Jordi Linx

[Jordi Linx]

Korriban, Sithská Akademie:
Probuzení, které mi Ull přikvapil si vyžádalo ohnání se po něm, ale rozespalost a jeho pozornost zabránily zásahu. Naštvalo mě to, stejně jako to, že mě budí kvůli vlastnímu sporu. Jenom silou vůle jsem se udržel od toho, abych nehmátnul po meči, který byl na svém místě pod polštářem. Místo toho vrhnu blesky vrhající pohled směrem k Ullovi a zhluboka se nadechnu ignorujíc mokré oblečení a i postel, v které se asi už nevyspím.
Rovnou ti říkám, že tohle už znova neuděláš ... jsou lepší způsoby probuzení, obzvlášť, když něco po někom chceš.
syknu nevrle a trochu se protáhnu, abych mohl pohotověji reagovat na případná další překvapení.
A teď mi jednoduše vysvětli, proč bych ti měl pomáhat ? Něco si navaříš, aniž bys byl schopen si to řádně připravit. Rozhodně ti nepomůžu, pokud nebudu vědět k čemu a proti komu ti pomáhat a samozřejmě, jaká má být ta slibovaná odměna. Nebo si snad naivně myslíš, že se teď usměju, zvednu se a bez nějakých zbytečných skrupulí tě tam zavedu ? To je opravdu hodně naivní.
vysvětlím Ullovi dost názorně svoje stanovisko a na posteli se posadím čekajíc na to, jak hodně Ull moje služby potřebuje.

[Darth Revan]

Korriban, Sithská Akademie:

Čeká tam na mě jeden mladý učedník. Má pro mě něco, co potřebuji. A odmněna pro tebe? Co říkáš na knihu od Ajunta Palla, kterou nikde na akademii. Tak co ty na to? Jenom bych potřeboval dostat přes stráže na akademii, ty to tady už máš určitě prolezlé.
Řekne ti a posadí se na svou postel a čeká na tvou reakci. Potom ještě dodá
Musím tam být přesně o půlnoci Korribanského času. To je za 15 minut. Takže?
Podívá se zamyšleně na tebe.

[Jordi Linx]

Korriban, Sithská Akademie:
Ull se mi pokusí situaci objasnit, aniž by přihodil nějakou omluvu za způsob, kterým mě vzbudil.
Já nezapomínám, ale to se časem naučíš ... na vlastní kůži.
napadne mě, ale udržím své nutkání ho alespoň pěkně zmalovat. Takováto probuzení mě opravdu dovedou naštvat - ale musím si své emoce hlídat a používat je účelně. Ajunta Pall je osoba z historie, jeden z prvních Sithů a jeden z těch, kteří dorazili na Korriban. Ale také to byl on, kdo byl poražen Jedii a následně vyhnán, čímž se neprokázal příliš silným, přesto ...
Co je pro tebe tak důležité, že jsi ochoten riskovat nějaké tresty od mistrů ? Tak důležité, že se mi zdráháš to říci ?
pronesu nahlas a jasně mu naznačím, co po něm chci ještě vědět. Zároveň nevyvrátím myšlenku mu pomoci.
Když už jsem vzhůru, tak by mohla být sranda ...
pobavím se vlastní myšlenkou a podívám se znova na Ulla.
V závislosti na tom, jak rychle mi odpovíš budeme moci vyrazit. A věř mi, že čím více to budeš protahovat, tím menší šance, že tě tam dostanu včas.
dodám ještě a zákeřně se pousměju. Bylo jasné, že mám nad ním výhodu a nehodlám ji jen tak pustit, ne dokud mě to bude bavit.

[Darth Revan]

Korriban, Sithská Akademie:


To se dozvíš potom. Teď musíme rychle jít, takže sbal potřebné věci, obleč se a jdeme.
Odpoví ti na tvou otázku a vykoukne ven z pokoje jestli kolem nejsou nějaké stráže. V tom jednu zahlídne a zaleze ven, o chvilku později opět vykoukne a uvidí stráž zajít za roh.
Vzduch je čistý, můžeme jít. Jdi první, ty to tady znáš lépe než já.
A mávne rukou aby si šel.

