Výcvik pro hráče snapi (Voza Dash)

[R.O.F.L]

Korriban - jeskyně

Ano, jsme si rovni. A byli jsem si rovni i předtím. Zhasla meč, ale nechala si ho v ruce. Proč jsem tě tedy tak snadno porazila?
Byla to řečnická otázka, takže jsi neodpověděl.
Překvapila jsem tě. Nevěděl jsi, co všechno ode mě můžeš čekat a já tě navíc ještě zmátla tím, že jsem ti vyléčila tvá zranění a pak jsme se málem políbili. Přišla blíž. Není lehké porazit soupeře, od kterého nevíš co čekat... a ještě těžší je porazit sebe sama.
Poslední slova nechala chvíli viset ve vzduchu. Pak pokračovala. Závěrečná zkouška na Rytíře Jedi je boj se svým vlastním já, což je věc, kterou by měli převzít i Sithové, neboť schopnost porazit sám sebe je užitečná pro všechny.
Její vlasy se začaly přebarvovat a zkracovat, rysy tváře se začaly měnit a její tělesné proporce také.
Takže se tě ptám Kalle, dokážeš porazit sám sebe? Řekl jsi ty, nebo spíše řeklo tvé druhé já, které stálo tam, kde stála Visha. Hleděl jsi do své vlastní tváře a přitom jiné. Tohle byla tvoje tvář ještě když jsi byl padawan a člen Řádu Jedi. Zažehl meč, který byl modrý. Měl naprosto identickou rukojeť, jakou měl tvůj starý meč.
Trochu couvl dozadu. Tak pojď Sithe.

[snapi]

Korriban - jeskyně

Snadno porazila? Před mistrem jsem ji málem porazil. Měla štěstí, nic víc. Stál jsem a čekal na další její krok.
Nevěděl jsem co od ni čekat? Blbost!! Zuřilo ve mně. No možná má pravdu. Přiznal jsem si. Byl jsem neopatrný. Podlehl jsem ji. Přejel jsem pohledem po její postavě. Byla to chyba, nechápal jsem kodex. Spoléhal jsem na hněv, vášeň. Ale zároveň jsme byl neopatrný. Nebyl jsem kdo je ovladal ale emoce ovládaly mě.

Porazit sám sebe?
A pak se to stalo. Začly se ji měnit rysy, vlasy, všechno.
Co to? Postavil jsem se do obranného postoje a zažehl meč. Její nové rysy ozářila zelená barva meče. Rysy které mi byly až moc známé. Moje vlastní rysy. Ale bylo to moje staré "dobré" já.
Klap-hzzz. Uslyšel jsem nezaměnitelný zvuk a místnost naplnilo nové světlo, modré.
Muj starý meč. Objevila se ve mě touha. Postavil se do postoje.
Tak pojď Sithe!

Co to? Jak...? Proč...? Kdo.....? Nechápal jsem.
Visho? Připravil jsem světelný meč do obranné pozice.
Visho? Proč to děláš? Pohlédl jsem na sebe.
Chceš abych porazil sám sebe? Jak jediské. Nemám proč bojovat se starou slabou minulostí sebe sama. Usmál jsme se a pohlédl sobě do očí.
Není pro mě výzva. Nemusím si dokazovat, že ho porazím. Pokud ale ty sama chceš odvetu, nejsem proti. Už žádné neznámé. Karty jsou vyloženy. Odrazil jsem se a udělal salto směrem k sobě. Meče se sřetly. Oddal jsme se Temné straně. Nechal jsem ji proudit mým tělem. Konejšila mě svými proudy. Směrovala mé pohyby. Ale neovládala mě, pouze mě směrovala. Byl jsem pánem situace, konečně jsme ovládal Silu já.

