Výcvik pre Isadora Gazliho (Shisco)

[Shisco]

Dathomir, neznámé místo v okolí lesa

Žádná odezva,
zaplaví mi mysl obavy a tak trochu i smutek, když mistr nijak neodpovídá na mé telepatické volání.
On žije, vím to. Jen se zřejmě ještě neprobral z bezvědomí, pokud ho stihnul stejný osud jako mne.
V tom jsou obavy o mistra z mé hlavy vytěsněny obavami o mne samotného, protože hrozivé vytí místních dravých tvorů zní blíže a blíže.
Pomoc...
napadne mne to jediné slovo, když pomalými, opatrnými kroky přistupuji k okraji lesa, ze kterého však znenadání ucítím poryv Síly, což mne uklidní a ujistí v tom, že nejsem sám ani neozbrojen, protože Síla je mým spojencem. Ten příliv jistoty, jenž mi zpříjemňuje našlapování v tmě má svého původce právě přede mnou, tak pár set metrů hlouběji v lese, i když podle zraku to vzhledem k tomu, že jsem rád, že si vidím na špičku vlastního nosu jen těžko poznám.
To zní jako...
popřemýšlím za opatrného postupování vpřed, co mi ten poryv vlastně připomíná.
...vskutku zajímavé.
rezignuji na přemýšlení a radši se k oné bytosti či bytostem vydám, doufajíc, že jejich úmysly jsou veskrze přátelské.

[Jazen]

Dathomir, les

Opatrne našlapuješ lesom, nepočuješ nič, žiadny náznak, že by v tvojom okolí boli nejakí nepriatelia. Avšak stále cítiš v Sile ich prítomnosť. Kráčaš ešte asi 10 metrov, keď zrazu pred tebou zavrčí nejaká obluda, v tme vidíš len jej červené oči, hľadiace na teba. Pomaly sa blížiace k tebe, očividne sa boju nevyhneš. Zrazu len začuješ ako sa zviera rýchlo rozbehne.

[Shisco]

Dathomir, les

Bude to silné v Síle. Zní to jako Jedi, jen animálněji.
udělám několik dalších kroků kupředu, načež spatřím v povzdálí pár ve tmě svítících červených očí.
A do prkýnka, to nebude Nightsister.
Když se tvor začne přibližovat, přitáhnu si ze země Silou do rukou bytelně vypadající větev pro případ, že dojde ke konfrontaci. A to bylo dost pravděpodobné, což potvrdil hbitý skok živočicha mým směrem.
Uskočím doprava, abych se vyhnul přímému střetu. Až se ono stvoření, z něhož díky tmě rozlišuji jen pár zářících očí a obrysy opět otočí hlavou ke mně, přetáhnu ho vší silou přes čenich.
Ať už je to co chce, mne to nedostane.

[Jazen]

Dathomir, les

Elegantne sa uhneš útoku zvieraťa. Je to predátor, to vieš určite. Berie ťa za korisť, ale neuľahčíš mu to. Udrel si ho do hlavy, čo ho však ešte viac rozzúrilo. Zviera začalo vrčať, hrozivo vrčať. Ako si si všimol, tak podvedome ustupuješ, červené oči ťa však nasledujú krok za krokom. Počuješ len svoje kroky, vrčanie a dych zvieraťa, ktoré sa pripravuje na útok. Pár sekúnd na seba len tak hľadíte, potom to príde rýchly rozbeh a v odraze mesiaca uvidíš ako sa zablyštia tesáky.

[Shisco]

Dathomir, les

Tumáš!
praštím zvíře přes hlavu větví, která se o ni však zlomí a úder tvora ještě více rozzuří. Avšak zřejmě mu rána do čenichu moc dobře neudělala, protože chvíli jen stál na místě, prskal a vrčel. Když proti mně znovu vyskočí a pokusí se do mne zahryznout zlověstně se blyštícími tesáky, vrazím mu pahýl z větve, který mi zůstal v ruce do očí, načež zvíře ještě Silou odhodím dozadu.