[Jordi Linx]

Korriban, Sithská Akademie:
Ull, jistý si tím, že jej budu doprovázet se zvedne a zamíří ven z pokoje, ale já tomu jenom pochybovačným výrazem přihlížím. Nejevím žádnou větší snahu vstát, jenom si poposednu do pozice, kdy mi nebude dělat problém hmátnout po světelným meči.
To si ten idiot opravdu myslí, že to půjde tak jednoduše ?
pomyslím si, natáhnu si suché triko a lehnu si zpátky na postel hned poté, co otočím polštář mokrou částí dolů.
Nevím čemu jsi nerozuměl, ale zatím si nesplnil podmínky mnou nabídnutého ujednání, takže nikam nejdu. Myslím, že jsem ti dost jasně řekl, že s tebou půjdu jenom, pokud mi řekneš, co má pro tebe takovou váhu ? Kvůli čemu mám riskovat dosavadní hladký průběh zdejšího pobytu ? Podmínky znáš, mluv nebo si běž sám.
stanovil jsem Ullovi ultimátum a dál ležel na své posteli. Říkalo se, že zoufalé zvíře je nejnebezpečnější, ale stejně tak se říkalo, že zoufalé a naštvané říše nepřemýšlí během svého jednání a plně se nechá vést hněvem. Zajímalo mě, jestli je Ull nyní dostatečně zoufalý, aby demonstroval, alespoň jednu z těchto dvou vlastností.

[Darth Revan]

Korriban, Sithská Akademie:


No tak dobře, měl bych tam truhlu, kde je mapa která vede někam pod naší akademii, podle legendy kterou jsem zaslechl se tam ukrývá nějaký poklad či co a já mám od toho klíč. Takže pokud máš zájem jít se mnou zjistit pravdu o tom pokladu tak bychom měli už vyrazit.
Podívá se na tebe zaraženě a očekává, že už konečně vstaneš.
Musíme se pospíšit, nemáme mnoho času, musím tam být přesně jinak ztratím důležitou věc. Určitě jsi také zvědavý, takže to bude prospěšné i pro tebe, nemám snad pravdu?
A opět nakoukne ven jestli nikdo nekráčí tichou chodbou.

[Jordi Linx]

Korriban, Sithská Akademie:
Ull se konečně vymáčkne a prozradí mi to, co se přede mnou snažil skrývat. Opravdu ten poklad, či co by tam mohlo být, kromě tisíců pastí a všelijakých potvor jako jsou tuk'aty, jej hodně zajímal a moc po něm toužil. Vyskočil jsem na obě nohy, přivolal si k ruce svůj světelný meč a upnul jej na jeho místo na opasku a z truhly za postelí jsem rychle vylovil černý plášť.
Jdeme, mlč, nic neříkej a drž se půl metru za mnou.
pronesu rozhodně a vyrazím kupředu, protože chodba je prázdná. Na rohu se zastavím a ponořím se do Síly, kdy chci naslouchat tomu, co se kde šustne. Je potřeba jít chvíli po hlavní chodbě až do poslední chodby, která vede do pokojů pro studenty. Mezitím se dá přebíhat mezi hlavní chodbou a chodbami určenými pro studenty. Ale hlavně jsem měl v rukávu dvě tajné zbraně pro cestu do knihovny.
Na hřbetě vzrušení,
v mysli tušení,
přesto zrak tě klame,
nevidí tu nic známé.
složím si v mysli kratičkou báseň vhodnou pro tuhle chvíli a vyrazím k prvnímu přeběhu a takhle pořád dále kupředu, dokud nevycítím před sebou, za sebou, prostě kdekoliv něco podezřelého.

[Darth Revan]

Korriban, Sithská Akademie:


Ull jde hned za tebou. A jakmile spatří, že přebíháš chodby tak na nic nečeká a přebíhá také.
V tom zakopne a spadne na obličej. Ozve se vcelku velká rána, protože stokilový Twil'ek není párátko.
Au, sakra, to bolelo.
Řekne Ull a s těží se zvedne ze země, ale nakonec když to dokáže si všimne, že vlastně zakopl o nic, protože na zemi nic nebylo.
Zajímavé tohle, ale to teď nebudeme řešit, musíme rychle zpět, protože za námi někoho slyším.
Velmi rychle a splašene dořekne Ull a ihned je zase za tebou.

