Výcvik pro Elinor(Gareth Cane)

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Výcvik pro Elinor(Gareth Cane)

Příspěvek od Jordi Linx »

Neznámé místo, Temný pokoj:
Když jsi přišel k vědomí, tak jsi neměl tušení kde jsi, jak dlouho tu jsi, či jak jsi se sem dostal. Měl jsi pocit, jako bys ochutnal všechna narkotika, jež se při některých misích v rámci NRIS podařilo zabavit. Když jsi se trochu rozkoukal po svém hodně zatemněném pokoji - mohl jsi určit jeho jednoduché a strohé vybavení. Jedna vrzající palanda, malý stolek s poslepovanou židlí a slabě zářící světlo na stropě, k němuž se ti nedařilo nalézt vypínač. Co jsi tu postrádal byla také klika od dveří, které jsi identifikoval jenom díky spáře v jedné ze zdí.
S probouzením se začaly také matně vybavovat neurčité vzpomínky, cože se to vlastně dělo. Jako první se vybavily vzpomínky na úkol, který jsi dostal zadaný - infiltrace nově se formující organizace v rámci Imperiálního Pozůstatku, která shrabovala členy z některých dříve zlikvidovaných organizací. Infiltrace se mělo dosáhnout přes tým námezdních lovců, protože bylo zjištěno, že tato organizace si propůjčuje síly pro své konání, kde je to jenom možné. Následovalo vymyšlení skryté identity, cesta na ... Ithor, i když jistota ohledně této planety byla jakási mlžná, kde ses připojil ke skupině námezdních lovců. Poté cesta ... neznámo kam a setkání, společně s ostatními lovci s dvěma divnými týpky v kapucích a vlastně celkově podivných hadrových šatech. Následovat mělo nějaký pohovor, nebo něco podobného, ale zde se mlžení v paměti stávalo stále silnějším. Vlastně už to mělo pouze formu jakýchsi kratších záblesků - týpek v jinak zbarveném oděvu, malí létající kulatí droidi, kouř trosek a pořádná porce hněvu. Pak následovalo okno až do současné chvíle - alespoň tě mohlo hřát zjištění, že jsi celkově v pořádku, i když bez jakékoliv výzbroje nebo čehokoliv, co jsi měl u sebe. Zůstalo ti pouze tvoje oblečení, ale pokud v něm něco předtím bylo, tak jsi to teď určitě postrádal.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Elinor Yall

Příspěvek od Elinor Yall »

Neznámo kde, temný pokoj

Připadal jsem si jako když mi bylo devatenáct a po oslavě ukončení prváku na akademii se vzbudil s černou dírou v hlavě. Tehdy z mozku jako z chlupaté deky vylézala celá Reimiho akce, které se nedalo nezúčastnit (jediná účinná obrana by snad byla mít k dispozici Hvězdu smrti a zlikvidovat planetu s akademií) a která dopadla podstatně katastrofálněji, než jsem čekal v nejhorších odhadech.

Jenže tohle bylo mnohonásobně horší.

Vědomí vypadalo, jako by se přes ně několikrát přehnala fronta a aby to bylo zajímavější, došlo i na orbitální bombardování. Většina vzpomínek se topila v mlze dost koncentrované bolesti, a mnohem příjemnější bylo se v tom topit, než se snažit pročistit hlavu a nějak se zorientovat.

Smůla, Garethe. Spaní počká.
Přinutil jsem se posadit, opřít se zády o roh místnosti, tak, že jsem měl i dobrou vyhlídku po zbytku... kumbálu... a pustil se do třídění informací. Vzhledem k vybavení a celkovému stavu to byl i nejlepší bod, kde začít, aniž bych ze sebe či pravděpodobných pozorovatelů dělal naprosté hlupáky.

Tedy, ne že bych si jako naprostý hlupák nepřipadal já.
Člověk stráví spoustu práce s přípravou dokonalého alias - které nakonec ani nestačí pořádně využít.
Nejspíš v tom byl někde schovaný zásadní háček, ale všechno se omezovalo na pouhá tušení a spíše neurčité pocity. Hypotézy se s tím sice nějak skládat daly, ovšem vyvrátit si je nedalo nijak velkou práci.
Strašně iritující situace.
Ostatně, tak se dalo shrnout celé tohle probuzení v temné místnosti v neznámém komplexu a na neznámém místě.
V situaci nejvíc ze všeho podobné oživlé noční můře.

