Lan Mandragoran

[Lan Mandragoran]

někde ve vesmíru, vrak


Po přečtení dopadnu ztežka na křeslo a podepřu si rukou hlavu. Co teď, víceméně žádná zmínka o tom co se přesně stalo, nevíme jaká nemoc je tu sklátila, nevíme ani co porazilo tyhle v karanténě, narozdíl od těch, co umřeli dříve, u nich nebyla žádná zmínka o příznacích. buď je skolilo něco jiného, nebo se nemoc u nich rozšířila rychleji než si něčeho vůbec všimli.

Takže, malá rekapitulace, máme tu otrokářskou loď. Stovky mrtvých, nevíme na co umřeli. máme těchto pět mrtvých na můstku, kteří zřejmě umřeli jinak než ostatní na celé lodi.
Nevím jak vy, ale ja jsem asi v koncích mistře.


Rozhlédnu se po můstku zda nezahlédnu něco zvláštního a oči mi padnou na pět mrtvých. vypadají přeci jen jinak než ti, které jsme viděli v chodbách, mrknu se znovu do záznamů. pak si prohlédnu vice ty těla.
Pomalu vstanu a zacnu znovu prohližet záznamy jestli nenajdu nějaký záznam z bezpečnostních kamer co se stalo ten poslední den tady na můstku

[Elinor Yall]

někde ve vesmíru, vrak

Zajímala by mě jedna věc, promluvil po chvíli mistr. Poškrábal se na předloktí a neklidně se ošil.
Přijde mi zvláštní, že v celé lodi nechali zapnutá světla. Nebo alespoň... při vstupu na můstek a u větrací šachty. A... vlastně všude. Přitom kdyby chtěli opravdu pošetřit s energií - a pro něco takového patrně měli všechny důvody - vypnuli by všechny nepotřebné lodní systémy a okruhy. A k čemu jim na můstku bylo dobré, aby se v celé lodi svítilo?

Vzápětí si všiml tvých dalších úvah, a vrátil se k jejich zhodnocení.
Hm. Neřekl bych, že zemřeli... až tak jinak. Vlastně... je to těžké vysvětlit, ale jako by byl způsob smrti stejný, jenom forma jiná. Neumím ten dojem popsat. A nedává mi to smysl...
Znovu se neklidně ošil a tentokrát i vstal z křesla.
Nemám z toho tady dobrý pocit. Čím dřív odsud vypadneme, tím lépe...

Mezitím jsi začal procházet záznamy z bezpečnostích kamer, respektive jsi zkusil, zda se nezachoval záznam z doby krátce po posledních záznamech v lodním deníku.
Zachoval.
Sotva jsi jej vyvolal, na obrazovce se objevila... spousta drobounkých, šedavých teček, jež se vylily z větrací šachty a vmžiku obklopily zbývající část otrokářské posádky. A za nimi, za nimi jako by se táhl stín. Něco podobného... vši. Nebo jinému podobnému cizopasníku. Ale velikosti mladého dinka.
V záběru se ten tvor mihnul jen na pár vteřin, a to navíc neúplně. Rychle se vrátil zpátky do šera šachty - brzy následován těmi prapodivnými, sotva viditelnými šmouhami. Za nimi zůstali jen mrtví.

[Lan Mandragoran]

někde ve vesmíru, vrak

Tak nějak jsem mistrův prjev ignoroval, moje snaha najít nějaký záznam z bezpečnostních kamer byla dalo by se říct zoufalá. když se mi konečně podařilo najít a spustit holozáznam spadla mi čelist hodně hluboko. Poté mi padl pohled na šachtu kterou jsme se sem vplížili, zpět na mrtvé a na mistra.

Kruci co je zas tohle za věc, doufám že se nám to mezitím nevplížilo na loď. Jak zas zase z tohohle ven, měl by jsem si pro jistotu opsat výrobní číslo lodi a v záznamech najít pro jakou společnost lítala, republika by měla něco s těmi otrokáři dělat, dříve než se tohle bude opakovat a dotáhnou to někam do civilizace. Pak mi teprve došlo vše co mistr říkal, a hlavně co při svém proslovu dělal.

