Výcvik pro Elinor(Gareth Cane)

[Jordi Linx]

Neznámé místo, Pokoj:
Probuzení následovala tvoje analýza nad novou situací, respektive novým prožitkem, který se dostavil. Analýzou jsi strávil nějaký čas, stejně jako vytvořením domněnky, že jídlo s tím nemá nic společného. Na možnost opakování stavu jsi se rozhodl připravovat především po psychické stránce a po nasnídání, obědvání nebo snad večeření jsi mohl jenom vyčkávat.
Nedělo se nic - absolutně nic. Žádné pocity se nedostavily, kromě případné potřeby použít toaletu, ale jinak se nedělo vůbec nic. Jediné zvuky v místnosti jsi mohl vydávat ty, otáčející se toaleta a to bylo vše. Ani světlo nevydávalo žádné charakteristické hučení, tak obvyklé pro průměrně až vůbec udržované prostory, kterých bylo po celé galaxie víc než by se hodilo.
Nemohl jsi tušit kolik času uplynulo - minuty, hodiny? Brzy se dostavil pocit hladu, ale žádné další jídlo nepřicházelo, stejně jako voda. K hladu se tedy postupně přidávala i žízeň a to jenom prohlubovalo narůstající míru únavy. To tedy ukazovalo na to, že musely uplynout nějaké hodiny - kolik, těžko říci.
Tentokrát to byla prostá únava, co tě přemohlo a následkem čehož jsi hladov usnul. Po probuzení se situace opakovala, ale tentokrát zde byly patrné rozdíly. Nebolela tě hlava, jenom jsi byl hladový a žížnivý - tvé klasické jídlo po probuzení bylo na svém místě, stejně jako tentokrát dva hrnky s vodou. I výběr potravy byl pozměněn - byly zde dva kousky tmavého a dva bílého pečiva, přičemž každý z nich měl podivné aroma. I voda byla jiná v obou hrncích, netušil jsi proč, ale po dlouhém pohledu ti přišlo, že je mezi vodou v tmavé a světlé půllitrové nádobě rozdíl. Vše ostatní však zůstalo stejné.

[Elinor Yall]

Neznámé místo, pokoj

Začínal jsem si svým způsobem zvykat.
"Včerejšek" nepřinesl nic než testování pocitů a bdělosti. Ne že by bylo špatné se koncentrovat na pocity a detaily vězení.
Některé postřehy byly... cenné a nepochyboval jsem, že mi přijdou v budoucnu vhod.
Celkově ale byly ticho a nečinnost iritující. Jestli to takhle půjde dál... pak to takhle půjde dál. Kdybych věděl, na čem jsem, tak spíš vymyslím nějaký inteligentnější postup. Takhle se mi nechtělo riskovat.

V zásadě mi tedy začínal den jako každý jiný.
Běžná rutina, voda, pečivo. Tentokrát v dvojnásobném množství.
První nápad, že mi prostě má vydržet na dvakrát tak dlouhou dobu, jsem zavrhl. Jednak se jídlo od sebe v někerých detailech odlišovalo, jednak vzhledem k tomu, jak často se mnou někdo komunikoval, něco podobného jaksi nepřipadalo v úvahu. Opravdu to působilo jako nějaký test. Ideálně takový, který zcela postrádá přípravné materiály.
Jenže...
Výběr by měl smysl, kdyby se dalo pracovat s nějakými kritérii. Takhle to byla vyloženě sázka do loterie.Hlavní rozdíl byl v... kombinaci barev? Absurdní představa.
Co takhle se soustředit na to, co je... míň závadné?
Pečivu jsem na základě letmého průzkumu nedůvěřoval paušálně. S vodou, s vodou to bylo horší. Jestli se mi to nezdálo a skutečně byl mezi vodou rozdíl - mělo by smysl si napřed dát dohromady, která je v pořádku. Pokud nějaká. Taky tu byla možnost, že v pořádku nebude ani jedna, podobně jako jídlo.
Ta představa mě nepobavila a radši jsem se soustředil na podchycení rozdílů mezi vodou v světlé nádobě a vodou v tmavé.
Bez jídla nějakou dobu vydržím, jestli bude stejný problém, jako v předchozím... "čase bdění"... tak na experimentování typu "jedlost rostlin" bude času dost. Ale o dehydrataci nestojím.
Pokud tedy šlo o jídlo, plán byl jednoduchý. Vyselektovat, která voda je v pořádku, a tu si vzít.
A pokud šlo o jídlo, uplatnit na stejně barevné pečivo "test jedlosti" (tedy zkusit malý kousek, počkat, jak na něj organismus zareaguje, a podle toho rozhodnout ve věcech závadnost-nezávadnost pečiva).