Na to, že mi chemickou cestou pořádně propláchli mozek - a to pod láskyplnou péčí IT-O - jsem byl podezřele v pořádku. Tedy až na výpadky paměti a to, že mi dost útržků nedávalo vůbec žádný smysl... jenže jestli ti parchanti zmixovali bavo-6 s loquasinem a pro větší zajímavost koktejlu přidali skirtopanol (ohromná variabilita příznaků a reakcí by tomu odpovídala), mohl jsem si gratulovat, že to dopadlo alespoň takhle.
Idioti. To jim nikdo nedal seznam výslechových drog s instrukcí "tyhle nekombinovat, natož pak míchat lžičkou či protřepávat"?!?
Mimoděk mi cuklo v koutcích - a pousmání v duchu strnulo.
Vzato kol a kolem, naprosto jsem nechápal, proč jsem se po tom všem, co si mozek v útržcích zapamatoval a co jsem si dokázal znovu vybavit, ještě naživu. Bezpochyby to byl dlouhý a zajímavý rozhovor, přesně toho typu, který imperiální tajné služby ukončovaly ranou blasterem do hlavy.
Nicméně jsem byl naživu a zjevně mi nebylo na umření, což by mi správně po konverzaci s IT-O mělo být.
Hraní si na lidská práva nepřipadalo v úvahu; vzhledem k tomu, co mému zajetí předcházelo, jsem rozhodně neměl statut válečného zajatce a to druhé straně nechávalo naprosto volné ruce ohledně toho, co podniknout.
Ve hře tedy byly dvě základní alternativy - první, že se impové nedozvěděli, co je zajímalo, a tak se rozhodli pro další kola rozhovorů. To mohlo být obzvlášť zajímavé, hlavně jestli se jim podařilo v průběhu prvního kola vylikvidovat podstatnou část toho, co je zajímalo... což se nedalo vyloučit.
Druhá - totiž že pozornost, jíž se mi dostávalo, se netýkala Garetha Canea, kapitána NRIS, ale Riona Farrela, a mohla být součástí něčeho většího a složitějšího, mi sice nedávala moc smysl, ale pořád tu byla. I v kombinaci, že jsem v Rionově roli udělal nějakou chybu, nebo že se moje alias trefilo přesně do toho, s čím mají místní imperiálové problémy. Třeba jejich přístup k přebírání z nejrůznějších frakcí nebyl tak jednoduchý, jak to mělo vypadat... a podařilo se mi vytvořit někoho z frakcí, které tu byly v neoblibě.
A nebo jde o něco úplně jiného. Nebo o něco... částečně jiného.
Mohli použít lotiramin?
To by amnézii vysvětlovalo velmi dobře, prostě by nechtěli, abych věděl, co přesně ze mě dostali.
Což ale znamená, že by mě potřebovali živého a relativně v pořádku.
...zajímavé...


Přitáhl jsem si kolena pod bradu.
Prostě bude hůř. Mnohem hůř, pomyslel jsem si ponuře.
Ale taky to dávalo možnost.
Možnost pokračovat v úkolu natolik, nakolik to bude možné. Což bylo... to hlavní? Rozhodl jsem se vycházet z toho, že ano.
Šancí efektivně pokračovat sice moc nebylo, ale pořád lepší než se dusit ve vlastní šťávě.

Ať už to bylo jakkoli, na tahu byla druhá strana.
Já mohl maximálně tak být při vědomí, snažit se co nejlépe zalátat prázdná místa v paměti - a pozvolna si rekonstruovat své informace o Rionu Farrelovi. Přece jen, kdyby byla možnost se svého alias držet, připadalo mi to jako mnohem lepší než se na ně vykašlat.
Přece jen - proč to všechno dělat impům jednodušší, než je nezbytně nutné, ne?