Snad se to tu někde nepotlouká, rychle zavřu oči a projedu v síle nejbližší okolí můstku aby jsem si zjistil zda jsme tu sami. Nic, ale nevím jak rychle se to pohybuje ani zda to náhodou není v síle cítit.

mistře podle záznamu to pomalu vypadá jako by se ta věc pohybovala spíše v šeru, snad proto ty světla. snad proto tak rychle opět zmizela. každopádně teda nevím, kde tohle vzali, nastavíme autodestrukci, nebo oznámíme úřadům co tu je, aby si to přišli omrknout a zničit sami?

Ale teď mi ukažte to své předloktí. Snad ho ta potvora nedostala, to by mi ještě chybělo, přijít o mistra kvůli obří bleše, kruci, odkud to sem přitáhli. Rychle zavřu oči a koncentruji veškerou sílu kterou dám dohromady k léčení, poté oči otevřu a dám se do zkoumání mistrovy ruky.

[Elinor Yall]

někde ve vesmíru, vrak

Pěkná potvora, zkomentoval Velryn Corriolan tvůj objev a nevěřícně zakroutil hlavou, že je něco takového možné.
No, asi bych nám měl pogratulovat k objevení nového živočišného druhu. Navrhuji odborný název pediculus gigantus nihili - veš obří Nihilova, lehce se poušklíbl ve snaze odlehčit situaci.
Žel, nevím, jestli budou xenobiologové akceptovat její existenci na základě této nahrávky.

Pokud šlo o možnost tento zoologický exemplář potkat v praxi, vypadalo to bledě - v okolí můstku se rozhodně nic živého nenacházelo. Rozhodně nic velikosti toho, co jsi viděl v záznamu.

Jinak se nezdálo, že by mistra potkalo něco horšího než může být hmyzí kousnutí, řekněme od takové blechy.
Lane, nemusíš si dělat starosti, vyjádřil se k tvé péči mistr. Přece jenom, jsem Jedi a nenabral jsem těch vešek tolik, aby mě zlikvidovaly snadno a rychle do půl hodiny. V každém případě se budeme muset po návratu do lodi odvšivit, já tedy rozhodně, a ty bys měl také, vzhledem k tomu, jak jsi prolézal šachtou. Pokud se skutečně vyhýbají světlu, tak jsme je s největší pravděpodostí mohli nabrat právě tam.
Významně se nezadíval na krysí mrtvolky.
Pokud jde o autodestrukci - nechávám to zcela na tvém rozhodnutí, nicméně bych si dovolil vznést poznámku, že zdejší osvětlení už dlouho nevydrží.
A opravdu nerad bych tady zůstával po tmě...

[Lan Mandragoran]

někde ve vesmíru, vrak

Dobra tedy. Propustim nasbiranou silu do prazdna. Tak rychle odsud vypadneme. Přebehnu k ovladacimu pultu a rychle si nahraju zaznamy z kamery do datapadu. Když zapnu autodestrukci odebere to další proud, a navic, nemusíme to stihnout. ale nemůžeme tu tu loď jen tak nechat, buď tu potvoru někdo už nabral, nebo je tu stále někde, sama si asi neobula triskové botky a nevyrazila na průzkum vesmíru.
asi bychom ji měli zničit. Jen pro jistotu. kdyby nechcípla nebo tu ještě byla

Záznam z kamer už mám, teď si jen vezmu výrobní číslo a podle toho už najde republika společnost která kšeftuje s lidmi. Tak ještě záznamy z které planety unesli ty lidi a pár záznamů o průběhu nemoci.
Chvíli počkám než se všechna data nahrají a pak vytáhnu datapad a schovám si jej za opasek.

Dobrá mistře, můžeme zmizet. povzbudivě se usměju. zapnu autodestrukci a nastavím ji na hodinu. tak můžeme vyrazit. přejdu k šachtě

[Elinor Yall]

někde ve vesmíru, vrak

Velryn Corriolan vážně přikývl.
To bude asi nejlepší, padawane. Ale osobně bych to vzal tudy- s těmi slovy se otočil k ovládání vstupu na můstek a zadal několik pokynů na klávesnici. Dveře za vámi se otevřely do chodby.
Mělo by to být rychlejší, přece jenom, k té šachtě jsme si pěkně zašli.

[Lan Mandragoran]

někde ve vesmíru, vrak

Po slovech svého mistra se cítím nejprve zahanbený. Sakra, zase jsem udělal blbost, šmarja taky mě mohlo napadnout že teď už si můžu sám otevřít. Pak ale dostanu malý záchvat smíchu. Olmouvám se mistře, jsem trubka, úplně jsem zapoměl že zevnitř si můžeme otevřít.

