Walter Thran (výcvik pro Gartha)

Elinor Yall · Příspěvek od **Elinor Yall** » 20.1.2009 18:59:19

centrálna ISB v Coruscantu, pracovna majora Raidena

Majora Adriana Raidena jsi neviděl od ukončení svého výcviku v základně na Coruscantu, a nijak zvlášť tě to ani nemrzelo. Přestože patřil ve svém oboru k nejlepším a zajisté měl mnoho dobrých vlastností, trpělivost ani předvídatelnost k nim nepatřily. Vlastně jednou z tvých největších motivací bylo, že po úspěšném absolvování tě s největší pravděpodobností pošlou do nějakého zapadákova, kde si lišky dávají dobrou noc maximálně tak s několika pašeráky a teroristy, a toto eso analytické sekce ISB ani zdaleka nebude tvým přímým nadřízeným.
Zdálo se, že to tak i dopadne.
Nicméně po necelém roce působení na Nal Kreetě, ti tvůj nadřízený Gordon Tarn oznámil, že tě na přímý Raidenův zásah převeleli na Despayre. Předtím jsi měl ještě navštívit základnu ISB na Coruscantu a dozvědět se více informací od samotného majora o té konkrétní specifické misi, na kterou si tě "vypůjčil".
Teď jsi stál v jeho kanceláři, velké asi jako středně velká vězeňská cela, za jejíž jediné vybavení se dalo považovat křeslo, stojan s poněkud zažloutlým potosem v květináči, a obrovský psací stůl, na jehož desce ležel zapnutý datapad a tenká personální složka - TVOJE PERSONÁLNÍ SLOŽKA, jak ti vzápětí došlo.
No, dlouho jsme se neviděli, lehce se ušklíbl, když jsi vstoupil do místnosti, a vlastně by mi ani nevadilo, kdybychom se neviděli déle, ale jedná se o dost specifickou záležitost. Máme totiž dost výjimečnou příležitost nasadit našeho člověka přímo do rebelské organizace a hezky to těm teroristům zatopit... A tím člověkem budeš ty.

WWW · Příspěvek od **Garth Devilman** » 20.1.2009 21:03:32

centrálna ISB v Coruscantu, pracovna majora Raidena

Šel jsem chodbou z hlavou vztyčenou a držel krok. Přestože jsem v dobách dávno minulých nenáviděl tento vojenský „zlozvyk“musel jsem uznat, že teď se mi záminka ( konkrétně dodržování vojenských doktrín) docela hodila.

Bude velmi milé majora vidět opět mezi živými. Byť byl Adrian Raiden mým učitelem a naučil mne všemu co znal, nijak zvlášť jsme se v lásce neměli. On se řídil předpisy a já jako student improvizoval. „Vždy, když jste v akci nepokoušejte štěstěnu a mějte své hranice...“ Takto zněla jeho filozofie. Jenomže jak to asi může dopadnout, pokud jsou dvě tvrdohlavé hlavy na jednom písečku.

Pokud chtěl něco provést na dvě sta procent, dělal jsem vše možné abych zvládl čtyři sta a ještě ho trumfl něčím, novým. Živě se mi vybavila závěrečná část výcviku a jeho slova: „Pokud po tobě budu muset někdy sáhnout, budeš poslední varianta...“ Na tváři se mi objevil úsměv, když jsem si na tento pro mne památný okamžik vzpomněl a v duchu si představoval, s jakou dávkou sebezapření, (které bylo zajisté doprovázeno skřípěním zubů ) žádal o mé převelení.

Když jsem vešel do jeho pracovny, spěšně jsem obhlédl prostor. Raiden seděl za svým psacím stolem, který v podstatě zaobíral velkou část místnosti. V rámci pozdravu jsem převedl něco, jako lehkou úklonu hlavy. Po vyslechnutí majorova proslovu, jsem se rozhodl odpovědět po svém: Zajisté, jistě máte vše promyšlené. Od zadání mise, až po otázku personální... Na slovo personální jsem přitom použil zvláště důraz a do ovzduší „vypustil“ značnou dávku sarkasmu. Poslouchám... Se stojickým klidem a očima přivřenýma jsem očekával pokyny.

