Haruno Mokuton

[Darth Revan]

Coruscant, chrám.


Byl slunný den a ty jsi se opět nudil na Coruscantu, výcvik už ti dávno skončil a tudíž jsi si mohl dělat prakticky cokoliv. Zajít do baru, nebo se prostě procházet, vlastně cokoliv zákoného na Corsucantu. V tom k tobě přijde malinký padawan a ptá se tě.
Prosím vás, neviděl jste mého mistra Su'nima? Někde se mi ztratil a já ho nemůžu najít.
Podle hlasu a výšky jsi si mohl tipnout že mu mohlo být 6-7 let. Tudíž byl přijat nedávno. Povšimnout jsi si mohl také prázdna kolem tebe, téměř nikdo zde nebyl.

_______________________________________________
Popiš myšlenky, pociti, čeho jsi si všimnul, co tě zarazilo apod. Mírně můžeš posunout děj, ale nikam nepředbíhej.

[Kurosaki Ichigo]

Coruscant, chrám.
Začala jsem si pomalu prohlížet kluka, který na mě promluvil. Na svůj věk byl celkem vysoký, pronikavé modré oči na kulaté tváři dívající se na mě prosebným pohledem a rozčepířené hnědé vlasy jasně napovídali, že ten kluk je už zoufalý.
Strašně se tu nudím a tento kluk vypadá zajímavě. Asi mu pomůžu, třeba se zabavím. A navíc, nebylo by zlé udělat si nové přátele. Třeba bych ho mohla v budoucnu využít,
řekla jsem si a jemně jsem se na to dítě usmála. Pak jsem si klekla a rukou jsem ho pohladila na tváři a pokusila se ho uklidnit.

Neboj se. Jsem si jistá, že tvého mistra brzy najdeme,
promluvila jsem na něj klidným hlasem a dál se jemně usmívala, aby ztratil jakékoliv zábrany a začal mi věřit. Po vhodné chvíli, aby to nevypadalo podezřele, jsem si stoupla a podívala jsem se po místnosti. Mistr tam nebyl a tak jsem promluvila na toho kluka:

Pojď, půjdeme ho najít, řekla jsem mu a zamyslela jsem se:

Budu se soustředit na tok Síly v tom klukovi a v okolí. Třeba zjistím, co cítí, nebo co si myslí.

Než ale půjdeme, tak bych ráda znala tvé jméno, chlapče, řekla jsem mu a podala mu ruku
Já se jmenuji Haruno Mokuton

[Darth Revan]

Coruscant, chrám.


Než ale chlapec stačí říct své jméno, rozeběhne se za svým mistrem.
Pak si můžeš všimnout jak spolu odchází. Takže si opět neměl nic na práci. Ale v tom tě zastavila jedna mladá pohledná dívka a zeptá se tě.
Ahoj, vím že se neznáme, ale nechceš někam zajít? Docela se nudím a všimla sem si, že ty asi taky. Tak co ty na to?
Jakmile dopoví tak se krásně usměje.

[Kurosaki Ichigo]

Coruscant, chrám.

Vesele jsem zamávala tomu klukovi na odchod a pak si prohlédla onu dívku, která za mnou přišla.
Byl to člověk, ale na první pohled velmi hezký člověk. Šlo o lehce snědou mulatku s ne vyzáblým, ale vypracovaným tělem. Její věčně zasněné, oříškově hněné oči se na mě dívali pohledem, který jasně dával najevo zájem.
No dobře, máš zájem o mě, tak já se začnu zajímat o tebe,řekla jsem sia pokusím se zjistit o co ti jde.
Budu se ni soustředit Sílou a pokusím se zjistit, jestli mi lže, nebo mi něco tají. Budu schopna zjistit pomocí Síly její myšlenky, touhy, chtíče, nebo sny zamyslela jsem se.

Usmála jsem se na ni a řekla:Jmenuji se Haruno Mokuton a jak se jmenuješ ty?podala jsem jí ruku a pokračovala
Když se nudíš nešla bys trénovat boj s mečem?

Musím si postupně zjistit jak bojují všichni rytíři Jedi. A začnu s tímto padawanem. Znalost schopností nepřátel a jejich styl boje se mi může v budocnu hodit,pomyslela jsem si, zatímco jsem čekala odpověď.


A také musím pomocí Síly se pokusit uzavřít svou mysl, aby nikdo nezjistil, co cítím, nebo co si myslím.

[Darth Revan]

Coruscant, chrám.


Nevidí v tom problém Haruno. Jinak já se jmenuji Allana.
Usměje se a vy pomalu odejdete směrem do cvičebny která je téměř prázdná, tudíž máte dostatek prostoru. Allana vezme cvičné meče a jeden hodí tobě.
Tak do střehu Haruno, uvidíme kdo je lepší.
Řekne ti a zaujme bojový postoj.

