Tábor Arca, Arkania:
Při výstupu z lodi se rozhlédnu po okolí, Arkania je přesně taková jakou popisovali chrámové archívy. Bílá, chladná krajina od obzoru k obzoru, jen občas přerušená nenápadnou ze sněhu vyčnívající rostlinou, nebo siluetou hor na obzoru.
Tak jsme tu, zatím ses moc nepředvedl, teď ukaž že činy zvládáš líp než slova.
Rychle mi hlavou probleskne přehled mých dosavadních misí a ačkoli jich nebylo zase tolik, mnohému mne naučily, především pak skutečnosti, že plnění úkolů mi šlo vždy lépe než jejich komentování. Mistr Talo vždycky říkal, že nejlepší můj proslov je když mlčím a dělám. Samozřejmě mi to říkal především ve chvílích kdy jsme měli něco dělat, aby se on mohl galantně ujmout té mluvící části a mě přenechat tu pracovní. Ostatně pro úkoly jako tento jsou mé schopnosti téměř ideální.
Při přivítání s Arkanianskou delegací přejedu očima tábor a blízké okolí včetně chrámu, nebo toho co je vidět z jeho zbytku. Soustředím se na každý detail, aby mi nic neuniklo, koneckonců mít přehled neuškodí.
Ano, možná je to průzkumná mise a ne bojová, ale informace se hodí vždycky. Aspoň je míň překvapení.
Poté si stejně pozorně prohlédnu i Arkaniany a na první pohled si všimnu, že i oni nás přejíždí zkoumavými pohledy.
Hmm.. Asi vypadáme dost zvláštně.... Radši se soustřeď na práci.
Nenapadá mě žádná otázka a nikdo nevypadá, že by nějakou ode mně čekal, proto se raději vnořím do Síly o rozhodnu se okolí prozkoumat i tímto způsobem. Vzpomenu si na vyčerpání které sebou přineslo užití Síly při mém balení v chrámu a je mi skoro až k smíchu, že nyní používaje techniku mnohem obtížnější, únavu prakticky necítím. Znovu si vybavím slova Mistra Yody při mém tréninku zraku Síly,
pro Sílu jež obklopuje tě, větší cit ty máš, mladý padawane, než tu co v tobě proudí
a plně se zaměřím na Sílu. Přejíždím po okolí vnitřním zrakem, soustředěn obzvláště na pocity vyvolané chrámem a jeho podobu v Síle. Doufám, že právě tímto způsobem bych mohl získat nějaké hodnotnější informace, ulehčující náš průzkum.
Lartrir (Výcvik pro Atalona)
Moderátor: Moderátoři
-
Funny
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 574
- Registrován: 03.11.2008 21:14:11
- Bydliště: Mantichora (Křižník třídy Consular)
Tábor Arca, Arkania:
Prohlédneš si vnější podobu chrámu i se sousedícím táborem Arca, který zde jen za pár hodin dokázali Arkaniané zbudovat, a zapamatuješ si pečlivě podobu chrámu a tábora.
Tento chrám se v žádném případě nemohl rovnat tomu na Coruscantu. Jednalo se vlastně jen o jednoduchou dvou patrovou budovu. Schodiště ke vchodu na terase bylo přímo před váma, hned za Arkanianskou delegací. Přední a pravou stranu budovy obíhala terasa, na kterou se dalo dostat ještě jedním schodištěm na levém konci terasy. Několika okny vnikalo do budovy alespoň částečné světlo, všechna však byla zavřená, takže vzduch uvnitř nebude určitě příjemný. U levého schodiště byl jakýsi komín vsazený do budovy, na jehož kulaté zdi byly zepředu vidět tři řady po šesti malých okýnkách. Na střeše nebyl překvapivě žádný sníh, nejspíš ho Arkaniané shodili, aby nikoho nezranil, kdyby spadl ze střechy. Na levé straně budovy se nacházelo levé křídlo, které se trochu odlišovalo od zbytku budovy jinou povrchovou barvou a také na jeho druhé patro navazovala ještě věž, jež mohla sloužit například jako pozorovatelna pro stráž.
Tábor se skládal ze tří částí – velkého mobilního stanu, toho nového co má přechodovou komoru, aby se uvnitř uchovalo teplo, prefabrikované základny, která se stále sestavovala, ale brzy by se do ní mohla celá expedice přestěhovat, a parkoviště, spíše náhodně vybraného místa, kde byly zaparkované čtyři speederové motorky a dva skyhoppery. Přes malou dopravní kapacitu na základně určitě bylo více Arkanianů, vidět jich bylo i s delegací osm a ve stanu jich mohlo být zhruba dalších deset. Ostatní, možná všechny i s vybavením sem přivezla nějaká větší loď a zase odletěla.
Tvůj druhý průzkum – pomocí Síly – tě jen utvrdil v názoru, že chrám se opravdu nemůže měřit s Chrámem Jedi na Coruscantu. Ne že by si z něj cítil temnou stranu, která byla lehce cítit ze zbytku planety, ale rozhodně se nejednalo o domov, jasně svítící bod, který Jedi cítil i přes půl galaxie.
„Dobrá. Až budete připraveni, můžete vyrazit na průzkum chrámu, jen bych vám rád uložil na vaše komlinky naší frekvenci, kdyby jste něco potřebovali,“
promluvil velvyslanec Cath a poté, co jste mu všichni tři půjčili své komlinky, na nich nastavil frekvenci, na které se s ním budete moci spojit, a vrátil vám je.
Poté jste se seřadili, Aden se starostlivě ohlédl, a vyrazili. Velvyslanec Cath si všiml, že Zeke má problémy s pohybem ve sněhu a než jste zmizeli do chrámu, tak na vás ještě zvolal:
„Váš astromech má zřejmě problémy s pohybem a tuším, že v chrámu to nebude o moc lepší. Jestli chcete, tak může zůstat u nás, než se vrátíte.“
Bylo však otázkou, jestli myslí velvyslanec svou nabídku čistě jen jako ulehčení pro vás anebo by z toho chtěl vytěžit také svůj osobní zisk vzhledem k touze Arkanianů po technologiích a Zeke byl dost možná nejmenší astromech v galaxii. Odpověď na tuto otázku šlo získat dvěma způsoby, buď slovy nebo použitím Síly. Protože jsi se o droidy na lodi „staral“ ty, tak Aden nechal toto rozhodování na tobě, možná jako zkoušku zodpovědnosti, kterou každý rytíř Jedi na rozdíl od padawanů většinou má.
Prohlédneš si vnější podobu chrámu i se sousedícím táborem Arca, který zde jen za pár hodin dokázali Arkaniané zbudovat, a zapamatuješ si pečlivě podobu chrámu a tábora.
Tento chrám se v žádném případě nemohl rovnat tomu na Coruscantu. Jednalo se vlastně jen o jednoduchou dvou patrovou budovu. Schodiště ke vchodu na terase bylo přímo před váma, hned za Arkanianskou delegací. Přední a pravou stranu budovy obíhala terasa, na kterou se dalo dostat ještě jedním schodištěm na levém konci terasy. Několika okny vnikalo do budovy alespoň částečné světlo, všechna však byla zavřená, takže vzduch uvnitř nebude určitě příjemný. U levého schodiště byl jakýsi komín vsazený do budovy, na jehož kulaté zdi byly zepředu vidět tři řady po šesti malých okýnkách. Na střeše nebyl překvapivě žádný sníh, nejspíš ho Arkaniané shodili, aby nikoho nezranil, kdyby spadl ze střechy. Na levé straně budovy se nacházelo levé křídlo, které se trochu odlišovalo od zbytku budovy jinou povrchovou barvou a také na jeho druhé patro navazovala ještě věž, jež mohla sloužit například jako pozorovatelna pro stráž.
Tábor se skládal ze tří částí – velkého mobilního stanu, toho nového co má přechodovou komoru, aby se uvnitř uchovalo teplo, prefabrikované základny, která se stále sestavovala, ale brzy by se do ní mohla celá expedice přestěhovat, a parkoviště, spíše náhodně vybraného místa, kde byly zaparkované čtyři speederové motorky a dva skyhoppery. Přes malou dopravní kapacitu na základně určitě bylo více Arkanianů, vidět jich bylo i s delegací osm a ve stanu jich mohlo být zhruba dalších deset. Ostatní, možná všechny i s vybavením sem přivezla nějaká větší loď a zase odletěla.