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Příspěvek od Jordi Linx »

Neznámé místo, Temný pokoj:
Hlavou ti vířily myšlenky, krkolomné vzpomínky - pokud se tak tedy daly nazývat ty střípky a náhodné záblesky, které jsi občas postřehl. Alespoň, že jsi už překonal účinek toho všeho, co v tobě bylo, i když jsi neměl sebemenší tušení, co a kolik toho bylo. Jediné, co ti zbývalo bylo přemýšlení o všech možných konspiračních teoriích, které mohly stát za tím, že jsi byl právě tady a teď, stejně jako teorie, co se bude dít dál.

Z tvého tichého přemýšlení tě vyrušilo až otevření se dveří, které zajely do stropu s mírným zasyčením. Ve dveřích stála postava, nejspíše muže v tmavě fialovém látkovém oděvu oděvu s menšími kovovými krytkami na ramenou a delším kovovým válcem zachyceným na jeho opasku. Přes hlavu měl přetaženou kapuci, stejně jako měl zakrytý i nos a ústa. Při drobném šmátrání ve vzpomínkách se ti však nevybavilo nic, co by ti pomohlo jej nějakým způsobem identifikovat, nebo si někam přiřadit. Vlastně tu byla drobná podobnost s týpky v odlišně zbarvených oděvech, ale stejného střihu. Tenhle však mezi nimi chyběl, takže se nejspíše jednalo o někoho nového.
Vstaň a pojď se mnou.
řekl pouze krátce a drobně odstoupil, aby ti uvolnil prostor do chodby, kovově modré barvy, kde se nacházelo množství pravidelně rozmístěných dveří, které nejspíše vedly do podobných pokojů, jako byl ten tvůj. Muž ti jasně naznačil, že máš ze dveří jít doleva ke konci chodby, kde byly zavřené dveře na identifikační zařízení, které vyžadovalo číselný kód a nejspíše ještě nějakou další autorizaci. Muž čekal, až se dáš do pohybu, aby měl v plánu kráčet v tvých zádech - tedy v pozici, kdy tě bude mít plně pod dohledem.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Elinor Yall

Příspěvek od Elinor Yall »

Neznámo kde

Při vstupu neznámého do místnosti mám nutkání se sebou lehce trhnout; pocit... nejistoty? strachu?... se mi ale podaří víceméně úspěšně zamaskovat a tak jen zvednu hlavu a neznámého si prohlédnu.

Nu, skutečně JE neznámý.

To samé bych sice mohl říct o naprosté většině lidí a věcí na tomhle těžko říct jakém místě, ale i tak bylo fajn si to uvědomit.
Se starými známými by to mohlo být horší.
Buď jak buď, s představováním se neobtěžoval, s formálním uvítáním či alespoň přáním dobrého rána taky ne. Instrukce byla stručná, jasná, výstižná - prostě pět slov.

Zvedl jsem se z palandy, s vcelku jistým tušením, že dělat problémy by znamenalo si ukousnout podstatně větší sousto, než bych byl schopný v současnosti zvládnout, takže mi nezbylo než se vydat požadovaným směrem. S cizincem v županu za zády.

Ale no tak.
Přece bys nechtěl, aby riskoval, že ho přiškrtíš, něčím praštíš, nebo celkově provedeš něco ošklivého, načež se pokusíš o zdrhnutí...


Pomyslel jsem si cosi o tom, že na neznámém místě s naprostým nedostatkem jakýchkoli konkrétnějších informací, by to bylo až příliš sebevražedné.
Místo toho jsem se rozhodl NENÁPADNĚ dát pozor na své okolí, pokusit se ho co nejlíp si prohlédnout, se snahou všimnout si nějakých detailů, které by mohly být do budoucna užitečné. O osobách platilo to stejné.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Příspěvek od Jordi Linx »

Neznámé místo, Chodby komplexu:
Uvědomil sis, že jakýkoliv vzdor by v tvé současné situaci byl marný a podrobil ses tedy jednoduchému příkazu muže, jehož styl oblečení sis pro sebe nazval županem. Dokráčeli jste na konec chodby, kde neznámý zadal číselný kód a po odhrnutí si roušky z úst pronesl náhodné slovo, aby se mohla provést zvuková analýza, na jejímž základu a číselném kódu se otevřely dveře. I ta krátká chvilka ti však stačila k tomu, abys mohl rozpoznat jeho rysy obličeje, které ti v paměti opět nikam nezapadaly. Jeho šedé oči s jakýmsi drobným nádechem žluti byly posazené těsně u špičky menšího nosu, který byl trochu zakřivený, ale ne natolik, aby se to považovalo za jasnou vadu na kráse. Nos obklopovaly mírně buclaté tváře, kterým dominovaly dost široké rty, jež se však příliš často neusmívaly. Při vyřčení zkušebního slova jsi také mohl zahlédnout pečlivě udržovaný chrup, který se blížil více bílé, než žluti mnoha tvých kolegů denodenně sedících v centrále NRIS. Na konec byla nevýrazná brada s drobnou jizvou na její levé straně - to vše na hladce oholené tváři.

