Lartrir (Výcvik pro Atalona)

[Funny]

Chrám Jedi, Coruscant:
Od smrti tvého druhého mistra uplynul téměř měsíc, přesto ti zatím nebyl přidělen nový mentor. Ze svých těžkých zraněních jsi se plně vyléčil teprve nedávno a dlouhé dny strávené v bactové nádrži se na tvé fyzičce také podepsaly. Doufal jsi, že ti dnes ráno bude přidělen nový mistr, který by dokončil tvůj výcvik, když si tě předvolala Rada.
Nacházel jsi se tedy v síní Rady Jedi, odkud byl nádherný pohled na probouzející se Coruscant stále zahalený v ranní mlze. Po tvém boku stál lidský rytíř Jedi, což jsi poznal podle toho, že neměl padawanský copánek. Byl asi ve tvém věku, takže nemohl být rytířem moc dlouho, a tak jsi začal mít trochu pochybnosti ohledné toho, že jsi tu kvůli přidělení nového mistra.
„Obyvatelé Arkanie nám před pár hodinami oznámily, že na své planetě nalezly chrám a podle prvotního průzkumu se zdá, že v něm dřív sídlili nějací Jediové. S vládou Arkanie máme dobré vztahy, a tak nás pozvali, abychom provedli detailní průzkum chrámu za cílem objasnění jeho původu. V archivu žádné informace o Jediském chrámu na Arkanii nejsou, vaším úkolem bude tuto informaci potvrdit nebo vyvrátit a zjistit co nejvíce o původu toho chrámu,“
prolomila ticho mistryně Jocasta Nu a na její slova ihned navázal maličký mistr Yoda:
„Problematické ohledně vlastnictví situace může být, řád však rekonstrukci chrámu nemá na Arkanii v plánu, Arkaniané udělat z něj ale chtějí muzeum. Mohou se nacházet tam důležité předměty či informace, s Arkaniany o jejich vlastnictví jednat budete museti. Nějaké otázky máte?“
Mladý rytíř se pohnul a přemýšlel o tom, co právě slyšel. Při této misi bude potřeba než cokoliv více diplomacie. Konečně se tedy zdálo, že tě čeká něco, co naruší stereotyp posledních dnů.
„Bude nás někdo na této misi doprovázet?“
„Ne, jak ty myslíš, Adene, ale poletí s vámi zástupce Republiky. Jsem si jistá, že to spolu s Lartrirem zvládneš. Loď už na vás v hangáru čeká, vyražtě, až budete připraveni.“
Aden, jak jsi poprvé zaslechl jeho a on nejspíš tvoje jméno, se uklonil Radě a přichystal se k odchodu, pokud ty nebudeš mít nějaké otázky.
---------------
Výcvik se odehrává v roce 60 BBY.

[Atalon]

Chrám Jedi, Coruscant:

Mise? Arkanie? Chrám Jedi? Rytíř Aden?
Rychle se snažím vzpamatovat z přívalu informací, jež víří mou myslí. Po chvíli se mi je konečně podaří urovnat a jsem schopen nějak smysluplně uvažovat.
Arkanie, Arkanie?!!
Snažím se vybavit si co o této planetě vím.
Ach ano zima. Podle archívů je tam zima. Zima a doly.
Při této myšlence mnou proběhne mrazivý pocit a okamžitě mi připomene abych rozhodně nepodcenil výbavu na tuto misi.
Víc se mi vybavit nedaří, proto tyto úvahy opouštím a radši se soustředím na misi.
Zajímalo by mě, jestli má být ten rytíř mým novým mistrem, je dost mladý. Nikdo o tom nic neříkal. Nu letíme spolu, to je jisté. Zeptám se ho později.
Rychle se zamýšlím nad situací. Náhle mnou proběhne myšlenka.
Promiňte, ale mluvila jste o zástupci republiky? On povede ona jednání o vlastnictví, našich případných nálezů? Nebo má vlastní poslání?
S těmito slovy se zadívám na oba mistry a snažím se vyčíst, jestli zde není něco co nám neříkají. Přesto se snažím udržovat tok myšlenek, jež sebou nese hned druhou otázku.
A ještě bych se chtěl zeptat, jak byl ten chrám vlastně objeven?
Tento narychlo skloubený dovětek nebyl zrovna nejchytřejší, za což si hned v duchu vynadám, ale doufám že mi případná odpověď přinese co hledám, nebo alespoň příležitost na opravu.
No to se ti povedlo! To je nejspíš přesně jedna z věcí co máme zjistit. Pitomče potřebuješ zjistit kde je a jaký to bude terén a ne který dobrodruh o něj zakopl.
Rychle si vybavím nedostatky plynoucí z mých omezených sil, díky kterým jsem se naučil nepodceňovat vybavení s prohlášeními o pomoci Síly v nouzi. Síla mi v nouzích pomáhá hodně, ale ne s lezením nebo padáním. Což mi rychle připomenou některé čerstvě zahojené odřeniny.
Rychle myšlenky zatlačím a zahledím se zpět na mistry, aby mi nic podstatného, nebo alespoň zajímavého neuniklo a čekám na odpověď.