[Jazen]

Dathomir, les

Vrazíš svoju zbraň zvieraťu do očí, avšak zacítiš niečo na ruke, spočiatku to nič nie je. Nato odhodíš zviera silou, ktoré sa po chvíli pozviecha, viditeľne oslepené. Chvíľku zúrivo vrčí a ty pocítiš teplo na svojej ruke. Pozrieš sa na ruku a zistíš, že ťa zviera draplo tesákom a poranilo ti ruku, takže krvácaš. Pár sekúnd na teba zviera ešte hľadí ale potom začuješ z diaľky nejaké zahúkanie, zviera otočí hlavu smerom k hukotu a rýchlym šprintom uteká presne na opačnú stranu, neberie ťa na ohľad a chvostom ťa odhodí na stranu. Dunenie sa pomaly približuje sprevádzané desivým vrešťaním.

[Shisco]

Dathomir, les

Jau! Ty jeden malej...
pocítím na pravé paži zakousnutí velmi ostrých zubů, jako by zvíře po vzoru bojových umění šlo po ruce se zbraní. Pokud se tedy krátkému pahýlu ulomené větve dá říkat zbraň. S jedním okem pravděpodobně nefunkčním odletí o pár metrů dozadu, když ho reflexivně odhodím Silou od sebe. Pár okamžiků leží na zemi, bolestně sténá, oddychuje a hledí na mne zbývajícím okem, když vtom se ozve z dálky zvláštně znějící hučení.
K Sithu! Doufám, že ta potvora není ještě ke všemu jedovatá.
pohlédnu na svou paži, která zpod rozervaného rukávu roucha za silné bolesti krvácí. Zvíře se najednou zvedá a uhání, co mu tlapy stačí, pryč od onoho hukotu, jakoby už vědělo, co znamená a ještě mi na rozloučenou svalnatým ocasem podrazí nohy, načež se vyvrátím naznak do lesní hlíny a uslyším, jak se k hučení přidává ještě hrůzu nahánějící vřeštění.
To jsou ony! Doufám, že mne nebudou chtít zabít.
zvednu se pomalu ze země a sundám si plášť. Potom opatrně nad ránou utrhnu rukáv tuniky, abych ji s ním zaškrtil, plášť si přes to znovu obléknu a vykročím, nebo se spíš začnu belhat směrem ke zvukům, vysílajíc v Síle vlny přátelské energie, abych dal najevo, že jsem jim nepřišel nijak škodit.

[Jazen]

Dathomir, les

Hrozivé zvuky sa k tebe približujú a počuješ už aj dunenie, ktoré spôsobuje niečo veľké, veľmi veľké. To strašné bum bum bum sa približuje a už je niekoľko metrov od teba, keď začuješ zašušťanie a nestačíš sa ani otočiť, keď začuješ vetu, ktorú prenesie žena v plynulom basicu
Pohni sa a zomrieš.
dopovie a ty stále počuješ bzučanie ako keby ti niekto mieril na hlavu sveteľným mečom aj keď to ten typický zvuk meča nebol, bolo to niečo slabšie, ale pre istotu si sa neotáčal. Zvuk dunenia už bol tak blízko, že už si uzrel ako sa pred tebou rodí obrovský tieň, zatiaľ čo stromy sa rozostupujú. Po chvíľke spoza stromov vybehne obrovský rancor, na chrbte ktorého sedí podľa postavy žena, vrčanie rancora, preruší jemný pokyn jazdca. Rancor potichu pradie ako mačka a zloží svojho jazdca na zem
Ale, ale čo to tu máme? Jedi? Nie si nejako ďaleko od svojho majstra chlapče?
zasmeje sa žena podivným hlasom, neustále si ťa premeriava pohľadom a potom riekne
Keby nemáš tak silnú stopu v sile tak ani nevieme, že si Jedi.
ukáže dlhým prstom na tvoj opasok bez meča
Kto si a čo tu robíš?
spýta sa napokon.