[Kurosaki Ichigo]

Akademie, Coruscant
Stála jsem uprostřed místnosti, v ruce držela ve stylu kendo meč a sledovala svoji soupeřku. Byla jsem vzrušená. Srdce mi bylo o závod, ruce se mi potili, že jsem měla problém udržet meč. Ale nyní, nyní jsem byla ve svém živlu. Bojování mě bavilo, vzrušovalo mě. Začala jsem se soustředit na Sílu kolem sebe. Snažila vycítit život v okolí. Několika ohledy jsem se snažila zhodnotit okolí. Nepřítel stál ani dvacet metrů předemnou. Kolem nebylo nic kromě několika míst na sezení pro diváky. Díky Síle jsem cítila že je napnutá. Srdce jí silně bilo, ruce se jí potili stejně jako mě.

No, uvidíme. Nechám se dnes porazit a zjistím si její schopnosti. řekla jsem si a dál jsem plánovala strategii.Je ode mě 20 metrů. Když pomocí Síly zrychlým svůj pohyb, tak bych se během sekundy měla být schopná dostat se jí za záda a bodnout i do slepého místa pod prvním žebrem.
Tak jsem na to

Rozběhla jsem se v bojovém postaveník ní. Měč jsem držela nad svým pravým ramenem. Čepel mířila ke slunci, které mě hřálo do zad. Začala jsem se soustředit na Sílu a snažila se pomocí ní zrychlit svůj pohyb a dostat co tak nejrychleji za její záda. Po velmi krátké chvíli jsem se objevila za jejími zády. Otočila jsem se řekla: Jsi pomalá
Následně jsem bodla do místa těsně pod jejím pravým prvím žebrem.

[Darth Revan]

Vidím to na edit a to pořádnej. Tak za prvé, nejseš tak mocný Jedi, aby jsi cítil a slyšel všechno v chrámu, to bys ho mohl rovnou vymlátit a já tu nemusel být. Poté si vytváříš vlastní děj. Takže EDIT, až ho budeš mít, tak napiš do PM.

[Darth Revan]

Akademie, Coruscant


Ona však tvůj útok odrazila a ihned ti dala pěstí do obličeje. Poté tě sekla mečem přímo přes stehno což bylo dost nepříjemné a ty ses skácela na zem, protože to byla opravdu rána. A jak si klečela na zemi, kopla tě kolenem přímo do obličeje a tobě začala téct krev.
Kdo je tady pomalý? Spíš ty nevíš která bije.
Řekne ti a ještě tě kopne jednou do hlavy a poté si utře tvojí krev o tvé rouchu a plivne na něj. Položí meč a odejde.
Čekala jsem od tebe víc, vypadáš silně, ale zdání klame.
Odešla pryč a ty se akorát válíš na zemi v louži tvé krve která ti teče z úst a nosu. Byla to pořádná nakládačka a dost rychlá.

[Kurosaki Ichigo]

Akademie, Coruscant

Klečící na zemi jsem natáhla ruku, zvedla ze země svůj meč a zastrčila si ho za opasek kimona. Poté jsem se ztěžka zvedla, setřela si hřbětem ruky krev vytékající z rozseklého rtu a pak jsem se zlostně podívala za odcházející dívkou.
Zdá se, že dnes jsem slabší. Ale já budu trénovat a jednoho dne tě porazím,slíbila jsem si v duchu sama sobě a pomalu jsem odcházela z místnosti. Šla jsem vyhledat svého mistra. Chtěla jsem se ho poptat na padawana s nímž jsem právě bojovala.



Co si pro mě asi mistr dnes nachystal? Doufám, že půjdeme na nějakou misi. Už se začínám nudit,pomyslela jsem si.

[Darth Revan]

Akademie, Coruscant


Slyšel jsem, že jsi dostala pořádně přes hubu. To je dobře, prohrama se člověk učí. A je i dobře, že jsi tady. Mám pro tebe prácičku, možná je nudná, ale je docela důležitá. Kousek od chrámu je bar "U Tattatiho". Je tam jeden opilý Jedi, který neví jak domů. Potřeboval bych s ním mluvit, zastav se tam a dotáhni ho sem ke mě. To bude zatím vše, díky.
Dostala jsi úkol, vypadal jak hodně nudný, ale tahat opilce může být zábava z jedné strany. Takže by jsi měla vyrazit než dostane otravu krve či se upije k smrti.

[Kurosaki Ichigo]

Akademie, Coruscant

"Tak dotáhnout opilce jo?No, aspoň se podívám ven.
Ale dokud o něm nebudu vědět všechno, tak to může být nebezpečné,"přemýšlím.
Podívala jsem se na stůl, na kterém byl tác s ovocem a vzala si jablko. Chvíli jsem si ho prohlížela a pak ho nechala vylétnout nad moji ruku. Přitom jsem si ho celou dobu prohlížela. Vznášelo se mi a otáčelo se před mojí tváří. Bylo velké, celé zelené s kapkou červené barvy na jedno straně. Sbíhali se mi na něj sliny. Otáčím se na mistra a ptám se:
"Mistře, co mi o tom rytíři můžete říct? Jaký je? Co na něj platí? Má nějaké záliby. Slabosti," v tu chvíli jsem se zasekla a zamyslela:"Teda, kromě alkoholu, samozřejmě. Chtíče, touhy, přání, cíle."