Snad něco nepotkáme. Pro jistotu bychom asi měli jít rychleji, čím dříve se odtud dostaneme tím lépe, nehledě na to, že když nás něco překvapí, pak budeme mít čas s tím něco dělat. Spokojeně si porovnám šat a vyrazím k naší lodi svyžným krokem.

[Elinor Yall]

někde ve vesmíru, vrak

Svižným tempem jste vyrazili směrem k vaší lodi.
Všude panovalo ticho a klid, nicméně vzhledem k právě získaným informacím to na vás až tak pozitivně nepůsobilo. Sice sis mohl opakovat, že přítomnost obří vši (či co to bylo) jsi nikde poblíž můstku nezavnímal, ale přece jen, otrokářská loď byla skutečně velká - a ta mrcha mohla být rychlá. A měla k dispozici menší breberky, jak napovídal i videozáznam.
Navíc světla povážlivě blikala a přestože mistrův meč zářil stabilním zlatým odstínem, bylo otázkou, do jaké míry by šlo o spolehlivý náhradní zdroj osvětlení.
I přes tyto nepříjemné pocity jste však zpět k lodi dorazili bez jakékoli komplikace.

Velryn Corriolan rychle zkontroloval čas.
Nastala doba velkého odvšivování. Lane, mohl bys mi skočit do lodi pro hmyzu prosté náhradní oblečení? A cestou vymysli nějaký postup, jak případně vyhubit ty potvory, co bychom tam snad přece jen náhodou nějak zatáhli.
S těmi slovy se ujal hlídání přístupu k lodi, pro případ, že by bylo potřeba něco zastavovat, co by se snažilo dostat se dovnitř.

[Lan Mandragoran]

někde ve vesmíru, vrak

Konečně. řeknu si když dorazíme k naší lodi. Rozhlédnu se a zkontroluju čas. Měli bychom mít ještě asi půl hodiny na odlet. to zvládneme. oddychnu si a uklidním se.

Dobrá mistře, jdu se tam porozhlédnout. Zavřu oči a spojím se se silou pro případ že by na mne v lodi čekalo nějaké překvapení. Doufaje že mne síla včas varuje aktivuji svůj meč jehož modrá záře mne rychle uklidní. Tak jdeme na věc. vejdu dovnitř lodi a zamířím do mistrovy kajuty pro jeho oblečení. postupuji opatrně vpřed co nejrychleji to při opatrnosti jde. Tak co vy mrchy, jste tu někde? krucinál, život Jedie přináší často velmi nepříjemné situace, a ten muj mistr taky musí vlezt všude, zrovna já musím mít takového dobrodruha. Řeknu si s úsměvem. Jak rád říká Wilard, těžko na cvičišti, lehko na bojišti.

S těmito vzpomínkami dorazím až k mistrově kajutě kde vypnu meč a začnu hrabat v kufrech aby jsem našel jeho náhradní oblečení.
Tak já mám vymyslet postup jak se zbavit našich případných návštěvníku, proč zase já, mistr nechává pořát všechno na mě. proč? že by mne snad již chtěla rada povýšit na mistra a ten můj dobrodruh mne chce jen ještě pořádně potrápit aby jsem byl připraven? to asi ne, na mistra jsem ještě příliš mladý. ale potrápit mne určitě chce.

Tak co můžeme dělat, nejjednoduší by si bylo navléknout si masky, připoutat se a vypustit ty potvory do vakua. nic jiného mne nenapadá. určitě by to tak mělo jít. I když vši se v kožichu Wookie drží opravdu pevně tak vakuum by jim mělo dát zabrat. tohle asi mistrovi navrhnu. nevím o ničem jiném co by nás jich zbavilo. Konečně zdvihnu mistrovo roucho vítězoslavně nad hlavu. Tak zpět. Znovu meč aktivuji a otočím se k odchodu