[R.O.F.L]

Korriban - jeskyně:

Opravdu nepotřebuješ bojovat se sebou a svou minulostí? Odrazilo tvé druhé já tvůj útok. Tak proč v sobě stále dusíš vinnu za smrt své Mistryně, za kterou nemůžeš? Proč míváš noční můry, ve kterých se vyskytuje i ona? Tvrdíš, že nemáš důvod bojovat se svým minulým já, ale tvé podvědomí říká opak.
Vyměníte si několik úderů.
Svou minulost nemůžeš hodit za hlavu, ani před ní utíkat, minulost můžeš pouze přijmout a poučit se zní.
Náhle po jednom svém neúspěšném útoku provedl hbitou piruetu a de facto se octl za tvými zády. Jen tak tak se ti podařilo vyhnout jeho meči, jež prosekl vzduch na místě, kde si před chvílí stál. Jakmile jsi se vzpamatoval, zaútočil jsi. Vaše meče se střetli a oba jste se začali přetlačovat. Vaše obličeje, zkřivené námahou, byly téměř u sebe, záře dotýkajících se mečů vás oslepovala. Ač jste se snažili sebevíc, jeden druhého jste nemohli přetlačit, byly jste totiž naprosto stejně silní.
Ještě pořád se můžeš vrátit ke Světlé straně Síly. Ozvalo se najednou tvé druhé já. Ještě není pozdě.

[snapi]

Korriban - jeskyně

Vinu? Nemohl jsem nic dělat! Byl jsem slabý! Nechápel jsem Sílu! Seknu po něm.
Chápal jsem ji jako teď ty. Proč ji používat pro dobro ostatních? Musím být nejdříve silný, mít moc abych pomohl těm kterým chcu.
Uděláme obrat a zase bojujem.
Minulost? S tou jsem se vyrovnal. Zalžu.
Nemyslím na minulost, akorat se mi někdy sama ozývá. Jako teď.
Myslím že bych se měl konečně přes ni přenest! Zaútočím tvrdě na své mladší já. Následuje sled rychlých a tvrdých úderů.
Pak se kolem mne protočí a sekne. Naštěstí stihnu uhnout.
Tak to bylo tak, tak. Nepamatuju, že bych byl tak rychlý.
Střetneme se meči. Slyším jak paprsky o sebe praskají. Nedokážeme se přetlačit. Jsme prostě stejní.

Ještě pořád se můžeš vrátit ke Světlé straně Síly. Ještě není pozdě.
Pozdě? Zasměju se.
Jsi stále stejně nechápavý. Já se nechci vrátit. Mě to vyhovuje. Nejsem ničím zotročen. Jsem svým pánem. Já ovládám Sílu, ne ona mě.
Nashromáždím v sobě Temnou Stranu a vyšlu ji na své já. Zasáhne ho plnou silou a odletí několik metrů. Nejdu k němu. Stojím a čekám co udělá.
Cítíš to? Jsi slabý! Nejsi nic. Bojíš se vzít co ti patří. Ty nedokážeš pomoct ani svému mistrovi. Já na to silu mám ale nejsem svázáný povinosti komukoliv pomoct. Bojuji za sebe, ne za ostatní. Pro mě je podstatou přežít. Ne se nechat zabít pro nějakou pitomou misi pro Republiku z které nic nevyplyne pro tebe.
Pohlédnu mu do očí a nasadím úsměv.

[R.O.F.L]

Korriban - jeskyně:

Aha, takže se budeš prostě bezohledně drápat po zádech ostatních co nejvýš to půjde, jen aby se nakonec někdo vydrápal po těch tvých Odpověděl. To je podle tebe lepší?
Sekne po tobě mečem, ale vykryješ to.
Ano, řekl po chvilce možná že jsem slabý, ale to neznamená že ty jsi silnější. Opětuje ti tvůj úsměv. Ty se přece také bojíš využít to, co ti patří, ať už si to uvědomuješ, nebo ne.
Vyměníte si opět několik úderů.
My dva jsme stejní a taky takoví stále budeme, ať už si budeš říkat co chceš. Možná že se lišíme v názorech, ale názory se mění, zatímco lidé zůstávají. Na tom už nic nezměníš.
Zaútočí na tebe sérií několika úderů, jež se ti ale nakonec podařilo (byť s jistými obtížemi) zablokovat. Poslední úder se mu ale zas tak moc nepovedl a na malinký okamžik se ti odkryl.