Po průchodu těmito dveřmi jste procházeli sérií chodeb, které se kroutily komplexem, kdy jsi v nějakým určitě byl, a vedly vás k vašemu cíli. Nespatřil jsi žádná okna, ani průzory - prostě nic, co by prozrazovalo, co by mohlo být venku. Cestou sis uvědomil, že jste opustili jakési obytné křídlo a mířili do jiné části, než jste stanuli v široké chodbě s trojicí dveří, vyjma těch, kterými jste přišli. Neznámý tě zavedl k těm nalevo, otevřel je a vešel za tebou dovnitř.

Místnost měla drobnou předsíň, kterou jste rychle prošli, a kde jsi mohl zahlédnout pouze příjemnou židli, než jsi se octnul ve větší místnosti, jež připomínala malou tělocvičnu. V zadní části byl postavený stůl s talířem jídla, sklenkou vody a před ním stál droid, jenž jevil bojové vlastnosti. Jeho rezavý nátěr skrýval některé jeho promáčkliny a místo jedné ruky měl kouli dvojnásobku velikosti sevřené ruky a na druhé kratší čepel. Asi tři dva metry před ním byl položen nůž, no spíše menší mačeta. Tvůj průvodce zamířil zpět ke dveřím v nichž se ještě zastavil.
Jestli chceš jíst, tak se k jídlu musíš dostat.
pronesl pouze a zmizel za dveřmi, které se zamkly a odřízly tě tak v místnosti se stolem, židlí, talířem jídla, menší mačetou a droidem stojícím před stolem.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Elinor Yall

Příspěvek od Elinor Yall »

Neznámo kde

Ta bezpečnostní opatření jsou opravdu... zajímavá, pomyslím si, přičemž "zajímavá" funguje do značné míry jako synonymum "nesmyslně působící".
Zvlášť, když mimoděk srovnávám zkušenosti s NRIS a republikovou armádou - oboje ve srovnání s mými hostiteli působí jako zájmové sdružení amatérů. (Nutno nicméně dodat, že členové jisté organizace naopak dovedně vzbuzují dojem klubu paranoiků... v tom významu, že když jsem paranoidní, ještě to neznamená, že po mně nejdou.)
Mé celkové dojmy z budovy se rozhodně jinak popsat nedaly (krom toho, že až na to dojde, bude se odtud zatraceně špatně mizet a to ještě ani nevím, kde se to nachází), a přestože jsem začínal mít pocit, že se v ní pomalu i dokážu zorientovat, stále mi to bylo platné asi jako průměrnému Gamorreanovi nárys prototypu hyperprostorového motoru.