[Funny]

Chrám Jedi, Coruscant:
Na tvoji první otázku se rozhodla odpovědět mistryně Jocasta Nu. Svůj pohled přenesla z Adena na tebe a zamyslela se se nad tvoji otázkou.
„Jmenuje se Asta Rhi´mes a jeho oficiálním posláním na této misi je, prozkoumat chrám a zjistit, zda v něm není něco důležitého pro Republiku a poté podat zprávu o jeho původu. Má tedy úkol jako vy, protože na misi budete spolupracovat, tak společně i pocestujete na Arkanii. Bude na vás čekat u vaší lodi,“
vyjádřila se mistryně Jocasta k osobě zástupce Republiky a poodhalila další informace o tvém druhém společníkovi.
„Jak byl chrám objeven důležité není, trpělivý býti musíš, padawane, později dozvěděl by jsi se to, ale na tvou otázku abych odpověděl, Arkaniané nová ložiska diamantů hledající ho objevili a svůj nález vládě ohlásili.“
Mistr Yoda se na své židli zavrtil a pomalu zavřel své, na jeho malém těle, tak nápadné oči.
„Hm, smrtí tvého mistra výcvik tvůj se nezastavil, pokračuje i na této misi. Zeptat se, zda Aden Kietha nebo někdo jiný, tvým mistrem stane se, nechceš? Mistra ty nepotřebuješ, trvat dlouho nebude, kdy se rytířem staneš.“
Na tváři mistra Yody se objevil úsměv, když opět otevíral oči. Uklonil jsi se dvoum přítomným členům Rady, stejně jako o chvilku později Aden. Když už ani jeden z vás neměl žádnou otázku opustili jste síň.
Na chodbě se Aden zastavil, aby se ti představil:
„I když už mé jméno znáš, rád bych se ti představil. Jmenuji se Aden Kieth,“
představil se a podal ti ruku.
„Je mi líto smrti tvého mistra,“
řekl a na chvíli se odmlčel.
„Sbal si věci, které budeš potřebovat. To znamená hlavně teplé oblečení, věci na průzkum chrámu a nějaké jídlo. Za dvacet minut se sejdeme v hangáru. Jestli se chceš zeptat na něco ohledně mě nebo mise, tak můžeš, i když vím tolik co ty.“

[Atalon]

Chrám Jedi, Coruscant:

Z místnosti vycházím zamyšlený, přesto vnímám co mi Aden říká.
Mě říkají Lartrir, rád vás poznávám.
S těmito slovy odpovím na Adenovu podanou ruku.
Pořád myslím na slova mistra Yody. Můj výcvik mne zajímá, jen jsem nechtěl zdržovat mistry nebo misi podobnými dotazy.
Náhle si uvědomím, že mluvím nahlas a zarazím se. Cítím jak se mi začínají objevovat stříbřité skvrny na kůži. Rychle se snažím zahnat nevhodné pocity a radši rychle změním téma.
A... E... O Arkanii něco málo vím, takže už jsem nad vybavením uvažoval. Co nejrychleji se sbalím a přijdu do hangáru. A pokud mohu, rád bych navrhl, abychom se seznámením počkali na cestu. Myslím, že by nebylo vhodné nechal Asta Rhi'mase čekat.
Lehce se pousměju a nenápadně se ujistím, že skvrny skutečně ustupují. Naštěstí ano.
Pro jistotu zaměřím své myšlenky na něco konstruktivnějšího a začnu přemýšlet kdo asi bude onen Asta Rhi'mas.
Nejspíše půjde o nějakého republikového archeologa, nebo tak něco. To je asi nejlogičtější, ale radši s tím nebudu počítat. No uvidíme.
Snažím se nechat tohle nepovedené ráno za sebou a soustředit se na věci budoucí. Na naši misi.
Musím rychle dát dohromady věci sebou.
V hlavě začínám plánovat své zavazadlo. Najednou si uvědomím, že jsem uprostřed rozhovoru s Adenem.
Co to se mnou dneska je? Sklidni se, musíš se soustředit. Mistr Talo by tě už přetáhl něčím po hlavě vidět tě, jak tu zmatkaříš.
Nasadím učebnicově klidný výraz. Slušně se ukloním a počkám na Adenovu reakci, připraven jít balit.