[Jordi Linx]

Korriban, Sithská Akademie:
Nejenom, že Ull nejprve zakopne a ztropí povyk, ale pak se hned chce vracet při prvním náznaku potíží. Vrhnu na něj přísný pohled.
Buď zticha a ani se nehni.
syknu na něj ostře, ale potichu a upřu svou pozornost k přicházející osobě. První blbostí by bylo vracet se na předchozí pozici, když dotyčný přicházel zpoza nás, tedy ze směru ze kterého jsme se pohybovali. Tím by jsme mu de facto vběhli přímo do rány, což by určitě nedopadlo dobře. Čapnul jsem Ulla a přitisknul ho ke stěně k níž by se strážný musel ohlédnout více a pošoupnul jsem ho dál do chodby. Sám jsem se na ni taky nalepil a naslouchal krokům stráže - byly pomalé a loudavé, takže byl strážný očividně znuděný.
Nuda přináší nesoustředěnost, nesoustředěnost jde ruku v ruce s nepozorností, nepozornost ti přinese smrt, nebo život.
vybavím si text z jedné z mnoha knih a natáhnu před sebe ruku. Jakmile zahlédnu strážného, tak se soustředím na Sílu a na vnímání strážného a vnuknu mu pocit, že v chodbě před námi je něco divného. Nic silného, jenom prostě dojem, že to tam musí jít ověřit, což by ho mělo přimět k tomu, aby nekontroloval chodbu v níž jsme. Lékem na nudu je totiž vždycky něco zajímavého, něco co člověka může povzbudit a právě tohle jsem chtěl vštípit strážnému.

[Darth Revan]

Korriban, Sithská Akademie:


Voják najednou zbystří a dívá se směrem k Vám ale nehýbe se, stojí a čeká.
Po chvilce se otočí a odejde na druhou stranu.
V tom Wall nakoukne kam odchází a když vidí, ze zašel za levý roh, kam vy nesměřujete řekl.
Dobrý, vzduch čistej, šel za levý roh, teď už jenom kousek a sme tam. Tak pojď.
Vyrazil potichoučku pomaloučku vpřed těsně u zdi a když došel k pomyslní křižovatce rozhlédne se doleva a doprava. Když nikoho nevidí přesune se k pravému rohu a čeká na tebe.
Tak dělej, už tam budeme!!
Potichu zpřísněným hlasem na tebe zavolá a mávne rukou aby si pohnul. On zatím kontroluje obě strany.

[Jordi Linx]

Korriban, Sithská Akademie:
S každým dalším krokem ve mně začíná narůstat pocit, že něco není úplně v pořádku. Ull nyní vyrazil až moc sebevědomě, ale přesto si zachoval jistý náznak hlouposti, když se místo obyčejného gesta uchýlil ještě k slovnímu zvolání.
Vpřed světlo mě povede,
do nepřátel rychle zajede,
světlo mé, meč můj,
chceš li zemřít, v cestě stůj.
odříkám si další rýmy, které mi přijdou na mysl, zatímco rychlým a tichým během změním svou pozici k té Ullovo. O vědomí tajné cesty tedy pomlčím a podvědomě si překontroluji pozici svého světelného meče.
Nemluv, používej gesta, zvuk se tu šíří více, než-li se může zdát.
varuji Ulla ostrým, seč tichým tónem a rozhlížím se po dalším postupu. Když shledám, že je cesta volná, tak se ujmu vedení, přecejenom jsem to já, kdo se tu vyzná mnohem více. Smysly udržuji napjaté, stejně jako vnímání Síly a snažím se vybírat pozice tak, aby se poblíž nich dalo rychle schovat.

