Výcvik pro Samuel Kartena

[Jordi Linx]

Neznámá planeta, Džungle:
Po chvilce rozvažování, co mohlo způsobit otravu onoho zvířete jsi vyrazil blíž k jezírku, aby jsi si z něj nabral vodu do své čutory. Těsně před břehem jsi se znova zastavil a rozhlédnul - hledal stopy po varovných signálech, které by mohly změnit tvé rozhodnutí. Podíval jsi nyní více zblízka na zvíře a po chvilce prohlížení jsi poznal, že rozhodně nepatřilo mezi starší, naopak jednalo se o dost mladého jedince. Od břehu k jeho tlamě jsi spatřil několik míst, které byly dříve mokré od něčeho - což bylo asi vše, co se ti povedlo vyzjistit o tomto tvorovi. Tvůj další postřeh upoutala tráva nedaleko břehu, která byla tmavě hnědá, i když přesné barevné určení ti ztěžovalo stmívání a byla hodně prohnutá směrem k zemi. Prostě se nedalo říci, že vypadala úplně nejzdravěji, i když vzhledem k drsněji vypadající zemině v níž rostla, se nebylo ani čemu divit. Po prohlídce těchto detailů na tebe navíc přišlo uvědomění, že se na tomto místě již nějakou dobu zdržuješ, aniž by jsi nějak pokročil ve své cestě.

[Samuel Karten]

Neznámá planeta, Džungle:

Uvědomoval jsem si že bych se měl co nejrychleji pohnout z místa. Nově objevené poznatky mě od vody zase odradili, ale zase jsem vodu potřeboval. Rozhodl jsem se asi pro nejšílenější řešení co jsem mohl, ale nic jiného mě zrovna nenapadlo. Sehnul jsem se k vodě a namočil do ní prst.
Ta voda určitě nebude jedovatá tolik aby mi takovéhle množství něco udělalo.
Přesvědčoval jsem sám sebe. Namočil jsem prs ještě jednou a vodu znej jsem olízl. Hned jsem ji, ale vyplivl protože mi přišla chuťově nějaká divná.
Hmmm…. Doopravdy se to zvíře nejspíš otrávilo touhle vodou.
Řekl jsem si sám pro sebe a zahleděl jsem se na menší jezírko obrostlé zelení. Byl jsem rozhodnutý opakovat svůj postu s tím že mi ta voda nebude připadat v pořádku vydám se dál. Pomalu jsem se zvednul a vydal jsem se k menšímu jezírku.

[Jordi Linx]

Neznámá planeta, Džungle:
Drobným testem jsi se rozhodl vyzkoušet kvalitu vody ve větším jezeře, ale neposkytl jsi svým chuťovým buňkám tolik času na to, aby to mohly pořádně ohodnotit. I tak ale bylo jasné, že ta voda není úplně v pořádku. Stejný postup jsi zkusil i u svrchního jezírka a výsledek byl úplně opačný. Z té necelé vteřiny ochutnávky ti voda nepřišla nijak špatná a odhodlal jsi se k o něco větší ochutnávce. Ani ta nikterak neuškodila a voda vlastně chutnala i docela svěže. To byl ten správný impuls k tomu, aby jsi si jí nabral plnou čutoru a ještě napil sám, aby jsi zbytečně neztenčoval své čerstvě nabité zásoby. Když jsi byl s tímto hotový, tak jsi si vybavil směr své cesty a vyrazil jsi dál kupředu za pokračujícího stmívání. Kráčel jsi takto dvě hodiny, než se setmělo natolik, že jsi nebyl schopně řádně vidět na cestu a dvakrát jsi málem zakopl o nějakou větev nebo něco podobného. Po chvilce rozhlížení tmou jsi rozpoznal několik větší stromů okolo s poměrně širokými nejnižšími větvemi. Jeden spadlý kmen opřený o jiný z vyšších stromů a sérii trochu pichlavých keřů při další straně.