Elinor Yall · Příspěvek od **Elinor Yall** » 23.1.2009 19:43:28

centrálna ISB v Coruscantu, pracovna majora Raidena

To ano, přikývl. Nejspíš ti vrtá hlavou, proč takovou příležitost nepřenecháme IIA, která pro podobnou práci v terénu má mnohem víc patřičně vycvičených lidí... ale důvod je tak specifický, že ti ho vysvětlovat ani nehodlám. Bude lépe, když si o něm popřemýšlíš na základě... shlédnuté skutečnosti.
Při posledních slovech se nepatrně pousmál. Zvedl se ze stolu a vyzval tě, abys jej následoval. Výtahem jste sjeli do čtvrtého podzemního patra, jednoho z těch, kde sídlilo výslechové oddělení, a posléze major vyťukal kód pro vstup do jedné z kanceláří. Tam vás již očekával vysoký hubeňour v civilu; sotva jste vstoupili do dveří, pátravě si vás - hlavně tebe - prohlédl.
Takže tohle je Walter Thran? zeptal se stručně.
Jo, úsečně odpověděl Raiden. Měl jsem pravdu?
Neznámý se na tebe podíval znova, mnohem důkladněji, a to způsobem, z nějž se ti zježily vlasy na zátylku. No... JÁ bych si je nespletl. Ale to dělá ta uniforma. A chování. Mimochodem, Adriane, myslím, že by to mohl zvládnout. Pokud se bude snažit.
Pak se obrátil k tobě.
Rád vás poznávám, Thrane. Kývl hlavou k několika krabicím patrně napěchovaným holografickými materiály. Tohle je pro vás. Sice jsem neslyšel o tom, že byste byl nějak zvlášť pilný student, ale tohle všechno si budete muset vrýt do paměti. Do nejmenšího detailu. Považujte to... třeba za otázku života a smrti? No, ale nejspíš vás zajímá, oč jde.

Při těch slovech zapnul přehrávání záznamu a před vámi se objevila silueta několika holých zdí a mladého muže v odrbaných šatech a s nepříliš dobře ošetřenou rukou; dost možná něčem podobném uniformě. Nebyl moc vysoký, spíš drobnější, šlachovité postavy, krátké tmavohnědé vlasy měl na spánku slepené krví. První, co tě zarazilo, byl pohled jeho zelených očí - trochu strach, trochu bolest pulzující ze zraněné ruky, trochu klid a trochu rezignace.
"Chápu, že odmítáte spolupracovat," ozval se chladný hlas mimo scénu a ty ses mimoděk otočil na chlápka v civilu, "ale tím si svou situaci rozhodně nezlepšíte."
"Vážně? A já si ji snad nějak zlepšit můžu?" Odpověď vězně byla značně podbarvená sarkasmem.
"Objektivně vzato... ano. Třeba byste mohl začít odpovídat na mé otázky. Abych se přiznal, už mě monolog poněkud unavuje."
"Což je patrně důvod, proč jste se nedal k divadlu," ušklíbl se mladík, "škoda. Třeba byste mohl účinkovat v něčem lepším než takové třetiřadé frašce pod Palpatinovou režií..."
"Třeba byste si mohl odpustit nejapné vtípky. Zkuste odpovídat alespoň na to, co už VÍME. Jméno, situace zajetí, rodina..."

V tu chvíli se sebou major Raiden nepatrně pohnul směrem k přehrávacímu přístroji a obraz se zastavil v jednom strnulém okamžiku.
Co z toho usuzuješ, Waltre?

WWW · Příspěvek od **Garth Devilman** » 24.1.2009 22:10:54

Centrálna ISB v Coruscantu

Zajisté pane… Věděl jsem, že máte rád hlavolamy, ale že si na jejich řešení vyberete mne, je vskutku „překvapující“ tah… Následoval jsem Majora z kanceláře do výtahu, který sjel do čtvrtého, podzemního patra. Nerad řeším hádanky, jako nějaký pes který očuchá pánovi botu a zjistí, že společnost co si vodí domů si tu zapomněla parfém, jenž musí páníček, před svoji samicí schovat do osobních věcí a vzápětí ho ji z rukou za zády a úsměvem věnuje. Držel jsem s majorem krok a ve tváři měl neutrální výraz. No uvidíme, třeba to nebude parfém, ale něco mnohem cennějšího. Bylo ode mne dětinské přirovnávat jistě velmi závažnou věc Impéria k něčemu tak sprostému a povrchnímu, ale podle mne to dokonale vystihovalo situaci. Ztratil jsi stopu ke kořisti, tak vypusť stopaře…

Zatímco jsem tímto způsobem relaxoval, major vešel do jedné z místností. Mlčky jsem ho následoval. Uvítal nás nějaký hubený muž, který se patrně s Raidenem znal. Na mě se díval trochu skepticky a neustále si mě měřil. Já jsem pouze upíral zrak na něj a neřekl ani slovo. Když zjistil, že se toho o mě asi moc nedozví dal se do řeči s majorem. Když i ten potvrdil moji totožnost, nemohlo mi uniknout malé pohnutí, které projelo celým, mužovým tělem. Zbytek debaty jsem vypustil až do chvíle, než muž spustil záznam výslechu.