[snapi]

Korriban - jeskyně

Pokud to bude nutné půjdu i přes mrtvoly, ale nedovolím aby někdo využíval mě. Všechno musí být hlavně prospěšné pro mě!
Pokračujem v kroužení kolem sebe.
Slabý jsi určitě. A co ti dává tu jistotu že nevyužiju všechny prostředky pro můj cíl? Myslíš, že tě nedokážu zabít? Ty nejsi nic.
Zaútočím, ale protiútok se změní v marný boj prosekat se jeho obranou, Po chvíli zase přestáváme.
Nezkoušej na mě jediske triky. Nejsme vůbec stejní, ja se oprostil od tíhy světa. TY jsi zatěžován svou ideologii. Pamatuju, že jsem takový byl. Ale smrt Mistrině a následně práce v dolech tady na Korribanu mě změnily. Už nejsem to naivní ditě jako teď ty. Už vím jaká je skutečná galaxie. Není plná hrdinských Jediů a plná spravedlnosti. Né je celá prolezlá zlem, korupcí a bojí o moc. A to zjištění mě změnilo. Prohlédl jsem. Spadl ze mne závoj nevinnosti.
Už nejsem ty. Já jsem Sith, jsem Kall. Voza Dash zemrel na Nar Shadde! A už se nikdy nevrátí aby poslouchal Jediské lži. Prohlédl jsem jak nás Rada utlačovala, zakázala nám rozvinout náš pravý potenciál. Tady podporují silné a nutí je k vetší chuti se zlepšovat. Jen tady můžu zesílit, dosáhnout svého pravého potenciálu.
Pak se pohl. Přenesl váhu dopředu a započal sérii útoků. Nebyl Silný, daly se vykrýt, ale byl dostatečně opatrný abych nepřešel do útoku já.
Jestli to tak chceš, tak zemřeš! Poslední zbytky Voza Dashe zemřou v této jeskyni.
Postupně jsem začal zesilovat své údery. Sílu jsem čerpal z Temné strany. Ta mě povzbuzovala a lačně čekala na svou oběť.
Teď!!!! Nezvládl otočku a nastavil bok. Sekni!!!! Řekl mi reflex. Ale co když je to Visha? Ozval se tichý hlásek vzadu v hlavě.
Temná strana ale všechny pochybnosti zahnala a potlačila mé úmysly svým směrem.
Ani jsem neudělal žádný dlouhý pohyb. Prostě jsem ho bodl do odkrytého boku.

[R.O.F.L]

Korriban - jeskyně:

Potenciál? Ušklíbl se. Mluvíš tady o využití potenciálu a při tom sám netušíš v čem se doopravdy skrývá ten tvůj. Tvá mrtvá mistryně si tě vybrala za padawana kvůli tvému potenciálu, tvůj sithský mistr si tě také vybral kvůli němu a mnoho dalších ti věnovalo pozornost jen a pouze kvůli němu. Jsi jen pou-
Řekl mezi údery, kterýma tě zasypával, když jsi ho přerušil svým úderem na jeho odkryty bok.
Jau! Sykla Visha, která se náhle objevila namísto tvého druhého já, držíc se za svůj bok. Do prdele! Sakra!
Padla na převržený stojan nějaké sochy, jejíž kusy se válely nedaleko a začala si prohlížet zranění. Ukázalo se, že to nebylo zas tak vážné, neboť se ji nejspíš podařilo uhnout, nebo byla prostě hubenější než tvé minulé já. De facto to bylo jen škrábnutí, nejhůř to totiž odneslo její oblečení, jež se ti povedlo proříznout tak dobře, žes na chvíli zalitoval toho, že se ti to nepovedlo ještě víc. Pokusila se své zranění vyléčit pomocí Síly, ale buď bylo pro ni příliš velké sousto, nebo se jen nemohla dostatečně soustředit, tak jako tak, natáhla se po chvíli v Síle po nedalekém pohozeném koltovém obvazu, ignorujíc tě.
Teprve až jej přiložila na její ránu, pohlédla na tebe. Podcenila jsem tě. A to dost.