[Samuel Karten]

Neznámá planeta, Džungle:

Druhé jezírko bylo opakem prvního, a proto jsem bez váhání naplnil čutoru co to šlo. Sám jsem se ještě napil z jezírka a poté jsem se vydal dál.
Moc jsem se zdržel, musím pokračovat co nejdíl to pude.
S touto myšlenkou jsem se vydal na další cestu. Pokračoval jsem dokud mi to světelné podmínky dovolovali, ale bylo mi jasné, že moc dlouho takhle pokračovat nemůžu. Když jsem už poněkolikáté málem zakopl, věděl jsem, že dnešní cestě je konec. Rozhlížel jsem se temným lesem a hledal kde by se dalo přespat. Chvilku jsem koukal kolem sebe a pak si všiml místa co jsem zrovna potřeboval. Rozešel jsem se k tomu místu cestou jsem na zemi sebral několik větví na oheň. Když jsem došel na místo sedl jsem si pod větve, dřevo sem hodil na jednu hromadu a dal jsem se do rozdělávání ohně. Zhruba po pul hodině se mi oheň podařilo rozdělat. Pohodlně jsem se posadil vedle ohně a pozoroval jsem tančící plameny.

[Jordi Linx]

Neznámá planeta, Džungle:
Ze tří možných lokací, které se ti nabízely jako možné útočiště ses rozhodl vybrat to první, kde jsi se skryl po větvemi stromů. Cestou k nim jsi posbíral něco na podpal a založení ohně, jehož rozdělaní byla tvá další starost. Ale po půl hodině práce se ti to přecejen nakonec povedlo a tvé okolí osvětlil drobný plamen, který ti také zároveň poskytl i trochu tepla. Po chvilce hoření ti navíc bylo jasné, že tímhle tempem se nespotřebuje tolik dříví a všechno další nalezneš poblíž, aniž bys musel zacházet někam daleko. S trochou více světla sis mohl více prohlédnout místo, které jsi si vybral pro svůj nocleh. Zády jsi nyní seděl opřený o mohutný kmen stromu, který měl několik metrů do šířky, ale i přesto by se dal poměrně dobře vylézt nahoru. Sám jsi seděl jakoby v mírném dolíků, který byl ohraničen kořeny stromu, jenž ti poskytoval přístřešek. Strom samotný byl listnáč, o čemž ti hodně napovídala i hromada listí na zemi, které jsi využil k rychlejšímu zapálení ohně. Nejnižší větve stromu byly asi metr široké, ne-li více, a dost statné na to, aby bez potíží unesly někoho s tvojí váhou. Okolí stromu bylo střídavě osety různými keři a jedním padlým kmenem jiného, nejspíše mnohem mladšího, stromu. Když jsi skončil s obhlížením toho všeho okolo, tak jsi si uvědomil, že noc tu bude poměrně chladná, protože ve větší vzdálenosti od ohně jsi to již mohl drobně pociťovat.
---------------
V následujícím příspěvku máš možnost i nad trochou filozofování pro svou postavu, než se rozhodneš uložit ke spánku, stejně jako na různá opatření, která by jsi chtěl provést.
Poznámka: Přidám ještě drobnou radu - za podobných podmínek jsi klidně mohl rozdělávání ohně více popsat, či dalších drobných věcí, které může tvůj charakter provést. Občas to bývají právě takovéto drobnosti, které člověka dokážou pobavit a udělat mu radost, jak hezky je popsal. (ale tohle je opravdu individuální )

[Samuel Karten]

Neznámá planeta, Džungle:

Seděl jsem na zemi opřený o kmen stromu pod jehož větvemi jsem se utábořil. Strom byl ohromný a přesto bych na něj mohl dokázat vylézt bez větších problémů. Uvažoval jsem i možnosti přespat v koruně ale dal jsem přednost ohni který jsem mohl na zemi rozdělat a i většímu pohodlí něž které poskytují tvrdé větve stromu. Byl jsem zde i částečně chráněn proti větru, protože po obou stranách kolem mě vedli veliké kořeny a v zemi mizeli až pár metrů ode mě. Pod sebou jsem měl spadané listí a zem se díky němu stala pohodlnější, ale od ohniště jsem ho radši všechno odhrnul aby náhodou nechytlo. Pozoroval jsem plameny a stíny které diky nim vznikali a přemýšlel jsem o událostech co se mi přihodily.
Je to vůbec možné to co se mi stalo? Doteď jsem žil ze dne na den a bylo mi jedno co bude….a teď….přijde si nějakej Rhomml a všechno se zamotá…nejdřív mě naloží na ten transportér a odveze mě kdo ví kam.
Zaklonil jsem hlavu a pozoroval korunu stromu a poslouchal praskání ohně.
A teď jsem kdo ví kde mám získat nějakou kostku hlídanou droidama…a navíc na ně mám jen větší „kudlu“…. a aby toho nebylo málo tak je tady v tý džungli nejmíň jeden krvelačnej druh nějakejch potvor.
Složil jsem hlavu do dlaní pod tíhou souvislostí, které mi došli, až teď když jsem o tom všem uvažoval takhle s odstupem času.
Možná to je na mě přece jen dost velké sousto, možná to je na mě opravdu moc.
Hned jsem ale vzpurně zatřásl hlavou.
Nenechám se přece sežrat nebo dostat nějakou plechovkou a v žádným případě to nevzdám. Tohle je šance která se naskytne jednou za život, a nebo ani to ne, dostali mě z tý díry kde jsem byl celej svůj život a já bych to měl takhle pohnojit? Ani náhodou tohle zvládnu v pohodě!
Plný odhodlání jsem vstal a málem vyrazil okamžitě na cestu. Naštěstí jsem si to rychle rozmyslel. Hodil jsem do ohně další kus dřeva a zbytek dřeva co jsem měl jsem si nasunul k listí, na kterém sem chtěl spát, abych mohl v noci přikládat bez toho abych musel vstávat. Nůž jsem si položil hned vedle listí a lehl jsem si na bok tak abych viděl do ohniště a za něj. Rukou jsem chytl rukojeť nože aby byl rychle připraven se bránit. Sledoval jsem plamen ohně a nechal se jím uspávat.

