Výcvik pro A'rone (Revan)

[Pear]

Chrám Jedi, Dantooine.

A'rone, A'rone!
Slyšíš za sebou křik, když si to míříš po chodbě do výcvikové místnosti. Překvapivě jsi tam ale nešel cvičit, nýbrž hlídat skupinku asi deseti younglingů. Dostal jsi takový "bonus" od mistrů, zato že jsi měl zrovna dneska čas. Měl jsi je mít celé poledne pod dozorem.
Když jsi uslyšel potřetí své jméno, otočil jsi hlavou. Za tebou se snažil běžet mladší jedi, ale moc se mu to nevedlo a každou chvilku musel před někým brzdit. Znal jsi ho jako Hickyho.
A'rone, četl jsi nejnovější zprávy?
Chytil tě za rameno, když tě konečně doběhl. Mimo toho, že byl zpomalován davem, byl navíc v né moc dobré kondici. Ještě několikrát oddechl, než byl připraven sdělit ti onu zprávu.
Na Tarisu! Masakr pěti padawanů! Slyšel jsem že je zabili jejich mistři! Slyšels to?
Nebyl zrovna diskrétní a tak tato zpráva zaujala spoustu jediů i padawanů, co procházeli.
Cože? Pět?
No, já slyšel že dvanáct.
Nene, já slyšel že jich bylo celách dvacetsedm!!
Ke mně se ale dostalo, že vlastně nebyl zabit nikdo...
Zněli po chodbě spekulace nad tímto odporným činem, než mezi vás vstoupil starší mistr, který byl kvůli své tajemné osobě celkem obávaný.
Tak dost!
Zahřměl svým silným hlasem. Všichni jste se ohlédli.
Nebude se to zde rozebírat! Nemáš být už u younglingů, A'rone? A vy ostatní, nemáte snad co dělat? Pokud ne, můžu vás hned zaměstnat!
Jeho projev zněl pro všechny jako rozkaz. Více se nezdržovali a hned se rychlým krokem vzdálili. Vedle tebe zůstal jenom Hickey. Mistr se postavil před vás a změřil si každého zrakem.
Byly to pouze čtyři padawani. A ocenil bych, kdyby jste to už dál nerozšiřovali. I když po vašem výstupu, pane Hickey, to bude těžké udržet...
Podívá se na tvého kamaráda, chytne ho za roucho a táhne ho pryč.
Tak pozdějac, A'rone...
Zamává ti, a srovná krok s mistrem. Jak jsi se rozhlédl, uvědomil jsi si, že jsi jedny dveře daleko od výcvikové místnosti, kam jsi měl namířeno.

[Darth Revan]

Chrám Jedi, Dantooine.


Pousměju se i když nevím proč a otočím se na Hickeyho a řeknu.
Jasně, později, měj se.
Poté mi hlavou proběhne ten masakr, takže úsměv opět odpadne a nasadím můj klasický výraz a začnu nad tím přemýšlet.
Takže 4 padawni? Jak se to mohlo stát, zajímavý, teď na to ale nemůžu myslet, nemám čas.
Řeknu si cestou a když konečně dorazím do učební místnosti vidím jak deset malých prcků sedí a čekají na mě. V tom si vzpomenu na doby kdy jsem také začínal.
Takže, dnes budete trénovat postřeh. Každý dostane senzorového droida. Zatím vám nezakryji oči, protože je to pro Vás vcelku novinka, párkrát jste to již s mistrem Vrookem ale stále to není ono jak jsem slyšel. Takže vemte meče a já vám to budu počítat. Trvat to bude 25 minut. Můžete začít.

[Pear]

Chrám Jedi, Dantooine.

Banda younglingů se na tebe podívala. Bylo na nich vidět, že se jim zrovna do tohohle nechtělo, ale poslušně zažehnuli meče a cviční droidi se hned vedle nich vznesli jako na rozkaz.
Po chvilce začali kolem nich hbytě létat, otáčet se a náhodně střílet. Práce younglingů nebyla kdovíjak dobrá. Každou chvilku dostalo jedno z dítek zásah. Jak jsi sám poznal, výstřely byly naprosto bezbolestné, protože jeden špatně odražený ti přistál přímo na krku.
Dítka byly zabrány do tréningu, že si ani nevšimli, že ubylo dvacet pět minut, které jsi jim nato dal. Jeden z nich byl ale natolik všímavý, že o tom uvědomil i zbytek. Všechny meče byly v okamžiku vypnuté a droidi se deaktivovali též.
Mistře, slyšeli jsme, že se něco stalo na Tarisu, nevíte o tom něco?
Prolomila ticho jedna zvídavá holčička, po několika sekundách ticha, a podívala se na tebe svýma zelenýma roztomilýma očkama.