Pokud jde o můj "úkol"...
CO, PROSÍM?!
Překvapená myšlenka provázená tázavým, trochu zmateným, trochu nazlobeným povytažením obočí - a rychlým přelétnutím pohledu od dveří s pozorovatelnou na droida, na zbraň a na droida.
Test.
A zcela neskrývaný k tomu.
A s motivací typu "stejně nemáš na výběr".
...někdo si tady koleduje o problém - nebo alespoň o alternativní řešení.
Tímhle jsem svého času dost ztěžoval život vyučujícím na akademii a vlastně i předtím... když se mi úkol nezdál, nelíbil, měl jsem z něj divný pocit, nebo těžko říct co, místo hlavního řešení, k němuž se mě snažili navigovat, jsem se pokusil najít jiné, zcela odlišné, a stejně tak dobře funkčí.
A alternativu Riona Farrela jsem si dokázal představit vcelku snadno - vyřídit droida, pak se dostat přes dveře, a pak se zeptat, proč tohle všechno, neb podobnou prověrku jsem ještě doopravdy nezažil a působí divně.
Přesunul jsem se k boční straně, odkud jsem si mohl svou překážku k potravě (a k cestě ven a k vyjasnění toho, co se sakra děje) lépe prohlédnout.
Hlad jsem - zatím rozhodně - neměl; rozhodl jsem se tedy otázku jídla považovat až za druhotnou a terciální a věnovat plnou pozornost droidovi.
Podle vzhledu šlo o starší, tréninkový typ, patrně s dosti rozšířenými a inovovanými zbrojními programy.
Takovíhle droidové jsou vcelku snadno k vypnutí... když se ovšem ví, kde vypnout.
Moje technické znalosti sice nikdy nebyly zrovna světoborné, ale intuici jsem míval dobrou a na odhadnutí, co vlastně bych mohl čekat (a co nevyplývalo z toho, co přímo plynulo z jeho "vyzbrojení" a co představovalo ne nelákavou výzvu... za jiných podmínek a okolností než je pozorovatel za zády) a především, kde se droid dá zapnout a vypnout, jsem si vcelku věřil.
Stejně to pak budu muset provést v praxi a to bude teprve zajímavé. Ale snad bude jiná možnost než udělat z droida balíček do sběrných surovin.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Příspěvek od Jordi Linx »

Neznámé místo, Cvičná hala:
I přes jasnou instrukci jsi se nezabýval útokem na droida samotného, ale spíše skutečným účelem tohoto úkolu, který jsi považoval za zcela odlišný, než ti bylo řečeno. K zbrani jsi se zatím nepřiblížil a jenom sis droida trochu obešel, aby sis ho mohl lépe prohlédnout, odhadnout jeho typ nebo nalézt například vypínač, čímž jsi chtěl všechno lehce ukončit. Droid se s tvým pohybem přesouval také a to vždy tak, aby stále mezi tebou a stolem s jídlem, jenž měl nejspíše naprogramováno bránit za každou cenu.
Co se týkalo tvého situace ohledně jídla, tak jsi možná hlad doposud nepociťoval, ale netušil jsi, jak dlouho jsi byl mimo a nic nenasvědčovalo tomu, že by se pro tebe chystala kdovíjaká hostina. Věnoval jsi tedy pozornost droidovi před sebou a hledal jsi ono kouzelné tlačítko. Konečně sis vybavil tento typ a některého jeho vlastnosti a podíval se dozadu na krk, aby jsi viděl ... místo zaplácnuté nejspíše duracelovým plechem tam, kde měl být onen kouzelný spínač, jenž by ti umožnil zvítězit v tomto souboji jen pomocí mysli. Z hlediska známých poznatků se tedy zdálo, že droid před tebou je tedy řízen dálkově a jediná možnost jak ho vypnout, je z konzole napojené na jeho ovládací obvody. K tvé smůle však v místnosti žádná počítačová konzole nebyla a plán s tlačítkem se nezdál tedy realizovatelný
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Elinor Yall

Příspěvek od Elinor Yall »

Neznámo kde

Takže pojistka proti alternativním postupům.

Někdo si zřejmě dal práci, abych nemohl úkol vyřešit jinak, než způsobem, který je asi zajímal.
A ještě ke všemu tohle zadání.
Pawlow by zajásal, jak jeho studie podmíněných reflexů našly uplatnění. Upřímně řečeno, připadal jsem si jako laboratorní potkan v labyrintu, jemuž nezbývá, než se chtě nechtě honit za kusem sýra - a který má sklon uvažovat, jak se prokousat stěnou a pořádně hryznout badatele do palce... což by sice nijak nevyřešilo otázku potravy, nicméně by to cosi udělalo s ponižujícím pocitem z celého toho testu.
Celá tahle situace mi v určitých aspektech týkající se mého ega nevýslovně vadila. I kvůli neschopnosti prosadit si vlastní splnění úkolu.

No jo, jestli chci jíst, musím se k jídlu dostat... slyšet o téhle situaci kdokoli z mých známých, asi by se řezali smíchy ještě hodně, hodně dlouho.

Poušklíbl jsem se; navzdory všemu jsem musel konstatovat, že na tom opravdu cosi zábavného bylo.
Sice z pohledu ve třetí osobě, ale i tak.