[Jordi Linx]

Neznámá planeta, Džungle:
Předtím, než jsi se rozhodl usnout s rukou na noži, tak jsi měl možnost si shrnout dosavadní dění a vývoj situace, do níž ses dostal. Nakonec jsi přece jen usnul a k tvému překvapení jsi se vyspal bez vyrušení žádného tvora. Nemohl sis být jistý, jestli to bylo udržovaným ohněm, nebo nalezené místo bylo tak vhodně kryto. Nyní se ale objevily nové starosti - tvé tělo ti dávalo najevo, že by nepohrdlo snídaní a ještě před tebou zbýval celý den cesty, pokud jsi z ní tedy nesešel. Oheň mezitím pomalu dohoříval, jak už jej nebylo zapotřebí udržovat a okolní teplota už se rovnala velice příjemným teplotám, což znamenalo, že nadcházející den bude hodně teplý.
Po krátkém protažení tě z tvého soustředění vyrušil jakýsi zvuk přicházející odněkud zprava, přímo ze směru, kam nyní směřovaly sluneční paprsky, jež se snažily prodrat stromy džungle. Nemohl jsi tušit, co přesně by to mohlo být, protože džungle na většině planet bývá hodně živá, ale tenhle zvuk rozhodně nepatřil mezi ty běžné zvuky džungle a co víc, mohlo se zdát, že se k tobě pomalu blíží.

[Samuel Karten]

Neznámá planeta, Džungle:

Ráno jsem se probudil vedle dohořívajícího ohně. Byl jsem překvapen jak klidně noc proběhla, protože nenastal žádný útok ze strany zvířat nebo čehokoliv jiného. A cítil jsem se odpočinutý a plný sil. Když jsem se zvedal ze země ozvali otlačené z tvrdé země a proto jsem se rozhodnul protáhnout. Nakonec mi to zabralo několik minut. Během protahování se ozval i můj žaludek a já si uvědomil že jsem ani nevečeřel a budu potřebovat se najíst abych dokázal pokračovat v cestě.
Jenže kde sehnat jídlo můžu se pokusit něco ulovit, a nebo risknout ty fialový plody co tu rostou.
Přemýšlel jsem o tom co z těch dvou variant by pro mě bylo nebezpečnější a náročnější. Z přemýšlení mě však vytrhl nějaký zvuk nepřemýšlel jsem moc o tom co přesně by to mohlo být, ale v jednom jsem si byl skoro jistý. Ten zvuk nemohl patřit do přirozeného prostředí džungle.
Napadají mě jen dvě možnosti co by to mohlo být, buď ty hlídkový drojdi nejsou jen u toho chrámu, a nebo o tu blbou kostku má doopravdy zájem i někdo jinej a to by nebylo dobrý.
Dál už jsem se v přemýšlení nedostal protože podle sílícího zvuku se dalo poznat, že se ,ať už to je cokoliv, blíží ke mě. A já se nemohl rozhodnout zda je pro mě lepší utíkat a nebo se pokusit tu věc zlikvidovat.
No jestli to de po mě tak asi nemá cenu zkoušet zdrhnout, asi by se mi to stejně nepovedlo a kdyby přece jenom jo tak bych sešel z cesty a pak už správný směr znovu těžko našel.
Rychle jsem popadl nůž a ukryl se za jeden z vyšších kořenů. Napjatě jsem očekával co se z křoví objeví, částečně jsem i doufal v to že zůstanu nezpozorován a budu moc v klidu dál pokračovat.