[Funny]

Chrám Jedi, Coruscant:
Aden se zamračil, když si všiml tvého zmateného a rozrušeného chování, ale nakonec tě bez dalšího se vyptávání propustil:
„Dobře... jen mi nevykej.“
Tvé další kroky vedly už opačným směrem než Adenovi, a tak sis mohl oddychnout, že se tě nevyptával už na nic víc. U někoho jiného, například tvého bývalého mistra, by ti to neprošlo tak snadno a bez pokárání by jsi neodešel.
Po chvilce jsi dorazil do svého pokoje, který jsi sdílel s dalšími padawany, ale žádný z nich tam nebyl. Kromě postelí byl pokoj vybaven také několika skříněmi a pracovním stolem s lampičkou, kde byl pohozen ještě datapad s nevypracovaným úkolem – pozůstatek tvého učení z včerejší noci. Nejprve jsi z pod postele vytáhl batoh, který jsi tam pohodil po poslední misi a zkusil do něj nasoukat teplé oblečení nezbytné pro pobyt na Arkanii. Bylo však příliš objemné a zabralo by mnohem více místa než je v batohu, a tak jsi byl nucen ještě vytáhnout jeden větší batoh přes rameno, kam se ti oblečení už vešlo.
Poté, co jsi se ujistil, že máš všechno, vydal jsi se i s menším, zatím prázdným batohem, do kterého jsi se rozhodl dát věci, jež si poneseš s sebou na průzkum chrámu. Než jsi se dostal ke skladu, uběhlo asi deset minut. Příliš mnoho času ti tedy nezbývalo a to jsi ještě musel zajít do jídelny pro zásoby.

[Atalon]

Chrám Jedi, Coruscant:

Tato mise se pomalu, ale jistě měnila v mou osobní tragédii a to teprve začínala. Po mém chaotickém proslovu s Adenem jsem v žádném případě nesměl přijít do hangáru pozdě.
Po odchodu s pokoje jsem se plnou rychlostí vydal směrem ke skladu.
Jediným kladem situace se stal můj znovunalezený disciplinovaný klid, který mi konečně umožnil uvažovat rychle, přesto uspořádaně a soustředěně.
Klid. To se zvládne, ztratil si náskok, nic víc.
Chodbami chrámu prolétám rychlostí, kterou by mnohý pozorovatel přisoudil užití Síly. Cestou málem vrazím do několika mistrů, naštěstí sám sebe stihnu včas vmanévrovat do zdi. Ukáže se, že batoh s oblečením může být stejně účinná ochrana před nárazem jako ochranná bublina Síly.
Ještě srazit mistra, to by mi dnes chybělo ke štěstí.
Pomyslím si, když se bez většího zpomalení omluvím a pokračuji v sebevražedném běhu. Cestou si vybavuji a organizuji co chci ze skladu a jak nejideálněji uspořádat zbytek tohoto maratónu. Když konečně doběhnu ke dveřím skladu, mám již přesnou představu co dál.
Dveřmi proletím za použití zbytku akcelerace mého těla a okamžitě se snažím zorientovat.
Co hledám najdu očima poměrně rychle. V následujícím okamžiku, se již jednotlivé kusy vybavení s pomocí mích rukou ale i Síly přesouvají do mého batohu.
Ted jsem vážně rád, za ty šílený hodiny tréninku, abych aspoň něco zvednul.
Tento kousek mne stál dost sil, proto jen v duchu děkuji Síle, že nejsem v kritické situaci a že na palubě lodi budu mít dost času se vzpamatovat. Otočím se na patě s rychlostí a obratností jednoho z pohybů makashi a opustím sklad.
Ve dveřích si ještě rychle, a pro jistotu i nahlas, zopakuji obsah batohu.
Medpac, luma, zásobník tekutého lano s kotvou, k němu několik náhradních nádržek a násad, termo-deka, electrobinocular, ...
Na moment zaváhám.
Ale co, taková váha navíc to není a umí pořizovat obrazové záznamy.
S tímto ujištěním sebe sama pokračuji.
A záznamový Datapad.
No ten asi bude mít každý, ale co. Mít vlastní není na škodu, třeba se rozdělíme.
Naposledy přejedu svůj batoh očima a zkusím ho potěžkat.
Hmm.. Není to zlí, koneckonců většina toho je k příručnímu použití.
Když si vzpomenu jak jsem na svou druhou misi táhl batoh pod kterým by se ohnul i wookie.
Při této vzpomínce se mi na tváři objeví bolestný úsměv. Rychle ji však zaženu a znovu vyrazím sebevražednou rychlostí směr jídelna a pak snad konečně hangár a mí společníci.