[Shisco]

Dathomir, les

Aby blížících se zvuků nebylo málo, zaslechnu mezi hučením a vřeštěním ještě dunění a povšimnu si, že se mi země pod nohama tak trochu otřásá. Zastavím se, abych poslouchal, když k mým ušním bubínkům přes to všechno dolehne jemné zašustění kousek za mnou. Ohlédnu se, načež odněkud uslyším hlas ženy, který mě doprovázen bzučením podobným světelnému meči varuje, abych zůstal tam, kde jsem.
Ehm... Zdravím.
pomalu zvednu ruce nad hlavu, ale do té pravé mi vystřelí tak silná bolest, že se za ni levou okamžitě chytnu a vyloudím bolestné zasténání.
A do prdele...
v mžiku zapomenu na bolest a klesne mi čelist, když spatřím mezi stromy původce onoho dunění, obrovského rancora nesoucího na hřbětě ženu s kápí, kterou očividně na povel poslouchá. Kolos s mohutným zafuněním klesne, aby žena mohla seskočit a začne vydávat zvuk připomínající předení kočky.
Prosím nezabíjejte mě, nejsem váš nepřítel. Jmenuji se Isador Gazli a jak jste poznala, jsem padawan řádu Jedi.
pronesu diplomaticky a pohlédnu na ženu stojící vedle svého rancora, který něco svými mohutnými nozdrami očichával na zemi.
Rada mě a mého mistra Niko Brakina poslala, abychom vyšetřili okolnosti ohledně vražd místních výzkumníků a bylo nám řečeno, že je to vaše práce. Ale už od té doby, co jsme dorazili, jsem cítil, že něco není v pořádku a vydal se prozkoumat jejich takzvanou polní základnu. Neznám sice okolnosti vašich konfliktů s nimi, ale z toho, co jsem tam viděl, jsem usoudil, že to nejsou žádní svatoušci. A co dělám tady v lese? Sám nevím...
zakroutím hlavou s vědomím, že v tomto bodě jsem jako Jedi naprosto selhal.
Omráčili mě droidi a po několika hodinách jsem se probudil tady. Síla mě přivedla k vám? Kdo ví?
ohlédnu se za sebe na mladou dívčí tvář téměř skrytou pod kápí.
Zřejmě doufali, že mne zabijete.
A tady slečně bych byl velice vděčný, kdyby na mě přestala mířit tou věcí.

[Jazen]

Dathomir, les

Žena naproti tebe kývne hlavou a mladšia žena skloní svoju zbraň. Nato žena pred tebou skloní svoj kapucňu, aby si jej mohol ako tak vidieť do tváre
Takže na takéto veci posielajú Jediov?
dopovie a zasmeje sa, nenechá ti čas na odpoveď a pokračuje
Tí tvoji výskumníci, sú tu už dobrý rok a nielenže odchytávajú zvieratá, pred pár mesiacmi si najali žoldnierov, aby im s nami pomohli. Žoldnieri zabili tri moje sestry, nezostalo nám nič iné ako pomsta.
dopovie s hnevom staršia sestra naproti tebe, potom sa pozrie na tvoju krvácajúcu ruku a vytiahne niečo z vrecka, ani sa nenazdáš a fúkne ti nejaký prach do tváre, má dosť rýchly paralyzačný účinok ani sa nenazdáš a zložíš sa na zem a za krátko upadneš opäť do bezvedomia.

Dathomir, neznáme miesto

Po neurčitom čase sa prebudíš na mieste tebe neznámom. Pocituješ jemný chlad a po chvíľke ako precitneš zistíš, že si v nejakej priestornej jaskyni. Ležíš na kamennom stole a ako si zistil tak tvoja ruka je ošetrená. Všetko osvetľuje tajomné modročervené svetlo. Nevidíš ani živej duše.