[Jordi Linx]

Neznámá planeta, Džungle:
Myšlenky na další postup a obstarávání jídla byly zapomenuty, když jsi se věnoval blížícímu se šramotu. Před úprkem jsi dal přednost skrytí za jedním z mohutných kořenů stromů s nožem připraveným k útoku. Nesnažil jsi se příliš vyčuhovat, jenom tak aby jsi mohl vidět směrem, odkud zvuk přicházel. Než však dorazil až těsně k tvému nočnímu tábořišti, tak ustal a rozhostilo se okolo napjaté ticho. Trvalo asi minutu, než sis všiml něčeho napravo od stromu - tedy z jiného směru, než přicházel šramot. To něco se ukázalo jako dravec zelené barvy, skoro totožné barvě listů okolních stromů - což mu tedy propůjčovalo výtečné maskování. Mohl jsi být rád, že jsi ho koutkem oka zachytil a dalo se do jisté míry hovořit i o štěstí - problém však byl, že z jeho nového směru tě mohl vidět lépe a také tě viděl. Tvor neshledával potřebu se dále maskovat a pomalým plíživým krokem se vydal přímo k tobě. Byl to šestinožec s článkovými tlapami opatřenými pařáty. Na nohou dosahoval výšky něco mezi metrem a metrem a půl a jeho tlama byla vybavena hodně ostrými zuby. Netypický byl i trojicí očí, díky jejich posazení více než dobře viděl do úhlu 180°. Všech šest nohou bylo hodně statných a jeho svalovina vypadala stejně tuhá jako u jedinců, kteří si svalovinu pravidelně pěstují. A tenhle tvor se k tobě pomalu a obezřetně blížil a z jeho výrazu jsi vyčetl, že se tváří ostražitě.

[Samuel Karten]

Neznámá planeta, Džungle:

Schovaný za kořenem jsem sledoval místo odkud vycházel zvuk, ale nezahládl jsem žádný pohyb, ani nic jiného co by mi řeklo co se to ke mně blíží. Když už jsem očekával že na mě něco vyskočí nebo aspoň uvidím co to je, zvuk ustal. Nevěděl jsem co se stalo a začal jsem se rozhlížet kolem sebe. Napravo ode mě se něco pohnulo. Ale když jsem se podíval znovu nic jsem neviděl.
Asi už blázním.
Najednou jsem uviděl pohyb znovu a uviděl jsem v celé kráse i to co se hýbalo. Nic takového jsem si do této chvíle neviděl. Tvor byl velice zajímavý stavbou svého těla a podle vzhledu se nejednalo o býložravce. Byl jsem si skoro jistý, že mě viděl, byl jsem přímo před ním a mezi náma nebyla žádná vetší překážka, která by mě alespoň trochu schovala.
No šance, že si mě nevšiml nebo byl mírumilovném sou nadobro pryč.
Pomyslel jsem si když se tvor líným krokem ke mně. Tvor byl docela vysoký přes měl metr určitě a jeho šest nohou taky působilo impozantně. Natočil jsem se směrem k tvorovi, ale zůstal jsem v podřepu, aby mohl případně snadněji uskakovat. I přes tvorův zevnějšek jsem nepociťoval strach, ale adrenalin v mých žilách musel dosahovat kritických hodnot. Chytl jsem nůž pevněji, ale špičku jsem měl pořád nasměrovanou abych ho nezapíchl, při případném uskoku, sobě do břicha. Byl jsem plný očekávání, ale tvor stále nikám nepospíchal.
Na co čekáš, tak dělej!
Křikl jsem na něj plný očekávání co se bude dalších několik vteřin, možná i minut dít.