Čas pro obhlídku terénu skončil; je čas trénovat.
Tak se ukaž, plechovko
.

S poušklíbnutím jsem se odlepil od stěny a uvědomil si jakousi podrážděnost. Kupodivu, nebyla nová; provázela mě od probuzení a jen jsem si jí dřív nedokázal všimnout. Těsně obemykala prakticky všechny myšlenky, tmavá a lepkavá jako sójová omáčka příliš dlouho nechaná venku, takže zhoustla.

...počkej... přemýšlej přece... jde o to se k jídlu dostat, ne-

V zásadě mi to přijde jedno.
Celé vědomí vyhodnocovalo jako podstatně větší problém celou tu situaci a držet emoce pod pokličkou vyloženě odmítalo.

...ztrátou sebekontroly toho opravdu hodně dosáhneš!...

Zajímavý úhel pohledu. Základní průšvih byl ovšem jinde.
V hlavě jsem měl zhruba desetinásobek vzteku, než bych měl, kdybych sečetl veškerý oprávněný hněv, frustraci a naštvanost za posledních, řekněme, deset let života. Dost možná i kdybych to bral od narození.
A tenhle... balast... pochopitelně překážel.
Bylo potřeba se ho zbavit.
Obvyklé způsoby, od tréninku střelby po sarkastické usměrňování bothanů z analytické sekce, pochopitelně nepřipadaly v úvahu.
Vlastně se to stáčelo do přímé konfrontace s droidem, ať se to mé racionální části líbilo sebeméně.
Nešlo ani tak o to, jestli to odnese droid nebo já, ale o tu... vlnu. O to, aby dopadla na povrch, roztříštila se, tak či onak, a nechala zbytek vědomí na pokoji.

...může to být schválně... prolétlo mi hlavou.

Ale to už ruka sevřela nůž a v prudkém výpadu vyrazila proti droidovi, konkrétně proti jeho končetině s čepelí, s cílem zasáhnout spoje jeho ruky a tak poškodit jeho praktické bojové dovednosti. Nejlépe tak, aby poškození bylo co nejtrvalejší... čím pro protivníka fatálnější, tím lepší.
Zároveň byl útok proveden z úhybu mimo přirozený dosah zakončení jeho druhé končetiny.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Příspěvek od Jordi Linx »

Neznámé místo, Cvičná hala:
Po vyhodnocení tvého prvního plánu nastala drobná osobní rozepře, stejně jako nárůst pocitu zlosti, či vzteku. Bylo to až nečekaně přirozené, jako by k tomu i samo prostředí okolo nějakým způsobem vybízelo. A tak se nakonec ani nedalo moc divit tomu, že jsi skončil započetím útoku na droida. I přes hněv sis však zachoval taktický nadhled a před útokem jsi ukročil do strany takovým způsobem, že na tebe nemohl druhou rukou, tou s koulí na konci, dosáhnout. Mačetou jsi udeřil do spoje, který by se u humanoidů nacházel v zápěstí, ale drobný pohyb droida a nečekaná tupost mačety přinesly nulový výsledek. No, úplně nulový vlastně ne, seškrábl jsi trochu laku z toho místa, ale z hlediska souboje to nebylo nic přínosného. Droid nyní ustoupil půl kroku dozadu, natočil se k tobě tak, že jste byli 'čely' k sobě a omáchnul se po tobě rukou s koulí. I přes rychlost jeho reakce byl tento manévr dost zdlouhavý, takže když koule prošvihla místem, kde ses nacházel, tak jsi byl o celý metr vzaději. A měl jsi možnost si blíže prohlédnout tvého protivníka - aby jsi odhalil množství vyztužení v místech 'kloubů'. Vlastně na celé základně kostře měl slabší pancíř - nic velkého, ale proti tvojí mačetě, tupé, jak jsi zjistil, to bohatě stačilo. Po krátkém vyhodnocení se jako nejslabší článek jevily jeho zrakové senzory a prostor krku, i když ten byl nečekaně nízký v porovnání s podobným typem droida. I když by mačeta mohla krk přetnout, vyžadovalo by to nesmírně přesný zásah.
Následuj svůj hněv ...
ozvalo se ti z čistajasna v hlavě, netušíc, jestli to bylo vnitřní svědomí, či ... co vlastně ?
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Elinor Yall

Příspěvek od Elinor Yall »

Neznámo kde

Droid naštěstí nebyl z nejrychlejších.
A vlastně ani z nejopancéřovanějších - jenže aby mi zrovna TOHLE k něčemu bylo, musel bych mít v ruce alespoň trochu kvalitní vibronůž a ne tu podivnou parodii na zbraň.
Škrábnout lak, to jo, ale být skutečně k něčemu? To pochopitelně ne!