[Funny]

Chrám Jedi, Coruscant:
S ujištěním, že jsi si vzal všechno, co jsi ve skladu chtěl, jsi vyrazil opět plnou rychlostí k jídelně. Vzhledem k tomu, že právě končila snídaně, tak jsi musel kličkovat mezi desítkami padawanů, rytířů a mistrů Jedi odcházejících z jídelny. Už ti zbývalo jen pár metrů k jídelně, když jsi vrazil do jednoho, tobě neznámého Jediho, který po tvém nárazu upadl na záda.
„Padawane, co to má znamenat? To, že jsi zaspal a chvátáš na snídani, neznamená, že můžeš vrážet do ostatních,“
vychrlil na tebe mistr hned, jak se sebral z podlahy a oprášil si svůj oděv. Zřejmě plně nedůvěřoval práci úklidových droidů.
Naštěstí poté, co jsi mu vše vysvětlil, přešel tvé chování bez potrestání a jen káravě dodal:
„Dobrá, ale pamatuj si, že není vhodné, aby Jedi běhal, když to není nezbytně nutné.“

Když jsi se z jídelny vydal k hangáru, věděl jsi, že stejně přijdeš pozdě a už ani nemělo cenu běžet. Úlevou ti alespoň mohlo být, že jsi přišel jen s dvou minutovým zpožděním, takže kdybys nesrazil před jídelnou toho Jediho, tak by jsi vše zvládl v čas. Přesto tě tvůj maraton po chodbách chrámu vyčerpal a to, že jsi zpocený také nešlo přehlédnout.
Hned za dveřmi do hangáru na tebe čekal Aden s jedním Bothanem a... droidem?
„Rád bych vás seznámil. Toto je padawan Lartrir,“
řekl Aden a rukou naznačil směrem k tobě.
„A toto je archeolog Asta Rhi´mes.“
„Těší mě, padawane Lartrire.“
Po tradičním podání rukou ožil tmavě červený protokolární droid za zády Adena a přistoupil k tobě.
„Rád vás poznávám, pane. Jsem RD-3PO,“
řekl svým typickým hlasem droid a natáhl před sebe ruku v napodobení lidského gesta při seznamování se.
„Napadlo mě, že by se nám mohl hodit překladatelský droid,“
vysvětlil ArDeeho přítomnost rychle Aden.

[Atalon]

Chrám Jedi, Coruscant:

Konečně v hangáru. Dvě minuty, to jde.
S klidem si vyslechnu představení dalších účastníků mise.
I mne těší.
Odpovím oběma přivítáním a rozhodnu se raději vysvětlit své zadýchání a zpoždění.
Prosím omluvte mé zpoždění. Cestou jsem... narazil na rytíře, který se mnou chtěl hovořit.
Nikdy jsem neuměl dobře lhát, už jen díky citlivosti mé kůže, ale naučil jsem se, po vzoru mnohých mistrů, že říci pravdu, tedy její část, může mít stejný ne-li lepší účinek než sebepromyšlenější lež. Proto doufám, že toto téměř pravdivé vysvětlení bude pro ostatní dostačující. Zaměřím proto svou pozornost na nové tváře.
Jak jsem si myslel, archeolog. A Bothan,
Zamyslím se.
Něco jsem o nich zaslechl, ale žádného neznám, tedy osobně. Říká se, že každý Bothan je špion. No, snad to není pravda. Uvidíme.
Přejedu očima protokolárního droida a bez změny výrazu si pomyslím.
Nemám droidy rád, moc plechu málo života. Ale mistr má pravdu, mohl by se hodit.
Neodpustím si však dovětek.
Jestli se neporouchá.
Raději přestanu zkoumat naší družinu a rozhlédnu se po hangáru. Otočím svůj pohled zpět k Adenovi a upravím si sklouzávající batohy.
Kterou poletíme?

[Funny]

Chrám Jedi, Coruscant:
Rozhlédl jsi se po hangáru a naskytl se ti impozantní pohled – kam až jsi dohlédl, viděl jsi lodě různých tříd i velikostí, od stíhaček přes různé frachťáky až po křižníky.
„Fast Hawkem.“
Rychle jsi se ohlédl o třistašedesát stupňů, aby jsi zjistil, odkud a od koho ta slova zazněla. Jediné, čeho jsi si všiml, však byl Adenův úsměv, který si zřejmě všiml, že jsi zmatený.
„To je Syri. Asi ji ještě neznáš, pojď,“
pobídl tě Aden a vykročil následován tebou, Astou a ArDeem mezi řadu lodí. Některé byly zcela opuštěné, ale na jiných se pilně pracovalo, aby byli kdykoli připraveny k akci.
„Syri se ti bude líbit. Je to dcera našeho šéf mechanika, už od svých pěti let tu tráví svůj volný čas,“
stihl ještě podotknout Aden, než se zastavil u jednoho šedého, asi dvacet metrů dlouhého frachťáku, který měl na boku znak řádu Jedi.
„Syri, myslel jsem, že naše loď je připravená k odletu.“
„Jo, jenom jsem dělala poslední kontrolu hyperpohonu,“
ozvalo se z lodi a na rampě o chvilku později stanula asi sedmnácti letá dívka lidského původu. Přestože měla ušpiněnou kombinézu, zamazaný obličej a vlasy v copanu, aby ji nepřekážely při práci, bez nějaké výraznější péče, nemohl jsi jí upřít, že vypadala pohledně.
„Fast Hawk je lehký frachťák série YT-700 od Corellian Engineering Corporation a taky jedním z deseti frachťáků této série, které nedávnou koupil řád. Vylepšili jsme ho, takže má teď lepší letový vlastnosti – rychlost v atmosféře jsme zvedli o 100 kilometrů za hodinu, hyperpohon třídy 2 jsme nahradili třídou 1 a vybavili ho výkonnějšími štíty. Snad bude všechno fungovat, jinak vám s sebou půjčím svýho astromecha, zvládne menší opravy i během letu. No tak, pojď sem Zeke.“
Následně sjel z lodí po rampě k tobě asi metr vysoký astromech se žlutým vzorem na jinak stříbrném povrchu a začal trylkovat, zřejmě na pozdrav. Nikdy jsi žádného takového neviděl a od nejběžnějšího astromecha typu P2 se lišil hlavně menší velikostí. Skupinka Jediů a zástupce Republiky se tak náhle rozrostla o další dva droidy. Nic už však nebránilo tomu, aby jste mohli vyrazit.
---------------
500. příspěvek