[Jordi Linx]

Neznámá planeta, Džungle:
Situace nevypadala zrovna nepříjemně, ale rozhodl jsi se tvorovi postavit čelem a připravil se do podřepu vyčkávajíc na tah tvého protivníka. Udělal ještě dva drobné kroky směrem k tobě, než se zastavil a úpěnlivě tě pozoroval - možná jakoby se tě pokoušel zhypnotizovat očima, přimrazit tě pohledem na místě.
Když se vydal znova do pohybu, tak jsi nezaregistroval prakticky nic tomu, co by to dopředu prozradilo. Nyní jsi také mohl vidět, jak užitečný je pár nohou navíc při zrychlení z nulové rychlosti. Tvůj úskok do strany, kterým ses tvorovi vyhnul, byl jeden z těch nejtěsnějších možných a byl jsi nakonec rád, že jsi jej potom dorovnal do kotoulu a při skoku si nijak neublížil, stejně jako se nezranil nožem. Když jsi se narovnával, tak jsi mohl vidět druhou aplikaci páru nohou navíc, při prudkém zatočení tvor ztratil mnohem méně rychlosti, než by toho byl schopen jakýkoliv jiný. Pro tebe z toho však vyplývalo, že už se k tobě znova velkou rychlostí řítil a nedával ti moc příležitostí něco složitějšího vymýšlet.

[Samuel Karten]

Neznámá planeta, Džungle:

Tvor se na mě z ničeho nic vyřítil obrovskou rychlostí, muselo to nějak souviset s tím že měl o jeden pár nohou více než většina zvířat, které jsem znal. Tvor se blížil ohromnou rychlosti a mě bylo jasné že kdybych se před chvílí rozhodl pro útěk daleko bych se nedostal. To bohužel neznamená, že rozhodnutí zůstat přežiju. Odrazil jsem se od země s odskočil jsem do strany. Dopad ale byl jen tak a musel jsem udělat kotrmelec jinak by se mi i mohlo něco stát.
To bylo těsný.
Pomyslel jsem si a vystihovalo to jak načasování úskoku tak i dopad na zem. Na další přemýšlení nebyl čas tvor zjistil že minul a změnil směr bez toho aby musel nějak výrazně zpomalit. Už se zase přibližoval mým směrem obrovskou rychlostí. Bylo mi jasné že podruhé neuskočím a kdyby se mi toto s hromadou štěstí přece jen povedlo nemělo by to žádný význam tvora to nijak nezpomalovalo ani nijak nevyvádělo z míry. Měl jsem poslední možnost. Ruku s nožem jsem dal před sebe tak aby se na něj tvor při skoku na mě nabodl a druhou ruku jsem si dal tak abych tvorovu hlavu vystrčil z dráhy tak aby se mi nezakousl do krku.
Doufám že útočí jako ty šelmy o kterejch si povídali ty lovci z baru. Výskok z rozběhu a prokousnutí hrdla. Jestli ne tak sem v loji.
Pravou nohu jsem měl mírně za sebou abych byl lip zapřenej a už jsem jen čekal až tvor překoná posledních několik metrů. Mohl jsem jen doufat v to aby byla moje teorie správná a strategie úspěšná.

[Jordi Linx]

Neznámá planeta, Džungle:
Nechtěl jsi riskovat další těsný úskok, pokud by se ti vůbec povedl a rozhodl ses přejít do útoku. Před sebe jsi strčil ruku s nožem a druhou rukou jsi byl připraven udeřit zvíře do hlavy tak, aby nemohl zaútočit na tvou vlastní hlavu. Při běhu ne tebe tě opět hypnotizoval svým pohledem. Došlo totiž k očnímu kontaktu vás dvou - lovce a oběti, kdy zvíře bylo nyní lovcem.
Zvíře se přibližovalo a každá další vteřina se zdála být nečekaně dlouhá, než došlo k odrazu, kdy se tok času jakoby obrátil vše se nyní událo rychle. Zvíře se odrazil od dvou párů nohou a mířilo přímo proti tobě. Svůj chmat s rukou jsi musel podle svého předpokladu provést, ale zase to ovlivnilo tvoje míření ruky s nožem. Horší však bylo, že i když jsi odvrátil bezprostřední hrozbu kousnutí, tak se přes zvíře plnou rychlostí převalilo, dostal jsi slušný zásah do hrudníku od jeho mohutného těla a šel jsi k zemi, zády napřed. K tvému štěstí váš střet poznamenal i zvíře a to nedopadlo lehce na nohy, ale zabořilo se po jeho kolena, než se převalilo na bok a zabrzdilo o pět metrů dál, než jsi byl ty. Povedlo se ti vstát po několika vteřinách a měl jsi v tomhle ohledu několik dalších vteřin náskok, než se na nohy dostalo i zvíře. Když jsi se pokoušel nalézt stopu tvého nože na jeho kůži, tak jsi neviděl nic jiného, než jenom mírný škrábanec na prostoru levé přední nohy, který ani nekrvácel.