Zaostřil jsem oči a napnul všechny své smysly. Obraz zobrazoval muže pravděpodobně v cele. V jeho očích se zračili snad všechny druhy lidských emocí, které může člověk hnící na takovém místě mít a právě to bylo to, co mne na tom muži uchvátilo. Tvář muže, který kladl otázky nebylo možné na záznamu zachytit, ale podle hlasu si nebylo těžké domyslet o koho jde. S ironickým úsměvem jsem se podíval na muže, kterého major pojmenoval Adrianem. Po chvíli jsem se vrátil zpět k pozorování záznamu. Jestli mi ještě něco imponovalo krom výrazu tváře, pak to byl mužův způsob vyjadřování. Bylo podivně sladěno kombinací sarkasmu vzdoru a naprosté odevzdanosti. Podobně bych se zachoval i já… Došlo mi. Major v nestřeženém okamžiku záznam přerušil a žádal mne o posouzení.

Mírně jsem si odkašlal a postoupil o dva kroky vpřed: Pane… Podle všeho se jedná o muže, který má rozsáhlá zranění, možná i vnitřního rázu. Podle způsobu chování soudím, že je značně v zuboženém stavu i po stránce psychické, avšak jeho loajalita ať už jde o kohokoli je nezměrná. Svými otázkami v odpovědích doslova deptá vyšetřovatele, který evidentně neví co si má počít. Nic ve zlém Adriane. Podíval jsem se na vyšetřovatele, který nevypadal nějak zvlášť nadšeně. Stejně toho hocha obdivuji, takhle odrovnat vyšetřovatele, to¨se nestává často…

Nicméně… Vrátil jsem se k výkladu. Nepochybně jde o někoho velmi důležitého, jinak by se tady pan Adrian tolik „nenamáhal“, jak bychom jistě v záznamu dále mohli vidět. Nemýlím se Adriane? Otočil jsem se k onomu muži tak, aby bylo vidět, že mluvím na něj. Měl jsem na něho upřené oči, ale v podstatě jsem ho raději nevnímal. Když jsem sem přišel, div jste nevypustil duši, když jste mě viděl. Samozřejmě, že nějaká podoba mezi námi je a podle vašeho výrazu ve tváři jsem usoudil, že značná. A počítám, že byste se asi tolik u toho výslechu nesnažil pokud by vám o něco nešlo. Co to je? Osobní záležitost, naděje na povýšení nebo snad hrozba vyhazovu? Podle vašeho oblečení soudím, že spíše ta třetí možnost. Jinak byste tu asi nestál v civilu. Viďte Adriane?

Dokončil jsem svůj rozbor a nechal toho muže ať se s tím nějak vyrovná. Pak jsem se otočil k Majorovi: Pane, jak starý je ten záznam? Rád bych toho muže z vaším, laskavým dovolením vyslechl je-li to možné. Přednesl jsem svou žádost Majorovi a v duchu přemýšlel: Ten muž je klíčem k něčemu co Impérium zoufale potřebuje, anebo ještě lépe. Dokonce co sám Imperátor potřebuje…

Elinor Yall · Příspěvek od **Elinor Yall** » 26.1.2009 11:16:35

Centrálna ISB v Coruscantu

V průběhu tvého vyhodnocování začaly majoru Raidenovi podezřele cukat koutky a očividně měl co dělat, aby se nerozesmál.
"Thrane, neříkám, že s vámi zcela nesouhlasím, ale možná by bylo propříště vhodnější říkat jisté záležitosti našim kolegům z IIA poněkud... diplomatičtěji," konstatoval po chvíli. "Jinak - důvod, proč tu je můj jmenovec Wyde v civilu, je mnohem prozaičtější než nějaké vyhazov. Prostě nechce, aby se veřejně rozšířila fáma, že lidé z IIA si nejsou schopni ani zajít na záchod, pokud jim na ISB nevysvětlí, jak se to dělá."

