Mise pro Křižáka Revana

[Pear]

Acre, 1140.

Už z dálky jsi z přídi lodi sledoval blížící se přístav v Acre. Už z dálky bylo obrovské, ale teprve když jste zakotvili jsi si uvědomil jeho skutečnou velikost. Davy vojáků se hrnuli z lodí, další naopak do lodí. Byl tu docela zmatek a pořádek, či dokonce plynulost pohybu tu bylo nemožné udržet, i když se o to snažilo spousta lidí.
Ty, Balian, šlechtic postavením spíše nízký, ozbrojen pouze svým věrným mečem a oděn v postarší lehké zbroji, jsi hbytě vyskočil z lodi a pokračoval hlouběji do přístavu.
Skuteční rytíři v blyštivé zbroji, o které se ti ani nesnělo, se za tebou často otáčeli, při tvé cestě městem.
Měl by jsi se dostat do Jeruzaméma, po dlouhé cestě by ale stejně bylo nejlepší někde složit hlavu, možná se posilnit teplým jídlem, ale to byl v tuto chvíli problém, protože nejeden rytíř složil svojí hlavu u zdi, u baráku - všude kde se dalo.
Měl jsi u sebe rovných 50 zlatých, které jsi sebral na cestu. Byl tu hned napravo od tebe hostinec, ale při pohledu přes okno dovnitř jsi zjistil, že je přímo přeplněná a lidi tam dokonce stojí s pitím a jídlem v ruce, přesto se zdál být jediný v nejbližším okolí...

[Darth Revan]

Acre, 1140.

Ihned co se vylodím všimnu si různých rytířů, přes křižácká vojska z Evropy, tak po řády jako jsou Templáři, Ochránci svatého hrobu a převážně Němečtí rytíři. Je tu i spousta urozených rytířů, ale také obyčejní vojáci, kteří jsou připraveni konat boží povinnost. Ovšem, tyhle detaily mě mohou zajímat až poté, co naplním svůj prázdný žaludek po dlouhé cestě z Messi až sem do Acre.
Musím se zeptat někoho místního, kdo mi poradí kde se tu dobře najíst a vyspat.
Trkne mi hlavou a vydám se směrem do centra města. Cestou se poptám mnoha lidí, ale většina buď neví, nebo mi nerozumí. Všimnu si i obrovské citadely na jih od přístavu, která nejse přehlédnout stejně tak i velký kostel vedle ní.
Když dorazím do centra ihned jako první si všimnu obrovských tržništ a masu lidí.
Zde bych si mohl obstarat jídlo.
Řeknu si a podívám se do svého měštce uloženého v kapse, kde je 50 zlatých. Poté co zkontroluji jestli tam jsou, neváhám a jdu hledat jídlo, buď nějaký levný hostinec nebo jídlo přímo samotné.

[Pear]

Acre, 1140.

Chvilku jsi bloudil po městě, konkrétně po tržišti a centru města. Byla to snad ale náhoda, ale jednou jsi špatně zabočil a už jsi byl ztracen,
Tou dobrou zprávou ale bylo, že si díky tomu narazil na pěkně zařízený hostinec, kde ceny byly více než křesťanské. Za misku polévky jeden zlatý, stejně jako za pivo a za levné víno. Za dražší víno jsi už zaplatil zlaťáky dva, což se rovnalo hlavnímu jídlu z mořských plodů. Za čtyři zlaťáky tu bylo i takové menu, kde jsi dostal polévku, opečenou flákotu masa a korbel piva.
Člověk se tady mohl dokonce i ubytovat, za dva zlaťáky na jednu noc. Hned vedle této malé krčmy byl společenský dům, i když většina lidí jej znala spíš pod jménem přejatýn z francouzštiny. Bordel. Tam ale byly ceny hodně nekřesťanské, jeden by řekl přímo muslimské a za "dámský doprovod" jsi dal přinejlepším deset zlatých, a to byla ta nejnižší cena. Za sklenku vína jsi zaplatil tolik, co ve vedlejší krmčmě za celé menu.
V té to vypadalo pěkně útulně. Bylo tu několik volných stolů, zábava jela a v jednom z rohů se hrála na první pohled zajímavá desková hra.
Hostinský se tvářil velice přívětivě a jakmile jsi vstoupil, hned vyrazil co chceš - pult byl přímo vedle vchodu, takže měl přehled kdo vchází i odchází.

