bude přítomen při podpisu smlouvy.

Zde zpráva končila. Rozhodla ses prověřit další stopy a zadalas jméno Rianna Iglesian.

Tentokrát se ti ukázala pouze data z archivu poukazující na překvapivé výsledky a diplomatické zkušenosti. Pod tímto výpisem byla ještě jedna složka, která však pro otevření žádala heslo.
Podobné to bylo i u Ann Bothy. S tím rozdílem, že ta u jména měla připsanou hvězdičku.

[Heinz]

Coruscant - Chrám Jediů - Archívy

Najít informace o smlouvě na Kothlisu není tak těžké, horší je proštrachat se návalem informací k něčemu užitečnýmu. Nicméně, i to se mi nakonec podaří, takže za chvilku si můžu přečíst o dopravní smlouvě podepsané Kancléřem a Bothany, dokonce zástupci všech klanů.
Možné teroristické hrozby? To už je dobrej důvod poslat tam Jedie... ale, proč se nemůžu zbavit dojmu, že je to pořád málo? Co s tím vším má společnýho mistr? A kdo je ta Rika, kterou zachránil... major? A když už jsme u toho, proč si přeje výslovně mistra?
Moc otázek a zatraceně málo odpovědí...

A teď jsou na řadě ty dvě tajemné...
Jak jsem čekala, nic moc zajímavýho mi nevyběhlo, rozhodně ne nic, co bych si sama nemohla odvodit, zajímavější ale byla zaheslovaná složka.
Tak přece jenom velkej hráč, tohle by si žádalo rozluštění...
Nikterak překvapivě ani u Ann nemám štěstí.
Ale co, sakra, znamená ta hvězdička? Jestli budu mít ještě trochu času, zkusím najít správkyni archivů a trochu se poptat po významu...

Jen pro pocit, že jsem udělala všechno, zkusím několik hesel, u kterých ale nečekám žádný úspěch.

Kód: Vybrat vše

Smlouva

Kód: Vybrat vše

Obchodní cesty

Kód: Vybrat vše

Kothlis

Kód: Vybrat vše

Bothan

Potom zkusím vyhledat společně

Kód: Vybrat vše

Rika Gerllan Rennil 

a následně

Kód: Vybrat vše

Major  smlouva  Kothlis

Ale potom už se jen, podle času, vydám vyhledat Jocastu, archivářku.
Budu muset být zvlášť zdvořilá, je na „svý“ Archivy až chorobně pyšná...

[Garth Devilman]

Chrám - Archiv

Navzdory tomu, že jsi počítala spíše s neúspěchem dočkala ses příjemného překvapení při spojení „Rika Gerllan Rennil.“

Kód: Vybrat vše

Mladá slečna zdědila jmění

...


Rika Gerllan (13) jediná dědička rodiny Gerllanů osiřela poté co její rodiče Weight Gerllan (+35) a jeho žena Elwyn ( +33) zahynuli při leteckém neštěstí. Vzhledem k bezpečnosti je aktuální místo pobytu mladé milionářky utajeno...

To bylo vše co se dalo ze zprávy vyčíst. Rozhodla ses zadat poslední slovní spojení, ale to již skončilo bez výsledku. Zkontrolovalas čas a zjistila, že máš přesně hodinu a čtvrt. Už jsi chtěla vypnout počítač, když se za tebou ozvalo:
Dnes se archivu věnujete věru zarytě a jak vidím máte věru zajímavý předmět k bádání. Domácí úkol? Nad tebou stála archivářka Jocasta a v očích se jí podivně jiskřilo, ovšem nedokázala sis odvodit konkrétní emoci.