Wyde si celou dobu zachoval povznesený kamenný výraz, vyloženě takové "přesně podobné poznámky jsem mohl očekávat". Pak se obrátil k Raidenovi: "Jo, máš pravdu, NEMUSEL by se ani moc snažit."
Zlehka se ušklíbl a pokračoval: "Záznam je starý asi dva měsíce. Co se Algernona Corriolana, s nímž jste měl možnost se v jeho rámci seznámit, týká - do našeho zajetí se dostal asi před půl rokem; záznamy výslechů se začaly vyhotovovat až v době, kdy vznikal plán vaší mise."

Tvůj nadřízený přikývl.
Abys to správně pochopil, tedy v době, kdy by byl za normálních okolností Algernon Corriolan buď po smrti, nebo někde v dolech. Byl zatčen v rámci likvidace Myrtovy skupiny a v ní nezastával příliš vysoké místo. Navíc všechny informace, které mohl mít a mohly pomoci ve vyšetřování, se podařilo získat z jiných, lépe spolupracujících subjektů. Jenže tady Adrian nepřekousl, že mu nějaký poručík od teroristů zabránil uskutečnit jeho úžasné plány A až C, takže si vzal Algernonovu neochotu spolupracovat s IIA trochu osobněji než by bylo vhodné.
Vzato kol a kolem, prostě se rozhodl z Corriolana vymlátit informace, které vůbec nebylo potřeba a to jej zaneprázdnilo natolik, že jeho podřízení v rámci jiných výslechů zjistili, podle všeho je napojený na organizaci vedenou Arturem Ruenem. Teroristy, o nichž toho moc nevíme, kteří jsou svému vůdci nesmírně loajální - a jejichž velitel dříve zasedal v senátu Republiky a byl jedním z hlavních odpůrců našeho císaře.
Takže nejoptimálnějším řešením by bylo snažit se Algernona Corriolana zlomit a přimět spolupracovat, alespoň podle IIA. Ideálně tak, aby je zavedl na nějakou pořádnou stopu k Ruenovi.
Nepochybuji, že by se jim to nakonec podařilo, jenže celý tenhle plán měl jeden podstatný háček - nemůžete totiž člověka zlomit, přinutit ho dělat věci, které jdou proti jemu nejhlubšímu smýšlení, a čekat, že to na něm nebude znát.
Mnohem efektivnější varianta je zlomit, vytěžit co nejvíc použitelných informací a postavit adekvátní náhradu.
A to zvlášť, když není jisté, zda se podařilo naplnit první část předchozí definice, že?" rýpl si do svého "kolegy". Pak se na chvíli zamyslel.
Algernon by ještě měl být naživu, ne? O jeho deportaci na Despayre bylo rozhodnuto teprve před čtyřmi dny... Takže až si Walter prostuduje všechny záznamy a udělá si konkrétní představu o tom, kdo je poručík Corriolan zač, byl bych jednoznačně pro zařízení jejich setkání. Nepřekvapilo by mě, kdyby získal i víc konkrétních informací.

Wyde pokrčil rameny. Já jsem ho rozhodně nezabil a sebevraždu nemá jak spáchat. A jestli to pomůže Thranovi líp se za něj vydávat, nebudu mít námitek.
Ale rád bych vás oba upozornil, že na to všechno máte asi jen pět dní.

WWW · Příspěvek od **Garth Devilman** » 27.1.2009 16:28:05

Centrálna ISB v Coruscantu

Nebojte se pane, po tomhle úkolu si projdu základy etiky, abyste si o mě „poopravil“ své mínění a tím pádem i mínění o majoru Raidenovi... Nemohl jsem si pomoct a rýpl si. Poté jsem veškeré své smysly použil k vnímaní velmi zajímavých informací. Ačkoli mě trochu překvapilo, že o mně byl Wyde informován předem. Samozřejmě, IIA si prověřuje své lidi a má zajisté složky i z jiných organizací. Ale rozhodně se mi nezdálo, že bych ve své dosavadní kariéře udělal díru do světa.

Připadám si, jako malá ryba v příliš velkém rybníku... Ale co, malá rybka požírá plankton a postupně roste. Kdoví, třeba se mi podaří „vyrůst“ do zajímavých rozměrů. Moje pozornost zbystřila ve chvíli, kdy se oba pánové zmínili o „přemístění“ vězně. Opravdu velmi zajímavé vyhlídky má náš host. Jak daleko jsme ochotni zajít, aby jsme dosáhli cíle? Byla to cílená otázka, mířená na určitý bod. Chtěl jsem vědět, jestli budu mít pevnou půdu pro svůj plán.