[Darth Revan]

Acre, 1140.

Hned jakmile vejdu dovnitř, objednám celé menu, dobré víno a pokoj na jednu noc.
Poté se posadím k volnému stolu v rohu, který vypadá i čistě. V celé hospodě se baví řada vojáků, rytířů, ale i obyčejných lidí, zahlédl jsem okem dokonce i templáře, který vypadal z urozeného rodu. Ovšem teď jsem se nezajímal o nic jiného, než o dobré jídlo a pití, které se mi už neslo.
Konečně se najím a zaženu ten pořádný hlad, jíst oschlé brambory celou cestu až sem byl hnus.
Povím si celý natěšený na jídlo.

[Pear]

Acre, 1140.

Hostinský ti donesl po talíři polévky, která byla, nato že je to polévka, poměrně hustá. Ale také byla určitě sytá a voněla pěkně. Dokonce v ní plavali i kousky zeleniny, to vše napovídalo, že i když prázdná, je toto ta lepší z krčem.
Hned zato ti položil dřevěné prkénko, na kterém se válel kus masa, za jehož množství by se nemusel stydět kdejaký král. Bylo na něm i nějáké koření a celé to vonělo lehce ostře. S masem se ještě o místo dělili tři chlebové placky a zelenina, která vypadala jako hodně protáhla a zatořená paprika.
A poslední hřeb večera, pivo, které bylo ledově vychlazené a pěna přes okraj utékala. K tomu jsi dostal poslední objednanou položku a to víno. Snad jako doplňěk stolu, by si mohl někdo myslet, ti byl předložen klíč od pokoje.
Hostinský chvilku počítal a pak na tebe vybalil s cenou.
Bude to osm zlaťáků.
Pověděl ti s úsměvem a čekal...

[Darth Revan]

Acre, 1140.

Vytáhnu svůj měšec a vylovím 8 zlatých a položím na stůl. Hned na to se s úsměvem pustím do jídla.
Po dobrých 20ti minutách když dojím a dopiju poslední doušek piva i vína se odeberu se do svého pokoje.
Následujícího dne ráno, které nebylo příliš slunečné, spíše zatažené se probudím a jako první je na řadě hygiena. Po menším opláchnutí obličeje a vykonání potřeby se obléknu a odejdu zpět dolů do hospody za hostinským.
Dej mi nějakou snídani a jídlo na dva dny sebou.
Řeknu a sednu si ke stolu jako včera.

[Pear]

Acre, 1140.

Jistě...
Odpoví ti hostinský a odskočí si pryč, do kuchyně.
Prakticky obratem je zpátky a v ruce nese opět prkénko.
Dneska je ke snídaní omeleta...
Minutky se zde nevedli, takže jsi dostal to, co se právě vařilo. A dneska tu bylo, ke tvému štěstí, docela obstojné jídlo. Vaječná omeleta, s kousky uzeného a cibulí, přílohou byla kukuřičná placka. K tomu byl čerstvý pomerančový džus, před chvilkou vymačkaný a dokonce nezředěný. Svačina jak od maminky, možná ještě lepší.
To bude za jeden zlatý. Jídlo na dva dny, to bude dělat devět zlatých...dohromady deset zlatých.
Podal ti "účet", ovšem ústně a položil před tebe zabalené jídlo. Bylo to jídlo, co vydrží dlouho a nezkazí se, vzlášť v těchto horkách. Takže chlebové placky, sušené maso, ovoce - banány, pomeranče, dokonce ananas. Jednomu by se zdálo, že toho bude víc než na dva dny, ale ten jeden asi nejel až do Jeruzaléma. Kdyby ano, věděl by, jaká je při takové cestě spotřeba.
Dostal jsi ještě, asi jako pozornost podniku, nebo v ceně, vak s vínem, kterého vevnitř bylo tak na tři - čtyři plné doušky.
Hostinský opět čekal na peníze a až mu zaplatíš, nechá tě už osamotě...

[Darth Revan]

Acre, 1140.