[Heinz]

Chrám Jediů - Archivy

Štěstí je sice mrcha, ale tentokrát stojí při mně, Rika Gerllan očividně nejen že žije, ale dokonce má svoje místo v dokumentech. Na tváři se mi rozlije samolibý úsměv, fakt mám ráda, když mi věci vychází.
Tak schválně holka...
Rozevřu odkaz a vyjede mi zprávička, sice krátká, ale o to zajímavější. Už nadpis stačí k upoutání mé pozornosti.
Mladá milionářka? No to snad ne!
Proti své vůli se začnu zubit na plnou hubu, ale ne na dlouho, brzy mi začne hlava zase naplno šrotovat.
Ale co tahle třináctiletá slečna, která zdědila ne zrovna malý jmění, má společnýho s mistrem? Bratr? To těžko, její rodiče byli mladí... Navíc, je jediná dědička, to znamená, že on musí být jen „vzdálený“ příbuzný, ten, kdo nedědí... Ale určitě má o svou příbuznou velký zájem, jinak by jí nezařizoval nový a bezpečnější bydliště...
Druhý odkaz, ne nečekaně, nic novýho nepřinese.

Už už se zvedám, vypínajíc počítač, když přímo za mými zády promluví archivářka Jocasta, a málem mi způsobí dvojitý infarkt, jeden na každé srdce. Štěstíčko si asi řeklo, že toho bylo na jeden den dost.
My o borrře a borra... za zády? Ksakru, jak dlouho tu ta stará čarodějnice stojí?!
Doufám, že mi nečte myšlenky.
A jaktože jsem jí necítila?!
V duchu si dám ne facku, ale rovnou pěstí, byla jsem tak zaujatá čtením, že jsem včas nezaregistrovala její příchod, chyba, na kterou teď šeredně doplácím. Snad poprvý v životě jsem ráda, že nemám světlejší kůži, takhle alespoň rudnutí není tak očividný... ale i tak by si ho nevšiml jen slepec.
Tak kolik jsi viděla, co?
Jiskření v očích. Co to zmanená, nejsem schopna odhadnout, ale jeden nemusí být znalec emocí, aby poznal, že nejde o vlídnou podporu studujících. Na druhou stranu, nemusí to za každou cenu znamenat něco negativního...
Hraj o čas...
„Mistryně Nu, vůbec jsem si vás nevšimla.“
Beze spěchu se ukloním.
Určitě to ví, alespoň poslední zprávu stihla přečíst, což vlastně už prozradila... domácí úkol? Hezká udička, čeká, jestli se chytnu. I kdyby o mistrovi věděla stejně málo jako já, příjmení si spojí určitě... proč by pan tajemný najednou zadával svýmu padawanovi úkol, který by odhaloval jeho spojitost s minulostí? Ale co jí odpovědět? Všechno bude tak průhledný...
„Spíš můj soukromý zájem,“ hraj na city, nelži, jen upravuj, „mistr o sobě nikdy moc nemluví a já respektuji jeho rozhodnutí mlčet, nicméně, během řeči se sám zmínil o té slečně,“ pohodím hlavou k obrazovce počítače, „čímž ve mně vyvolal touhu lépe se informovat.“
S každým slovem získávám víc a víc na ztracený jistotě, proto si na konci proslovu dovolím trochu toho poctivého hraní – omluvný úsměv, psí oči plný naivní důvěřivosti...
To by šlo, ani nejsi moc daleko od pravdy... a hlavně klid, určitě to zabere.
„Vím, že bych neměla, ale zvědavosti nešlo odolat.“
Provinilý úsměv, trocha familiérnosti na závěr, přeci jen tu jsem docela často, ale pak rychle změnit téma.
„Mohu na vás mít otázku ohledně administrace Archivů? Už několikrát jsem se setkala s hvězdičkou u některých zaheslovaných souborů, co vlastně znamená?“

[Garth Devilman]

Chrám Jediů - Archívy

Mistryně si dovolila malý úsměv. Nebyla sis však úplně jistá ke které části ve tvé spletité síti to přesně bylo, ale v konečném důsledku to bylo stejně jedno.