[Jordi Linx]

Neznámé místo, Pokoj:
Se situací po probuzení jsi si už žádnou větší hlavu nelámal, protože jsi ji neshledal ničím neobvyklým a veškerou pozornost jsi tentokrát upřel především na svou stravu. A ještě konkrétněji na její tekutou část, kdy ses snažil tobě dostupnými způsoby odlišit vody navzájem od sebe a nalézt tu "lepší".
Jenže, ať jsi to zkoušel jakkoliv, tak jen z pouhého pohledu, čichu, sledováním vody při zatřesení - nemohl odvodit nic podstatného. A to i proto, že ať jsi se snažil sebevíc, tak sis nedovedl v tenhle moment vybavit jaké vlastnosti, které jsi zde mohl vysledovat, měla vlastně normální voda. Ač se to může zdát jako jednoduchá záležitost, tak sis něco tak triviálního u jedné z nejdůležitějších látek ve vesmíru, tedy její pitné konzistenci, nemohl vybavit. A tudíž jsi byl na stejném místě jako předtím, než jsi se rozhodl svou stravu lépe a důkladněji prozkoumat. Jediné, co jsi mohl s jistotou říci bylo, že kapaliny byly něčím odlišné, ale ani jedno aroma, což byl nejvýraznější rozdíl, ti nepřipadaly nijak závadné. Žádná zbytečná hořkost, nasládlost, kyselost nebo zatuchlost, prostě jenom něco, co prozrazovalo odlišnost.

[Elinor Yall]

Neznámo kde, pokoj

Fajn. To bych si mohl rovnou hodit kreditem a náhodně vybrat, pomyslím si snad ani nepříliš rozladěně.
Touhle cestou to nepůjde.
V zásadě to nepůjde žádnou klasickou vyřazovací metodou, a abych se přiznal, rozdíly mezi světlou a tmavou nádobou se v mých sympatiích nijak neodrážejí. Výsledek je prostý a stejný, jako když se svého času z archů foliopapíru rozmístěných na stole losovaly přezkušovací otázky. Rozhodnu se tedy napít té vody, z které budu mít intuitivně lepší pocit - čímž myslím, z které budu mít podvědomě dojem, že by přece jen mohla být bezpečnější či méně závadná.
Barevné odlišení nádob v tom beru jako spíš matoucí prvek, řídím se vyloženě pocitem.
Beztak si musím jednu z nádob vybrat. A ta odlišnost může být stejná, jako bývá u zadání jednotlivých příkladů a otázek. Prostě to nechám na náhodě.*

--------------------------------------------------------------
* takže "náhodný výběr" je tmavý hrnek

[Jordi Linx]

Neznámé místo, Pokoj:
Jako rozhodující faktor pro posouzení, které pití je méně závadné sis vybral svoji intuici. A ta tě přiměla natáhnout se po černé nádobě z níž jsi se naplnil plného doušku. Chuť vody byla - vodnatá, možná trochu podobná některým z nesčetně druhů minerálek s příchutěmi z celé galaxie. Rozhodně se však nejednalo o nic dráždivého a okamžitý efekt se nedostavoval - zdálo se tedy, že problém s vodou byl vyřešen a pro tohle probuzení byl za pitný označen ta tmavá nádoba.
Tohle sis alespoň myslel po chvíli, kdy bylo vše v pořádku - ale za nějakou dobu, nejspíš nějakou tu hodiny, se začal objevovat podivný pocit. Bylo to jiné než předtím, přesto dezorientující. Barvy v pokoji, byť jich zde nebylo nikterak hodně se začaly různě měnit a to v rámci celého spektra. Nepociťoval jsi žádné fyziologické potíže, tohle celé se dle všeho odehrávalo jen v tvé hlavě. Pořád ji přesně věděl, kde je postel, jaký má tvar, jak je pokoj velký, ale barvy toho všeho byly úplně jiné neustále se měnily. Navrch se měnila barva i tvého vlastního těla, tedy z úhlu, z něhož jsi to mohl vnímat. Přibyly i pocity ledabylosti a nevázanosti, jakéhosi podivného uspokojení, kdy ti pro úsměv na tváři, ať už dobrovolný nebo ne, stačilo jenom ležet na palandě a sledovat hru barev okolo zářivky.
Tento stav trval asi stejně dlouhý úsek, než se stihl zaktivovat a rozhodně to nebylo nic příjemného. Protože, jak odezníval, tak začínal mít stále větší podobnost s příznaky, když je jedinec po hodně silném tahu skrze největší putyky v oblasti. Jediný rozdíl byla absence nutkání něco vyzvracet - to ostatní, bolestí hlavy, mírné zmatení, akustická citlivost a další zde byly v plné kráse.