[Darth Revan]

Korriban, Sithská Akademie:


I když seš vpředu Ull tě stejně předběhne. Nevíš proč, ale asi je mentálně zaostalý. Ale ty už můžeš spatřit dveře do knihovny a nikoho kolem nich.
Ull se zastaví vedle tebe a tiše ti pošeptá.
Tak už sme tady a včas. Bude to trvat jenom chvilku. Jdeme.
A jde směrem ke dveřím, ktere pomaloučku otevře. Můžeš si povšimnout třech černých siluet stojíci vedle sebe, všichni mají kapuce přes obličej, takže není poznat, kdo to je.
Tak rychle, ať sem co nejdříve zpátky v posteli.

[Jordi Linx]

Korriban, Sithská Akademie:
Nezpozorováni se dostaneme až ke vchodu do knihovny, před kterým se zastavím v dostatečné vzdálenosti. Ull se nerozpakuje a okamžitě do něj vletí nehledě na přítomnost, ne jedné, ale hned tří osob.
Je to idiot, chtěl mě hlavně jako zálohu, kdyby se něco pokazilo ...
napadlo mě při prvním vyhodnocení situace, ale o krok kupředu jsem nepostoupil. Uklidnil jsem se, vyčistil mysl a teprve poté jsem klidnými kroky dokráčel až do knihovny z níž na mě Ull netrpělivě hleděl. Jakmile jsem mohl, tak jsem za sebou tiše zavřel dveře a věnoval chladný pohled prostřednímu ze tří přítomných.
Tohle je tvoje jednání, tak se předveď.
pobídnu akorát Ulla k tomu, aby jednal on a sám se držím ve střehu a napjatý pro cokoliv, co by mohlo přijít. Opřu se o rám dveří tak, abych jedním pohybem mohl udělat krok kupředu, zapnout světelný meč a bodnutím bych dosáhnul na nejbližšího ze tří jedinců v kápích.
Hra začíná ...
pomyslím si ještě a už jenom přihlížím.

[Darth Revan]

Korriban, Sithská Akademie:


Ull přijde k nim ještě blíže a tiše řekne.
Tak co, máte to?!
Jeden z nich pokývne hlavou a jdou s Ullem o trošku dál, kde vezme krabici.
Ull natěšeně řekne.
Kon... Aaah.
A než stačí doříct slovo, už měl čepel světelného meče v sobě, ale nebyl to červený meč, ale takový kombinovaný, vypadalo to jako červeno-modro-fialový, který si předtím ještě snad neviděl. Nevíš vlastně ani kdo to je, jestli Jedi nebo Sith či někdo jiný, ale na to teď nebyl čas.
Hm, původně jsme mysleli, že ten hloupý Ull přijde sám.
A kopne do něj.
Ale když seš tu ty, budeme tě muset zabít.
Ostatní vytátnou a zapnou své světelné meče tentýž barvy.
Jeden se na tebe vrhnul přímo a na nic nečekal, měl lehce zahnutou rukojeť a lehkýmy, ladnýmy pohyby útočil na tebe a ty ses bránil.

[Jordi Linx]

Korriban, Sithská Akademie:
Ull udělá další základní chyby a velice rychle skončí na zajímavě zbarvené čepeli mého nového protivníka. A jeho dvou dalších kamarádů z nichž jeden na mě hned zaútočí, protože svědek je to poslední, co by tu nyní potřebovali. Útočník zaútočil ve stylu, který mi je dobře známý a díky mé připravenosti nemám potíž odvrátit jeho prvotní údery.
Co se to neděje - rychlý zvrat,
po mé krvi je tu hlad,
otrava jehož skolit jsem chtěl,
už k zemi nosem přivoněl.
Co teď, co dělat ?
Boj, bojovat !
převyprávím nahlas několik veršů, které z paměti zformuju, abych naznačil útočníkovi rádoby volný prostor u svého levého stehna, jen abych chtěl zablokovat jeho čepel, zády se mu dostat před hrudník a uštědřit mu zásah levým loktem. Pokud by vše šlo podle plánu, tak bych hodlal využít momentu zásahu, abych dokončil načatou otočku a mečem ťal přes půlku jeho tělo. Pokud by se mu povedlo uhnout levému lokti, tak bych prudce zvednul pravý přímo do brady a ladným švihem obloukem se pokusil utnout ruku v níž drží protivník meč.