[Darth Revan]

Coruscant, chrám.

To si musíš zjistit sám, ani já to sám nevím. A teď jdi, ať ještě neudělá nějaký průser.
Řekne tvůj mistr a vyprovodí tě z jeho pokoje. Z rušného chrámu se stal vcelku klidný, jakoby to tady vymřelo, ale to nebylo za potřebí řešit, protože bylo už vcelku pozdě a tak se všechno kolem uklidnilo.

[Kurosaki Ichigo]

[quote="Darth Revan"]Coruscant, chrám.

Zrychleným tempem procházím prázdnými chodbami a halami chrámu a přitom jsem uvažuji nad svým úkolem.
"Tak se zdá, že si vše budu muset zjistit sama. Promluvím si s ním a pak i s barmanem. Lidé se většinou svěřují se svými probémy barmanům u kterých pijí. Třeba se od barmana dozvím, co toho Jediho trápí."

Během uvažování jsem vešla na dlouhou promenádu před hlavním vchodem. Pomalu jsem procházela mezi vysokými sloupy a užívala si to ticho a samotu. Vždycky jsem byla spíš samotářský typ a samota mi vyhovovala. Samota byla jako peřinka, která tě obalí a schrání před vnějším světem. Miluji ji.
Během chůze promenádou jsem se pokoušela soustředit na tok Síly kolem sebe. Snažila jsem se zjistit, jestli v blízkosti někdo je.
"Když se budu soustředit, třeba něco ucítím."řekla jsem si.

[Darth Revan]

Coruscant, chrám.

Cítila si kolem sebe sílu, kterou Coruscant vyzařoval, ale také rušno, plno lidí, rachot což tvou jakoby meditaci narušovalo. Cestou do tebe vrazí jeden z padawanů, ani nic neřekne, neotočí se a jde dál, asi byl nějaký napruděný a nevychovaný. A v tom se to stalo, jakoby se všichni zbláznili, opět byl chrám plný žáků, mistrů, robotů a personálu což tobě očividně nesvědčilo. Všude si slyšela hlasy jak si každý povídá. Bylo to akorát tak na bolest hlavy, ale venku tě nečekalo také nic přijemnějšího.

[Kurosaki Ichigo]

Coruscant, chrám.

Otočila jsem se za odcházejícím padawanem a kriticky jsem si ho prohlížela. Mohlo mu být tak 13 let. Byl vyšší postavy, štíhlý, ale ne vyzáblý. Měl pevnou, sportovní postavu. Hlavu mu pokrývala kštice černých vlasů.
"Poté, co dokončím tento úkol, tak si s tím malým spratkem budu muset promluvit," pomyslela jsem si a dál uvažovala:"vážně nechápu, proč Jedi jako já dostává tak hloupé a podřadné úkoly. Dovést na akademii opilce, pche."
Poté, co padawan zmizel za rohem chodby jsem se pohledem vrátila k východu, upravila si oděv a vyšla z akademie. Stála jsem u schodů do akademie. a prohlížela si okolí. Venku svítilo slunce. Bylo poledne krásného slunného dne. Slunce mě hřálo na kůži a já se cítila dnes poprvé dobře. Ale vzduch prosycen vůní kovu, lidského potu, spalinami, olejem do motorů a taky Sílou, kterou vyzařovali všechny myslící bytosti na planetě mě rušil a deptal. Kolem akademie jsem viděla jen pár lidí. Vpravo stál v objetí pár lidských milenců. Líbali se. Muž své milované vjížděl pravou rukou do vlasů a něco jí říkal. Zdálo se, že se to jeho milované líbí. Byli jako dvě hrdličky. Zjevně si svou lásku užívali.

"K čemu lásku? Můj mistr mi kdyby řekl, že Jedi musí milovat vše živé stejně. Že musí být obdařen láskou, nehynoucí láskou, aby mohl chránit život. Ale proč bych měla chránit ty, kteří odmítají jít cestou dobra?"

Vlevo stála Twielecká žena a prohlížela si se zjevným zájmem akademii.
Zatímco jsem si ženu prohlížela, tak jsem se dál zabívala svými úvahami:
"Opovrhuji těmi lidmi. Jen se hemží, lžou, závidí a nenávidí všechno, co se nějak vymyká jejich představě normálnosti. Vždycky to tak bylo a zdá se mi, že se to nezměnilo. Proč mám takové lidi chránit?"