Jediho pohání touha po vědění, takže podle tohoto výkladu je tvé počínání v souladu s kodexem. Mistryně se odmlčela, aby vzápětí poznamenala: Nicméně nezdravá ctižádost je většinou k Jediho škodě.
Obávám se, že mistr má své důvody, proč tak činí. Ačkoli je to prosté. Lidé obvykle nemluví o tom, čeho se sami bojí. Možná se tvůj mistr obává, že jsi na to co jsi objevila ještě mladá. Ačkoli nás vede Síla, vždycky máme možnost volby. Mistryně se chystala odejít, když se otočila: Je to hodnost udělena Republikovým vyslankyním.

Na přípravu jsi měla nyní patnáct minut čistého času…

[Heinz]

Coruscant - Chrám jediů - Archivy, pokoj

Usmívá se – nebo se směje mně? Ne, usmívá se, vyšlo to...
Jocasta mluví, dvakrát pozorně ji neposlouchám, v hlavě mi právě začal odtikávat malý chronometr. Určitě už nemám moc času... A najednou mistryně začne odcházet, aniž by mi odpověděla, a já jen tak tak, že ji nezastavím a nepřipomenu se, Jocasta Nu ale nezapoměla.
Takže velvyslanci? No dobře, to mi mohlo dojít...
Letmý pohled na chronometr mi ale způsobí menší amok.
Patnáct minut? To nemám šanci stihnout! Sakra, zatraceně...
Co nejrychlejším krokem k východu z Archivů, sprintem na chodbě – směr můj pokoj.
To stihnu, já neprohrávám... hlavně žádný poraženecký kecy...

V pokoji se nezdržuju, vak s připraveným náhradní róbou a jinými běžnými věcmi na cesty mám u postele, jen na pásek připnu podvodní respirátor, energetické a výživové kapsule a holoprojektor. Comlink a meč mám u sebe neustále.
Za chvíli můžu vyrazit.

Kolik mám času raději nezjišťuju, nemuselo by to dobře dopadnout, jen běžím jak vornskr na lovu a snažím se uhýbat kolemjdoucím. Pro jistotu se před křižovatkami chodeb obracím k Síle, ve snaze předpovídat možnou kolizi. Snad se s nikým po cestě nesrazím – to by mě jen ještě více zdrželo, a morální kredit u mistrů by mi to taky nezlepšilo.

[Garth Devilman]

Chrám

Doběhla jsi celá zadýchaná do hangáru, zatímco mistr už tam na tebe čekal ještě spolu s dalšími dvěma muži. Jednoho sis identifikovala jako Nicolase, zatímco druhý, který měl u sebe postaven objemný kufr a postával poněkud v pozadí.

Kam tak spěcháš Kahrio? Hlas Gerllana Rennila zněl mírně pobaveně.
Ale rozhodně jí to neubralo na kráse... Konstatoval Nicolas.
Mistr se na svého společníka podíval pohledem, kterým jasně naznačoval, že má zmlknout.
Jo... Jmenuju se Nicolas a tohle je Freddy. Zorientoval se mluvka.
Rennil nic neříkaje skočil do transportu a Freddy za ním. Když jsi tak učinila rovněž, bylo to na proutníka evidentně trochu moc:
Co vám všem dneska je sakra?!

Na cestě

Vylétli jste na orbitu planety a vzápětí skočili do hyperprostoru. Hrobové ticho prolomil mistr:
Hádám, že za tu dobu sis stihla dát většinu věcí dohromady. Je na čase, aby ses dozvěděla i tu menšinu.
Gerllan vrhl lehce provokativní pohled na Nicolase, který ovšem zarytě mlčel, takže mistr pokračoval: Před pár lety proběhl na planetě Rakaa IV test. Skupina mužů byla vysazena na neznámé planetě a měla jediný úkol: přežít! Test byl proveden za podivných okolností, ale přesto byl úspěšný. Za poslední dva roky se vyvinula organizace, která je schopná směle konkurovat republikové rozvědce. Ochrana čtyř důležitých členů senátu je první „veřejnou akcí.“

Specializujeme se i na bojový výcvik, diplomatické styky a technologický vývoj. Snažíme se být vždy o krok napřed, Převzal štafetu Freddy a otevřel kufřík. Já jsem druhý zástupce velitele výzkumu.
V kufříku sis mohla prohlédnout: vylepšené blastery, nový druh zaměřovačů, granáty staré, ale i úplně nové. Dále sis všimla v přihrádce skupiny šesti osamocených disků a o přihrádku vedle stejného počtu kontaktních čoček.