[Elinor Yall]

někde ve vesmíru, mezi frachťákem a vrakem

Cesta po frachťáku a hledání náhradního mistrova šatstva proběhla zcela bez problémů, patrně i díky neustále svítícímu světlu na hlavní chodbě a v pilotní kabině.
Nic na tebe nejuklo, žádnou veš jsi neviděl, a v Síle jsi nevycítil nic, co by se na tebe hodlalo vrhnout a zkonzumovat.
Dokonce i mistr čekající ve vraku a kryjící přístup do lodi se zdál být zcela v pořádku, přestože okolní stíny sledoval dosti nedůvěřivě. V každém případě se pustil do převlékání, s úmyslem nechat zavšivené šatstvo ve vraku s nastavenou autodestrukcí.
Takže - co jsi vymyslel? obrátil se na tebe, sotva za vámi zaklapl průchod a byli jste znova ve frachťáku.
Do zničení vraku zbývalo asi dvanáct minut, což by mistr asi nazval nejvyšším časem letět - ale to považoval za vcelku samozřejmou věc.

[Lan Mandragoran]

někde ve vesmíru, mezi frachťákem a vrakem

Sotva se mistr převlékl naskočili jsme do frachťáku s úmyslem vyrazit od toho vraku pryč. Zasedli jsme do kokpitu a začali připravovat loď ke startu. Mezitím co jsme zapínali motory a nastavovali nový kurz. zarazil jsem se. A propo, budeme pokračovat k našemu původnímu kurzu nebo letíme domů? Než si to rozmyslíte, tady je mů plán. To by mne zajímalo co mi poví na tenhle ubohej plán, ale i kdyby mne na místě dal facku nic jiného mne nenapadá.

Napadla mne jediná věc. Nasadíme si masky a vypustíme vzduch pryč, i když se veš drží opravdu pevně v nějakém kožichu, výpusť vzduchu do vesmíru asi neustojí, opravdu nevím jak jinak by jsme se těch potvor měli zbavit.Ohlédnu se směrem k hlavní spojovací chodbě. Takže s vaším povolením vyrazím teď k nákladovému prostoru a našim pokojům aby jsem připevnil náklad a naše všci abychom mohli ten plán provést, pokud tedy nemáte jiný.

Zajímavé mistru se opravdu daří mne neustále zkoušet, zajímalo by mne jestli by jsem si vedl alespoň zpoloviny tak dobře jako on až budu mít vlastního učedníka jednou. Usměju se nad tou myšlenkou.

[Elinor Yall]

někde ve vesmíru, frachťák

Hlavně letíme vytřepat ty breberky, uvelebil se Velryn Corriolan v pilotním křesle a začal zadávat souřadnice.
A nápad je to dobrej, rozhodně lepší, než zkoušet, co by na ně mohlo zabrat za protihmizí sajrajty - a přitom je hledat po lodi a nechávat přelízat z místa na místo.
Čisté, jasné, elegantní... nevíme, co by mohlo či nemohlo zabrat, tak nasadíme nejsilnější možný prostředek, který je adekvátní.
Mistr se pyšně pousmál; zjevně se mu tvůj nápad zamlouval.
Tedy, znám pár lidí, co by mělo poznámky o možné unáhlené reakci a porušení kodexu, ale dle mého názoru to plně splňuje definici adekvátní účinné obrany.
Bude ti na zachycení nákladu stačit asi tři čtvrtě hodiny? Konkrétně... čtyřicet sedm minut a půl? mrkl do navigačního počítače a upřesnil časový údaj.

Vydal ses tedy k nákladovým prostorům dlouhou, ještě osvětlenou chodbou. Zatímco v kokpitu jste se bavili nahlas a nálada byla dosti uvolněná, nyní jako by na tebe začínala padat těžko popsatelná tíseň.
Asi na půl cesty jsi zavnímal pocit až iracionálního ohrožení, který však po chvíli zmizel stejně záhadně, jako se objevil.

Všechno v pořádku, Lane? zavolal na tebe vzápětí mistr z pilotní kabiny, jako by si uvědomil tvé zakolísání.

[Lan Mandragoran]

někde ve vesmíru, frachťák


Děkuji mistře. Zapýřím se radostí nad jeho chválou. Konečně, alespoň jednou za celý tenhle debakl jsem něco řekl správně.
Vím že někteří říkají že bychom měli ochraňovat vše živé a nebojovat zbytečně, ale asi se nevyskytli v naší situaci. s tou potvorou si rozhodně nehodlám povídat a nevím jak ji ochránit aniž by nás zabila.
Ano mistře, mělo by mi teoreticky stačit půl hodiny. za tu dobu zvládnu malé věci nacpat do skříní s průduchy a skříně připoutat popruhy ke stěnám lodi. Frachťák se oklepal jak chytili motory a pomalu se začal zvedat.