[Darth Revan]

Chrám Jedi, Dantooine.


Podívám se na čas a vidím tam 32 minut.
Omluvte mě, dnes nemám svůj den. Jinak k té věci na Tarisu. Nic o tom nevím a nemyslím si že by bylo pro Vás vhodné to vědět, jste ještě malý a může to mít sklony k temné straně, na to pamatujte. Skrývejte emoce i vztek, nenechte aby vás ovládlo něco z toho, stejně tak strach. To všechno vede k temné straně.
Odpovím younglingům na jejich otázku a ještě dodám.
Do konce naší hodiny zbývá 10 minut. Takže vám dám volno a můžete se jít připravit na další výcvik. Uvidíme se zase za 4 dny.
Řeknu dětem a odejdu do svého pokoje. Cestou opět potkám Hickyho a dám se sním do řeči, mluvíme o všem možném a v tom kolem nás projde žák jménem Revan a já říkám Hickymu.
To je on, o kterém sem ti říkal. Slyšel jsem, že má v sobě tolik síly že neví kam s ní a že je velkou naději pro náš řád. Nevím ale co je na tom pravdy.
Projde kolem nás a já se za ním otočím a prohlížím si jeho roucho, které nebylo klasické jako měl každý. Když si ho dostatečně prohlédnu otočím se zpět na Hickyho.

[Pear]

Chrám Jedi, Dantooine.

Jo? Já zas slyšel že má sice velkej potenciál, ale jinak...
Nedořekne, protože se Revan zastaví a otočí se na vás.
Mluvíte o mně?
Přijde k vám, když zaslechne tvoji a řeč a pak Hickeyho koment.
Vedle vás mimochodem proběhne skupinka younglingů, ale jak Revan, tak Hickiey si jich ani nevšimnou.

[Darth Revan]

Chrám Jedi, Dantooine.

Nebudu nic zapírat a na rovinu řeknu.
Ano bavíme se o tobě, nebo spíše já sem s tím začal. Jelikož jak ty sám víš každý o tobě mluví jako o velkém a nadějném bojovníkovi s velkou silou. Dokonce i mezi mistrama se to šušká. Ale co je na tom pravdy jsem zatím nezjistil.
Odpovím Revanovi a kouknu se na Hickyho, ten vypadá jako by právě viděl tisíce divokých Kinraathů.
Hej, vole, co ti je?!
Zeptám se ho a proklepnu s ním.

[Pear]

Chrám Jedi, Dantooine.

Eh, nic, v pohodě.
Podívá se naopak Hickey na tebe. Revan se podívá na oba z vás.
Na všem je něco pravdy...
Poví tajemně Revan, a nechá dramatickou pauzu.
Hej, tys teďka hlídal tyhlety malý smrady, že? Slyšel jsem jak se o tobě baví mistr Vrook, asi tě bude brzo shánět...
Vyřkne zničeho nic Revan...

[Darth Revan]

Chrám Jedi, Dantooine.

Nehlídal, cvičil. Hold někdo není nadaný jako ty. Ale zastavím se tam, takže zatim. Měj se Hicky.
Odpovím a odejdu za Vrookem.
Dnes je tu docela rušno, na to jak je to tu vcelku malé je tu dost lidí. Zlatej Coruscant.
Řeknu si cestou za Vrookem a když k němu konečně dorazím tak zaklepu na dveře a pootevřu si.
Výcvik younglingů jsem dokončil. To je doufám pro dnešek všechno, mistře.
Podám hlášení a čekám na odpověď.

[Pear]

Chrám Jedi, Dantooine.

Jo, ty taky...
Odpoví Hickey, a dokonce revan i kývne na rozloučenou, čímž tě asi bere jako známýho. Nejspíše ještě né jako kamaráda, ale jako známýho určitě...
Ty se ale vydáš přímo za Vrookem. Zaklepeč, pootevřeš dveře a zahlásíš, že jsi skončil s výcvikem.
Pojď dál, A'rone...
Mávnul rukou, a ukázal na židli.
Pro dnešek všechno, pro zítřek ale ne. Dostali jsme hlášení, že se v krystalové jeskyni usídlila nějáká verbež a dvakrát dokonce přepadli kolemjdoucí. Na jedie si sice ještě netroufli, ale kdo ví co se může stát, pokud je tam necháme. Můžeš si s sebou ještě někoho vzít, abys nemusel jít sám. Zítra, až misi splníš, čekám kompletní hlášení, co tam bylo a jak jsi to vyřešil...
Skončí mistr, ty si mimochodem všimneš jak kolem místnosti prochází Revan do jídelny...