[Atalon]

Chrám Jedi, Coruscant:

Očima přelétám po lodi, mechaničce i astromechovi a hledám vhodnou reakci. Nakonec se nezmůžu na víc než:
Moc mě těší, jsem Lartrir. Rád tě poznávám.
Rychle se vzpamatuji a osmělím.
Fast Hawk je pěkná loď.
Jak nemám rád tyhle plechovky, tak musím uznat že Corelliani dělají ty nejlepší lodě. Jsem zvědav, kdo s ní poletí. No určitě se mrknu na řízení. Určitě to bude standart jako ostatní. Mistr Talo mě s loděmi jako tahle učil létat a vždycky říkal, že jak se naučím lítat s jednou svedu řídit všechny. Ne, že by mi dal s učením na výběr.
Bezděky si připomenu vzpomínku z dob výcviku u mistra Tala. Ten vždycky, při učení pilotování, tvrdil že mě pilotovat učí pro budoucnost, až budu rytířem a dostanu tak neschopnýho padawana jako on. Já si ale dodnes myslím, že to bylo spíš proto, aby mohl za letu spát, tedy meditovat, i když tak hlasitou meditaci jsem nikdy neslyšel.
Zajímalo by mě jestli Aden nebo ostatní vědí, že umím pilotovat. To bych skončil nejspíš u řízení. I když to není špatné místo, je tam klid a když se nic nestane... Ale hnát se tam nebudu.
S touto myšlenkou jsem se přestal zabývat lodí a zahleděl jsem se na astromecha, stále ještě trylkujícího vedle Syri. Připadal mi nějaký divný, v paměti jsem si snažil vybavit jiné astromechy co jsem viděl.
Promiň, vím že se v tom moc nevyznám, ale není ten astro... tedy Zeke, trochu... no zvláštní? Nevypadá jako ostatní co jsem viděl.
Rychle přejedu očima ostatní, abych zjistil jestli jsem jediný kdo si to myslí. Poté se vrátím pohledem k Syri.

[Funny]

Chrám Jedi, Coruscant:
Asta přenesl svůj zrak ze Zekeho na tebe a po chvilce rozmýšlení uznal, že máš pravdu.
„Mají pravdu, Syri. Ještě nikdy jsem nic podobného Zekemu neviděl a to jsem navštívil i největší obchod v galaxii s droidama,“
přiklonil se nakonec také Aden k tvému názoru.
„Jo. Zeke je prototyp astromecha, když jsem ho stavěla, tak jsme vycházela ze série P2, ale ta je nepraktická svojí velikostí, takže jsem si dala za úkol postavit menšího astromecha, která by ale furt měl všechny funkce P2. Musím přiznat, že se v droidech ještě moc nevyznám jako v lodích, ale Zeke by měl být plně funkční,“
objasnila Zekeho původ Syra a poklepala mu prsty na jeho kopulku.
„Nevěděl jsem, že taky stavíš droidy. Jak dlouho jsi ho vůbec stavěla?“
Adena očividně toto téma zajímalo a chtěl se dozvědět co nejvíc anebo tu byla druhá možnost – chce udělat Syře radost, že s ní někdo také sdílí zájem o techniku.
„Musím přiznat, že to má taky svý kouzlo. Z jistého úhlu pohledu je to lepší v tom, že když stavíš droida, můžeš i utvářet jeho osobnost. Zekeho charakter je jedinečný, to je prostě na tom úžasný. Ale k tvé otázce, stavěla jsem ho od svých patnácti let,“
rozpovídala se nadšeně Syri ráda, že si může s někým promluvit o technice – třeba o Zekem.
„Už budeme muset vyrazit, někdy si zase promluvíme,“
ukončil rozhovor Aden a vydal se po rampě do lodi stejně jako ty, Asta a o chvilku později i dvojice droidů, která si ještě něco mezi sebou povídala v droidím jazyce.