Ale bude to porušení všech nařízení... Přemítal jsem v duchu. Impérium denně porušuje všechny zákony společnosti, tak proč ne já? Otočil jsem se k Radienovi: Dostanu z něj co bude potřeba, ale potřebuju, abyste vyřadili z provozu nahrávání záznamu a ať by se stalo v průběhu našeho rozhovoru cokoli, prosím vás abyste nezasahovali. Žádal jsem hodně a věděl jsem to. Věděl jsem, že taková nula, ve špionážní branži jako já v podstatě by ani tohle neměla vypustit z úst.

Risk, je zisk... Přesvědčoval jsem sám sebe. Abych ho dostal, budu muset do toho jít naplno... Bylo to tak jednoduše, složité. A složitost jsou hlavolamy. Chcete dostat Ruenea nebo ne? Zeptal jsem se, abych se tak trošku podpořil. Myslím, že je to dost velká šance na to, abychom ji mohli nechat bez mrknutí oka propadnout. Pak jsem si uvědomil, že jsem asi na něco zapomněl: Pane... Tedy vlastně pánové. Opravil jsem se a nasadil zaskočený výraz, když jsem se k Wydovi otočil: No myslím, že s tou etikou tak spěchat nebudu, kazila by mi profil, který jste si o mně stačil jistě udělat. Viďte?

Elinor Yall · Příspěvek od **Elinor Yall** » 28.1.2009 23:46:02

Centrálna ISB v Coruscantu

Při tvé poznámce o etice se Raiden zatvářil pobaveně a Wyde se sebou ošil, jako by na něj spadlo sršní hnízdo.
No, zvlášť bych doporučil zaměřit se na kapitoly věnované vyššímu principu a morálním dilematům... procedil suše.

Krom této poznámky si vyslechli tvůj další příspěvek k "poradě" bez komentáře. Dokončil jsi svůj proslov a zavládlo poněkud dusné ticho.

Obávám se, že pouhé zničení Ruena by nepomohlo. Potřebujeme zničit celou jeho organizaci. Dokonale a ideálně zevnitř, poznamenal Raiden a pousmál se. Co se ale nezasahování do rozhovoru týká...

Wyde se ušklíbl. Když jsme ti umožnili nahlédnout do dokumentace, tak jsi prohlásil, že na tom už nic víc po***t nejde.

"To taky ne, ale..."

...ale co? Stejně něco takového nebude možné dřív než za dva dny. Pokud ti tedy jde doopravdy o to, aby si Thran prostudoval všechny tyhle stohy.

Raiden se na chvíli zamyslel. To máš pravdu. A navíc bych rád viděl, jak si povede v nějaké... klasické... praxi.
Pak se obrátil k tobě: Dobře, máš to mít.

WWW · Příspěvek od **Garth Devilman** » 30.1.2009 14:36:58

Centrálna ISB v Coruscantu

V místnosti zavládlo poněkud drsné ticho. Kdybych si nechtěl ve tváři udržet výraz člověka, který je nad věcí, tak bych měl pravděpodobně zavřené oči a zacpané uši. Takhle jsem však jen stál a očekával ortel. Bylo to podobné, jako když smícháte výbušnou směs a čekáte zda tato kombinace zareaguje, či nikoli. Jinými slovy vabank. Jako spousta věcí, kterých ses v tomhle svém, mizerném životě dopustil že ano? Dloubl si do mne jízlivý hlásek.

Lhal bych kdybych tvrdil, že se mi neulevilo, když se po krátké výměně názorů nakonec oba pánové shodli. Když mi však major sdělil svůj verdikt pouze jsem zakýval hlavou. Děkuji vám pane za projevení důvěry. Omluvíte-li mě, rád bych si připravil své „mučící“ nástroje. Až bude vše připraveno, dejte mi vědět. Pravděpodobně mne najdete procházet se po hangáru…

Zasalutoval jsem a měl se k odchodu. Ty stohy vypadají lákavě... Otočil jsem se na Wyda. Ale většinou je lepší elegantní výpad, než série úderů. S pokývnutím hlavy jsem opustil místnost. Musel jsem odtamtud pryč. Vyšel jsem ze dveří a zamířil chodbou k automatu na čokoládu. Nezapřeš, že jsi vlastně ubožák. Ozval se zase ten hlásek, zatímco jsem zvolil tři čokoládové tyčinky z hořkou náplní. Tvoji rodiče by se za tebe styděli...