[Elinor Yall]

Neznámo kde, pokoj

Můj vztah k omamným a psychotropním látkám se vždy dal nazvat krajně negativním. Dokonce natolik negativním, že v době, kdy teenageři mají sklon experimentovat se vším možným, jsem si zachoval velmi obezřetný a velmi důrazný distanc.
Dosti pochopitelně, jak jsem usoudil při pohledu na zářivku měnící barvy.
Představa, že mě něco takového přiměje se přiblble usmívat, mi připadala... děsivá.
Zajímalo by mě, proč jsem z toho měl ten "lepší pocit".
Odpovědí mohlo být povícero. Každopádně vybírat světlá-tmavá je takové... složité. Na druhou stranu, hodit výběr mezi světlým/tmavým hrnkem a nádobím dejme tomu červeným s modrými puntíky, jo, to by bylo vybráno hned a jednoznačně.
V duchu jsem se té představě uchechtl a zadoufal, že podobnou šílenost nepotkám u příští snídaně.

Prapodivná lehkost bytí se postupně začínala, k mé úlevě, vytrácet a minimalizovat. Tentokrát jsem se obešel i bez spavé pauzy. Příznaky prostě odeznívaly, přešly do... bolesti hlavy a podobných "příjemností".

Vezmu to jako cosi, s čím už můžu zkusit něco dělat. Zkusit se soustředit, vymést nepříjemné pocity na okraj. Co s akustickou citlivostí, mě zrovna nenapadalo, ale jestliže jsem byl jediným zdrojem hluku, stačilo se prostě chovat tiše do doby, než mě to přejde.
Každopádně bylo na místě pokračovat s experimenty a opatrně ochutnat tmavé pečivo.

[Jordi Linx]

Neznámé místo, Pokoj:
Následky přinášející sebou střízlivost byly sice nepříjemné, ale vzhledem k tichu v místnosti a tvé snaze postupně rychle vymizely. S tím jsi se rozhodl pro další krok v zájmu zachování svého fyzického zdraví a opatrně jsi ochutnal tmavé pečivo. Pět vteřin poté jsi toho na chvilku zalitoval, protože kus pečivě byl nemístně hořký až se ti od toho křivila většina obličejových svalů. Po této ochutnávce jsi chvíli zkoušel analyzovat svůj stav a všímat si možných odchylek, ale až na občasné zaškubání obličejového svalstva při myšlence dalšího sousta se nic podezřelého nedostavovalo. Z tohohle hlediska se tedy tmavé pečivo zdálo být v pořádku, na rozdíl od vody v tmavé nádobě.
To celé vyvolávalo otázku, jak do toho zapadá světlé pečivo a voda ve světlé nádobě a cože tohle celé mělo vlastně znamenat. Současná situace ti umožňovala vyzkoušet i ostatní dva druhy, protože se nezdálo, že by brzy mělo následovat jakékoliv jiné ukrácení tvé chvíle. Mohl jsi ještě přijít s něčím jiným na ukrácení chvíle, ale tvá cela ti mnoho možností opravdu neposkytovala.