Přetočil jsem se kolem protivníka; přece jen, jeho potřeba se ke mně natáčet čelem mi získávala trochu víc času. Navíc ho muselo zpomalovat vyhodnocování mých pohybů... a ať se procesory potrápí. Dokud ještě můžou.
V duchu bych se nad tím poušklíbl, ale od té setiny vteřiny, kdy jsem si mohl droida pořádněji prohlédnout v akci, se soustředím jenom na jedno.
Na rychlý, přesný sek směřovaný ze strany, na prostor krku.
K tomuto útoku, respektive k přesnosti provedení a k použití dostatečné síly, směřuji i všechno soustředění.
Jako by se uvnitř vědomí objevila čočka, pomocí které se dalo vše koncentrovat na jediný cíl. Vše... odhodlání, nahromaděné emoce, pocity.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Příspěvek od Jordi Linx »

Neznámé místo, Cvičná hala:
Tvé další kroky v právě započnutém boji vyhodnotíš rychle a až chladně logicky. Hned po promáchnutí soupeřovo ruky s koulí na konci se tím směrem pokusíš přetočit, zády k tělu protivníka, aby jsi mačetou v pravici zamířil na krční článek - místo, jež jsi chtěl zasáhnout. Pocítil jsi také mírný nárůst síly ve své ruce před dopadnutím úderu, který však nedopadnul. Sice byl droid značně pomalejší, než jsi původně předpokládal - tak na úder loktem do tvých zad měl dost času před tím, než jsi jej zasáhl. Následoval až baletní pádová kreace, za níž by se nemusely stydět ty nejlepší baletky na Coruscantu. Závěr pádu se ti povedl naonačit tak, že jsi přistál na všech čtyřech a následným pocupitáním se trochu vzdálil, aby jsi získal čas na to postavit se opět pevně na své dvě nohy.
Musíš cítit svůj hněv, čerpat z něho sílu ...
ozval se znova ten hlas, jakmile ses vyhrabal na nohy a už jsi se musel zaklonit mírně vzad před čepelí droida, který nyní střídal údery rukou s čepelí a s koulí. Střídavě mířily ve výšce od ramen až po pas a pravidelně přicházely z jiné strany. V moment couvání přišlo další uvědomění - drobné škvíry v jeho hrudním pancíři. Jisto bylo ještě něco - ten droid to s tvou případnou terminací myslel nejspíš vážně.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Elinor Yall

Příspěvek od Elinor Yall »

Neznámo kde

Sebrat se ze země nedalo takovou námahu, jak by bylo při síle droidova útoku odpovídající - přece jen, série intenzivních a vážně míněných útoků je pro podobné věci skvělá motivace.

Nůž mi během pádu a dalších nedobrovolně defenzivních záležitostí zůstal v ruce.

...tak uvidíme!

Zároveň následuji ten pocit opakovaně hlodající uvnitř hlavy.
Vlastně je to logické a v zásadě jednoduché. V zásadě. Asi jako ocitnout se uprostřed pořádné bouře, nebo uvnitř oka hurikánu - z obojího to má v sobě něco, a zároveň je to úplně jiné.
Přílivová vlna.
Ta by to vystihla tak nejlíp.