„Potravinová mašinka“ poslušně vyplivla mnou požadované zboží. Moji rodiče jsou mrtví a je jim to šumafuk. Oponoval jsem a nabral si do kapes tyčinky. Já za jejich smrt nejsem zodpovědný. Neměli se plést Impériu do cesty. Šel jsem dál chodbou a dlouhými kroky zamířil do svého, provizorního pokoje. Slovo provizorní se v tomhle případě hodilo dokonale. Přes kupu nepořádku jsem se dostal až k nočnímu stolku, kde ležel můj batoh. Bezmyšlenkovitě jsem do něj strčil ony tyčinky a ještě pár nejnutnějších věcí.

Po vykonání těchto povinností jsem se znechuceně podíval na svůj brloh, když jsem mezi svými věcmi našel na zemi malou bílou krabičku. Nenáviděl jsem ji. Nenáviděl jsem antidepresiva a dokonce ani sebe. Vztekle jsem ji nakopl pod postel a vyšel z pokoje. Když na něco nestačíš sám, požádej o pomoc farmaceutickou firmu. Pokýval jsem hlavou a zamířil k hangáru. Chceš-li bojovat s problémy upni se na práci...

Elinor Yall · Příspěvek od **Elinor Yall** » 09.2.2009 09:29:58

Centrálna ISB v Coruscantu

Asi dvě hodiny po spáchání rozchodu ti bylo více než jasné, že soustředit se na práci nebude úplně nejsnadnější. Jednak jsi v rámci filozofie "jednoho elegantního úderu" nechal všechny podklady v kanceláři, jednak ti bylo oficiální cestou vzkázáno, že výslech Algernona Corriolana proběhne druhého dne ráno v 5:00 ve výslechové místnosti A-32.
(Na to, jak jsi znal lidi z IIA a na základě tvého soukromého odhadu Adriana Wydea, tohle uspíšení pro tebe nejspíš neznamenalo nic pozitivního.)
Pokud bys celou noc nespal, měl bys před sebou devět hodin a třicet minut na kompletní přípravu strategie pro výslech. Z určitého úhlu pohledu spoustu času, ale takovéhle věci bývají krajně relativní.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-

Digitální číslovka hodin ukazovala právě 03:02, když na dveře tvého provizorního pokoje někdo zaklepal. A ne jednou - bylo to opakované, důrazně neodbytné klepání, které není možné snadno ignorovat.

WWW · Příspěvek od **Garth Devilman** » 09.2.2009 18:55:08

Centrálna ISB v Coruscantu

Chodil po hangáru a sledoval mechaniky, kteří se lopotili při své každodenní práci. Byl to pro mne určitý druh relaxace. Já sám jsem se sice někdy to podobných aktivit nezapojoval, ale bavilo mě sledovat, co dělají jiní. S hořkostí však z toho vyplývala otázka: Co by mohlo být kdyby… Tuto otázku jsem si začal pokládat od dob oné, tragické události mých rodičů. A čím víc jsem se tím zaobíral, tím víc jsem shledal, že se vlastně zaobírám naprostými pitomostmi.

Prošel jsem kolem mechanika, který zrovna ztratil součástku a za hlasitého klení a nadávání ji hledal. Na mém osobním PDA se objevila zpráva, že mnou vedený výslech má začít zítra v 5:00 v místnosti A-32. To by nebylo tak hořké zjištění. Nejhorší ovšem bylo zjištění, které přišlo v zápětí: Ve spěchu, který pramenil z náhlého přívalu stresu jsem zapomněl vzít podklady, pro vedení výslechu. Měl jsem dvě možnosti: Buď se pro ně vrátit anebo s klidným svědomím je nechat ležet tam, kde jsem je zanechal.

Když se pro ně vrátím, bude to vypadat, jako mé osobní selhání. Na druhou stranu, když tak neučiním, neztratím tvář a budu mít volný prostor pro manévrování… Po mé osobní, duchovní analýze jsem se rozhodů pro možnost druhou. Jevila se jako nejlepší řešení a do karet mi nahrával i fakt, že si můžu v konečném důsledku dovolit ledacos. Což byl pro mne dostatečný důvod. Se zamyšleným výrazem jsem se vydal do svého pokoje, abych nahnal případný , spánkový deficit…

Můj pokoj (Další den)

Co se zase sakra děje? Pomyslel jsem si rozmrzele, když mne probudilo důrazné zaklepání. Podíval jsem se na hodiny, které ukazovali 3:02 a nikoli 4:30, což bylo jen tak mimochodem mé nastavení budíku. Výhoda ovšem byla, že jsem včera padnul do postele tak, jak jsem byl oblečen. To byl fakt, který ještě dokresloval stav mého pokoje. Vyhrabal jsem se s postele a ani jsem se nenamáhal ji ustýlat. To bych musel dát do kupy celý pokoj….