[Elinor Yall]

Neznámé místo, Pokoj:

Experiment pokračoval.
Jen tak mimoděk mě napadlo, že ten, kdo tohle vymýšlel, se asi musel hoooooodně, hooooooodně nudit. Každopádně jsem začínal mít jistou teorii ohledně logického systému "dochucení" jídla i vody.
Odhadoval jsem, že v případě jídla půjde jen o chuťové nuance, zatím co v případě vody... bude to zajímavé, až se dostanu k světlé nádobě, protože s tím byly spojeny dvě hlavní možnosti.
To ale bylo otázkou budoucnosti.
Současnost se nesla ve znamení ochutnání světlého pečiva.

[Jordi Linx]

Neznámé místo, Pokoj:
Protože jsi měl za sebou ochutnávku tmavé části tvého jídla a pití, přešel jsi k ochutnávce té světlejší. Místo vody jsi však začal jídlem - konkrétně světlým pečivem.
Světlé pečivo po prvním nakousnutí chutnalo mírně slaně, ale v celkovém dojmu to bylo jenom k dobru. Po ochutnávce jsi chvilku čekala, aby to po pár minutách přišlo. Žaludek se ti začal převracet ze strany na stranu a ústní dutina ti vyplnila hodně nepříjemná pachuť. Bylo to podezřelé, protože tvoje chuťové buňky nehlásily nic podezřelého, nebo to prostě bylo tím, že s něčím podobným jsi doposud neměl zkušenosti. Snažil jsi se potlačit onu nevoli a bojovat proti nevolnosti,ale tahle cesta se nakonec neukázala jako reálným řešením a zanedlouho jsi musel objímat toaletu a zbavovat se jídla, které jsi doposud pozřel. Nebylo toho mnoho, byť proces by naznačoval alespoň dvojnásobné množství. Jakmile jsi skončil se zvracením, tak nepříjemný pocit vymizel a vše se již zdálo v pořádku. Mohl ji se vrátit ke svému jídelnímu tácu a pokračovat v experimentech nebo zkusit nějakou jinou činnost.

[Elinor Yall]

Neznámé místo, Pokoj:

Teorie prošla menší a poněkud drsnější a nepohodlnou úpravou díky konfrontaci s praxí. Říct, že závěrečného kroku, totiž ochutnávky vody ve světlém hrnku, jsem se jaksi neobával, by bylo lhaní si do kapsy.
Podobnou reakci, jaké se mi dostalo po ochutnání světlého pečiva, jsem totiž čekal od světlého hrnku s vodou. Tedy - něco podobného, nebo stejnou nevolnost, jaká mě potkala "včera".
Ber to pozitivně, tmavé pečivo se dá jíst.
A voda v tmavém hrnku má sice jakési vedlejší účinky, ale pořád je v zásadě nezávadná.
A spoléhat na dojmologii se nedá.
Nakonec "se nedá nic dělat" a dokopu se k ochutnání vody ve světlém hrnku.

[Jordi Linx]

Neznámé místo, Pokoj:
Epizoda se světlým pečivem nebyla povzbudivá a dostavila se dříve, než jsi původně očekával. Zbývala ti poslední neochutnaná věc z tvého tácu s jídlem - světlý hrnek s vodou. Rezignovaně na něj pohlédneš a ochutnáš i z něj.
Jako obvykle chvilku trvalo, než se dostavil nějaký účinek, ale dostavil se. Voda chutnala vodově, bez výrazné chuti či nechuti - prostě se tvářila jako vrchol neutrálnosti. To do doby, než na tebe přišel pocit horka. Bylo ti postupně tepleji a kontroly dotekem na jednotlivých částech těla ti potvrzovali, že tvá celková teplota těla se vychýlila nahoru. To trvalo až do chvíle, kdy sis připadal, jako bys byl na nějaké vulkanické planetě a opaloval se u lávové řeky. Následkem toho se ti zrychlila dechová i tepová frekvence a cítil ses unavenější. Vzhledem k vypitému množství tohle však po asi deseti minutách, nebo chvíli, kterou bys za deset minut běžně považoval, opadlo. Poté následoval pozvolný pokles do normálu, dokud se vše neustálilo na původních hodnotách. Nyní jsi měl konečně představu o účincích všech prvků tobě donesené potravy a mohl jsi zaujmout patřičný postoj.

