Výcvik pro Darth Unara(Joster Anur aka Nameless)

[Jordi Linx]

Korriban, Labyrint:
Po váhání a úvahách, jak by si na tvém místě poradili jiní, které jsi znal, ses nakonec stejnak musel spolehnout na svůj vlastní úsudek. Rozho.dl ses jít mírně doprava, protože dle tvého orientačního smyslu to byla jediná cesta, která vedla směrem od vchodu, jímž jsi do jeskynního labyrintu dorazil. Poté co jsi odbočil, jsi kráčel chvilku rovně, než se chodba stočila trochu razantněji doleva, aby pak mírně pokračovala vpravo. Takto jsi dokráčel až na další spojnici chodeb, kdy se ta tvá spojovala s jinou z opačné strany, aby společně vedli dále. Takže jsi mohl jít doprava nebo doleva, cesta doprava se jevila jako spojnice tvé cesty a té, která vedla doleva. Když jsi se postavil do prostředku spojnice a pořádně jsi se rozhlédnul, tak cesta doprava vedle docela dlouho rovně a měl jsi pocit, že po delší chvíli z ní vidíš jakousi ostrou odbočku doleva, ale tím jsi si nemohl být jistej. Jako vždy zde nebyla žádná další významná stopa nebo cokoliv, co by ti pomohlo vyjma tvého smyslu pro rozhodnutí.

[Darth Unar]

Korriban, Labyrint:

Vešel jsem do odbočky doprava která chvíli vedla rovně a pak prudce zahnula vlevo a nasledně se zase lehce vyrovnávala vpravo. Po této cestě jsem došel na další rozbočku. Byla jiná než ostatní protože zde se spojovaly dvě užší cesty do jedné větší a také nejspíše hlavní cesty.
Jako bylo zvykem v tomto bludišti při hledání stop jsem opět nebyl úspěšný a tak byl můj další postup závislý na mém dalším rozhodnutí. Při prohlíženi dalších možných cest k postupu jsem dospěl k závěru že ta cesta kterou jsem z odhadl jako hlavní opravdu hlavní bude a že k východu budu muset jít po ní. Při jejím pozorování my připadalo že po dlouhé rovince následuje prudká odbočka vlevo což ničemu nevadilo. Poté co jsem pohlédl do druhé odbočky ta vedla vlevo a vedla dál mi připadal rovná. Ale podle mojich odhadů vedla ke vchodu.
.. Kam teď?? .. .. Která cesta je lepší ?? ..
Po několika minutách rozmýšlení jsem se rozhodl že půjdu doprava po hlavní cestě.

[Jordi Linx]

Korriban, Labyrint:
Při rozhodování na další sérii odboček jsi opět podvědomě rozhodl o směru, který vedl pryč od směru, kterým jsi vešel do labyrintu. Zahnul jsi tedy doprava a pokračoval chvilku rovnou cestou, na níž se po krátkém momentu napojovala ostrá odbočka doleva, která dále pokračovala rovně, dokud ti to tlumené osvětlení dovolovalo. Cesta, kterou jsi označil jako hlavní se zdála mírně stáčejíc doleva, alespoň, co se ti podařilo posoudit. Při přemýšlení jsi znova pocítil onen záblesk v Síle, ono něco, co jsi cítil již chvilku před tím. Směr tohoto záblesku ti byl stále podobně jasný - byl mezi ostrou odbočkou doleva z hlavní cesty a samotnou hlavní cestou. Nebyl sis jistý, zda-li některá z dvou dopředu vedoucích cest po chvilce prudce nezmění směr jinam, stejně jako jsi pořád neměl nejmenší tušení, co způsobuje onen drobný pocit v Síle. Nyní ti přišel o něco silnější, takže se tu jevila teorie, kdy by mohl mít něco společného s východem, stejně jako nějakou případnou pastí pro ty, kdo by se rozhodli toto cinknutí v Síle následovat.
--------------
Hlavní cesta je v tomto případě označení, neznamená to, že to je cesta k východu. Převzal jsem pouze tvé vlastní označení pro tu cestu, aby to bylo jasnější.