Taktické rozhraní, poučil tě pracovník. Disky slouží jako komunikační prostředek. Aktivuje se pomocí vln, které vychází při zpracování zvuku. Čočky usnadňují orientaci. Můžete vidět ve třech druzích očního spektra a umožňují holografický přenos.

Lepšíš se... Poznamenal Rennil a aplikoval si taktické rozhraní. Když i ty učinilas technologiím zadost uvítal tě rošťácký hlas:
Rád vás vidím mládeži, Cyd Gallamin k vašim službám. Měli byste si pohnout Thran s gorilama už se vás nemůže dočkat... Gerllane, tys povýšil? Máš docela solidní doprovod.
To víš, Jediismus vynáší.
Jo... Broukl Nicolas znechuceně.

[Heinz]

Chrám

No bezva, teď jsem ještě pro smích...
Ač je mi známo, že mistrův přístup k životu je poměrně... „bohémský,“ nepřestává mě překvapovat, kdokoli jiný z Chrámu, alespoň z těch, které běžně potkávám, by mě obtěžoval kázáním.
Ať si je tajemnej, jak chce, stejně je jako mistr nejlepší..., lehkému úsměvu se neubráním.
Alespoň že poznámka Nicolase mi zlepší náladu, o svém vzhledu jsem nikdy nepochybovala a, na rozdíl od jiných obyvatelek Chrámu, které jsou při jednání s muži mimo chrámovou separaci nervózní a rudé až za ušima, nedělá mi problém přijímat lichotky. Navíc, proč si něco nalhávat, Nicolas není žádná zrůdička, u které jen pohled uráží, naopak, patří mezi ty typy, kvůli kterým jeden lituje, že musí žít v askezi.
Úsměv, tentokrát mnohem širší.
Mistrův společník představí sebe i třetího do počtu, což samozřejmě s milým úsměvem kontruju.
„Kahria, těší mě.“
Mezitím ale mistr naskočí do lodě, zdržovat se zdvořilostmi očividně nehodlá, na druhou stranu, kdo se mu může divit.
Je na čase vyrazit.

Transport

Usadím se a, poutajíce se, přemýšlím, jak z mistra vyšťourat co nejvíc informací, aniž bych se prozradila, mistr Rennil mě však předběhne – a to nemile.
Takže... to znamená, že o mně celou dobu věděl? Věděl, že ho pronásleduju? A nebo už jsem paranoidní? Sakra práce...
Cítím, že rudnu.
Nebo že by mu dala echo Jocasta?
Na další konspirační teorie ale není čas, mistr totiž pokračuje - a každým dalším slovem upoutává mou pozornost víc a víc.
Rakaa IV? Tam se dá přežít? vmžiku mi hlavou proletí to málo, co si z pročítání Archivů ještě pamatuju, což o to, džungle je všude možně, ale představa třímetrovýho hladovýho brouka v přechodu mi moc dobře nedělá... K něčemu takovému museli mít sakra dobrý důvod.
Dává to smysl? Speciální jednotka, plně funkční, plně samostatná... samozřejmě tajná... s Jedii se dohodli na spolupráci při ochraně senátorů... ale proč, asi, dvě nejlepší vyjednavačky chrámu? Něco mi říká, že spolu Řád a tihle „tajemní neznámí“ spolupracovali už předtím. Navíc, ti dva, mistr a Nicolas, se dohodli, že mě vyšachujou, řeknou jen to nejnutnější... určitě v tom musí být víc.

Následně se ujme slova ten, který mi byl představen jako Freddy, ale víc než co říká, mě zaujme kufřík. Obdivné zahvízdnutí ze mě vyjde proti mé vůli, ale kdo se může divit, jsou to opravdu krásné věcičky.
Fíha, tohle jsou zatraceně povedené hračičky...
Přednáška ale ještě nekončí...