[Shisco]

Dathomir, les

Čarodějnice si sundá z hlavy kapuci a podrbe svého rancora na tlamě, na což zareaguje spokojeným, čvachtavým odfrknutím.
Takže na ně poslali žoldáky. Ale proč? Co s těmi zvířaty vlastně plánují?
vyvstane mi na mysli a upřu svůj zrak na kožený váček, který čarodějnice vytáhne ze záhybů svého špinavého pláště, aby z něj vzala špetku mírně světélkujícího zeleného prášku a foukla mi ho do obličeje.
A o co jim vlastně... Hepčí!
přeruším mluvení mohutným kýchnutím způsobeným práškem a najednou potícím lehkou malátnost.
Né, tohle mi nedě...
nestihnu už dokončit ani myšlenku a složím se na zem.

Dathomir, jeskyně Nightsisters

Otevírám oči a pomalu si sedám, zjišťujíc, že ležím na velkém kamenném stole, možná nějakém oltáři.
Pro Sílu,
pousměji se a slezu ze stolu na zem, přejíždějíc pohledem modré a červené zářící runy, kterými je stěna jeskyně poseta.
Tohle se může stát opravdu jenom mně. Za jedinou noc být omráčen droidem, probudit se ve stanu neznámo kde, být málem sežrán jakýmsi přerostlým prasetem, nebo co to bylo a znovu být omráčen... Jako v nějaké šílené komedii. Kdyby se to stalo někomu jinému, tak se mu asi vysměju. Jé, moje ruka... Děkuji!
povšimnu si až teď, že jsem měl vlastně zraněnou paži a čarodějky mi ji nejspíš vyléčily. Chvíli si prohlížím runové symboly na zdi a až se dostatečně pokochám, vydám se čarodějky hledat.

[Jazen]

Dathomir, jaskyňa

Pozviechaš sa z oltáru a unaveným krokom sa vydáš naprieč jaskyňou, keď spoza tieňu vystúpi postava v maske
Sledujem ťa, Jedi!
povie s dôrazom na posledné slovo a zase zmizne v tieňoch jaskyne. Pokračuješ ešte pár metrov smerom k väčšiemu zdroju svetla, vystúpiš po schodoch do sály kde sú umiestnené kreslá z kameňa a veľký stôl, za vrchom ktorého sedí tebe neznáma postava. Vyzerá ako matka, podľa tvojich vedomostí si si ju hneď zaradil, v tom sa ozve zvláštny, zlovestný hlas, takmer neľudský
Sadni si, mladý Jedi.
povie a rukou ti poručí na kreslo naproti nej.
Povedz mi, kde je tvoj majster? A prečo si vlastne tu, nemáš nás predsa zastaviť?
dopovie a diabolsky sa zasmeje.

[Shisco]