[snapi]

Korriban - jeskyně

Potenciál. Všichni si mě kvuli něčemu vybrali. Ale kvůli čemu? Létaly mi myšlenky hlavou.
Pak se mi podařilo probít jeho obranu. Ha!
Iluze zmizela. Už jsem nestál před svým mladým já, ale objevila se Visha. Podařilo se mi rozseknout její tuniku. Zahlédl jsem část jejího těla. Na chvíli mě to vytrhlo z reality.
Posadila se na zem. Naštěstí rána nebyla hluboká. Pozvedla ruku a začala používat léčivé prvky Síly.
Pozoroval jsme ji. Nevěděl jsem co si mám myslet. Co to všechno znamenalo? Byla to zkouška? Její hra? Proč to udělala? Mám se ji bát? Nechápal jsem nic.
Podle toho co jsem vypozoroval tak se ji léčení moc nepovedlo. Proto si přivolala obvaz s bactou a začla si obvazovat zranění.
Chtěl jsem ji pomoc, ale chovala se nějak odměřeněji a navíc jsem nevěděl co od ní mám očekávat.
Konečně zvedla oči a pohlédla na mě.
Podcenila jsem tě. A to dost.
Usmál jsem se. Díky za uznání.
Hleděli jsme na sebe a nikdo nic neřekl. Jen jsme tak stáli a pozorovali se.
Co mám říct? Prostě něco řekni, prolom ledy. Hádaly se ve mě hlasy.
Tak už mi konečně řekneš, co to mělo všechno znamenat?

[R.O.F.L]

Korriban - jeskyně:

Kdybych ti řekla, že jsem si tě pouze oťukávala, tak bys mi asi nevěřil. Povzdechla. Popravdě to byl můj záměr, zjistit kdo jsi, ale nějak jsem se nechala unést.
Zvedla se. Jde o to, že já-
Najednou se zarazila. V její tváři se zračil čirý děs. Bylo to ale jen na okamžik. Rychle se vzpamatovala a začala pomocí Síly všechno okolo uvádět do původního stavu, respektive alespoň vracet na původní místo. Po chvilce si uvědomila, že ještě stojíš vedle ní a obořila se na tebe. Na co sakra čekáš, rychle se běž schovat ať tě není vidět a začni se modlit, ať si tě skrze Sílu v této jeskyně nevšimne.
Kdo si tě nemá všímat neřekla. Dál si tě už nevšímala, měla plno práce s uklízením. Tak jako tak ale ten někdo právě otevřel vchod do jeskyně, neboť ní začala rezonovat něčí myšlenka Otevři se! a za ní následoval proud Síly. Neměl jsi už moc času.

[snapi]

Korriban - jeskyně

Oťukávala? Tomu říkáš oťukávat? Podíval jsem se na ni.
Tak nechala unést...... Víš, od té doby co jsem na Akademii jsem se ještě nezasmál. Až doteď.
Visha se najednou zastavila v půlce věty.
Co? Co jsi chtěla zjistit? Pohlédl jsem ji do očí. Byla vyděšená. Tento pohled netrval dlouho, protože sebou trhla a začala "uklízet" místnost.
Co to děláš? Nic, nevnímala mě.
Visho! Zvýšil jsem hlas a chytil ji za rameno.
Zabralo. Otočila se a rozklepanným hlasme mě poslal se schovat.
Schovat?.....
Proč?....
Kdo příjde?.....
Visho..... Nevnímala.
Dobře schovám se. Řekl jsem si. Možná mě trochu vyděsil ten strach v jejích očích.
Pohlédl jsem na vysoké regály. Udrží mě, to už vím. A myslím že mě nepujde z dola vidět, když si na ně lehnu. Ale zárověň když budu chtít uvidím já dolů
Vyskočil jsem na nejbližší regál a začal šplhat nahoru. Za chvíli jsem se uvelebil nahoře. Lehl jsem si a čekal.
Neviděl jsem že přišel. Prostě jsem ucítil jeho přítomnost v Síle. Doslova jako bouři.