Tvůj druhý průzkum – pomocí Síly – tě jen utvrdil v názoru, že chrám se opravdu nemůže měřit s Chrámem Jedi na Coruscantu. Ne že by si z něj cítil temnou stranu, která byla lehce cítit ze zbytku planety, ale rozhodně se nejednalo o domov, jasně svítící bod, který Jedi cítil i přes půl galaxie.
„Dobrá. Až budete připraveni, můžete vyrazit na průzkum chrámu, jen bych vám rád uložil na vaše komlinky naší frekvenci, kdyby jste něco potřebovali,“
promluvil velvyslanec Cath a poté, co jste mu všichni tři půjčili své komlinky, na nich nastavil frekvenci, na které se s ním budete moci spojit, a vrátil vám je.
Poté jste se seřadili, Aden se starostlivě ohlédl, a vyrazili. Velvyslanec Cath si všiml, že Zeke má problémy s pohybem ve sněhu a než jste zmizeli do chrámu, tak na vás ještě zvolal:
„Váš astromech má zřejmě problémy s pohybem a tuším, že v chrámu to nebude o moc lepší. Jestli chcete, tak může zůstat u nás, než se vrátíte.“
Bylo však otázkou, jestli myslí velvyslanec svou nabídku čistě jen jako ulehčení pro vás anebo by z toho chtěl vytěžit také svůj osobní zisk vzhledem k touze Arkanianů po technologiích a Zeke byl dost možná nejmenší astromech v galaxii. Odpověď na tuto otázku šlo získat dvěma způsoby, buď slovy nebo použitím Síly. Protože jsi se o droidy na lodi „staral“ ty, tak Aden nechal toto rozhodování na tobě, možná jako zkoušku zodpovědnosti, kterou každý rytíř Jedi na rozdíl od padawanů většinou má.
Tábor Arca, Arkania:
Adenovo rozhodnutí, nechat tuto situaci na mě, mne velice překvapilo. Náhle a snad poprvé za celou naší cestu jsem si uvědomil, že zde jednám sám za sebe, bez přímého dozoru mě vedoucího mistra. Naplněn tímto pocitem vlastní zodpovědnosti a trochu tížen jeho váhou jsem se nad situací hluboce zamyslel.
Zkoumavý pohled, jakým si někteří Arkaniané Zekeho prohlíželi byl velice znepokojivý, ale námitka velvyslance mi po úvaze a pohledu na Zekeho, přišla také odůvodněná. Což vyvolalo v mé hlavě nemalou bouři myšlenek a otázek, jíž se mi naštěstí podařilo rychle vyřešit. Nechtěl jsem ztrácet čas ani síly zkoumáním upřímnosti velvyslancova návrhu, protože zde bylo příliš diváků, jež by mohli v této příležitosti převzít iniciativu a i kdyby byl návrh upřímný na výsledku by to mnoho nezměnilo. O mém rozhodnutí již beztak rozhodla vzpomínka na Syri a Adenův slib, že Zekeho vrátíme vcelku.
Ano tenhle terén není pro něj, ale radši budu riskovat pomalý průzkum, než že po návratu najdeme hromadu součástek co kdysi byly astromech. Navíc Syri je člověk kterýho si rozezlit nechci, už jen proto abych náhodou neměl nehodu v některý z jejích lodí. Hmm.. Teď jak to udělat diplomaticky?
Přejedu pohledem po Zekem a pak mne napadne spásná myšlenka a zvolím mou obvyklou částečně pravdivou odpověď.
Máte pravdu pane velvyslanče, na zdejší terén není vybaven nejlépe, ale nese vybavení jež by nám při průzkumu mohlo být velice užitečné, proto jsme se rozhodli vzít ho s námi.
Odpověď si v mysli zopakuji a ujistím sám sebe, že se nejedná o lež. Rychle promyslím jakým způsobem by nám mohl být nápomocen pro případ, že by se v tomto tématu chtěl někdo rýpat hlouběji a skutečně přijdu na několik vhodných užití astromecha.
Má lano... a trysky... a světlo... a paměť. Jistě vyprošťovací a záznamová činnost. Jistě to by šlo.
U většiny argumentů si nejsem vůbec jist, že je Zeke skutečně dokáže, ale rozhodnu se spolehnout na Syriinu lásku k technice a výzvu jež představuje sestavení menší verze astromecha s plným vybavením. Celou dobu však udržuji sebejistou tvář a nedávám na sobě nic znát a díky užití pravdy, i když teoretické, mne nezrazuje ani má kůže.
Ostatně kdyby Aden nechtěl aby šel s námi tak ho nechal v lodi, nebo ho tam poslal před průzkumem.
Pro jistotu se otočím na Adena s výrazem jasně sdělujícím, že mu své rozhodnutí a odpověď vysvětlím později, bude-li chtít.
Adenovo rozhodnutí, nechat tuto situaci na mě, mne velice překvapilo. Náhle a snad poprvé za celou naší cestu jsem si uvědomil, že zde jednám sám za sebe, bez přímého dozoru mě vedoucího mistra. Naplněn tímto pocitem vlastní zodpovědnosti a trochu tížen jeho váhou jsem se nad situací hluboce zamyslel.
Zkoumavý pohled, jakým si někteří Arkaniané Zekeho prohlíželi byl velice znepokojivý, ale námitka velvyslance mi po úvaze a pohledu na Zekeho, přišla také odůvodněná. Což vyvolalo v mé hlavě nemalou bouři myšlenek a otázek, jíž se mi naštěstí podařilo rychle vyřešit. Nechtěl jsem ztrácet čas ani síly zkoumáním upřímnosti velvyslancova návrhu, protože zde bylo příliš diváků, jež by mohli v této příležitosti převzít iniciativu a i kdyby byl návrh upřímný na výsledku by to mnoho nezměnilo. O mém rozhodnutí již beztak rozhodla vzpomínka na Syri a Adenův slib, že Zekeho vrátíme vcelku.
Ano tenhle terén není pro něj, ale radši budu riskovat pomalý průzkum, než že po návratu najdeme hromadu součástek co kdysi byly astromech. Navíc Syri je člověk kterýho si rozezlit nechci, už jen proto abych náhodou neměl nehodu v některý z jejích lodí. Hmm.. Teď jak to udělat diplomaticky?
Přejedu pohledem po Zekem a pak mne napadne spásná myšlenka a zvolím mou obvyklou částečně pravdivou odpověď.
Máte pravdu pane velvyslanče, na zdejší terén není vybaven nejlépe, ale nese vybavení jež by nám při průzkumu mohlo být velice užitečné, proto jsme se rozhodli vzít ho s námi.
Odpověď si v mysli zopakuji a ujistím sám sebe, že se nejedná o lež. Rychle promyslím jakým způsobem by nám mohl být nápomocen pro případ, že by se v tomto tématu chtěl někdo rýpat hlouběji a skutečně přijdu na několik vhodných užití astromecha.
Má lano... a trysky... a světlo... a paměť. Jistě vyprošťovací a záznamová činnost. Jistě to by šlo.
U většiny argumentů si nejsem vůbec jist, že je Zeke skutečně dokáže, ale rozhodnu se spolehnout na Syriinu lásku k technice a výzvu jež představuje sestavení menší verze astromecha s plným vybavením. Celou dobu však udržuji sebejistou tvář a nedávám na sobě nic znát a díky užití pravdy, i když teoretické, mne nezrazuje ani má kůže.
Ostatně kdyby Aden nechtěl aby šel s námi tak ho nechal v lodi, nebo ho tam poslal před průzkumem.
Pro jistotu se otočím na Adena s výrazem jasně sdělujícím, že mu své rozhodnutí a odpověď vysvětlím později, bude-li chtít.
Naposledy upravil(a) Atalon dne 09.4.2010 16:43:39, celkem upraveno 1 x.
-
Funny
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 574
- Registrován: 03.11.2008 21:14:11
- Bydliště: Mantichora (Křižník třídy Consular)
Tábor Arca, Arkania:
Rozhodl jsi se Zekeho vzít s sebou, protože, i když jsi nepoužil Sílu, jsi si nebyl jist pravdivostí Cathova návrhu. Když jsi se podíval na Adena, tak jsi si byl jistý, že ti nic nebude vyčítat. Vypadal, že je spojený s tvým rozhodnutím a nechce si hrát na tvého mistra. Zatím jsi tedy mohl brát Adena jako svého staršího bratra, který ti pomůže, pokud chceš nebo to je nutné, jinak tě nechává pracovat samostatně.