S horlivostí tak typickou tehdy, když mě něco nadchne aplikuju po vzoru mistra taktické rozhraní, několikrát zamrkám, aby si oko zvyklo a čočka se usadila, ale ani to není třeba, sedí jako ulitá. To už se ale na scéně objeví pátý do počtu, dle všeho Cyd, sympaťák od pohledu.
Něco mi říká, že v týhle skupince se mi bude líbit.
A můj dojem ještě zesílí, když i Cyd pokračuje v Nicolasově tradici – jestli se to už dá nazvat tradicí, když se oficiálně známe pár minut. Ani nevím proč, snad z nějakého momentálního rozmaru, na Nicolase mrknu, ale pak už obrátím pozornost k mistrovi.
„Mistře, ještě než vyrazíme... proč to všechno? Myslím, proč by někdo investoval do výcviku jednotek prakticky stejných jako je rozvědka? Jaký byl skutečný důvod toho „testu“, nebo lépe, vzniku nových speciálních jednotek? A... spolupracoval s nimi Řád už někdy předtím?“
Sice mluvím k mistrovi, ale dostatečně nahlas, aby to mohli slyšet i ostatní.
Jestli o mém špehování ví, fajn, ale jestli ne, z tohohle to určitě nepozná...určitě.

[Garth Devilman]

Na cestě

Čtení mezi řádky zjevně mistr považoval za velmi užitečnou disciplínu pro život, neboť si stále ponechával onen rozpustilý výraz, který se při zmínce o spolupráci ještě prohloubil. Nicolas formou pohledu jemně naznačoval, že přesně takový vývin událostí očekával.
Rennil stále se usmívající se tedy ujal slova:

Obranný systém Republiky pracuje na bázi opuštěných farem. Každý hraje sám na sebe, a to praktikuje do doby, než se objeví malér.
Rozvědka je koncipována tak, aby v lepším případě informovala Senát... Vložil se do toho Gallamin.
Ovšem po většinu času jak všichni dobře víme je tento způsob značně neefektivní. Poznamenal Freddy.
Někdo velice vlivný s tichým souhlasem Jediů protlačil návrh s krycím názvem DOP a návrh byl i přes některé nesouhlasné hlasy přijat. Všichni jsou spokojeni. Senát má podporu a Jediové působí jako poradci.. Vrátil se mistr ke slovu, aby byl vzápětí přerušen.

Heh, dohoda je to pěkně na prd. V momentě, kdy se něco podělá dávají všichni ruce pryč. Že jo Gerllane? Poukázal nevrle Nicolas.
Narážíš na mě nebo na historii? Zeptal se mistr stále tím rozpustilým hlasem.
Historie se může opakovat, u rarit jako seš ty jsi však nejsem jistej. Ty a tvoje avantýry jsou jasný důkaz.
Podobnou přednášku bych čekal od Yody nebo Windua, ale rozhodně bych to nečekal od tebe.

Hoši, hoši, vás poslouchat je vskutku poslech pro bohy... Ozval se Cyd.
To víš, s náma je vždycky sranda... Ušklíbl se Freddy.
Jasně... Dám vědět Kevovi a Gaherisovi, že jste na cestě. Centrála konec...
O pár minut později jste opustili hyperprostor a tobě se naskytl pohled na planetu.

[Heinz]