[Darth Unar]

Korriban, Labyrint:

Postupoval jsem dál po „hlavní“ cestě na které byla po chvíli další odbočka prudce vlevo. U „hlavní“ cesty se mi zdálo že se začíná stáčet také doleva,ale nebylo to jisté protože chabé osvětlení labyrintu mi nedávalo tak dobrý dohled. Začal jsem uvažovat kam se mám vydat dál. Cesta kterou jsem nazval „hlavní“ vedla pořád dál,ale měl jsem odpor k pokračování po ní už jenom kvůli tomu že je širší než ty ostatní a tak by se do ní mohlo vejít něco většího než jen obrněnec.
To by mi tak scházelo potkat další hromadu šrotu nebo něco horšího......No při štěstí které dnes mám by se mi to mohlo klidně stát.... chtěl jsem dál pokračovat ve své rozmluvě se sebou samým když jsem něco ucítil
.. Co to je ?? .. pocítil jsem jakési narušení síly
.. Že by mě někdo osledoval?? To snad ne. ..
Zaměřil jsem se na to narušení a znažil jsem vycítit odkud přichází a co to je a až po chvíli jsem si uvědomil že to je to samé co jsme pocítil na předchozí rozoče. Také jsme určil odkud přichází,ale za se to byla stěna mezi dvěma odbočkami přede mnou. Ani náhodou jsem neměl dobrý pocit že se k tomu blížím. Ale usoudil jsem že to je nevyhnutelné asi jako ten obrněnec protože by si mě určitě našel sám.
.. Proč ten záblesk vychází úplně z jiné zdi než před tím?? .. začal jsem mít takový pocit že kdyby jasem na minulé odbočce vybral jinou cestu stejně bych k tomu dorazil.
Po této krátké úvaze jsem dospěl k závěru že tem Labytint je stavěný tak že stejně musím překonat všechny překážky abych se dostal ven. A cesta ven bude u toho záblesku a určitě v tom ještě něco bude noco čím dokážu že mám právo odejít.
Rozhlédl jsme se po rozcestí a rozhodl že uhnu z „hlavní“ cesty doleva a půjdu užší cestou,ale protože jsem mnohem blíže toho místa ze kterého vychází ten záblesk budu dávat pozor abych nevešel do nějaké pasti nebo nespustil nějaký mechanismus.

[Jordi Linx]

Korriban, Labyrint:
Opět jsi se na odbočce ponořil do rozvažování a uvažování, co ještě si pro tebe tento labyrint, určený pro ty jež nejsou hodni, přichystal. Nakonec jsi zvolil cestu vlevo, místo té, jež sis označil jako hlavní cestu a měl jsi z ní mylný dojem, že je širší než ostatní, což ve skutečnosti nebyla. Po odbočení jsi chvilku kráčel úplně rovnou chodbou, žádná odbočka nic, prostě stále rovná bez sebemenšího zakřivení na tu, či onu stranu. Když jsi dorazil na konec, tak jsi podle očekávání, které sis mohl vytvořit na základě zkušenosti při chození v tomto labyrintu, mohl opět volit mezi dvěma směry. Před tebou byla další křižovatka ve tvaru písmene T a mohl jsi volit cestu doprava nebo doleva. Když jsi se snažil zahlédnout, jak vypadají cesty dál, tak ta vlevo se z počátku tvářila rovně, zatímco ta doprava se po chvilce začala svažovat doprava. Úvaha nad prohledáváním okolí byla nejspíše zbytečná, protože velkých stop by sis všiml prakticky ihned a hledání menších by se jako v minulých případech mohlo ukázat jako ztráta času.

[Darth Unar]

Korriban, Labyrint:

Odbočil jsem z cesty kterou jsem pojmenoval „hlavní“ doleva a dále pokračoval rovnou cestou která nikam neuhýbala a neměla žádné odbočky na tu či onu stranu. Po nějaké době chůze jsme došel na další rozcestí které už podle zvyku v tomto labyrintu mělo tvar do T. Při hledání stop jsem byl samozřejmě neúspěšný protože labyrint byl stavěn tak aby se v něm stopy nedaly zanechat nejspíš. Při pohledu do možných dalších cest a při zkoumání kam vedou jsem zjistil že cesta která odbočovala vlevo se zdála být rovná zatímco cesta která odbočovala vpravo se po chvilce začala zahýbat doprava. Což podle mého úsudku znamenalo že vede směrem místu které vytváří ty záblesky v síle. Samo zřejmě jsem si tím nemohl být jistý,ale tak nějak mi to vycházelo.
Byl jsem pořád toho názoru že u toho narušení síly je nějaká zkouška nebo východ a počítal jsme s tím že tam na mě čeká bonus v podobě pasti.
.. Co na mě asi čeká u toho narušení?? Je to někdo nebo něco?? ..
Tyto otázky jsme si pokládal zcela zbytečně protože jsem si na ně nemohl sám odpovědět. Po chvilce postávání ke mně přišla další otázka.
.. Co ten student co sem šel kde mu je konec?? ..
Při této myšlence se ve mně opět začala hromadit zloba protože my bylo jasné že šance na najití toho studenta je mizivá. A to už jen kvůli tomu že se vůbec nemusel dostat do tohohle bludiště a jestli ano určitě nešel tou samou cestou co já.
.. To přeci Hvězdě muselo být jasné že ho tady nemůžu najít. Jeden člověk asi težko najde jednu mrtvolu v tak obrovském komplexu jeskyní. A navíc byl ten student starší a tím pádem mohl jít hlavním vchodem. To že jsme našel papír od jídla neznamená že byl jeho. Že ona mě se mposlala jen tak na smrt !!!!! ..
Áááááhh ta mrcha
.. Prostě se mě chtěla zbavit a tak mě sem pošle zdechnout. Ale to se jí nepovede já odtud odejdu živej a pak něco udělám. Sice nevím co,ale to se poddá časem. ..
Tahle úvaha mi dávala celkem smysl proč by mi měla dát košem když mě muže zabít že? No je to přeci Sith a těm se nadá věřit. Nevěděl jsem sice jestli je má úvaha založená na pravdě,ale to mi nevadilo. Hlavní bylo že jsem měl další důvod proč odsud pryč.
Rozhlédl jsem se ještě jednou po možných cestách a rozhodl se že půjdu doprava.

[Jordi Linx]

Korriban, Labyrint:
Během další z tvých zastávek pro rozvážení směru jsi si vybavil důvod toho, proč se vlastně v tomto bludišti nacházíš. A hlavní podíl jsi přisoudil Hvězdě, která ti o tomhle vlastně řekla a poradila ti, kudy se do těchto jeskyní dostat. Co tě tu čeká, o tom se nezmínila ani slovem, ale to bylo co něco jsi mohl vyřešit, pokud se vrátíš. Odbočil jsi doprava a po chvilce jsi kráčel týmtéž směrem stáčející se chodbou. Stáčení se po chvílí srovnalo, aby následoval rovný úsek a pak mírné stáčení se doleva. Když jsi dorazil na další rozbočku, tak jsi mohl spatřit podobnou cestu jako je ta tvá, ale vinoucí se sem z druhé strany, aby se spojili do jediné v níž stála další překážka. Jistota, že tohle byl ten zdroj onoho signálu v Síle byla téměř stoprocentní.
Přímo před tebou stála postava v černé kápi s rudými symboly ve dvou sloupcích táhnoucích se od úpatí ramen až po konec kápě a bylo téměř jisté, že se jedná o sithské symboly. Do obličeje jsi neviděl, přesto jsi mohl rozpoznat rudé zářící oči. Tato postava ti stála v cestě, která nejspíše vedla ven. Mohl jsi zahlédnout také několik těl, které byly pohozené v chodbě za ním - každé z nich bylo nějakým způsobem zohaveno.

[Darth Unar]

Korriban, Labyrint:

Postupovat jsem chodbou která se stáčela doprava a která se po nějaké době chůzesrovnala,ale to jen proto aby se mohla začít stáče doleva. Touto cestou jsem došel na další rozbočku na které se spojovaly dvě cesty do jedné nejspíše to byla „hlavní“ cesta a ta na které jsem byl. Zároveň jsem také našel zdroj narušení síly a bylo to něco úžasného. Přede mnou stála postava zahalená v kápi na které byly rudé symboly ve dvou sloupcích od ramen až na konec kápě. Ta postava mi připadala přibližně stejně vysoká jako já. Nebylo mu sice vidět do obličeje protože ho měl dobře skrytý v kápi,ale z pod kápi zářily jeho rudé oči. Když jsem od něj odtrhl oči a podíval se okolo všimnul jsme si že za jeho zády je několik těl. A každé z nich je nějak zohaveno. Podle toho co jsem viděl tam ležela těla mnohem starších lidí,nejspíše to byly mistři z akademie. Tím jsem si,ale nemohl být úplně jistý.
.. Dopre... tak tady asi končí moje životní éra. Protože na tohohle maníka bych neměl ani pokud bych byl úplně zdravej. ..
Při pohledu na něj jsem uvažoval o jeho vlastnostech a schopnostech a došel jsem k závěru že budou úplně opačné než schopnosti a vlastnosti obrněnce.
.. Tenhle bude rychlej a zákeřnej. Možná bude mít dva meče nebo tak něco. ..
.. A já jsem pomalej a taky slabej a to všechno kvůli těm žebrům. ..
Cestou sem jsem si to nepřiznával,ale bylo pravdou že potlačování té bolesti mě stálo dost sil a to že tu celý den chodím mě taky vyčerpávalo.
.. Bojovat sním je ta poslední možnost. Snad je v nabídce i něco jiného. Něco jako diplomacie. ..
Uvažoval jsem o tom co mám dělat a vspoměl jsem si nato co mi říkal můj první mistr jedi
S pokorou nejdál dojdeš
.. Tohle bude asi nejrozumnější věc kterou se teď můžu řídit ..
Poklekl jsem před „zahalencem“ a řekl Můj pane a čekal co se bude dít

[Jordi Linx]

Korriban, Labyrint:
Pojal jsi podezření, že osoba v kápi stojící před tebou může patřit dle váhy schopností i do kategorie mistrů zdejší akademie. Vybavil sis tedy slova své Jediského mistra, který se ti během svých lekcí zmínil o pokoře. Rozhodl ses jí aplikovat pokleknutím a slovy, které jsou určeny váženým a vznešeným členům akademie. Osoba si tě chvilku prohlížela, než se začala poťouchle, skřehotavě a zadrhávaně smát, i když se místy zdálo, že se spíše dusí.
Prý můj pane, ty mi říkáš pane ?! Pohleď na toho, před kým jsi pokleknul !
vypravil ze sebe podobně skřehotavým, přesto dunivým hlasem a shrnul si kápi z hlavy. Odhalil tak svou tmavou, skoro až černou, kůži a plešatou hlavu. Tím však jeho hezčí vlastnosti obličeje končily. Jeho oči, rudě zářící byly oteklé a okolo nich vystupovaly žíly, nos byl stržený a místo něho byl otevřený hnisající otvor. Ústa byla pokřivená a několikráte natržená, stejně jako měla neobvyklou tmavou fialovou barvu přecházející do hnědé. Jeho tváře i čelo hyzdily hnisající jizvy rozdílných velikostí, aby na levé tváři byla jedna otevřená a doslova z ní visel kus masa. Když by ses pozorněji podíval na jeho lebku, tak by sis všiml, že levá strana hlava je mírně zdeformovaná a jakoby trochu propadlá. Takový to jedince nyní před tebou stál a když udělal dva kroky blíže, tak jsi z něj mohl vycítit znatelný pach smrti a hniloby.

[Darth Unar]

Korriban, Labyrint:

Stál jsme v chodbě labyrintu proti postavě v plášti,který jsem obdivoval a rád bych si pořídil nějaký podobný. Poklekl jsem před zahalencem a pronesl svá slova,ale ta neměla žádný větší účinek a to pokleknutí taky ne. Zahalenec se mi „vysmál“ ale v podání jeho skřehotavého hlasu to vypadalo že se spíš dusí. Po chvilce ke mně promluvil a byl jsem překvapen že mluví basikem,ale ten v podání jeho hlasivek nezněl úplně normálně. Z jeho odpovědi vyznělo jen to že se mi opět vysmál.
Následně udělal pro mě neočekávanou věc sundal si kápi a ukázal svůj obličej nebo to co z něj zbylo. Jeho obličej hrál několika barvami a všude po hlavě měl hnisající jizvy. Jeho rudé oči byly oteklé a okolo nich vystupovaly žíly. K tomu všemu byla jedna strana lebky zdeformovaná a jeho ústa několikrát natržená. Tato věc ke mně přistoupila o dva kroky blíže a já ucítil zápach smrti a hniloby.
.. Fííha co to kurva je?? .. nic horšího jsme ještě neviděl. Za normálních okolností bych z něj měl strach,ale jeho „výsměch ve mně probouzel zlost a nenávist a ty mě zbavovaly strachu.
Podíval jsem se na toho někoho nebo to co z něj zbylo a řekl
Pokud se ti nelíbí že před tebou klečím mohu si stoupnout. Na což jsem se postavil na nohy.
Přeměřil jsme si „nepřítele“ pohledem a za přinutil se nezačít další konflikt. Protože jsem chtěl pokračovat v rozhovoru.
Můžu vědět před kým jsem poklekl a před kým teď stojím?? A rád bych se zeptal na jednu věc možná ti to přijde malicherné. Ale kde se nechá pořídit takový oblek??
Domluvil jsme a čekal na jeho odpověď.