„No... dobrá, ale pokud si to rozmyslíte, tak ho k nám klidně můžete poslat,“
přijal, pravda trochu neochotně, tvé rozhodnutí velvyslanec, když bylo naprosto jasné, že Aden tvé rozhodnutí nezmění. A i když jsi Sílu nepoužil, ucítil jsi skrz ní, jak je velvyslanec zklamaný.
Po delší době, než by jsi čekal, že je potřeba na uražení dvaceti metrů, kdy jsi musel pomáhat Zekemu se dostat ze sněhu, jste vyšli po schodech na terasu a vstoupili dovnitř.
Praxeum Arca Jethy, Arkania:
Jako poslední vstoupíš do budovy, postavíš se v úzké chodbě jen půl metru od dveří, otočíš se o třistašedesát stupňů a pozorně se rozhlédneš po budově. Nejvíce tvoji pozornost upoutá zašpiněná destička nad vchodovými dveřmi s ne zcela čitelným nápisem, ale chybějící písmenka si domyslíš a zjistíš, že Adenova domněnka byla správná.
Na levé straně chodby, ve které jsi stál, bylo točité schodiště vedoucí vzhůru a průchod zřejmě k levému křídlu. Přímo naproti tobě se nacházela dvojice dveří vedoucí do dvou, docela prostorných místností. Na pravé straně pak chodba zatáčela za roh, kde jedny ze dvou dveří zatarasily trosky - nejspíš se v tom místě propadl strop.
Aden se postavil proti zbytku výpravy před jedny z protějších dveří tak blízce, že se jich téměř dotýkal.
„Tak se vskutku jedná o chrám Jediů, ve kterém působil mistr Jeth – Praxeum Arca Jethy,“
poznamenal Aden rád, že měl pravdu a také z toho, jaký objev byl učiněn.
„Myslím, že bude vhodné, když se rozdělíme, takhle bychom si jen překáželi. Já půjdu se zástupcem Rhi´mesem a ArDeem, ty Lartrire, půjdeš se Zekem,“
řekl Aden a usmál se na tebe.
„Tak, kam by jsi chtěl jít? Prohledat obě patra levého křídla a pak se sejít v druhém patře nebo se porozhlédnout v tomto patře a sejít se v levém křídle anebo prozkoumat druhé patro a sejít se v levém křídle?“
zeptal se tě Aden a dal ti na vybranou ze tří možností.
---------------
Upřesni lokaci v minulém příspěvku.
Rozhodl jsi se Zekeho vzít s sebou, protože, i když jsi nepoužil Sílu, jsi si nebyl jist pravdivostí Cathova návrhu. Když jsi se podíval na Adena, tak jsi si byl jistý, že ti nic nebude vyčítat. Vypadal, že je spojený s tvým rozhodnutím a nechce si hrát na tvého mistra. Zatím jsi tedy mohl brát Adena jako svého staršího bratra, který ti pomůže, pokud chceš nebo to je nutné, jinak tě nechává pracovat samostatně.
„No... dobrá, ale pokud si to rozmyslíte, tak ho k nám klidně můžete poslat,“
přijal, pravda trochu neochotně, tvé rozhodnutí velvyslanec, když bylo naprosto jasné, že Aden tvé rozhodnutí nezmění. A i když jsi Sílu nepoužil, ucítil jsi skrz ní, jak je velvyslanec zklamaný.
Po delší době, než by jsi čekal, že je potřeba na uražení dvaceti metrů, kdy jsi musel pomáhat Zekemu se dostat ze sněhu, jste vyšli po schodech na terasu a vstoupili dovnitř.
Praxeum Arca Jethy, Arkania:
Jako poslední vstoupíš do budovy, postavíš se v úzké chodbě jen půl metru od dveří, otočíš se o třistašedesát stupňů a pozorně se rozhlédneš po budově. Nejvíce tvoji pozornost upoutá zašpiněná destička nad vchodovými dveřmi s ne zcela čitelným nápisem, ale chybějící písmenka si domyslíš a zjistíš, že Adenova domněnka byla správná.
Kód: Vybrat vše
Pra e m A ca Jet yAden se postavil proti zbytku výpravy před jedny z protějších dveří tak blízce, že se jich téměř dotýkal.
„Tak se vskutku jedná o chrám Jediů, ve kterém působil mistr Jeth – Praxeum Arca Jethy,“
poznamenal Aden rád, že měl pravdu a také z toho, jaký objev byl učiněn.
„Myslím, že bude vhodné, když se rozdělíme, takhle bychom si jen překáželi. Já půjdu se zástupcem Rhi´mesem a ArDeem, ty Lartrire, půjdeš se Zekem,“
řekl Aden a usmál se na tebe.
„Tak, kam by jsi chtěl jít? Prohledat obě patra levého křídla a pak se sejít v druhém patře nebo se porozhlédnout v tomto patře a sejít se v levém křídle anebo prozkoumat druhé patro a sejít se v levém křídle?“
zeptal se tě Aden a dal ti na vybranou ze tří možností.
---------------
Upřesni lokaci v minulém příspěvku.
Praxeum Arca Jethy, Arkania:
Tak přeci Praxeum Arca Jethy, teď je to jisté.
Rozhlížím se po okolí a přitom sundám batoh a vytáhnu lumu a datapad. Vzduch je starý těžký a stěžuje dýchání. Zapnu lumu a pokusím se tak zlepšit svůj výhled na temné kouty, ale nic zajímavého nevidím, proto lumu zavěsím na opasek aby byla po ruce.
To by mě zajímalo co tu asi najdeme, teda kromě tuny prachu.
Adenovo rozdělení týmů mě po mém rozhodnutí vzít Zekeho sebou nijak nepřekvapuje a rozhodování nad oblastí našeho průzkumu mi také nezabere moc času.
Vytáhnout Zekeho do těch schodů? To radši potkat sitha.
My prozkoumáme přízemí, potom se sejdeme v levém křídle.
Zapnu datapad a zaznamenám do něj vše co jsme doposud zjistili. Což zabere asi stejně času, jako samotné zapnutí datapadu. Pokusím se zaznamenat zatím viditelnou oblast do jakéhosi orientačního plánu, do něhož chci později zaznamenávat výsledky průzkumu. Při pohledu na výsledek doufám, že jsem se záznamovým využitím Zekeho nepřeháněl, protože sám mám trochu problém se v mém "plánku" orientovat, nicméně svému účelu vyhovuje.
Ještě že to není chrám na Coruscantu, tady se vyznám i bez mapy.
Tak pojď Zeke začneme vpravo. Hodně štěstí.
Kývnu na Adena a ostatní a vypravím se opatrně spolu se Zekem směrem k závalu v chodbě. Když zahneme za roh, prohlédnu si zával blokující dveře zadní místnosti lépe a rozhodnu, že radši začneme průzkumem místnosti s nepoškozeným vchodem.
Sem se vrátíme potom, třeba to půjde obejít nebo odstranit.
Zamířím ke dveřím a zkusím je pomalu, opatrně otevřít, přitom se podívám na Zekeho.
Začneme tady. Drž se u mě! Tak co? Neměl bys tam někde světlo? Nebo, asi neumíš zaznamenávat data do datapadu, co?
Tak přeci Praxeum Arca Jethy, teď je to jisté.
Rozhlížím se po okolí a přitom sundám batoh a vytáhnu lumu a datapad. Vzduch je starý těžký a stěžuje dýchání. Zapnu lumu a pokusím se tak zlepšit svůj výhled na temné kouty, ale nic zajímavého nevidím, proto lumu zavěsím na opasek aby byla po ruce.
To by mě zajímalo co tu asi najdeme, teda kromě tuny prachu.
Adenovo rozdělení týmů mě po mém rozhodnutí vzít Zekeho sebou nijak nepřekvapuje a rozhodování nad oblastí našeho průzkumu mi také nezabere moc času.
Vytáhnout Zekeho do těch schodů? To radši potkat sitha.
My prozkoumáme přízemí, potom se sejdeme v levém křídle.
Zapnu datapad a zaznamenám do něj vše co jsme doposud zjistili. Což zabere asi stejně času, jako samotné zapnutí datapadu. Pokusím se zaznamenat zatím viditelnou oblast do jakéhosi orientačního plánu, do něhož chci později zaznamenávat výsledky průzkumu. Při pohledu na výsledek doufám, že jsem se záznamovým využitím Zekeho nepřeháněl, protože sám mám trochu problém se v mém "plánku" orientovat, nicméně svému účelu vyhovuje.
Ještě že to není chrám na Coruscantu, tady se vyznám i bez mapy.
Tak pojď Zeke začneme vpravo. Hodně štěstí.