[R.O.F.L]

Korriban - jeskyně:

Vešel dovnitř a tobě se naskytl pohled na osobu, která Vishu tak vystrašila. Kupodivu nevydal jako někdo, ke komu bys měl chovat úctu - měl černé nebo tmavě hnědé vlasy, tvář mu hyzdila jizva a oblečen byl ve starém ale relativně zachovalém rouchu. Věk bys mu odhadl asi tak na něco přes třicet. Nevypadal tak, ale za to tak působil, přestože sis nebyl jistý, proč ti tak připadal.. Z každého jeho pohybu bylo poznat sebevědomí a určitá majestátnost, nemluvě o tom, že ho provázela velká Síla. Pomalu došel k Vishe, která, jak sis všiml, se stihla převléct z rozteklé tuniky. Nyní měla na sobě černé přiléhavé oblečení, jež ještě víc zvýrazňovalo její tělesné proporce.
Mistře? Já... nečekala jsem vás tady... Oslovila ho. Neušlo ti že se při tom uctivě uklonila.
...tak brzo? Jeho hlas zněl velmi kultivovaně. Taky jsem to neměl v plánu, ale došlo k věcem, které mě to donutili změnit. Rozhlédl se po obsahu místnosti, který se Visha snažila uklidit, nic nenasvědčovalo tomu, že si tě všiml. Vidím že jsi zase trochu cvičila.
Tak trochu. Pousmála se. Co se stalo?
Mluvil jsem s Radou. Povzdechl si. Dověděla se, co chystáme a zakázala nám cokoliv dělat. Na Korribanu můžeme zůstat pouze jako pozorovatelé.
Cože?! Visha vypadala, že nemůže uvěřit svým uším. Takže všechno co jsem musela udělat bylo k ničemu?! To jsem rovnou mohla sedět na skále s makrodalekohledem a nemusela se zahazovat v té akademii! Jak se o tom sakra mohli dozvědět?!
Na tom už nezáleží. Chvíli to vypadalo, že tím rozhovor skončil, neboť se otočil a přešel k regálu, na kterém jsi ležel a zvedl z poličky jeden světelný meč a začal si s ním točit v ruce. Visha mlčela a pozorovala ho. Po chvilce se její mistr otočil k ní.
Nezbývá nám než to narafičit tak, že z nás náhodou budou jen nečiní svědci toho, jak někdo, kdo s námi nemá nic společného udělá to, co jsme měli v plánu.
Světelný meč najednou bleskově vyletěl z jeho ruky a projektorem čepele se přilepil na tvůj krk, dřív než jsi stihl cokoliv udělat.
Například někoho, jako je tady tvůj přítel, tedy pokud ho shledám vhodným. Otočil se k tobě. Tak polez dolů padlý padawane Vozo Dashi. Výraz jeho tváře byl nečitelný.

[snapi]

