Výcvik pro Mrs. Pear

[Darth Revan]

Ruiny, Korriban.

Stál jsi přímo mezi čtyřma hrobkama pradávných mistrů. Kolem tebe bylo docela rušno, hledali jse zde totiž pozůstatky. Poté kolem tebe prošel jeden z mistrů a pozdravil tě.
Zdravím tě, Saione.
A odejde dál, ty jsi měl v plánu prohrabat hrobku Nagy Sadowa, protože jsi v archivu našel tajnou chodbu, kde by mohlo bejt něco schovaného. A v tu ránu k tobě přijde jedna pohledná učednice a zeptá se tě.
Ahoj, neviděl jsi tady menšího kluka s zeleno-modrýma vlasama, má něco co patří mě.
A podívá se ti do očí.

[Pear]

Ruiny, Korriban.

Zdravím i vás, mistře.
Odpověděl jsem procházejícímu mistrovy, a vrátil jsem se do práce. Lehce jsem štětečkem očišťoval smítka z relikvií, které měli veskrze nulovou hodnotu. Jednomu sithovy se dokonce povedlo artefakt, který víceméně vypadal hodnotně rozbít. No, bylo to sice o mně, protože když jsem se oddával vykopávání, zakopl o mně, když se nedíval na cestu. Po zkoumání se sice objevilo, že to byla kopie, takže učedník nedostal tak vysoký trest, ale od té doby si všichni, i já, dávali více pozor kam šlapou.
Vykopávky ale byly nudné. To můj nový objev byl omnoho zajímavější. Tajná chodba v hrobce Nagy? Tohle prostě nesmí zůstat neprozkoumáno. Vypravit jsem se tam chtěl hned, jak dočistím cetku, na kterou jsem právě narazil. Zaujala mně ale jiná věc, než touha po relikviích. Byla to učednice, která byla tak pohledná, že srovnat jí i s tím největším a nejmocnějším artefaktem by bylo rouhání její krásou.
Kluk se zelenomodrýma vlasama? Hodně raritní, pomatuju si ho z rána. Ale tady? Opravdu ne.
Ne, je mi líto, ale opravdu neviděl.
Otřepu si ruce a otřu si je o nohavice roucha. Stoupnu, prohnu se v zádech, které jsou bolavé z celodenní šichty a opětuju dívce pohled.
Ale pokud to "něco" je pro tebe důležité, rád pomůžu v hledání. Jmenuju se Dawe, mimochodem.
A k pohledu do očí přidám milý úsměv.

[Darth Revan]

Ruiny, Korriban.


Ne, zase tak důležité to není, já si ho najdu potom, teď musím jít, ale děkuju.
Odpoví dívka a rozeběhne se směrem k akademii. Ty už jsi očistil poslední kus a máš volno, takže můžeš jít prozkoumat hrobku. Pomalu se začalo stmívat a většina už měla po práci a odcházela na akademii, aspoň tě nikdo nebude rušit.

[Pear]

Ruiny, Korriban.

Není zač...
Stejně sem nic neudělal, ale bral bych jí klidně hned tady na vykopávkách!
Zamumlám si pod vousy. Ošmudlám poslední kus tretky, která opět, jak sem čekal, nemá žádnou cenu, a položím jí ke zbytku (ne)cenností.
Tak, a teď bych si to namířil do hrobky
Napadlo mně, jakmile jsem spatřil vchod, a tak jsem pomalu přišel ke dveřím hrobky a pokusil jsem se je otevřít.

[Darth Revan]

Ruiny, Korriban.


Snažil jsi je otevřít ale nějak to nešlo, ale najednou se otevřeli a vyšel z nich jeden z nejlepších Sithských mistrů. Podíval se na tebe a řekl.
Koukám, že máš v zálubě jít dovnitř, dej si tam pozor, není to bezpečné jako dříve, nyní už to sotva stojí, ale i tak je to naše pradávná historie, poslední Sith který používal sithský meč, byl to opravdu mocný pán temna. Slyšel jsem, že se tam ukrývá holokorn, který vytvořil těsně před svou smrtí. Dal tam vše co uměl, ale jak jsem opět zaslechl spustí se jenom vyvolenému, který je tomu hoden a je zdatný v síle a statečný bojovník. Nevím co je na tom pravdy, ale někdy bych ho chtěl spatřit. Ta temnota, ta síla která tam panuje je opravdu mocná, dokázala by obrátit k temné straně i nejspravědlivějšího rytíře Jedi. Jak jsem řekl, dej si pozor. Už tě nechám na pokoji.

[Pear]

Ruiny, Korriban.

Och, ano mistře. Děkuji vám mistře ža vaše moudrá slova.
Vysoukám ze sebe před autoritou jednoho z mistrů, která právě vyšel z hrobky a podělil se se mnou o rady. Ještě jsem se za ním ohlédl, když odcházel, a vkročil jsem do hrobky.
Ta atmosféra vevnitř by se dala krájet. Já se mimo jiné, že jsem šel kupředu, soustředil na různé pasti a překážky, takže mně nemohlo nic překvapit. Měl jsem namířeno na největší zdroj temné síly.