Transporter

Nevím, jestli být z mistrova úsměvu nadšená nebo mě má iritovat. Mám pocit, že ať řeknu nebo udělám, co chci, on už to dopředu očekává. Ale to teď nehraje žádnou roli, důležitá je jen odpověď. I proto ignoruju Nicolase, ačkoliv si jeho výmluvného pohledu všimnu, a soustředím se jen na mistrův výklad.
Jeho vysvětlení je logické, každý ví, že je Republika zoufale neefektivní, přesto mě něco zarazí.
“Někdo velice vlivný?“ Že by to byl ten tajemný „major“?
To už se ale ke slovu dostane Nicolas, který spustí malou výměnu názorů.
Když se něco podělá?!
Cítím, že začínám ztrácet trpělivost, vážně nemám ráda, když znám jen zlomek informací.
Z týhle prezentačky to vypadá jako běžná rutina, jako jedna velká nudná akce... smlouva na Kothlisu, sice hroozně důležitá, očekáván útok teroristů a podobně... ale že by byla až tak důležitá, že si vyžádali přímo Rennila, který už do toho nechtěl být zapletenej? A vůbec, co se sakra stalo, že se rozhodl vycouvat? Má to co dělat s tím vyšetřováním na Dantooine?
Mlčím, i když ve mně vře touha po pravdě mísící se s uraženeností, nemůžu se zbavit dojmu, že mě mistr považuje za příliš mladou a hloupou na to, aby mi svěřil vše. A to se mi ani za mák nelíbí, jednou je můj mistr, tak by měl jednat otevřeně...

„Tunel“ hyperprostoru zmizí a před námi se konečně rozprostře Kothlis, nádherná modrá planeta plná plná tropických ostrůvků, koloniální planeta Bothanů... Planeta, z které klid a mír přímo čiší. Iluze, z který budu určitě hodně rychle vyvedena.
Jenže, čas se krátí, za chvíli půjdeme na přistání a mě stále pár věcí zajímá...
Nedám jim pokoj, dokud z nich nevymámím něco zásadnějšího...Tyhle spekulace mi už lezou krkem.
„Říkali jste, že se něco podělalo, ale co? Co se tak zmrvilo, že mistr Rennil vycouval?“ uvědomím si, jak to mohlo vyznít, a tak rychle dodám, “jestli tedy dobře chápu tady Nicolase.“
Na chvíli se odmlčím, ale ne nadlouho -
„A kdo je ten Kevin? Spojka?“

[Garth Devilman]

Ku planetě

Rennil se očividně rozhodl nepřerušovat tvé vyšetřování a odebráním se do jakési formy „úsporného režimu.“ Zřejmě dospěl k názoru, že informace, ať už jakéhokoli charakteru ti budou k užitku. Bylo tedy nad slunce jasné, že ať už se dozvíš cokoli, nebude to mít pro tebe velkou váhu. Koneckonců, slova o „seznámení s nejnutnějším“ padla s Nicolasových úst. A mistr se evidentně rozhodl přistoupit na hru tím stylem, že vtom kamarádíčka pěkně vymáchá.

No, celá tahle etuda vznikla tehdy, když jsme měli vyšetřovat vraždu senátora Nellyho přímo v Senátorském sále. Po nějaké době nás stopy zavedli ke Gerllanově rodině. Vy Jediové máte celkem pochybnej zvyk odebírat děti od rodičů. Leckdo by čekal, že se něco takového v Chrámu utají, ale ono ne…

Nicolas se na chvíli odmlčel, aby po chvíli pokračoval: Celkem nás překvapilo, že ten, kdo by mohl identifikovat senátorova vraha je vlastně Jedi. Vyjednávací tým vedli Rianna Iglesian a Ann Botha. Což bylo ještě o to zajímavější, že Iglesian coby odejduvší Jedi neměla prakticky žádné pravomoce a Botha coby kontrolor celého toho cirkusu na Rakaa IV se měla zodpovídat soudu. Nakonec se okolnosti vyřešili samy: Rennil se o tom všem nějak domákl a zapojil se sám o své vlastní vůli. Nakonec se zjistilo, že šlo o vraždu na objednávku. Viníci se zatkli a odsoudili. Transport však při převozu vězňů vznítil a explodoval…
Nějakou dobu s námi Gerllan podnikal i jiný akce, než si Senát a Rada usmysleli mít nad námi kontrolu. A Rennil se vrátil pokorný jako pejsek. Dokončil Freddy.

Mezitím transport přistával. Průzorem sis mohla prohlédnout dva muže na přistávací rampě a čtyři členy ochranky.