Korriban - jeskyně

Ležel jsem schovaný nahoře na regálu, snažil jsem se na sebe neupozornit. Ucítil jsme jeho přítomnost, vyplnila celou místnost. Byl cítit v Síle, jeho aura byla velmi autoritativní. Nyvyzařovala hrozbu, aspoň jsem žádnou přímou necítil.
Odvážil jsem se pohlédnout dolů. Byl úplně stejný jako v síle. Nebyl výrazný, ale jeho aura byla silná, plná autority a zkušeností
Můj pohled sjel na Vishu, měla na sobě černou kombinézu, pozoroval jsme její křivky, nemohl jsme se jí nabažit. Přestal jsem vnímat jejich rozhovor a místo toho jsem pozoroval Vishu.
Ležel jsem, když tu mě zarazila Vishu. Byla najednou rozrušena.
Co to říká? Něco o pozorování. Co to znamená? Pokusil jsem se podpořit smysly pomocí Síly.
Pomohlo, uslyšel jsem celý rozhovor.
Ten neznámý, Visha ho oslovovala Mistrem přešel k mému regálu. Trochu jsem znervózněl, ale pak jsem uviděl jak vzal jen meč a začal s ním točit, asi nad něčím přemýšlel. Pohyby mečem, dělal jen automaticky.
Pak promluvil. Řekl, že to někdo udělá za ně.
Ale co? O čem to mluvil? Pokud jsem pochopil dobře, mluvil o nějaké radě. Jaké radě. O sithech nemluvil. O kom teda? O jediich. Nepamatuju si na něj. Možna jsme neměl to štěstí ho potkat.
Ale pokud to jsou Jedaiové tak to jsou nepřátelé. Musím se dostat zpátky do Akademie. Mistři o tom musí vědět. Pokud je Visha jedi a celou dobu mě využívala udám ji taky.
Tak jsem se zabral do svých úvah, že jsme si nevšiml meče, který mu vyletěl z ruky a přistál mi u krku.
Sakra!
Pak jsme uslyšel: Tak polez dolů padlý padawane Voza Dashi.
On zná moje jméno? On mě znal.
Postavil jsme se a ukázal se mu. Stál jsem nahoře a pohlédl jsem nejdřív na Vishu a poté jsem sjel na něj.
Jsem Kall! Nejsme padawan a nevím o kom to mluvíš. Kdo jsi?

[R.O.F.L]

Korriban - jeskyně:

Visha budila dojem toho, že nad něčím váhá, otázkou bylo nad čím, a také bylo poznat, že momentální situace ji zrovna dvakrát nevyhovuje. Když si všimla tvého pohledu, podívala se na tebe omluvně a odvrátila pohled. Výraz jejího mistra byl bohužel naprosto nečitelný. Když si vyslechl tvou odpověď tak trochu pozvedl obočí, ale jeho výraz se jinak vůbec nezměnil.
Bohužel pro tebe si pamatuji kdo byl Jobalin poslední padawan. Takže být tebou mluvím pravdu, Vozo. Odvětil s důrazem na poslední slovo. Založil si ruce. K tvé otázce - Mé jsem není důležité, alespoň prozatím. Mělo by ti ale stačit, když ti řeknu, kdo nejsem - nejsem Jedi.
Otočil se a udělal pár kroků směrem k Vishe, krátce na ní pohlédl a pak se otočil zpátky k tobě. Co jsi dělal po Jobalině smrti, jak jsi se dostal na Korriban, jak tě přijali do akademie a jak jsi se dostal sem a co jsi tady dělal? Postřehl jsi, jak sebou Visha nepatrně trhla. Taky mi řekni co si myslíš o Darthu Revanovi, Darthu Malakovi a Radě Jedi? Dal ti ještě jednu otázku. A pořádně si své odpovědi rozmysli, závisí na nich tvůj další osud. Nejdřív ale už slez z toho regálu

[snapi]