[Darth Revan]

Ruiny, Korriban.

Vešel jsi dovnitř a spatřil jsi pochodně které svítili na celou dlouhou chodku. Cítil jsi temnotu všude kolem sebe, byla opravdu silná, silnější než jsi si představoval. Byla zde zatím jedna chodba, ale v dálce jsi viděl další dveře, určitě tam byli minimálně jedny. Všude bylo ticho, slyšel jsi jen temné hlasy, životy těch, které tento temný pán ze sithu vzal sebou do hrobu.

[Pear]

Ruiny, Korriban.

Pokračoval jsem chodbou kupředu, ke dveřím, které jsem viděl v dáli. Cestou jsem si užíval tu moc, tu sílu temné strany, která všude kolem mně proudila, a která mně utvrzovala v tom, jak je náš řád silný. Všechny ty hlasy slabých protivníků, kteří naposled vydechli pod mocným mečem ještě mocnějšího pána mně naplňovali štěstím, a uspokojovali mé temné choutky. Cítil jsem se tu jako ten nejlepší a nejšťastnější člověk.
Když jsem konečně došel ke dveřím, pokusil jsem se je otevřít...

[Darth Revan]

Ruiny, Korriban.


Dveře se lehce sami otevřeli, jako by tě čekali. Vešel jsi dovnitř a byla tam oválná místnost kde uprostřed byla hrobka. Podle mapy by chodba měla být 60° od kamene, který ležel vedle hrobky směrem k nádobě která byla u zdi. Takže se stačilo stoupnout ke kameni, podívat se směrem k nádobě a najít 60° úhel. Tam by měla být páka, která by měla otevřít dveře do tajné chodby.

[Pear]

Ruiny, Korriban.

Stoupnul jsem si ke kameni, a podíval jsem se k nádobě, která byla u stěny a snažil jsem se odměřit 60°. Nebylo to složité. Našel jsem si jednoduchý pravý úhel, a ten si rozdělil na tři části. Každý měl tedy 30°. Dva díly jsem si vzal, a podíval jsem se směrem posledního. Tedy směrem +/- 60°. A tam jsem uviděl páku, ke které jsem se vrhnul, abych otevřel dveře do tajné chodby.

[Darth Revan]

Ruiny, Korriban.


Ale nic se nedělo, v tom se ale před tebou oběvil duch samotného Nagy Sadowa. Byl to skutečný temný pán z dávné doby. Jen byl trošku průhlednější.
Kdo to ruší můj klidný temný spánek. Další sith který mě přišel vykrádat?
Řekne Naga.
Co tu pohledáváš, chceš radu, nebo mě chceš vykrádat či co? Jsi docela mladý, ale cítím v tobě silnou temnou sílu mladíku. Co ode mne tedy žádáš?
Zeptá se tě.

[Pear]

Ruiny, Korriban.

Ihned, jak uvidím autoritu v podově Nagy, pokleknu na všechny dvě nohy.
Radu, můj pane, radu, jak se stát stejně, nebo alespoň podobně mocný jako vy! To je vše, co tu pohledávám. Toužím po moci, jakou jste vládl vy, a nic bych si nepřál víc, než k ní přičichnout a ovládnout tu moc!
Odpovím mu a čekám dál, co se bude dít.

[Darth Revan]

Ruiny, Korriban.


Já jsem pouze starý pán ze sithu, nyní už jsou určitě lepší. Vidím, že dokonce už nepoužíváš sithský meč, s čím tedy bojuješ?
Zeptá se tě. Poté ještě řekne.
Chceš být silný jako já? To nepůjde, jsem a byl jsem totiž slabý a né mocný jak se o mě říká. Ale v tobě, v tobě cítím sílu jen jí musíš správně využít a vědět jak na to, ale na tuto otázku musíš přijít sám, jak to vše udělat. Povšimnul jsem si, že jsi našel mou tajnou chodbu, určitě tam hledáš holocorn nebo něco podobného. Dobře, můžeš tam vstoupit, ale musíš odpovědět na tři otázky. Pokud odpovíš na všechny dobře, cesta je volná. Pokud na jednu z nich špatně, zemřeš tu se mnou. Je jen na tobě, co si vybereš.

[Pear]

Ruiny, Korriban.

Co na to říct, můj pane. Šup s tím do mně ať je po mně! Zvládnu to!
Řeknu jistě, a čekám na otázky, které mi Naga dá, abych na ně odpověděl správně atd.

[Darth Revan]

Ruiny, Korriban.

Dobře, tak tedy první otázka.
Naučil ses nové síle, kterou zatím nikdo v Sithském impériu neumí. Ukážeš ji ostatní, necháš si jí pro sebe nebo jí ukážeš pouze jedinci.

Druhá otázka.
Tvá armáda je rozprášena, zničení Sithů je jisté. Co uděláš, utečeš a schováš se, aby si mysleli že náš řád je vyhlazen, nebo zformuješ zbytek vojáků a temných rytířů a vydáš se na odvetu.

A poslední třetí otázka.
Kdo mě zradil při bitvě o Coruscant a s kým jsem se poté utkal na Korribanu?