[Darth Revan]

Chrám Jedi, Dantooine.

Jen přikývnu mistrovi a zavřu opět dveře a všimnu si kolemjdoucího Revana jak směřuje k jídelně. V tom mě přepadne také hlad až se z toho musím chytnout za břicho.
Sakra, dostal sem to ale hlad, musím se pořádně najíst, den bude ještě dlouhý.
Řeknu si a jdu směrem k jídleně, nikam nepospíchám. Když dojdu do jídelny, všimnu si že je všude téměř prázdnou, tak neváhám a naberu s rychlostí jídlo a jdu k prázdnému stolu do rohu.
Tak, dobrou chuť si přeju, dnes to sice nevoní, ale lepší než nic.
Opět mi proletí mozkem myšlenka a začnu jíst.

[Pear]

Chrám Jedi, Dantooine.

Jedl jsi né moc vábnou kaši, celou dobu sám. Za celou dobu co jsi tam byl tu nikdo dokonce ani neprošel.
Dojedl jsi, odložil jsi nádobí na určené místo a stál jsi na místě, měl jsi před sebou celou enklávu a mohl jsi si dělat co chceš.

[Darth Revan]

Chrám Jedi, Dantooine.

Začal jsem tak přemýšlet co budu asi tak dělat. Nakonec sem si vzpoměl že musím najít někoho na zítřejší misi.
Koho bych tak mohl vzít, Hicky nemá čas to vím, možná B'ros'in, ale ten je takovej nemotornej a moc ukecanej.
Chvilku takhle stojím a přemýšlím a v tom si vzpomenu že pár metrů ode mně sedí Revan. Otočím se k němu a přijdu k jeho stolu.
Opět tě zdravím, promiň že ruším, ale hledám někoho na zítřejší misi v krystalové jeskyni, podle mistra Vrooka tam strašní nějaký žoldáci nebo něco takového. Tak jestli nemáš nic na práci a bude se ti chtít, uvítám pomocnou ruku.
Poté přisednu a čekám na odpověď.

[Pear]

Chrám Jedi, Dantooine.

Revan se na tebe podívala chvilku se zamyslel.
Ne, myslím že nic nemám...
Chvilku se odmlčel a opět se na tebe zadíval.
Takže by sme se tam na ty žoldáky mohli podívat.
Nechal si další chvilku na promyšlení.
Stejně sem už dlouho nebyl na pláních. V kolik se sejdeme?
Zeptal se tě a zadíval se za tebe na zeď.
Teďka mně omluv...
Zvedne se a až mu odpovíš, odejde a ztratí se v pleti chodeb.

[Darth Revan]

Chrám Jedi, Dantooine.

Tak fajn, co takhle zítra v 9 hodin před hlavní branou?
Řeknu a také se chystám pomalu k odchodu. Poté co odejdu z jídelny si to namířím přímo do meditačního sálu, kde vytrávím můj oběd a naberu síly na zítřejší den.
Když dorazím do meditačný místnosti, nejsem tam sám, je tam skupina třech mistrů a pár padawanů.
Usednu do meditační polohy přímo doprostřed místnosti, zavřu oči a začu odpočívat. Hlavou se mi prohání kdo že to může vůbec být v těch jeskyních.
Po přibližné hodině meditování se zvednu a už zde téměř nikdo není. Takže se ihned odeberu do svého pokoje připravit na spánek.

[Pear]

Chrám Jedi, Dantooine.

Chvilku medituješ, když tě přepadne velice zvláštní sen, nebo spíše vize.
Je to o velké přestřelce ve velké místnosti. Nedokážeš jí přesně identifikovat, ale vidíš kolem sebe spoustu mrtvých. Mezi mrtvými vidíš i sebe...
Sen tě nijak ale nerozhází a když se v klidu probudíš, uvědomíš si, že si pomatuješ málo z toho, co se ti zdálo.
Proto se vydáš do pokoje, kde si odbyješ svojí večerní hygienu, a ulehneš do své lože.
Usneš velice brzo. Ve spánku tě opět provází vize, tkerou jsi měl při meditaci.
Nyní je ale jasnější. I když stále nevidíš kde jsi, ani kdo jsou ostatní, vidíš sebe, když ještě žiješ. Ale né moc dlouho, protože hned na to tě probodně nečí světelný meč. Je zelené barvy...a to tě probudí ze spánku. Je osm hodin ráno...