Chvilku nechám ten pocit jen tak proudit a pokračuji v ústupu, do chvíle, kterou budu vnímat jako vhodnou pro pod zlomu a zahájení protiofenzivy, zaměřené převážně proti droidovu hrudnímu plátu.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Příspěvek od Jordi Linx »

Neznámé místo, Cvičná hala:
Nehodláš zpochybňovat hlas, který se ti z neznámého důvodu ozývá v pozadí tvé mysli, ale naopak podvolíš se mu a následuješ ho. Necháš do sebe svůj hněv plynout a vyrazíš kupředu. A stane se něco, co by jsi nečekal - jsi rychlejší, ale především o dost silnější. Tvoje mačeta se střetne s čepelí droida a bez potíží ji odrazíš, stejně jako jeho protiútok z druhé strany, kdy úder jeho koulí zastavíš a doslova ji odhodíš nazpět - což uvidíš jako možnost pro prudký úder do hrudního pláště. Špička tvé mačety se do hrudního pláště mírně zaryje díky hrubé síle do toho zainteresované a i když těsně vedle, tak se vytvoří nová prasklinka a znova se rozšíří.
Víc hněvu, musíš toho droida nenávidět ! On ti chce zabránit v tom, aby ses v klidu najedl, on se tě pokouší zabít ! Pociť svůj hněv, svou nenávist každým coulem tvého těla a znič ho !
zaslechneš opět a tentokráte se jedná o delší proslov, včetně jakýchsi rad, co dělat dál, jak bojovat dál. Mezitím vyškubneš mačetu, jejíž špičku jsi i přes její tupost zarazil po kraj do droida a znova odvrátíš úder jeho ruky s čepelí. Droid nemá pro tvé útočné snahy možnost vymyslet něco po svém a celá iniciativa boje je tedy nyní v tvé režii.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Elinor Yall

Příspěvek od Elinor Yall »

Neznámé místo, cvičná hala:

Droida? To je jenom krám, co mi stojí v cestě.

Což ovšem bylo jediné, s čím jsem chtěl a vlastně i byl schopen polemizovat.
Na zbytku se nedala žádná zásadnější chyba najít.
NĚKDO mě dostal do celé té nesmyslné situace, s celou tou nesmyslnou zkouškou, s pamětí na kousky, ve stavu, kdy jsem nebyl pořádně schopný se orientovat a přemýšlet...
...popravdě, od uvědomění si zlomků z toho všeho, nebylo do nenávisti až tak daleko.
A když se k ní člověk dostal, když ji nechal se přes všechny obranné mechanismy sebekontroly vydrat se na povrch vědomí - prakticky ji nešlo nevnímat.
Hlas v hlavě to popisoval dost dobře, a ačkoli droid byl v zásadě jen náhradník za toho, kdo mě poslal na tuhle předem ztracenou misi tak, abych skončil tady na návštěvě, nějaké úlevy rozhodně čekat nemohl.

Protiofenziva získala podstatně agresivnější podobu, což by mi připadalo jako překvapující, pokud by vyhodnocovací stránka osobnosti fungovala nějakým zásadnějším způsobem. Takhle spíš jela na pozadí, zatímco hlavní kontrolu převzala směs hněvu a nenávisti.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Příspěvek od Jordi Linx »

Neznámé místo, Cvičná hala:
Tvůj útok, který doposud získával na síle a tvrdosti, náhle začal polevovat, když ses zamyslel nad odůvodněním svého hněvu. A zatímco sis v hlavě skládal tuto logickou rovnici, která jistě nepostrádala smysl, tak se rovnováha sil zvrátila na druhou stranu. A najednou už se nepovedlo vykrýt útok droida jeho ruky s koulí, která nepříjemně, až tříštivě zatlačila tvou levou ruku a projela tebou vlna bolesti. Následný útok z druhé strany tě navíc zlehka škrábl v prostoru nad levým prsem, když jsi uskakoval nazpět. Následné dvojice útoků tě opět donutila ustupovat a s každým couvnutím dozadu jsi mohl pozorovat, jak zmizela tvá výhoda.
Citíš strach z možné porážky ? Přetav ho v hněv, hněv za to, co ti udělal !
další nápověda zpoza tvého podvědomí na sebe nedala čekat a měl jsi trochu pocit, jakoby z ní sálalo i jisté zklamání. Droid však nehodlal ustat ve svém náporu a dostal se do tlaku - který ti rozhodně nebyl příjemný, protože jsi měl stále větší potíže odrážet jeho útoky a hlavně bolest levé ruky, která ti neustále připomínala, jak jednoduše se mohl tvůj tlak zvrtnout a také zvrtnul.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“