Kývnu na Adena a ostatní a vypravím se opatrně spolu se Zekem směrem k závalu v chodbě. Když zahneme za roh, prohlédnu si zával blokující dveře zadní místnosti lépe a rozhodnu, že radši začneme průzkumem místnosti s nepoškozeným vchodem.
Sem se vrátíme potom, třeba to půjde obejít nebo odstranit.
Zamířím ke dveřím a zkusím je pomalu, opatrně otevřít, přitom se podívám na Zekeho.
Začneme tady. Drž se u mě! Tak co? Neměl bys tam někde světlo? Nebo, asi neumíš zaznamenávat data do datapadu, co?
-
Funny
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 574
- Registrován: 03.11.2008 21:14:11
- Bydliště: Mantichora (Křižník třídy Consular)
Praxeum Arca Jethy, Arkania:
Aden a zástupce Rhi´mes kývli na souhlas a následováni poněkud pomaleji postupujícím ArDeem se vydali po schodech o patro výš. Ty jsi mezitím vyrazil k závalu, aby jsi si ho pozorněji prohlédl a zjistil, jestli půjdou otevřít dveře za ním – bohužel. Skutečně se jednalo o strop – podlahu druhého patra –, která se propadla. Použitím Síly na odstranění závalu by jsi se ke dveřím sice dostal, ale za dlouhou dobu a navíc by tě to stálo enormní úsilí.
Rozhodl jsi se tedy zkusit nejprve vedlejší dveře, které se nezdály být nijak poškozené. Zmáčkl jsi tlačítko na panelu vedle dveří a ty se, po zaskřípání, začaly otevírat.
Zeke ti svým typickým trylkováním záporně odpověděl na tvou druhou otázku, následovně z jeho těla vytryskl kužel světla, jaké vydává i luma.
Pak však skřípání odeznělo a s ním skončilo i otevírání dveří, které na pět dalších zmáčknutích už nezareagovaly. Mezera byla dostatečná, aby jsi se tam protáhl ty, ale Zeke by jimi neprojel. Proto jsi použil Sílu a dveřní panely roztáhl od sebe do takové vzdálenosti, aby se mezi nimi Zeke také protáhl.
Místnost, ač měla okno a Zeke stále poskytoval světlo ze svého vlastního zdroje, tak byla dosti temná a nebylo toho příliš vidět, navíc když Zeke svou kopulkou a tím páde, i světlem otáčel pořád dokola. Proto jsi ze svého opasku vytáhl lumu a svítil si sám, při prohledávání místnosti zrakem jsi postupoval systematicky, z jednoho konce místnosti na druhý.
Nic zajímavého zde – v jídelně – nebylo, pár stolů, lavic a židlí a hodně prachu. Alespoň něco užitečného pro tvůj průzkum se zde nacházelo – dveře do vedlejší místnosti. Bohužel dveře nešly tradičním způsobem otevřít, ale pro Jediho existovaly ještě minimálně další dva způsoby, jak se přes ně dostat.
Aden a zástupce Rhi´mes kývli na souhlas a následováni poněkud pomaleji postupujícím ArDeem se vydali po schodech o patro výš. Ty jsi mezitím vyrazil k závalu, aby jsi si ho pozorněji prohlédl a zjistil, jestli půjdou otevřít dveře za ním – bohužel. Skutečně se jednalo o strop – podlahu druhého patra –, která se propadla. Použitím Síly na odstranění závalu by jsi se ke dveřím sice dostal, ale za dlouhou dobu a navíc by tě to stálo enormní úsilí.
Rozhodl jsi se tedy zkusit nejprve vedlejší dveře, které se nezdály být nijak poškozené. Zmáčkl jsi tlačítko na panelu vedle dveří a ty se, po zaskřípání, začaly otevírat.
Zeke ti svým typickým trylkováním záporně odpověděl na tvou druhou otázku, následovně z jeho těla vytryskl kužel světla, jaké vydává i luma.
Pak však skřípání odeznělo a s ním skončilo i otevírání dveří, které na pět dalších zmáčknutích už nezareagovaly. Mezera byla dostatečná, aby jsi se tam protáhl ty, ale Zeke by jimi neprojel. Proto jsi použil Sílu a dveřní panely roztáhl od sebe do takové vzdálenosti, aby se mezi nimi Zeke také protáhl.
Místnost, ač měla okno a Zeke stále poskytoval světlo ze svého vlastního zdroje, tak byla dosti temná a nebylo toho příliš vidět, navíc když Zeke svou kopulkou a tím páde, i světlem otáčel pořád dokola. Proto jsi ze svého opasku vytáhl lumu a svítil si sám, při prohledávání místnosti zrakem jsi postupoval systematicky, z jednoho konce místnosti na druhý.
Nic zajímavého zde – v jídelně – nebylo, pár stolů, lavic a židlí a hodně prachu. Alespoň něco užitečného pro tvůj průzkum se zde nacházelo – dveře do vedlejší místnosti. Bohužel dveře nešly tradičním způsobem otevřít, ale pro Jediho existovaly ještě minimálně další dva způsoby, jak se přes ně dostat.
Praxeum Arca Jethy, Arkania:
Při pohledu na rotující kopulku Zekeho a efekt jež vyvolává po místností, se neubráním myšlence na signalizační astromajáky a poněkud škodolibému úsměvu. Nicméně za každý zdroj světla jsem nyní vděčný a tak mu nic neřeknu. Po průzkumu jídelny lumu na okamžik vyměním za datapad a zaznamenám do něj její polohu a samozřejmě i polohu průchodových dveří. Přidám i skromný popis obsahu a díky electrobinocularu z batohu přidám i pár obrazů.
No co, je to průzkum tak ať je to pořádně. Třeba mě nějaký archivář na Coruscantu co to bude zaznamenávat do archívů pochválí.
Uložím electrobinocular zpět do batohu a zaměřím svou pozornost na dveře. Zkusím otevírací tlačítko, ale nic se nestane.
To by bylo moc lehký, tak co teď? Nebo spíš JAK teď.
Prohledávat zbytek a pak se sem vracet se mi nikterak nechce, navíc nevím jestli podobné problémy nebudu mít i tam, proto se zaměřím na otevření dveří. Zvážím použití Síly, ale už otevírání prvních dveří si vyžádalo dost mých sil, proto raději zavěsím svou lumu zpět na opasek a naznačím Zekemu aby poodjel stranou.
Pozor, uhni kousek.
Když se o kousek vzdálí vytáhnu svůj meč celou dobu se houpající u mého opasku a temnotu místnosti rozetne modrá záře jeho čepele. Opatrně jej přiložím ke dveřím a začnu si prořezávat průchod pro mne i Zekeho. I když nepočítám s ničím převratným, přesto postupuji opatrně a držím čepel dost daleko na to aby do místnosti pronikl jen její kousek.
Je to vedle jídelny a má to společný vchod. Nejspíš tu opatrně otevírám sklad tisíc let starých zásob. Ale proč riskovat.
Při pohledu na rotující kopulku Zekeho a efekt jež vyvolává po místností, se neubráním myšlence na signalizační astromajáky a poněkud škodolibému úsměvu. Nicméně za každý zdroj světla jsem nyní vděčný a tak mu nic neřeknu. Po průzkumu jídelny lumu na okamžik vyměním za datapad a zaznamenám do něj její polohu a samozřejmě i polohu průchodových dveří. Přidám i skromný popis obsahu a díky electrobinocularu z batohu přidám i pár obrazů.
No co, je to průzkum tak ať je to pořádně. Třeba mě nějaký archivář na Coruscantu co to bude zaznamenávat do archívů pochválí.
Uložím electrobinocular zpět do batohu a zaměřím svou pozornost na dveře. Zkusím otevírací tlačítko, ale nic se nestane.
To by bylo moc lehký, tak co teď? Nebo spíš JAK teď.
Prohledávat zbytek a pak se sem vracet se mi nikterak nechce, navíc nevím jestli podobné problémy nebudu mít i tam, proto se zaměřím na otevření dveří. Zvážím použití Síly, ale už otevírání prvních dveří si vyžádalo dost mých sil, proto raději zavěsím svou lumu zpět na opasek a naznačím Zekemu aby poodjel stranou.
Pozor, uhni kousek.
Když se o kousek vzdálí vytáhnu svůj meč celou dobu se houpající u mého opasku a temnotu místnosti rozetne modrá záře jeho čepele. Opatrně jej přiložím ke dveřím a začnu si prořezávat průchod pro mne i Zekeho. I když nepočítám s ničím převratným, přesto postupuji opatrně a držím čepel dost daleko na to aby do místnosti pronikl jen její kousek.