Opět vytáhnu měšec a vylovím deset zlatých + jeden jako bonus za dobrou pohostinost. Po omeletě seberu svůj meč který byl položen na stole aby se mi lépe sedělo a odejdu. Když vyjdu ven je ještě opravdu brzo ráno, odhadem tak 8 hodin, protože je tu hodně málo lidí. Všude kolem je akorát stráž a pár občanů. Tohle mě ovšem nezajímá, teď bylo prioritou najít člověka, který dovedl mého koně z přístavu ke stájím u hlavní brány města. A pravděpodobně by tam měla čekat čtyřčlená skupina dobrých rytířů cestujících se mnou až z Francie a jeden ze Svaté říše Římské. Pokud jejich loď někde neztroskotala.

[Pear]

Acre, 1140.

Jako první jsi při svém hledání zkusil přímo stáje u hlavní brány a hle - hned jsi spatřil svojí kumpanii, která na tebe už nedočkavě čekala. Všichni měli podobně lehkou zbroj jako ty, pouze jeden Francouz měl honosnější než zbytek. A všichni, narozdíl od tebe, třímali v ruce mimo meče i štít. Právě teď jej měli opřený o zeď stájí. Jeden, ze SŘŘ, napřáhl ruku tvým směrem a všichni se na tebe podívali.
Tak tady je. Už jsme mysleli že jsi se ztratil a budeme muset jet bez tebe.
Když jsi přišel blíž, všiml si tě i stájmistr, který se k tobě hned vydal.
Vy jste pan Balian, je to tak? Ano, vás si pomatuju. Už odjíždíte, chcete dovést koně? Stájné bude za jeden zlatý.
Mávnul na svého žáka, který mu hned vedl z příslušné stáje tvého koně. V to se k tobě nahnul Francouz v té lepší zbroji. V ruce třímal stejný vak, jak jsi dostal ty s vínem.
Dej si...na cestu...
Dal ti to před obličej a ty jsi se málem otočil dvakrát dokola a pak s sebou třísknul na zem, když se do tvých citlivých nosních direk dostal odér určitě hodně silné pálenky.

[Darth Revan]

Acre, 1140.

Němec, který měl na sobě roucho německých rytířů, i když v řád nebyl se jmenoval Albert, rád studoval práva, nebyl věřící i přes to, že šel bojovat do svaté země, uměl plynule francouzky, německy a trocha latiny mu také nechyběla, narodil se ve vesnici v severovýchodním německu, práva studoval však ve Francii.
První francouz jménem Ludvig. Měl klasický křižácký oděv, železná košile, štít, meč, přilba, železné boty a rukavice jsou samozřejmostí. Přes to měl hozený hábyt se erbem jeho rodiny, původně byl šlechtic, dokud všechno jeho panství nepostil obrovský požár, proto se také rozhodl začít znovu zde.
Druhý a třetí francouzi jménem Sante a Louis pocházeli z předměstí Paříže, byli to bratři a jejich otec byl osobní ochranka krále Filipa I. Tudíž jim patřil velký statek, který dostal jeho otec jako poděkování od krále těsně než zemřel. Měli slušnou zbroj a šlechtěné koně.

Když jsem zahlédl mou skupinu, hned sem se usmál.
Konečně vidím známé tváře, vidět jen nafoukané opilé němce už mě nudí, nic proti tobě Alberte.
Řeknu a zasměju se když vítám své společníky. Poté se trošku napiju kořalky která se mnou málem sekne.
Čeká nás dlouhá cesta pánové. Doufám, že máme vše, jídlo, pití a síly na cestu, budou potřeba. Vyřážíme ihned.
Dodám když házím zlaťák za ustájení koně.
Přijdu ke svému koni a pomalu ho pohladím aby věděl, že jsem to já. Pak na něj nasednu a čekám na ostatní.

[Pear]

Acre, 1140.

Ještě před odjezdem jsi si zkontroloval obsah měšečku. Měl jsi v něm 39 zlatých a přišlo ti docela cynické, že jsi za jeden den utratil méně než polovinu svých financí.
Jedem!
Zařvali jednohlasně a všichni naskočil na své koně. Do čela se dostal jediný němec ze skupiny, pak už jste jeli ve dvojicích, s tím, že nikdo neprotestoval, když se pořadí měnilo. Jel jsi vedle Ludviga a jako poslední jeli dva bratři.
Ono je tady nakonec pěkně, i když doma je doma... chybí mi tady to pohodlí a na to že sem tady ani né den mně pěkně začíná srat ten písek...
Postěžoval si Ludvig a obdržel za to souhlasné kývání a mumlání.