Dathomir, jeskyně

Vykročím z runového sálu jedinou chodbou, která odtamtud vede. Vykročím pomalu a celkem vyčerpaně, protože čarodějky mi sice vyléčily zranění ruky, ale bolení hlavy, podobného tomu, jež následuje po Chrámových ilegálních večírcích, už mne nezbavily. Nicméně situace byla svým způsobem zábavnější než večířek. Když jsem procházel jeskynními chodbami, okolo procházející sestry na mne upíraly pohledy někdy nedůveřívé, dokonce až zlostné, jindy zase naopak přátelské. Jen se pousměji, když ke mně jedna z čarodějek prohodí, že mě sleduje. To mi zase tak nevadí. Jen mě trošku namíchla skutečnost, že to 'Jedi' ona ženština vyslovila tónem malého younglinga, který poprvé řekl sprosté slovo.
Co tu mají proti Jediům? Jasně, blastery...
zavrtím nad tou myšlenkou hlavou a pokračuji směrem k velké místnosti, nejspíše jakéhosi trůnního sálu představené matky. Jen co vkročím dovnitř, vyzve mě hlas staré ženy, ne tak úplně lidský, jakoby zkreslený jakýmsi implantátem, abych se posadil. Ten hlas mi připoměl jeden film o Darth Malakovi a jen díky své vnitřní disciplíně rytíře Jedi, tedy rytíře vlastně ještě ne, se mi podaří nahlas se nerozesmát a matriarchu tak neurazit.
Posadím se naproti ní na jakési snad plazí kůží potažené křeslo, do kterého se díky své šířce a tomu, že je nejspíš dělané pro místní dámské osazenstvo skoro nevejdu.
Můj mistr? To by mě momentálně též zajímalo.
odpovím zkušeně a moudře vyhlížející staré čarodějnici na její otázku a zahledím se do jakési zeleně pulzující koule neznámého účelu na malém kruhovém kamenném stolku, jenž stál mezi námi.
Se vší úctou, nevšiml jsem si, že by tu byli Jediové zrovna oblíbení. My jsme sem ale přijeli v první řadě vyšetřovat, až potom někoho zastavovat.
pokračuji ve vysvětlování a povím představené vše, co jsem pověděl její sestře na rancorovi.

[Jazen]

Dathomir, jaskyňa

Matriarcha sa na teba pozrie a opäť sa zasmeje
Ja dobre viem čo tu robíte. Môžeš byť pokojný tvoj majster je v poriadku, teda zatiaľ. Držia ho tam, odkiaľ si prišiel.
povie ti žena naproti tebe, potom spoza dverí vykročia dve postavy
Matka, máme problém. Narušiteľ.
starena požmolí v ruke kus dreva a hodí ho o stôl
Zlikvidujte ho!
ženy za tebou len prikývnu a zase sa stratia v tieni. Matka na teba začudovane pozrie a spýta sa
Tak čo s tebou urobíme? Môžeš sa nám ešte hodiť, myslím, že spolu by sme ich dokázali zastaviť. Hm...
dokončí svoju vetu matriarcha a postaví sa z kresla, odíde do zadnej miestnosti a po chvíľke čakania sa opäť vráti, s ňou je tak isto aj jedna mladá žena
Ona ťa doprevadí až ku vašej základni. Potom to už bude na tebe.

[Shisco]

Dathomir, jeskyně

Zvědavě pohlédnu na onu chvílemi světélkující kouli a tiše uvažuji, k čemu by asi tak mohla sloužit. Snad dekorace, nebo meditační krystal? V tuto chvíli na tom však jen pramálo záleželo.
Můj mistr? Jak to víte? Vy ho tam...
přeruším zaskočeně větu.
cítíte?
Na takovou vzdálenost? Neuvěřitelné.
Z udivení mne vytrhne náhlé vběhnutí dvou v zablácených hábitech oblečených sester, které nejspíš byly právě na stráži, když se setkali s narušiteli. Matriarcha odhodí na stůl kousek nějakého dřeva, se kterým si předtím pohrávala a zamračí se.
Trocha pohybu mi neuškodí.
Zvednu se ze židle a podívám se směrem, kde před jedním úderem srdce ještě stály čarodějky, ale teď byly pryč. A pryč byla i matriarcha.
Asi o třicet sekund později, než jsem se stačil rozhodnout, jestli tady na ně počkám, nebo se vydám je hledat, se matka představená opět objevila v doprovodu jedné čarodějky.
Udělám, co budu moci. Jen pokud bych vás mohl požádat o nějakou zbraň. Je nepravděpodobné, že by se tu našel světelný meč, vezmu za vděk blasterem i zbraní na blízko, otočím se na mladou dívku, zrovna tu, kterou jsem prvně zahlédnul v lese. Tedy ne že bych si nevystačil beze zbraně, ale jistě je nejefektivnější použít všechny dostupné prostředky k dosažení cíle.