[Elinor Yall]

Neznámo kde, pokoj

Takže pokud jde o jídlo, tam je to jasné. Tmavé pečivo.
Sice nechutnalo právě nejlépe, ale mělo sklon v žaludku zůstávat a to mu přičítalo jednoznačné plus body.
Podstatně horší to bylo s vodou.
V zásadě mi přišel obsah tmavého i světlého hrnku neškodný, pokud šlo pouze o malé dávky. A upřímně, po otestování se mi nechtělo vypít větší množství vody z JAKÉHOKOLI z nich. Na druhou stranu, bylo to nutné, pokud jsem nechtěl provozovat legraci typu "usrkáváním proti dehydrataci".
Z hlediska celkové závadnosti mi přišla rizikovější ta v světlém hrnku - v případě většího množství vypitého najednou by se svými vlastnostmi mohla způsobit pěkný průšvih.
Ta první taky.
S tím se nedalo polemizovat.
Na druhou stranu, doznívání prvních stavů se dalo... ano, využít, použít k posílení "emocionální čočky". Ta myšlenka se mi vkradla do podvědomí a překvapila mě. Co by se mnou udělalo či neudělalo větší množství vody ze světlého hrnku, jsem nechtěl riskovat, asi bych ale nežádoucí následky zvládal hůře.

Rozhodl jsem se nasnídat, totiž pomalu se pustit do tmavého pečiva doplněného střídmou konzumací vody z tmavého hrnku. U vody zůstávalo u jednotlivých doušků, s tím, že jsem se snažil odhadnout míru, kdy by jí mohlo být... příliš, pokud šlo o vedlejší účinek. S tím, že v tomhle případě bude méně více.*
Kvůli vodě jsem si nechal stranou i polovinu tmavého pečiva.
Relativní zasycení se dostavilo, a protože jsem se snažil sousta i zapít, bude lépe počkat se zbytkem jídla na... později. Přece jen, nevím, jestli a kdy mě vytáhnou ven na nějakou... jinou zkoušku. A pak bude dobré mít hlavu tak čistou, jak bude možné.


*myslím, že by to mohlo být tak 1/2 vypotřebované

[Jordi Linx]

Neznámé místo, Pokoj:
Po experimentování s potravinami jsi konečně dospěl k nějakému řešení ohledně toho, co nakonec doopravdy sníš. Jako vítěznou volbu jsi nakonec zvolil tmavé pečivo a vodu v nádobě stejného odstínu. Na hořkost pečiva jsi byl už připraven, stejně jako ses rozhodl užívat si barevného opojení. Takto probíhala tvá snídaně, byť od probuzení muselo utéci dost času, který jsi věnoval ochutnávání a testování poživatin.
Snědl jsi polovinu pečiva, stejně jako jsi vypil polovinu vodu a to v poměrně rychlém sledu, jak jsi začínal věřit, že už jsi schopen se s tím nějak rozumně vypořádat. Jenže chvilku poté, co jsi skončil s jídlem se objevil nový pocit, nový vedlejší příznak. Vlastně místo všech, které se dostavily původně při předchozí samostatné konzumaci těchto dvou poživatin, se dostavil úplně jiný. Začal jsi vnímat ztrátu citu do všech končetin současně - projevovalo se to pomalejší a nepřesnější odezvou, ztrátou síly. Byl jsi rád, že jsi se dostal na postel včas, protože stav se zhoršil až do té podoby, kdy jsi jenom ležel bezvládný na posteli, neschopný se jakkoliv pohnout. Pouze jsi mohl tupě zírat do stropu a čekat, až stav odezní, protože tvoje tělo ignorovalo prakticky všechny rozkazy nervové soustavy, nebo snad ona je odmítala přenášet. Tak či onak jsi musel docela dlouhou dobu ležet nehnutě, rád, že aspoň dýcháš, než se začal pomalu navracet otupělý cit do končetin. Nakonec jsi byl schopen se i posadit a cit se vrátil do původní úrovně, jenom jsi ještě pociťoval jakousi vláčnost a nejistotu tvého svalstva.