[Darth Revan]

Acre, 1140.

Ano, to máš pravdu, Ludvigu. Budeme si muset zvyknout, jak na písek, tak i na horko. Doufám, že v Jeruzalémně dostanu odpuštění a budu zbaven svých hříchů, o nic víc vlastně ani nestojím.
Ještě dodám a napiju se trošku vody na osvěžení, poté vytáhnu jablko a celé ho sním na doplnění energie.
Chtělo by to najít nějaké přístřeší, nejlépe mezi skalami a udělat přístřešek ke spaní, noc se totiž pomalu blíží a je nebezpečné v noci cestovat.
Řeknu zvýšeným hlasem aby to slyšeli i ti dva bratři za mnou. Když si na to v dálce všimnu stromů a i skalisek.
Tam by sme se mohli schovat, vypadá to, že to není ani daleko.
A ukážu prstem.

[Pear]

Acre, 1140.

Souhlasím, Bali, vypadá to tam bezpečný. Už mně z toho sedla bolí prdel jak schwein, himelarsch und zwirn!
Promluví kdo jiný než váš německý spolucestující, a přidá se k němu i zbytek, francouzi, se svým typickým "Oui". Než dojedete do skal, už se opravdu setmí a vy máte problém držet se cesty. Smutnou pravdou je, že nemáte žíádný zdroj světla, kterým by jste si mohli posvítit na cestu - na druhou stranu jste ale takto neviditelný a můžete zatím jet bezstarostně. Do doby než se ztratíte.
Ich sehe jeskiňu!
Ukáže dopředu Albert, jehož oči se částečně přizpůsobili na tmu - částečně a dostatečně nato, aby si jeskyně opravdu všiml. Vy jste "zaparkovali" své koně před vchodem a uvázali jste je k pevnému rostlému stromu.
Rozděláme si oheň? Mám tady někde křesadla!
Vyběhne aktivně Sante, který je vždy připraven.

[Darth Revan]

Acre, 1140.

Oheň by bodl.
Řeknu a po chvilce, když se podaří oheň rozdělat pošlu Ludwiga aby prozkoumal jeskyni společně se Santem. Louis zůstane a já s Albertem prozkoumáme místa před jeskyní abychom se přesvědčili, jestli je vzduch čistý.
Vezmu klacek a omotám ho kusem hadru, který nosím u sebe. Vložím do ohně a použiju jako louč abych dobře viděl venku. Sante a Ludwig udělají to samé.
Vyjdu s Albertem ven a cítím, že se začíná pomalu ochlazovat, koně jsou v klidu a i zabezpečené aby náhodou nějaký z nich nepláchl. Když se zdá být vzduch čistý, vejdu opět do jeskyně sednout si k ohni a trochu se ohřát.

[Pear]

Acre, 1140.

Santovi se podařil rozdělat přímo ukázkový oheň, a když jste se všichni sešli u ohně, začali jste vybalovat zásoby.
Ta jeskyně není moc hluboká, asi tři metry a pak slepá ulička...
Oznámí ti dva průzkumníci, které jsi poslal prozkoumat vnitřek jeskyně.
Všichni vybalí prakticky stejné zásoby, tedy většinou sušené maso a místní chléb. Jen Albert vytáhl kus uzeného, které si nejspíše dovezl ze SŘŘ, a Ludwig kus sýra. Oba měli své speciality naložené v solném obalu.
Ty jsi si vybalil to, co jsi dostal od hostinského.
Požehnej, Pane, tyto dary, které budeme přijímat z tvé štědré ruky. A jako byl tento chléb nejprve v zrnech rozptýlen po polích, než se stal jedním pokrmem, tak učiň, aby tvoje děti byly shromážděny ze všech končin světa v tvém království. Dej svůj chléb těm, kteří ho nemají a svůj pokoj každému srdci.
Dokončí Louis modlitbu a všichni sborně doplníte.
Ámen.
A pustíte se do jídla. Vypadá to, že noc bude dlouhá...