Je to vedle jídelny a má to společný vchod. Nejspíš tu opatrně otevírám sklad tisíc let starých zásob. Ale proč riskovat.
-
Funny
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 574
- Registrován: 03.11.2008 21:14:11
- Bydliště: Mantichora (Křižník třídy Consular)
Praxeum Arca Jethy, Arkania:
Protože jsi měl lumu zavěšenou na opasku a Zekemu jsi řekl, aby poodjel, tak jediné světlo osvětlující dveře byla slabá záře vycházející z tvého světelného meče. Když však zjistil Zeke, co zamýšlíš, otočil se směrem k tobě a na dveře posvítil svým světlem. Nakonec kruhový otvor dokončíš a Sílou ho lehce přitáhneš k sobě, aby ve vedlejší místnosti nic nerozbil.
Z místnosti se začal uvolňovat vzduch, který byl... no přinejmenším nepříjemný. Přes tři tisíce let staré zásoby nemohly zapáchat jinak. Otvorem pár centimetrů nad zemí jsi se protáhl do místnosti a posvítil si lumou. V pravé části u okna byl kuchyňský kout pro přípravu jídla, v levé části se pak nacházely bedny vyskládané až ke stropu se zásobami jídla.
Ani zde jsi nic nenašel – nepočítaje archaické příbory a nádobí –, a tak jsi se vrátil do jídelny, pak na chodbu a nakonec jsi nyní bez problémů otevřel dveře další místnosti ve tvaru obdélníku.
Ta byla stejně veliká, možná o trochu menší než jídelna. Nutno dodat, že Zeke spolupracoval lépe, takže jsi ani nemusel vytahovat lumu. V levém i pravém rohu vedle dveří se nacházela vždy jedna zapečetěná bedna, u vzdálenější stěny se jako by po obvodu kruhu nacházely čtyři, na pohled pohodlná křesla. Co jsi ještě zahlédl byli dvě další zapečetěné bedny u vzdálenější stěny – v každém rohu místnosti tedy jedna – a reproduktory v horních rozích místnosti. Možná, že do beden před třemi tisíciletími někdo uložil něco cenného, ale bez klíče jsi to nemohl zjistit.
Protože jsi měl lumu zavěšenou na opasku a Zekemu jsi řekl, aby poodjel, tak jediné světlo osvětlující dveře byla slabá záře vycházející z tvého světelného meče. Když však zjistil Zeke, co zamýšlíš, otočil se směrem k tobě a na dveře posvítil svým světlem. Nakonec kruhový otvor dokončíš a Sílou ho lehce přitáhneš k sobě, aby ve vedlejší místnosti nic nerozbil.
Z místnosti se začal uvolňovat vzduch, který byl... no přinejmenším nepříjemný. Přes tři tisíce let staré zásoby nemohly zapáchat jinak. Otvorem pár centimetrů nad zemí jsi se protáhl do místnosti a posvítil si lumou. V pravé části u okna byl kuchyňský kout pro přípravu jídla, v levé části se pak nacházely bedny vyskládané až ke stropu se zásobami jídla.
Ani zde jsi nic nenašel – nepočítaje archaické příbory a nádobí –, a tak jsi se vrátil do jídelny, pak na chodbu a nakonec jsi nyní bez problémů otevřel dveře další místnosti ve tvaru obdélníku.
Ta byla stejně veliká, možná o trochu menší než jídelna. Nutno dodat, že Zeke spolupracoval lépe, takže jsi ani nemusel vytahovat lumu. V levém i pravém rohu vedle dveří se nacházela vždy jedna zapečetěná bedna, u vzdálenější stěny se jako by po obvodu kruhu nacházely čtyři, na pohled pohodlná křesla. Co jsi ještě zahlédl byli dvě další zapečetěné bedny u vzdálenější stěny – v každém rohu místnosti tedy jedna – a reproduktory v horních rozích místnosti. Možná, že do beden před třemi tisíciletími někdo uložil něco cenného, ale bez klíče jsi to nemohl zjistit.
Praxeum Arca Jethy, Arkania:
Po cestě k další místnosti, provedu obvyklí záznam o ničem do datapadu a jsem mile překvapený lehkostí otevření dveří jakéhosi sálu.
Už jsem si myslel, že se budu muset prořezávat každými dveřmi. I když, zatím ten "průzkum" jde dobře. Zajímalo by mě co asi našli ostatní, nejspíš nějaké vzácné relikvie nebo cenné záznamy, zatímco já tu dělám průzkum tři tisíce let staré kuchyně,
najednou si uvědomím své myšlenky a sám sebe okřiknu.
Soustřeď se, než se něco podělá.
Má vlastní reakce mi vyvolá ve tváři úsměv.
Zdá se, že už vážně nepotřebuju mistra, už se zvládám i okřikovat sám.
Nemohu si nevšimnout jisté podobnosti tohoto sálu se sály v chrámu na Coruscantu, i když je to jako porovnávat spodní a vrchní patra Coruscantských budov. Po letmém průzkumu sálu se rozhodnu zvážit své možnosti,
Nic zajímavého nevidím, tedy krom těch beden. Bedny jsou očividně zapečetěné, ale samozřejmě by šli, s dopomocí meče, otevřít. Ale mohl bych porušit obsah.
Rozhodnu se raději zvolit klidnější postup a nejprve sál podrobně prohledat. Zvážím i prohledání druhé místnosti dříve, než se pokusím bedny otevřít násilím, ale nakonec tuto možnost zamítnu. Při pohledu na mou doprovodnou lucernu, mě napadne i jeho využití a jelikož se zeptání už jednou osvědčilo...
Zeke, neměl bys tam někde paklíč, chtěl bych otevřít ty bedny?
Protože pochybuji, že někde v křeslech naleznu klíč nebo v takovou vybavenost Zekeho, rozhodnu se začít průzkum místnosti bližším ohledáním jedné z bližších beden a rovnou začnu zvažovat jak, po prohledání místnosti, co nejbezpečněji bedny rozřezat. Nakonec mne nenapadne nic lepšího než jednu stranu zbavit mečem hran. Rozhodnu se, že nenajdu-li nic užitečného. pak přesně takto bedny otevřu.
Po cestě k další místnosti, provedu obvyklí záznam o ničem do datapadu a jsem mile překvapený lehkostí otevření dveří jakéhosi sálu.
Už jsem si myslel, že se budu muset prořezávat každými dveřmi. I když, zatím ten "průzkum" jde dobře. Zajímalo by mě co asi našli ostatní, nejspíš nějaké vzácné relikvie nebo cenné záznamy, zatímco já tu dělám průzkum tři tisíce let staré kuchyně,
najednou si uvědomím své myšlenky a sám sebe okřiknu.
Soustřeď se, než se něco podělá.
Má vlastní reakce mi vyvolá ve tváři úsměv.
Zdá se, že už vážně nepotřebuju mistra, už se zvládám i okřikovat sám.
Nemohu si nevšimnout jisté podobnosti tohoto sálu se sály v chrámu na Coruscantu, i když je to jako porovnávat spodní a vrchní patra Coruscantských budov. Po letmém průzkumu sálu se rozhodnu zvážit své možnosti,
Nic zajímavého nevidím, tedy krom těch beden. Bedny jsou očividně zapečetěné, ale samozřejmě by šli, s dopomocí meče, otevřít. Ale mohl bych porušit obsah.
Rozhodnu se raději zvolit klidnější postup a nejprve sál podrobně prohledat. Zvážím i prohledání druhé místnosti dříve, než se pokusím bedny otevřít násilím, ale nakonec tuto možnost zamítnu. Při pohledu na mou doprovodnou lucernu, mě napadne i jeho využití a jelikož se zeptání už jednou osvědčilo...
Zeke, neměl bys tam někde paklíč, chtěl bych otevřít ty bedny?
Protože pochybuji, že někde v křeslech naleznu klíč nebo v takovou vybavenost Zekeho, rozhodnu se začít průzkum místnosti bližším ohledáním jedné z bližších beden a rovnou začnu zvažovat jak, po prohledání místnosti, co nejbezpečněji bedny rozřezat. Nakonec mne nenapadne nic lepšího než jednu stranu zbavit mečem hran. Rozhodnu se, že nenajdu-li nic užitečného. pak přesně takto bedny otevřu.