Fast Hawk, Coruscant:
„A neboj, vrátíme ti ho v pořádku,“
zakřičel ještě Aden na rampě, než zalezl do lodí.
„Zástupče Rhi´mesi, než dorazíme na Arkanii, můžete si odpočinout ve své kajutě.“
„Děkuji, až budeme na místě, tak mě vzbuďte.“
Bothan se ještě usmál a i se svým zavazadlem se otočil a odkráčel do jedné z kajut Fast Hawka.
„Doufám, že umíš pilotovat. Během letu si chci ještě zjistit pár informací o naší misi.“

[Atalon]

Fast Hawk:

Slušně se na rozloučenou ukloním k Syri a připojím se k Adenovi. Před nástupem ještě hodím nejistým pohledem po astromechovi.
MĚL BY být plně funkční?
Po vstupu na palubu Fast Hawka mě pohled na zamyšleného Adena, hledícího kamsi do prázdna a vypaření se našeho společníka ujistili, že skončím u řízení. Adenova otázka, nebo spíše oznámení, byla proto pouhým ujištěním mého podezření.
No pilotovat umím, ale...
Aden bez čekání na mou odpověď zmizel někde v lodi a mne zanechal s droidy ve vstupním koridoru lodi.
...nevím jestli tenhle typ. No bezva.
Vydal jsem se i s batohy ke kokpitu, tedy místům kde jsem tušil jeho umístění. Mé tušení bylo správné a během okamžiku jsem stál ve vstupu do kokpitu. Vzhledem k lodi se zdál být dost prostorný, hlavně díky velkému čelnímu průzoru. Lodní kajuty jsem zatím neviděl, ale nemyslím, že byly o moc prostornější. Rozhodl jsem se podívat na řízení, ale už jen letmí pohled od průchodu mě ujistil.
Ano, je to standart.
Má nálada se začínala prudce zlepšovat. Batohy jsem hodil ke stěně kokpitu a chystal se usednout k řízení, když mě vyrušila tupá rána přicházející od vchodu do kokpitu. Zdrojem byl RD-3PO ležící na podlaze kokpitu, který podle všeho zakopl, nejspíše o práh průchodu, ale ani invenci astromecha motajícího se kolem bych nevylučoval. Teprve teď mi došlo, že oba droidi celou dobu jdou za mnou.
A.. vy dva. Co s vámi? Jděte si najít nějaký místo, když vás budu potřebovat zavolám.
Pomůžu RDmu vstát a vyslechnu si naprosto nesrozumitelnou omluvu, poté se oba za vzájemného hašteření a pískání odeberou chodbou směrem od kokpitu a já se konečně usadím do sedadla pilota.
Konečně klid. Tak provést kontrolu... v pořádku. Nastartovat motory... a letíme.
Fast Hawk se uvolněně odlepil od podlahy hangáru a klouzavě vyletěl vstupními vraty. Netrvalo dlouho a zašedlou mračnou oblohu Coruscantu vystřídal hvězdný obzor orbity. V navigačním počítači lodi jsem rychle vyhledal kurz na Arkanii a za pár sekund jsme se již ponořili do hyperprostoru.
Musím po návratu pogratulovat Syri, tahle loď je vážně třída.
Vše jde jak má a tak se rozhodnu poskládat vybavení v batozích. Po pár minutách přeskládávání se mi podaří sbalit obsah malého batohu natolik, že zabírá jen zlomek jeho velikosti. Spokojený s tímto výsledkem začnu uvažovat nad průzkumem chrámu. Nakonec se rozhodnu, že až se převléknu do teplého oblečení, sbalím velký batoh do malého a vezmu ho sebou na naše případné nálezy.
Zbytek cesty se rozhodnu strávit tréninkem. Chodba před kokpitem mi poslouží jako, sice trochu stísněná přesto dobrá tělocvična. S cvičením skončím ještě asi dvě hodiny před příletem na Arkanii, abych stihl nabrat plné síly při meditaci.
S meditací skončím asi deset minut před dosažením cíle, proto se usadím zpět do pilotního křesla a houknu směrem do chodby.
3PO!
Po chvíli se v chodbě objeví červená silueta droida.
Ano pane, volal jste?
Ano, jdi a řekni ostatním, že jsme skoro na místě.
Rychle si vzpomenu na Adenova slova.
Musím se Adena zeptat na co přišel a taky kde mam přistát.
A řekni Adenovi, že bych s ním chtěl mluvit.
Ano pane.
Droid zmizí v záhybu chodby a já se začnu věnovat řízení.