[Samuel Karten]

Neznámá planeta, Džungle:

Ani jsem se nenadál a zvíře už letělo vzduchem ke mně. Pořadně jsem se zapřel a zatnul sem snad všechny svaly. Hlavu zvířete jsem vší silou odstrčil ze směru, tak aby se do mě nemohl zakousnout. Oházel tvor nebyl nijak lehký a musel jsem použít sílu celého těla. Tvor se do mě nikam sice nezakousl, ale bohužel, jsem sklonil při obraně před tlamou plnou zubů nůž a tvora jsem nejspíš nijak nezranil, protože jsem necítil že bych propíchl jeho kůži. Nedopadl jsem ani nijak dobře fyzicky. Zvíře s takovou váhou a v takové rychlosti povalilo na zem jako nic. Chvilku jsem ležel na zemi než jsem se zorientoval, ale snažil jsem se zvednou co nejrychleji. Zvíře leželo několik metrů za mnou, a s radostí jsem zjistil že jsem se vzpamatoval rychleji než to zvíře. A to mi dalo možnost si aspoň zhruba promyslet další postup.
Útěk nevyjde, a tahle obrana podruhý možná nevyjde taky.
Byl jsem docela v koncích co týče mého přežití. Pak se mi v hlavě stvořil úplně šílený plán. Musel jsem zaútočit dřív než to zvíře a pak se už jen modlit.
Kruci…to snad není pravda.
Jestli nevyšel ten první pokud kvůli jeho kůži, nebo mé nešikovnosti radši zjišťovat nebudu a probodnu tu potvoru v místě kde tu kůži nemá.
Byl jsem rozhodnut, strčím ruku s nožem tomu zvířeti do tlamy a probodnu mu čelist.
Snad ho to zabije, nebo aspoň vážně zraní.
V to jsem mohl jsem doufat a hlavně se modlit v to aby mi zůstala celá ruka.Už jsem se dále nechtěl rozmýšlet a rozeběhl jsem se s nožem v ruce k pomalu se zvedajícímu zvířeti.

[Jordi Linx]

Neznámá planeta, Džungle:
Tvůj další střet se zvířetem tebou notně otřásl a celkový výsledek ti moc radosti nepřinesl. Na moment jsi zápolil s negativními myšlenkami, než jsi dospěl k odvážnému rozhodnutí. To už jsi, ale vyrazil kupředu rozhodnutý svou taktiku útoku provést co nejrychleji, využít těch pár vteřin, které jsi rychlým postavením se na nohy získal. Vzdálenosti k tvorovi a samotná cesta k němu se ti i tak zdály neuvěřitelně dlouhé, jako by to nebylo jenom pár metrů či pár vteřin, ale celá věčnost. Jakmile jsi byl už těsně tvora, tak se k tobě akorát otočil a chtěl zařvat tlamou - což bylo přesně to, co jsi potřeboval. Ruka s nožem ti prudce vystřelila kupředu, přímo do tlamy, aby jsi čepel zabořil směrem vzhůru. Tvor sevřel čelist a zaúpěl - do ruky se ti rozlila značná vlna bolesti v místě těsně nad loktem a pocítil jsi strach podívat se na svou ruku. Zaslechl jsi sípání tvora, jemuž jsi dle všeho propíchl lebku a konečně jsi se odvážil podívat - tvá ruka se zdála být vcelku, ale trčela tvorovi v tlamě. Ten se začal pomalu kácet k zemi a bylo jenom v tvém zájmu, aby jsi kvůli své stále sevřené ruce klesal i s ním.
Dostal jsi se tedy do situace, kdy jsi klečel u zkáceného tvora, ruka v jeho čelisti. Pocítil jsi tlak, který na ni působil, ale k tvému štěstí se tvorovi nepovadlo úplně docvaknout, byť jeho zuby vypadaly hodně ostře. Rozhodně se však nejednalo o záviděníhodnou situaci - ruka byla uvězněná i s nožem vevnitř a hlavně krvácela, což bylo už vidět. Při krátkém rozhlédnutí okolo sebe jsi mohl vidět několik kulatých kamenů, jeden klacek a těsně mimo dosah volné ruky i ostřejší kámen. Co se týkalo citu v uvězněné ruce, tak jsi jej stále ještě pociťoval, ale instinktivně jsi se nesnažil s ní hýbat, byť s trochou vůle by jsi to mohl riskovat. Otázkou by bylo, co by to mohlo způsobit za případné pozdější následky.