-
Funny
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 574
- Registrován: 03.11.2008 21:14:11
- Bydliště: Mantichora (Křižník třídy Consular)
Praxeum Arca Jethy, Arkania:
Tvé hledání nenásilného řešení, jak otevřít bedny, selhalo a konečně pohaslo, když se ozvalo Zekeho trylkování ve smyslu, že kdyby to byl zámek na kód nebo heslo, tak by ho možná otevřel, ale pokud se jedná o zámek na elektronický klíč, pak je také bezmocný.
Přistoupil jsi tedy k prví bedně – násilnému řešení –, zažehl svůj světelný meč a odřízl co nejopatrněji boční stěnu. Uvnitř jsi nalezl meditační polštářky, které opět možná měly pro někoho velkou cenu, ale pro tebe ne. Stejný postup i výsledek následoval u další bedny. Změna přišla až u třetí bedny, jedné z těch vzdálenějších. Ta nebyla tak plná jako dvě předchozí, vlastně byla téměř prázdná. Jenže obsahovala něco – konečně něco – cennějšího, než všechno, co jsi doposud našel.
Takový předmět jsi nikdy před tím neviděl, určitě to byl nějaký elektrický přístroj. Hodně se podobal holoprjektoru, jediná změna, které jsi si všiml, byla malinká holokamera zabudovaná v podstavci. Kromě ní tam bylo ještě jedno tlačítko, zřejmě pro zaptuní.
Svůj nález jsi však odložil do křesla, než odřízneš boční stěnu i poslední bedny, jestli tam nebude něco, co k tomu patřilo. I tato bedna skrývala cenný majetek, tento jsi však dokázal bezpečně identifikovat. Jednalo se o datapad, bohužel zaheslovaný.
Tvé hledání nenásilného řešení, jak otevřít bedny, selhalo a konečně pohaslo, když se ozvalo Zekeho trylkování ve smyslu, že kdyby to byl zámek na kód nebo heslo, tak by ho možná otevřel, ale pokud se jedná o zámek na elektronický klíč, pak je také bezmocný.
Přistoupil jsi tedy k prví bedně – násilnému řešení –, zažehl svůj světelný meč a odřízl co nejopatrněji boční stěnu. Uvnitř jsi nalezl meditační polštářky, které opět možná měly pro někoho velkou cenu, ale pro tebe ne. Stejný postup i výsledek následoval u další bedny. Změna přišla až u třetí bedny, jedné z těch vzdálenějších. Ta nebyla tak plná jako dvě předchozí, vlastně byla téměř prázdná. Jenže obsahovala něco – konečně něco – cennějšího, než všechno, co jsi doposud našel.
Takový předmět jsi nikdy před tím neviděl, určitě to byl nějaký elektrický přístroj. Hodně se podobal holoprjektoru, jediná změna, které jsi si všiml, byla malinká holokamera zabudovaná v podstavci. Kromě ní tam bylo ještě jedno tlačítko, zřejmě pro zaptuní.
Svůj nález jsi však odložil do křesla, než odřízneš boční stěnu i poslední bedny, jestli tam nebude něco, co k tomu patřilo. I tato bedna skrývala cenný majetek, tento jsi však dokázal bezpečně identifikovat. Jednalo se o datapad, bohužel zaheslovaný.
Praxeum Arca Jethy, Arkania:
Konečně něco zajímavýho. datapad a... tamto něco. Aspoň že to řezání nebyla zbytečná ztráta času.
Oba předměty si prohlédnu, ale nijak blíže. Rozhodnu se raději vzít je sebou a ukázat je zbytku naší výpravy.
Třeba z toho bude Rhi'mes moudřejší než já, navíc bude dobrý aspoň něco přinést, když už jsem to tu tak rozřezal.
Oba své nálezy uložím opatrně do batohu tak, aby se jim nic nestalo a vítězoslavně provedu záznam do datapadu. Své nadšení nálezy, rostoucí každou minutou, nijak neskrývám a přemáhání k jejich neprozkoumávání nebo neaktivaci mi dá spoustu práce. I když jsou obě zařízení v batohu pořád je v myšlenkách zkoumám. Nakonec musím sám sebe okřiknout abych pokračoval dál.
Technice skoro nerozumíš, nevíš co to je a nejsi tu sám. Tak mysli! Dokonči průzkum a sejdi se s ostatníma, pak je prozkoumáte. Uklidni se a soustřeď, teď si nemůžeš dovolit udělat žádnou pitomost!
Opět si vzpomenu na mistra Tala a jeho nekonečné lekce klidu a soustředění. Vždy když jsem se nedokázal zklidnit a koncentrovat říkával
"Jedi má pocity a myšlenky, musí je mýt jinak by byl stroj, ale nikdy se jimi nenechá ovládat, to si pamatuj!"
a většinou k tomu dodal výchovnou ránu holí, která mě mnohdy, hlavně zezačátku, "zklidnila" tak dobře že jsem skončil na ošetřovně. Ještě dnes mi při této vzpomínce přejede po zádech nádech bolesti.
Konečně se ale uklidním a obnovím své soustředění, podívám se po Zekem který mě stále věrně doprovází a klidným krokem se vydám zpět do chodby Praxea vstříc dalším dveřím.
Konečně něco zajímavýho. datapad a... tamto něco. Aspoň že to řezání nebyla zbytečná ztráta času.
Oba předměty si prohlédnu, ale nijak blíže. Rozhodnu se raději vzít je sebou a ukázat je zbytku naší výpravy.
Třeba z toho bude Rhi'mes moudřejší než já, navíc bude dobrý aspoň něco přinést, když už jsem to tu tak rozřezal.
Oba své nálezy uložím opatrně do batohu tak, aby se jim nic nestalo a vítězoslavně provedu záznam do datapadu. Své nadšení nálezy, rostoucí každou minutou, nijak neskrývám a přemáhání k jejich neprozkoumávání nebo neaktivaci mi dá spoustu práce. I když jsou obě zařízení v batohu pořád je v myšlenkách zkoumám. Nakonec musím sám sebe okřiknout abych pokračoval dál.
Technice skoro nerozumíš, nevíš co to je a nejsi tu sám. Tak mysli! Dokonči průzkum a sejdi se s ostatníma, pak je prozkoumáte. Uklidni se a soustřeď, teď si nemůžeš dovolit udělat žádnou pitomost!
Opět si vzpomenu na mistra Tala a jeho nekonečné lekce klidu a soustředění. Vždy když jsem se nedokázal zklidnit a koncentrovat říkával
"Jedi má pocity a myšlenky, musí je mýt jinak by byl stroj, ale nikdy se jimi nenechá ovládat, to si pamatuj!"
a většinou k tomu dodal výchovnou ránu holí, která mě mnohdy, hlavně zezačátku, "zklidnila" tak dobře že jsem skončil na ošetřovně. Ještě dnes mi při této vzpomínce přejede po zádech nádech bolesti.
Konečně se ale uklidním a obnovím své soustředění, podívám se po Zekem který mě stále věrně doprovází a klidným krokem se vydám zpět do chodby Praxea vstříc dalším dveřím.
-
Funny
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 574
- Registrován: 03.11.2008 21:14:11
- Bydliště: Mantichora (Křižník třídy Consular)
Praxeum Arca Jethy, Arkania:
Své nálezy jsi bezpečně uschoval do batohu, aby se nijak nepoškodily, postup průzkumu pečlivě zaznamenal do datapadu a vykročil k dalším dveřím. I zde dveře fungovaly na dostatečné úrovni, takže se bez vnějšího zásahu sami otevřely.
Před tebou se objevila potemnělá, nejrozsáhlejší místnost prvního patra praxea a ani Zekeho světlo nepostačilo k tomu, aby osvětlilo celou místnost. Co bylo však vidět, ti muselo vyrazit dech. Naproti tobě u protější stěny se nacházela konzole, vedle ní – po celé pravé stěně – byla police s datakartami. Stejná police byla i na druhé straně, hned vedle konzole a jen vedle dveří nechávala trochu místa, kde byl jako by průchod. Za ním byly dvě další police, jedna z druhé strany té, která dělila místnost a druhá podél další stěny. V rohu se pak nacházel pracovní stůl se šuplíky a nástroji – ať už na povrchu stolu nebo pověšených na stěnách kolem stolu.
Zeke osvítil také strop a co jsi zahlédl na něm, tak to tě překvapilo snad nejvíc. Datakarty byly i na stropě, ale jak tam držely? Místnost – knihovna – byla malá, avšak vědění v ní obsažené neúměrně velké.