Vstal jsem a rozradostněn svým úspěchem jsem vyrazil osvětlenou chodbou směrem k nákladovému prostoru a našim pokojům. Krok od kroku na mne ovšem padala čím dál větší beznaděj a tíseň. Krucinál, co se zase děje. oči mi začínají sjiždět i k sebemenším koutkům, zda tam na mě něco nečíhá. Připadám si jako by na mne padali stěny, ale vždyť jsem v bezpečí, přeci jen, jsem stále ve světle, ta potvora tu být nemůže, tedy, alespoň ne tady na chodbě, uklidni se Lane. jsi v bezpečí.

V půli cesty mě najednou síla upozornila na nebezpečí. Mé nervy napjaté jako struny nevydrželi a během vteřiny jsem svými léta trénovanými reflexy a pohyby vytasil a aktivoval svůj meč otočil se o sto osumdesát stupňů a postavil se do bojového střehu. Nic? Pocit nebezpečí zmizel stejně rychle jako se oběvil. sklonil jsem meč k podlaze a otočil se zpět k původnímu směru chůze.
Jsem v pořádku mistře. Jen. sakra, co to mělo být, jak to mám popsat. Asi jsem se spletl, ale měl jsem pocit že tu něco je. Raději zavřete dveře k kokpitu. kdyby náhodou, snad to nic nebylo, ale kdyby sem něco proniklo a zničilo nám přístroje tak se odtud nedostaneme. Budu se vám pravidelně hlásit aby jste věděl že ještě žiju.

Tak jdeme dál příteli. znovu se ujistím že kolem nic není, a vyrazím k nákladovému prostoru.

[Elinor Yall]

hyperprostor, frachťák

Hlavně buď opatrný! upozornil tě mistr. Trochu si to prověřím přes lodní systémy.
Dveře do kokpitu nicméně nezaklaply.

Pokračoval jsi dál.
Už jsi téměř dorazil k přístupu do potemnělých komor s uskladněným nákladem, když se nepříjemný pocit vrátil, s mnohem vyšší intenzitou než prve.
Souběžně s tím ti v hlavě zazněl mistrův hlas: <Lane, vrať se OKAMŽITĚ zpátky!>
Než sis mohl pořádně uvědomit, co se děje, stíny se začaly skutečně hýbat. Spoustou malých, sotva postřehnutelných tvorečků.
Pouze z jednoho směru, a to z nákladového prostoru, naštěstí.
Horší bylo, že se to hýbalo zatraceně rychle, a nemělo to právě nevinné úmysly. Vlastně spíš naopak.

[Lan Mandragoran]

hyperprostor, frachťák

Jistě mistře, budu opatrný. nezavřel, nu což, on je mistr, ví co dělá. snad se tam nic nedostane. Vědět že je cesta volná je příjemné, ale přeci jen nezodpovědné.

Pokračoval jsem tedy bez dalších řečí dál. Konečně jsem dorazil až k nákladovému prostoru kde jsem se chystal krapet poklidit. Jaj Uniklo mi vyjeknutí z úst když se oběvil ten pocit. Reflexy mi automaticky poručili zvednout meč do střehu. V hlavě mi zazněl mistrův hlas a v té samé chvíli se začali rojit blechy z nákladového prostoru. Kruci, hrát si na hrdinu nepomůže. tyhle by jsem netrefil ani kdyby se pohybovali polovyční rychlostí na to jich je příliš.

Otočím se na patě a okamžitě vyběhnu směrem ke kokpitu. Tak na tohle nemám. Pohled přes rameno za běhu mi prozradil že se pohybuji zatraceně pomalu na to aby jsem jim unikl. Ba naopak, oni doháněli mě.
Sakra, co teď. než doběhnu ke kokpitu bude ze mě zkroucená mrtvola. snad jen.

Rychlá myšlenka mne přivede na mou jedinou naději. Snad to půjde. párkrát jsem to viděl dělat mistry a jiné studenty. pokusím se spojit se silou aby jsem ovládl mou poslední naději Force speed. Tak jak na to, podle teoretických hodin by jsem v podstatě měl ohnout čas kolem sebe, tím způsobím zrychlení mé osoby.
Sílo pomož mi. Proběhne mi hlavou když se pokusím ohnout čas v souladu se silou.