Korriban - jeskyně

Ucítil jsem z Vishy, že tohle nebylo součásti jejío plánu, ať už byl jakykoliv.
Pak jsem si poslechl co mi chtěl říct její mistr. Poznal jsem že mluví pravdu a znal Jobal.
To znamená že je Jedi. Nebo nelže a už není Jedi. Ale určitě není Sith. Jde to z něj poznat. Nem typickou Sitskou povýšenou náturu.
Odhodlal jsem se seskočil jsem z regálu, ale ne k němu, ale za Vishu. Oba se otočili, ale nikdo se nepohl.
Dobrý, to by sme měli, jsem blíž k východu, pro začátek to bude muset stačit.
Jak už jsem řekl nejsem Voza Dash, ten zemřel na Nar Shaade.
Pohlédl jsem a chvíli počkal na rekaci. Poté jsem pokračoval.
Po její smrti jsem byl nikdo, stratil jsem pouto se Silou. Už si ani nepamatuju, jak jsem se dostal Do Korribanských dolů. Tam si mne všimli Sithové. Zde na akademii jsem se znovu zrodil. Už né jako Voza Dash, ale jako Kall.
Podíval jsem se na Vishu. Vůbec nebyla překvapena. Věděla to. Takže věděla že jsem ji tehdy neříkal úplnou pravdu. Ale to je jedno, ona mi taky ne.
Pohlédl jsem na Mistra. Byl nedočkavý, nemohl se dočkat moji odpovědi na poslední otázku. Co chtěl vědět a proč se mě na to ptá?
Revan, Malak! Rada Jedi?
Pamatuju, že jsem v Akademii potkaval Revana a jeho padawana Malaka. Dobří bojovníci a Jediové. Pak ale vypukla válka. Odešel od vás Jediu. Ti co věděli dost o zkorumpované a nečinně sedící radě odešli za ním. Jedině on pochopil co je rada jediu zač. Lituju že Jobal k nim nepatřila.
Nahlédl jsem do Síly a hledal reakce na moji řeč. Nic. Nic jsme neucítil.
Po Malachoru se vrátil Darth Revan a Darth Malak a jediové co s ním odešli se přidali k Sithům. To je co vím z "historie".
Myslím, že Revan pochopil, že Republika je zkorumpovaná a že Jediové jsou jen nicnedělající staří dětci.
Revan je lék na nemoc kterou je Republika. Jedině on dokáže nastolit "Novy řád".
Vytáhl jsem meč z opasku.
Uznávám Darth Revana, jako velitele Sithu a budu za něj bojovat.
Zažehl jsme meč. Namířil jsem ho na Vishu.
Visho! Rozhodni se, budeš tupě poslouchat rozkazy jediske rady, která nenechá rozvinout tvůj pravý potenciál. Nebo ti vyhovuje Sitský kodex? Jenom tady dokážeš najít všechny cesty Síly, tady není nikdo blokován v rozvoji svých schopností, tady můžeš jen zesílit. Cítil jsem, že to tě lákalo. Nebyla to jen přetvářka na zapadnutí. Že je to pravda Visho!

[R.O.F.L]

Korriban - jeskyně:

Úplně jsi zapomněl na světelný meč, který jsi měl přiložený ke svému krku, ale kupodivu zůstal po tvém skoku viset ve vzduchu nad regálem. Vishin mistr si jej přivolal do ruky a otočil se k tobě. Ale nic jiného už neudělal, čekal na Vishinu reakci. Z jejího pohledu sis uvědomil, jak hluboce jsi se v zmýlil - nikoliv ale v tom, co jí lákalo, ale v tom, kým byla. Nic ti ale neodpověděla, mlčela.
Být tebou, Prolomil konečně ticho její mistr. V jeho hlase jsi vycítil hrozbu. tak nevyhrožuji mé učednici v mé přítomnosti. Mohl bych si totiž začít brát jako útok na mou vlastní osobu. A věř mi, v galaxii je jen velmi málo osob, kteří se mi mohou rovnat.
Nikdo pak nic neřekl, v místnosti opět zavládlo ticho. Vishin výraz tě nabádal k tomu, abys ho poslechl. Všiml sis, že byla nervózní, ale nikoliv kvůli tvému meči.
Jsi naivka hlupák, ačkoliv to první určitě popřeš. Promluvil najednou, bez jakékoliv památky na to, co před chvílí řekl. Opravdu si myslíš, že se uživatelé Síly dělí jen na rytíře Jedi a Sithy? To tě ani vůbec nenapadlo, že nejsme ani jedno?
V ruce potěžkal meč, jež jsi měl předtím u krku.
Takže jak to dopadne, zhasneš ten meč nebo ne?