[Jordi Linx]

Korriban, Labyrint:
Ohavný jedinec před tebou smál a moc nereagoval na to, co jsi mu říkal. Přesněji se tváří notně kysele, i když to na jeho tváří šlo vzhledem k jeho znetvoření těžko poznat.
Před kým stojíš ? Před tím, jenž obelstil smrt a je stále zde. Sice nevypadám nejlíp, ale co, heh ? Každá smrt si něco vybere, ale žiju věčný život a nemůžu zemřít. Jsem noční můrou živých, protože nemůžu zemřít a tak mě prostě šoupli sem, odkud jim nemůžu utéct. A tak tu prostě zabiju všechno, co tu projde.
představil se ti tvůj sok a odhalil ti několik zajímavých skutečností o sobě, stejně jako jednu informaci, která už nebyla tolik vřelá, jak by sis představoval.
Počkej, ty tudy asi chceš projít co ? Heh, no tak to abych splnil, co jsem řekl !
začal se znova kuckavě smát a aktivoval svůj světelný meč tmavě fialové barvy. Uchopil ho dost široce, což mu umožnila jeho dlouhá rukojeť a chystal se na tebe zaútočit.

[Darth Unar]

Korriban, Labyrint:

Můj nový „kamarád“ mi svým skřehotavým hlasem odpověděl na jednu z mých otázek,sice neúplně,ale odpověděl. Řekl mi že je ten,jenž obelstil smrt a že byl zavřen živými,kteří se ho báli. Taky jsem se dozvěděl jeho pracovní náplň a ta byla zabít každého,kdo tu bude chtít projít. Nebyla to práce,ale spíš zábava a jediné zpestření nudného nekonečného života.
.. Je na čase,aby jeho život někdo milosrdně ukončil. .. z pohledu na jeho zjev bylo jasné že o to se už o ukončení jeho trápení pokoušelo spousty lidí,ale asi neuspěly. A tak jsem se rozhodl pokračovat v diplomatickém jednání i nadále.
Tak to jsme poklekl před tím pravím,nikdy jsem nepotkal nikoho kdo nemůže zemřít a to dokazuje tvoji moc. Vždycky jsem chtěl být nesmrtelný,ale nevím jestli bych dokázal zaplatit takovou cenu. Pokud jsi nesmrtelný tak proč prostě neodejdeš?? Nikdo a nic ti v tom nemůže zabránit ne?

[Jordi Linx]

Korriban, Labyrint:
I přes hrozbu zapnutého světelného meče jsi se rozhodl stále se držet diplomatičtějšího řešení, které je typičtější pro Jedie, než pro Sithy. Naneštěstí tvůj protivník z toho nebyl nikterak nadšený a jeho tvář se pěkně zakřivila.
Neodejdu ? Myslíš si, že jsem to nezkoušel ? Ale ti pošahaní mistři mě prostě nenechají odejít, prý jsem se zprotivil temné straně ! Vždy mě zabijí a uvrhnou zpět sem, ale já ožiju a zkouším to znova. Ale já najdu způsob jak jim uniknout, vím, že to jde. Až tě zabiju, tak z tebe vysaju tvou energii a budu zase silnější, abych mohl porazit ty prašivé mistry !
odpověděl ti ještě, než pozvedl svůj meč nad sebe a vyrazil proti tobě. I přestože běžel rychle, tak jsi mohl postřehnout že belhání na levou nohu ho notně zpomaluje. Nezbývalo ti, než zaktivovat vlastní meč a zastavit ten jeho - ale jeho široké máchnutí podpořené širším držením rukojeti vyvinulo takovou sílu, že jsi musel pod tlakem jeho meče uskočit do strany ke stěně.
Ty jsi ještě čerstvý a je v tobě dost energie !
skřehotavě se zasmál a tobě už došlo, co se stalo se všemi těmi těly tam vzadu a jaký byl opravdu jejich osud. Přesto jsi měl ze svého protivníka pocit, že i přes tolik absorbovaných jedinců nebyl nijak výrazně silnější, jak proklamoval.