[Funny]

Fast Hawk, Hyperprostor:
Po chvilce, kdy jsi se věnoval kontrole systémů, se za tebou ozval Adenův hlas:
„ArDee mi říkal, že se mnou chceš mluvit.“
Zkontroluješ ještě poslední ukazatel a pak se otočíš k Adenovy se svým dotazem.
„Čekal jsem, že se chceš zeptat na tohle. Myslím, že bude užitečné, když si o tom popovídáme i se zástupcem Rhi´mesem, už na nás čeká ve společenské místnosti.“
Zamyslíš se, podíváš se na displej, kde běží odpočet času do opuštění hyperprostoru – 10:31:54 - a v duchu si spočítáš, jestli máte na diskuzi dost času. Spíše než diskuze to bude seznámení s fakty, které Aden vypátral.
Společenská místnost byla veliká přiměřeně k celé lodi, to znamená, že kromě rohové sedačky se stolem a kuchyňským koutkem tu nic nebylo. Místnost vhodná pro hraní karetních a stolních her, nebo pro porady, jako ve vašem případě, a pro občerstvení, což právě využíval zástupce Rhi´mes.
„Je tu jedna možnost,“
začal Aden, když jste se všichni i ArDee usadili na lavici, jen Zeke stál vedle jednoho konce lavice, kde jsi seděl ty.
„Mistr Jedi Arca Jeth z dob Velké Sithské války byl před začátkem války poslán na Arkanii, svůj domovský svět, aby pátral po Sithech nebo něčem s nimi spojené. Podle informací, které mám k dispozici strávil na Arkanii několik let, dostatek času k vybudování chrámu. Je tedy možné, že po návratu na Arkanii se nevěnoval pouze hledání Sithů, ale také výcviku padawanů ve svém chrámu,“
prozradil svou teorii Aden právě, když Bothan dojídal, a tak mohl přijít se svojí námitkou.
„Proč by zakládal na Arkanii další chrám, když už jeden byl na Coruscantu?“
„Nemyslím, pokud to tak skutečně je, že měl chrám na Arkanii sloužit ke stejnému účelu jako chrám na Coruscantu. Podle mě měl fungovat spíš jako místo, kde bude mít Arca Jeth vše potřebné k odpočinku, zaznamenávání postupu svého hledání po Sithech a v neposlední řadě k výcviku jeho padawanů. Co myslíš ty, Lartrire?“

[Atalon]

Fast Hawk, Hyperprostor:

Arca Jeth?
Snažím se vybavit si cokoli co bych kdy o tomto Jedim slyšel, ale nic se mi nevybavuje. Vždy jsem dával přednost informacím o planetách, rasách a tvorech, než těm o určitých osobách, jež jsem nepoznal osobně. Ve chvílích jako je tato těchto rozhodnutí často lituji. Raději se proto zamyslím nad tím co Aden a Rhi'mes říkali a snažím odvodit něco alespoň z toho. Když si všimnu, že se na mě oba dívají, skloním hlavu a váhavě odpovím.
Myslím,... že pokud by byl chrám skutečně postaven... Arca Jethem,... pak mohl být budován jako místo světla na hranici Sithské temnoty,... ale také myslím, že dokud chrám neprozkoumáme nemůžeme s jistotou vědět nic o jeho původu a proto bychom neměli na naše dohady spoléhat.
Náhle si uvědomím, že zde poučuji rytíře a zástupce republiky, proto zmlknu.
Zase mluvím moc. No ptali se na názor a dostali ho. Teď už to nezměním.
Nasadím proto kamenný výraz a napřímím hlavu s pohledem upřeným na oba společníky a jediným důkazem mé nejistoty jsou stříbřité skvrny vykukující zpod mých šatů. Nejsem si jist reakcí, ale sám sebe přesvědčuji o oprávněnosti a rozumnosti mé odpovědi. Nakonec se přeci jen rozhodnu a osmělím.
Myslím, že vše nepodložené s čím bychom počítali by ovlivnilo náš úsudek a to by se nám stát nemělo.

[Funny]

Fast Hawk, Hyperprostor:
Po své první poznámce jsi si všiml, že všichni přítomní byli zmatení z toho, co jsi řekl a snažili se to pochopit, přesto si Aden všiml stříbřitých skvrn na tvé kůži. Tvá druhá poznámka přece jen trochu vylepšila tvůj obraz v Adenových očích, přesto nezabránila malé výtce z jeho strany.
„Nikdo se na nic nespoléhá, ani s ničím nepočítá. Zdá se mi, že spíš přesvědčuješ sám sebe, aby jsi s tím nepočítal. Jen jsem chtěl poukázat na jednu možnost původu chrámu, která se jeví jako nejpravděpodobnější.“
Než jste stačili prodiskutovat něco dalšího, ozval se Zeke po tvém boku svým charakteristickým trylkováním.
„Ten droid má pravdu. Za chvíli opustíme hyperprostor, měli bychom se obléknout, abychom poté nenechali Arkaniany dlouho čekat,“
navrhl Bothanský archeolog a po tvém souhlasu i Adena, tak ukončil krátkou poradu s lehkým nádechem možné hádky. Všichni – kromě dvojice droidů - se tedy odebrali do svých kajut, ty jsi si ještě před tím musel dojít do kokpitu pro své batohy.