Své nálezy jsi bezpečně uschoval do batohu, aby se nijak nepoškodily, postup průzkumu pečlivě zaznamenal do datapadu a vykročil k dalším dveřím. I zde dveře fungovaly na dostatečné úrovni, takže se bez vnějšího zásahu sami otevřely.
Před tebou se objevila potemnělá, nejrozsáhlejší místnost prvního patra praxea a ani Zekeho světlo nepostačilo k tomu, aby osvětlilo celou místnost. Co bylo však vidět, ti muselo vyrazit dech. Naproti tobě u protější stěny se nacházela konzole, vedle ní – po celé pravé stěně – byla police s datakartami. Stejná police byla i na druhé straně, hned vedle konzole a jen vedle dveří nechávala trochu místa, kde byl jako by průchod. Za ním byly dvě další police, jedna z druhé strany té, která dělila místnost a druhá podél další stěny. V rohu se pak nacházel pracovní stůl se šuplíky a nástroji – ať už na povrchu stolu nebo pověšených na stěnách kolem stolu.
Zeke osvítil také strop a co jsi zahlédl na něm, tak to tě překvapilo snad nejvíc. Datakarty byly i na stropě, ale jak tam držely? Místnost – knihovna – byla malá, avšak vědění v ní obsažené neúměrně velké.
Praxeum Arca Jethy, Arkania:
Zkoprnělý stojím ve dveřích mnou objevené knihovny. Pohled mi přelétá po celé místnosti, k ruce si přiberu i svou lumu, ne že by Zeke pracoval špatně, ale chci mít osvětlenou přesně tu část, kterou si zrovna prohlížím. Dozvuky nadšení z předchozích nálezů jsou tatam, neboť ve srovnáním s tímto jsou jen zbytečnými drobky.
No do Sit... U Síly, to je něco. Tohle se nevidí každý den a určitě ne tady. Tohle je... Sakra ani to neumím popsat.
Procházím místností aniž bych se něčeho dotkl, protože pociťuji jistou monumentálnost kterou nechci nijak ohrozit svým zásahem. Jako smyslů zbavený chodím po archívu sem a tam, bez jediného náznaku systematičnosti nebo záměru, teprve mých několik neopatrných kroků vzad následovaných tvrdým dopadem na chudáka Zekeho o něhož zakopnu a následné stejně bolestivé svezení na zem, mě z této apatie probere.
Au co to sak.. Aha Zeke.. promiň!
Zahledím se na Zekeho a náhle zahlédnu v jeho naleštěné a mým oblečením otřené kopulce svůj odraz, světlo jež vrhá má luma i Zeke mi poskytne krásný obraz mé téměř úplně stříbrné tváře. Okamžitě se zarazím a znovu začnu myslet.
Prober se, přestaň tu poletovat a začni něco dělat, ale co?
Rychle se zvednu a začnu uvažovat, netrvá dlouho a mé myšlenky se rychle srovnají a já jsem schopen pokračovat v průzkumu, tedy nějak produktivním způsobem.
Mohl bych se na některé podívat na datapadu, musím provést záznam, o tomhle musím říct ostatním.
Usadím lumu zpět na opasek a chopím se datapadu, rychle do něj zaznamenám svůj objev a okamžitě po potvrzení uložení záznamu z něj vyjmu datakartu s mým průzkumem. Rozhodnu se vybrat náhodně pár karet, z každé police jednu, a prohlédnout si jejich obsah na datapadu.
Po prohlídce je stejně opatrně vrátím zpět a rozhodnu se prohlédnout, poněkud smysluplněji, místnost a blíže také pracovní stůl a konzolu.
Třeba najdu nějaké poslední záznamy,...
ještě předtím mne však upoutá archív nad mou hlavou,
ale nejdřív chci vědět co je tamhle. Je to rozhodně hodně divný umístění pro archív, kdybych chtěl dát nějaký záznamy mimo dosah, tak tohle místo by bylo nejlepší.
S pomocí Síly vytáhnu jednu intuicí vybranou kartu a vložím ji do datapadu.
Jsem zvědav co to bude, škoda že to tu nemůžu projít celý, ale to bych tu strávil mládí. Rozhodně to musím říct Rhi'mesovi, ten se z toho zblázní. A rozhodně to tu pořádně projdu, tady je toho rozhodně dost zajímavýho.
Zkoprnělý stojím ve dveřích mnou objevené knihovny. Pohled mi přelétá po celé místnosti, k ruce si přiberu i svou lumu, ne že by Zeke pracoval špatně, ale chci mít osvětlenou přesně tu část, kterou si zrovna prohlížím. Dozvuky nadšení z předchozích nálezů jsou tatam, neboť ve srovnáním s tímto jsou jen zbytečnými drobky.
No do Sit... U Síly, to je něco. Tohle se nevidí každý den a určitě ne tady. Tohle je... Sakra ani to neumím popsat.
Procházím místností aniž bych se něčeho dotkl, protože pociťuji jistou monumentálnost kterou nechci nijak ohrozit svým zásahem. Jako smyslů zbavený chodím po archívu sem a tam, bez jediného náznaku systematičnosti nebo záměru, teprve mých několik neopatrných kroků vzad následovaných tvrdým dopadem na chudáka Zekeho o něhož zakopnu a následné stejně bolestivé svezení na zem, mě z této apatie probere.
Au co to sak.. Aha Zeke.. promiň!
Zahledím se na Zekeho a náhle zahlédnu v jeho naleštěné a mým oblečením otřené kopulce svůj odraz, světlo jež vrhá má luma i Zeke mi poskytne krásný obraz mé téměř úplně stříbrné tváře. Okamžitě se zarazím a znovu začnu myslet.
Prober se, přestaň tu poletovat a začni něco dělat, ale co?
Rychle se zvednu a začnu uvažovat, netrvá dlouho a mé myšlenky se rychle srovnají a já jsem schopen pokračovat v průzkumu, tedy nějak produktivním způsobem.
Mohl bych se na některé podívat na datapadu, musím provést záznam, o tomhle musím říct ostatním.
Usadím lumu zpět na opasek a chopím se datapadu, rychle do něj zaznamenám svůj objev a okamžitě po potvrzení uložení záznamu z něj vyjmu datakartu s mým průzkumem. Rozhodnu se vybrat náhodně pár karet, z každé police jednu, a prohlédnout si jejich obsah na datapadu.
Po prohlídce je stejně opatrně vrátím zpět a rozhodnu se prohlédnout, poněkud smysluplněji, místnost a blíže také pracovní stůl a konzolu.
Třeba najdu nějaké poslední záznamy,...
ještě předtím mne však upoutá archív nad mou hlavou,
ale nejdřív chci vědět co je tamhle. Je to rozhodně hodně divný umístění pro archív, kdybych chtěl dát nějaký záznamy mimo dosah, tak tohle místo by bylo nejlepší.
S pomocí Síly vytáhnu jednu intuicí vybranou kartu a vložím ji do datapadu.
Jsem zvědav co to bude, škoda že to tu nemůžu projít celý, ale to bych tu strávil mládí. Rozhodně to musím říct Rhi'mesovi, ten se z toho zblázní. A rozhodně to tu pořádně projdu, tady je toho rozhodně dost zajímavýho.
-
Funny
- Rytíř Jedi
- Příspěvky: 574
- Registrován: 03.11.2008 21:14:11
- Bydliště: Mantichora (Křižník třídy Consular)
Praxeum Arca Jethy, Arkania:
Sílou jsi se pokusil vytáhnout jednu datakartu, ale vyžádalo si to mnohem víc sil, než jsi čekal. Jako kdybys musel překonat také gravitační pole, což bylo nelogické vzhledem k tomu, že datakarta byla umístěná na stropě...
Zatímco na datakartách, které jsi doposud prohlédl - které byly v policích po stranách - byly jen informace o planetách, budovách či nějakých významných osobnostech, tak ta ze stropu ukazovala něco jiného - jeden ze stylů boje se světelným mečem.
To bylo vše. Další část záznamu byla bohužel porušená, přesto ti to nemuselo tolik vadit, protože jsi sám, už když jsi byl malý, v chrámu na Coruscantu několikrát přečetl informace o stylech boje se světelným mečem. Vrátil jsi záznam na původní pozici a svou pozornost přenesl k pracovnímu stolu. Nástroje pověšené na zdi okolo stolu byly starobylé jako vše okolo, dokázal jsi jich ale pár identifikovat, a tak jsi došel k závěru, že podobné jsi už někdy viděl.
Kde to bylo?