[Elinor Yall]

Neznámé místo, pokoj

Do háje.
Volba menšího zla nedopadla právě očekávaně. Vlastně spíš neočekávaně.
Sakra, proč mě nenapadlo, že jednotlivé přísady mohou tvořit zajímavé kombinace?
Do huttí kloaky.
Odpověď na to v zásadě nebyla až tak složitá. Vyvedení z míry. Roztržitost plynoucí z boje s dezorientací.
Nad situací jsem ztratil kontrolu, pokud jsem ji kdy měl. Jen z té představy mi vařila krev v žilách. Mít možnost praštit plnou silou do zdi, udělám to jen proto, abych emoci vyventiloval. Naštěstí ta možnost nebyla. Jedna z menších výhod fyzického zkolabování a intenzivní nevolnosti.
Do náhrobní aranže.
V tuhle chvíli jsem prostě nebyl schopný než ležet na zádech, koukat se na strop, počítat imaginární pavučiny a nechat emoce, ať se přeženou někam, kde k něčemu budou.
Vteřiny plynuly, vztek zkapával do míst, kam jsem se rozhodl vykázat veškeré pocity, aby k se daly později využít konstruktivnějším způsobem, a situace se stávala stále více surrealistickou.
Slabost naštěstí nezasáhla mysl. Mohl jsem se tedy soustředit na svůj stav, sledovat míru nevolnosti a čekat na první příznaky zlepšení. Trvalo to docela dlouho.
Aspoň příležitost sledovat, jak se začne do nervové soustavy pomalu vracet cit. Nějaký optimismus je potřeba si pěstovat.

Postavit se na nohy jsem zkusil, sotva se dostavily první signály naznačující zlepšení.
Musel jsem si ještě počkat. Postupovalo to pomalu a váhavě. Nepříjemné. Zatraceně nepříjemné.
Rozhodl jsem se to ignorovat a hned, jak to bylo více než teoreticky možné, jsem se přinutil posadit a následně i vstát. Malátnost nepotěšila.
Donutil jsem se udělat pár kroků po místnosti, pozornost zaměřená na to, aby se mi nepodlomily nohy hned při prvním kroku.
Sice nevím, kde jsem a co po mě kdo chce, ale ležet na posteli a koukat se na strop nechci déle, než je nezbytně nutné.
Pro jistotu jsem se radši držel u stěny, a vyrazil na menší procházku po místnosti. Předpokládal jsem, že když se nebudu slabosti poddávat, bude odeznívat rychleji. A cílem číslo jedna bylo obnovit plnou sebekontrolu. Zlost a pocit nepohodlí a bezmoci mi v tom spíše pomáhaly - zejména to třetí bylo něco, co jsem si nehodlal tolerovat déle, než bude nezbytně nutné, a právě možnost dát se co nejrychleji do pořádku a funkčního stavu byly způsobem, jak se jí postavit. Byť v malé míře.

[Jordi Linx]

Neznámé místo, Pokoj:
Pocit absolutní bezmoci po posledním pokusu o to, dostat do sebe nějakou potravu, ti byl natolik nepříjemný, že jsi se, jakmile to bylo možné, pokoušel okamžitě vstát. Než se ti povedlo konečně posadit, tak jsi s sebou několikrát praštil do postele. Když se to konečně povedlo a zdálo se vše stabilní, tak jsi přikročil k dalšímu kroku, kterým měla být chůze. Celá situace a všechny ty stavy tě nutily především k jednomu jedinému - hlavně něco dělat. Při prvním pokusu o vstání z postele se dělo totéž, co při pokusu o posazení -hrubé zhroucení na postel. To tě však neodradilo a za chvilku jsi se už belhal podél zdi a snažil se získat zpět svou jistotu. Trvalo to ještě notnou chvíli, než jsi mohl chodit sám bez opory, ale nepříjemné brnění ze svalů celého těla stále nechtělo zmizet ani po další chvíli. Vše nakonec skončilo tak, že jsi vyčerpáním ulehl na postel a znova usnul.
Když jsi se probral, tak jsi se zklamáním zjistil, že jistá otupělost tvých končetin a vlastně veškerého svalstva byla ještě stále na místě. Pohybovat jsi s nimi však mohl bez omezení, byť cit rukou také stále ještě nebyl ideální. Na tradičním místě jsi mohl zahlédnout tvůj 'oblíbený' podnos s denní dávkou jídla. V tomto cyklu byly k dispozici dvě stejně barevné půllitrové nádoby s vodou, světlé pečivo a kus zeleniny. Jinak se vše zdálo stejné jako předtím.