Zaklepání se dělo opakovaně. Což bylo znamení naléhavosti a důležitosti. Smíte dál, pokud nejste hosteska, barmanka, nebo donášková služba. Upozorňuji, že neplatím účty a za údržbu své ložnice také neručím… Potom to uvítacím ceremoniálu, jsem v klidu stál uprostřed místnosti a čekal…

Elinor Yall · Příspěvek od **Elinor Yall** » 11.2.2009 09:59:57

Thranův pokoj

Ke tvému "nesmírnému překvapení" se nejednalo ani o barmanku, ani o hostesku - jestli o donáškovou službu, těžko říct, protože na vyzvání vzápětí vstoupil voják s pečlivě zamaskovaným ospalým výrazem a ještě pečlivěji skrývanou naštvaností na to, že musí dělat poslíčka, a ukázkově zasalutoval.
Major Raiden mi dal rozkaz vám oznámit, že se major Wyde zmýlil v udání hodiny výslechu, a ten se bude konat ve 3:30. Ve výslechové místnosti A-32.
Potlačil zívnutí a dodal:
Mám vás tam doprovodit, pane?
Nutno dodat, že spíš než jako otázka to znělo jako oznámení skutečnosti či další části rozkazu, kterého se mu dostalo.

WWW · Příspěvek od **Garth Devilman** » 21.2.2009 17:41:40

Thranův pokoj - moment překvapení

Aha… Tohle bylo jediné slovo, na které jsem se zmohl. Posbírav své věci (včetně čokoládových tyčinek, které jak jsem věřil mohly být při výslechu velmi užitečné ) a vyšel na chodbu. Ne děkuji… Počítám spíše s tím, že půjdete dohnat co jste zameškal. To prosím berte jako rozkaz, tak doufám, že ho se vší pečlivostí splníte… S těmito slovy jsem nechal chudáka stát ve dveřích a vyběhl na chodbu. Za onoho polo-běhu mi spíše nedala spát otázka důvodu změny řízení. Samozřejmě důvodů mohlo být několik, ale z nějakého vyššího vnuknutí mne spíš napadla myšlenka, že se snad jedná o zkoušku, či formu pomsty ze strany Wydea. Což se také jevilo jako nejednoduší vysvětlení, ale rozhodně nepůsobilo nějak zvlášť pro mne uklidňujícím dojmem. Výpad se mu povedl… Konstatoval jsem v duchu a pro sebe se po dlouhé době uznale usmál…

Elinor Yall · Příspěvek od **Elinor Yall** » 17.3.2009 10:17:29

A-32, část pro pozorovatele

Wyde a Raiden tě už netrpělivě očekávali, čilí jako rybičky - pokud by tedy rybičky mohly diskutovat nad datapady a menším hejnem kelímků kávy z nedalekého automatu.
Á, říkal jsem si, že snad zaspíte vlastní výcvik, okomentoval major z IIA tvůj vstup do místnosti.
A já zas říkal, že něco takového nehrozí, odpověděl mu na to nenuceně major z ISB a kývl hlavou k hodinám ukazujícím 03:22. Narozdíl od vás jsme totiž schopnější pracovat v extrémnějších podmínkách, nepřestáváme přemýšlet a adekvátně vyhodnocovat situace, o schopnosti improvizace a využívání výhod proti nepříteli samotném ani nemluvě. Že, Waltere?
Poslední věta v sobě měla určité ironické šlehnutí, ale Adrian Raiden se prostě skvěle bavil. Na místě by sice byla otázka, jestli víc tebou, Wydem nebo celou situací...
Buď jak buď, konečně zapnul obrazovku a před vámi se objevila výslechová část místnosti A-32 - čtyři stěny, nízký bílý stolek zabudovaný do podlahy, dvě židle, na každé straně jedna.
Seznamte se. A-32, tohle je Walter Thran. Waltere, tohle je A-32. Pochopitelně, že je prázdná, major Wyde totiž usoudil, že by mohl být po dlouhé době i trochu humánní a nechat vězně čtvrt hodinky pospat. Nečekal totiž, že přijdeš včas, a tím bys mohl patrně ztratit dost velkou část autority u vyslýchaného...Říkám to dobře, ne?
Při těch slovech mu cuklo v koutcích a jeho jmenovec se zamračil.
"Stručně řečeno," vzal si slovo, "nemám rád nekompetentní vyjádření. Je dobré, aby takoví lidé dostali možnost... poznat problematiku hlouběji. Rozhodně jsem zvědavý, jak si Thran za takovýchto okolností povede. Mimochodem, jestli má vaši předvídavost, majore, asi špatně. To, že jsem říkal,že výslech odložím o čtvrt hodiny, aby ho váš chráněnec mohl stihnout i za těchto okolností... jsem nemyslel vážně. Začne se přesně za... minutu a půl."
Hodiny na zdi ukazovaly přesně 03:28.