Probleskla ti hlavou otázka. Pátral jsi ve svých vzpomínkách po odpovědi, musel jsi se vrátit o několik let zpátky - do doby, kdy jsi si sestavoval svůj světelný meč.
Prohledal jsi také všechny poličky stolu, kde jsi buď nalezl další nástroje pro tvorbu světelného meče nebo součástky potřebné k jeho sestavení kromě krystalů. A nakonec - v nejdolnějším šuplíku - jsi nalezl nádhernou rukojeť světelného meče. Krásný jílec, jenž ti i dobře padl do ruky, byl dokonce hezky zdobený. Někdo si na něm dal určitě hodně záležet a strávil nad ním spoustu času...
---------------
Rozhodnutí, o jaký typ světelného meče se jedná i o jeho vzhledu nechám na tobě, ať se víc zapojíš
Sílou jsi se pokusil vytáhnout jednu datakartu, ale vyžádalo si to mnohem víc sil, než jsi čekal. Jako kdybys musel překonat také gravitační pole, což bylo nelogické vzhledem k tomu, že datakarta byla umístěná na stropě...
Zatímco na datakartách, které jsi doposud prohlédl - které byly v policích po stranách - byly jen informace o planetách, budovách či nějakých významných osobnostech, tak ta ze stropu ukazovala něco jiného - jeden ze stylů boje se světelným mečem.
Kód: Vybrat vše
Forma III: Soresu
Třetí forma boje se světelným mečem známá také jako Cesta Mynocka nebo forma Pružnosti. Tato forma byla vyvinuta proti rozmáhajícím se blasterům a umožňovala jejich výstřely z různých směrů odrážet zpět k jejich původci. Toho bylo dosaženo rychlými a krátkými rozmachy mečem těsně u těla, proto je právem považována za nejdefensivnější formu. Filozofie Soresu bývá přirovnávána k oku v bouři, kde uživatel je v onom oku bouře, kde zůstává koncentrovaný a nerozptylovaný okolním konfliktem a jeho meč udržuje toto oko bouře nenarušené vířením okolo. Při své aplikaci tato forma nevyžaduje příliš energie, proto je vhodná pro dlouhý defenzivní boj. Další z charakteristik této formy je studium soupeře během souboje a učení se jeho pohybu, ale hlavně hledání jeho chyb. Tahle forma umožňuje kontrolu nad průběhem boje.
Přednosti
Největší výhodou tohoto stylu je skvělá obrana proti střelbě blasterů, boj s více soupeři, ale také boj s jedním silným soupeřem,
Slabiny
Nevýhodou je naopak nutnost velkého soustředění a umění, protože obranné útoky se provádějí těsně u těla fakt, že je tato forma zaměřená spíše na přežití než vítězství. Jako slabina může být také považována velká pasivita této formy.
Kde to bylo?
Probleskla ti hlavou otázka. Pátral jsi ve svých vzpomínkách po odpovědi, musel jsi se vrátit o několik let zpátky - do doby, kdy jsi si sestavoval svůj světelný meč.
Prohledal jsi také všechny poličky stolu, kde jsi buď nalezl další nástroje pro tvorbu světelného meče nebo součástky potřebné k jeho sestavení kromě krystalů. A nakonec - v nejdolnějším šuplíku - jsi nalezl nádhernou rukojeť světelného meče. Krásný jílec, jenž ti i dobře padl do ruky, byl dokonce hezky zdobený. Někdo si na něm dal určitě hodně záležet a strávil nad ním spoustu času...
---------------
Rozhodnutí, o jaký typ světelného meče se jedná i o jeho vzhledu nechám na tobě, ať se víc zapojíš
Praxeum Arca Jethy, Arkania:
Se zájmem jsem prohlížel pracovní stůl i jeho poličky. S průzkumem jsem byl už téměř hotov a připravoval sám sebe na zklamání z nenalezení ničeho ohromujícího, tedy v porovnání s obsahem místnosti, když jsem náhle ve spodní přihrádce nahmatal tolik hledaný poklad. Byl jím asi 10 palců dlouhý, zlatavě stříbrný jílec světelného meče. Měl ruku-kopírující tvar rukojeti vyrobené ze stříbřitého lehkého kovu jež objímali zvláštně tvarované ozdobné prstence z electrumu, zdobené propracovanými tepanými ornamenty, podobnými těm jež nesl oděv velvyslance Catha. Na jedné straně byla rukojeť zakončená trochu širším, mírně zploštělým zaobleným válcem zdobeným složitými propletenými kruhovitými obrazci vykládanými diamanty, přišlo mi zvláštní, že meč neměl žádné záchytné oko k připevnění na opasek. Druhá strana s emitorem čepele sestávala z několika stříbrných horizontálních objímek oddělující rukojeť od stříbrného krytu čepele, který sám nesl na svém hřbetě vyrytý znak řádu Jedi. Celý jílec nevážil téměř ani polovinu váhy jílce mého meče.
Páni... to je nádhera. Je tak lehký. Tohle je, teda byl, rozhodně meč nějakýho mistra, možná slavnostní, ceremoniální nebo tak něco. Že by Arca Jeth.. páni to by bylo něco. Tohle až uvidí Aden....
náhle si uvědomím, kde jsem a že už jsem zde strávil hodně času.
No jo Aden, musím to tu dokončit a jít za nimi, mám toho hodně co jim říct a ukázat.
Chopím se batohu a opatrně, až posvátně, svůj objev uložím k mým ostatním "úlovkům". Ujistím se, že v datapadu mám zpět vloženou mou záznamovou datakartu a doplním záznam z knihovny o pracovní stůl na výrobu světelných mečů. Zápis ještě doplním o několik obrazových záznamů, hned po uložení záznamu se chopím batohu s cenným obsahem a vyrazím, věrně doprovázen Zekem, směrem ke dveřím knihovny. Krok přede dveřmi se zastavím a otočím pohledem do místnosti.
Musím jim o tomhle všem říct. Musím!
Po přesvědčení sama sebe se konečně váhavými kroky vydám do chodby, kde ihned zahnu vpravo a vydám se, nyní už o něco jistějšími kroky, směrem k levému křídlu Praxea.
Se zájmem jsem prohlížel pracovní stůl i jeho poličky. S průzkumem jsem byl už téměř hotov a připravoval sám sebe na zklamání z nenalezení ničeho ohromujícího, tedy v porovnání s obsahem místnosti, když jsem náhle ve spodní přihrádce nahmatal tolik hledaný poklad. Byl jím asi 10 palců dlouhý, zlatavě stříbrný jílec světelného meče. Měl ruku-kopírující tvar rukojeti vyrobené ze stříbřitého lehkého kovu jež objímali zvláštně tvarované ozdobné prstence z electrumu, zdobené propracovanými tepanými ornamenty, podobnými těm jež nesl oděv velvyslance Catha. Na jedné straně byla rukojeť zakončená trochu širším, mírně zploštělým zaobleným válcem zdobeným složitými propletenými kruhovitými obrazci vykládanými diamanty, přišlo mi zvláštní, že meč neměl žádné záchytné oko k připevnění na opasek. Druhá strana s emitorem čepele sestávala z několika stříbrných horizontálních objímek oddělující rukojeť od stříbrného krytu čepele, který sám nesl na svém hřbetě vyrytý znak řádu Jedi. Celý jílec nevážil téměř ani polovinu váhy jílce mého meče.
Páni... to je nádhera. Je tak lehký. Tohle je, teda byl, rozhodně meč nějakýho mistra, možná slavnostní, ceremoniální nebo tak něco. Že by Arca Jeth.. páni to by bylo něco. Tohle až uvidí Aden....
náhle si uvědomím, kde jsem a že už jsem zde strávil hodně času.
No jo Aden, musím to tu dokončit a jít za nimi, mám toho hodně co jim říct a ukázat.
Chopím se batohu a opatrně, až posvátně, svůj objev uložím k mým ostatním "úlovkům". Ujistím se, že v datapadu mám zpět vloženou mou záznamovou datakartu a doplním záznam z knihovny o pracovní stůl na výrobu světelných mečů. Zápis ještě doplním o několik obrazových záznamů, hned po uložení záznamu se chopím batohu s cenným obsahem a vyrazím, věrně doprovázen Zekem, směrem ke dveřím knihovny. Krok přede dveřmi se zastavím a otočím pohledem do místnosti.
Musím jim o tomhle všem říct. Musím!
Po přesvědčení sama sebe se konečně váhavými kroky vydám do chodby, kde ihned zahnu vpravo a vydám se, nyní už o něco jistějšími kroky, směrem k levému křídlu Praxea.