Fast Hawk, Arkania:
Po hodinách strávených v hyperprostoru se maličký frachťák Fast Hawk vynořil u Arkanie, ledově modré planety, kterou místy zakrývala vznášející se bílá mračna. Provoz nad planetou byl téměř nulový, jen tři staré transportéry ve formaci opouštěly planetu a spěchali, aby se dostali co nejdřív z gravitačního pole planety a mohly tak přejít na nadsvětelnou rychlost. Nejspíš se obávali útoku pirátů, ale zbytečně a nakonec bezpečně skočili do hyperprostoru.
V křesle pilota jsi se chopil ovládání a začal loď navádět k orbitě planety. Za tebou stál zbytek posádky Fast Hawku – Aden, archeolog Rhi´mes, ArDee a Zeke. Po pár minutách letu k planetě, kdy jste dosáhli orbity, se z reproduktorů ozval cizí hlas v basiku:
„Fast Hawku, tady řídící středisko Adascopolis. Potvrďte, že jste zástupci řádu Jedi a Republiky.“
Než jsi stačil odpovědět, tak se Aden natáhl přes křeslo, zmáčkl tlačítko a promluvil:
„Potvrzuji.“
Chvilku se z reproduktorů nic neozývalo, pak však přišla od operátora z řídícího střediska Adascopolis odpověď:
„Rozumím. Posíláme vám souřadnice pro přistání. Řídící středisko Adascopolis konec.“
Jak jste začali sestupovat, tak se za transpiocelovým průzorem začaly rýsovat obrysy největších a nejvyšších budov jednoho z Arkanianských měst. Let jsi vybral až těsně nad vrcholky budov, ve výšce, kde už bylo snadné poznat bytosti podle jejich obličejů. Po přelétnutí nad městem se před vámi rozevřela zdánlivě nekonečná Arkanianská ledová krajina, ve které bylo tak snadné se ztratit. Netrvalo však dlouho a mezi zasněženými kopci se začaly objevovat těžební tábory, některé už dávno opuštěné, jiné stále ještě funkční. Trvalo ještě asi hodinu, co jste za sebou zanechaly poslední diamantový důl, než jste dorazili k zadaným souřadnicím – k chrámu – a... táboru?
Zapnul jsi repulzory a opatrně jsi s lodí přistál několik metrů od chrámu a tábora.
Nakonec jsi se rozhodl, že velký batoh si necháš na lodi. Za prvé v tom malém zbylo dost místa pro případné nálezy, i kdyby ne, tak jste se pro ně mohli vrátit, a za druhé proto, že pohyb s dvěma batohy může být v zchátralé budově značně náročný.

Tábor Arca, Arkania:
Spořádaně jste vystoupili po rampě ven. Nejprve Aden, poté zástupce Rhi´mes a za ním ty následovaný ArDeem a jako poslední se po svým malých kolečkách valil Zeke, kterému dělal pohyb po sněhu problémy. Před lodí na vás již čekala Arkanianská delegace, která měla také tři členy, ovšem žádné droidy na rozdíl od vás.
Venku jste se seřadili do řady proti Arkanianům a uklonili jste se na pozdrav. Slova se jako první chopil Aden, neoficiální velitel celé mise.
„Rádi vás poznáváme. Dovolte, abychom se představili. Já jsem rytíř Jedi Aden Kieth, po mé levici se nachází Bothanský archeolog a zástupce Republiky Asta Rhi´mes, vedle něj je padawan Lartrir s protokolárním droidem RD-3PO a astromechem Zekem.“
Arkaniané pokynuly hlavou na souhlas a jako jejich vůdce se zdál být ten prostřední, ten který představil sebe a své spolupracovníky:
„Dovolte mi, abych vás přivítal v táboře Arca. Já jsem Arkanianský velvyslanec Mirech Cath, toto je archeolog Josh Trada,“
ukázal na druha po své pravici.
„A toto vedoucí tábora kapitán Novana. Chcete se ještě na něco zeptat, než vyrazíte na průzkum?“
zeptal se nakonec velvyslanec Cath a podíval se na vás - pětici vyslanců řádu Jedi a Republiky. Určitě to musel být zajímavý pohled, pro někoho možná dokonce i zábavný.
„Už jste provedli detailnější průzkum?“
zeptal se Aden, kterému se od velvyslance jako mluvčího skupinky dostalo záporné odpovědi.
„Ne, mysleli jsme, že budete chtít provést průzkum nejdřív vy.“
„A v jakém stavu je budova?“
připojil se se svým dotazem zástupce Rhi´mes, jenž se poprvé ukázal i jako archeolog.
„Myslím, že na toto bych měl odpovědět já. Stav budovy není rozhodně ideální, zřejmě se o ní nikdo už pořádně dlouho nestaral, ale stabilita je zajištěna a pokud nenastanou nějaké zvláštní okolnosti, jako třeba zemětřesení, tak by se chrám neměl zřítit,“
odhodlal se odpovědět Arkanianský archeolog.
---------------
Počet znaků: 5060