WWW · Příspěvek od **Garth Devilman** » 20.3.2009 11:22:37

A-32, část pro pozorovatele

A proč by ne? Agent se málokdy stává jedincem, který je pro svou práci potřebný. Ale bohužel jsem tip člověka, který o publicitu nestojí. Proč bych tedy jen pro svoje potěšení nerozhoupal pomyslné misky vah. Co Wyde? Touto poznámkou jsem si sice hodně koledoval, ale dalo by se říci, že jsem v tomto směru byl takový, škodolibý. Aspoň už mu neříkáš křestním jménem.... Usmál jsem se. Měl bys být rád Adriane... Pomalu jsem kráčel k nim a přitom jsem samozřejmě „nechtíc“ drcl pravou rukou do Wydeova kelímku s kávou. Ups, ach jo ty úzké chodby. Představte si úzké dveře a rozespalého jedince, bez možnosti kávového automatu... Raidenovu poznámku jsem vzal v potaz neznatelným pohybem rtů. Já snad toho mrzouta ještě začnu mít rád... Prolétlo mi hlavou. Momentálně jsme měli společný cíl a to bylo podle všeho pokoření Adriana Wyda.

Poté co major zapnul obrazovku se před mými zraky objevila místnost A-32. Přelétl jsem místnost pohledem. Je vidět, že se Císař zrovna nezaobírá výbavou interiéru. Netušil jsem, že jste zas až takový humanista Wyde. Možná, že když ho necháte prospat dá dohromady smysluplnou větu. Nenuceně jsem vytáhl z batohu čokoládovou tyčinku. Musím s vámi v jednom nesouhlasit pane... Rozhodl jsem se Raidenovi oponovat. Podle toho, co jsem měl možnost vidět si náš zajatec s pana majora zrovna nic moc nedělá. Zhltnul jsem sousto a pokračoval: Udělám to podle starého klíče. Nepůjde-li to po zlém, půjde to po dobrém. Autorita je součástí důvěry. Raději volím autoritu pasivní, než aktivní. Možností si toto tvrzení ověřit mám více než dost. Mluvil jsem nevzrušeně jako bych poučoval dítě ve školce.

Po Wydově proslovu o: „nutnosti mladé krve“ mne napadla odpověď. Nikdy jste mi nedal důvod vám (ne) důvěřovat pane...

Elinor Yall · Příspěvek od **Elinor Yall** » 26.3.2009 09:47:47

A-32, část pro pozorovatele

Je otázkou, nakolik jsi zapomněl či vědomě ignoroval, že major Wyde bude ve tvé - již brzy zahájené - misi tvým vedoucím důstojníkem, ale ve výsledku to nehrálo žádnou roli.
Vztahy mezi IIA a ISB se zpravidla nedaly nazvat jinak než rivalita, vztah mezi Wydem a Raidenem jako potlačované nepřátelství, ale vztah Wydea k tvé maličkosti se pohyboval jen kousek od nenávisti zcela zjevné.
MOC NEDĚLÁ? sykl, taktně řečeno, ne zcela klidně. Kdyby tě mohl poslat před soud s obviněním z vlastizrady, s největší radostí by to udělal.
Eufemicky řečeno, přikývl Adrian Raiden a zlomyslně se usmál na vás oba.
Čárky na hodinách opět přeskupily svůj tvar, tentokrát na 03:30.

A-32, výslechová část

Sterilně bílými dveřmi byl dovnitř - nepříliš laskavě - vstrčen tolik očekávaný zajatec. Vypadal podstatně zuboženěji než na záznamu, s kterým ses mohl seznámit, ačkoli z výrazu v jeho očích se nezdálo, že by Wyde dosáhl jakéhokoli konstruktivního pokroku.
Rozhodně se mu dařilo zachovávat klid a chladnou hlavu.
Když se rozkoukal a zjistil, že vyšetřovatel zatím nedorazil, zabral si svoji židli u stolu (tak, aby viděl na vstup z pozorovací části), a s lokty na stole a hlavou opřenou o překřížené prsty sledoval, co bude dál.