[Darth Unar]

Korriban, Labyrint:

Ta chodící mrtvola ke mně znovu promluvila a řekla mi proč je pořád tady a proč nemůže odejít.
Řekla mi že se zprotivila temné straně a že proto ji sem mistři uvrhly a pokaždé když se pokusí uniknout ji zabiji a vrátí sem kde znovu ožije.
Pak mi řekla toto:
Až tě zabiju, tak z tebe vysaju tvou energii a budu zase silnější, abych mohl porazit ty prašivé mistry !
To co mi řekla mi polichotilo a zároveň to ve mně vyvolalo hněv.
.. Ten zombík si myslí že si vezme moji moc a sílu a že díky ní porazí mistry, ale to se plete. Nedám mi ani svůj život ani svoji moc!! ..
Zombík pozvedl svůj meč a rozeběhl se proti mně,ale jeho belhání ho hodně zpomalovalo. Byl rozhodně pomalejší než já a to jsem měl něco s hrudníkem. Neměl jsem na výběr a tak jsem zapnul meč a odrazit jeho meč. Ten úder který od něj přišel byl tak silný že jsem musel uskočit ke štěně.

Poté co jsem uskočil jsme začal uvažovat jak ho porazit. Byl hodně pomalý a tak jsem se rozhodl že zaútočím na jeho druhou „zdravou“ nohu a zpomalím ho ještě víc a pak za pomoci temné strany síly ho zničím
.. Protože nikdo si nebude přivlastňovat moji moc. NIKDO!!! ..
Temná strana mi určitě ráda pomůže ho zničit ještě víc než je když se ji zprotivil. Začal jsem si polohlase přeříkávat svoji nejoblíbenější "básničku".
Neznám mír, pouze hněv.
Neznám strach, pouze moc.
Neznám smrt, pouze nesmrtelnost.
Neznám slabost, pouze Temnou Stranu.
….
A čekal jsme až ke mně zase dopajdá abych mohl znovu uskočit a zaútočit.

[Jordi Linx]

Korriban, Labyrint:
Boji už nebylo vyhnutí, ale omezení tvého soupeře tě povzbudilo, stejně jako tvrzení tvého protivníka, že se zprotivil temné straně Síly. Rozhodl jsi se zlepšit si šance zraněním i jeho druhé nohy, tedy minimálně pokusem o to. Odříkal sis pro povzbuzení kodex Sithů a v obranném postavení jsi čekal na útok soupeře, jehož sis označil za jakousi formu zombie. Soupeř tentokrát vyrazil plynulým krokem a začal protáčet světelný meč ve svých rukách okolo sebe a s jeho pomocí tedy vytvářel jakousi formu štítu, s nímž se blížil k tobě. Jeho pohyb mečem byl rychlý a velice pravidelný, takže stačilo si vhodně počkat a zablokovat jej vlastní čepelí. Ale pokud by ses netrefil, znamenalo by to jistý konec. Počkal sis, až se přiblížil téměř na dosah tvé čepele a vrhl ses šikmo kupředu, kdy jsi svou čepelí zablokoval postup sebevědomého soupeře, který nečekal, že bys vystihl jeho čepel. Udělal jsi parakotoul dopředu a bodl jsi čepelí dozadu podel svého pravého boku a zasáhl jsi soupeřovo stehno přímo do prostředka. Poté jsi ustoupil o kus dál a sledoval jsi soupeře, který se k tobě otočil a začal chraplavě smát.
Hezký pokus.
vykuckal ze sebe a ty jsi mohl jenom sledovat, jak se díra skrz jeho stehno zaceluje zevnitř a zůstal pouze jeho propálený plášť.
-------------------
K boji - hodně oceňuji konkrétnější rozepsání akce, než že zmíníš, že se zacílíš na stehno a útočíš. Navíc shledávám zábavnějším si stoupnout v pokoji a fiktivními pohyby si představit jak zaútočit a pak to jenom popsat. Popis typu budu na něj tlačit než povolí, budu se soustředit na jeho stehno moc nevnímám a nemá většinou velkou šanci na úspěch, pokud není soupeř vyloženě lama.